Komplexní průvodce certifikací a aplikací vnitřních omítek

Aplikace vnitřních omítek je zásadní součástí interiérových úprav, která ovlivňuje nejen estetiku, ale i funkčnost stěn. Pro dosažení optimálního výsledku je klíčové dodržovat správné postupy a používat vhodné materiály.

Certifikace a normativní podklady

Před zahájením vlastního ověřování musí být uchazeč seznámen s pracovištěm a s požadavky bezpečnosti práce a ochrany zdraví při práci (BOZP) a požární ochrany (PO), o čemž bude autorizovanou osobou vyhotoven a uchazečem podepsán písemný záznam. Autorizovaná osoba, resp. autorizovaný zástupce autorizované osoby, je oprávněna předčasně ukončit zkoušku, pokud vyhodnotí, že v důsledku činnosti uchazeče bezprostředně došlo k ohrožení nebo bezprostředně hrozí nebezpečí ohrožení zdraví, života a majetku či životního prostředí. Zdůvodnění předčasného ukončení zkoušky uvede AOs do Záznamu o průběhu a výsledku zkoušky. Pro způsoby ověření „Písemné a ústní ověření" autorizovaná osoba připraví písemná zadání, která budou obsahově vycházet z kritérií hodnocení.

Při praktickém ověřování jednotlivých kompetencí je třeba v odpovídajících případech hodnotit organizaci práce, dodržování předepsaných technologických postupů, volbu a dodržování pracovních postupů, volbu a používání nářadí, zařízení a pracovních pomůcek. Nedílnou součástí hodnocení je hodnocení kvality provedení prací. S problematikou kvality povrchů hlazených sádrových omítek souvisí norma ČSN EN 13914-2, která specifikuje navrhování, provádění a přípravu vnitřních omítek.

Základní normy a předpisy

• Na provádění, měření a kvalitu prací se vztahují příslušné ČSN, obecně závazné předpisy nebo normy výrobců v plném znění. Jsou to zejména:
• ČSN EN 1015 - 1 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 1: Stanovení zrnitosti (sítovým rozborem)
• ČSN EN 1015 - 10 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 10: Stanovení objemové hmotnosti suché zatvrdlé malty
• ČSN EN 1015 - 11 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 11: Stanovení pevnosti zatvrdlých malt v tahu za ohybu a v tlaku
• ČSN EN 1015 - 12 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 12: Stanovení přídržnosti zatvrdlých malt pro vnitřní a vnější omítky k podkladu
• ČSN EN 1015 - 17 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 17: Stanovení obsahu ve vodě rozpustných chloridů v čerstvé maltě
• ČSN EN 1015 - 18 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 18: Stanovení koeficientu kapilární absorpce vody v zatvrdlé maltě
• ČSN EN 1015 - 19 Zkušební metody malt pro zdivu - Část 19: Stanovení propustnosti vodních par zatvrdlými maltami pro vnitřní a vnější omítky
• ČSN EN 1015 - 2 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 2: Odběr základních vzorků malt a příprava zkušebních malt
• ČSN EN 1015 - 21 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 21: Stanovení soudržnosti malt pro jednovrstvé vnější omítky s podkladem
• ČSN EN 1015 - 3 Zkušební metody malt pro zdivo - Část 3: Stanovení konzistence čerstvé malty

Příprava podkladu - základ úspěchu

Než se pustíte do samotné aplikace vnitřních omítek, je nezbytné důkladně připravit podklad. Každá chyba v této fázi se může později projevit v podobě prasklin, odlupování nebo nerovností. Pracoviště přebírá pracovní četa, která bude provádět omítání vnitřních prostor. Před zahájením omítání musí být kompletně hotová hrubá stavba, dokončeny a vyzrálé svislé nosné kce a příčky, hotové podkladní vrstvy podlah, zastropení podlaží, včetně zastřešení stavby, provedeny veškeré instalace včetně jejich odzkoušení, hotové krabice elektriky a vypínače vyplněny papírem, osazení zárubní dveří a rámů oken bez křídel. Podklad pro provádění omítek musí být očištěný, bez prachu a pevný. Při přejímce od předchozí čety se kontroluje soulad provedené stavby s projektovou dokumentací. Kontroluje se pevnost a rovnost zdiva a stropu a provedení všech prací.

Podklad je nejprve nutné opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Pokud jsou trhliny ve zdi hluboké je potřeba zvážit jejich příčinu a případně nechat budovu zkontrolovat statikem. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikost volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou. Po opravě je potřeba materiály zejména maltu nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny. Elektrické a instalační drážky, spáry ve zdi apod. je potřebné předomítáním zaplnit vhodným materiálem (vápenomaltou). Při omítání se ocelové zárubně a okenní rámy natřou mýdlovou vodou, z důvodu lepšího odstranění malty.

Čtěte také: Nejlepší barva pro váš projekt

Požadavky na podklad pro omítky:

• musí být suchý (max. vlhkost zdiva 6 %, v zimním období max. 4 %)
• prostý prachových částic a uvolněných kousků zdiva
• nedrolící se
• očištěný od případných výkvětů
• nesmí být zmrzlý a vodoodpuzující
• měl by být maximálně rovinný s plně vyplněnými spárami mezi jednotlivými cihlami.

Pro zamezení vzniku trhlin v omítkách se předepisuje:

• u cihel P+D v ostěních a v rozích stěn drážky vyplnit maltou stejně jako případné díry a trhliny a to alespoň 5 dnů před omítáním
• povrch jiného stavebního materiálu (dřevo, beton, ocel, heraklit, polystyren apod.) a jeho přechod na cihelné zdivo opatřit výztužnou drátěnou nebo sklotextilní síťovinou.

Zdivo nesmí obsahovat cihly s cicvárem, narušené mrazem nebo zvětralé. Malta ve spárách u líce zdiva nesmí být znečištěna odpady vadného vápna, sádry, škváry apod. Plochy zdiva určené k obložení nesmí mít nerovnostní rozdíly větší než 20 mm ve výšce patra a celé délce stěny.

Penetrace nebo špric?

Po zaschnutí zdi je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky, a to i když jsou značně rozdílné.

• Špric je zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na nic lépe držela nahazovaná omítka.
• Oproti tomu penetrací je jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost. Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací tak je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává. Před další prací musí zejména špric plně zaschnout což trvá zhruba 3 dny.

Cihelný podklad není nutné z důvodu minimálního tepelného namáhání opatřovat postřikem pokud výrobce SMS výslovně nepředepisuje jinak. V klimaticky nepříznivém prostředí (dlouhodobé sucho, silné proudění vzduchu) je však vhodné podklad pro zvýšení přilnavosti omítky navlhčit, ne promočit!

Výběr správného typu omítky

Na trhu existuje několik druhů vnitřních omítek, které se liší složením, vlastnostmi i způsobem aplikace. Výběr závisí na typu místnosti, požadovaném vzhledu a mechanickém zatížení stěn.

Přehled typů vnitřních omítek:

Pomůcky a nářadí pro omítací práce

Pro profesionální výsledek je důležité používat kvalitní nářadí. Jedná se především o zednickou lžíci, vodováhu, olovnici, zednické hladítko, zednickou naběračku, velkokapacitní vědro, zednickou stěrku, míchadlo, stahovací lať, zednickou skobu. Hodit se může i ruční omítačka, pokud se rozhodnete pro špricování zdí. Dále se může samozřejmě hodit klasická míchačka, zejména pokud omítat větší plochy, pro přepravu namíchané směsi se pak jistě hodí stavební kolečko. Nesmíte opomenout ani omítníky nebo fasádní špachtli, pokud chcete zhotovovat tenkovrstvé omítky.

Čtěte také: Rozměry a materiál vnitřního prkna pro děti

Dopravní prostředky - vrátek nebo výtah pro svislou dopravu. Pro práci ve větší výšce lešení.

Míchání omítky - dodržujte poměry

Každý výrobce udává přesné poměry míchání suché směsi s vodou. Dodržujte je, jinak může být omítka příliš řídká nebo naopak příliš tuhá. Ideální konzistence je taková, aby omítka držela na hladítku a nestékala.

• CEMIX ip 12 - cementový postřik: na 1kg je třeba 0,16 l záměsové vody.
• CEMIX ip 18 - vápenocementová vnitřní jádrová omítka: na 1kg je třeba 0,24 l vody; tl. vrstvy 15 mm; doba zrání na 1 mm/1 den.
• CEMIX ip 29 - vápenná štuková vnitřní omítka: na 1kg třeba 0,45 l vody; tl. vrstvy 2 mm.

Příprava směsi: Do samospádové míchačky nalijte nejprve cca 7 litrů vody, potom nasypte celý obsah pytle a míchačku uveďte do chodu. Doba míchání 3 až 5 minut, lze též použít kontinuální míchačku. Nepřidávejte žádné jiné materiály.

Tip: Míchejte vždy jen tolik omítky, kolik stihnete zpracovat během 30-60 minut. Po této době začíná tuhnout a ztrácí své vlastnosti.

Aplikace omítky - krok za krokem

Omítání je plánováno v jarním a letním období, kdy venkovní teplota neklesne pod 5°C, při nižších teplotách je nutno místnosti temperovat. Teplota se udržuje po dobu 2 až 3 dnů po dobu nanášení a vysychání omítky. Všichni pracovníci budou seznámeni s prací, kterou budou provádět.

Čtěte také: Vlastnosti lakovaných a laminovaných dveří

Příprava omítníků

Ještě, než se pustíte do vlastního nahazování jádrové omítky je potřeba umístit omítníky. Omítníky slouží k tomu, aby nahozená stěna byla opravdu rovná. Omítníky mohou být z různých materiálů, dříve se nejčastěji používali omítníky dřevěné, v současné době se však již jedná zejména o omítníky hliníkové. Omítníky se připevňují na zeď a musí být vyváženy vodováhou a olovnicí. Omítníky se připevňují v rozličných vzdálenost, ale je potřeba pamatovat na to, že omítníky tvoří kolejnici pro stahovací lať a čím dál budou od sebe tím těžší bude stahování omítky.

Nahození jádrové omítky

Jádrovou neboli hrubou omítku můžete na stěnu nahazovat ručně nebo strojově. Při ručním nahazování, pokud nemáte předchozí zkušenosti, počítejte s tím, že to hned nepůjde a je lepší si to nejdřív vyzkoušet na zdi, kterou budete mít třeba za skříní. Směs nanášejte na zeď za pomoci zednické lžíce do tzv. terčů, a to od stropu směrem dolů. Následně ke stažení a zarovnání použijte stahovací lať nebo ještě lépe dlouhou vodováhu a stahujte omítku odspodu nahoru, následně pak také do stran. Lať nebo vodováhu přitom opírejte o omítníky. Následně sejměte omítníky a zarovnejte vzniklé spáry a jiné nerovnosti za pomoci zednického hladítka.

Technologické přestávky

Mezi nahozením jádrové omítky a finální štukovou omítkou je nutné dodržet technologickou přestávku, protože před natažením tzv. fajnové omítky musí hrubá omítka nejprve zcela zaschnout. Někdy se doporučuje nechat zasychat jádrovou omítku až týden, záleží zejména na teplotě vlhkosti v prostředí. V suchém teplém prostředí je možné si udělat technologickou přestávku třeba jen jeden den. Postřik, přednástřik či špric by měl zrát 2 až 3 dny, všechny druhy omítek pak jeden den na každý jeden milimetr tloušťky, nejméně však 14 dní a to i při minimální tloušťce jedné vrstvy 10 mm.

Natažení fajnové omítky

Konečně se dostáváte k poslední části, kterým je natažení fajnové omítky neboli štuku. Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zahlazuje se plstěným anebo pěnovým hladítkem za pomoci krouživých pohybů. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu. Zvláštní pozornost je nutné věnovat rohům místnosti, rohy a hrany tvarujte za pomoci prkna, které připevněte ke stěně zednickými skobami. Desku ukotvěte tak, aby přečnívala přesně o požadovanou tloušťku štukové omítky.

Upozornění: Pracujte při teplotách mezi 5-25 °C. Vyhněte se přímému slunečnímu záření a průvanu, které mohou způsobit praskání omítky.

Schnutí a zrání omítky

Po dokončení omítacích prací je důležité nechat omítku správně vyschnout. Doba schnutí závisí na typu omítky, tloušťce vrstvy a klimatických podmínkách.

• Sádrová omítka: 1-2 dny na 1 cm tloušťky.
• Vápenná omítka: 5-7 dní.
• Cementová omítka: až 14 dní.

Tip: Větrejte místnost, ale vyhněte se průvanu. Neurychlujte schnutí topením nebo ventilátory.

Finální úpravy a malování

Po úplném vyschnutí omítky můžete přistoupit k finálním interiérovým úpravám - broušení, penetraci a malování.

• Broušení: jemným brusným papírem odstraňte drobné nerovnosti.
• Penetrace: před malováním aplikujte penetrační nátěr pro sjednocení savosti.
• Malování: použijte kvalitní interiérové barvy, které jsou paropropustné a omyvatelné.

Upozornění: S malováním začněte až po úplném vyzrání omítky, jinak hrozí loupání barvy.

Kvalitativní třídy sádrových omítek (Q1-Q4)

Většina řemeslníků již dobře zná rozdělení povrchů sádrokartonových příček a stěn do čtyř kvalitativních tříd - Q1 až Q4. Zcela identicky se takto kvalifikují i povrchy hlazených sádrových omítek. Při navrhování specifikace kvality povrchu sádrových omítek by se mělo respektovat o jakou místnost a s jakým osvětlením se v ní počítá. To je z hlediska posuzování kvality povrchu velmi důležité. Světlo totiž dělá na povrchu stěny velké divy a spolehlivě odhalí nejednu chybu. Místnost orientovaná na jih, ve které bude velmi intenzivní světlo, bude s největší pravděpodobností potřebovat nejvyšší kvalitativní třídu Q4. Naproti tomu v tmavé komunikační chodbě asi nebudeme potřebovat tu nejvyšší kvalitu.

Popis jednotlivých kvalitativních tříd:

• Q1 - Základní kvalita: Znamená, že se bude jednat o omítku bez zvláštních požadavků. Řemeslník omítku po aplikaci pouze srovná do roviny a je hotovo. Na povrchu budou pochopitelně znát všechny nerovnosti a hrubosti, které souvisí s jejím zpracováním.
• Q2 - Standardní kvalita: V tomto případě se natažená omítka srovná latí a rozfilcuje hladítkem. Následuje další krok, kdy se povrch omítky roztočí houbou, to znamená rozfilcuje a hladítkem se vyhladí šlem na jejím povrchu.
• Q3 - Zvýšená kvalita: To už znamená větší pečlivost při zpracování. První sled kroků je totožný jako u třídy Q2. Rozdíl mezi třídami se dosáhne tím, že povrch omítky se na závěr opětovně vyhladí hladítkem - povrch se tzv. „utáhne“. Důležité je načasování. Pokud je to možné, pak se doporučuje tento finální krok provádět na druhý den, přičemž nejdříve je nutné povrch omítky navlhčit. Hladítko se používá dlouhé - tzv. motýl. Jestliže to možné není, můžeme finální krok provést ve stejný den, ale s minimálně hodinovým časovým odstupem. Výsledkem technologického postupu je velmi pěkný hladký povrch bez viditelných nerovností a dokonce bez stop po zpracování. Takový povrch je akceptovatelný ve většině situací. V místnosti, kde na takový povrch dopadají intenzivní slunečními paprsky, případně umělé světlo, budou zejména při pohledu z boku jemné přechody a stopy po zpracování poznat.
• Q4 - Nejvyšší kvalita: Tato kvalita povrchu hlazených sádrových omítek snese ta nejpřísnější kritéria. Plochy mohou být osvíceny z různých směrů a přesto by na nich neměla být znát sebemenší nerovnost nebo stínování. To je kvalita Q4, kterou lze dosáhnout jen v případě celoplošného přestěrkování kvalitními tmely v tloušťce do 2 mm. Povrch se navíc musí perfektně vyhladit a na sucho vybrousit jemným brusným papírem (min. zrnitost 180). Příkladem takového tmelu je Knauf ROLL & SPRAY MAX, Fill & Finish Light nebo Uniflott Finish. Kvalitu povrchu Q4 je zapotřebí předepsat a realizovat u tmavých stěn, které jsou například u administrativních budov populární. Ale nejen tam. Tmavé stěny jsou elegantní, ale velmi háklivé na viditelnost struktury povrchu. Viditelnost nerovností může ovlivnit rovněž finální barva. Z praxe to většina řemeslníků zná. Nátěr nic neschová ba právě naopak. Nejvíc problematické jsou také lesklé nátěry, které si opět vyžádají kvalitu Q4. Naopak matný nátěr je v tomto ohledu nejvíc benevolentní. Vyplatí se tedy řešit kvalitu povrchu předem se všemi okolnostmi, které ji mohou vizuálně ovlivnit - tj. barva, typ nátěru, osvětlení atd.

Podle normy ČSN EN 13914-2 se rovinatost omítky posuzuje na základě šesti tříd rovinnosti. Pro sádrové omítky by měla platit třída 3, která připouští odchylku 5 mm na 2 metrech měřicí latě.

Bezpečnost práce a první pomoc

Při ručních omítkářských pracích jsou dělníci ohroženi - mimo běžného stavebního provozu - zejména žíravým vápnem, prací na lešení. Jako všichni pracující ve stavebnictví musí respektovat obecná i konkrétní ustanovení vyhlášky č. 324/1990 Sb. o Bezpečnosti při práci.

Zejména je třeba:

• absolvovat prokazatelně školení z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci
• organizaci pracoviště zajistit tak, aby omítkářské práce neohrožovaly bezpečnou činnost při ostatních druzích prací na stavbě
• všechny otvory a prohlubně ve výrobním a pracovním prostoru pevně zakrýt nebo ohradit dvoutyčovým zábradlím do výše 1,1 m
• materiál v prac. prostoru ukládat tak, aby zůstal vždy dostatečný prostor na provádění vlastních prací
• obličeje a ruce omítkářů chránit před nepříznivými účinky vápna např. ochrannými krémy, rukavicemi brýlemi apod.
• vybavit pracoviště lékárničkou a doplnit ji borovou vodou a miskou na výplach očí
• při práci na lešení dbát, aby nedošlo k jeho přetížení
• výstup na lešení zajistit žebříky, které mají přesahovat podlahu, na niž se vystupuje min o 1,0 m
• zamezit možnost pádu nářadí a jiných předmětů z lešení
• u umělého osvětlení pracoviště zajistit, aby omítkáře neoslňovalo
• při práci s ručními el. nástroji důsledně dbát pokynů výrobců

První pomoc - VŠEOBECNÉ POKYNY:

• Projeví-li se zdravotní potíže nebo v případě pochybností uvědomit lékaře.
• Při nadýchání: Opustit kontaminované pracoviště a postupovat podle příznaků.
• Při styku s kůží: Sejmout kontaminovaný oděv a pokožku opláchnout čistou vodou a mýdlem. Podrážděná místa ošetřit vhodným reparačním krémem.
• Při zasažení očí: Vyplachovat alespoň 15 minut čistou vodou, event. při násilně otevřených víčkách, následně vyhledat lékařskou pomoc.
• Při požití: Vypít sklenici vody.

Měření a oceňování omítkářských prací

Množství jednotek vnitřních omítek a úprav povrchu stěn, pilířů, sloupů, stropů, samostatných trámů, průvlaků, kleneb, šedových stropů apod., se určuje v m² rozvinuté plochy, přičemž:

• plochy částí nepravidelných nebo zborcených lze určit přibližně podle matematických vzorců. Boční plochy prvků vystupujících před líc nebo ustupujících za líc stěny do 50 mm se do rozvinuté plochy nezapočítávají.
• u vnitřních stěn se určuje délka stěn mezi lící konstrukcí omezujících plochu po stranách. Výška stěn se určuje od podlahy ke spodnímu líci stropního podhledu desky i u stropu s viditelnými trámy nebo náběhy, u oblých stropů k patce klenby a v místě zaklenutí až k nejvyššímu bodu proniku klenby se stěnou.
• plocha schodišťových stěn se určuje součinem půdorysné délky obvodu schodišťové šachty a výšky měřené od podlahy nejnižšího podlaží až k podhledu nad nejvyšším ramenem (u šikmého podhledu k polovině tohoto zešikmení), přičemž se neodečítají plochy proniku schodišťových konstrukcí.
• plocha čel stupňů se určuje součinem viditelné délky ramene a výšky stupně měřené kolmo na rovinu ramene zvětšené popř. o tloušťku podstupňové desky. Tato plocha se zahrnuje do plochy povrchu schodišťových konstrukcí, podobně též rozvinutá plocha schodnic a podhledů schodišťových ramen a podest.

Do plochy příslušných úprav povrchu se přičítá:

• plocha omítaných komínových, ventilačních a podobných průběžných průduchů, prostupů apod. jen tehdy, byl-li jejich objem při výpočtu zdiva odečítán (přes 0,1 m³ a při 0,05 m²).
• plocha ostění a nadpraží vnitřních nebo vnějších podle projektovaných rozměrů ostění a nadpraží k příslušné úpravě povrchu stěn. Délka ostění je dána rozměry otvoru, který se odečítá. V případě ustupujícího parapetu se stanoví zvětšená délka vnitřního ostění až k podlaze. Šířka ostění je určena projektem, boční plocha otvorů ve stropech k ploše stropu. Je-li však výška těchto ploch větší než 1 m, oceňují se jako úpravy povrchu stěn světlíků, skutečná plocha boků a podhledů náběhů trámů a náběhů desek k ploše stropů.

Od plochy příslušných úprav povrchu se odečítá:

• neupravovaná plocha (např. obklady u výlevek, prostupy) anebo plochy proniku jinou konstrukcí ve stěnách nebo ve stropech (např. trámem, pronikem sloupu) jednotlivě větší než 0,5 m².
• plocha otvorů dveřních a okenních vnitřních i vnějších jakékoliv velikosti z rozměrů uvedených ve výkresech; při zalomeném ostění oken a balkónových dveří se šířka zmenšuje o 100 mm.

Při určení množství jednotek jiných úprav povrchů kromě omítek, jako vyspravením betonových konstrukcí, zatržení spár, vyrovnání a potažení štukem spárování, kamenické opracování, barvení, postřiky, nátěry, nástřiky apod. se postupuje obdobně.

Nejčastější chyby při aplikaci vnitřních omítek

Při omítacích pracích se často opakují určité chyby, kterým se dá snadno předejít:

• Nedostatečně připravený podklad
• Špatně namíchaná omítka
• Příliš rychlé schnutí
• Nerovnoměrná tloušťka vrstvy
• Nedodržení technologických přestávek

Tip: Vždy si přečtěte technický list výrobce a dodržujte doporučené postupy.

tags: #certifikace #vnitřních #omítek #informace

Oblíbené příspěvky:

• Návod na řezání laminátu: Wolfcraft LC 600
• Podrobný průvodce vruty
• Jak na nátěr plechové střechy
• Kompletní průvodce pásovou pilou na YTONG
• Klíčová role perlinky ve stavebnictví