Umístění nasávacích a výfukových otvorů vzduchotechniky na fasádě: Normy a předpisy

V reálném světě se často můžete setkat s prazvláštními vývody klimatizací. Není to jen tak náhodou, umístění a vzájemnou polohu nasávání/výfuku od vzduchotechniky ovlivňuje hned několik norem a nařízení. Tato pravidla existují zejména kvůli požární bezpečnosti a vzájemnému ovlivňování proudů. V praxi mnoho projektantů je s těmito pravidly obeznámeno, avšak různé dodatky a následnou realizaci už tak zmapovanou nemají. Následující článek se pokusí projít výtah z nařízení a norem.

Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby

Dle § 37 této vyhlášky nesmí výfuk odpadního vzduchu obtěžovat a ohrožovat okolí. Konkrétně jsou stanoveny tyto minimální vzdálenosti:

• Výdechy odpadního vzduchu musí být vzdáleny minimálně 1,5 m od nasávacích otvorů venkovního vzduchu, východů z chráněných únikových cest, otvorů pro přirozené větrání chráněných, částečně chráněných únikových cest.
• Výdechy odpadního vzduchu musí být vzdáleny minimálně 3 m od nasávacích a výfukových otvorů sloužících nucenému větrání chráněných únikových cest.

Uvedené vzdálenosti se měří mezi nejbližšími okraji posuzovaných otvorů.

Požární norma ČSN 73 0872

Podle této normy musí být vyústění navrženo tak, aby byl zamezen přenos ohně nebo kouře. Zohledňují se vzdálenosti z předchozí vyhlášky č. 268/2009 Sb. Dále platí:

• Vyústky pro sání musí být vzdáleny 1,5 m vodorovně a 3 m svisle od požárně otevřených ploch obvodových stěn (např. okna, dveře).
• Vyústění pro sání nesmí být nad střechou, která je požárně otevřenou plochou.

Nová Vyhláška č. 146/2024 Sb. o požadavcích na výstavbu

Od 1. 7. 2024 je platná nová Vyhláška č. 146/2024 Sb., která přináší některé zásadní změny a zpřesnění.

Čtěte také: elegantní řešení pro komín

§ 46 - Větrání a klimatizace

Dle § 46 odst. 2 musí být výduch odváděného vzduchu navržen a proveden tak, aby neobtěžoval a neohrožoval okolí. To vyvolává otázky, zda již nelze používat kombinované koncové tvarovky pro výfuk a sání, které jsou vyústěny na fasádě vedle sebe.

Dle § 46 odst. 3 musí být nasávací průduchy a otvory navrženy a provedeny tak, aby bylo minimalizováno nasávání škodlivin z externích zdrojů. Musí být umístěny ve vzdálenosti minimálně 10 m od pozemních komunikací s provozem motorových vozidel a od ploch, kde se předpokládá výskyt kouře. Tato vzdálenost je měřena mezi nejbližšími okraji posuzovaných otvorů.

Zcela nesmyslné ustanovení je to týkající se vzdálenosti mezi sáním čerstvého vzduchu a výfukem vzduchu znehodnoceného, kde je požadavek na vzdálenost minimálně 10 m. Stejná vzdálenost se má zachovat od pozemní komunikace. To je prakticky nesplnitelný požadavek pro celou řadu budov - bytové domy, rodinné domy, které jsou dnes často vybavovány nuceným větráním, ale i malé provozovny apod.

Sání a výfuk vzduchu se chovají zcela odlišně. Sání vzduchu představuje tzv. „propad“, což znamená, že rychlost proudění se vzdáleností od otvoru rychle klesá. U běžných instalací je možné umisťovat sání a výfuk vzduchu cca 2-3 m od sebe a lze to prokázat výpočtem.

Otvory pro sání a zamezení nasávání zplodin hoření

Otvory pro sání, popř. v jeho potrubí nebo impulsem z ústředny elektrické požární signalizace apod. Uvedené vzdálenosti se měří mezi nejbližšími okraji posuzovaných otvorů, popř. průduchy se mají umístit tak, aby se zabránilo nasávání zplodin hoření. Tyto otvory musí vyústit vně objektu.

Čtěte také: vše o dřevovláknitých deskách na fasádu

1. Při nasávání z fasády je požadováno, aby otvory, ze kterých může při požáru unikat kouř (např. otevřené plochy), byly vzdáleny od nasávacího otvoru minimálně 3,0 m (vzdálenost nejbližších bodů otvorů).

