Výroba Truhlářského Materiálu: Postupy a Techniky

Truhlářství je řemeslo, které spojuje tradice, kreativitu a lásku k detailům. Je to cesta k tvoření, která přináší radost z vlastnoručně vyrobeného nábytku, který bude součástí domova po generace. Ať už vás přitahuje výroba nábytku na míru nebo vás fascinují tradiční dílny, tento článek vás provede základními postupy a technikami.

Proč se věnovat truhlářství?

Truhlářství není jen o výrobě nábytku - je to jedinečná cesta, která propojuje kreativitu, zručnost a hlubší pochopení přírodních materiálů. Dřevo má v sobě příběh, který můžete dotvořit vlastními rukama. Tradiční řemesla, jako je truhlářství, dávají výsledným výrobkům nezaměnitelnou hodnotu a kouzlo.

Truhlářství je dovednost, která vám umožní realizovat vaše nápady, vytvářet originální a trvanlivé kousky a zároveň si užívat radost z ruční práce. Navíc je to činnost, která vás naučí trpělivosti, preciznosti a ocenění krásy jednoduchých věcí, které mají trvalý smysl.

Jak začít s truhlářstvím?

Pokud vás láká truhlářství, udělali jste první krok na cestě k úžasné dovednosti, která kombinuje kreativitu, preciznost a lásku k ruční práci. Než se pustíte do výroby, ujasněte si, co vás nejvíc přitahuje. Následující kroky vám pomohou začít:

Vybavte si dílnu

Každý začátek vyžaduje správné nástroje. Pořiďte si základní vybavení, jako jsou pilky, hoblíky, šroubováky, dláta a svěrky. Nezapomeňte na kvalitní pracovní stůl, který je srdcem každé dílny - ideálně stabilní a dostatečně prostorný. Elektrické nástroje, jako jsou brusky nebo aku vrtačky, vám mohou usnadnit práci a posunout vaši tvorbu o úroveň výš.

Čtěte také: Proč jsou dřevěné hračky stále oblíbené?

Vyberte vhodné materiály

Dřevo je duší truhlářství. Každý druh má své specifické vlastnosti, které ovlivňují vzhled, trvanlivost a způsob opracování. Začněte s jednoduššími materiály, jako je smrk nebo borovice, které jsou lehce opracovatelné. Pro pokročilejší projekty sáhněte po tvrdších dřevech, jako je dub, buk nebo ořech. Při výběru dřeva myslete i na to, zda chcete výsledný výrobek lakovat, mořit nebo ponechat v jeho přirozené kráse.

Pusťte se do prvních projektů

Začněte zlehka, abyste získali jistotu a procvičili základní techniky. Jednoduché projekty, jako je výroba dřevěných krabic, poliček nebo malých stolků, vám pomohou pochopit, jak pracovat s materiály a nástroji. Jakmile získáte více zkušeností, můžete se pustit do složitějších výrobků, například do kuchyňských linek, postelí nebo šatních skříní.

Experimentujte a učte se

Nebojte se zkoušet nové techniky a nástroje. Sledujte truhlářské workshopy, online videa nebo se zapište na kurzy truhlářství ve vašem okolí. Praxe a neustálé zkoumání nových postupů jsou klíčem k tomu, abyste se zlepšovali a měli radost z každého nového výrobku.

Konstrukční Materiály pro Výrobu Nábytku

Pro běžného zákazníka je truhlářská terminologie často nesrozumitelná. Proto se zaměříme na základní konstrukční materiály, z nichž se nábytek vyrábí. Mezi obvyklé konstrukční materiály nábytku patří tradiční materiály jako masiv nebo z masivu vyráběná spárovka. Mezi novodobé konstrukční materiály patří dřevotříska a dřevovláknitá deska známější pod obchodním označením MDF deska.

Masiv

Nábytek z masivu je vyrobený z fošen nařezaných z kmene stromů - jehličnatých i listnatých. Mezi levné dřeviny patří smrk a borovice. Střední cestu z hlediska ceny představuje buk s dubem. Masiv je tradiční a oblíbený materiál. Každý strom je jedinečný a tak každý výrobek z masivu bude originální a nezaměnitelný.

Čtěte také: Návod na výrobu dřevěné kozy pro řezání palivového dřeva

Pro výrobu z masivu je optimální středová fošna, která se nejméně deformuje. Ta je bohužel v každém kmeni pouze jedna. Proto se zbývající (krajní) části stromu dále řežou, skládají a následně slepují. Tak vznikne velká plocha stabilního a pohledově sjednoceného polotovaru, který běžně znáte pod označením spárovka. Nábytek vyrobený z masivu je z hlediska údržby poměrně náročný. S jeho pořízením se musíte připravit na to, že nábytek bude vyžadovat pravidelnou (a nikdy nekončící) údržbu.

Dřevotříska a MDF Deska

Základní surovinou pro dřevotřískovou desku i dřevovláknitou desku je dřevo. Pro dřevotřískovou desku je to dřevo rozdrcené na třísku, pro dřevovláknitou desku je to dřevo rozvolněné na vlákno. Dřevní hmota využívaná k výrobě těchto materiálů, je z velké části obyčejné palivové dříví.

Zahraniční výrobci dřevotřískových desek k rozmělněné dřevní hmotě zcela běžně přidávají tzv. recyklát. To znamená, že nové desky jsou vyráběny i s využitím desek starých, což představuje určité riziko. Pokud starý nábytek použitý k recyklaci sloužil v dětském pokoji, jsou zdravotní rizika pravděpodobně minimální. Jinak je tomu ovšem v případě, že recyklovaný nábytek sloužil třeba v průmyslovém provozu. Celou historii všech recyklovaných kusů nábytku stoprocentně kontrolovat pochopitelně nelze.

Dobrou zprávou proto je, že na trhu jsou k dispozici dřevotřískové desky vyrobené bez recyklátu, jako příklad lze uvést materiál Lamino Plus. Při popisu výrobního procesu dřevotřískových a dřevovláknitých desek nesmíme zapomenout na lepidlo. Používá se lepidlo močovino-formaldehydového typu, což mohlo v minulosti vyvolávat obavy z uvolňování formaldehydových par - tyto obavy však již nejsou na místě. Za posledních dvacet let poklesla koncentrace HCHO v lepidlech více než deset krát. Každý významný výrobce dřevotřískových desek má zároveň vlastní systém kontroly jakosti a je schopen kvalitu desek doložit odbornými zkouškami a certifikáty.

Dřevotřísková deska je určena pro řezání, tedy k výrobě „hranatého nábytku“ a dřevovláknitá deska je určena k frézování, tedy k výrobě profilovaných dvířek, lišt a různých prvků komplikovaného tvaru.

Čtěte také: Krok za krokem: Dřevěné srdce

Tvarové Dílce

Významné uplatnění tvarových dílců v konstrukci, designu nábytku a i interiéru poslední dobou roste a není to dáno jenom moderním trendem. Řada druhů a typů tvarových dílců vychází z řemeslné tradice. Ke změně dochází použitím nových materiálů a technologií. Tvarový dílec definujeme jako dílec, u kterého konečný tvar byl získán tvarováním. To znamená, že tvar dílce není složen z jednotlivě opracovaných částí, ale pouze z jednoho opracovaného dílce.

Technologie a konstrukce jsou ve vzájemném a zákonitém vztahu, mezi úrovní technologie a počtem konstrukčních prvků je nepřímá závislost. Tvarové dílce není nutné egalizovat a brousit, proto si nevyžadují nadmíry na tloušťku z důvodu opracování, což vede k úspoře materiálu. Z důvodu kumulace vícero technologických operací, které by byly nutné při použití běžných technologických obrábění, dochází k úspoře výrobního času.

V současné době se ve výrobě tvarovaných dílců aplikují technologické procesy v průběhu, kterých se požadovaný tvar dosahuje buď odebíráním materiálu, tvarováním ohýbáním, více vrstvím lepením tenkých materiálů - lamelováním nebo lisováním tvarů do plošných aglomerovaných materiálů. Principem základních technologií tvarování jsou postupy patentované Michaelem Thonetem v druhé polovině 18 století, které současně vytvořily základ pro průmyslovou výrobu.

Tvarování Ohýbáním

Tvarování ohýbáním je beztřísková metoda tvarování dřeva, která je založena na schopnosti dřeva plasticky se deformovat. Změna tvaru se dosahuje působením vnějších sil, následkem kterých jsou v materiálu vyvolané deformace, čímž dochází k tvarování dílce. Deformace se podstatně zvýší úpravou dřeva plastifikací, kdy působením vyšší teploty a vlhkosti se do­sáhne tvarovatelnost materiálu po dobu potřebnou na vlastní ohýbání. V praxi se uplatňují dva způsoby ohýbání a to tvarování pomocí patrice a matrice, vy­užívá se při tvarování dílců s mírným ohybem. Druhý způsob ohýbání se realizuje na zá­kladě patentu M. Thoneta z roku 1841, který je založen na změně vlastností dřeva vlivem plastifikace a působení čelního tlaku při použití pásnice.

