PergolyVlhkost omítky a zdiva: Normy, průzkum a sanační řešení
Vlhké zdivo poznáme celkem jednoduše buďto pohledem nebo dotykem na zeď. Někdy ale nepoznáme vlhkost na zdivu hned, ale až po čase, kdy se první nenápadné příznaky, jako jsou malé, postupně se zvětšující skvrnky vlhkosti projeví důrazněji. Ačkoli se vysoká vlhkost v bytě mnohdy projevuje nenápadně, může značně znepříjemnit váš život. Orosení oken není způsobeno jen párou z vaření či sprchování. Problémem může být jejich špatné usazení a izolace. V těchto nevětraných částech domu se vlhkost vyskytuje často. Ani při pravidelném větrání se necítíte komfortně, špatně se vám dýchá a připadáte si jako v prádelně. Špatně schne prádlo i vytřená podlaha. Vnější voda se dostává do stěn budovy, může dojít k odpadávání omítky. S tím je spojena také energetická ztráta a obecně horší tepelná bilance v domácnostech. Vlhkost zdivu nesvědčí stejně tak jako nesvědčí lidskému zdraví. Ve chvíli, kdy se vlhké zdivo zateplí neprodyšným polystyrenem, vlhkost se začne přesouvat zejména do vnitřních prostor budovy. Je třeba odlišovat vlhkost vzduchu a vlhkost zdiva. Standardní vlhkost by v domácnostech měla být mezi 50 až 60 %.
Příčiny a projevy vlhkosti
Nejčastější příčinou narušení zdiva je nefunkční nebo chybějící hydroizolace a nedostatečný odvod srážkové a vzlínající vody od objektu. Průnik vody ze střechy nebo ze stěny souvisí s chybějící, nedostatečnou nebo porušenou izolací, která nedokáže odolat dešti a sněhu. Vysoká vlhkost může být způsobena průnikem vody zvnějšku skrze narušenou krytinu nebo z poruch instalace. Souvisí také s běžnými činnostmi v domácnosti, jako je vaření nebo sprchování.
Voda s objemem rozpuštěných agresivních solí proniká nedostatečnou izolací do zdiva, kde v důsledku účinků kapilárních sil vzlíná směrem vzhůru k povrchu zdiva a do omítek, kde se odpařuje. Rozpuštěné soli v omítce krystalizují, zaplňují póry a vytvářejí solné výkvěty. Krystalické tlaky spolu s účinky mrazu vlhké zdivo narušují. V takto postižených částech stavby, zvláště ve sklepních prostorách a v soklových partiích, jsou na omítkách patrné vlhké mapy se solnými výkvěty, na některých místech i mechanicky poškozená a od podkladu odpadávající omítka.
Příčinou mokrých fleků či plísní v rozích a koutech je téměř vždy nízká povrchová teplota omítky na vnitřní části obvodové stěny ve spojení s vysokou relativní vlhkostí vzduchu. U relativních vlhkostí vzduchu nad 80 % už rosné body vznikají prakticky kdekoliv a bez častého pravidelného větrání okny či pomocí automatického větracího systému se tento stav nezlepší.
Měření vlhkosti zdiva a omítky: Normy a metody
Měření vlhkosti zdiva je jednou z metod stavebně-technického průzkumu stavby. Metoda je popsána ve směrnici WTA 4-11 a ČSN P 730610. Měření vlhkosti zdiva je nutné provést například před zateplením fasády či provedením vnitřních obkladů stěn. Pro měření vlhkosti zdiva existuje několik metod, které v zásadě rozdělujeme na metody přímé a nepřímé.
Čtěte také: OSB desky a vlhkost
Měřením vlhkosti zdiva se zabývá Směrnice WTA 4-11 ve znění z roku 2016. Kromě stanovení hmotnostního podílu vlhkosti, vztažené ke hmotnosti suchého vzorku, je požadováno stanovení maximální nasákavosti materiálu UMAX, a jejich podílu, tedy stupně provlhčení materiálu, označeného jako DFG. Pro stanovení sanačních opatření při sanaci vlhkého zdiva je potřebné vycházet ze stavu konstrukce. Jedním z důležitých ukazatelů je jak úroveň zavlhčení zdiva („vlhkost zdiva“), tak i 3D rozložení vlhkosti ve zdivu. Zjištění rozložení vlhkosti, resp. takzvané čelo zavlhčení (hranice zvýšené a nízké vlhkosti) je věnováno v odborné literatuře.
Přímé metody měření
Pomocí přímé metody lze určit skutečné množství vody obsažené v materiálu. Při tomto měření je voda z materiálu vždy odstraněna - extrakcí nebo vysušením a následně vyhodnoceno její množství v odebraném vzorku. Vzorky materiálu musí být odebírané ze zdiva po odstranění omítky, a to v jedné ose ve třech výškách a třech hloubkách (0 až 2 cm, 2 až 4 cm a 5 a více cm) v každé výšce.
U destruktivního průzkumu, spojeného s odběrem vzorků ze zdiva, je jednoznačně požadován odběr z hloubek mezi 100 a 150 mm pod povrchem zdiva. Je zde stanoveno doporučení odebírat vzorky zdicího materiálu „ve svislých profilech v určitých výškách nad sebou“. Je doporučeno odebírat (v jednom profilu) vždy stejný druh materiálu, aby bylo možno ze stanovené vlhkosti usoudit na rozložení vlhkosti ve zdivu. Destruktivní průzkum se v praxi omezuje na několik sad vzorků, náhodně odebraných ze zdiva v místech poškození, resp. jejich sousedství. Zřídka se vzorky z jednoho místa odběru odlišují na povrchové (např. omítka) a hloubkové (zdicí materiál, resp. ložná malta), spíše se jedná o směs (např. omítka + cihla). Vypovídací schopnost se omezí tedy pouze na zjištění, zda poškození souvisí s aktuálním vlhkostním stavem, nebo stavem, který již pominul. Velikost portfolia vzorků se řídí nejčastěji objednávkou - nezřídka je vzorků 3-5 z celé stavby o více podlažích a mnoha místnostech v patře. Výjimkou jsou podrobné průzkumy, popisující jednotlivé stěny podle orientace ve stavbě, polohy (vnitřní/obvodová) a studující vzorky v různých polohách nad podlahou/nad terénem vně a v různých hloubkách pod povrchem zdiva.
Nepřímé metody měření
Nejjednodušeji a nejrychleji lze vlhkost ve zdivu změřit různými vlhkoměry, určenými pro toto použití. Vlhkoměr pro měření vlhkosti zdiva nebo též dřeva, je většinou kapesní přístroj s hroty, které se zapichují do měřeného materiálu. Hodnota vlhkosti zdiva se zobrazí přímo na displeji. Jednoduché přístroje na principu vodivosti a kapacity lze snadno oklamat. Hodnoty, které přístroje uvádějí, jsou závislé velmi silně na množství sorbované vlhkosti na povrchu stavebního dílce, a velmi málo na vlhkosti pod vrstvou povrchové úpravy (omítky, obkladu). Mikrovlnná měřicí zařízení jsou vybavená elektrodami, vysílajícími více či méně koncentrované svazky mikrovln. Sondy v elektrodě zachycují odražené mikrovlny a odečítají vodou absorbované záření jako přepočet hodnoty vlhkosti v nastaveném měřeném materiálu. Výsledkem je jednak statistika měření, jednak grafická 2D síť s naznačenými tendencemi šíření vlhkosti.
Kvalifikace vlhkosti zdiva dle ČSN P 73 0610
Následující tabulka klasifikuje vlhkost zdiva podle normy ČSN P 73 0610:
Čtěte také: Výhody plastových palubek
| Vlhkost u (%) | Klasifikace |
|---|---|
| u < 3.0 | vlhkost velmi nízká |
| 3.0 ≤ u < 5.0 | vlhkost nízká |
| 5.0 ≤ u < 7.5 | vlhkost zvýšená |
| 7.5 ≤ u < 10.0 | vlhkost vysoká |
| 10.0 < u | vlhkost velmi vysoká |
Doporučení pro vlhkostní průzkum
V praxi provádějí průzkumy zavlhčení specialisté na odvlhčení zdiva, dále projektanti, případně osoby a firmy, zabývající se obecně stavebně-technickými průzkumy staveb všeho druhu. Prvním problémem je výběr místa odběru. Pokud se držíme znění ČSN, místo odběru má být buď „místem projevu vlhkosti“, nebo naopak „místem typického vlhkostního namáhání“. Místo projevu vlhkosti bývá patrné na povrchu zdiva (často se jedná o poškození omítky, nebo jejího nátěru). Místo poškození ovšem nezřídka nesouvisí s aktuálním stavem, aktuálním zatížením vlhkostí, ale někdejším, starším zatížením - například časově omezeným zatečením (poškození střechy, později opraveným, nebo havárií sítí, mezitím odstraněnou).
Druhým kritériem dle ČSN je volba místa typického vlhkostního namáhání. Namáhání může být z vnějšího prostředí (zásypu, střechy, fasády, kanalizace, komunikace), vnitřního prostředí (sítě, vlhké provozy a jejich mikroklima), případně podloží stavby (vzlínající vlhkost, tlaková voda, vodní pára v zemním tělese). K výběru místa „typického namáhání vlhkostí“ je tedy třeba znát poměry uvnitř stavby, pod stavbou (včetně geologie) a kolem stavby, včetně půdních poměrů, znalosti historických úprav terénu a jeho profilace.
Volba bodů měření / odběru „podle míst projevů vlhkosti“ může vést k opomenutí konstrukčních zvláštností stavby. Bez provedení destruktivní sondy nelze často provedenou přizdívku objevit. Zdivo se na pohled jeví jako nepoškozené, suché, odezva přístroje je nízká. Pokud je přizdívkou opatřena jen jedna ze zdí, objeví se projevy vlhkosti na sousední zdi kolem místa styku. Nápadné změny poškození zdiva a vysoké hodnoty vedle nízkých indikují některý z typů izolace pod omítkou, nebo pod přizdívkou. Při destruktivním měření a odběrech materiálu je nutné odebírat z větší hloubky, než je tloušťka přizdívky (zpravidla 70 mm plus omítka). Sanační omítka zkresluje naměřené hodnoty nedestruktivního měření. Průměrování povrchové vlhkosti („suché“) s podpovrchovou v omítce („suché“) a hloubkovou ve zdivu pod omítkou („vysoká“) vede k závěru, že vlhkost je nízká až zvýšená.
Vlhkostní průzkum vám poskytne základní informace o vlhkosti objektu a o míře zasolení zdiva. Zároveň slouží jako podklad pro naplánovaní důsledného sanačního návrhu, který řeší nejen následky, ale hlavně příčiny nadměrné vlhkosti zdiva. Podkladem pro návrh sanačního systému musí být vždy prohlídka a sanační průzkum objektu sanačním specialistou. Průzkum je zaměřen zejména na zjištění příčiny poruchy materiálu s měřením vlhkosti a salinity. Vlhkostní průzkumy a návrhy sanace vlhkého zdiva provádíme po celé České republice.
Sanační omítky a jejich funkce
Článek představuje sanační omítky, pojem v sanaci vlhkého zdiva velmi často používaný. Sanační omítky jsou mnoha lidmi považovány stále za „samospásné“ řešení problémů s vlhkým zdivem. Ve stavební praxi se začaly tzv. sanační omítky objevovat poprvé v osmdesátých letech minulého století. Postupem času docházelo k výraznému pokroku v oboru stavební chemie a v oboru sanací vlhkého zdiva. Postupným testováním v laboratořích i na stavbách se vytvářel obecný konsensus o pojmu sanační omítky. Pod pojmem sanační omítky se tedy rozumí materiály, které jsou vyráběny ze suché maltové směsi.
Čtěte také: Jak zabránit vlhkosti pod izolací
V průběhu let došlo k masivnímu rozvoji sanačních omítkových systémů, kdy výběrem vhodných pojiv, přísad a příměsí, došlo ke značnému navýšení celkového objemu pórů, které jsou obsaženy ve vnitřní struktuře sanační omítky. Celkový objem pórů narostl, ale došlo zároveň ke zúžení průměru těchto pórů, takže jimi nedokáže proniknout molekula vody v kapalném skupenství, ale pouze ve formě vodní páry. Sanační omítky jsou z pohledu již dokončené sanace a izolace vlhkého zdiva vždy tak říkajíc „první na ráně“.
Sanační omítky musí splňovat celou řadu vlastností. V prvé řadě musí být dostatečně odolné proti působení stavebně škodlivých solí, obsažených ve vlhkém zdivu. Dále musejí být dobře paropropustné, tedy nesměji vlhkost uzavírat ve zdivu, ale účinně ji odvádět ve formě vodní páry do prostoru. Často musejí míst schopnost odvádět i ze svého povrchu kondenzovanou vlhkost, aby se na nich netvořily plísně. Stále rostoucí požadavky na komfort bydlení požadují po omítkách, aby dále splňovaly lepší tepelně izolační vlastnosti.
Výše uvedené vlastnosti většina typů sanačních omítek skutečně splňuje a pokud nedojde k chybě při realizaci, pak by přece mohly sanační omítky fungovat jako universální sanační metoda pro odvlhčování staveb. Většině z nás přece vadí hlavně poškozené povrchy nadměrnou vlhkostí a často se vyskytující plísně. Myšlenka bohužel nefunguje. Pokud nezabráníme vlhkosti do zdiva dále pronikat a nevyřešíme příčiny vlhnutí zdiva, pak dojde po čase (často po velmi krátké době, většinou pak v horizontu do tří let) k poškození sanačních omítek a postupně ke ztrátě jejich funkce. Důvodem je nadměrná vlhkost zdiva a hromadění solí v omítce. Postupně se sanační omítky zanesou a přestanou plnit svou funkci.
Proto musíme ve většině případů provést i izolaci zdiva proti pronikání vlhkosti z podzákladí, případně z boků od přilehlé zeminy. Metody jsou již známé chemické, elektroosmotické, mechanické, případně vzduchoizolační. Tyto technologie řeší příčiny nadměrné vlhkosti zdiva. Sanační omítky jsou pak aplikovány pro sanaci následků nadměrné vlhkosti zdiva. Původní poškozené povrchy jsou oklepány a nahrazeny sanačními úpravami. Zbytkové vlhkosti ve zdivu je pak přes sanační omítku umožněno volně vydýchat do prostoru a soli obsažené ve zdivu se uloží v sanačních omítkách. Další soli již do zdiva nepronikají, protože jsme provedli izolace. Pokud je proveden takovýto komplexní zásah, pak můžeme počítat s velmi dlouhou životností sanačních omítek i u velmi vlhkého zdiva, které bude postupně vysychat a pak zůstane dlouhodobě v suchém stavu.
I přes to existují možnosti aplikace pouze sanačních omítek, bez dalšího zásahu. Jedná se o objekty s jen mírně zvýšenou vlhkostí nad normou udávanou hodnotu a s minimálním obsahem stavebně škodlivých solí. Sanační omítky v kombinaci s přímými sanačními metodami proti příčinám vzniku vlhkostních poruch jsou velmi účinné a zajistí Vaší nemovitosti na velmi dlouhou dobu komfortní stav.
Sanační omítkový systém PROFIMIX od KM Beta
Sanační omítkový systém od firmy KM Beta vykazuje vysokou kvalitu a spolehlivost. Použitím sanačních omítek Profisan z řady Profimix lze zabránit dalšímu vzlínání vlhkosti a postupné degeneraci zdiva.
- Profisan hrubý (Značení: OS 401): Speciální jádrová sanační odvlhčovací omítka určená pro ruční nanášení ve vnitřním i vnějším prostředí.
- Profisan jemný (Značení: OS 402): Speciální štuková sanační vrchní omítka určená pro ruční nanášení ve vnitřním i vnějším prostředí.
Značka PROFIMIX zastřešuje široký sortiment směsí dle příslušných receptur pro stavební průmysl, balených v pytlích i volně ložených do autocisteren. Nabídka výrobků PROFIMIX úzce navazuje na stávající sortiment společnosti KM Beta a zahrnuje cementové potěry, zdicí malty, lepicí hmoty, stěrkovací hmoty, dále jádrové a štukové omítky a tepelně izolační malty a omítky. Portfolio obsahuje materiály v celé zrnitostní křivce (nejjemnější do 0,4 mm zrna, nejhrubší do 4 mm zrna) s různými typy pojiv a přísad. Všechny výrobky PROFIMIX jsou vyrobeny s využitím prvotřídních surovin, především z vysoce kvalitního křemičitého písku z vlastní pískovny v lokalitě zvané „Moravská Sahara“. Tzv. váté písky z této oblasti jsou specifické svým kulatým zrnem, které především omítkám PROFIMIX dodávají jedinečnou kvalitu. Materiály PROFIMIX splňují přísné evropské normy.