Ukončení nasávacího potrubí (nasávací místo) nesmí být požárně otevřené plochy umístěny. Pod nasávacím místem (pod ukončením nasávacího potrubí) musí být povrch střešního pláště z nehořlavých materiálů. Nasávací místo (ani nechráněné potrubí ani vlastní zařízení - ventilátor) nesmí být v požárně nebezpečném prostoru jiné technologie na střeše (např. náhradní zdroj elektrické energie), přičemž minimální vzdálenost ventilátoru či místa nasávání od jiné technologie musí být alespoň 3,0 m.

Vyhláška č. 146/2024 Sb. o požadavcích na výstavbu je špatně, alespoň tedy z pohledu požadavků na větrání a je nutné vyvolat debatu o její okamžité změně.

Větrání obytných budov - další předpisy

Požadavky na větrání obytných budov jsou aktuálně uvedeny ve více platných normách, převážně zohledňují jak počet osob v místnostech, tak intenzitu větrání a i užívání či neužívání prostor.

Vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů, definuje větrání v § 11 (Denní a umělé osvětlení, větrání a vytápění). Stanovuje, že obytné místnosti musí mít zajištěno dostatečné větrání venkovním vzduchem, a to přirozeným nebo nuceným větráním. Pro větrání pobytových místností musí být zajištěno v době pobytu osob minimální množství vyměňovaného venkovního vzduchu 25 m³.h^-1 na osobu, nebo minimální intenzita větrání 0,5 h^-1. Jako ukazatel kvality vnitřního prostředí slouží oxid uhličitý CO2, jehož koncentrace ve vnitřním vzduchu nesmí překročit hodnotu 1500 ppm.

Pro větrání pobytových místností musí být zajištěno v době pobytu osob minimální množství vyměňovaného venkovního vzduchu 25 m³.h⁻¹ na osobu, nebo minimální intenzita větrání 0,5 h⁻¹. Pro místnosti, kde jsou instalovány spotřebiče paliv, musí být vždy zajištěn přívod venkovního vzduchu rovný minimálně průtoku spalovacího vzduchu pro jmenovitý výkon a typ spotřebiče.

Čtěte také: Průvodce zateplením fasády

Doporučuje se použít nucené podtlakové větrání, hybridní větrání nebo nucené rovnotlaké větrání. Přívod vzduchu spárami oken pro budovy s novými a rekonstruovanými okny podle této normy nelze použít.

Větrání infiltrací, resp. přívod vzduchu spárami uzavřených oken, připouští pouze u budov, kde není možná výměna původních oken za nová těsná okna (např. v památkově chráněných budovách). Základním požadavkem je zajištění trvalého větrání s intenzitou větrání 0,3 h⁻¹ v obytných prostorech (pokoje, ložnice apod.) a kuchyních. Pro vyšší požadovanou kvalitu vnitřního vzduchu se doporučuje vyšší intenzita větrání 0,5-0,7 h⁻¹. V ostatních prostorách (předsíně, technické místnosti, chodby aj.) je nutné zajistit průtok převáděného vzduchu (případně čerstvého) podle účelu a vybavení místností.

Intenzita větrání je definovaná poměrem objemového průtoku přiváděného čerstvého venkovního vzduchu k objemu vnitřního větraného prostoru. Jako doplňující kritérium pro dimenzování přívodu vzduchu uvádí norma minimální dávku čerstvého vzduchu pro osoby minimálně 15 m³.h⁻¹ na osobu a doporučuje 25 m³.h⁻¹ na osobu. Vždy však musí být splněn požadavek na minimální intenzitu větrání. Norma připouští, že v době, kdy obytné budovy nejsou dlouhodobě užívány (dovolené, víkendy), provoz s nižší intenzitou větrání 0,1 h⁻¹ vztaženou k celkovému vnitřnímu objemu bytu či rodinného domu.

Větrání obytných budov musí rovněž zajistit odvod vzduchu z místností se zdrojem škodlivin (odéry, vlhkost, látky vznikající při vaření apod.) tj. především z toalet, koupelen a kuchyní. Průtok odváděného vzduchu při trvalém větrání má odpovídat průtoku přiváděného vzduchu stanovenému podle požadavku na intenzitu větrání. Při doporučeném odvodu vzduchu z kuchyně odpovídá průtok odváděného vzduchu průtoku přiváděnému. Vzduch z obytných místností se doporučuje odvádět přes hygienické zázemí. Poměr průtoků odváděného vzduchu z WC a koupelny se doporučuje v poměru 1:2. Pro intenzivní větrání hygienického zázemí a kuchyní slouží nárazové odsávání.

Venkovní vzduch je přiváděn do obytných místností (obývací pokoje, dětské pokoje, ložnice) a kuchyní, odvod vzduchu se předpokládá z hygienického zázemí, popř. z kuchyně. Větrací systém musí zajistit převod vzduchu z obytných místností do prostoru hygienického zázemí. Pro tento účel slouží převáděcí otvory (např. spáry pode dveřmi, nebo stěnové otvory), které se doporučuje dimenzovat na rychlost proudění v čistém průřezu menší než 0,5 m/s. Nad varnými plochami v kuchyních se doporučuje instalovat pro nárazové větrání odsávací zařízení a odvod vzduchu řešit samostatným vzduchovodem.

ČSN 73 0540-2 Tepelná ochrana budov

Tato norma rozlišuje požadavky na intenzitu větrání podle toho, zda je místnost užívána či nikoli. V době, kdy místnost není užívána, doporučuje nejnižší intenzitu větrání v místnosti takovou, aby byla vyšší nebo rovna doporučené nejnižší intenzitě větrání v místnosti. Nestanoví-li zvláštní předpis a provozní podmínky odlišně, platí, že doporučená nejnižší intenzita větrání v místnosti, pro dobu, kdy není místnost užívána, je 0,1 h⁻¹. V době, kdy místnost je užívána, se požaduje intenzita větrání v místnosti taková, aby byla minimálně rovna požadované intenzitě větrání a maximálně rovna 1,5násobku této hodnoty. Požadovaná intenzita větrání v užívané místnosti je přepočtená z minimálních množství potřebného čerstvého vzduchu stanovených ve zvláštních předpisech. Pro obytné a obdobné budovy leží podle této normy požadovaná intenzita větrání, přepočtená z minimálních množství potřebného větracího vzduchu obvykle mezi hodnotami 0,3 až 0,6 h⁻¹.

Porovnání požadavků na větrání obytných místností

Předpisy a doporučení se shodují na dávce větracího vzduchu 25 m³.h⁻¹ na osobu a na intenzitě větrání kolem 0,5 h⁻¹.

Porovnání požadavků na odvod vzduchu z kuchyní, koupelen a toalet

Následující tabulka porovnává doporučené průtoky odváděného vzduchu z hygienických zařízení a kuchyní podle různých norem a předpisů pro trvalé a nárazové větrání.

Dopady a problémy v praxi

Nerealizovatelné technické požadavky na větrání a vytápění spolu s nedostatečnou koordinací mezi ministerstvy vedou k frustraci odborníků, projektantů a ke zmatkům v praxi. Nové předpisy zvyšují riziko návrhu neefektivních a nesmyslných technických řešení.

Kvalita vnitřního vzduch závisí na kvalitě vnějšího ovzduší, a hlavně na intenzitě větrání, čím více větráme a čím více přivádíme venkovního vzduchu, tím lepší vnitřní prostředí v budovách máme, ale zvyšuje se takto spotřeba energie. V posledních letech se snažíme o co nejvyšší energetické úspory, což je protichůdný požadavek k intenzivnímu větrání. Abychom mohli správně budovy navrhovat a provozovat, je potřeba optimalizovat návrh větrání vzhledem k energetickým úsporám a prvním pomocníkem je znalost předpisů pro větrání obytných budov.

Větrání má zásadní význam nejen z hlediska odvodu škodlivin, ale i pro samotný přívod venkovního vzduchu, který je nezbytný pro dýchání přítomných osob a také pro bezpečnost provozu spalovacích zařízení (plynových kotlů, ohřívačů vody, plynových sporáků apod.). V případě, že se sejde několik nevhodných faktorů najednou - nedostatečný přívod vzduchu a zároveň zapnutý odvod spalin - dochází k nedokonalému spalování paliva a vznikající oxid uhelnatý může způsobit i smrtelnou otravu.

Situace kolem větrání obytných budov (bytů a rodinných domů) je v ČR značně nepřehledná a donedávna neexistoval dokument, který by jednoznačně definoval požadavky na množství přiváděného venkovního vzduchu a správný návrh větracího systému. Situaci také komplikovaly chybějící a nepřesné požadavky v zákonných předpisech a technických normách. V únoru 2011 vešla v platnost národní příloha normy ČSN EN 15 665 v podobě změny Z1, která definuje požadavky na větrání obytných budov a také doporučuje vhodné systémy větrání.

Formulace ve vyhlášce č. 268/2009 Sb. je však velmi nešťastná - vyhláška sice stanovuje požadavky na větrání, ovšem zcela nesmyslně je vztahuje k výplním otvorů. Není jasné, jak může výplň otvoru splňovat akustické podmínky a zároveň podmínky na kvalitu prostředí - současný technický stav výplní otvorů prakticky neumožňuje přirozený přívod vzduchu spárami oken. Doporučené průtoky venkovního vzduchu pro návrh větracího zařízení s ohledem na kvalitu vnitřního vzduchu lze nalézt v ČSN EN 15251.

Požadavky na zateplení fasád a požární pásy (souvislost s normou ČSN 73 0810)

Informace o připravovaných změnách zazněly z úst autora revize ČSN 73 0810 Ing. Petra Boháče na semináři společnosti PAVUS. Norma zjednodušuje klasifikaci budov. Nerozhoduje již rok kolaudace. Zároveň se významně zvyšují požadavky na požární bezpečnost fasád.

V nové úpravě jsou definována čtyři pásma požární výšky. Nad soklem, nad okny včetně nejvyššího podlaží a v úrovni atiky průběžný požární pás o šířce min. 900 mm. Pás nad oknem může být odsazen od nadpraží max. Okolo vstupních dveří (požárně otevřených ploch únikových cest) požární pás s šířkou min. Okolo oken a dveří vnitřních schodišť (vertikálních únikových cest) pás do vzdálenosti 1500 mm všemi směry. Štítová stěna bez oken může být bez požárních pásů, ale od ostatních fasád musí být oddělena svislým požárním pásem s šířkou min. Na rozhraní objektů svislý požární pás s šířkou min. Stříšky a markýzy např. Zateplovací systém (ucelená sestava) musí být třídy reakce na oheň alespoň B (tj. s tepelnou izolací z EPS nebo fenolické pěny), tepelněizolační materiál alespoň E. Nad soklem průběžný požární pás o šířce min. 900 mm.

Pro vnější zateplení musí být výrobky nebo celé sestavy třídy reakce na oheň alespoň E. Obvodové stěny se posuzují jako zcela požárně otevřené dle ČSN 73 0802, resp. Způsob zateplení po výšce objektu z hlediska volby tepelného izolantu se výrazně zjednoduší. V dosavadní úpravě normy se lišil způsob zateplení pro novostavby a pro stávající budovy. Hranicí těchto dvou kategorií byl rok 2000. Norma předepisovala požární pásy a pásy nad okny rozdílně dle stáří objektu. Např. na novostavbách s požární výškou do 30 m se kombinovalo zateplení s průběžnými pásy nad okny s celoplošným zateplením s ETICS reakce na oheň A1 nebo A2. Při požární výšce nad 30 m se zateplovalo v celé ploše systémem s reakcí na oheň A1 nebo A2. Norma stanovuje, že pod terénem lze ve všech případech zateplovat systémem s tepelnou izolací třídy reakce na oheň E a připouští vytažení takového systému na sokl až do výšky 1 až 1,5 m. To vyplývá jednak z technologie, kdy je např. okolo budovy svažitý terén, a jednak z požadavku na omezení nasákavosti tepelné izolace - z důvodu namáhání vodou se v této poloze minerální vata nepoužívá. Uvedené platí pro budovy všech běžných účelů, např. Jeden článek normy se věnuje zateplení již dříve zatepleného domu. Zde platí, že nové zateplení musí odpovídat citovaným požadavkům dle požární výšky s tím, že pásy třídy reakce na oheň A1 nebo A2 musí být provedeny v celé tloušťce systému, tedy i v původním zateplení (pokud je např. celé původní zateplení z EPS). Nový zateplovací systém musí být celý kotven do původní podkladní konstrukce. Společné pro všechna zateplení je ustanovení, že zateplení provedené podle této normy (ČSN 73 0810) neovlivňuje zatřídění konstrukce DPx a neovlivňuje hořlavost konstrukčního systému. Pokud je zateplení v požárně nebezpečném prostoru jiného objektu, musí být celé ze systému třídy reakce na oheň A1 nebo A2. Pokud je zateplení v požárně nebezpečném prostoru stejného objektu (např. kouty budovy apod.), nejsou na zateplení formulovány jiné požadavky. Jedno z nových ustanovení normy se týká požadavku na zateplení systémem s třídou reakce na oheň A1 nebo A2 plynoucí ze změny užívání stavby (změna zatřídění objektu). V takové případě se musí stávající zateplení demontovat a provést nové A1 nebo A2, případně lze provést nové zateplení A1 nebo A2 přes stávající, nové zateplení kotvené do původního podkladu. Nová ČSN 73 0810 nestanovuje žádná přechodná období.

tags: #vzdálenost #nasávacích #otvorů #na #fasádě #předpisy

Oblíbené příspěvky:

• Přečtěte si článek o specifikacích DTD desek
• Jak správně používat asfaltové pásy
• Vše o elektrických betonových sloupech
• DWG Informace
• Estetika a funkčnost dřevěných výdřev Knauf