Období od prvních experimentů M. Thoneta, od roku 1830 až do zahájení průmyslové výroby vletech 1857 - 1860 je z hlediska základního, typologického, konstrukčního i technologického vývoje výroby sedacího nábytku rozhodující. V tomto období položil M. Thonet kromě technologie ohýbání i základy technologiím, pro rozvoj kterých - v prů­myslovém měřítku - se v současné době vytvářejí objektivní předpoklady. Zvyšuje se možnost designu - tvarového provedení v důsledku možného dotvarování dílce frézováním.

Tvarování Lisováním Navrstveného Tenkého Materiálu (Lamelování)

U tvarovaného vrstveného dřeva je třeba rozlišit tvarované díly z lamel a tvarované díly z překližek. Je zajímavé, že M. Thonet, i když znal princip plastifikace dřeva horkou vodou, na za­čátku své kariéry nepracoval s uvedenou technologií, ale experimentoval s lamelováním tj. tvarováním souboru dýh a později i svazku tenkých lišt současně s jejich lepením. Pravdě­podobně na začátku nepoznal ještě význam použití pásnice a čelního tlaku, které umožňují téměř libovolně ohýbat dřevo. Rozeznáváme lamelování rovinné a tvarové.

V zásadě je pro výrobu lamel možné použít kterýkoli druh dřeviny, eventuelně i jiné materiály v kombinaci se dřevem. Stejná orientace vláken jednotlivých vrstev zabezpečuje vysokou pevnost a pružnost při zatížení výlisku. Technologie lamelování umožňuje zpracovávat i méně kvalitní surovinu. Lamelované výrobky se vyznačují dobrými mechanickými vlastnostmi a nacházejí výhodní uplatnění zejména u dílců dynamicky namáhaných.

Židle vyrobené technologií lamelováním se liší od židlí vyrobených z tvarových překližek tím, že rovné dílce jsou vyrobeny ze stejnosměrně slepených dýh. Z výtvarného nebo i konstrukčního hlediska se mohou mezi dýhy vkládat předem tvarované, zpravidla klínové vložky z masivního dřeva.

Tvarování Odebíráním Materiálu

Tvarování odebíráním materiálu se realizuje základními technologickými operacemi řezání a frézování. Nejrozšířenější způsob tvarování masivního dřeva se realizuje frézová­ním, při kterém se získává požadovaný tvar odebíráním třísky. Jedná se o třískový způsob obrábění nebo také o destruktivní metodu, při které se získává požadovaný tvar porušením vazeb dřevních vláken a ve vztahu ke složitosti tvaru dochází ke snížení pevnosti vytvaro­vaného dílce. Z hlediska složitosti, jedná se o relativně jednoduché procesy, které jsou nej­více v praxi využívány. Z důvodů nízké výtěže a nižší pevnosti takto získaných dílců z masivního dřeva v důsledku porušení dřevních vláken, se základní tvarování metodou frézování uplatňuje při mírných poloměrech zakřivení tvarovaných dílců.

Z hlediska požadavků na druh dřeviny je možné konstatovat, že v našich podmínkách se používá k tvarovému ohýbání téměř jen buk. Zatímco pro technologii ohýbání je buk zatím prakticky jedi­nou dřevinou, vhodnou pro průmyslové zpracování, pro další technologie je možné apliko­vat bez větších technických a technologických problémů širokou paletu jiných dřevin. Při výrobě lamelových výlisků se nejvíce používá buk, ale z technologického hlediska není to rozhodující podmínka. Bez podstatné změny technologie lze využít dýhy vyrobené ze všech tvrdých listnatých dřevin na vnitřní a vnější vrstvy, nevylučuje se možnost použití i jiných druhů dřevin do středu souboru.

Z hlediska současných kvalitativních požadavků na dřevní surovinu je technologie ohýbání nejnáročnější. Vzájemným porovnáním dosahované výtěžnosti uvedených technologií výroby sedacího nábytku vyplývá, že na 100ks židlí budeme potřebovat při ohýbání 3,5m3, při řezání 1,9m3, při lamelování 1,3m3. Pokud tyto uvedené průměrné výtěžnosti vztáhneme k počtu kusů vyrobených z jednoho m3 bukové kulatiny, tak dojdeme buď k 29 ks židlí vyrobených ohýbáním, nebo 50 ks vyrobených technologií řezáním, nebo až 74 ks lamelovaných židlí.

Rozměry Nábytku

Rozměry nábytku se řídí potřebami lidského těla. Míry ovšem musí odpovídat také použití nábytku. To platí např. sedadla a sedacího nábytku. Jídelní stůl je např. má sedadlo ve výšce od 420 do 460 mm. se předpokládá, že většina prací se provádí ve stoje. předmětů, které v něm mají být umístěny, tak se např. prádlo rozměry složeného prádla. výšku tyče na ramínka 1400mm. knih, u skříněk na nádobí rozměry skleniček a nádobí. určuje rozměry velikost největšího ukládaného předmětu. kde bude nábytek stát, a možnosti při jeho dopravě. vyžadují nábytek demontovatelný.

Konstrukce Nábytku

Nábytek se zpravidla skládá z korpusu a podnože, popř. a ze zad. deska. Dno může být rámové konstrukce. výsuvné police nebo zásuvky. vodící lišty a vodící rámy. ne účelu a možnosti přepravy i na požadovaném vzhledu. z masivního dřeva se používá řezivo, rámy a nohy. Podnože a sokly jsou podstavou nábytku. nábytku a váhu předmětů uložených v nábytku a přenést ji na podlahu. Kromě toho musí podnože a sokly zajistit stabilitu nábytku, tzn. převrhnutí nábytku při otevření jeho přední časti.

Sokly jsou sestavené rámy. na spodní hraně vyrovnat. vpředu i vzadu. aby se dostal až ke stěně. V soklu muže byt i nastavovaní výšky. Sokly se vyrábějí zpravidla z masivního dřeva. nákližky nebo plastovými profily, např. průběžné boky.

Záda plní dva úkoly. zajistili bezporuchovou činnost dveří a klopen. U nábytku z masivního dřeva se zpracovávají jako trámy s výplní. mm. pak 8 mm. z jedné strany, nebo pokrytý vrstvou fólie či laminátu. per, kolíků, vrutů.

Dveře

Dveře podle umístění dělíme na dva základní druhy, a to na vnější a na vnitřní. a chránit před povětrnostními vlivy. vzhledu, musí být přizpůsobeny druhu budovy či místnosti. Podle druhu zárubně, popř. izolující.

Podle směru otvírání rozlišujeme levé a pravé otočné dveře. Jsou-li závěsy vlevo od pozorovatele, jedná se o dveře levé. Rozměry dveří jsou zpravidla dány normou. Jednokřídlové otočné dveře mívají jednotlivé rozměry: šířku 600, 700, 800, 900, 1000, 1100 mm, výšku 1970 mm: u dvoukřídlových dveří bývá jednotlivá šířka 1250, 1450, 1600, 1800 mm, výška 1970 mm. Ve stavebních nákresech jsou uvedeny jmenovitá šířka i výška, stejně jako směr otvírání. Je třeba mít na paměti, že skladebná výška se měří od vrchní plochy čisté podlahy. Jmenovitý rozměr dveří uvádí skutečnou světlost zárubně. Ve zdvihu musí být rozměry otvoru větší o tloušťku stojek a nadpraží zárubně. Vlastní rozměr dveřního křídla souvisí s velikostí vnější polodrážky (nejčastěji 15 x 27 mm) a velikostí funkční mezery (5 mm).

Rámové Dveře

Rámové dveře se skládají z rámových vlysů a výplní. dřeva je vhodné pouze jádrové, popř. středové řezivo. zkroutí nebo postupně zbortí. neukázaly žádné otevřené spáry ani pokosy. k šířce a tloušťce rámových vlysů. profily. navíc opatřit pérem. než 150 mm tři kolíky. tloušťka odpovídá 2/5 tloušťky vlysu. Drážka, popř. lepidla. rámové vlysy mohou zvnějšku dovnitř sesychat. a pomocí úhlovací lišty se zkontroluje, zda je do úhlu. křídla je vhodné použít hydraulický rámový lis. klín.

Křídla mohou být z ušlechtilého dřeva, s laminovanými deskami nebo foliemi, popř. povrchovou úpravou. vložkou z masivního nebo třískového dřeva. křídla dobře přiléhala k zárubni. ale ne více než 9 mm, dole 7 mm. závěsu větší než u horního. závěsy ke zdivu. Zárubně s ostěním se upevňují pomocí vrutů v hmoždinkách. nebo se zárubně lepí montážní pěnou z polyuretanu. až po dokončení povrchu podlahy. značení výšky 1 m. že lze spodek zárubně zalít do mazaniny, takže se nebude posunovat. je, že povrch podlahy musí být přesně přizpůsoben dveřnímu ostění.

Posuvné Dveře

Posuvné dveře se pohybují horizontálně v nábytkovém korpusu. před nábytkem žádný prostor k otvírání. zavěšené. nekřížily. horní hraně jsou udržovány ve správné poloze. zpravidla pohybují na plastových kolejničkách. do dolní strany dveří upevnit kluzáky. posouvání křížit. Nahoře jsou posuvné dveře vedeny v drážkách. mít takovou hloubku, aby se dveře daly nasadit a opět vyndat. dveří našroubují na jejich vnitřní stranu. nebo kovových kolejničkách. proti vyjetí. zpracovány. spodní. pomocí vodících čepů. nosných kolejničkách, jež se upevňují na půdě nebo pod ní.

Materiály pro Výplně

Pro výplně se používají materiály, které jsou dýhované nebo dokončované krycími nátěrovými hmotami. Tvarových drážek do plochy dílců. na dlouhé půdy, dna nebo police, které se při zatížení prohýbají. při zatížení trvale prohýbají, laťovka je pružná. např. Překližky - na záda nebo dna zásuvek nebo tvarové výlisky.

Technologická Příprava Výroby

Technickou přípravou výroby nazýváme souhrn technických, technologických, technickoorganizačních a technickoekonomických prací a opatření, které jsou podmínkou dobré technické úrovně výrobků, progresivní organizace výroby, optimálních ekonomických výsledků a řádného i včasného zahájení výroby. Konstrukční příprava výroby zahrnuje činnosti související s vývojem výrobku, tj. Technologická příprava výroby zahrnuje činnosti související se způsobem zhotovení výrobků.

V následující tabulce jsou uvedeny orientační údaje o spotřebě materiálu při výrobě sedacího nábytku různými technologiemi:

Technologie Spotřeba materiálu na 100 ks židlí Počet židlí vyrobených z 1 m3 bukové kulatiny
Ohýbání 3,5 m3 29 ks
Řezání 1,9 m3 50 ks
Lamelování 1,3 m3 74 ks

Výroba okenních rámů

Dřevěné vlysy se nařezávají z celých fošen. a ohoblovat do konečného rozměru. hrubých přířezů. Dřevěné vlysy mohou být i lepené nebo lamelované. spáry nebyly vystaveny přímým povětrnostním vlivům. vrstev se může lišit maximálně o 4 %. Rám, ve kterém je několik křídel, je členěn svislými vlysy, tzv. sloupci a vodorovnými vlysy, tzv. Stěny polodrážek a drážek musí ležet v jedné rovině. vnitřních a vnějších profilů a zapuštění kování.

U okenních rámů a křídel jsou rozpory zpravidla na svislých vlysech. tloušťka rámu 50 mm, je zapotřebí dvou rozporů a čepů (tzv. a rozpor). U velmi tlustých profilů přicházejí v úvahu i tři čepy. mohly vyrovnat pnutí a tvarové změny vzniklé pracováním dřeva. kotouči nebo na čepovacím stroji. Spojení klínovými čepy je dalším druhem rohového spoje. V tomto případě se jedná o spojení s pokosovými řezy, které se zhotovují pomocí zvláštní kotoučové pily. Klínové čepy se frézují na stolní fréze s odpovídajícím nástrojem. dřeva u okenních vlysů. k pokosu stejnou šířku dřeva a stejný vnitřní profil. přesnosti spoje. použitého nástroje a kvalita potřebného stroje. na lisovacím tlaku a době a také na správné teplotě při lepení. spojů je nutno nanést lepidlo na celou plochu lepeného dřeva. plní také funkci těsnění. vůli asi 5 mm a aby na vnitřní naléhávce přiléhala těsně. se nechává vůle 1 mm. v potaz tloušťku těsnícího profilu. těsnění.

Po osazení do rámu je okenní křídlo opatřeno funkčním kováním. připevnění kování je závislý na jeho druhu. kování nejrůznější systémy. Proto má kování odpovídat druhu okna, resp. způsobů jeho otvírání. např. a lůžek na obvodu křídel a na vnitřních plochách rámu. těchto tvarových profilů. dělají až po slepení celého křídla. uzávěrů apod. před slepením rámu. ráme. na křídla, na rámu bývají obvykle protiplechy apod. práce např. Kování oken lze rozdělit na konstrukční kování (např. půlolivy, ovládací páky apod.).

tags: #výroba #materiálu #truhláře #postupy

Oblíbené příspěvky: