Zásada umělé izolace jevů v českém trestním právu: Výklad a aplikace

Pachatel může být trestně odpovědný za trestný čin jen tehdy, pokud svým jednáním skutečně způsobil trestněprávně relevantní následek. Není-li zde příčinný vztah, nelze obviněnému přičítat k tíži následek, což pak vede k tomu, že odpadá i jeho trestní odpovědnost. Široké chápání kauzality není možné použít bez dalšího při řešení vztahu jednání a jeho následku (účinku), proto jsou nezbytné určité korektivy, jejichž pomocí lze přiblížit výchozí obecné teze o kauzalitě trestnímu právu jako ultima ratio.

Česká trestněprávní teorie vychází tradičně z pojetí teorie podmínky (condicio sine qua non), která udává, že jednání je příčinou následku, jestliže by následek bez něho nenastal vůbec anebo by bez něho nenastal takovým způsobem, jakým konkrétně nastal. Nicméně trestní právo je nuceno mezi příčinami diferencovat a původně poměrně široký dosah teorie podmínky musel být podroben korektivům opírajícím se o některé funkce a základní zásady trestního práva, mezi které řadíme zásadu umělé izolace jevů a zásadu gradace příčinné souvislosti.

Zásada umělé izolace jevů

Zásada umělé izolace jevů redukuje zjištěné příčiny a následky na trestněprávně relevantní. Jestliže při vzniku následku spolupůsobilo více příčin, je třeba hodnotit každou příčinu pro vznik následku zvlášť a určit její důležitost pro nastalý následek.

Příčinná souvislost jako jeden z nezbytných předpokladů odpovědnosti za škodu je tedy dána tehdy, je-li škoda podle obvyklého (přirozeného) chodu věcí i obecné zkušenosti, respektive poznatků adekvátním následkem protiprávního úkonu či škodní události. Právně relevantními příčinami tedy nemohou být kterékoli faktické příčiny, sebevíce vzdálené od škodního následku, nýbrž je třeba vyčlenit (izolovat) jen ty příčiny, s nimiž právo spojuje vznik odpovědnosti (tzv. umělá izolace jevů).

Příklad z praxe: Dopravní nehoda a posuzování příčinné souvislosti

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 1. 2022 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného T. Š., podaném proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 9. 2021, sp. zn. 4 To 323/2021, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 1 T 87/2020. Obviněný T. Š. byl rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 15. 6. 2021 zproštěn obžaloby pro skutek, ve kterém obžaloba spatřovala spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti.

Čtěte také: Umělé terasové desky

Přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti se měl obviněný podle obžaloby dopustit jednáním spočívajícím v tom, že dne 26. 10. 2019 kolem 10:30 hod. jako řidič automobilu Ford Ranger, při jízdě po silnici II. třídy č. 151 ve směru od obce Mosty na Valtínov za odbočkou k rybníku Zvůle, začal předjíždět vpředu jedoucí osobní automobil Suzuki Swift a za ní jedoucí vozidlo Ford Mondeo. Při nepovolené rychlosti jízdy mezi 112 až 127 km/h zahájil v rozporu s § 17 odst. 3, 5 písm. c), e) zákona č. 361/2000 Sb. předjíždění prudkou změnou jízdy, přivedl tak vozidlo do bočního smyku, dostal se až na levou krajnici, jeho vozidlo se stalo neovladatelným a v důsledku přetočení vpravo od osy vozovky narazilo nejprve do levého boku osobního automobilu Ford Mondeo, a následně do levého boku osobního automobilu Suzuki Swift. Následkem byly vážná zranění posádky obou vozidel.

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 9. 9. 2021 zrušil napadený rozsudek. Proti usnesení odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného. Nesouhlasil s právním posouzením, že překročení povolené rychlosti jízdy obviněným není možné považovat za příčinu zranění osob cestujících ve vozidle Suzuki Swift.

Nejvyšší státní zástupce k tomu poukázal na znalecké závěry, podle nichž vozidlo Ford Ranger zpomalilo nárazem do vozidla Ford Mondeo o 11 km/h. V návaznosti na to dovodil, že pokud by pak o podobnou rychlost zpomalilo i v případě dodržení stanovaného rychlostního limitu 90 km/h, jeho rychlost by klesla z 90 km/h na 79 km/h a vozidlo Suzuki Swift jedoucí rychlostí 80 km/h by nemohl ani dojet a ke střetu s ním by nedošlo. Nesouhlasil přitom s názorem nalézacího soudu, že v případě nižší rychlosti vozidla Ford Ranger nelze nehodový děj vůbec předjímat.

Nejvyšší státní zástupce dále konstatoval, že podle zásady umělé izolace jevů je potřeba rozlišovat příčinu zranění osob ve vozidle Ford Mondeo od příčiny zranění osob ve vozidle Suzuki Swift. Z hlediska zásady gradace příčinné souvislosti bylo překročení rychlosti ze strany obviněného příčinou dostatečně významnou pro způsobení trestněprávního následku, těžkého ublížení na zdraví osobám cestujícím ve vozidle Suzuki Swift, přičemž existence další příčiny téhož následku na zavinění obviněného nic nemění, nejedná-li se o příčinu výlučnou.

