Vinyl a podlahové vytápění: Spojení moderní podlahy s efektivním topením

Volba podlahového vytápění jako prostředníka k zajištění tepelné pohody je dána objektem samým. Ten musí splňovat tepelnětechnické vlastnosti tak, že průměrná tepelná ztráta by měla být menší jak 20 W/m3, eventuálně průměrná roční spotřeba tepla nižší než 70 až 80 kWh/m2.

Přesto, že problematika podlahového vytápění není nová - první podlahové vytápění bylo ve starověkém Římě r. 80 př. n. l., kdy Sergius Orata navrhl starořímské Hypocaustum, dochází k rozmachu podlahového vytápění až v posledních 15 až 20 letech. U podlahového vytápění se pro otopnou plochu využívá jedna ze stavebních konstrukcí, ohraničující vytápěný prostor. Přenos tepla se uskutečňuje převážně sáláním. Tepelná rovnováha sálavě vytápěného prostoru byla však definována až v minulém století v pracích Kalouse (1937), Kollmara (1950) a Wierze. U nás byla nejlepší a nejrozšířenější práce Dr. Bašty.

Podlahové vytápění: Princip a typy

Podlahové vytápění se řadí spolu se stěnovým a stropním vytápěním do skupiny velkoplošného vytápění. U velkoplošného vytápění tvoří otopnou plochu strop, stěna či podlaha nebo podobně velké ploché konstrukce. Velkoplošné vytápění předává teplo do vytápěného prostoru převážně sáláním. Podíl tepelného toku sáláním je u podlahového vytápění 55 %. U podlahového vytápění je při sdílení tepla podíl sálavé složky jen o málo větší než je podíl složky konvekční (55 : 45 %). Tento poměr u podlahového vytápění vhodně využívá výhod obou způsobů sdílení tepla.

Konstrukční provedení otopné plochy může být různé - teplovodní nebo elektrické. Na hmotnosti konstrukce, hloubce uložení aktivní části vytápění pod povrchem otopné plochy a tepelně akumulačních vlastnostech použitých materiálů závisí rychlost reakce na regulační zásahy. Zda jde spíše o způsob vytápění s velkou akumulací tepla a tedy s pomalejší reakcí přesahující i několik hodin nebo naopak s rychlejší reakcí v desítkách minut.

Teplovodní podlahové vytápění

Velkoplošné teplovodní systémy umožňují i chlazení prostoru. Jedním systémem tak lze pokrýt vytápění i chlazení. Velká teplosměnná plocha dovoluje k chlazení využít chladicí vodu i o vyšší teplotě, například prostřednictvím vrtu pro tepelné čerpadlo.

Čtěte také: Výběr podlahy: Dřevo nebo Vinyl?

Otopná podlahová plocha poskytuje projektantovi několik variant. U mokrého způsobu je předpokládaná teplota přívodní otopné vody 35 až 55 °C a podlaha pracuje s měrným tepelným výkonem nad 50 W/m2.

Konstrukční systémy teplovodního vytápění:

