Výpočet spotřeby anhydritu pro podlahové topení a jeho výhody

Podlahové vytápění je dnes standardem moderního bydlení. Přináší rovnoměrné prohřátí místnosti od podlahy, absenci radiátorů zabírajících místo a příjemný pocit tepla pod nohama. Z estetického hlediska je podlahovka výhodnější než radiátory, které zabírají místo, nejsou na pohled příliš hezké a velmi špatně se čistí, takže akorát víří zapadaný prach. Náš dům je vytápěn systémem podlahového topení s plynovým kondenzačním kotlem jako zdrojem tepla a pro atmosféru jsme ještě do obývacího pokoje přidali krbová kamna na dřevo. Pravda je, že reakční doba podlahovky není tak pružná jako u radiátorů, protože než se prohřeje nebo vychladne vrstva betonu nebo anhydritu, ve kterých jsou hadice topení zalité, tak to trochu trvá. Nízkoteplotní systémy jsou přípravou pro budoucí dobu, kdy se pravděpodobně vyplatí investovat do účinného tepelného čerpadla nebo do slunečních kolektorů.

Návrh a instalace podlahového topení

Na návrh podlahového topení nepotřebujete extra složité výpočty. Zhotovitelé většinou rozmisťují hadice v rozestupu 150-200 mm v běžných místnostech a v koupelnách pak ve 100 mm rozestupech. Na trhu je na výběr z několika druhů trubek (hadic), které se vzájemně liší svojí konstrukcí, výztužnou vrstvou a materiálem matrice. Průřez je kolem 2 cm a tloušťka stěny asi 2 mm.

Hadice se musí k podkladu kotvit, aby při aplikaci roznášecí (akumulační) vrstvy podlahy nevyplavaly a udržely si své rozteče. Existují dvě hlavní možnosti fixace hadic:

• Separační nebo reflexní folie: Jednou možností je přímo na tepelněizolační (zvukověizolační) vrstvu podlahy rozložit separační anebo reflexní folii, která navíc napomáhá navracet radiační teplo zpět do akumulační vrstvy. Pozor je třeba dát na používání reflexních folií v případě anhydritu, který může chemicky reagovat s kovovou složkou folie a zničit ji (folie musí být pro použití v anhydritu určena). Folie se musí přelepovat ve spojích a po obvodě vodotěsně napojit na stěny dilatační folií z mirelonu, aby pod izolant neprotekl materiál roznášecí vrstvy podlahy a topení "nevyplavalo". Topné trubky musí být řádně upevněné, izolace zakrytá vodotěsnou fólií s přelepenými spoji, dilatační pásky po obvodu stěn.
• Systémové desky s výstupky: Druhou možností je systém tenkých polystyrenových desek s předlisovaným rastrem výstupků (pupíků), mezi které se hadice vtlačují. Desky vypadají jako podrážka kopačky. Tyto desky mají většinou rozměr 0,5 x 1,0 m a jsou po obvodě opatřeny zámky, které zajišťují vzájemně těsný spoj.

Všechny místnosti se v prazích otvorů dilatovaly a trubky se v těchto místech opatřily plastovou chráničkou. Hmota samonivelačního potěru vám nesmí zatéct pod izolant, jinak celý systém vyplave a musíte desky narychlo šprajcovat klacky nebo tyčemi do podhledu.

Anhydrit versus beton jako roznášecí vrstva

Na roznášecí vrstvu můžete použít betonovou mazaninu nebo samonivelační potěry, mezi které patří i anhydrit.

Čtěte také: Dřevěné hranoly a trámy - výpočet nosnosti

Betonová mazanina

Nevýhodou betonu je jeho velká aplikační tloušťka (zpravidla 45-65 mm nad topnými trubkami) a tím i větší zatížení nosných konstrukcí, více hmoty k prohřívání a delší reakční doba. Dále je nutnost provádění vyztužení armaturou pro eliminaci smršťovacích trhlin v potěru a značná pórovitost betonu, která více prodlužuje dobu prohřívání podlahovky (pro snížení pórovitosti se používají plastifikátory, její hodnoty jsou i tak v porovnání s pórovitostí samonivelačních potěrů horší). Čas nutný pro vytvoření betonové podlahy je podstatně delší a tento způsob vyžaduje použití techniky, kterou běžně k dispozici asi nemáte (vibrátory, hladičky). Cementový potěr se při vysychání smršťuje. U podlahového topení je to problém, protože smrštěním vznikají mikrotrhliny a vzduchové kapsy kolem topných trubek. U cementového potěru musíte s nuceným vysycháním topením čekat minimálně 28 dní. Z tohoto důvodu jsou betonové lité podlahy mírně dražší.

Anhydritový samonivelační potěr

Samonivelační hmoty, jak sám název napovídá, mají vlastnost „samo se vyrovnání“, čehož je dosaženo velmi vysokou tekutostí. Jsou řídké asi jako jogurt a na rozdíl od betonu, který se sype, tečou. Směs je řídká pro velmi vysoký podíl vody a plastifikátorů. Hutnění a vyrovnání povrchu se provádí rozkmitáním hladiny vylitého materiálu rádlem, při čemž se uvolňují obsažené bublinky a povrch se srovnává do vodorovna. U samonivelačních potěrů se běžně dosahuje rovinnosti 2 mm / 2 m, což je hodnota pro omítky. Obrovskou výhodou je snadnost provádění a čas, za který se materiál vylije a podlaha srovná. Anhydrit je jedním z nejvíce využívaných materiálů současnosti, zejména pro podlahové vytápění.

Anhydritové lité podlahy se v dnešní době hojně používají pro stavbu těžkých plovoucích podlah. K jejich oblíbenosti přispívá příznivá cena, rychlá doba realizace, výborné mechanické vlastnosti, ale také tepelně-technické vlastnosti, díky kterým jsou anhydritové podlahy předurčeny pro použití na podlahy s podlahovým topením. Anhydrit trubky s teplonosným médiem dokonale obalí a vyplní veškeré dutiny. Při realizaci podlahy s vytápěním jsou anhydritové podlahy velice vhodné zejména pro svou vodivost.

Výhody anhydritu oproti betonu:

• Menší aplikační tloušťka: Při použití potěru na podlahové vytápění je to min. 35 mm nad horní hranu otopné hadice, na rozdíl od betonu, který vyžaduje 50 až 60 mm. Menší tloušťka znamená menší zatížení nosných konstrukcí a méně spotřebované hmoty, která se musí prohřívat, což vede ke kratší reakční době.
• Vyšší tepelná vodivost: Anhydrit má součinitel tepelné vodivosti vyšší přibližně o 20 % než beton. O 20 % lepší přenos tepla než beton. To umožňuje nižší teplotu topné vody - v průměru o 5 °C méně než u betonu, což je u tepelného čerpadla zásadní rozdíl v účinnosti. U rodinného domu o ploše 150 m² s tepelným čerpadlem může přechod z betonového na anhydritový potěr ušetřit řádově tisíce korun ročně na vytápění.
• Minimální smrštění: Anhydritový potěr má smrštění přibližně 0,1 mm na metr - tedy téměř žádné. Tekutá směs dokonale obteče každou trubku a po vytvrdnutí zůstává v pevném kontaktu. Díky minimálnímu smrštění nepotřebuje anhydrit hustou síť dilatačních spár (kyselé anhydrity se ani kovovou výztuží vyztužovat nemohou) a umožňuje provádění větších dilatačních úseků.
• Nižší pórovitost: S ohledem na použité pojivo (bezvodá forma sádry) je anhydrit méně pórovitý než beton.
• Rychlejší schnutí a pochozí doba: Anhydrit je pochozí již druhý den po vylití. K zatvrdnutí anhydritové podlahy je zapotřebí jeden den. Pak se může pokračovat v dalších pracovních činnostech. Kompletní vyschnutí urychluje postupné zatápění a zahřívání desky podle výrobcem předepsané náběhové křivky. U anhydritu stačí 7 dní pro spuštění podlahového topení, zatímco u cementového potěru se musí čekat minimálně 28 dní.
• Samonivelační schopnost: Anhydrit má vynikající samonivelační schopnost a není třeba jej pracně srovnávat. Čerstvé anhydritové podlahy se urovnají pomocí pěchovací tyče. Pro správné tloušťky anhydritové podlahy se používá laserová vodováha, příp.
• Vysoká finální pevnost: Anhydrit dosahuje své pevnosti 20 - 30 MPa asi po pěti dnech zrání. Anhydritová podlaha je vysoce odolná i vůči velkému zatížení.

Samonivelační hmota se vyrábí i jako cementový samonivelační potěr, kde je drahé sádrové pojivo nahrazeno levnějším cementem a velkým množstvím plastifikátorů a přísad omezující smrštění. S tímto materiálem nemám osobní zkušenosti, údajně funguje pouze na menší plochy (na mysli mám rodinný dům, ne výrobní halu), jinak ráda praská.

Správná tloušťka anhydritového potěru pro podlahové topení

Velmi často se setkáváme s tím, že investor má mylné informace o správné tloušťce (výšce) anhydritového potěru. Pokud si otevřete technický list od výrobce, je v něm uvedeno mnoho různých výšek v závislosti na jiných parametrech. Většinou se chybně řídí podle prvních čtyřech řádků v technickém listu na anhydritový potěr, kde je napsáno minimální tloušťka (výška) anhydritu 30-35 mm. Je to správně, ale pozor, je to myšleno na nestlačitelný podklad, nebo na izolace do 40 mm s celkovou stlačitelností maximálně do 5 mm.

Čtěte také: Řezivo a jeho kubatura

Pokud budete mít v této vrstvě i podlahové topení, tak se musí vždy brát nejvyšší bod podlahy. To znamená, že musí být souvislá nepřerušená tloušťka (výška) anhydritu 30-35 mm nad trubkou, špuntem nebo drátem podlahového topení. Nikoli od izolace. Podle normy ČSN EN 13813 je minimální tloušťka anhydritového potěru nad topnými trubkami 35 mm.

Výška anhydritu se vždy určuje nad nejvyšší bod podlahového topení - tedy v souvislé vrstvě. V případě, kdy se používá systémová deska s nopy, se většinou uvádí výška systémové desky - vč. podkladního polystyrenu, pokud je, plus výška anhydritu. V případech, kdy systémová deska není, se většinou uvádí výška anhydritu vč. Důležité je si hned na začátku s instalační firmou vysvětlit co jak kdo počítá, protože potom se stává, že přijedu na stavbu a tam na mě čeká výška na lití 40 mm vč.

Doba schnutí anhydritové podlahy

Jedním z klíčových aspektů při pokládce podlahové krytiny je vlhkost. Proto se často řeší otázka, jak dlouho schne anhydritová podlaha. Anhydrit je pochozí již druhý den po vylití. Své pevnosti 20 - 30 MPa dosahuje asi po pěti dnech zrání a následně se musí velmi intenzivně větrat prostory a voda z hmoty vysoušet, aby se všechna odstranila. Pomůže i postupné zatápění a zahřívání desky podle výrobcem předepsané náběhové křivky, které vysoušení urychlí. I když jsou anhydritové podlahy samonivelační, je v některých případech potřeba povrch podlahy alespoň lokálně dorovnat pomocí samonivelační stěrky. Obsažená voda se s ohledem na klimatické podmínky vyvětrá při tloušťce 6 cm asi za osm týdnů (při vytápění podstatně dříve). Betonu se nechává 28 dní na smrštění, ale není tak citlivý na zbytkovou vlhkost. S ohledem na použitou nášlapnou vrstvu pojiva musí být vlhkost potěru cca 0,5 - 1,0 % hmotnosti, což je prakticky suchý materiál. Tuto vlhkost by měl měřit dodavatel podlahy.

Prvních 48 hodin po vylití chraňte podlahu před průvanem. Po 7 dnech lze začít pozvolna zapínat podlahové topení - zvyšujte teplotu o 5 °C denně až na maximální provozní teplotu. To je jedna z výhod anhydritové podlahy, že lze spustit podlahové topení a urychlit tak vysušování. Aby celý systém podlahového topení s anhydritem fungoval na maximum, je důležité zvolit finální krytinu s co nejnižším tepelným odporem. Nejlépe funguje vinyl, linoleum, minerální krytiny a dlažba. Anhydrit je kompatibilní s teplovodním i elektrickým podlahovým topením.

Doprava a cena anhydritu

Anhydrit je dodáván buď v mixu jako beton a dopravován čerpadlem. Výhodou je cena za jednotku objemu materiálu. Nemusíte mít čerpadlo, vodu ani posílené jističe. Nevýhodou je nutná rezerva materiálu, který buď vylijete do rygolu nebo necháte odvézt a zlikvidovat, přebytek každopádně zaplatíte.

Čtěte také: Vzorce pro výpočet objemu dřeva

Další možností je nechat si materiál dovézt v sile v suchém stavu. Pod silem je čerpadlo, ve které se směs smíchá s vodou a dopravuje se na místo lití hadicemi do vzdálenosti až 100 m s převýšením do 30 m, což na rodinný dům bohatě stačí i při horších dopravních podmínkách nebo při svažitém terénu. Nevýhodou je dražší jednotka materiálu, platíte však pouze to, co skutečně spotřebujete. Nutností je posílení jištění (na 32C jistič), protože náběhy čerpadla jsou až 100A.

Anhydrit ze sila běžně vyjde asi na 2 500 Kč/tunu bez DPH včetně dopravy, což při tloušťce 6 cm bylo 200 m² × 0,06 m × 1,8 t/m³ × 2500 Kč/t × 1,21 = 65 500 Kč vč. DPH. Kubík anhydritu pevnosti CA20 stojí od 3 300 Kč nahoru (vyšší pevnost bude dražší), položení anhydritové podlahy včetně nivelace vyjde na cca 50-65 Kč/m² a za čerpání zaplatíte 4-6 tis. Kč. Pokud nemáte připravený podklad, některé firmy nabízejí i jeho přípravu pro vylití anhydritové podlahy. Zpravidla se jedná o montáž separační vrstvy, montáž obvodové dilatace na stěny, příp. Cena anhydritové podlahy za 1 m² se pohybuje v rozmezí od 250 do 600 Kč.

Orientační ceny anhydritových podlah (bez DPH)

To jestli máte na dodací list nárok ze zákona nevíme. Jednání takových firem, které účtují více materiálu než je skutečně spotřebováno, vadí i nám. Naoko se tváří jak jsou levné, ale tímto způsobem si mohou ročně přijít na slušné peníze. Takové firmy berou práci všem těm, co ji chtějí dělat poctivě, ale není v našich silách s tím něco udělat.

tags: #vypocet #spotreby #anhydritu #na #podlahovem #topeni

Oblíbené příspěvky:

• Komplexní průvodce realizací garážové podlahy
• Instalace odvodňovacího žlabu: Kompletní průvodce
• návod na opravu a vyrovnání dřevěných povrchů
• Vše o sanaci fasády budovy
• Realizace sádrokartonu v Týně