Nejvyšší soud v daných souvislostech nejprve připomíná obecná východiska výkladu příčinného vztahu mezi jednáním a následkem (potažmo účinkem), který představuje obligatorní znak objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu. Jednání obviněného, i když je jen jedním článkem řetězu příčin, které způsobily následek, je příčinou následku i tehdy, kdyby následek nenastal bez dalšího jednání třetí osoby. Příčinné souvislosti je třeba zkoumat vždy konkrétně na základě zjištěných okolností případu se zdůrazněním hlavních a rozhodujících příčin, což však na druhé straně neznamená, že jen hlavní příčiny jsou právně relevantní a že je možno zcela vyloučit příčiny vedlejší či podřadné. Příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem se pak nepřerušuje, jestliže k jednání pachatele přistoupí další skutečnost, jež spolupůsobí při vzniku následku, avšak jednání pachatele zůstává takovou skutečností, bez níž by k následku nebylo došlo.

Čtěte také: Jak nainstalovat umělé trámy?

Kauzální nexus a zavinění

Podstatou tak de facto byly výhrady stran otázky kauzálního nexu mezi jejím jednáním a způsobenou dopravní nehodou a jejím následkem (účinkem). Zavinění je obligatorním znakem subjektivní stránky trestného činu a chápeme jej, jako vnitřní psychický vztah pachatele k podstatným složkám trestného činu, jež musí být dán v době činu. Zavinění je vybudováno na složce vědění (intelektuální), která zahrnuje vnímání pachatele, tj. odraz předmětů, jevů a procesů ve smyslových orgánech člověka, jakož i představu předmětů a jevů, které pachatel vnímal dříve, nebo ke kterým dospěl svým úsudkem na základě znalostí a zkušeností, a na složce vůle zahrnující především chtění nebo srozumění, tj. v podstatě rozhodnutí jednat určitým způsobem se znalostí podstaty věci. Trestní právo vyžaduje vždy zavinění, chybí-li zavinění pachatele, nenastává trestní odpovědnost, tedy trestní právo vylučuje tzv. objektivní odpovědnost. Zavinění má dvě formy, úmysl (§ 15) a nedbalost (§ 16).

Zásada gradace příčinné souvislosti

Zatímco zásada umělé izolace jevů redukuje zjištěné příčiny a následky na trestněprávní relevantní, zásada gradace příčinné souvislosti bere v úvahu skutečnost, že různé příčiny a podmínky mají různý vliv na způsobení následku, tedy zohledňuje a hodnotí, co vedle jednání pachatele přispělo právně významně ke vzniku následku. Důležité je, aby jednání pachatele bylo z hlediska způsobení následku příčinou dostatečně významnou. Míra způsobení následku přitom může klesnout až na tak nepatrný stupeň, že příčinná souvislost je prakticky bez významu, a tedy o trestný čin nejde.

Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru o absenci příčinné souvislosti též mezi jednáním žalované 1) a ušlým ziskem ze zmařeného prodeje nemovitosti. Příčinou neuzavření kupní smlouvy byla totiž dohoda smluvních stran o zrušení smlouvy o smlouvě budoucí, ostatně odpovědná za škodu by mohla být pouze smluvní strana. Žalobci navíc ani nemohl ujít zisk z prodeje nemovitosti, jejímž výlučným vlastníkem se nikdy nestal.

Shrnutí základních zásad trestního práva

• Zásada zákonnosti: Nikdo nesmí být potrestán za to, co není popsáno v zákoně.
• Zákaz retroaktivity: Jednání je trestné, pokud bylo trestné v době jeho spáchání a zůstane trestným až do právní moci rozsudku.
• Zásada humanismu: Nikdo nesmí být mučen ani podroben krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení nebo trestu.
• Zásada individuální odpovědnosti fyzických osob: Trestně odpovědná je vždy konkrétní osoba, nikoli kolektivní vina.
• Zásada odpovědnosti za zavinění: Pachatel může být potrestán pouze tehdy, pokud určitý následek zavinil.
• Zásada materiální pravdy: Orgány činné v trestním řízení musí usilovat o přesné zjištění skutkového stavu.
• Zásada ne bis in idem: Nikdo nesmí být stíhán dvakrát za stejnou věc.
• Zásada presumpce neviny: Na obviněného je třeba až do právní moci odsuzujícího rozsudku pohlížet jako na nevinného.
• Zásada oficiality: Orgány činné v trestním řízení jednají z úřední povinnosti.
• Zásada obžalovací: Stíhání před soudem je možné jen na základě obžaloby.

Kdy se používá zásada umělé izolace jevů?

V níže uvedené tabulce jsou uvedeny příklady situací, kdy se zásada umělé izolace jevů uplatňuje:

Zásada umělé izolace jevů je klíčovým nástrojem v trestním právu, který umožňuje spravedlivé a precizní posouzení příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem, zejména v komplexních případech, kde spolupůsobí více faktorů.

Čtěte také: Plastové cihly: Nezbytnost pro květinová aranžmá

tags: #zasada #umele #izolace #jevu #vysvětlení

Oblíbené příspěvky:

• Jak vybrat správnou ukončovací lištu?
• Tenzometry v cementových silech
• ochranné lišty na Škoda Superb
• Naše zkušenosti se Stavebniny hrou
• Vše o parozábranách ve dřevostavbách