Techniky Pádlování na Kanoi a Kajaku

Mnoho lidí má stále zmatek v tom, jaký je rozdíl mezi veslováním a pádlováním. Přitom je to naprosto jednoduché. Pokud sedíte v lodi zády ve směru jízdy, tak zcela jistě veslujete. Pokud se díváte tam, kam jedete - pádlujete. I když i tady samozřejmě, jako ve všem, existují výjimky, které potvrzují pravidlo. Třeba gondoliéři v Benátkách veslují, a přitom směr jízdy vidí.

Druhy Pádel

Pádel je samozřejmě mnoho druhů co do materiálu a způsobu použití. Jednoduše se však rozdělují na jedno a dvou pádla. Jedno pádlo má na jednom konci list a na druhém hlavičku nebo hrušku. Tyto dva konce spojuje dřík. Dvou-pádla se používají na lodích nazývaných kajaky, jedno-pádla ovládají kanoe.

Pokud bychom tyto dvě lodě rozlišovali přísně sportovně, pak v kajaku se vždy sedí a v kanoi klečí - tedy v těch opravdu sportovních. V rekreačních se kvůli pohodlí při delší cestě může sedět také. Ten klek není úplně samoúčelný. Kanoistovi značně pomáhá s držením stability lodi, zejména v peřejích.

V programu kanoistických závodů se lehce zorientujeme, když si budeme pamatovat, že K značí vždy kajak a C canoe. Číslo za písmenem značí, kolik bude v lodi jezdců.

Listy dvou-pádla k sobě obvykle svírají úhel 45 - 75 stupňů, čímž pomáhají jezdci optimalizovat záběr a zároveň list, který je nad vodou, je v úhlu, kde se do něho neopírá případný protivítr.

Čtěte také: Umělé terasové desky

Pádlování na Kanoi

Pádlování na kánoi se liší hlavně v tom, že pádlujete stále jen na jedné straně - v případě, že jsou v lodi dva vodáci, pádluje každý na opačné straně. Zadák (kormidelník) loď řídí a háček (přední jezdec) určuje tempo. Důležité je udržovat pravidelné tempo bez cákanců. Háček zároveň sleduje vodu před sebou a hlásí případné překážky. Zadák má výhled omezený. Kormidelník udržuje přímý směr. V ideálním případě, pokud oba pádlují stejně, pak je to velmi snadné. Opačný záběr je - odlomení.

Při pádlování, je potřeba myslet na to, že je třeba být vždy rychlejší než tekoucí voda. Jen tak je možno loď efektivně řídit. Dále je třeba mít pádlo stále ve vodě - je to jediná opora, kterou vodák má.

Základy Techniky Jízdy na Kánoi pro Začátečníky

Po příjezdu na místo startu školního vodáckého výletu je naprosto neoddiskutovatelným úkolem učitele nebo instruktora vodní turistiky seznámit studenty se základy techniky jízdy na kánoi.

Výběr Lodě

1. Pokud má škola nebo půjčovna ve vlastnictví pouze jeden typ lodí stejného typu, není o čem diskutovat. V okamžiku, kdy může vedoucí kurzu vybírat z většího spektra lodí, řídí se na tekoucí vodě technickou vyspělostí jednotlivých členů družstva. Platí však, že vždy raději vybíráme lodě bezpečnější, tedy stabilnější, otevřené, širší a s plochým dnem.

Obecně můžeme považovat za platný názor uvádějící, že čím je loď širší, tím je stabilnější, a čím je loď delší, tím pojede lépe rovně. Běžná šířka turistických kánoí je 80 - 100 cm. Pro výuku začátečníků se jako optimální varianta volí dvoumístná, otevřená, široká plastová kánoe.

