Příhradové vazníky a řešení zaatikových žlabů: Komplexní průvodce

Příhradové vazníky si v oblasti stavebnictví nacházejí stále větší uplatnění, a to prakticky ve všech segmentech. Lze je využít jak při průmyslových a dopravních stavbách, tak i u běžných rodinných domů. Střešní konstrukce, které jsou z nich vyrobené, se vyznačují jedinečnou kombinací výhod. Příhradový vazník (nebo také vazník, vazníkový krov, vazníková konstrukce, vazníková střecha, sbíjený vazník, dřevěný vazník) je označení pro lehkou dřevěnou příhradovou konstrukci, která slouží k přenosu zatížení střešního pláště do obvodové či nosné konstrukce.

Co je příhradový vazník?

Než se pustíme do konkrétních výhod příhradových vazníků, nemůžeme opomenout trochu nezbytné teorie. Příhradový vazník je prefabrikovaný stavební prvek, pomocí kterého se sestavuje rovinný rám, jenž se vyznačuje trojúhelníkovou konstrukcí. Rám vytvořený pomocí příhradových vazníků se skládá z obvodových prvků, na které jsou napojeny vnitřní diagonály sestavené do trojúhelníkového tvaru. Konstrukci z příhradových vazníků tak lze snadno rozpoznat a odlišit od ostatních již na první pohled. Příhradový vazník je moderní tesařská konstrukce, složená z horního a dolního pásu, které jsou pospojovány svislicemi a příčkami. Obvykle jsou trojúhelníkového tvaru, ale v zásadě jejich tvar není ničím omezen. Charakteristickým konstrukčním znakem je styčníková deska, tedy spojnice dvou či více prutů. Proto také konstrukce se styčníkovou deskou.

Historie a vývoj

Příhradové vazníky se začaly vyrábět kolem poloviny dvacátého století v USA. Odtud se o pár desítek let později dostaly na území Evropy a do bývalého Československa. Z počátku se používaly jako střešní konstrukce pro zemědělské budovy. Po rozdělení Československé republiky se díky novým statickým výpočtům rozšířilo jejich využití po celé České republice.

Z čeho se příhradové vazníky vyrábí a jak se spojují?

Budoucí vazníková konstrukce se rodí z dřevěných fošen, které se na pilách řežou do finálních tvarů. Z těchto dílů se postupně vytvoří požadovaný tvar konstrukce. Ten je složen z jednotlivých částí pospojovaných styčníkovými deskami s prolisovanými trny, čímž vznikne extrémně účinný spoj. Styčníkové desky s prolisovanými trny jsou vyráběny z měkké pozinkované oceli v tloušťce 1-2 mm. V méně přívětivém prostředí se doporučuje použití nerezové oceli. To se však odrazí na pořizovací ceně konstrukce. Umisťují se do míst, kde se setkávají jednotlivé desky - toto místo nazýváme styčník. Rozměr styčníkových desek a hloubka trnů se určí v závislosti na počtu desek a tloušťce použitého materiálu. V žádném případě se prvky vazníku nespojují kladivem. Je nutné, aby byly vazníky spojené již z výroby pomocí speciálního lisu. Prvky vazníků jsou spojovány styčníkovými deskami na speciálním lisovacím zařízení. Většina práce je tedy realizována již při výrobě. Na stavbu se tak dopraví již spojené prvky střešní konstrukce, díky které je montáž standardní střechy rodinného domu během jednoho dne hotová.

Výhody příhradových vazníků

Z toho, co jsme zmínili, přirozeně vyplývají i široké možnosti využití příhradových vazníků a konstrukcí z nich vyrobených. Mají význam například při stavbě můstků, lávek pro pěší, silničních mostů, ale i dalších nosných konstrukcí. Díky příhradovým vazníkům není problém realizovat ani tvarově složité konstrukce, u kterých se vyžaduje vysoká pevnost. V zásadě si příhradové vazníky nacházejí největší uplatnění právě při zastřešování průmyslových objektů, skladů, komerčních prostor a v neposlední řadě i běžných rodinných domů, bungalovů či rekreačních objektů. Příhradové vazníky umožňují přenesení zatížení bez nutnosti středových stěn či sloupů až na rozpětí 30 metrů. Jejich použití je možné v celé škále staveb.

