Z čeho jsou vyrobeny střešní krytiny?

Krytina patří k integrujícím složkám architektonického výrazu. V lidové architektuře je jedním z prvků regionálních zvláštností.

Historický vývoj střešních krytin

Lidé již od nepaměti stavěli přístřešky, aby si zajistili teplo, soukromí i ochranu před nepříznivým počasím a nepřáteli. Samozřejmou součástí příbytků byly už od začátku střechy a střešní krytiny, které je více či méně efektivně zakrývaly. Podívejte se s námi, jak se v průběhu dějin měnila a vyvíjela podoba střech, které střešní krytiny byly typické pro kterou historickou etapu a jak vznikla dnešní moderní podoba krytin.

Pravěk a starověk

V dalekém pravěku žili lidé v primitivních příbytcích, které zakrývaly jednoduché přírodní materiály, které znali a které jim byly běžně k dispozici. Střešní konstrukci tehdy tvořily poskládané větve, střešní krytinu pak chvojí, rákos, palmové listy, sláma či zvířecí kůže. Ve starověkém Egyptě a na Blízkém Východě pak vznikly první ploché střechy. Tamní obyvatelé si je mohli dovolit, protože se jednalo o oblasti teplé a suché, bez přítomnosti výraznějších srážek. Tehdy také poprvé přišly na svět propracovanější střešní konstrukce, kde první trámy tvořily kmeny stromů, které byly mezi sebou propletené proutím, později pak dřevěné kulatiny a kamenné desky. Střešní krytina mohla mít několik podob. Osvědčila se buď jako udusaná hlína, vrstva směsi jílové kaše s plevami obilí a slámou, která na ostrém slunci zatvrdla, anebo asfaltová hornina vytěžená z Mrtvého moře, která vynikala vodotěsnými vlastnostmi. Na mnohých stavbách sloužily ploché střechy i jako terasy k odpočinku nebo vegetační zahrady. Jejich památka se dodnes dochovala například v chrámu královny Hatšepsut či visutých zahradách královny Semiramis.

Středověk a raný novověk

V oblastech, kde panovaly četné srážky, se používaly spíše střechy šikmých sklonů a odlišné materiály k jejich zakrytí. Tehdejší zemědělská obydlí pokrývala sláma z vypěstovaných obilnin anebo rákos. Použití těchto materiálů pak zavdalo vzniku doškových krytin, které se od té doby začaly šířit a nabývat na popularitě. V nezemědělských oblastech, kde převládalo množství dřeva, pak lidé začali pobíjet střechy dřevěnými prkénky, které dnes známe jako šindele. Nevýhodou došků a šindelů však byla vysoká hořlavost. Proto se lidé stále častěji uchylovali k použití nehořlavých a trvanlivých materiálů a začali střechy vyrábět z kamenných desek či hliněných tašek. Přestože první pálené tašky znali již staří Řekové a jejich první stopy byly zachyceny na Krétě, u nás své uplatnění našly teprve až ve středověku. První zmínka o výrobě pálených střešních tašek se datuje kolem roku 2300 před našim letopočtem. Jedná se o tzv. Tegulu a Imbrex, nalezené v domě cihláře v Myloy u Argosu. Při expanzi římských legií v prvním století našeho letopočtu se tato střešní krytina dostala na naše území. Po velmi pozvolném období se výrazně začalo s výrobou pálených tašek až v desátém století, kdy také dochází k dělení výroby na cihláře zdící a cihláře krycí.

18. a 19. století

V 18. století mnohé evropské země znovu objevily kouzlo asfaltu, který se na střechách objevoval v podobě asfaltových pásů. V některých oblastech, zejména těch chudších, se od pálených tašek přešlo ke střešním krytinám z přírodní břidlice, neboť byly výrazně levnější. S příchodem 19. století si získala oblibu betonová varianta tašek, raritou nebyla ani dehtová lepenka. Ruční výroba střešních tašek skončila až na přelomu 19. a 20. století. Do lidového stavitelství se tvrdá krytina dostává od 2. poloviny 19. století. V souvislosti s jejím rozšířením se ujímaly nové typy krovu navrhované na větší zatížení od vlastní tíhy této pálené krytiny. V lidovém stavitelství se tašky začaly ve větším rozsahu uplatňovat od 2. poloviny 19. století. Bobrovky náleží k nejvíce rozšířené pálené střešní krytině v prostředí tradiční zděné zástavby našich vesnic i měst. Jako náhradní nespalná krytina se bobrovky uplatnily i na střechy roubených staveb s původní hořlavou doškovou nebo šindelovou krytinou. U těchto staveb si často vyžádaly zesílení konstrukce krovu, protože se vyznačují větší hmotností.

Čtěte také: Jak vybrat kvalitní betonovou desku?

20. století a současnost

O století později pak začala být populární levná a lehká azbestocementová krytina známá jako eternit, nadále se však zachovaly i asfaltové pokrývky střech. V lidovém stavitelství se eternit používá jako krytina od konce 19. století. K největšímu rozvoji plochých střech v moderních dějinách došlo nejprve v meziválečném období, kdy v roce 1927 známý architekt Le Corbusier definoval architektonické zásady, podle nichž měly být ploché střechy využívány jako pobytové terasy a zahrady, a staly se díky tomu významným architektonickým prvkem. K dalšímu masivnímu rozvoji střech mírných sklonů pak přispěla hromadná výstavba bytových a panelových domů 60. letech. Velký vývoj střech ve 20. století zakončily dnešní lehké krytiny. Střechy a střešní krytiny bytových a panelových domů ovšem během následujících dekád prošly velkým technickým vývojem, protože prvotní jednoduché jednoplášťové střechy se příliš neosvědčily. Neměly totiž dostatečné termoizolační vlastnosti a často do nich zatékalo. Dnes jsou populární především lehké střešní krytiny, nejčastěji v plechovém provedení, například jako trapézový plech.

Typy střešních krytin podle materiálu a hmotnosti

Při výběru střešní krytiny je důležité myslet nejen na estetiku, ale i funkčnost a zatížení střechy, zejména v zimě sněhem. Krov totiž nenese pouze samotnou střešní krytinu, ale také další části střechy, a v zimě i těžký mokrý sníh. Navíc musí odolávat náporu větru. Vždy si nechávejte rezervu, co se hmotnosti střešní krytiny týče. Mokrý sníh totiž může vážit až 50 kg / m2.

Lehké střešní krytiny (do 25 kg/m²)

Lehké střešní krytiny nezatěžují krov tolik jako těžké střešní krytiny.

• Plechové střešní krytiny: Vyrábí se z válcovaných plechů. Plechová střešní krytina může být profilovaná, falcovaná a maloformátová. Plechová krytina je velmi lehká a subtilní, ale i tak na střeše dokáže odolávat bez problémů desítky let. Vše ovšem závisí na kvalitě výroby a použitých materiálů. Plech jako takový je výborně tvárný materiál, což v kombinaci s nízkou hmotností umožňuje vytvářet krytiny v široké škále rozměrů. Ty se dělí na maloformátové a velkoformátové, přičemž ty druhé tvoří převážnou část současné produkce. Speciální kategorií jsou falcované krytiny. Ty tvoří pásy plechu, které se na stavbě pomocí speciálních nástrojů falcují do sebe. Plechová krytina je vyrobena z materiálu nepropustného pro vodu a vodní páru, nenasákavého a s velkou tepelnou vodivostí. Díky minimu spojů bývají tyto krytiny velmi dobře vodotěsné. Zároveň ale případná zkondenzovaná vlhkost nemůže z konstrukce uniknout skrz krytinu ven, a proto musí být odvedena pomocí větrací vrstvy, která musí být precizně navržena a provedena.
• Vláknocementové krytiny (eternit): Střešní krytina vyrobená z vláknocementu, tj. cementu ztuženého vláknitým pojivem. Na vlákna byl zprvu používán azbest (česky též osinek), proto se nazývá též azbestocementem nebo osinkocementem. Známější je však pod obchodním názvem eternit, pod kterým byl tento materiál rovněž registrován. V současnosti se s eternitem setkáme nejčastěji ve formě čtvercových šablon nebo vlnitých desek na střechách staveb, kde slouží zpravidla jako náhradní krytina za dožilou krytinu doškovou, šindelovou nebo pálenou. Název pochází z latinského „aeternitas“, tj. věčnost, třebaže i tato krytina má omezenou životnost. V případě azbestových vláken je dokonce zdraví škodlivá, pokud je s krytinou neodborně manipulováno. Zvláště rizikové je čištění kartáčováním, při kterém dochází k uvolnění vláken. Při výměně krytiny je nezbytná její ekologická likvidace. Od konce 20. století se výroba přeorientovala na bezazbestové krytiny. Tyto novější typy jsou poměrně lehké a ohnivzdorné, továrně vyráběné. Připevňují se převážně na bednění pozinkovanými hřeby, mezi sebou se spojují sponami. Jednotlivé šablony se překrývají o 5 až 7 cm. Hřebeny a nároží se kryjí hřebenáči. Používají se po celém území našeho státu, častá je zejména na jižním Slovensku.
• Asfaltové šindele: Asfaltové střešní krytiny vyráběné z asfaltu neboli bitumenu. Jde o neekologický produkt složený ze skelných vláken a oxidovaného asfaltu s minerálním posypem. Mezi výhody této krytiny patří zejména tvarová poddajnost a nízká hmotnost. Typickým tvarem je obdélník a bobrovka.
• Plastové střešní krytiny: Většina bývá vyráběna z recyklovaných plastů. Mohou být vyráběny i nově (PVC, polykarbonát, polyetylen aj.) jako imitace břidlice, pálené tašky nebo šindele. Plastový šindel je skvělou alternativou dřevěné krytiny, primárně se hodí tam, kde jde o stavby nespadající do přísné památkové ochrany, takže do míst s vyžadovanou přírodní podobou šindele a vynikajícími vlastnostmi plastového materiálu. Nevýhodou plastových krytin je jejich nízká odolnost vůči povětrnostním vlivům, barevná nestálost a nízká odolnost vůči požáru.
• Dřevěný šindel: Mezi spalnou krytinu náleží šindelová krytina - šindele ze dřeva. Dřevěné krytiny zdobí přemíru nejrůznějších historických staveb. Už v dřívějších dobách se dřevěný šindel používal primárně v oblastech, kde byla snadná dostupnost smrkového, jedlového a modřínového dřeva. Valašský šindel patří mezi nejpoužívanější historické střešní krytiny a vyrábí se ze smrkového a jedlového dřeva. Naopak alpský šindel vzniká ze dřeva modřínového a na rozdíl od valašského není vybaven pérem a drážkou. Tím nejkvalitnějším je štípený šindel, protože se štípe po vláknech, čímž nedochází k porušení struktury dřeva a nehrozí jeho nasákavost vodou. U této historické střešní krytiny oceníte ekologickou udržitelnost, dobré tepelné a izolační vlastnosti, vzhled, flexibilitu, přirozenou regulaci vlhkosti a dlouhou životnost.

Těžké střešní krytiny (nad 25 kg/m²)

Mezi těžké střešní krytiny patří:

• Pálené (keramické) střešní krytiny: Nespalnou krytinu představuje pálená krytina - keramické tašky z pálené hlíny (bobrovky, drážkovky, prejzy). Pálené tašky se vypalují z cihlářské hlíny. Mezi tvary pálených tašek patří bobrovky, prejzy, esovky, tašky úplně rovné i s různou velikostí vln. Krytinová střešní taška z pálené hlíny, plochá, hladká nebo rýhovaná, obvykle formátu 17,5 x 38 cm. Název podle segmentového ukončení ve tvaru bobřího ocasu (bobrovka). Krytina z bobrovek se na okrajích střechy spojuje maltou. Bobrovky se pokládají na husté či řídké laťování, s charakteristickým šupinovým krytím nebo jednoduchým korunovým krytím krajkového výrazu. Těžká keramická krytina složená ze spodních dílů (korýtek, háků) a svrchních dílů (prejzů, kůrek) spojovaných plně na maltu. Prejzy byly známy již ve středověku, na panských a městských budovách byly velmi oblíbeny v 18. století. Pro lidové stavitelství nejsou prejzy typické. Betonové tašky se vyznačují extrémní pevností, která se navíc v průběhu času ještě zvyšuje. Pálená krytina se vyznačuje cihlově červenou barvou.
• Betonové střešní krytiny: Vyrábí se z betonu, který obsahuje kvalitní křemičité písky, portlandský cement, vodu a barvící pigmenty. Betonové tašky mají menší tvarovou variabilitu než ty pálené a zpravidla jsou to různě tvarované vlny nebo v poslední době i zcela ploché tašky. Prvním výrobcem a vynálezcem betonové tašky byl Adolph Kroher, který první tašku z cementu vyrobil v roce 1844 ve své cementárně ve Staudachu. U nás se začalo s výrobou betonových střešních tašek koncem prvního desetiletí 20. století. Portfolio betonových střešních tašek zahrnuje širokou škálu tvarů. Můžeme zde najít klasické profily s vlnou (modelová řada Classic), dominantní vlnou (Římská taška) nebo asymetrickou vlnou (Moravská taška). Trendem poslední doby jsou puristické betonové tašky s rovným profilem, jednoduchými liniemi a geometrickým tvarem. Po nich často sahá moderní architektura, protože střešní tašky rovného tvaru (Tegalit STAR, Tegalit) zdůrazňují konstrukční prvky ze dřeva, skla a kovu. Výhodou betonové krytiny je její tvarová přesnost a posuvnost tašek, což usnadňuje a zrychluje pokládku a snižuje tak náklady na montáž. Nezanedbatelnou vlastností skládané krytiny je efektivní tlumení vnějšího hluku. Životnost je 50 let a více.
• Břidlicové střešní krytiny: Břidlice z kamene. Vyráběny jsou z břidlice, což je přírodní materiál. Krytina z břidlicových šupin, použitá na stavbu stodoly v areálu muzea v přírodě HANÁCKÉ MUZEUM V PŘÍRODĚ, Příkazy, okres Olomouc. V oblasti Alp a Pyrenejí se tamní obydlí pokrývala kamennými deskami padlými z horských masivů a sbíraných ze svahů ležících v blízkosti těchto objektů. Tyto uvolněné kamenné desky se volně pokládaly na konstrukci z větví o sklonu střechy 20° až 25°. Touto technologií byly taktéž pokrývány první střechy z břidlice. Dnes se jí říká divoké krytí. První břidlicová tvarovaná šablona pro pokrývání se datuje o několik staletí později, a to z doby římské, kde se používal šestihran s dírkou pro kovaný hřeb. S odstupem několika staletí se na evropském kontinentu utvořily čtyři technologie pokrývání. Je to Anglické dvojité krytí ze čtverců a obdélníků. V Německu je to krytí šupinou z oblých tvarů, ve Francii pak šestiúhelníkovou šablonou. Právě na Moravě, kde např. ve Svobodných Heřmanicích byla zahájena těžba v roce 1776, lze hledat epicentrum historie pokrývání břidlicí u nás.

Faktory ovlivňující výběr střešní krytiny

Při volbě střešní krytiny je třeba brát v potaz faktory jako je:

Čtěte také: Jak se vyrábí Porotherm cihly?

• Hmotnost: Unese stávající krov vybranou krytinu?
• Sklon střechy: Nízký sklon může významně omezit Váš výběr! Každý výrobce testuje, v jakých sklonech může být střešní krytina bez problému použita. Rozlišujeme bezpečný sklon (od jakého sklonu střechy je krytina bezpečná při standardní montáži bez dalších speciálních opatření) a minimální sklon (od jakého sklonu střechy je krytina bezpečná při montáži se speciálními opatřeními právě pro nízký sklon). Mezi krytinami jsou v tomto ohledu značné rozdíly. Střech s běžným sklonem 30° a více se tato opatření prakticky netýkají. Velkoformátové plechové krytiny mají minimální sklon již od 6°. Maloformátové taškové mají minimální sklon již od 12°, nikoliv však všechny modely.
• Komplikovanost pokládky: Od toho se často odvíjí i konečná cena.
• Estetika: Krytina patří k integrujícím složkám architektonického výrazu.

Zásady při výměně nebo přeložení střešní krytiny

Seznam představuje rozpracovaný koncept věnující se často předčasné kompletní výměně střešní krytiny na střechách tradiční staveb:

1. U střešní krytiny schopné dále plnit svoji funkci představuje nejvhodnější a zároveň ekonomicky nejméně nákladné řešení doplnění chybějících nebo dožilých kusů. U poškození většího rozsahu je často přistoupeno k úplnému přeložení střešní krytiny s použitím dobrých kusů.
2. Z důvodu obecné nevhodnosti je nežádoucí navrhovat střešní krytinu netradičního formátu (tvaru a velikosti) a barevnosti. Nevhodnou krytinou může být v řadě případů použití plechové krytiny, zejména pak ve formě vlnitých velkoformátových desek. Kromě samotného vzhledu s sebou plechová krytina často přináší i řadu tepelně-technických problémů. Nejčastěji zpravidla souvisí s nemožností prostupu vodní páry, která kondenzuje na rubové straně plechové krytiny.
3. Při výměně střešní krytiny nahrazující z důvodu dožití stávající střešní krytinu je nezbytné vyloučit demolici konstrukce krovu i všechny stavební zásahy měnící tvar a sklon střešních rovin včetně bedněných nebo zděných štítů.
4. Pokládka nové krytiny respektuje tradiční způsob provádění střešních krytin v konkrétním regionu. U vláknocementových šablon reprezentujících mladší typ lehké střešní krytiny jsou šablony přibíjeny na bednění v charakteristickém diagonálním kladení. Rovnoběžně jsou šablony pokládány pouze po obvodě střešních roviny. U pálené krytiny reprezentující mladší typ těžkých střešních krytin zděných staveb (jako náhradní typ může být pálená krytina i na roubených a hrázděných stavbách) se tašky vyznačují cihlově červenou barvou.
5. Při použití nové krytiny bude respektován tradiční formát, velikost a tvar původní nebo posledně dochované krytiny přijatelné z památkového hlediska. U pálené střešní krytiny je pro některé regiony charakteristické užití tašek s jiným okrajem než mají převažující bobrovky (okraj ve tvaru bobřího ocasu). Jedná se například o lomený okraj užitý ve Strážnici a okolí nebo rovný okraj se zaoblenými hranami.
6. Oplechování bude omezeno na nejnutnější stavební prostupy s vyloučením elektrochemické koroze vhodnou volbou stavebního materiálu. Zároveň bude oplechování provedeno v barvě blízké a nekontrastní k použité střešní krytině. V praxi se jedná zejména o oplechování prostupu komínového tělesa skrz střešní rovinu. Základním požadavkem oplechování je vyloučení zatékání do podstřešní konstrukce. S použitím závětrných lišt se setkáme zejména u roubené vrstvy zástavby s bedněnými štíty. Oproti tomu u mladších staveb zděné konsturkce je tento detail řešení přetažením krytiny přes zdivo štítu nebo naopak přetažením štitového zdiva nad střešní rovinu.
7. V případě kulturních památek včetně jejich prostředí a staveb v plošně památkově chráněných území je vhodné volbu a způsob provedení nové střešní krytiny v předstihu konzultovat s odbornou organizací státní památkové péče.

Tabulka: Přehled vlastností vybraných střešních krytin

Čtěte také: Aplikace omítek na pórobetonové zdivo

tags: #z #ceho #jsou #vyrobeny #stresne #krytiny

Oblíbené příspěvky:

• Jak řešit vady betonových podlah
• Zjistěte aktuální ceny základního betonu
• Porovnání vrutů Torx 5x25 a 5x80 pro dřevo
• Klíč ke zdravé půdě a úrodě
• Lipové dřevo: vlastnosti a aplikace