Jak správně vrtat do cihel Heluz: podrobný průvodce

Vrtání do zdi je běžný úkon v každé domácnosti, ať už chcete připevnit poličku, obraz nebo ukotvit skříňku. Zdánlivě lehký úkol však někdy potrápí. Se správným postupem snadno připevníte poličky, lampy i obrazy tak, aby se okolní omítka nepokazila a aby šroub držel na svém místě jako přibitý.

Pokud jste se rozhodli postavit dům z dutých cihel značky Porotherm nebo Heluz, čeká vás kotvení spousty lehčích či těžších prvků. Kotvení do dutých materiálů má oproti těm plným pár specifik.

Vrtání do dutých cihel a cihlového zdiva

Duté cihly jsou takové, které v sobě obsahují otvory. Při vrtání dutých cihel vrtejte zásadně bez příklepu a vyvíjejte stejnoměrný tlak, aby nedošlo k poškození cihly. Pro vrtání do těchto cihel použijte vrták do zdiva s tvrdokovovým hrotem (slinutý karbid). Abychom měli jistotu, že vrtáním nepoškodíte právě voštiny v dutých cihlách, použijte přímo vrták na duté cihly. Tyto vrtáky jsou dvoubřité a při vrtání s nimi nedochází k poškození voštin v dutých cihlách. Každé vrtání do zdiva by mělo být podmíněno tím, že víte, do jakého materiálu se chystáte vrtat. U starších staveb ale můžete být na vážkách, protože ani při dobré vůli pod vrstvou štuku či omítky nepoznáte, jestli se jedná o cihly duté nebo klasické. Než začnete vrtat, zjistěte pokusným vrtem, z jakého materiálu je zeď. Podle červeného nebo oranžového prášku poznáte cihlu. Je-li prášek šedý, můžete předpokládat, že je zeď z tvárnic.

Postupy pro injektáž děrovaného zdiva

Představíme si dva způsoby navrtání a injektáže u děrovaného zdiva, nazvané varianta č. 1 a varianta č. 2.

Varianta č. 1: Vrtání nad spárou

• Zvolíte si nejvhodnější spáru, kterou chcete napustit aktivními látkami injektážního krému AquaStop Cream.
• Vrty neuděláte ve spáře, tak jak byste postupovali u cihelného zdiva vyzděného z plných pálených i nepálených cihel, ale cca 30 mm nad tou spárou, která má zastavit vzlínající vlhkost.
• Tím si neotevřete komůrky děrovaných cihel v cihelné řadě/šáře pod spárou, což by se stalo při vrtání ve spáře vrtákem o průměru 14 mm (s obrusem vrtu 15 mm) a u maltové spáry, která bývá nižší.
• Pokud je děrované zdivo vyzděné na základové desce a první řada cihel je založena na prvním maltovém loži na desce, odpadá samozřejmě problém protečení injektážního krému o řadu cihel níže.
• Pokud dům nemá základovou desku a nosné zdivo bylo vyzděné na svém základu, v tomto případě často vzniká ten možný problém nejen neúnosné spotřeby, ale ještě navíc i riziko neúčinnosti, jelikož injektážní krém proteče o řadu cihel níže, než potřebujeme.
• Postup navrtání komůrkového zdiva nad zvolenou vodorovnou spárou tomuto protečení zabrání, jelikož si spáru, respektive cihelnou řadu děrovaného/komůrkového zdiva pod spárou neotevřete, a injektážní krém se zastaví na té vybrané maltové spáře, do které se postupně a spolehlivě bude injektážní krém vsakovat.
• Při tomto postupu zhotovíte bariéru pro zamezení vzlínající vlhkosti v požadované výšce.
• Tento postup navrtání však nevyřeší možnou a častou nadlimitní spotřebu.
• Vypočítaná spotřeba se dá relativně „uhlídat“ rozpočítáním spotřeby pro děrované cihly dle výpočtu kalkulačky, která určí spotřebu na metry čtvereční příčného řezu zdiva. Vydělením běžnými metry zjistíte, jaká má být spotřeba (litráž) na jeden běžný metr. Pak se už jen snažte o co nejrovnoměrnější rozdělení injektážní emulze na jednotlivé běžné metry.

Varianta č. 2: Vrtání ve spáře s využitím PUR pěny

• Navrtání zdiva provedete v té Vámi zvolené spáře vrtem 14 mm s malým pokrácením než je tloušťka komůrkové cihly, a to z důvodu, aby se komůrky cihly, zejména řady děrovaných cihel pod spárou, v místě vrtů spolehlivě otevřely.
• U tohoto způsobu provedení injektáže děrovaného zdiva (Heluz, Porotherm apod.) je to velmi důležité.
• Následně vrty vyplníte stavební montážní pěnou (PUR pěna) s vyšší expanzí. Pěna nejenže vyplní samotný obsah vrtu, ale i již otevřené komory/děrování cihel, což je to podstatné.
• Po několikahodinové technologické pauze se vrty opět v celé hloubce převrtají. Tím se odstraní montážní pěna z vrtů, ale komůrky zůstanou PUR pěnou trvale vyplněny.
• Velmi důležité je však také vrty převrtat vrtákem o stupeň větším, tj. o průměru 16 mm, ale ne větším! Tím získáme jistotu, že ve vrtu na stěnách, tj. zejména v místech maltové spáry a skeletu komůrkového zdiva, nevznikne separační/nepropustná povrchová vrstva zbytkového polyuretanu.
• Vlhkost u tohoto zdiva kapilárně vzlíná nejprve maltovou spárou, následně skeletem a příčkami cihelného zdiva a odvrtáním polyuretanové výplně se nám tato místa opět porézně otevřou pro dispergaci aktivních látek.
• Spotřeba již bude daná pouze obsahem vrtů a výsledek bude spolehlivý.
• Možná úvaha, že se předvrtání spáry provede menším vrtákem a následně se vrty vyplní montážní pěnou a odvrtání se provede doporučeným vrtákem o průměru 14 mm, by nemusela být spolehlivé řešení. Vrtákem např. o průměru 10 mm by se všechny komory v místě vrtu neotevřely a po převrtání námi doporučeným vrtákem o průměru 14 mm by se naopak komory otevřely a celý tento postup by byl zbytečný a nevyhovující.
• Rekapitulace: Vrtáme ve spáře vrtákem, který je v průměru větší než je výška spáry, provedeme výplň vrtu PUR pěnou a po technologické pauze odvrtáme PUR pěnu z vrtu o stupeň větším vrtákem. Stěny vrtu budou opět nasákavé, zejména maltová spára, ale injektážní krém již nemá kam se propadat.

Doplnění pro starší zdivo

Za určitých podmínek se nabízí i další provedení. U starších staveb, kde se použily děrované cihly, se při jejich kladení obvykle maltová spára dělala vyšší, než to bývá v současné době, a tak je možné, že ani vrták o průměru 14 mm nemusí vůbec svislé komůrky otevřít a pak lze postupovat jako u plných cihel se spárou. Také je možné v tomto případě zvolit vrták o průměru 12 mm, a pokud budete mít jistotu, že tímto vrtákem se svislé komůrky/děrování neotevřelo, bude pro Váš druh zdiva postup injektáže snadný. V případě, že vrták o průměru 12 mm by byl právě pro Vaši spáru výhodnější než jinak doporučený vrták o průměru 14 mm, zkraťte osové vzdálenosti mezi vrty na 90 mm z doporučených 100 mm. Spotřeba ani účinnost však změněna nebude.

Čtěte také: Elegantní lišty pro vaši kuchyni

Výběr správného nářadí a techniky

Vrtání je univerzální technika, kterou můžete využít pro různé účely, a to díky široké škále vrtaček a příslušenství. Pomocí vrtaček dokážete rychle a přesně proniknout přes různé materiály. Různé nástavce a doplňky zvyšují funkčnost vrtaček a umožňují jejich použití v různých situacích. Ať už se jedná o instalaci polic, montáž nábytku nebo realizaci rekonstrukčních prací - bez znalosti toho, jak správně vrtat do zdi, by mnohé projekty byly náročné nebo nemožné.

Vyberte si ideální vrtací nářadí pro konkrétní práci, například akumulátorovou vrtačku pro jednoduché až středně náročné úkony, nebo akumulátorovou příklepovou vrtačku, která je vhodná pro vrtání do cihly i vrtání do betonu.

Vrtání do betonu a železobetonu

Vrtání do betonu je přímo ďábelská činnost. Při nevhodném vybavení vám může taková práce na dlouho pěkně znechutit. Nestačí jen koupit tvrdý vrták, musíte koupit ten správný vrták přesně pro vrtačku, kterou máte doma. Panelákové byty nebo starší zástavby, kde jsou zdi tvořeny vším možným, jsou opravdovou lahůdkou pro každého, kdo se jednou pokoušel do takovýchto materiálů vrtat.

Při vrtání do betonu používejte raději vrtání s příklepem, kdy postupuje vrták do zdi až třikrát rychleji. Avšak nelze příklep použít ve všech případech. Do betonu, plné cihly, kamene, železobetonu budete vrtat s příklepem pomocí dvoubřitých vrtáků SDS-plus. Pro vrtání do železobetonu použijete čtyřbřité vrtáky SDS-max. Pro vrtání do betonu se hodí tzv. tvrdokovové vrtáky (označované také jako vidiové), které mají v hrotu vložené destičky slinutého karbidu. Setkat se ale také můžete s označením Masonry drill. Velmi rychlé jsou vrtáky s wolframovým násypem, ale jsou také poměrně drahé.

Na vrtání do betonu vám rozhodně nestačí jakákoli vrtačka a na obyčejnou elektrickou můžete rovnou zapomenout. Ideální je vrtačka s příklepovým mechanismem. Při vrtání do běžného betonu vám postačí příklepová vrtačka, ale pro vrtání železobetonu bude lepší použít vrtací kladivo s pneumatickým příklepem. Vrtací kladivo je ideálním nástrojem. Díry s ním vyvrtáte rychle, ale kvůli větší síle můžete poškodit materiál. Vrtačka s příklepem není ale to samé jako elektropneumatická příklepová vrtačka. Obyčejná příklepová vrtačka je totiž pouze s mechanickým příklepem. Dobré ale je, že lze použít i např. aku vrtačku. Ovšem, zase je to o vrtačce. Určitě to nemůže být vrtačka, zakoupená v některém ze supermarketů za úžasnou akční cenu, se kterou si tak možná dokážete vyčistit zuby, ale o vrtání do pevných a tvrdých materiálů nemůže být ani řeči.

Čtěte také: Průvodce vrtáním otvorů pro elektro krabice

Při vrtání do betonu není vrtání o vteřinách, ale spíš o minutách. Během vrtání byste také měli práci přerušovat a vrták ochladit. Při takto namáhavém vrtání také musíte dávat pozor, abyste vrták v otvoru tlakem neohnuli. A nesmíte ani zapomenout na to, že příklep je hlučný a vrtání s příklepem dokáže skoro rozvibrovat stěny. Proto takovou činnost provádějte v době, kdy nebudete nikoho v okolí příliš rušit.

Výběr vrtáku podle materiálu

Důležité je také nastavit správnou rychlost otáček a vyvíjet vhodný tlak. Vrtat do betonu nebo dokonce do dutých cihel není jen tak. Stačí udělat chybu ve výběru vrtačky nebo vrtáku a může nejen dojít k poškození nářadí či materiálu, do kterého chcete vrtat, ale můžete si také ublížit.

Tabulka: Doporučené vrtáky pro různé materiály

Postup správného vrtání

1. Příprava: Nejprve si nachystejte vše potřebné k práci. Vyberte vrták vhodný pro konkrétní materiál a připravte si jej k použití. Před začátkem přesně změřte místo, kde má vrtačka začít. Abyste předešli chybám, nejprve vyvrtejte malé vůdčí otvory, a teprve potom použijte větší vrták.
2. Kontrola: Nejdříve prověřte, zda v oblasti plánovaného vrtání nevedou kabely, vodovod nebo přívod plynu. Vyberte body, v jejichž okruhu se nenachází žádná vedení.
3. Nastavení hloubky a průměru: Průměr hmoždinky a vrtáku se musí vždy shodovat. Pro hmoždinku 8 mm tedy potřebujete vrták 8 mm. Poté upněte vrták a v případě potřeby si na něm kouskem izolační pásky označte hloubku vrtu. Hloubka vrtání závisí na délce šroubů a hmoždinek, které budete používat. Šroub by měl být přibližně o pět milimetrů kratší než hmoždinka a otvor by měl být asi o deset milimetrů delší než samotná hmoždinka.
4. Spuštění a vrtání: Spusťte zařízení na nízkých otáčkách, aby se vrták nejprve vypnul příklepovou funkci (tzv. kladivový režim) a pomalu postupujte několik milimetrů do materiálu. Jakmile je vrtačka pevně usazen v materiálu, postupně zvyšujte rychlost otáček. Když je vrták přesně usazen, vyvíjejte konzistentní tlak. Jakmile vrtačka stabilně pronikne do materiálu, můžete postupně zvyšovat tlak i otáčky. Pro přesné proniknutí do materiálu využijte pomůcky, jako jsou vrtací vedení, které vám usnadní rovné vrtání. Tyto pomůcky jsou obzvláště užitečné při vrtání velkých otvorů, kde je důležitá stejná orientace a hloubka.
5. Odstraňování pilin a prachu: Vrtáte-li hlubší otvory, pravidelně vytahujte vrtačku a odstraňujte piliny, abyste zabránili přehřátí. Při vrtání obvykle z materiálu, jako je beton, opadává prach. Dutý vrták s možností připojení na odsávání vám pomůže s úklidem. Věděli jste, že existují vrtáky s odsáváním? Jedná se o duté vrtáky, skrze něž se odsává nadrcený materiál z otvoru pryč. Na špičce vrtáku je jeden nebo více otvorů pro odsávání. Tyto vrtáky napojíme na odsávání vysavače.

Přesnost při vrtání

Pro perfektní výsledky při vrtání použijte stojan na vrtačku, který zajistí rovné otvory a stálou hloubku. Vrtací šablona vám pomůže udržet vrtačku ve správné svislé poloze. Používáte-li volnou ruku, dbejte na stabilní držení vrtačky a pravidelně kontrolujte její zarovnání během vrtání. Při práci vám může pomoci i vodováha, která se snadno upevňuje a umožňuje kontrolovat horizontální zarovnání. Pro vyšší přesnost můžete použít čárové lasery, který vám pomůže označit přesný bod pro vrtání.

Kotvení do dutých materiálů chemickou kotvou

Typ chemické kotvy je stejný jako u plných materiálů, ale zásadní rozdíl je ve způsobu aplikace. Proto se do dutých materiálů využívají plastová nebo kovová sítka pro chemickou kotvu. Plastové sítko má pevně danou délku, ale jeho aplikace je nejrychlejší. Kovové sítko se dodává v délce 100 cm a hodí se pro hlubší otvory, např. do zateplené fasády. Pamatujte na to, že otvor musí být patřičně vyčištěný od prachu a drobných částeček, aby se kotva dobře uchytila.

Čtěte také: Izolace zdiva a diamantové technologie

1. Vyvrtání otvoru: Průměr otvoru bude stejný jako průměr sítka.
2. Vyčištění otvoru: Otvor musí být důkladně vyčištěn pomocí kartáčku, pumpičky nebo kompresoru. Prach znemožní správné přilnutí chemie ke zdivu.
3. Aplikace sítka do otvoru: Do otvoru vložte plastové nebo kovové sítko podle typu a hloubky dutiny.
4. Smíchání ve směšovací špičce: Po nasazení míchací špičky vytlačte první 10-20 cm chemie bokem - teprve poté začněte kotvit.
5. Aplikace chemické kotvy do sítka: Špičku zasuňte až na konec sítka a pomalu plňte směrem zpět.
6. Vložení závitové tyče do sítka: Závitovou tyč vtlačujte pomalu otáčivým pohybem. Chemie by měla zatéct do žeber a rovnoměrně vyplnit sítko - vznikne tzv. „bonbonek“.
7. Čekání na vytvrzení: Nechte kotvu vytvrdnout podle pokynů výrobce (dle teploty 30-90 minut). Přesné časy vytvrzení a způsob použití vždy najdete v technickém listu dané chemické kotvy.

Časté chyby při vrtání a jak se jim vyhnout

• Nevhodný vrták: Mezi nejčastější chyby při vrtání patří třepení dřeva a kovu, k čemuž dochází, pokud vrtačku držíte nesprávně. Otvory mohou být u nevhodných vrtáků příliš malé nebo velké. Příliš velká vrtačka oslabí materiál, zatímco při výběru příliš malého vrtáku může být vrtání problematické.
• Přesnost: Nesprávné centrování nebo nedostatečně stabilní držení vrtačky vede k nepřesným otvorům.
• Přehřátí: Přehřátí vrtáku předejdete použitím nižších otáček a správného tlaku.
• Staré zdi: Ačkoli může mít starý dům své kouzlo, stoletá cihla neznámé kvality ho rozhodně nemá. I když se v minulosti možná dělaly věci poctivěji a více na fortel, po několika desetiletích ve zdi už cihla není jako dříve. Může se více drolit nebo popraskat a odlamovat se a vrtaný otvor může být nakonec větší, než by odpovídalo průměru vrtáku. První otvor proto předvrtejte menším vrtákem, kdybyste sáhli ihned po správné velikosti, může se stát, že bude hmoždinka vypadávat.
• Skryté instalace: Ve zdi mohou být skryté kabely a staré, zapomenuté trubky. V horším případě dokonce navrtáte živý kabel nebo potrubí s vodou či plynem. Proto při práci nikam nespěchejte a opatrně naslouchejte zvukovým změnám během vrtání. Jakmile jde z vrtáku cihlový prach, máte vyhráno, protože instalace jsou jen pod omítkou. Když guma od izolace, je už většinou pozdě. I když máte plánky instalací, není zdaleka ještě vyhráno, neboť jsou mnohdy jen schématické. Existuje poměrně velká šance, že elektrikáři dodrželi instalační zóny.
• Silná omítka: Pokud je vrstva omítky i několik centimetrů silná, musíte použít delší vrták a celou délku hmoždinky uchycovat až v pevné zdi. Šroub musí být dostatečně dlouhý, aby dosáhl až na konec hmoždinky a patřičně ji rozevřel a zafixoval ve zdivu.
• Drolivá omítka: Stará omítka není zpevněná perlinkou a bude se drolit a opadávat, mnohdy i ve velkých kusech. Pokud jde omítka odlupovat prstem, pak nepomůže ani opatrné vrtání a musíte se smířit s tím, že bude padat. Škody můžete minimalizovat vrtáním bez příklepu. Někdy pomůže dočasné zpevnění omítky papírovou páskou, která sníží vibrace, přenášené z vrtačky a zdi.
• Vrtání do spáry: Když se z vrtaného otvoru sype červený cihlový prášek, vrtáte do cihly a s největší pravděpodobností nebudete muset vrtat jinde. Jakmile se ale trefíte do mezery mezi cihly, hrozí nebezpečí, že vrtaný otvor bude pro vaši hmoždinku příliš velký. Především ale malta ve spáře neposkytne hmoždince dostatečnou oporu pro roztažení a ta se nikdy nezafixuje pořádně.
• Vepřovice: Podobně jako v případě drolivých cihel je třeba do vepřovic nejprve zavrtat menší průměr, do kterého hmoždinku naklepnete kladivem víc „na sílu“. Chemické kotvy ve vepřovicích nedrží moc dobře, proto volte spíše kombinaci dřevo-sádra.
• Palachy: Na zpevnění tlustých nebo různě silných omítek nerovných zdí se dříve místo perlinky ze skelné tkaniny používaly rákosové rohože nebo rabic, čili role drátěného pletiva. Tyto takzvané „palachy“ nejsou pro vrták překážkou, jen přetrhané drátky rabicového pletiva mohou popraskat omítku a nevzhledně z ní vylézat. Problém může způsobit palach z dřevěných latí. Pokud narazíte pod omítkou na dřevo, musíte vyměnit vrták do zdi za vrták na dřevo, nebo - v případě lehčích věcí - je přichytit přímo do dřeva i bez hmoždinky. Těžké předměty však vrut neudrží, protože latě jsou tenké, nebo je celá konstrukce palachu uvolněná a nestabilní. Vrtejte jinde - Pokud je to možné, zkuste vyvrtat otvor jinde. Staré zdi nejsou jednolité a může se stát, že o pár centimetrů vedle už bude normální cihla.

Alternativní řešení pro staré zdivo

• Sádra + dřevo: Starou a osvědčenou metodou, jak připevnit cokoli pevně ke zdi, je použití dřevěného špalíku, který vložíte do vyvrtaného otvoru a zasádrujete. Po vytvrdnutí sádry už nepotřebujete hmoždinku, vrut přichytíte přímo do dřeva a vyspravíte případná poškození omítky.
• Sirky: Pokud hodně spěcháte nebo nemáte sádru, můžete kolem hmoždinky nastrkat zápalky. Je však lepší se snažit dělat věci pořádně.

tags: #jak #správně #vrtat #do #cihel #Heluz

Oblíbené příspěvky:

• Jak správně instalovat parozábranu
• Inovativní uchycení stolu do karavanu
• Průvodce louhovým odstraňovačem nátěrů
• Kreativní využití plastových cihel ve floristice
• Jak vybrat a bezpečně používat hliníkový žebřík na střechu