Čtěte také: Kde koupit prkna v Hradci Králové

Kanoistické Pádlo

2. krok. Kanoistické pádlo má tři části. Skládá se z listu, dříku či žerdi a hlavičky. Pádla mohou být vyrobena z širokého spektra materiálů. Nejčastěji se u turistů setkáme s pádly z dřevěných nebo plastových materiálů. Závodníci využívají pádla s kompozitními listy - kevlar, karbon. Délku pádla lze orientačně volit vzhledem k výšce postavy pádlujícího. Obvykle se doporučuje délka odpovídající výšce brady a kořene nosu. Pro tekoucí vody volíme spíše kratší pádla (délka v oblasti brady), pro stojaté vody vybíráme pádla delší. Nezapomeňte na kontrolu hlavičky (zda pevně drží na žerdi) a listu pádla.

Držení Pádla

3. Pádlo držíme horní rukou za hlavičku nadhmatem, přičemž palec drží hlavičku v poloze proti prstům (zespodu hlavičky). Výšku uchopení pádla spodní rukou zkontrolujeme tak, že upažíme a paže ohneme v loktech do pravého úhlu. Rozpětí takto ohnutých paží je poloha, ve které držíme pádlo při pádlování. Daný úchop by měl odpovídat poloze úchopu spodní paže přibližně 10 - 15 cm od listu. Pádlo je při záběru sevřeno pevně mezi prsty tak, aby nedocházelo k „proklouzávání hlavičky“ v dlani. Pozor: Učitel (instruktor) zkontroluje správné držení pádla u svého družstva!

Pozice v Kánoi

4. Při sezení v kánoi rozlišujeme dvě základní pozice vzhledem k postavení lodi. Pozici pádlujícího na přídi nazýváme „háček“. Pozici na zádi je pojmenována jako „zadák“. Zjistíme zkušenosti jednotlivých členů družstva s vodní turistikou. Zda-li už někdy absolvovali nějakou vodáckou akci, na jaké lodi, jaké pozici v lodi a s jakou obtížností. Zadák by měl mít v optimálním případě větší zkušenosti s plavbou na obdobném typu lodi. V případě smíšeného družstva začátečníků je vhodné kombinovat smíšené posádky (chlapec a děvče).

Správný Posed

5. Na první pohled se může zdát, že není nic jednoduššího, než si sednout do lodě a zaujmout správný posed. Opak ale může být pravdou. Proto je vhodné u začátečníků vyzkoušet různé varianty sezení v lodi. Nejde přitom o pouhý nácvik posedu konkrétní osoby v lodi, ale také o synchronizaci poloh pádlující dvojice. V turistických kánoích jsou sedačky vesměs konstruovány jako neoddělitelná součást lodi, přičemž umožňují dva základní typy sezení.

První typ je hojně užívaný turisty. Charakterizuje ho stabilní sed, přičemž dolní končetina na straně, kde pádlujeme, je v koleni pokrčena pod sedačku, stehno se opírá o bok lodi. Druhá noha je volně natažena, přičemž stabilitu a bezpečnost sedu zajišťuje pata nohy zapřená o dno kánoe (Bílý, Kráčmar, Novotný, 2001).

Čtěte také: Kvalitní hoblovaná prkna Rokycany

Druhý typ má svůj původ v závodní kanoistice na divoké vodě. Charakteristickou polohou je klek na dně lodi, s koleny „co nejdále od sebe“, přičemž lýtka kopírují spodní stranu sedačky. Hýžďové svaly se opírají o vrchní část sedačky. Tento posed není příliš komfortní, zvyšuje však zpravidla stabilitu lodi. Turisty je využíván ke sjíždění jezů a peřejnatých úseků.

Pozor: v žádném případě daný typ sezení nepovolujeme v případě, kdy pádlující musí pro zaujmutí sedu zaklínit nohy pod sedačku (příliš nízko posazené sedačky).

Zadák a háček pádlují vždy na odlišném boku lodi. Tzn. že pokud drží háček pádlo za hlavičku např. v levé ruce (pádluje na pravém boku lodi), musí zadák držet hlavičku pádla v ruce pravé (pádluje na levém boku lodi). Shodné držení pádla stejnou rukou za hlavičku (pádlování na shodné straně) výrazně zvyšuje riziko převrhnutí lodi. Takovéto držení je na školních vodáckých akcích nepřípustné.

Základní Druhy Záběru

6. Škála na tekoucí vodě užívaných druhů záběru je velmi široká. Vzhledem k faktu, že začátečníci mají velmi malé, pakliže vůbec nějaké teoretické znalosti o technice pádlování, omezíme nácvik záběrů na minimum potřebné k bezpečné jízdě na klidné vodě.

Základní Záběr Vpřed

Základní záběr vpřed je hnací silou lodi vpřed. Při zasazení pádla do vody je trup mírně předkloněn a natočen do středu lodi tak, aby bylo paži svírající pádlo blíže u listu umožněno maximalizovat délku záběru. Záda mohou být velmi mírně prohnuta ve tvaru písmene „C“. Obě paže jsou napnuty, přičemž u horní paže tolerujeme v průběhu záběru pokrčení loketního kloubu v úhlu až 30 stupňů. Zasazení pádla je plynulé bez předčasného tahu před zanořením listu. List zanořujeme při základním záběru cca 10 - 25 cm od boku lodi. Háček spíše dále od špice, zadák blíže k lodi. Při správném zasazení nemá docházet k rozstřikování vody při průchodu pádla hladinou. V okamžiku zasazení jsou obě paže napjaté, ale uvolněně, ne křečovitě.

Po zasazení celého listu do vody dochází k takzvanému tažení. Při tažení dochází k postupnému narovnávání trupu ve všech rovinách. Sílu při záběru vyvíjí velké svalové skupiny trupu, zejména zad (velký trapézový sval). Spodní i horní paže se v průběhu tahu postupně pokrčují. Ukončení záběru nastává v okamžiku, kdy poloha spodní ruky kopíruje oblast kyčelního kloubu. Po ukončení tahu vytáhneme plynule pádlo z vody a přenášíme ho vpřed vzdálenější hranou listu nízko (cca. 10 cm) nad hladinou do dalšího zahájení záběru.

Zadák musí často korigovat směr lodi. Postupuje tak, že pokračuje v záběru a za tělem přiloží pádlo k boku lodi záběrovou stranou a „zakormidluje si“.

Důležité: Při zahájení záběru na dvoumístných kánoích je nutné, aby pádlující pádlovali, přenášeli a zasazovali pádlo do vody synchronně.

Zpětný Záběr

Tento typ záběru slouží u začátečníků při synchronním pádlování ke zpomalení nebo zastavení lodi. Při pádlování pouze jednoho z pádlujících je efektem tohoto záběru postupné otáčení lodi. Na rozdíl od záběru vpřed provádíme zpětný záběr zatlačením listu pádla spodní paží od zádi mírně šikmo, podél lodi směrem k přídi. Zpětný záběr zahájíme položením pádla na hladinu za tělem, mírně dál dozadu než v místech, kde ukončujeme základní záběr vpřed.

Široký Záběr

Široký záběr slouží ke korekci a změně směru jízdy nebo otáčení lodi. List zasunujeme do vody podobně jako u základního záběru v mírném předklonu trupu, před tělem ve vzdálenosti cca 10 cm od boku lodi, háček co nejvíce vpředu. Záběr je veden nataženou spodní paží, oproti základnímu záběru po oblouku směrem od boku lodi, přičemž horní paže může být pokrčena. V závěrečné fázi dochází k dokončení oblouku za tělem pádlujícího, který se může dostat až do mírného záklonu, zadák končí oblouk co nejvíce vzadu až téměř za lodí. List pádla se tedy nepohybuje po přímce podél boku, ale po křivce (oblouku) směrem od lodi a zpět.

Široký Záběr Vzad

Široký záběr vzad slouží k otáčení lodi a způsobuje její výrazně zbrzdění. Jedná se o záběr, který probíhá od zádi lodi směrem k přídi po oblouku. Oproti zpětnému záběru je spodní paže po celou dobu pohybu natažena, přičemž list pádla kopíruje oblouk vedený od zádi. Zadák zasazuje pádlo co nejvíce vzadu, k lodi záběrovou stranou a záběr končí na úrovni trupu. Naproti tomu háček zahajuje záběr na úrovni trupu a končí u špičky lodi. Záběr je veden z rotace trupu.

Přitažení

Přitažení se zpravidla užívá při korekcích směru jízdy, aniž bychom tímto typem záběru způsobili výrazné zbrzdění lodi. Trup je při zahájení záběru vykloněn ven z lodě bez zjevné rotace. Horní paže je mírně ohnutá v loketním kloubu nad hlavou, spodní paže je napnuta. Záběr vedeme kolmo k boku lodi. Po ukončení přitažení k boku lodi můžeme přejít do přímého záběru, nebo pootočíme pádlo o 90 stupňů do polohy jako při přímém záběru, a vrátíme se zpět do výchozí polohy a záběr dle potřeby opakujeme. Při přitahování je potřeba dávat pozor, aby se otáčející loď nezvrhla o pádlo opřené o bok lodi při ukončování záběru. Je užíván při nájezdech do proudu a výjezdech z proudu. Jedná se záběr, který vodák využije při změně směru ve vyšších rychlostech lodě. Postavení tělesných segmentů je shodné s fází zahájení záběru „přitažení“. Pádlo je však do vody ponořeno pod úhlem 45 stupňů, přičemž paže nekonají pohyb směrem k přídi, ale zůstávají v zahajovacím postavení. List pádla tak tvoří střed osy otáčení lodi (Bílý, Kračmar, Novotný, 2001). Úhlem, který svírá list pádla s podélnou osou lodi. řídíme intenzitu otáčivého momentu a brzdících účinků záběru.

Bezpečnost Jízdy na Vodních Tocích

7. krok - instruktáž k pravidlům bezpečnosti jízdy na vodních tocích aj. Družstvo musí být před zahájením samotného sjíždění seznámeno se základními pravidly bezpečnosti jízdy na vodních tocích. Pohyb na vodě se řídí jasnými legislativně určenými pravidly, která jsou závazná i pro školní skupinu. Nezapomeňte se s nimi před odjezdem dostatečně seznámit!

Před každou plavbou by se měli žáci (studenti) dovědět, co je očekává z hlediska délky a obtížnosti popř. zajímavostí plavby. Družstvo informujeme o stavu vody, a jaké důsledky s sebou daný stav nese. Nutné je také dopředu upozornit na nebezpečná místa a chování v případě převržení lodi a jízdy na jezech.

Stanovte si pořadí lodí, které budete stále dodržovat (první jede vždy učitel nebo pověřený instruktor, poslední jede opět učitel (instruktor) nebo nejzkušenější vodák. Vhodné je, aby nejslabší loď jela jako druhá. Rychlost jízdy korigujeme dle nejslabší lodi. Při zastavování kotví první loď tak, aby měli i ostatní možnost pohodlně přistát. Zbytek lodí se řadí u břehu, přídí proti proudu, pokud možno nad 1. lodí. Celá skupina se v průběhu jízdy vždy drží pohromadě. Udržujte vhodné rozestupy, ale vždy musíte vidět loď před sebou, ale i za sebou! Doporučujeme lodě očíslovat a stanovit tak pořadí, s nímž jsou studenti seznámeni. Pokud se některá loď zdrží, poslední loď s ní zůstává a hlásí lodi před ní situaci. Jakmile nevidím loď za sebou, hlásím vedoucímu a všichni zastaví a počkají, případně pomohou posádce v obtížích. Bezpečnost splouvání usnadňují standardní signály.

Překonávání Problematických Míst

Mezi problematická místa můžeme zařadit různé druhy přírodních i umělých překážek. Nejčastější uměle vytvořenou překážkou je jez. Jezy představují typické místo, kde může vzniknout problém. Vždy je nutné před každým jezem zastavit, aby si jej všichni členové družstva mohli prohlédnout. Vedoucí vyhodnotí sjízdnost jezu nejen z pohledu obtížnosti, ale také i z hlediska připravenosti a zkušeností členů družstva.

Při sebemenších pochybách o sjízdnosti jezu či zdatnosti družstva loď raději přeneste nebo převezte tzv. koníčkováním. Při vyhodnocování sjízdnosti jezu je důležité vysvětlit potenciální rizika žákům. Učitel by měl nabídnout možnost přenesení těm, kteří nechtějí jez sjet. Pokud je vedoucí družstva jediný, kdo ovládá zásady a techniky poskytnutí pomoci při záchraně zvrhnuté posádky, potom platí, že daný jez vedoucí nesjíždí (neměl by mu kdo pomoci při řešení problémové situace). Pokud se jez bude sjíždět, jeden učitel by měl zajistit navádění lodí nad jezem. Na konci spádové desky by měla být připravena pomoci první záchrana s házecím pytlíkem. V dostatečné vzdálenosti pod jezem by měla být nachystána další záchrana, opět připravena s házecím pytlíkem.

Na základě zkušeností vysvětluje ideální techniku sjíždění. Nezapomeňte upozornit žáky, aby se nechytali při sjezdu boku lodě. Lodě sjíždějí jez zásadně po jedné s velkými rozestupy. Skupina vyráží na další plavbu, až všichni bezpečně překonají jez. Mezi další rizika na vodě patří velké kameny, padlé stromy, naplaveniny, přírodní válce, podemleté břehy a sifony. Základním pravidlem je se do těchto problematických pasáží nedostat. V případě převržení lodě musí studenti vědět, jak se zachovat, aby primárně zajistili vlastní bezpečnost, bezpečnost druhých a následně zajištění materiálu (pádlo, lodě, vaky…). Pozor!!! Samozřejmostí je každodenní kontrola výstroje žáků!

Manipulace s Lodí

8. Lodě nosíme za tzv. chytací oka, která jsou zpravidla umístěna na přídi a zádi lodi. V reálu se můžeme setkat s plastovými nebo lanovými oky. Pro převážení lodí na jezech užíváme snadno odnímatelnou koníčkovací šňůru, kterou při překonávání jezu ukotvíme v chytacích okách. Délka šňůry by měla být minimálně trojnásobek délky plavidla.

První Kontakt s Vodou

9. První kontakt začátečníků - kanoistů s „vodou“ by měl probíhat na stojaté vodě. Pokud není stojatá voda k dispozici, volíme klidně tekoucí vodu. Po uložení na hladinu drží dle většiny literárních pramenů zadák loď, háček nakládá materiál a následně nasedá (s pádlem v ruce nebo lodi). Poté nasedá zadák a loď je připravena k odplutí. Někteří odborníci doporučují obrácený postup, tedy první nasedá zadák a následně po něm háček. Druhá varianta se jeví jako logičtější. Při nevhodné manipulaci a odplutí lodi bez háčka je zadák schopen s lodí manévrovat a bezpečně s ní přistát u břehu.

Nácvik Techniky

10. Techniku trénujeme se začátečníky vždy na klidné, přehledné vodě. Dbáme na to, aby při prvním nácviku techniky jízdy na vodě nenacvičovalo současně více než cca 5 lodí (kánoí) na jednoho instruktora. Optimální varianta kalkuluje s jedním instruktorem na plavidle ve vodě (ukázka techniky, korekce) a druhým na břehu, který zabezpečuje organizaci výcviku ze břehu. Instruktor na břehu je připraven k poskytnutí bezprostřední pomoci při záchraně (pomocí házecího pytlíku). Opět dbáme především na bezpečnost.

Důležité je procvičit všechny základní typy záběrů, nájezd do proudů, výjezd z proudu, traverz a bezpečné zastavení lodi.

Otázky k Zamyšlení

12. Jaké rozlišujeme typy základních záběrů při jízdě na kánoi? Jak budete organizačně řešit bezpečné sjetí jezu? Dokážete popsat základní signály užívané ve vodní turistice?

Jízda Přes Ruku

Mírně pokročilí vodáci se rádi předvádějí záběry přes ruku. Situace je jiná na deblu a na singlu: Singlíř dnes jezdí téměř symetricky, kromě rovné jízdy má pádlo přes ruku skoro pro stejný počet záběrů, jako na ruku. Deblíř dnes tolik nepřehazuje. Ukážeme si správnou techniku záběrů přes ruku a pak si zdůvodníme, kdy má smysl ji použít.

Přitahování Přes Ruku

Háček přehodí pádlo na opačnou stranu lodi, aniž by měnil držení pádla, a přitahuje. Chybou těch vodáků, kteří se snaží za každou cenu uplatnit záběr přes ruku, je příliš dlouhé přehození. Pádlo přitahujeme k lodi, když už je u lodi, nemá na druhé straně co dělat. Správně je to takto:

  • Přehodíme a natáhneme se, aby bylo pádlo co nejdál od lodi
  • Přitáhneme
  • Ještě než pádlo dorazí k lodi, přehodíme na svou stranu a pokračujeme širokým nebo přímým záběrem
  • Široký záběr ukončíme v úrovni těla

Pokrčené ruce, především spodní. Pádlo protažené až k lodi a pod lodí ohrozí stabilitu.Špatný poměr mezi nakloněním a záběrem - například hodně se vyklonit, ale nezavěsit se pořádně na pádlo. Všechny tyto nešvary kombinují turističtí vodáci.

Na fotografiích vidíte dva rozdílné způsoby - Ema přitahuje přes ruku s horní rukou nad hlavou a Matěj na deblu má pádlo hodně vytočené dopředu, takže se horní ruka dostává dolů. Obojí je v pořádku. Druhý způsob je namahavější, nelze tak viset v silném proudu, nepočítáme-li našeho v současnosti nejlepšího singlíře Standu Ježka, který umí jet v jakékoliv (někdy neuvěřitelné) poloze rukou cokoliv.

Rovnováha Přes Ruku

Pro přehození pádla je velmi důležité najít si rovnováhu mezi náklonem a opřením o pádlo. Proto je dobré cvičit jízdu přes ruku na singlu. Háček se sice nesmí bát za záběrem přes ruku vyklonit a dosáhnout daleko od lodi, ale nesmí počítat s tím, že ho v tomto náklonu udrží zadák - drží se sám tahem za pádlo. Tento tah dosáhneme buďto opakovaným přitažením přes ruku nebo závěsem v rozjeté lodi a samozřejmě silou proudu na list pádla, v tom případě se musíme vyklonit ještě víc kvůli náklonu.

Z kajakářských kruhů se připomíná, že závěsy jsou nebezpečné pro ramena. Ale přes ruku se musíme pro náklon hodně překroutit a mnohem méně lze regulovat sílu, takže je to mnohem horší a musíme začít až trénovaní až s vyvinutou svalovou soustavou a kostrou. Nácvik jízdy přes ruku na singlu je nutný pro správné vnímání rovnováhy.

Na singlu nás to přinutí pochopit, že jízda přes ruku znamená “pověsit se za pádlo” a ne se nahnout a nechat se držet zadákem. Přehození musí přijít v přesnou chvíli a tah za pádlo je v souladu s náklonem. Tato přehození při nájezdu jsou namáhavá na ramena, narozdíl od ostatních záběrů je nelze udělat s menší intenzitou a silou, takže pro děti ani netrénované dospělé to není vhodné. Pro menší děti a netrénované je proto singl jen pomůckou na nácvik rovnováhy, na C2 se dá vjet do protiproudu tak, že háček nepřehazuje a zadák přitahuje vpředu.

Jak Často Jezdit Přes Ruku

Na C1 se používá záběr přes ruku pro řízení téměř symetricky se záběrem na “své” straně a částečně i pro přímou jízdu. Na C2 to tak není, uvedeme několik bodů:

  • Na C2 se v současné době spíš využívá záběru, který loď nejen otočí, ale i pohání dopředu, a to je široký záběr nebo dokonce jen záběr dopředu.
  • Když přitažení přes ruku, tak krátké a hned následuje pádlování na ruku.
  • Pužívá se pro otočky na krátké trase - přehozením se loď zbrzdí a zatočí prudčeji, než širokým záběrem.
  • Při záběru přes ruku na lodi s jezdci blízko u sebe jsou pádla háčka i zadáka velmi blízko sebe a dělají totéž - přitažení vpředu na straně zadáka. Blízkost pádel znamená, že je potřeba velmi dobře synchronizovat tento záběr a procvičovat, aby se háček nepletl zadákovi do záběru a do přitažení.

Má Někdy Přehodit Pádlo i Zadák?

Zdánlivě absurdní otázka, ale odpověď je kladná: Pokud se loď převrací na stranu háčka, je možné, aby zadák přehodil pádlo a pomohl s navrácením lodi do rovnováhy. Případně pokud dvojice eskymuje tak, že zadák zvedá přes ruku, tak toto přehození nastaví pádlo do polohy, kdy je možné velmi rychle začít zvedat. K řízení zadák nikdy nepřehazuje.

Kdybychom chtěli nahánět setiny vteřin jako kanoistická reprezentace, mohli bychom zde diskutovat o Francouzích, kteří přes ruku jezdí víc, o Slovácích, kteří to nepoužívají skoro vůbec. Ale já jako zcela obyčejný vodák si myslím, že je to technika, kterou je užitečné a zábavné ovládat. Učím to děti, které pak stejně budou střídat debl a singl, ale s velkou opatrností a ohledem na ramenní klouby. Jízdu přes ruku na C2 s dětmi můžeme omezit na místa, kde je proud netáhne velkou silou (zbytek široký záběr), na C1 to omezit nemůžeme a proto by děti měly na singlu začínat později.

Proč Nejezdit Přes Ruku

  • Přehození přes ruku na malé srovnání směru vypovídá o neschopnosti posádky zvládat řídící záběry - místo něho lze použít široký záběr háčka, přitažení zadáka vpředu nebo ulomení zadáka.
  • Namáhání ramen
  • Nemít pádla na obou stranách lodi je riskantnější pro stabilitu
  • Špatně provedené přitažení přes ruku (pádlo pod lodí) způsobuje problémy - narozdíl od širokého záběru
  • Na deblu je vždycky horší točit na stranu háčka než na stranu zadáka. Háček má často mnohem větší problém přitahovat správně na svou stranu než přes ruku.

Sečteno a podtrženo, učte se především závěs a přitažení na své straně, na tom se pozná vodák s dobrou technikou, ne na tom, jestli umí dát pádlo na opačnou stranu lodi. Děti záběr přes ruku naučte, ale nenuťte je to používat stále, především ne se stokilovým zadákem a podobně. Je vidět, že přehodit pádlo není zase až takový problém ani pro děti, ale je potřeba dohlížet na správné provedení: Pořádně vytočit tělo, dosáhnout daleko od lodi, zavčas pádlo vytáhnout a opakovat záběr nebo pokračovat na své straně záběrem dopředu.

Sezení v Kanoi

Sedačky na turistických kanoích jsou zpravidla pevně zabudované. Sezení by mělo být pohodlné a stabilní. Doporučujeme dvě varianty: