Komplexní průvodce instalací podzemních retenčních nádrží a význam štěrkového zásypu

Vsakovací zařízení a retenční nádrže na dešťovou vodu jsou dnes již běžnou součástí většiny nových staveb. Novela Vodního zákona zavedla povinnost vyřešit hospodaření s dešťovými vodami již v projektu pro získání stavebního povolení a v dalších právních předpisech je pak uvedeno, že odvádění srážkových vod musí být řešeno přednostně zasakováním. Počet realizovaných projektů vsakovacích a retenčních galerií se díky nové legislativě neustále zvyšuje. Většina vsakovacích zařízení bývá navržena a řešena jako podzemní galerie, nejsou tedy vidět.

Plánujete pořízení podzemní nádrže na dešťovou vodu? Skvělý nápad! Než se ale pustíte do výběru a instalace, je tu jeden zásadní faktor, který nesmíte podcenit - hladina podzemní vody (HPV) na vašem pozemku. Právě ona totiž může zásadně ovlivnit stabilitu, životnost a celkovou funkčnost vaší nádrže. Podzemní voda je veškerá voda nacházející se pod zemským povrchem, která vyplňuje póry a pukliny v horninách. Její horní hranice se nazývá hladina podzemní vody.

Zásady správné instalace retenční nádrže

Při instalaci podzemní nádrže na dešťovou vodu je velmi důležité dodržet správný postup. Základ je samozřejmě kvalitní projekt a správně navržené a nadimenzované vsakovací/retenční zařízení. Dodavatel technologie spolupracuje s projektantem a pomáhá navrhnout správné řešení včetně výpočtu a výpisu materiálu. Materiál by měl splňovat veškeré technické požadavky (specifikováno v projektové dokumentaci) i legislativní požadavky na kvalitu a bezpečnost. Řešení musí být navrženo podle současně platných norem (nová norma ČSN 75 9010 z března 2012).

Realizační firma by měla disponovat proškolenými pracovníky a práce by měly být provedeny podle správného technologického postupu. Při výběru realizační firmy vezměte v úvahu její minulé zkušenosti a reference ve výstavbě vsakovacích zařízení a své požadavky jasně specifikujte smluvně. Součástí smlouvy jsou také záruky, které firma za svoje dílo nese. Ve smlouvě by také měly být specifikovány kontrolní body a způsob provádění kontroly. Někteří dodavatelé materiálu nabízí přímo kontrolu instalace svých řešení během realizace a to buď samostatně, nebo ve spolupráci s technickým dozorem investora.

Kroky instalace

1. Vyberte vhodné místo pro umístění retenční nádrže.
2. Vykopte jámu o rozměrech, které umožní snadné umístění nádrže, s ohledem na její rozměry. Po vykopání jámy určené pro vsakovací objekt by měl být proveden kontrolní test vsakování (pro případnou úpravu počtu vsakovacích boxů, půdorysu vsaku) a zkouška vodotěsnosti (pokud je tato u objektů vyžadována).
3. Příprava podloží: Nádrž musí být usazena na rovné a pevné podloží, obvykle tvořené štěrkovým podsypem o tloušťce přibližně 100-150 mm. U některých nádrží následně vybetonujte základovou desku o tloušťce alespoň 10-15 cm, která zajistí stabilní podklad pro nádrž.
4. Pomocí mechanického zvedáku, jeřábu nebo jiné manipulační techniky opatrně spusťte nádrž do jámy. Po usazení nádrže ji znovu zkontrolujte pomocí vodováhy, aby byla správně vyrovnaná.
5. Nainstalujte přívodní a odvodní potrubí podle technických specifikací nádrže. V rámci kontroly stavebních prací je třeba se soustředit zejména na pokládku potrubí a dalších prvků systému (regulovaný odtok, odvětrání, šachty, bezpečnostní přeliv) včetně přívodu vody do povrchových zařízení. Klíčové je také napojení zpevněných povrchů z hlediska jejich velikosti a spádovosti. Při realizaci je důležité zajistit náhradní provizorní odvodnění před zprovozněním vsakovacího zařízení a zabránit znehodnocení zemní konstrukce a vplavování okolního materiálu do dutin retenčního objektu.
6. Po připojení všech potřebných potrubí začněte s obsypáváním nádrže. Obsypávejte nádrž po vrstvách (cca 30 - 50 cm) a dopouštějte vodou podle výšky obsypu.
7. Po dokončení zasypání proveďte závěrečnou kontrolu instalace. Pravidelně kontrolujte stav nádrže a připojení.

Kritický význam správného zásypu štěrkem

Při instalaci samonosné podzemní nádrže na dešťovou vodu je správný způsob zásypu zásadní pro její stabilitu, životnost a bezpečné fungování. Nevhodný materiál nebo špatný postup mohou vést k deformaci nádrže, nadměrnému zatížení stěn či jejímu nežádoucímu pohybu. Například výběrem nesprávného zásypu může dojít nejen k poškození nádrže a narušení její funkčnosti, ale i ke ztrátě záruky. Opravy bývají náročné a finančně nákladné.

Čtěte také: Vlastnosti vodního laku na OSB

Pro zásyp samonosné nádrže se obvykle používají materiály jako drcené kamenivo (štěrk) frakce 4/8 nebo 8/16 mm a kačírek frakce 4/8 nebo 8/16 mm, ve výjimečných případech frakce 0/16 a 0/32 mm. Drcené kamenivo má ostřejší hrany a lépe se vzájemně zaklínuje, což zajišťuje vyšší stabilitu. Kačírek má zaoblené tvary, umožňuje snadnější manipulaci a je šetrnější k povrchu nádrže. Volba materiálu vždy závisí na konkrétním typu nádrže a doporučení výrobce. Eliminace pohybů obsypu je klíčová - zásypový materiál nesesedá a nezpůsobuje dodatečné pohyby blízkého okolí nádrže.

Nevhodné materiály jsou například jílovitá zemina, ornice, sutiny nebo recyklované materiály. Vykopaná zemina, zejména pokud obsahuje jílovité složky, ornice nebo stavební suť, není vhodná. Někteří výrobci ovšem doporučují k obsypání svařované nádrže právě písek, ba dokonce prostou zeminu.

Postupné zasypávání je nutné - zásypový materiál se nasypává postupně po vrstvách, maximálně po 300 mm. Každá vrstva se hutní (ručně, strojní hutnění není povoleno), aby se zajistila stabilita a provádí se vtlačování zásypového materiálu mezi žebra nádrže. Plnění nádrže vodou probíhá současně se zásypem. Dokončení zásypu nastává, jakmile je obsyp nádrže proveden cca 150 mm nad její strop, další zásyp až na povrch může být proveden zeminou.

Správný zásyp samonosné podzemní nádrže je nezbytný pro její dlouhodobou funkčnost a bezpečnost. Každý výrobce doporučuje specifický postup instalace a typ zásypového materiálu, proto je vždy nutné držet se montážního návodu. Při nedodržení doporučeného postupu může dojít k poškození nádrže a nebude možné uplatnit záruku.

Štěrkový zásyp má tu velkou výhodu, že zajišťuje menší míru sedání. Oproti tomu písek nebo zemina si po určité době sedne o několik centimetrů. Všeobecně známo je písek vhodný pouze u kvalitnějších podzemních nádrží, které jsou vyrobeny z dostatečně tuhého polyetylenu. Zejména je potřeba dát pozor na přípravu štěrkového lože, které je potřeba připravit na případné výstupky nádrže (například nožičky u BlueLine II nebo výstupek na čerpadlo u některých typů F-Line). Dále doporučujeme jako zásypový materiál pouze kulatý štěrk 8/16 (nebo podobnou frakci).

Čtěte také: izolované akumulační nádrže pro ohřev vody

Chyby při instalaci a jejich prevence

Následky nedodržení projektové dokumentace, záměny materiálu či nesprávného technologického postupu pak většinou nese hlavně investor, často se projeví až po záruční době a jejich odstranění představuje další dodatečné investice. Některé chyby a nekalé praktiky bývají často před investory a budoucími provozovateli skryty a nedostatky se projeví až v následném provozu, kdy většinou přinášejí významné problémy a následné vícenáklady.

Jedním ze způsobů, jak dodavatelé dosahují nižší ceny, je nedovolené snižování retenční kapacity podzemních vsakovacích (retenčních) objektů. Příkladem je snížení počtu vsakovacích boxů. I v případě zachování stavebních rozměrů, za cenu doplnění zbývajícího objemu štěrkem, dochází k výraznému snížení retenční kapacity, jelikož akumulační schopnost pórů obsypového materiálu je oproti vsakovacím boxům přibližně třetinová.

Další možností, jak dosáhnout nižší ceny dodávaného řešení, bývá záměna retenčního objemu vsakovacího objektu za objem stavební. Retenční objem představuje stavební objem po odečtu objemu vlastního vsakovacího objektu (u štěrku je to 70 %, u vsakovacích boxů 5-10 %). V projektech je vždy navrhován retenční objem tak, aby pojmul návrhové deště odtékající ze zpevněných ploch. Tímto objemem je vždy myšlen objem retenční, tedy ten, který musí být v podzemním objektu k dispozici pro daný návrhový déšť. Dimenzování retenčního objemu se provádí podle normy ČSN 75 9010 a souvisí s velikostí vsakovací plochy. Pokud tedy dojde ke změně vsakovací plochy, změní se i retenční objem a někdy dost zásadně.

Dalším faktorem, který významně ovlivňuje finální provoz stavebního díla, jsou samotné stavební práce. Bohužel chyby a snaha uspořit nejsou výjimkou ani zde. Po dešti bývá nádrž také naplněna vodou, tudíž můžeme sledovat, zda voda v obsypu klesá, než začnete zalévat. Pokud ovšem neklesne, je možné před potrubí vodu v obsypu vyčerpat. Následně je možné nádrž taktéž vyčerpat. Zcela jistě není možné, aby se nádrž nejdříve naplnila vodou a následně se zasypala nebo naopak. Tento způsob usazení by vedl k prasknutí nádrže.

Z našich zkušeností již víme, že lidé provádějící realizaci nedbají zvýšené pozornosti při čtení návodu a potrubí uloží do velkého spádu, čímž se u nádrže dostanou do hloubky nátoku přes 1 m a nádrž tedy tím pádem uloží hlouběji. Tuto situaci většinou řeší tak, že seženou prodloužení vstupního otvoru nádrže bez toho, aby se zaobírali tím větším problémem, což je to, zda to daná nádrž zvládne. Problémem vysokého krytí je to, že se neprojeví hned, ale např. po roce nebo dvou, kdy k nádrži dojdou tlaky z okolí, čímž dojde k jejímu prasknutí. Tento problém lze řešit tím, že se svaří praskliny. To ale nemusí být dlouhodobým řešením, a navíc je stejně potřeba odstranit příčinu, tedy nádrž odkopat a nahradit část krycí vrstvy lehčím materiálem.

Čtěte také: proč zvolit betonovou nádrž na dešťovku

Jedním z řešení je instalace polystyrenových desek v takové vrstvě, která nahradí vrstvu krytí, která je navíc oproti povolenému krytí. Dbejte především na to, že půdorys polystyrenových desek musí značně přesahovat půdorys nádrže i obsypu. Je potřeba rozšířit půdorys desek tak, jako bychom kopali výkop se stěnami pod úhlem 45°. Aby se zvýšila životnost těchto desek, doporučujeme tyto desky obalit geotextílií. Druhým řešením je vytvoření železobetonové desky nad nádrží, která podrží tíhu zeminy nad ní. Opět zde platí pravidlo pro šířku desek, jako pro vrstvu polystyrenových desek.

Výběr vhodné retenční nádrže

Základními kritérii pro zvolení optimální velikosti nádrže na dešťovou vodu jsou velikost odvodňovaných ploch a také zamýšlená spotřeba vody. Správně zvolená velikost jímky Vám umožní využít její objem tak, aby nebyla po většinu času prázdná, nebo naopak voda nepřetékala bezpečnostním přepadem z jímky do vsaku nebo kanalizace. Prvním krokem tedy je nutnost zjistit plochu míst (střech, teras, balkonů), ze kterých chcete jímat dešťovou vodu. Dalším pomocným ukazatelem může být velikost zahrady k zalévání, kde každých 100 metrů čtverečních plochy vyžaduje objem nádrže na dešťovou vodu přibližně 1000 l. Při využití vody v domácnosti je potřeba počítat přibližně s 1000 - 1500 litry na každého člena. S určením vhodného objemu, který by ve Vašem případě měla jímka mít, Vám rádi pomůžeme a případně ověříme výpočtem optimální návrh objemu dle odvodňovaných ploch a lokality umístění.

Všechny nádrže mají předepsané maximální krytí, které staticky zvládnou. S tím souvisí i povolené zatížení povrchu. U koupě nádrže je dobré si zjistit, zda je pochozí nebo pojezdová, neboť ve většině případů se jedná pouze o nádrže pochozí a o nádrže, které zvládnou zatížení např. sekačkou. V některých případech ale nádrže zvládají zatížení osobními a nákladními auty. Již při kopání jámy je tedy vhodné myslet na hodnotu krytí. Společně s hloubkou nátokových potrubí daných spádem od nejvzdálenějšího okapového svodu je totiž krytí a výška nádrže společně s prodloužením určující pro hloubku výkopu.

Před samotou instalací doporučujeme vybrat vhodný typ nádrže, který zvládne potřebné krytí a také si dopředu rozmyslet hloubku nátokového potrubí. Stejně tak, jako se dodržuje maximální krytí, je dobré dodržet i minimální krytí. Zamezíte tím, aby se nádrž shora v letních měsících nepřehřívala a neztratila by se tím stálost teploty vody v nádrži.

Zpravidla je nutné dokoupit ke každé nádrži na dešťovou vodu odpovídající poklop a nástavec šachty dle zamýšleného užití. Pro delší šachty je potřeba k nástavci ještě plastové prodloužení (Maximální hloubka uložení nádrže bývá u většiny typů 1,5 m pod zemí od vrchní stěny nádrže). Pro pochozí zatížení stačí plastový poklop TopCover (případně TwinCover s otvorem či přípojkami na hadice) a obyčejný nástavec VS20 nebo VS60, pro pojezdové zatížení je potřeba pojezdový set s pojezdovým nástavcem a ocelovým poklopem. Pro nákladní automobily je potřeba si vypomoci betonovými skružemi a zpravidla litinovým silničním poklopem. Dále je potřeba přemýšlet o filtraci dešťové vody, pokud do nádrže nepřiteká už relativně čistá. Pro běžné užití postačí filtrační síta. Existují i kazetové filtry McClean a větší externí filtry (například Maxi a Maxi Plus). K odebírání vody z nádrže potom potřebujeme většinou ponorné čerpadlo.

Faktor vysoké hladiny podzemní vody

Hladina podzemní vody je klíčovým faktorem, který musíte zohlednit při výběru a instalaci podzemní nádrže na dešťovou vodu. Vztlaková síla: Pokud je hladina podzemní vody vysoko, může na prázdnou nebo částečně naplněnou nádrž působit obrovská vztlaková síla. Tlak na stěny nádrže: Okolní podzemní voda vyvíjí tlak na stěny a dno nádrže. Komplikace při instalaci: Výkopové práce v místě s vysokou hladinou podzemní vody jsou náročnější a dražší. Ignorování vysoké hladiny podzemní vody může vést k poškození nádrže, ztrátě záruky a dalším nákladům na opravy. Proto je zjištění maximální očekávané hladiny podzemní vody na vašem pozemku prvním a nejdůležitějším krokem.

Při instalaci nádrže je třeba brát v potaz to, že hladina podzemní vody během roku kolísá, a tak se může stát, že nádrž bude výš, než když nádrž instalujeme v suchém období. Možná si lámete hlavu, jak zjistit hladinu spodní vody, a tak vám doporučujeme informovat se např. u svého souseda. Pokud ovšem u souseda nepochodíte, mohlo by se stát, že vykopete pramen a vodu budete mít požehnaně, nebo naopak. Nádrže mají od výrobce jasně stanovenou výšku úrovně, kam až může stoupat podzemní voda při prázdné nádrži. Při koupi nádrže dbejte opatrnosti, neboť jen ty nejkvalitnější jsou určené do spodní vody.

Konstrukční pevnost a odolnost: Nádrž musí být schopna odolat vnějšímu tlaku podzemní vody i zeminy. Zde vynikají nádrže vyrobené technologií rotomouldingu (rotačního tváření). Tato metoda umožňuje výrobu bezešvých, monolitických nádrží s rovnoměrnou tloušťkou stěny a vysokou mechanickou odolností. Tvar a profil nádrže: Pro oblasti s vysokou hladinou podzemní vody jsou ideální samonosné ploché nádrže. Díky svému nízkému profilu vyžadují mělčí výkop, což snižuje riziko zasažení vysoké HPV. Možnost kotvení a obetonování: Některé nádrže jsou přímo určeny k obetonování, čímž získají potřebnou stabilitu a odolnost proti vztlaku. Max. přípustné hladiny spodní vody u nezesílených typů podzemních platových nádrží (BlueLine, F-Line, NEO) platí pro propustnější typy podloží. Pokud to není možné přirozeně, je třeba použít drenáž nebo čerpací šachtu, aby voda byla včas odvedena. Nebo pořídit typ nádrže, který snese jakékoliv hladiny spodních vod do celé výšky nádrže.

Velice častým problémem bývá nepropustnost podloží, která je právě způsobena velkým množstvím jílovitých částic. Proto je při instalaci nádrže důležité zhodnotit schopnost podloží pro vsakování vody a přizpůsobit se mu. Abyste si mohli vyzkoušet schopnost vsakování, lze zkusit nálevovou zkoušku na dně výkopu. Špatným znamením by bylo, kdyby voda v jámě zůstala několik dní. Z čehož vyplývá, že pokud bychom instalovali nádrž do takového prostředí klasickým způsobem, tedy pomocí štěrku nebo písku bez dalších technických opatření, je více než pravděpodobné, že nádrž vyplave na povrch nebo se zbortí, a to v tom případě, kdy vyčerpáme vodu v nádrži dříve, než zmizí voda z výkopu. Pokud totiž v jílovitém podloží vykopeme jámu pro nádrž a obsypeme ji propustnějším materiálem, tak se nám po dalším dešti do okolí nádrže stáhne povrchová voda.

Dobrá zpráva je, že lze se vyvarovat možnému vyplavání nebo zborcení nádrže. Nejvhodnějším řešením je instalace takové nádrže, která je vhodná do jílovitého, skalnatého podloží nebo kde je výskyt vysoké spodní vody. My vám můžeme nabídnout podzemní nádrže na dešťovou vodu Li-Lo, které mají jedinečnou robustní konstrukcí a plochý tvar. Dalším možným řešením je instalace potrubí do výkopu svisle, aby sedělo na podsypu nádrže. Potrubí tak slouží jako revizní šachta, ve které lze zkontrolovat hladinu vody v obsypu po dešti. Do vysoké spodní vody doporučujeme instalovat pouze nádrže k tomu určené. V našem případě doporučujeme již zmíněné nádrže Li-Lo.

Přehled typů podzemních retenčních nádrží

V naší nabídce naleznete 2 hlavní typy nádrží na vodu a jímek. Snažíme se nabídnout vše, co má odpovídající kvalitu, dostupnost, použitelnost, a to vše za tu nejlepší cenu!

Svařované nádrže z PP - specifika instalace

Jde o levnější alternativu k rotačně odlévaným nádržím. Jímky jsou vyrobeny strojním a ručním svařováním z PP desek. Ve všech případech se musí ukládat na roznášecí betonovou desku. Mohou se vyplatit zejména u nádrží větších objemů, kdy cena těch vyráběných formou rotomouldingu výrazně stoupá. Rozlišujeme následující typy:

• Částečně samonosné: Vhodné do prostředí bez spodní vody a jílovité nepropustné zeminy. Provoz nad nádrží pouze pochozí a krytí max. na výšku komínku, tj. 200 mm! Kromě desky je třeba vybetonovat ještě středové pilíře. Dále se už jen osype pískem nebo přesátou zeminou. U velkých nádrží nejlevnější řešení do nenáročných podmínek!
• K obetonování: Nádrž se ukládá na betonovou desku a je nutné vybetonovat i stěny a strop vč. výztuže. Jedná se prakticky o vnitřní plášť bez vlastní nosné funkce. V případě požadavku na pojezd nad nádrží nebo vyšší krytí se ale jedná o velice levné řešení.
• Dvouplášťové: Jímka se také kompletně obetonovává. Je ale vybavena také vnějším pláštěm, díky kterému je možné ji použít i v prostředí s vysokou hladinou spodní vody. Vnější plášť také usnadňuje obetonování stěn.

Údržba retenčních zařízení

Samotný provoz vsakovacího/retenčního zařízení a jeho dlouhá životnost samozřejmě závisí také na správné údržbě. Během prvního roku provozu by provozovatel měl provádět, kromě pravidelných měsíčních kontrol, také kontroly po velkých deštích. Pozornost by měla být věnována čistotě objektu, případným poškozením, okolní vegetaci, známkám eroze, jakosti vody a sedimentům. Každá nádrž musí mít bezpečnostní přepad. Preferovaným řešením je vsakování přepadu na pozemku. Tím se voda vrací do přirozeného koloběhu a doplňují se místní zdroje podzemní vody. Je však nutné zajistit, aby vsakovací zařízení bylo umístěno dostatečně daleko od základů staveb a v dostatečné výšce nad maximální hladinou podzemní vody (obvykle min. 1 m).

tags: #vodni #nadrz #sterk #informace

Oblíbené příspěvky:

• Palubky 200 cm Opava
• Vše o vlastnostech stavebních výrobků
• Více o černé matné epoxidové barvě
• Imitace dřeva Brož pro zahradu
• Průvodce výběrem akrylátové vany