Postup nanášení vnitřní omítky na cihlové zdivo

Omítání svépomocí může na první pohled působit složitě, ale ve skutečnosti jde hlavně o pochopení správného postupu a pečlivou přípravu. Omítky svépomocí dávají smysl hlavně tehdy, když chcete mít práci pod kontrolou, neřešíte časový tlak a jde vám o běžné úpravy interiéru. Není nutné být profesionál - důležité je pochopit základní postup, připravit podklad a pracovat pečlivě.

Omítání svépomocí se nejlépe hodí pro vnitřní omítky, kde nemáte extrémní nároky na rychlost ani dokonalost strojového provedení. Velmi častým případem je vnitřní omítka na cihlu, ať už jde o nové příčky, nebo staré zdivo po oklepání původní vrstvy. Ruční omítání je ideální pro menší plochy a postupné rekonstrukce. Omítání je činnost vyžadující zručnost a cvik. Pokud omítáte zeď poprvé, jistě se vám to jen tak nepodaří, ale po pár metrech to půjde o něco lépe.

V tomto článku najdete přehledně vysvětlené, kdy má smysl pustit se do omítky svépomocí, jaké omítky se používají, jak správně nahodit omítku krok za krokem a na co si dát pozor u starších zdí.

Úvod do problematiky vnitřních omítek

Než se pustíte do samotné práce, je dobré si celý postup krátce projít. Pokud řešíte, jak udělat omítku svépomocí, je důležité pochopit, že omítání má několik navazujících kroků. Každý z nich ovlivňuje výsledný vzhled i životnost omítky. Vnitřní omítky představují finální úpravu interiérových stěn, která má za úkol nejen esteticky sjednotit povrch, ale také chránit konstrukci před vlhkostí, mechanickým poškozením a zlepšit akustické a tepelné vlastnosti místnosti. Kvalitní aplikace omítky je nezbytná pro dlouhodobou životnost a funkčnost interiéru.

K čemu slouží omítka?

Omítka je vrstva materiálu nanesená na stěnu, kterou zpevňuje a chrání. Dále také vyrovnává spáry, díry a veškeré nepravidelnosti. Vnitřní omítky se skládají ze dvou vrstev.

Čtěte také: Nejlepší barva pro váš projekt

Faktory ovlivňující výběr omítky

Před samotným omítáním je dobré pamatovat, že omítek je více druhů lišících se pevností, složením, ale hlavně i paropropustností. Existují omítky pro strojní i ruční omítání. Při výběru omítky je důležité zohlednit místo použití, stav podkladu i požadovaný výsledek. Ne každá omítka se hodí všude - některé slouží jako základní vrstva, jiné jako finální úprava a další řeší specifické problémy, jako je vlhkost nebo tepelná izolace. Jádrová omítka patří k nejpoužívanějším typům a tvoří základní vrstvu omítkového systému. Různé typy omítek vytvářejí odlišnou strukturu i finální vzhled stěny.

  • Podklad: Keramické cihelné bloky jsou ceněné pro své tepelněizolační vlastnosti i přírodní původ. Jejich povrch je ale více strukturovaný než pórobeton. Tomu je třeba přizpůsobit i volbu omítkového systému, jehož vrstva musí nerovnosti povrchu kompenzovat. Naproti tomu vnitřní omítka na pórobetonové zdivo umožňuje vzhledem k přesným rozměrům stavebních dílců pracovat s tenkou vrstvou.
  • Vzhled: Chcete hlazený (gletovaný), zrnitý nebo strukturovaný povrch? Výběr závisí na stylu interiéru - jiný povrch se hodí do historické budovy, jiný do moderního loftu.
  • Prostředí: Kupříkladu stěny v objektech s vyšším zatížením vzlínající vodou je možné vhodným omítkovým systémem sanovat tak, aby bylo možné se vlhkosti rychleji a průběžně zbavovat. Pro plochy, které jsou mechanicky více namáhané, zase můžete vybírat z nabídky mechanicky odolných vápenocementových omítek.

Doporučení: Při volbě typu omítky musíme znát především vlhkost budovy. Cementová omítka uzavře vlhkost ve zdivu a později se začne rozpadat. Čili staré cementové omítky oklepeme, zdivo necháme vyschnout a nahradíme je omítkami vápennými. Vápenná omítka je prodyšná.

Typy omítek

Vnitřních omítek máme několik druhů - lehké, vylehčené, nebo klasické vápenné čisté, či s příměsí sádrového typu. Dnes jsou populární tzv. jednovrstvé sádrové omítky, nebo dvouvrstvé štukové omítky.

  • Sádrové omítky: Vhodné pro suché interiéry, snadno se aplikují a mají hladký povrch. Rychle schnou a umožňují rychlé dokončení prací.
  • Vápenné a vápenocementové omítky: Odolnější vůči vlhkosti, vhodné do koupelen, kuchyní a technických místností.
  • Hlíněné omítky: Ekologická varianta s výbornými akumulačními a difuzními vlastnostmi, vhodná pro přírodní stavby.
  • Sanační omítky: Hodí se do sklepení a míst, které se potýkají s vlhkostí stěn a které umožní vodě se odpařovat ze stěn.

Vedle štukových omítek je v sortimentu celá řada stěrek, které mohou představovat finální povrch. Jsou zde například omítky silikátové, akrylátové i dekorativní. Vnitřní omítky představují zcela samostatnou dimenzi možností, které do interiéru můžete přinést. Namátkou lze použít plastické stěrky pro vytvoření reliéfu, nebo tzv. benátský štuk, který připomíná mramor.

1. Příprava podkladu

Správná příprava zdi je jeden z nejdůležitějších kroků při omítání zdí. Pokud se podklad podcení, omítka nemusí dobře držet, může praskat nebo se časem odlupovat. Správná příprava zdi rozhoduje o tom, jak bude omítka držet a jak dlouho vydrží bez prasklin. Důležitou součástí práce při omítání vnitřních stěn je dobrá příprava. Omítaná stěna musí být čistá a podlaha zakrytá.

Čtěte také: Rozměry a materiál vnitřního prkna pro děti

Než ale začnete s pracemi, je nutné si pro omítání připravit potřebné zednické nářadí.

Seznam nářadí potřebného k omítání

  • zednická lžíce
  • vodováha
  • olovnice
  • zednické hladítko
  • zednická naběračka (fanka)
  • velkokapacitní vědro
  • zednická stěrka
  • míchadlo
  • stahovací lať (hliníková lať)
  • zednická skoba
  • ruční omítačka (pro špricování zdí)
  • míchačka (pro větší plochy)
  • stavební kolečko (pro přepravu namíchané směsi)
  • brusný papír (zrnitost 180)
  • zednické skoby či háčky
  • dřevěné ohoblované desky/prkna
  • plastové nebo ocelové rohové lišty
  • malířská netkaná textilie
  • PE fólie
  • konve s kropicí hlavicí
  • vrtačka s míchadlem
  • zednická naběračka (fanka)

Podmínky pro omítání

Omítání se nemůže provádět vždy. Tuto informaci naleznete i na obalech pytlovaných omítek. Omítání stěn může být prováděno pouze při teplotě min. +5 °C a maximálně zpravidla +35 °C. S nízkou teplotou může dojít k narušení struktury a následnému opadání omítky. Optimální vlhkost podkladu by měla být do 3 % u betonu a do 1,5 % u cihelného zdiva. Zdivo, které je příliš vlhké, se nedoporučuje omítat, protože by docházelo k příliš velkým objemovým změnám v konstrukci omítky. To by poté mělo jiné mechanické vlastnosti, než potřebujeme. Stejně tak je nevhodné omítat příliš nahřáté zdivo v obdobích letních měsíců. Omítky se doporučuje dělat na jaře nebo na podzim, tak aby se využilo teplého suchého počasí, kdy lze nepřetržitě větrat přebytečnou vlhkost z omítek. Léto ideálem není, jelikož by mohlo být příliš teplo a příliš rychlé vysychání by podobně jako u betonových ploch i u omítek mohlo zapříčinit praskání.

Po montáži veškerých hrubých rozvodů (kanalizace, voda, plyn, UT a elektro) a osazení oken můžeme začít s vnitřními omítkami. Nejprve dobře zakryjeme PE fólií nová okna. Pokud chcete stěnu či část stěny obložit obklady, nikdy předtím nenanášejte štuk. Než začnete připravovat podklad, přečtěte si proto kompletně návod. Je užitečné mít vždy po ruce všechny potřebné materiály.

Čištění a opravy podkladu

Stěna určená k omítání musí být suchá, čistá, zbavená prachu a mastnoty. Vše odstraňte smetákem či kartáčem a prohlubně vyhlaďte stěrkovou hmotou. Podklad musí být rovný, čistý a nosný. Příprava podkladu je jedním z nejdůležitějších úkolů při omítání. Podklad se nejprve nutné opravit, konkrétně musíte věnovat pozornost výtlukům a trhlinám ve zdivu. Pokud jsou trhliny ve zdi hluboké, je potřeba zvážit jejich příčinu a případně nechat budovu zkontrolovat statikem. Výtluky a trhliny je možné zaplnit různými materiály, v případě výtluků je vhodné dozdění nebo zaplnění maltou. U trhlin můžete dle velikosti volit mezi maltou, tmelem, ale i polyuretanovou pěnou. Po opravě je potřeba materiály, zejména maltu, nechat zaschnout, abyste omítáním neuzavřeli vlhkost ve zdi. Zároveň je nutné zkontrolovat, zda jsou všechny spáry zcela vyplněny. Důležitým, ale u nás bohužel velmi často zanedbávaným požadavkem na úpravu povrchu zdiva je úplné vyplnění spár maltou až po okraj cihel. Tento požadavek je důležitý z hlediska rovnoměrného vysychání omítek a předcházení vzniku trhlin. V případě, že spáry ve zdivu nejsou zcela vyplněny maltou, tloušťka omítky v místě spár je mnohem větší a vysychání bude pomalejší. V těchto místech se zvyšuje možnost vzniku trhlin v omítce.

Pokud je stěna čerstvě vyzděna, musí se nechat nějakou chvíli vyschnout. Stejně tak tomu je v případě, že omítáte starou stěnu, která je vlhká. Vlhkost stěny ve starých objektech je zpravidla zapříčiněna chybějící či porušenou hydroizolací. Nejprve je tedy nutné použít sanační metody k odstranění příčiny vzlínání vlhkosti do stěny (podřezání stěn, tlaková chemická injektáž, …) a poté zdivo vysušit. Omítání staré cihelné stěny vyžaduje, aby byla ze styčných a ložných spár odstraněna původní omítka, a to do hloubky cca 20 mm.

Čtěte také: Vlastnosti lakovaných a laminovaných dveří

Penetrace nebo špric?

Po zaschnutí zdi je načase se rozhodnout, zda budete chtít zdi penetrovat nebo nahodit špric. Obojí má za úkol zvýšit přilnavost nahazované jádrové omítky, a to i když jsou značně rozdílné. Před nanesením omítky se doporučuje aplikovat penetrační nátěr, který zlepší přilnavost omítky a sjednotí savost podkladu.

  • Špric (cementový postřik): Zrnitá řídká hmota, konkrétně velmi řídká vápenná omítka, kterou nastříkáte na navlhčenou zeď nejlépe za pomoci ruční omítačky. Špric zdi jako by ušpiní a zdrsní, aby na ni lépe držela nahazovaná omítka. Jedná se o řídkou směs cementu, vody a písku frakce 0 - 4 mm. Cementový postřik na stěnu nahazujte zednickou lžící, lépe však zednickou naběračkou. Rychlým švihem se postřik rozprskne po stěně a vytvoří na ni hrubý podklad pro další krok omítání. Cementový přednástřik je vrstva, která zlepší soudržnost podkladu a omítky. Do přednástřiku se jako kamenivo používá ostrý písek frakce 0 až 4 mm. Přednástřik je potřebný při použití tepelněizolační omítky a při vnějším použití univerzální omítky. Při vnitřním použití univerzální omítky není nutný.
  • Penetrace: Jednosložková nízkoviskózní kapalina, která se na očištěné stěny nanáší za pomoci štětce. Penetrace zvyšuje přilnavost, pokud je potřeba spojit dva rozdílné materiály. Kromě toho je pak vhodná na zdi, které jsou vlhké, protože sníží jejich nasákavost. Pokud je podklad obzvlášť savý, použijte na příslušná místa penetraci.

Hlavním rozdílem mezi špricem a penetrací tak je jejich struktura a funkce na vlhkých zdech, protože penetrace vlhkosti mnohem lépe odolává. Před další prací musí zejména špric plně zaschnout, což trvá zhruba 3 dny.

Navlhčení zdiva

Před samotným nahazováním omítky je potřeba zeď lehce navlhčit. Stačí jemné pokropení vodou, ideálně konví s kropicí hlavicí. Celou stěnu navlhčete, aby nevysávala vodu z cementového postřiku. Zdivo se v takovém případě naopak musí před omítáním navlhčit. Před omítáním opět nezapomeňte navlhčit stěnu - například pomocí konve s násadou na zalévání (opatrně však, aby se nevymýval cementový postřik). Optimální je plocha matná/vlhká, ne lesklá.

Vyztužení stěn

Dále si vytipujte místa, kde by omítka mohla praskat. To je většinou u napojení příček a nosných stěn, nebo v případě starších domů na místech, kde jsou drobné, staticky nevýznamné praskliny. Tato místa je dobré vyztužit výztužnou sítí. V oblastech, kde jsou ve zdivu zazděny jiné prvky, které mají jiné fyzikální vlastnosti (překlady, vedení zdravotechniky, jiný druh zdiva), je potřeba vložit výztužnou síť pro jádrové omítky. Tato síť nám zajistí, že nebude docházet k dilatačním prasklinám v takto komplikovanějších místech.

2. Příprava omítkové směsi

Správná konzistence směsi je základ úspěchu. Před samotným omítáním přichází na řadu smíchání omítky s vodou (opět dle pokynů výrobce). Přestaňte míchat ve chvíli, kdy ve směsi nebudou žádné hrudky. Nechte několik minut odstát a poté znovu zamíchejte. Dávejte si také pozor na čas. Pro dobrou přilnavost je nutný základní nátěr, který naneste před novou vnitřní omítkou. Pro opravy vnitřních omítek se používají sádrové, jílové či vápenné omítky. Práci si můžete usnadnit použitím hotové omítky v práškové formě. Pozorně si přečtěte pokyny výrobce na obalu a dávejte pozor, abyste přidávali prášek do vody a ne naopak. Pro dobré rozmíchání hmoty s vodou doporučujeme použít vrtačku s míchadlem. Hmota může při míchání klást velký odpor, proto se ujistěte, že máte dostatečně silný přístroj.

Malta na omítání se skládá z hašeného vápna, cementu, písku a případně vody. Poměr složek je 1:1:3 - 1:1:5, tedy 1 lopata vápna, 1 lopata cementu a 3 - 5 lopat písku. Malta nesmí být příliš hustá, protože by poté opadávala. Nesmí však být ani příliš řídká, protože by naopak stékala ze stěny. Konzistence malty na omítání má velký vliv nejen na průběh omítání, ale i na výslednou kvalitu vnitřních omítek. Konzistence malty musí být taková, aby dobře lepila (malta je „mastná“) a aby držela na lžíci obrácené vzhůru nohama. Pokud bude malta hustá, nepřilne na stěnu a opadá. Nejprve si maltu namíchejte trochu hustší. V případě potřeby ji můžete později ještě zředit vodou. Aby malta nezaschla, namíchejte jí pouze tolik, abyste byli schopni připravené množství okamžitě zpracovat.

3. Aplikace vnitřní omítky

Po té, co byly v dalším kroku instalovány speciální rohové a omítkové profily a na povrch byla nanesena penetrace, začíná práce s omítkou, a to v několika fázích. Pokud máte nářadí připravené, můžete začít prvním krokem, kterým je příprava podkladu. Omítání vnitřních stěn lze rozdělit do třech základních kroků. Pokud se budete držet tohoto návodu na omítání, minimalizujete riziko, že se vám vnitřní omítka nepovede.

Osazení omítníků a rohových lišt

Než se však k omítání stěny přikročí, je třeba připravit omítníky, podle kterých se bude omítka strhávat. Žádná stará a mnohdy i nová stěna není dokonale rovná a je potřeba ji omítkou vyrovnat. K tomu slouží omítníky, které se aplikují do nahozených „buchet“ omítky a vyrovnají do roviny pomocí vodováhy, olovnice a hliníkové latě. Před samotným omítáním připevněte na stěnu latě, tzv. omítnice, které si pomocí provázku vyrovnáte. Tyto omítnice vám pomohou udržet stejnou tloušťku omítky a pomohou vám tak vytvořit rovný povrch. Na stěnu se nahodí „buchty“ omítky v rastru cca 1,2 x 1,2 m (příp. 1,5 x 1,5 m). Do těchto buchet se vloží omítníky tvořené dřevěnými latěmi či pevným ocelovým drátem o průměru cca 6 - 8 mm. Pokud omítáte stěny z tvárnic, lze pro omítání použít ocelové rychloomítníky, které se na stěnu nalepí na tenkou vrstvu malty.

Pro rovnoměrné stažení omítky a vytvoření pevného podkladu je důležité mít kvalitní nářadí. Pokud chcete omítnout jen některé části stěny, vytyčte si omítaný prostor pomocí dřevěných latí připevněných ke stěně. Dále čtěte pokyny výrobce. Pro zajištění kvalitního povrchu, na který aplikovaný materiál kvalitně přilne, se používají různé penetrační nátěry, nebo cementové postřiky. Osazení vodicích lišt slouží k udržení roviny a tloušťky omítky.

Vytvoření rohu: Chcete-li při opravě vnitřní omítky vytvořit roh, přibijte nejprve svisle ke stěně hoblovanou desku. Přední hrana desky přitom musí lícovat se starou omítkovou plochou. Poté opravované plochy předem navlhčete a naneste hotovou omítku. Doporučujeme chránit choulostivé rohy omítky pomocí lišt z oceli nebo plastu. Lišty namontujte rovněž hotovou maltou. V tomto kroku byste měli maltu rozmíchat trochu hustší. Zeď opět navlhčete. Optimální je plocha matná/vlhká, ne lesklá. Nanášejte maltu hladítkem. Dobrou orientační hodnotou je malé množství malty na každých 30 cm. Nyní zatlačte profil do maltového lože a pomocí vodováhy ho ve svislé poloze vyrovnejte. Pomocí rovné latě zkontrolujte, zda profil lícuje se starou omítkou.

Omítání rohů stěny tradičním způsobem se provádí pomocí dřevěné ohoblované desky, která se zednickými skobami upne z jedné strany stěny tak, aby přečnívala přes roh o takovou šířku, jakou má mít omítka. Tato deska musí být v jedné rovině s omítníky na omítané stěně - její hrana slouží pro strhávání nahozené jádrové omítky.

Nahazování jádrové omítky

Při samotném nahazování omítky použijte zednickou naběračku (fanku) nebo zednickou lžíci. Naberte omítkovou směs a uvolněným pohybem zápěstí ji nahoďte na stěnu. Pokud si nejste jistí, jak nahodit na zeď omítku rovnoměrně, počítejte s tím, že chce chvíli cviku. Správná technika při nahazování omítky rozhoduje o tom, jak dobře bude vrstva držet a jak snadno ji následně srovnáte do roviny. Při omítání zdí je důležité dodržet správný směr práce. Naneste rovnoměrnou tloušťku omítky na stěnu. Nezapomeňte i na vyrovnání případných šikmých stěn.

Při omítání stěny poslouží nejlépe zednická naběračka, lidově nazývaná fanka. Zednickou naběračkou, příp. zednickou lžíci naberte maltu na a uvolněným zápěstím omítku nahoďte na stěnu. Pohyb ruky při omítání je nejdůležitější a závisí na něm uchycení malty na stěně. Při pomalém švihu omítka neulpí na povrchu stěny a opadne, při rychlém pohybu se rozprskne do všech stran a většina skončí na zemi. Malta musí ulpět na povrchu, ale nesmí se při nárazu na podklad rozstřikovat. Omítku nahazujeme lžící vždy odshora dolů, přičemž příliš tuhá konzistence, která tvoří na zdi koláče, není vhodná. Stejně jako malta řídká, která po zdi stéká. Maltu lze nahazovat i přímo ze zednické naběračky, chce to ale už opravdu zkušenost a malta musí být hodně mastná (vysoký obsah vápna, díky čemuž dobře lepí).

Stěna se omítá od spodu nahoru. Omítka se nahodí mezi omítníky přibližně v půl metru širokém pásu a poté se pomocí hliníkové latě či dřevěné ohoblované desky strhne do roviny. Pro správnou funkci omítky je nutné dosáhnout patřičné tloušťky okolo 1,5 cm. Jádrová omítka se nanáší ve dvou vrstvách bezprostředně za sebou. První vrstva se pouze nechá chvílí „zavadnout“, a pak se již nahodí vrstva druhá. Nanesení omítky se provádí ručně nebo strojně, odspodu nahoru, v rovnoměrné vrstvě.

Omítání stropu: Pokud omítáme v interiérech, vždy začínáme stropem. Stěny přijdou na řadu až poté. Při omítání stropů nahazujeme nejprve první tenkou vrstvu, do které přidáme více cementu a nebo sádru. Až na tuto ztvrdlou vrstvu nahazujeme jádrovou omítku o síle cca 1 cm.

Strhávání a zatažení omítky

Ihned po nahození omítku strháváme latí. Latí pohybujeme po omítnících zdola nahoru a zároveň střídavě do stran. Pro tento účel lze použít jakékoli prkno, kdo si ale zvykne například na dvoumetrovou hliníkovou vodováhu, nebo alespoň hliníkovou lať, už by neměnil. Strženou omítku zatahujeme kovovým a nebo dřevěným hladítkem. Pokud se objeví nerovnosti, dorovnáme je omítkou nataženou hladítkem. Po částečném zavadnutí se omítka stáhne hliníkovou latí do roviny.

Jakmile máte omítnutou celou stěnu, po mírném zavadnutí omítky vyjměte omítníky. A včas vyspravíme i spáry po omítnících poté, co omítníky opatrně vyjmeme z čerstvé omítky. Hlubší spáry se nahodí a zatáhnou hladítkem, mělké můžeme pouze natáhnout omítkou z hladítka. Jak omítka zatvrdne, prázdná místa po omítnících zamázněte maltou a srovnejte do roviny. Nyní máte hotovou jádrovou omítku.

Nanesení štukové omítky (fajnové omítky)

Nyní máte hotovou jádrovou omítku, na kterou lze aplikovat poslední vrstvu - fajnovou štukovou omítku. Štuková omítka, lidově nazývaná fajnová omítka, se natahuje na navlhčenou jádrovou omítku. Štuková omítka se dá koupit jako pytlovaná směs. Pro zhotovení finální štukové omítky je potřeba dobře připravit směs, která musí mít opět takovou konzistenci, která dobře drží na lžíci, nestéká, ale při natahování na stěnu se také nedrolí a neopadává. Štuková omítka se natahuje v tenké vrstvě (asi 2 - 4 mm), a to v několika směrech pomocí ocelového hladítka. Na hladítko se naberou dvě lžíce štukové omítky, hladítko se přiloží na stěnu pod úhlem cca 30° - 40° a tažením nahoru se štuková omítka aplikuje na stěnu v několika rovnoběžných pruzích. Na tuto jádrovou omítku natahujeme štukovou omítku. Finální úprava povrchu: Hladítkem se povrch uhladí nebo strukturuje dle požadavků. Štuk se natahuje o síle cca 2 mm kovovým či plastovým hladítkem a zahlazuje se plstěným anebo pěnovým hladítkem za pomoci krouživých pohybů. Při práci pak používané hladítko stále namáčíme do vody, nebo kropíme stěnu.

Doba zrání a schnutí

Omítka musí dostatečně vyzrát a vyschnout, než se přistoupí k dalším úpravám (malování, obklady). Doba schnutí závisí na typu omítky, tloušťce vrstvy a klimatických podmínkách. Doba schnutí se liší podle typu omítky, tloušťky vrstvy i podmínek v místnosti. V místnosti je důležité zajistit dostatečné větrání a teplotu nad 5 °C. Příliš rychlé schnutí (např. přímým vytápěním) může způsobit praskliny. Jakmile omítka dostatečně vyzraje a povrch je suchý a sjednocený, můžete přejít k dalšímu kroku - malování. Po vyzrání omítky se kromě malování často řeší i další dokončovací detaily. V koupelnách nebo technických místnostech jde typicky o utěsnění rohů, spár a napojení u sanity. Správné podmínky během schnutí mají zásadní vliv na kvalitu omítky.

  • Sádrové omítky: Schnou cca 7-14 dní.
  • Vápenocementové omítky: Schnou 2-4 týdny.
  • Jádrová omítka: Doba zrání je závislá na tloušťce omítky. 1 mm omítky schne přibližně 1 den.

Po ztvrdnutí a vyschnutí omítky můžeme štukovat. Omítku musíme nechat před štukováním zrát podle její tloušťky. Počítejte s jedním dnem na 1 mm u omítek sanačních, jinak lze štukovat i rychleji, omítka ale musí být opravdu suchá a vyzrálá.

Finální úpravy povrchu

Po vyzrání omítky se často řeší i drobné úpravy povrchu, jako je lehké přebroušení nebo lokální srovnání nerovností. Pokud je potřeba povrch ještě jemně sjednotit, může práci výrazně usnadnit bruska na omítky nebo vhodné ruční nářadí pro finální úpravy. Aby byla stěna úplně rovná, musí se následně obrousit. Při tomto pracovním kroku používejte pracovní rukavice, ochranné brýle a ochranu dýchacích cest, abyste nevdechovali prach. K broušení použijte nejlépe brusný papír o zrnitosti 180. Po nanesení omítky přichází fáze, která je pro výsledný vzhled i životnost stejně důležitá jako samotné omítání. Pokud se v této části spěchá nebo se zvolí špatný postup, může omítka praskat, mapovat se nebo se odlupovat. Na závěr je nezbytné vyčistit nářadí.

Tabulka: Nejčastější druhy trhlin a jejich příčiny

Častým problémem u omítek jsou trhliny. Níže naleznete nejčastější druhy trhlin a jejich příčiny:

Druh trhliny Příčina
Svislé trhliny Sedání budovy, nedostatečné základy
Vodorovné trhliny Pnutí v materiálu, teplotní změny
Drobné vlasové trhliny Rychlé vysychání omítky

Shrnutí a doporučení

Omítání svépomocí není o dokonalosti na první pokus, ale o trpělivosti a správném postupu. U menších ploch a postupných rekonstrukcí je ruční omítání praktickou a dostupnou volbou. Nahodit zdivo a omítnout základními vrstvami můžeme s trochou šikovnosti sami. Nemusíme se bát toho, že povrch nebude absolutně rovný. Častokrát je povrch dokonce hezčí a jaksi útulnější právě když jsou na něm esteticky nezávadné nerovnosti. Mírné nerovnosti jsou mimochodem to, co ze starých domů dělá domy malebné. Při omítání je důležité pracovat rychle, protože omítka rychle schne. Omítání vyžaduje zručnost a cvik. Nejedná se však o nic, co byste nedokázali zvládnout bez zedníka.

Aplikace vnitřních omítek je proces, který vyžaduje pečlivou přípravu, správný výběr materiálů a dodržení technologických postupů. Kvalitně provedená omítka přináší nejen estetický efekt, ale i funkční výhody v podobě ochrany konstrukce a regulace vnitřního mikroklimatu.

tags: #postup #nanášení #vnitřní #omítky #na #cihlové

Oblíbené příspěvky: