Vlhkost staveb a efektivní řešení s technologiemi Trotec

Vlhkost je nedílnou součástí prakticky všech pórovitých stavebních látek a z nich vytvářených konstrukcí. Určité množství vlhkosti obsahuje za daných atmosférických poměrů každá pevná látka. Množství vlhkosti je závislé na teplotě, na vlhkosti okolního vzduchu, na pórovitosti, na průměru pórů a tvaru jejich stěn, na množství hygroskopických solí v zavlhlém zdivu atd. Obtížnou se stává v situacích, kdy dochází ke kumulaci vlhkosti, která pak akceleruje degradační procesy a zhoršuje užitné vlastnosti budovy.

Typy a příčiny vlhkosti ve stavebních konstrukcích

Při posuzování vlhkosti zdiva v souvislosti s určením typu sanační metody je vždy na prvním místě určení typu vlhkosti, respektive určení důvodu jejího vzniku. Obecně rozlišujeme vodu atmosférickou, podpovrchovou a provozní.

Atmosférická voda

Termínem atmosférická voda se označuje veškerá voda v zemském ovzduší bez zřetele na skupenství a tvoří ji vlhkost vzduchu a atmosférické srážky. Atmosférický vzduch obsahuje vždy určité, byť i malé množství vodní páry. Vlhkost ovzduší se mění následkem neustálého vypařování, kondenzace, vzdušného proudění atd. Časové rozdělení vlhkosti je cyklické jak v průběhu roku, tak i v průběhu dne.

  • Kondenzační vlhkost: Kondenzační vlhkost je velmi významným a v konstrukcích často se vyskytujícím typem atmosférické vlhkosti. Příčinou je chladný povrch stěn či podlah v interiéru, na nichž kondenzuje vlhkost, obsažená ve vzduchu.
    • Zimní kondenzace: Týká se částí budov, které nejsou dostatečně izolovány (rohy staveb, betonové překlady apod.). Na těchto chladných místech kondenzuje ve vytápěném interiéru v zimním období vlhkost z teplého vzduchu.
    • Letní kondenzace: Nastává zejména v masivních budovách, jejichž zdivo má velkou tepelnou kapacitu; na jaře a v první polovině léta je budova stále velmi chladná nebo výrazně chladnější než okolní atmosféra. V důsledku toho při větrání na chladném povrchu stěn či podlahy kondenzuje vlhkost z venkovního teplého vzduchu.

Podpovrchová voda

Termínem voda podpovrchová se označuje bez zřetele na skupenství veškerá voda, která se vyskytuje pod zemským povrchem. Podpovrchová voda vzniká vsakováním čili infiltrací povrchové vody pod zemský povrch. Pouze nepatrná část podzemních vod vzniká kondenzací hlubinných par. Podle polohy v aerační zóně lze rozlišovat vodu půdní, prosakující, gravitační a kapilární.

  • Voda vzlínající (kapilární): Proniká do stavebních konstrukcí ze zeminy, která ji obklopuje.
  • Voda působící hydrostatickým tlakem: Voda, která proniká do zeminy a stavebních konstrukcí působením gravitace. V době dešťů nebo tání sněhu se větší množství této vody vsákne do zeminy a tou pak putuje tak dlouho, dokud nenarazí na méně propustnou vrstvu, kde se zastaví a hledá si jinou cestu.

Provozní voda

Provozní neboli uživatelská vlhkost vniká do konstrukcí budovy během jejího užívání (koupelny, kuchyně apod.). Vlhkost může do konstrukcí staveb vnikat také při poruchách zdravotnětechnických zařízení. Tato voda silně promáčí stavbu a jen velmi nesnadno se odpařuje.

Čtěte také: OSB desky a vlhkost

Šíření vlhkosti a její vliv na konstrukce

Vlhkost se šíří porézními stavebními materiály jak v plynné fázi, tak i v kapalné. Přitom se uplatňuje řada průvodních jevů, jako jsou fázové změny, absorpce vody na stěnách pórového systému a kapilární efekty. Vlastní vedení obvykle dělíme na mechanismy difuze pro vodní páru a kapilární vedení pro kapaliny. Základní podmínkou všech vlhkostních pochodů v konstrukci je přítomnost pórů ve stavebních materiálech. Jde zejména o póry otevřené, neboť látky, které mají póry uzavřené, nepodléhají transportním procesům. Přítomnost otevřených pórů ve stavebních materiálech nejen umožňuje vlhkostní pochody, ale také významně ovlivňuje jejich průběh.

Je obecně známo, že voda má na většinu stavebních materiálů zhoubný vliv. Nadměrnou vlhkostí zdiva pak rozumíme vlhkost zdicích materiálů, která podstatně zhoršuje vlastnosti, statickou, tepelnou či estetickou funkci zdiva a vede k tvorbě výkvětů solí a růstu nežádoucích mikroorganismů. Při kritické vlhkosti dochází k rozpadu povrchu zdiva a omítek. To se projevuje tmavnutím povrchů, nadmutím omítek, vytvářením tmavých map a výraznými konturami. V místech, kde vlhkost dosahuje 6 až 9 %, dobře rostou plísně a při 10% vlhkosti již převládají bakterie a dřevokazné houby.

Hmotnostní vlhkost zdicích materiálů je ovlivňována také relativní vlhkostí prostorovou. Skutečností zůstává, že v místnostech se zdmi s vysokou vlhkostí je také vysoká vlhkost vzduchu závislá na teplotě. Dalším prvkem ovlivňujícím práci s kategoriemi vlhkosti je konstrukční materiál. Jinak posuzujeme nenasákavý, difuzně „tvrdý“ materiál, jinak materiály, jako jsou cihly, opuka apod. Tato fakta, vycházející ze zkušeností s řadou sanovaných budov, znamenají jistou komplikaci při respektování norem.

Nadměrná vlhkost může u objektů dřevěných lidových staveb negativně působit na veškeré dřevěné konstrukce, kterými jsou tyto objekty tvořeny. To proto, že pokud některý z dřevěných prvků vykazuje nadměrnou vlhkost, hrozí u něj riziko napadení biologickými dřevokaznými škůdci (dřevokazné houby, dřevokazný hmyz, hniloba a plísně).

Měření vlhkosti a diagnostika

Vlhkost stavebních materiálů vyjadřujeme zpravidla jako vlhkost hmotnostní wh [%], která udává poměr hmotnosti vody obsažené ve vzorku k hmotnosti sušiny. Norma předepisuje a kategorizuje přiměřené a zvýšené hodnoty, které jsou směrné. Vhodné je provádět měření v závislosti na teplotě a vlhkosti atmosféry a vnitřního prostoru. Zjištěné hodnoty je vhodné zpracovat formou protokolů.

Čtěte také: Výhody plastových palubek

K určení typu sanační metody je vždy důležité znát nejen druh a množství vody ve stavební konstrukci či materiálu, ale též souvislost úrovní jednotlivých podlaží a okolního terénu, skladbu nejbližšího okolí budovy, tj. chodníků, dvorů apod. a v neposlední řadě také vývoj konkrétní stavby a jejích oprav, které mohou naznačit problémy řešené v minulosti.

Měřicí přístroje Trotec

Inovativní koncept univerzální základní zařízení T3000, který je doplněn o flexibilně vyměnitelné senzory, zbavuje uživatele nutnosti nosit vždy s sebou kompletní sbírku jednotlivých měřicích zařízení pro jejich měřicí práce. Jednoduchá výměna senzoru promění váš T3000 přesně na speciální měřicí zařízení, které aktuálně potřebujete. Na zařízení nejsou potřeba žádná další nastavení, protože inteligentní technologie T3000 automaticky rozpozná připojený senzor. Vedle použití k měření bez předběžného specifického výběru materiálu, kdy se za účelem indikace vlhkosti zobrazují bezrozměrové digitální hodnoty, existuje pro tato čidla navíc možnost výběru anhydritového nebo cementového potěru. V případě předvolby potěru se výsledky měření indikativně zobrazí na displeji T3000 přímo v % hmotnosti nebo CM. Tento integrovaný přepočet naměřených hodnot je praktickou pomůckou k rychlé kontrole zralosti zvláště pro pokladače podlah. Díky integrované funkci rastrového měření T3000 jsou navíc registrace, vizualizace a vyhodnocování rozdělení vlhkosti v zónách blízkých povrchu i v hloubce tak snadné, jako dosud nikdy! Obě čidla vlhkosti materiálu umožňují navíc stanovení individuální hodnoty pro vyvolání alarmu.

Metody sanace vlhkého zdiva

Principy sanací spodní části budov lze obecně rozdělit na přímé a nepřímé. Nepřímými způsoby lze dosáhnout obrovských úspor stavebních nákladů při prováděných sanačních opatřeních. Je-li objekt sužován vlhkostí, prvním krokem k jejímu odstranění je zjištění jejího zdroje, dále by měla následovat kontrola střechy, oplechování, okapů a střešních svodů. Dešťová voda musí být odvedena co nejdále od objektu, aby nepřiváděla vlhkost k základům.

Mechanické metody

Při metodě sanace vlhkosti podřezáním vytváříme vodorovnou spáru, do níž vkládáme dodatečnou hydroizolaci. Jako izolační materiál se nejčastěji používají asfaltové pásy, pásy z PVC, PE fólie, sklolaminátové desky a nerezavějící plechy. U všech materiálů se pak musí dbát na to, aby byly precizně provedeny spoje, přes které by mohlo docházet k průniku vody a difuzi vodních par. Podřezání má vzhledem ke své životnosti nejspolehlivější účinky a lze ho použít až při 8% vlhkosti. Další mechanickou metodou je vytváření hydroizolační vrstvy z nerezového plechu, který se zaráží pomocí speciálního zařízení do maltové spáry zdiva - metoda HW. Tato metoda zvyšuje životnost dodatečné hydroizolace, ale též zvyšuje její cenu.

Chemické metody

Hydroizolační vrstva se u těchto metod provádí tak, že se do zavlhlého zdiva napustí látka, která pronikne do pórů, kapilár a trhlin. Zdivo se touto látkou nasytí a vznikne clona, která zadrží vzlínající vodu a plní tak funkci dodatečné izolace. K injektáži se používá silikonová mikroemulze DICOSIL 100 a 110, IMESTA IW 550, která vytvoří ve zdivu hydroizolační clonu působící proti vzlínání vody a kondenzaci vodních par v kapilárách stavebních materiálů a zároveň umožňuje difuzi vodní páry. Díky velmi malým rozměrům částic se mikroemulze dostane i do nejmenších kapilár zdiva. Po skončení reakce je látka chemicky stabilní, neroz­pustná a nezávislá na kolísání vlhkosti v podzákladí. Silikonová mikroemulze je použitelná pro zdivo cihelné (plné i duté), smíšené, kamenné, z vápenopískových cihel, betonových tvárnic apod. Je použitelná jak v případě chybějící izolace, tak při poškození izolace stávající. Nenapadá bitumeny ani polystyren.

Čtěte také: Jak zabránit vlhkosti pod izolací

Vzduchoizolační metody

Izolace vzduchovými dutinami nebo vrstvami je osvědčený způsob ochrany budov použitelný v podmínkách působení zemní vlhkosti. Principem vzduchoizolačních systémů je oddělit zdroj vlhkosti od samotné stavební konstrukce pomocí vzduchové dutiny, a to například provětrávanou štolou, soklem, podlahou či vzduchovou dutinou na interiérové straně stěny. Aby byla zajištěna účinnosti vzduchové dutiny, musí být zajištěno nepřetržité proudění vzduchu bez kondenzace vodní páry uvnitř dutiny. Tato metoda je méně nákladnější, má neomezenou délku trvání, její provoz ve většině případů nevyžaduje žádnou energii a není omezena výběrem stavebních materiálů. Vzduchoizolační systém lze použít u všech druhů materiálů a je účinný i při vlhkosti 8 až 9 %.

Elektroosmóza

Dodatečné vysušování zdiva pomocí elektroosmózy je založeno na poznání, že mezi horní částí vlhkého zdiva a základovou půdou vzniká napětí vyvolané prouděním vody v kapilárách. Uzemněním zdiva vzniká uzavřený proudový obvod, v němž má elektroosmotické proudění opačný směr než proudění kapilární. Při aplikacích lze uvažovat o pasivní elektroosmóze, galvanoosmóze či aktivní elektroosmóze. Při aplikaci elektroosmózy musíme brát v úvahu faktory, které její použití pomohou negativně ovlivnit, například přítomnost bludných proudů v zeminách, anorganických solí ve zdivu, dále výskyt neizolovaných kovových potrubí a instalace ve zdivu, musíme zvážit také vodivost a kyselost zdiva. Navíc je nutné provoz těchto instalací průběžně sledovat a seřizovat.

Řešení problémů s vlhkostí v různých částech stavby

Základy a suterény

Důležité je zjistit výšku hladiny spodní vody, nejlépe v nejbližší studni. Pokud hladina dosahuje alespoň metr pod úroveň základů budovy, je možné omezit přísun vlhkosti do stavby i šetrnou cestou. Např. dodatečnou svislou izolací základového nebo suterénního zdiva, odkopáním do velké hloubky (po základovou spáru) a provedením svislé izolace. Vhodné je použít hydroizolační maltu. Z foliových izolací aplikujeme výhradně distanční folii (s výstupky), která nevyžaduje tak rovný podklad a nevytváří kapilární vrstvu mezi folií a zdivem. Pokud se hladina spodních vod nachází vysoko nebo nelze provést odkopání základového zdiva, vytvoří se hydroizolační clony ve zdivu v místě přechodu ze země pomocí chemické impregnace (tlakovým nebo netlakovým způsobem), kdy se po několika centimetrech vedle sebe navrtají do zdiva otvory šikmo dolů a do nich se vtlačuje nebo nalévá impregnační látka tak dlouho, až se zdivo nasytí a stane se vodonepropustné. Drastičtějším zásahem do konstrukce je takzvané podřezání s vložením hydroizolačního pásu nebo vtlačování profilových nerezových plechů do průběžné spáry. Výběr adekvátní metody musí proběhnout vždy až po konzultaci se statikem.

Omítání zavlhlého zdiva

Co se zbylým vlhkým, rozpadajícím se zdivem? Zdivo je třeba očistit až na soudržný podklad a spáry proškrábnout do hloubky 2 centimetry. Musí být zajištěny dobré podmínky pro vysychání zdiva, u vnitřních prostor je důležité správné větrání. Stavební suť je třeba ihned odstranit z dosahu stavby. Nikdy se s ní neprovádějí zásypy kolem stavby, jelikož obsahuje soli, které by se ve zvýšené míře dostávaly opět do zdiva. Pro omítnutí takto upraveného zdiva byly vyvinuty speciální sanační omítky, které nevedou vlhkost kapilárně, jsou prodyšné a zdivo může dále vysychat. Navíc jsou odolné proti destruktivnímu působení solí. Důležité je také vědět, že v oblasti zavlhnutí se k upevnění elektrické instalace, rozvodů vody aj. Chybějící zdivo se dozdí novým cihelným materiálem. Příliš vlhké, neoschlé zdivo se po očištění postřikem ošetří chemickým přípravkem, který umožní sanačním omítkám vyzrát, uschnout a získat potřebné vlastnosti - zpevní původní zdivo a vytvoří dočasnou hydroizolaci. Sanační omítky se mohou natírat jen dostatečně prodyšnými nátěry (nejlépe od výrobce sanačních omítek).

Dřevěné konstrukce

Příčinou nadměrné vlhkosti u obvodových či vnitřních dřevěných stěn roubených staveb je ve většině případů chybějící, nebo nedostatečná vodorovná hydroizolace. U tohoto typu staveb bývá v důsledku působení nadměrné vlhkosti obvykle poškozen hnilobou spodní trám (tzv. práh). To proto, že na podezdívce (zpravidla kamenné, event. betonové) většinou vodorovná hydroizolace chybí, nebo je tato v důsledku stárnutí již nefunkční. Spodní trám (práh) je tak vystaven přímému působení vzlínající vody z podloží, resp. z podezdívky. Dále zde může negativně působit také zatékání srážkové vody do vodorovné spáry mezi povrchem podezdívky a dolní plochou spodního trámu (prahu). A to v důsledku nedostatečného spádu podezdívky směrem od objektu, nebo dokonce v důsledku jejího chybného spádování směrem k objektu. I přesto, že spodní trám (práh) bývá běžně proveden z dubového dřeva, dochází k jeho napadení některým z biologických dřevokazných škůdců (zpravidla hnilobou).

Oprava dřevěných prvků

  • Oprava podezdívky: Vyspravíme kamennou podezdívku (uvolněné kameny vyjmeme, očistíme ložné a styčné spáry a kameny uložíme zpět do cementové malty). Případně postavíme podezdívku v celém rozsahu novou. Pokud je poškozen i základ, je nutno jej také opravit. Horní povrch podezdívky řádně vyspádujeme směrem od objektu.
  • Výměna prahu: Výměna celého trámu se provede v případě velkého rozsahu poškození. Pokud je poškozena pouze část prahu, provedeme její vyříznutí a nahradíme ji novým prvkem. Spoj původního a nového trámu provedeme přeplátováním. Z důvodu preventivní ochrany dřeva proti napadení dřevokaznými biologickými škůdci je třeba nový prvek spodního trámu (prahu) ještě před osazením natřít vhodným chemickým přípravkem.
  • Hrázděné stavby: U hrázděných staveb bývají nejčastěji poškozeny spodní trámy (prahy) a konce sloupků a vzpěr. Odspodu, stejně jako u roubených staveb, působením vzlínající vody z podloží, resp. Z důvodu zatékání srážkové vody bývají v místech dlabů poškozeny také sloupky, vzpěry a paždíky.

Stropní konstrukce

Na dřevěné stropní konstrukce může negativně působit především kondenzace vodní páry uvnitř stropní konstrukce. To může být způsobeno nevhodnými stavebními úpravami, jako je nášlapná vrstva s vysokým difuzním odporem na podlaze nebo nevhodná tepelná izolace. Dále pak vysoká vlhkost vnitřního vzduchu. Z vlhkostního hlediska bývají někdy problematická také zhlaví stropní trámů v místech jejich uložení. Návrh opravy, rekonstrukce či dodatečného zateplení stropu nebo podlahy situované na stropní konstrukci musí být navržen a proveden odborným způsobem. Je třeba provést měření teplot a sondy do konstrukce, následně tepelně technické posouzení.

Podlahy

Běžným typem podlah u dřevěných lidových staveb jsou dřevěné palubové podlahy. V případě chybějící hydroizolace bude třeba poškozenou podlahu odstranit a provést podlahu novou, včetně hydroizolace a tepelné izolace. Pokud v rámci mytí podlahy častěji dochází k zatékání vody do jejich podkladních vrstev, může dojít ke zvýšení vlhkosti prken či dřevěných polštářů. V důsledku nadměrné vlhkosti zmíněných dřevěných prvků pak může dojít k jejich napadení některým z biologických dřevokazných škůdců. Pokud je v objektu na terénu provedena dřevěná podlaha a není pod ní provedena izolace proti zemní vlhkosti, může tato bez problémů fungovat i několik desítek let. Položíme-li však na dřevěnou podlahu podlahovou krytinu s vysokým difuzním odporem, brání tato difuzi vodní páry do ovzduší. Voda se kumuluje v dřevěné konstrukci podlahy, čímž dochází ke zvyšování její vlhkosti. Výsledkem je pak její napadení dřevokaznými škůdci. Totéž může nastat, pokud dodatečně provedeme vodorovnou izolaci podlahy bez ohledu na skutečnost, že tato v přilehlých svislých konstrukcích chybí.

Pokud je třeba vybourat stávající podlahu (např. z důvodu jejího poškození v důsledku nadměrné vlhkosti) provede se návrh skladby podlahy s hydroizolací a také s tepelnou izolací. Tepelnětechnické posouzení se provede v souladu s ČSN 73 0540-2 (3). Pokud je to možné, je vhodné položit tepelnou izolaci ne způsobem doposud obvyklým, ale přímo na zeminu. Tepelná izolace v tomto případě musí být provedena z expandovaného pěnového polystyrénu (EPS) typu Perimetr, nebo z extrudovaného polystyrénu (XPS). Materiál nášlapné vrstvy musí odpovídat charakteru lidové stavby.

Střechy a podkroví

Pokud je nosná konstrukce střechy tvořena dřevěným krovem, pak je zde v důsledku poruchy střešní krytiny zasaženo nejprve dřevěné bednění či laťování. Následně pak, u okrajů střech pozednice, vazné trámy v místech uložení na zdivu, námětky, krokve atd. Na dřevěných lidových stavbách podokapní žlaby nebývají provedeny vůbec, nebo jsou zpravidla dřevěné. V případě jejich poruchy nebo při jejich zanesení nečistotami srážková voda může přetékat na střešní krytinu, případně také stéká na obvodové zdivo. Tím pak dochází k nadměrnému smáčení střešní krytiny (což může být problematické například u dřevěných šindelů) a obvodových zdí.

Nedostatečná výměna vzduchu v půdním prostoru může mít za následek zvýšení hmotnostní vlhkosti dřevěných prvků. Důsledkem toho pak může být výskyt plísní na povrchu dřevěných prvků a zdiva a pokud hmotnostní vlhkost dřevěných prvků zde situovaných překročí 18 %, pak hrozí riziko jejich napadení Dřevomorkou domácí. Pokud je dřevěný krov situován nad nevytápěným půdním prostorem, což je u dřevěných lidových staveb běžné, pak mohou být místa, kde jsou krokve uloženy na pozednice rizikovými místy z hlediska povrchové kondenzace vodní páry. V důsledku povrchové kondenzace vodní páry a také následkem sorpce vodní páry ze vzduchu dochází ke zvýšení hmotnostní vlhkosti dřevěných prvků.

Profesionální odvlhčování od Trotec

Na stavbách je stavební vlhkost ze sádry, potěru a betonu kritickým faktorem. Nesprávné nebo opožděné vysoušení vede ke zpoždění výstavby a může ohrozit kvalitu celého projektu. V případě poškození vodou, například při záplavách nebo prasknutí potrubí, je nutné jednat rychle, aby byla zajištěna bezpečnost stavební konstrukce a zabránilo se sekundárním škodám, jako je například růst plísní. Standardní zařízení těmto výzvám nestačí. TROTEC nabízí správnou technologii pro každý úkol v oblasti vysoušení.

  • Kondenzační odvlhčovače: Naše kondenzační odvlhčovače s odmrazováním horkým plynem jsou první volbou pro rychlou sanaci škod způsobených vodou a vysoušení budov.
  • Adsorpční odvlhčovače: Naše adsorpční odvlhčovače jsou správným řešením pro situace, kdy teploty výrazně kolísají nebo jsou velmi nízké, například v nevytápěných budovách nebo po poškození mrazem.

S profesionálními řešeními pro odvlhčování od společnosti TROTEC zajistíte nejen své stavební projekty a nemovitosti, ale také své harmonogramy a rozpočty. Vysoká odvlhčovací kapacita našich zařízení zajišťuje rychlé vysoušení a umožňuje dřívější obnovení práce. V případě extrémně vysoké vlhkosti vzduchu v kombinaci s velmi vysokými teplotami se zejména vymrazovací sušičky rychle dostanou do červeného výkonového pásma. Při technickém vysoušení škod způsobených vodou toho lze dosáhnout nejsnadněji odváděním teplého procesního vzduchu přes připojovací hrdlo integrované na Qube+ přímo hadicí o průměru 50 mm ven z místnosti. Sušičky izolační vrstvy s turbomotorem od společnosti Trotec jsou proto vybaveny tepelnou ochranou, která přístroje automaticky v závislosti na klimatických podmínkách vypne při teplotě cca 40 až 45 °C. Jednotka Qube+ je kromě toho vybavena senzorově podporovanou funkcí tepelné ochrany, která zařízení přepne v případě hrozby přehřátí nejdříve na stupeň 1 a poté - v závislosti na průběhu teploty - za podpory senzorů opět na normální provoz nebo stav vypnutí. Díky této ochraně se nejen významně prodlužuje životnost sušičky izolační vrstvy a vysoušeče vzduchu, ale nedochází ani k tepelnému poškození materiálů v prostoru a stavebního fondu vašeho zákazníka.

tags: #vlhkost #staveb #trotec #informace

Oblíbené příspěvky: