Vila Tugendhat: Architektonický skvost a jeho materiálové a konstrukční řešení

Jedinou památkou moderní architektury v České republice, zapsanou na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO, je vila Tugendhat v Brně. Vila manželů Grety a Fritze Tugendhatových z let 1929-1930, navržená architektem Ludwigem Miesem van der Rohe, je instalovanou památkou moderní architektury. Ke vzniku takto výjimečného formálně i technologicky jedinečného architektonického počinu došlo především díky spolupráci vynikajícího architekta a pokrokově smýšlejících investorů.

Historie a koncepce vily

Mladý manželský pár, Greta a Fritz Tugendhatovi, se roku 1928 rozhodli postavit si vlastní rodinný dům, který by odpovídal jejich představám o moderním bydlení. Pozemek o rozloze 2 000 m² na jižním svahu Černých Polí dostala Greta jako svatební dar od svého otce, významného textilního továrníka židovského původu Alfreda Löw-Beera. Manželé se obrátili na Ludwiga Miese van der Rohe, jehož Greta znala z doby, kdy žila v Berlíně. Architekt odevzdal hotový projekt vily již na konci roku 1928.

Ve svém návrhu vycházel z koncepce německého výstavního pavilonu navrženého pro mezinárodní výstavu v Barceloně, který upravil pro konkrétní potřeby brněnských objednavatelů. Unikátní dům, který navrhl slavný architekt Ludwig Mies van der Rohe, bývá označován za stavbu, která určila nová měřítka moderního bydlení a která patří k základním dílům světové moderní architektury. Jedinečnost projektu spočívá v použití nosné ocelové konstrukce (poprvé v historii u stavby rodinného domu), která umožnila libovolné nakládání s vnitřním prostorem a velkorysé prosklení fasády.

Stavba byla zahájena v červnu 1929 a pod dohledem architekta ji během jednoho a půl roku provedla brněnská stavební firma Mořic a Artur Eislerovi. Tugendhatovi se do vily nastěhovali v prosinci 1930 spolu se syny Ernestem a Herbertem a Hannou, Gretinou dcerou z prvního manželství. Žili zde do května roku 1938, kdy před hrozbou války odjeli do Švýcarska. Rodina se přes Švýcarsko dostala v roce 1941 až do Venezuely, kde se narodily ještě dcery Ruth a Daniela. Vilu nejprve zabavilo gestapo, po válce v ní krátce pobývali sovětští vojáci a pak byla znárodněna. Sloužila jako taneční škola, provozoval se zde rehabilitační tělocvik pro děti. První rekonstrukce proběhla v letech 1981-1985. V letech 2010-2012 prošla vila Tugendhat památkovou obnovou a restaurací. Stavba i s přilehlou zahradou byla restaurována do podoby, kterou měla v době svého dokončení v roce 1930. Od roku 2012 je vila znovuotevřena veřejnosti jako instalovaná památka moderní architektury.

Konstrukční a materiálové řešení

Volně stojící třípodlažní vila je zasazena ve svažitém terénu a je orientována na jihozápad. V prvním podlaží (suterén) je technické zázemí. Druhé podlaží (přízemí) tvoří především hlavní obytný a společenský prostor se zimní zahradou a terasou a dále kuchyně s příslušenstvím a místnostmi pro personál. Ve třetím podlaží (patro) je hlavní vstup z ulice s průchodem na terasu, vstupní hala, pokoje rodičů, dětí a vychovatelky s příslušenstvím.

Čtěte také: Průvodce fasádami Smetanových vil

Vila má ocelový nosný skelet s cihlovou výplní. Konstrukci omítnuté stavby tvoří ocelový skelet, železobetonové stropy a cihelné výplňové zdivo. Nosné sloupy kotví v betonových patkách. Subtilní nosné sloupy křížového profilu s přinýtovanými úhelníky jsou z německé oceli. Sloupy na terasách mají mosazný kryt patinovaný do bronzu v barvě mědi, sloupy v hlavním obytném prostoru mají mosazný pochromovaný plášť s vysokým leskem. Ocelové jsou veškeré rámy oken a řada dveří. Mimo interiéru jsou sloupy opatřeny nátěrem a v zázemí domu jsou omezeny na kříže z pásové oceli s hrubými nýty. Stropy jsou tvořeny soustavou různých vrstev, s největším podílem keramiky a zdiva.

Výjimečné materiály

Vila je v základu materiálově velmi prostá: ocel, sklo, travertin a dřevo. Omítky interiéru měly díky speciální poslední vrstvě, zvané stucco lustro, hebký sametový lesk. Vnější omítky byly v přirozené barevnosti písku (neměly bílý nátěr).

• Travertin: K originálním kamenným prvkům patří italský, téměř bílý travertin (lokalita Tivoli). V interiérech byl použit např. na podlaze vstupní haly a na schodišti, v exteriérech pak na parapetu a soklech horní terasy a na zahradní terase se schodištěm (zde při obnově vily v letech 1981-85 nahrazen spišským travertinem ze Slovenska). Bílý travertin s výraznou kresbou pochází z italských lomů v Tivoli. Naleznete ho na schodech, podlahách vstupů a hal, parapetech a soklech.
• Onyxová příčka: Zcela výjimečným kamenným dekorativním a zároveň funkčním prvkem v interiéru vily je tzv. onyxová příčka. Medově žlutá hornina s bílou kresbou, vytěžená v pohoří Atlas v tehdejším francouzském Maroku v severní Africe, je ve skutečnosti aragonitový sediment (uhličitan vápenatý). Při západu slunce zbarví pokoj dočervena. V zimních slunných dnech vyniká onyx zvláštní schopností. "Mies osobně dohlížel na přesné rozřezání a sestavení ploten, aby správně vynikla kresba kamene."
• Exotické dřeviny: Exkluzivní exotické dřeviny pocházejí z jihovýchodní Asie. Obložení stěn ve vstupní hale je dýhováno palisandrem, stejně tak dveře a vestavěné skříně v ložnicích rodičů. V dětské sekci byly užity zebranové dýhy. V hlavním obytném prostoru dominovala ebenová dýha vytěžená v oblasti Makassar na ostrově Celebes. Tmavě hnědé a žlutě žilkované ebenové dřevo pro zaoblenou příčku v jídelně a pro vestavěnou knihovnu (dodnes zachovanou v původním stavu) vybral Mies snad v Paříži, kde našel dostatečně dlouhé dýhy, které sahaly od podlahy až ke stropu. Zaoblená příčka vymezující prostor jídelny byla zničena již v roce 1940 a v letech 1981-85 ji nahradila nová konstrukce dýhovaná zebranem.
• Linoleum: Na podlahách v hlavním obytném prostoru a v ložnicích bylo položeno bílé DLW linoleum (Deutsche Linoleum-Werke). "Mies van der Rohe totiž chtěl, aby podlaha působila jako jednolitá plocha, což u parket nebývá. Bílá barva byla nejvíce neutrální (…)."
• Sklo: Prosklení se skládá ze sedmi tabulí 5 x 3,5 m v tloušťce necelých 10 mm. Dvě tabule zajíždějí pod podlahu a otvírají tak místnost exteriéru. Dvě velká okna proti onyxové příčce a jídelnímu prostoru je možno pomocí elektromotorů spouštět až k podlaze.

Vestavěný nábytek a mobiliář

Vnitřní vybavení domu navrhl Ludwig Mies van der Rohe se svými spolupracovníky Lilly Reichovou a Sergiem Ruegenbergem. Nábytek byl převážně z trubkové a pásové oceli a z ušlechtilého dřeva (palisandr, zebrano, makassarský eben). Před onyxovou příčkou stála tři křesla „Tugendhat“ potažená stříbrošedou rodionovou látkou, tři křesla a taburet „Barcelona“ ve smaragdově zelené kůži, skleněný stolek a bílá lavice. Replika jídelního stolu, vyrobená podle původní dokumentace. Stůl lze sestavit na 3 různé průměry. Nejmenší pro 6 osob, největší pro 16 osob. V knihovně leží perské koberce, vybírané podle původních fotografií, aby respektovaly dobové řešení interiérů.

V roce 2014 město Brno získalo čtyři originální kusy mobiliáře z původního zařízení vily, za kupní cenu 175 tisíc eur. Jedná se o prosklenou dělící skříňku BUFET ze dřeva, které je bíle lakované s nosným skeletem z ocelových trubek a skla. Dále to byla LAVICE z lakovaného bílého dřeva. Kvartet doplňuje LEHÁTKO ocelové trubkové konstrukce v chromu s popruhovou výztuží a čalouněnou částí ze sametu. Mimo již zmíněných čtyř odkoupených originálů zde naleznete slavné křeslo BARCELONA z chromované ocelové konstrukce s plochými profily s koženým čalouněním, sedačku BARCELONA (obdobu taburetu) ve stejném provedení. Zajímavé jsou také samonosná trubková židle ŽIDLE M.R. návrh od Ludwiga Mies van der Rohe a Lilly Reich pro fabriku Thonet. Kulatý jídelní stůl s dýhovanou deskou kopíruje provedením své nohy nosné prvky celého domu a je stěžejním prvkem celého interiéru.

Technické zázemí a vybavení

Technické zázemí a vybavení domu bylo nadčasové. V suterénu byla prádelna, sušárna, sklad na nářadí, ovoce a zeleninu a zahradní nábytek. Dále zde byla kotelna a prostor pro koks, sklep, komora na nářadí a na ovoce, prádelna, sušárna a žehlírna a dále „molová komora“ na uskladnění kožichů. Nechyběla temná komora Fritze Tugendhata, který byl vášnivým foto a kino amatérem. V tzv. suterénu bylo restaurováno technické zázemí vily (prostory vzduchotechniky, kotelna, strojovna spouštěcích oken, molová komora), které je zpřístupněno veřejnosti v rámci rozšířené prohlídkové trasy.

Čtěte také: Krok za krokem: Betonové sloupky

Ve vile byl zaveden rozvod pitné vody a systém vzduchotechniky, což byla kombinace topení, ochlazování a zvlhčování. Zařízení fungovalo báječně. Horní patro a suterén byly vytápěny klasickými radiátory, zatím co střední obytné patro bylo vytápěno přes průduchy horkým vzduchem smíšeným s čerstvým vzduchem venkovním. V létě byl čerstvý vzduch dochlazován v chladící místnosti s mořskými kameny, které byly polévány vodou. Následně pak olejový filtr odstranil nečistoty a přes filtr z cedrových hoblin byl vracen čistý upravený vzduch do místnosti. K technické dokonalosti patřilo i bezpečnostní a signalizační zařízení. "V noci byl přechod z ulice na terasu uzavřen fotobuňkou, abychom mohli bez obav nechat otevřené dveře z ložnice na terasu."

Shrnutí materiálového řešení

Následující tabulka shrnuje klíčové materiály použité ve vile Tugendhat a jejich umístění:

Čtěte také: Postupy rekonstrukce trámových stropů

tags: #vila #tugendhat #betonove #objekty #ze #zeme

Oblíbené příspěvky:

• proč zvolit měděnou střechu s patinou
• Stylový plot z dřevěných půlkulatých plotovek
• Orion mlýnek na sůl a pepř
• Využití exotického dřeva
• Venkovní dlažba v zemitých tónech