Čtěte také: schéma zaatikového žlabu

Rychlost výstavby a ekonomická efektivita

Na základě podrobného statického výpočtu lze vyrobit příhradové vazníky na míru konkrétní stavbě, přičemž taková výroba je poměrně rychlá. Dodání přizpůsobených vazníků pak usnadňuje a urychluje montáž. Ve srovnání s jinými typy střešních konstrukcí dochází k úspoře materiálu, protože ho bude potřeba méně. Celkové nižší náklady - individuální přístup ke každé zakázce umožňuje maximální využití statických vlastností dřeva a spojovacích prostředků, což je základní podmínkou efektivního návrhu a s tím spojenou výslednou ekonomikou vlastní výroby. Další výhody spočívají v samotných konstrukčních vlastnostech vazníkového krovu. Umožní vám pokrýt větší přesahy bez nutnosti dodatečných podpěr. Příhradové vazníky při realizaci krovu umožňují překlenout rozpony až přibližně 30 metrů, což zajišťuje vysokou variabilitu vnitřního uspořádání.

Přesnost a kvalita výroby

Dále stojí za zmínění vysoká přesnost příhradových vazníků. K té dochází díky výrobě na poloautomatických linkách, které jsou pro jejich maximální přesnost vybaveny laserem, který promítá jejich tvar přímo na pracovní plochu. Díky prefabrikaci ve výrobní hale získáte konstrukčně precizní a přesné díly. Velmi rychlé řešení. Díky hotovým dílům se pohybuje čas strávený na stavbě pouze v řádu několika hodin.

Možnosti využití podkroví

Pokud máte zájem o realizaci střechy se sklonem do 30 stupňů a netoužíte po obytném podkroví, pak může být právě krov z příhradových vazníků ideální volbou. Příhradové vazníky stále častěji nahrazují klasické krovy jako konstrukci pro zastřešení domu. Vazníkový krov je sice obtížně přístupný prostor pro izolaci klasickým způsobem - vata jako výplň mezi příhradové vazníky. Nicméně je zde několik možností, jak využít tento prostor. Foukaná izolace se dostane i do obtížně přístupných míst mezi příhradové vazníky a vytvoří rovnoměrnou a celistvou vrstvu. Oproti klasickému způsobu se vyvarujete mezerám a spárám, které mají za následek tepelné úniky. Podkroví u střechy z příhradových vazníků se jako úložný, a dokonce i obytný prostor využít dá. V půdním prostoru lze například vybudovat prostor pro odkládání sezónních věcí, jako jsou například lyže, sáňky, zimní oblečení a podobně. Lze jej realizovat i jako obytné podkroví se střešními okny, vikýři atd. Prostory pro rozvody TZB - instalace jako elektro, ZTI, ÚT, kanalizace a další mohou být umístěny ve stropních dutinách případně podlahových nosnících nebo ve střešním prostoru.

Faktory ovlivňující výběr vazníků

• Tvar střechy: Půdorys stavby i takové detaily jako vikýře a přesahy mají vliv na celkový projekt realizace, výrobu, cenu i samotnou montáž.
• Zatížení konstrukce: A to působením nejen střešního pláště a zvolenou krytinou, ale i zatížením podhledem, tedy tepelnou izolací. A slovo má v tomto případě i samotná příroda, která prostřednictvím sněhových vánic a silného větru vystavuje konstrukci těm nejtěžším zkouškám.
• Lokace stavby: Není místo jako místo. Při hledání toho ideálního je třeba myslet na dané klimatické podmínky konkrétního prostoru, kterým je nutné stavbu rozhodně přizpůsobit. A v neposlední řadě ovlivňuje umístění také cenu převozu hotové konstrukce na místo určení.

Vazníkové konstrukce se hodí pro ploché střechy a mírné sklony střech již od nulového úhlu až po zhruba 25 stupňů. Skvěle tak padnou dřevostavbám a bungalovům. A samozřejmě i dalším typům budov od bytových objektů až po rozměrné sklady a objekty.

Zaatikové a mezistřešní žlaby

Plechové zaatikové a mezistřešní žlaby jsou poměrně často zdrojem zatékání u plochých, ale také u šikmých střech. U průmyslových budov je spádování plochých střech obvykle řešeno pultovými střechami s odvodněním do žlabů. Starší průmyslové budovy, výrobní a skladové haly mají většinou ploché střechy pokryté povlakovými hydroizolacemi z asfaltových pásů a žlaby mají z plechu různého druhu a tvaru. Zaatikové nebo mezistřešní žlaby v mnoha případech bohužel nemají dostatečný spád. V případě přívalových dešťů se takové žlaby zaplní vodou a především spoje plechů v nich jsou opakovaně namáhány tlakovou vodou. K problematickým místům v oblasti žlabů patří také ukončení asfaltových pásů na oplechování, kde jsou hydroizolace nataveny na plech. V těchto detailech dochází mezi hydroizolacemi a oplechováním v důsledku jejich rozdílné teplotní roztažnosti k poměrně velkým dilatačním pohybům. Nerovnosti konstrukcí, zatížení plechů ve žlabech vodou, nesprávné vyspádování žlabů spolu s nekvalitním provedením oplechování nebo izolací jsou některé z dalších obvyklých příčin jejich zatékání. Problémy se zatékáním se vyskytují v oblasti žlabů například i u šedových střech nebo střech ve tvaru oblouku. U plechových žlabů se někdy bohužel vyskytují i boční odvodňovací prvky, které při deštích brání plynulému odtoku dešťové vody ze střechy. Určitá část žlabu nebo úžlabí střechy s bočními vtoky se totiž většinou zaplní vodou i za dešťů menší intenzity. Situace je kritická především u plochých střech s vrchní krytinou z trapézových plechů, protože skladba takové střechy je většinou z boku v oblasti žlabu otevřená, tedy nevodotěsná. Při kontrolách a průzkumech střech se můžeme v oblasti žlabů hlavně u starších střech setkat s množstvím záplat z asfaltových pásů, které byly nataveny na oplechování. Zaatikové a mezistřešní žlaby je nutné pravidelně kontrolovat a odstraňovat z nich nečistoty. Zanedbávání údržby střech rovněž nepříznivě ovlivňuje jejich vodotěsnost.

Čtěte také: kompletní průvodce okapovými systémy

Požadavky na spád žlabů dle norem

Minimální spád žlabů u budov, které byly postaveny před novelizací normy ČSN 73 1901 Navrhování střech, tj. před lednem 1999, byl stanoven spolu s požadavky ČSN 73 3610 Stavební práce přidružené klempířské pro podokapní a nástřešní žlaby 0,5 % a pro mezistřešní a zaatikové žlaby 1 %. Mezistřešní a zaatikové žlaby se nyní doporučuje provádět z povlakových krytin. Na spád povlakových krytin se ovšem podle ČSN 73 1901 vztahuje tento požadavek: sklon povlakových hydroizolací má být nejméně 1° (1,75 %) k odvodňovacím prvkům, a to včetně úžlabí. Ohledně žlabů a úžlabí je v ČSN 73 3610 z března 2008 čl. 13.9 uvedeno: „Mezistřešní a zaatikové žlaby se nedoporučuje řešit klempířskou konstrukcí.“ V normě ČSN 73 1901 Navrhování střech jsou ve více článcích uvedeny požadavky na minimální spád sklonové (spádové) vrstvy, parozábrany, podkladní vrstvy i povlakové vrstvy. Při provádění spádování střechy je třeba zohlednit např. i průhyby nosné konstrukce střechy. I při dodržení těchto požadavků se mnohdy na ploché střeše vyskytují místa, kde po deštích stojí voda.

Řešení problémů se zatékáním žlabů

Prostor původních plechových žlabů se při opravě střech zaplní tepelnou izolací, z tepelné izolace se dále v odpovídajícím tvaru vybudují klíny a řádně vyspádovaná oblast se pokryje povlakovými hydroizolacemi. Při úpravách žlabů a montáži izolací je z hlediska postupu prací určitý rozdíl při provádění opravy střechy v alternativě se zateplením a bez zateplení. Provádíme-li opravu střechy bez zateplení, pak je možné nejdříve zaplnit žlaby tepelnou izolací, vybudovat klíny z tepelné izolace a dále postupně provádět montáž hydroizolací od vpustí až k nejvyšším místům na střeše. Jestliže provádíme opravu klasické jednoplášťové střechy se zateplením, obvykle je potřeba nejprve provést skladbu střechy s hydroizolacemi v ploše střechy, a to před provedením, resp. dokončením příslušných úprav u žlabů. Při opravě střechy je potřeba zohlednit rozměry střechy a reálné možnosti pracovníků izolatérů provést skladbu střešního pláště na určité části plochy střechy tzv. na jeden záběr, aby skladba (tepelná izolace) byla při opravě střechy zajištěna proti zatečení. Problémy se zatékáním zaatikovými a mezistřešními žlaby lze u střech s krytinou z trapézových plechů řešit úpravou zaatikových žlabů.

Příklad realizace úpravy zaatikových žlabů

Plechovými zaatikovými žlaby během více než dvacetiletého provozu budovy často zatékalo. Po provedených modelových tepelnětechnických výpočtech střešního pláště a po vyhodnocení stávajícího stavu střešního pláště a různých možností řešení opravy střechy byla stávající plechová krytina na střeše ponechána, střecha byla zateplena pěnovým polystyrenem a byla realizována nová dvouvrstvá krytina z modifikovaných asfaltových pásů. Před montáží nových vrstev izolací byly alespoň části stěn atik a vyšších částí budovy v oblastech, kde byly následně položeny nové vrstvy izolací, zednicky opraveny a upraveny pro natavování hydroizolací. Plechový zaatikový žlab byl nejdříve zaplněn tepelnou izolací z minerálních vláken o konstantní tloušťce se spádem k místům budoucích vpustí. Spád ve žlabu zatím kopíroval původní spád plechového zaatikového žlabu. Uprostřed vzdálenosti mezi vpustmi byl žlab naplněn pouze do výšky vrstvy nové parozábrany. Na krytinu z pozinkovaného plechu byly do plochy mezi drážky plechové krytiny položeny přířezy z desek pěnového polystyrenu EPS 100 S o tloušťce 3 cm. Na vyrovnanou plochu střechy byla volně položena parozábrana (asfaltový SBS modifikovaný pás o tloušťce 4 mm, s nosnou vložkou z hliníkové fólie a ze skleněné zesílené rohože). Parozábrana byla v přesazích kotvená skrz původní plechovou krytinu až do podkladní vrstvy betonu a v přesazích byla řádně natavena. Na povrch parozábrany byly nalepeny desky pěnového polystyrenu o tloušťce 120 mm. Nalepeny byly aktivováním THERM pruhů na povrchu parozábrany plamenem hořáku. Na desky pěnového polystyrenu byla nalepena vrstva hydroizolace: samolepicí SBS modifikovaný asfaltový pás. Okraj u zaatikového a mezistřešního žlabu byl pod úrovní parozábrany vyztužen dřevěnými deskami. V oblasti nad původním zaatikovým žlabem byl vybudován klín z pěnového polystyrenu, který vytvořil podél atiky dvě úžlabí. Podél atik byly provedeny klíny s příčným spádem 10 %. Na klín z tepelné izolace byl z plochy střechy nalepen samolepicí modifikovaný asfaltový pás. Nyní je již možné dát si klíny z pěnového polystyrenu vyrobit s různým spádem na míru a na střeše je „jen“ správně přiříznout do příslušného tvaru. Vybudování klínů v oblasti zaatikových žlabů a vybudování úžlabí na střeše vyžaduje určitou zručnost a představivost. Technická příprava, technologický postup jednotlivých prací anebo projektová příprava by se neměla podceňovat. U střechy byly osazeny sanační vtoky a manžety vpustí byly řádně vodotěsně nataveny. Jako vrchní pás byl na celé rozvinuté ploše nataven SBS modifikovaný asfaltový pás shora s ochranným posypem z drcené břidlice proti UV a tepelnému záření.

Použití vyrovnávací asfaltové drtě

Povrch podkladních konstrukcí včetně okolí žlabů je někdy nerovný a ani desky tepelné izolace spádových klínů se ne vždy podaří položit tak, aby vytvořily plynulý přechod z plochy střechy na klín (klíny). Pro vyrovnání drobných nerovností u přechodů ploch, pro vybudování rozvodí na části střechy nebo pro vybudování náběhů u detailů (u strojoven výtahů, u nástaveb pro vzduchotechnické zařízení) lze použít například vyrovnávací asfaltovou drť Villaplan. Asfaltová drť se poměrně snadno aplikuje na podklad, na tepelné izolace i na asfaltové hydroizolace. Při zpracování asfaltové vyrovnávací drtě nejsou potřeba žádná lepidla, jedná se o tzv. studenou technologii. Asfaltová drť se vysype z pytle na místo, na plochu, na které potřebujeme upravit spád, vyrovnat nerovnosti apod. Pokud vyrovnáváme nebo upravujeme větší plochu střechy, doporučuje se drť postupně nasypávat mezi vodítka (například mezi příslušně upravené dřevěné latě osazené ve spádu). Vyrovnávací drť se hutní, a proto se při tloušťce vrstvy, kterou vyrovnáváme, tj. cca do 4 cm, nasype vyrovnávací drť přibližně do výšky o 1/3 vyšší, než je požadovaná tloušťka zhutněné vrstvy. Zhutnění vyrovnávací drtě se provádí ručně mírným tlakem ocelovým pěchem na vyrovnávací asfaltovou směs, resp. obdobným nářadím. Pro vyrovnávací vrstvy o tloušťkách větších než 6 cm je nutné nasypat vyrovnávací drť a hutnit ji postupně po menších vrstvách. Po zhutnění vyrovnávací drti je možné na zhutněné ploše okamžitě pokračovat v práci, tedy prakticky ihned natavovat asfaltové hydroizolační pásy. U sanací střech, kde se vyrovnávací asfaltová drť většinou používá pro úpravu spádů na povrchu ploché střechy pouze lokálně, jen u některých míst, detailů apod., většinou není nutné vrchní povlakovou krytinu vzhledem k použité vyrovnávací drti dokotvovat. U podkladů z asfaltových hydroizolací je vhodné ještě před vysypáním vyrovnávací drtě na místo, které vyrovnáváme, povrch hydroizolací lehce nahřát plamenem hořáku. Velkou výhodou vyrovnávací drtě je, že při jejím zpracování lze přebytečný materiál včetně již zhutněného opět zpracovat na jiném místě. Při zpracování vyrovnávací asfaltové drtě nevzniká odpad. Vyrovnávací asfaltová drť má ve srovnání s asfaltovými pásy i poměrně dobré tepelnětechnické vlastnosti. Součinitel tepelné vodivosti zhutněné asfaltové drti je 0,07 W/(m.K).

Problémy se spádováním a průhyby konstrukcí

Nejen mezistřešní žlaby u starších budov, ale například i úžlabí nových střech mohou mít někdy problémy s množstvím vody, které po deštích zůstává na střeše. Ke spádování plochých střech a k průhybům konstrukcí je nutné poznamenat, že střešní vpusti jsou převážně umístěny v blízkosti sloupů a nosných stěn, tedy v místech, kde bývá průhyb konstrukcí u střechy nejmenší. Pokud se část střechy po deštích zaplní vodou, střešní plášť se ještě více přitíží a u konstrukce střechy dojde k dalším deformacím, ke zvětšení průhybů konstrukcí. Ke vzniku jezer v oblasti úžlabí by na ploché střeše vůbec nemuselo dojít, kdyby byly při výstavbě střechy použity spádové (úžlabní) klíny z tepelné izolace například z desek z minerálních vláken. Klíny z minerálních vláken mohou být vyrobeny v jednostranném spádu například 2 %, většinou se používají k úpravě spádu v ploše střechy. Úžlabí můžeme také vyspádovat ke vpustím úžlabními klíny. Jejich podélný spád je 2 % a příčný 8 %.

Čtěte také: Doporučená řešení pro plechové střešní žlaby

Poznámka: Cena je pouze orientační a liší se v závislosti na dodavateli, složitosti konstrukce a použitých materiálech.

tags: #zaatikovy #zlab #prihradove #vazniky #informace

Oblíbené příspěvky:

• Odborné stavební služby
• Rekonstrukce a novostavby střech
• Vše, co potřebujete vědět o závitových PVC tvarovkách
• Průvodce pěstitele: Kašírované fólie a fóliovníky
• Pronájem cihlových bytů v okolí Šumperka