  • Se systémovou izolační deskou: Systémová deska je využívána jako tepelná izolace a zároveň jako nosná konstrukce pro trubku v podlahových topných a chladicích systémech. Deska zároveň zajišťuje účinnou zvukovou izolaci díky dvojí hustotě izolace. Systém umožňuje instalaci PEX, PEX/AL/PEX a Pb trubek o dimenzích 16 - 18 mm.
  • Systém SPIDER s velmi nízkou stavební výškou: Pro rekonstrukce a instalace s omezenou stavební výškou je určen tento systém, kdy deska z lisovaného polypropylenu opatřená samolepicí vrstvou se pokládá na ošetřenou pevnou podlahu. Pro vytápění se používají trubky standardních rozměrů (16 - 18 mm) s kompletním zalitím, což zaručuje rovnoměrnost rozložení teploty a větší teplotní komfort.
  • Izolační desky a trubka upevněná háčky (Roth Tacker® systém): Zejména pro neobvyklé půdorysy je vhodný Originální Roth Tacker® systém. Deska je funkční tepelná a kročejová izolace, pro snadnou montáž je vytištěn rastr a trubky se upevňují Tackerem a háčky.
  • S použitím vodicí lišty: Pokud se řeší velké plochy podlahového vytápění (výrobní haly, tělocvičny atd.), většinou se volí tento systém. Na rovnou izolaci s nakašírovanou fólií, lze instalovat trubku přímo na desku, v tomto případě pomocí vodicích lišt. Vodicí lišty jsou 4 metrové a pokládají se po jednom metru.
  • Suchá výstavba: Tento systém se používá, pokud nelze nosnou konstrukci zatížit betonovým nebo anhydritovým potěrem, nechceme mokré procesy, nebo potřebujeme tenké souvrství. Celková výška konstrukce systému je 30 mm bez nášlapné vrstvy. Malá výška je zajištěna použitím pozinkovaného plechu ve dvou vrstvách o tloušťce 1 mm, případně sádrovláknité desky o tloušťce 12,5 mm, opět ve dvou vrstvách. Podlahové vytápění vytvořené na suchý způsob pracuje s vyššími teplotami otopné vody, přívodní teplota vody se pohybuje v rozsahu 40 až 70 °C. Tento způsob se využívá tam, kde postačí nižší měrné tepelné výkony do 50 W/m2.
  • Pro suchou skladbu podlahy (fermacell® Therm25): Tento systém se používá, pokud je zapotřebí rychlá pokládka s minimální výškou, například při rekonstrukcích. Systémová sádrovláknitá deska topení fermacell® Therm25 je zároveň i roznášecí deskou suché skladby podlahy. Systém má 35 mm i s krycí sádrovláknitou deskou a hotový je za den díky absenci mokrých procesů. Hodí se pro všechny oblasti zatížení a pro všechny suché skladby podlah.
  • Izolační desky a trubka se suchým zipem (RAUTHERM SPEED): Potrubí se položí na fleecovou fólii systémové desky bez použití jakéhokoliv nářadí nebo příchytek. RAUTHERM SPEED umožňuje výrazně zkrátit dobu pokládky až o 30 % ve srovnání se stávajícími systémy podlahového vytápění a pokládku zvládne jeden montážník.

Materiály potrubí:

Široké použití má též měkké měděné potrubí. Materiál, ze kterého se potrubí vyrábí, je dezoxidovaná měď (SF-Cu) s obsahem čisté mědi minimálně 99,90 %. Z plastů je teoreticky možné pro podlahové vytápění použít síťovaný polyetylén PEX, polypropylen blokový kopolymer PP-B, polypropylen statistický kopolymer PP-R, polybuten PB, chlorovaný polyvinylchlorid C-PVC. Výchozí surovinou síťovaného polyetylénu je většinou vysokohustotní polyetylén, u něhož se speciálními chemickými nebo fyzikálními postupy dosáhne "příčného" zesíťování molekulových řetězců. Výsledný produkt má velmi dobré mechanické vlastnosti, vysokou odolnost proti šíření trhlin, vysokou houževnatost a velmi dobrou tlakovou odolnost za vyšších teplot.

Elektrické podlahové vytápění

Elektrické sálavé podlahové topení s topnou fólií je praxí prověřené technické řešení. Topná fólie je tvořena vrstvou uhlíku, zalisovanou do plastové fólie. Tloušťka fólie s uhlíkem ve tvaru pásků je 0,338 mm, s uhlíkovou vrstvou v celé ploše je 0,5 mm. Topná fólie je dodávána v pásech o šířce například 0,5 m a 1 m, stočených do role.

Typy elektrického vytápění:

  • Elektrické topné fólie: Podlahové fólie se vyrábí pouze v takových výkonech, které odpovídají maximální povrchové teplotě podlahy (80 W/m², 60 W/m² a pro velmi dobře zateplené objekty (NED) ve výkonu 40 W/m²). Topné fólie jsou nabízeny v šířce 600 a 1000 mm. Topná folie je velmi vhodná pro umístění pod plovoucí podlahy. Teplo vyzařované topnou fólií ohřívá reálně 90% celé plochy plovoucí podlahy, oproti kabelovému či teplovodnímu podlahovému topením, kde je reálná plocha mnohokrát menší. Stačí tedy malý výkon na jednotku plochy, aby celá podlaha vyzářila dostatek tepelné energie k prohřátí celé místnosti. Topná folie se umísťuje hned pod plovoucí podlahu, a to podle požadavku uživatele buď v celé ploše místnosti, nebo jen na exponovaných místech, která mají být temperována pro dosažení lokální tepelné pohody.
  • Elektrické topné fólie pod lepené povrchy: Pokud budou nášlapnou vrstvou koberce a PVC, je třeba použít podložky HEAT-PAK. Na topnou fólii nelze lepit další vrstvy, například dlažbu.
  • Přímotopný kabel pod dlažbu: Používá se pro systémy hlavního vytápění, ale i pro komfortní ohřev podlahy. Jde o nejrozšířenější způsob aplikace. Topný kabel je umístěn těsně pod nášlapnou vrstvou, obvykle ve flexibilní stěrce nebo samonivelačním potěru.
  • Přímotopná rohož: Rohože jsou vhodné spíše pro pravidelné plochy. Snadno se instalují a zajišťují vysoce ekonomický provoz při spojení s vhodnou regulací. Z hlediska funkce není mezi kabelem a rohoží žádný rozdíl. Topné rohože jsou umístěny přímo pod dlažbu v tenké vrstvě pružného tmelu. Vhodné pro systémy hlavního vytápění, i pro systémy komfortního ohřevu podlahy.
  • Přímotopný kabel nebo rohož s izolací: Podlaha s doplňkovou izolací může být prohřátá rychleji, za pouhých 10-15 minut. Tuto vlastnost oceníte zejména u doplňkového komfortního ohřevu podlahy - například v koupelně nebo v kuchyni.
  • Topné kabely ve vrstvě tepelně vodivého materiálu: Výhodou tohoto systému je nižší pořizovací cena topných kabelů, které jsou jiné než u přímotopu, ale je třeba dodržet pravidla pro nosnou desku i náběh teploty. Jedná se o poloakumulační nebo akumulační vytápění. Jako vodivá vrstva se používá anhydrit, beton apod.

Regulace a úspory elektrického podlahového topení:

Provoz všech druhů podlahového topení je proti jednobodovým topidlům (radiátorům) o 20 % úspornější. Je to dáno především tím, že teplo se předává do prostoru místnosti velkou plochou podlahy sáláním při poměrně nízké teplotě, která nepřesahuje 27 °C. Sálavé teplo z podlahy vyvolává pocit tepelné pohody, subjektivně vnímaná teplota je o 2 až 3 °C nižší než ve skutečnosti. Celá instalace topné fólie je velice snadná a rychlá. Doba reakce chladné fólie na požadavek topení až po její zahřátí je 2 až 3 vteřiny.

K provozní efektivnosti topení podstatnou měrou přispívá jeho řízení. Vyzkoušený způsob úspory v provozních nákladech na topení je zónová regulace topení, kdy se každá místnost vytápí individuálně a jen tehdy, je-li to třeba. Velký význam má teplota, na kterou má být místnost vytápěna. Máme-li teplo od nohou, stačí k dosažení individuálního pocitu tepelné pohody menší teplota v místnosti. Snížení nastavené teploty o 1 °C přináší úsporu nákladů přibližně 6 %.

Čtěte také: Objevte české vinylové poklady

Pro efektivní zónovou regulaci topení ve spojení s topnými fóliemi je třeba aplikovat řídicí systém, který prostřednictvím řídicích jednotek ovládá jednotlivé zóny v nastaveném teplotním režimu. Příkladem je sCs (Sauvage Control System), který umožňuje uživateli pomocí výkonných jednotek sCs Worker individualizovat v každé místnosti několik teplotních režimů během dne vytápění. Popsaný systém inteligentního řízení topných fólií s výkonnými jednotkami sCs Worker je bezúdržbový a dokáže snížit spotřebu elektřiny oproti klasickým termostatům až o 65 %.

Vinylové podlahy: Moderní volba pro podlahové vytápění

Vinylové podlahy si v posledních letech výrazně upevňují pozici na českém trhu. Z materiálu, který byl dříve vnímán spíše jako alternativa, se stává plnohodnotná volba pro moderní bydlení. Ještě před několika lety byl standardem laminát nebo dřevěná podlaha. Dnes ale roste zájem o vinylovou podlahu, a to nejen v novostavbách, ale i při rekonstrukcích bytů.

Vinyl je odolný vůči vlhkosti, takže se hodí i do kuchyní nebo vstupních prostor. Oproti laminátu je tišší při chůzi a příjemnější na došlap. Nepracuje tolik jako dřevo, a proto je stabilnější při změnách teploty a vlhkosti v interiéru. Důležitým faktorem je i rozšíření podlahového vytápění. Zkušenosti z praxe ukazují, že zákazníci dnes hledají vyvážený poměr mezi cenou, životností a snadnou údržbou. Právě proto volí vinyl jako univerzální řešení pro celý byt či dům. Při výběru je však důležité sledovat tloušťku nášlapné vrstvy a kvalitu provedení.

Podlahové topení je stále oblíbenějším typem vytápění v domácnostech. Dá se ale toto topení kombinovat s moderními vinylovými podlahami? Hned na začátku si řekněme, že ANO. Jak plovoucí, tak lepené vinylové podlahy můžete s klidným svědomím na podlahové topení použít.

Kombinace vinylu a podlahového vytápění: Praktické aspekty

Dnes je již všeobecně znám fakt, že výkon podlahového vytápění se poměrně výrazně mění s typem konstrukce nášlapné vrstvy. Nejen u vinylových podlah, ale u všech podlah, které se pokládají na podlahové topení, byste měli znát tepelnou propustnost. Pokud bychom měli porovnat různé typy podlahových krytin, co se týče tepelné propustnosti, vyhrála by nejspíše dlažba, která se zahřeje velmi rychle, bohužel ale také velmi rychle vychladne. Vinyl je příjemný, nenáročný na údržbu a je jednou z nejlepších možností pro pokládku na podlahové topení.

Čtěte také: Ultrazvukové čištění vinylů: vše, co potřebujete vědět

Vliv nášlapné vrstvy a mazaniny

Základní výpočet pro porovnání vlivu zálivky je proveden pro nášlapnou vrstvu s použitím keramické dlažby a mramoru. Dále jsou porovnávány často navrhované a používané povrchy včetně extrémních dřevěných podlah. Jako základní parametry pro výpočet je stanovení potřeby tepla v místnosti 1000 W a vstupní teplota otopné vody 40 °C. Pro jednotlivé skladby nášlapných vrstev je držen konstantní průtok danou smyčkou podlahové plochy.

Při návrhu podlahového vytápění pomocí výpočetního programu jsou zadávány jednotlivé typy, respektive skladby podlah včetně příslušné vrstvy zálivky. Program přepočítává podlahové vytápění, mění průtoky, mění se tlakové ztráty a následně se případně upravuje náběhová teplota otopné vody.

Anhydritová vs. betonová zálivka:

Základem pro porovnání vlivu zálivky je zálivka anhydritem při otopné vodě 40 °C. Další porovnání je provedeno při změně zálivky z anhydritové na klasickou betonovou zálivku s plastifikátorem, přičemž vstupní teplota otopné vody je opět 40 °C. Při jaké teplotě otopné vody se výkon jednotlivých ploch podlahového vytápění při zálivce betonovou směsí vrátí na hodnoty jako při zálivce anhydritem? Na základě provedených výpočtů je třeba upravit teplotu otopné vody na 43,3 °C, čili zvýšit o 3,3 °C oproti zálivce anhydritovou směsí.

Předností zálivky anhydritem je prakticky neomezená dilatační plocha, která je dána malou tepelnou roztažností tohoto materiálu. Je potřeba dát pozor pouze na plochy, které jsou tvarem úzké a dlouhé (např. chodby). Tam je nutno provádět dilatace v podstatě stejně, jako u zálivky betonovou směsí. Rovněž nespornou výhodou technologie s anhydritem je přesnost výškového lití podlahových konstrukcí (s přesností na milimetry) a vodorovnost zálivky - prakticky odpadá nutnost následného použití nákladných nivelačních stěrek. Další výhodou je výška zálivky, která je oproti betonové mazanině obvykle nižší až o 15 až 20 mm a snižuje tak nároky na manipulaci.

Podlahové topení a tepelné čerpadlo:

U řady projektů se stále častěji ve výsledku vyskytovala požadovaná teplota otopné vody mezi 38 až 40 °C pro podlahové vytápění. Dříve se tato teplota běžně pohybovala mezi 42 až 44 °C. Domníval jsem se, že je to dáno zlepšující se kvalitou použitých stavebních materiálů a důsledným zateplováním objektů. Skutečnost však byla jiná. Běžným zdrojem tepla, zvláště ve spojení s podlahovým vytápěním, je dnes tepelné čerpadlo. Jedním ze základních parametrů je jeho topný faktor. Ten je kromě jiného také ovlivněn požadovanou teplotou otopné vody pro podlahové vytápění. Pouhou změnou typu mazaniny je možné snížit teplotu otopné vody o 3 až 4 °C a tím zcela jednoznačně přispět ke zlepšení topného faktoru.

Vinyl versus dřevo na podlahovém topení

V projektu domu bývá navrženo teplovodní podlahové topení s tím, že povrch podlah bude lepený vinyl. Otázkou často je, co by znamenalo vyměnit v obýváku ten lepený vinyl za dřevěnou podlahu (ať už nějakou vícevrstvou nebo 15mm tl. vlysy). Je potřeba zjistit, jak velký má tepelný odpor té dřevěné podlahy vliv na vytápění. Je potřeba přepočítat projekt topení nebo položení dřevěné podlahy místo vinylu bude zanedbatelný rozdíl a nemá cenu řešit?

Tepelný odpor dřevěné podlahy oproti vinylu může mít významný vliv na účinnost podlahového vytápění a povrchovou teplotu podlahy. Obecně platí, že vinyl má nižší tepelný odpor než většina dřevěných podlah, což znamená lepší a rychlejší prostup tepla do místnosti. Vždy je nutné posoudit konkrétní typ dřevěné podlahy (tloušťku, hustotu) a její deklarovaný tepelný odpor ve vztahu k původnímu projektu topení s vinylem.

Vinylové podlahy a elektrické podlahové topení

U domů, kde bude podlahové topení elektrickými topnými kabely a podlaha bude anhydritová, se často zvažují vinylové podlahy. Větší část přízemí i prvního patra mohou mít vinylové podlahy. Při výběru vinylu se názory a rady jednotlivých prodejců mohou lišit. Někteří prodejci neřeší vliv oslunění a umístění oken ve vztahu k výběru dekoru a z toho plynoucí roztažnost vinylových pásů. V jednom studiu nedoporučili dávat na tento typ podlah žádný vinyl, neboť vinyly označené jako vhodné pro podlahové topení jsou prý vhodné pouze pro teplovodní podlahovku, která se nahřívá pomaleji a rovnoměrněji než ta s elektrickými topnými kabely. V dalším studiu sdělili, že vinyl lze na podlahové topení použít pouze jako plovoucí (click). Jinde pán řekl, že pokud je vinyl vhodný na podlahovku, oba typy pokládky jsou možné (lepený i plovoucí).

Cenově vychází lepený vinyl asi o 20 % laciněji, než varianta plovoucí. Na internetu ani na stránkách výrobců nelze najít zásadní nedoporučení lepit vinyl na elektrické podlahové topení. Na teplovodní podlahovku se vinyl lepí běžně. Pozornost je nutné věnovat správnému technologickému postupu včetně použitých lepidel. Při pokládce vinylu je zásadní zkontrolovat stav podkladu. Vinyl sice působí odolně, ale vyžaduje rovný, pevný a suchý povrch. Nerovnosti se mohou časem prokreslit a ovlivnit stabilitu spojů.

Důležité je vždy konzultovat výběr a pokládku s odborníky, aby se předešlo problémům s roztažností materiálu a zajistila se dlouhá životnost podlahy.

Tepelná pohoda a optimální povrchové teploty

Na základě teorie sdílení tepla a tepelné pohody je možné stanovit optimální povrchové teploty pro různé druhy podlah. Podlahy využívané obutými lidmi neovlivňují z hlediska materiálu podlahové krytiny lokální tepelnou pohodu člověka. V tomto případě se doporučuje optimální teplota podlahy pro dlouhodobě sedící osoby 25 °C a pro stojící a chodící osoby 23 °C. Pro podlahy, kde se vyskytují neobutí lidé (plovárny, tělocvičny, koupelny, ...), je rozhodující jejich skladba.

Rozložení teploty v místnosti se v případě podlahového a radiátorového topení výrazně odlišuje. Zatímco radiátor umístěný na zdi způsobuje přenos tepla do místnosti cirkulací vzduchu, vytápěná podlaha vyzařuje teplo rovnoměrně zdola nahoru, takže ve výšce hlavy stojícího člověka je teplota jen o několik stupňů nižší než při podlaze. Za ideální způsob vytápění se považuje topení s takovým rozložením teplot v místnosti, při kterém je teplota vzduchu v oblasti hlavy o 2 až 3 °C nižší než u nohou.

Konstrukční provedení a instalace podlahového vytápění

Konstrukce podlahové otopné plochy vychází z termínu plovoucí podlaha. Značí to, že vlastní konstrukce otopné plochy není pevně spojena s nosnou částí podlahy, ale jakoby na ní plave tak, aby jí byly umožněny veškeré dilatační změny.

Pokládka otopné podlahy předpokládá dokončené omítky na všech stěnách sousedících s podlahou, osazené zárubně dveří a dokončený kotlový okruh. V objektu jsou osazeny rozdělovače, sběrače a ostatní zařizovací a ovládací prvky soustavy.

Příprava podkladu a izolace

Před pokládkou tepelné izolace se u nosné části podlahy odstraní nedostatky, jako jsou nerovnosti, nečistoty, mastné skvrny apod. Po úpravě podkladu se kladou souvisle obvodové dilatační pásy. Pokud je to potřebné, člení se podlaha na dilatační celky s maximální plochou 40 m2. Okolo architektonicky komplikovanějších částí jako jsou sloupy, rohy, výklenky se dilatační pásy pevně uchytí. Po položení okrajových dilatačních pásů klademe tepelnou a zvukovou izolaci. Tato izolace může být v podobě samostatných desek či jako takzvané roll-jet a fallt-jet opatřených patentovanou upevňovací tkaninou, což umožňuje vytvářet systémové role, nebo často využívané systémové desky. Izolační desky klademe těsně k sobě tak, aby vytvořily souvislou vrstvu. Hydroizolační fólie PVC či PE se klade volně na povrch izolačních desek. Okraje jednotlivých pásů se překrývají minimálně 20 až 30 cm a po obvodě místnosti se vytahují nad okraj obvodového dilatačního pásu. Dnes se většinou používá kombinovaná fólie, která plní jak funkci hydroizolační, tak reflexní.

Způsoby kladení potrubí

Otopný had je zalit přímo v betonové mazanině nad tepelně-zvukovou izolací. Neméně důležitý je způsob tvarování hadu. U meandrového způsobu kladení klesá teplota otopné vody od obvodové konstrukce k vnitřní stěně, což umožňuje rovnoměrnější rozložení teplot ve vytápěné místnosti. Oblouky se tvarují pod úhlem 180°, což vyžaduje použití potrubí menšího průměru.

Pokládku v podobě plošné spirály zajišťuje rovnoměrnou povrchovou teplotu podlahy po celé její ploše. Nevýhodou je pokles vnitřní teploty vzduchu v horizontálním směru od vnitřní konstrukce k obvodové konstrukci. Oba způsoby umožňují kladení s okrajovou intenzivní zónou. Tato okrajová zóna částečně eliminuje negativní vliv ochlazovaných konstrukcí na vytváření místní tepelné nepohody.

U bifilární pokládky lze dosáhnout jakéhosi zprůměrování teploty otopné vody dvou vedle sebe běžících potrubí a tak dosáhnout vyrovnané povrchové teploty po celé podlaze.

Metody upevnění potrubí:

  • Plastovými příchytkami na ocelovou rohož: Nejprve se vytvoří rohož - síť, která se osadí příchytkami. Do příchytek se pak vtlačí trubka otopného hadu.
  • Kladení plastových lišt na izolační vrstvu: Další způsob představuje kladení plastových lišt na izolační vrstvu.
  • Fixace plastovými příchytkami (spony, hřeby) do izolační vrstvy: Velmi jednoduchý způsob pokládky umožňuje fixace plastovými příchytkami (spony, hřeby) do izolační vrstvy.
  • Systémové desky s výstupky: V případě systémových desek je jejich horní část účelově tvarována do řady výstupků, mezi které se potrubí vtlačí v potřebné rozteči či v potřebném rádiu.

tags: #vinyl #a #podlahove #topeni #tzb #info

Oblíbené příspěvky: