Návod na zateplenou dřevěnou udírnu svépomocí

Toužíte po své vlastní udírně? Lze jí dnes zakoupit jako hotovou třeba z nerezu nebo dřevěnou. Ale určitě budete mít daleko větší radost, když si jí na zahradě vlastnoručně postavíte. Pokud však chcete své „zahradní kulinářství“ posunout o level výš, dejte se do stavby vlastní cihlové či dřevěné udírny! Šikovný kutil to s dobrým návrhem udírny zvládne jistě sám, je však plno informací, které bychom měli před zahájením stavby znát.

Předtím, než začneme domácí udírnu stavět, si musíme zajistit vhodný materiál i nářadí. Výroba udírny není nic příliš náročného, ale je potřeba mít jisté znalosti, a hlavně být dostatečně zručný. Aby vaše udírna opravdu udila tak, jak má, musí splnit několik určitých parametrů. Je také vhodné si o stavbách udíren něco přečíst. Třeba u nás.

Výběr typu udírny

Na začátku byste si měli určit přesný typ, jaký chcete do vaší zahrady. Výběr by měl záviset na tom, jaké suroviny se v ní chystáte připravovat a jestli chcete udírnu na teplé, nebo studené uzení. Samozřejmě každému vyhovuje něco jiného a tato stavba by měla sedět nejvíc vašim požadavkům.

První rozdělení je podle toho, jaké potraviny byste v udírně měli připravovat. Je jasné, že se v klasické udírně nedají současně udit ryby a sýry. Při tomto procesu by vůně z ryb nasákla i do sýra. Pokud chcete najednou udit více různých potravin, měli byste si postavit multifunkční udírnu.

  • Udírna na maso a ryby - každá udírna se dá použít na tepelnou úpravu jakýchkoliv potravin. Většinou jsou to zpracované masové výrobky. Také se v ní dají připravit i různé druhy zeleniny, ovoce, ořechy, sýry a další nemasité výrobky. Speciální je udírna na ryby, která se jinak nazývá také rybářská udírna.
  • Multifunkční udírna - v tomto případě se dají najednou připravovat různé typy potravin, ale navzájem neovlivní svoji chuť a vůni. Tato zařízení jsou vybavená více udicími komorami. Díky tomu budete moci najednou tepelně upravovat maso, ryby i nemasové výrobky.

Teplé a studené uzení

Existují i různé styly uzení, při kterých je základním faktorem teplota a délka uzení. Nazývají se teplé a studené uzení. K tomuto budete potřebovat nejen správnou udírnu, ale je potřebné dokoupit i příslušenství. Navíc jednou z metod je také uzení za vlhka, kdy se uvnitř udírny udržuje vyšší vlhkost. Díky tomu jsou výrobky šťavnatější a využívá se hlavně při přípravě salámů.

Čtěte také: Průmyslová mozaika z dřeva

  • Udírna na teplé uzení - každá udírna se dá použít na teplé i horké uzení. Ve svépomocně postavené udírně by neměl chybět kvalitní teploměr a případně i termostat. Takto budete moci přesně regulovat teplotu při úpravě masa a nemasových výrobků. Teplé uzení probíhá při teplotách od 45 do 75 stupňů.
  • Udírna na studené uzení - tato metoda je šetrnější, ale zároveň vám zabere víc času. Proces probíhá při teplotě 25 stupňů Celsia. Studené uzení se vyplatí u potravin s menším obsahem tuku (hovězí, vepřové a kuřecí maso, ryby, zelenina nebo sýr).
  • Uzení studeným kouřem - Asi nejméně známé je uzení tzv. studeným kouřem. Není divu, jde o technologicky i časově velmi náročný proces. Pro úplnost ho zde ale zmínit musíme. Teplota se pohybuje okolo 15-30°C a podmínkou je i velmi vysoká vlhkost používaných potravin. Doba uzení se pohybuje v řádu dnů až týdnů. Tímto způsobem se udí především šunka a některé druhy salámů, nebo klobás.
  • Uzení teplým kouřem -Oproti tomu uzení teplým kouřem je v našich podmínkách mnohem rozšířenější. Při něm panuje za dvířky udírny teplota 45-70°C, která připraví chutné vyuzené speciality za 12 až 24 hodin. Právě tento typ uzení dodá hotovým klobásám či šunce typickou chuť i vůni, která se po rozbalení voskovaného papíru rozlije do všech místností.
  • Uzení horkým kouřem - Naopak uzení horkým kouřem je velmi intenzivní proces, při kterém se maso připravuje při 65-90°C. V domácích podmínkách se používá hlavně pro tzv. rychlouzení, které vylepší vařenou šunku nebo klobásy už za tři hodiny. V topeništi se topí tvrdým dřevem.

Konstrukční části udírny

Jak zděné, tak dřevěné udírny fungují na stejném principu a skládají se ze stejných konstrukčních částí.

  • Topeniště je část udírny, ve které se spaluje dřevo a kde současně vzniká i kouř, který je odváděn do další části udírny. Topeniště musí odolat vysokým teplotám, proto se zpravidla staví ze šamotových cihel. Můžete použít i základ ze starých kamen, například ze známého typu Petra. Topeniště musí být vybavené dvířky a uvnitř roštem, přes který bude propadávat popel do popelníku. Jak k vlastnímu ohništi, tedy prostoru nad roštem, tak k popelníku musí vést samostatná těsně doléhající dvířka. Obě dvířka musí umožňovat regulovaný přístup vzduchu, tj. musí být opatřená vzduchovou růžicí. Skrz popelníková dvířka přichází tzv. primární vzduch, který prochází při hoření palivem. Ten určuje intenzitu hoření. Sekundární vzduch přichází skrz dvířka ohniště.
  • Kouřovod slouží k odvodu kouře z topeniště do udicí skříně. Jako kouřovod dobře poslouží kameninová trubka, případně trubka z litiny nebo oceli. Pro zajištění dobrého tahu je třeba kouřovod vyspádovat, a to se spádem alespoň 5 cm na metr. Kouřovod musí mít stoupající sklon, aby kouř mohl přirozeně stoupat k udírně. Jeho délka, jestliže vede volně vzduchem, bude zhruba 2 m, průměr cca 15 cm. Potřebujeme-li z praktických důvodů kouřovod zanořit pod zem, prodloužíme ho na 3 až 4 m. Použijeme na něj jakoukoli trubku z nehořlavého materiálu, např. keramickou odpadní rouru, betonovou rouru nebo kouřovou rouru od kamen. Anebo můžeme kouřovod vyzdít z cihel.
  • Udicí skříň nebo také komora je prostor, ve kterém dochází k samotnému uzení. Zkušení stavitelé udíren doporučují vsadit na osvědčené rozměry 90 x 90 cm. V případě zděných udíren se udicí komora vyrábí z ocelového plechu a následně se obezdí cihlami. Mezi ocelovým pláštěm a cihlou musí být mezera, která umožní bezproblémové rozpínání skříně způsobené změnami teplot. Obezdění udírny by mělo být zakončené ve výšce, kde bude umístěné zastřešení. Vnitřní prostor skříně lze vybavit rošty či tyčemi pro zavěšení uzenin. Pohodlný přístup do udírny zajistí boční dvířka. Měla by být dostatečně prostorná a prostor udicí komory musí dobře utěsnit.
  • Komín se stará o odvod spalin ven z udírny. Měl by být vybavený stříškou zajišťující ochranu před deštěm. Zastřešení s komínem lze u domácích udíren realizovat různými způsoby. Jednodušším řešením je udírnu z horní části opatřit plechem a spaliny odvést obyčejným (třeba plechovým) kouřovodem. Náročnější (za to vzhledově působivější) cestou je celou udírnu a prostor kolem ní zastřešit. Pokud se rozhodnete pro stavbu krovu, osaďte komín jako první. Do komína instalujeme klapku, s jejíž pomocí budeme regulovat množství odcházejícího kouře. V obchodě lze sehnat otočnou, chceme-li opravdu ušetřit, vystačíme si v nejhorším i s cihlou pokládanou na komín. Udírnu je také možné zakončit digestoří, na kterou lze nasadit klapku a zároveň i stříšku, která zamezí zatekání do udírny.

Materiály pro stavbu dřevěné udírny

Konstrukčně jednoduché jsou dřevěné udírny, které jsou vhodné pro uzení menšího množství masa, klobás nebo ryb. Výhodou dřevěné udírny je nízká hmotnost, díky které se dá v případě potřeby snadno přesunout na jiné místo. Udicí komoru tvoří jednoduchá dřevěná bedna, ohniště se pak staví ze šamotových desek či cihel.

Při stavbě dřevěné udírny se nejčastěji používá:

  • Smrk: Smrk je jedním z nejlevnějších druhů dřeva, proto je také často používaný jako stavební materiál.
  • Dub či buk: Nejvhodnější je smrk, ale často se používá i dub či buk, který masu dodá specifické aroma. Jeho nevýhodou je však vyšší cena.
  • Hrušeň: Hrušeň se dobře snáší s vysokými teplotami.
  • Ořech: Ořechové dřevo je velmi pevné a odolné proti ohni.

Postup stavby dřevěné udírny

Výrobu udírny začneme sestavením dřevěné části, tedy jakéhosi menšího domečku. Kostru postavíme z dřevěných hranolů o vámi preferované délce. Mezi ty pak pomocí vrutů umístíme dřevěné palubky. Stříška na boudičku může být sedlová (pokud si na ni troufáte) nebo jednoduše rovná. V tomto případě se však doporučuje alespoň menší spád. Do střechy poté umístíme komín. Ten však nemůžeme vytvořit z čehokoliv, protože kouř z udírny nesmí neustále odcházet ven.

Ohniště

Výroba dřevěné udírny se neobejde bez stavby ohniště. Topeniště k udírně může být vystavěno buďto pevně z cihel a zapuštěno přímo do terénu, což se hodí pro velké cihlové i dřevěné udírny, nebo si jej jednoduše zakoupíte v obchodě zvlášť. Set k zakoupení kromě podstavce obsahuje tedy také samotné topeniště, které je velice kompaktní, estetické a v zahradě nebude nijak překážet. Posledním kouskem je pak kouřovod složený z trubky a kolene.

Čtěte také: Jak vyrobit dřevěnou houpačku

Chcete-li se raději vrhnout do stavby zděného topeniště, musíte v první řadě myslet na to, že mezi ohništěm a udírnou musí být určitý spád. Ohniště tedy stavíme v terénu o něco níže, aby kouřovod lehce směřoval nahoru. K jeho stavbě budeme potřebovat cihly, beton, kameny, prostě cokoliv, v čem lze rozdělat pořádný oheň a bude to bezpečné. Ze zadní strany topeniště vyvedeme kouřovod spodní strany udírny.

Dvířka

Poslední částí stavby jsou dvířka do udírny. Ta mohou být buďto klasicky zepředu, což velice usnadní manipulaci s uzeným masem. U menších, a hlavně nižších udíren, je však možné klasická dvířka nahradit otevíracím „stropem“ udírny, na který jednoduše připevníme panty a manipulujeme skrz něj s potravinami k uzení. Dvířka tedy musí být dostatečně těsná. Ta klasická s předním otevíráním jsou opatřena panty a kličkou pro otevírání. Mohou být buďto dřevěná jako zbytek boudičky, nebo lze použít i variantu z kovu.

Zateplení dřevěné udírny

Tato udírna je konstruována přesně pro potřeby naší sestavy pro elektrickou udírnu. Ve spojení s naším generátorem kouře GEKON®, topnou spirálou a termostatem se z ní stává dokonalý nástroj pro výrobu domácích uzenin. Do udírny můžete pohodlně zavěsit 20 kg masa a cca 15 kg klobás. Udírna je zateplená 5 cm vaty a opláštění tvoří palubky tloušťky 15+19 mm. Díky své bytelné konstrukci váží přes 100 kg. Velikost udící komory je 49×49×110 cm a celková výška udírny je 190 cm.

Díky zateplení je teplota v udírně stabilní a spotřeba elektrické energie je tím pádem mnohem nižší, než u klasických jednoplášťových udíren.

Příslušenství pro uzení

  • Háčky - háčky ve tvaru S jsou univerzální a dají se využít zejména při přípravě masových výrobků. Účkové háčky byly přizpůsobené na uzení ryb. Ty se připravují vcelku.
  • Rošty - jsou dva typy roštů: rovné a vlnkové. Rovné rošty slouží na uzení masa a některých ryb.
  • Rám na tyčky - vylepšeným řešením je vysouvací rám.
  • Odkapová miska - ve spodní části udírny se do ní zachytávají odkapávané části z potravin, které se vlivom tepla rozehřívají.
  • Teploměr - nacházet by se měl v každé udírně, abyste mohli regulovat teplotu uzení. Ideální je bimetalický s rozsahem 0 až 150-200 °C s dlouhou stopkou (20, nejlépe však 50 cm).

Důležité rady a tipy

  • Špatné dřevo - aby bylo maso voňavé a opravdu dobře vyuzené, nestačí do ohniště naházet jakékoliv dřevěné zbytky ze zahrady. Využijte nejlépe dobře vysušené dřevo ovocných nebo listnatých stromů. Nejlepší dřevo pro uzení je bukové.
  • Nakládání masa - stěžejní je samozřejmě správné ochucení a naložení masa. Pokud ještě nemáte v oku přesný poměr soli a vody, raději nakoukněte do nějaké ověřené kuchařky nebo se poptejte známých, kteří již mají s uzením bohaté zkušenosti. Po vyuzení totiž s přesoleným či nedosoleným masem nic nezmůžete.
  • Špatná teplota v udírně - tento problém se objevuje zejména při uzení v mrazivém počasí. V tomto případě ohniště dostatečně předem roztopte a oheň neustále udržujte. Teprve až do správně vyhřáté udírny umístěte maso.
  • Příliš krátká či dlouhá doba uzení - lidé také občas neví, jak dlouho maso udit. Když už tedy máme správnou teplotu a udíme horkým dýmem, optimální doba je 10-12 hodin.
  • Požární bezpečnost v okolí topeniště: Nezapomeňte, že se během uzení musíte starat o oheň a je třeba dodržovat bezpečnostní zásady. Chraňte se ochrannými pomůckami proti žáru a do okolí topeniště neumisťujte žádné hořlavé materiály.
  • Výběr dřeva pro uzení: Podle toho, které dřevo budete spalovat, získá uzené maso specifickou chuť.

Péče o udírnu

  • Skladujte udírnu na suchém místě: Pokud udírna nestojí celoročně na zahradě, skladujte ji na suchém místě.
  • Nezapomínejte na hygienu - neměli byste zapomínat ani na pravidelnou údržbu udírny. Pravidelně čistěte hlavně antikorozní tyče a háčky, které se dostávají do kontaktu s potravinami nejvíc. Uzení způsobuje vznik korozivního kondenzátu, což může narušit kovové části udírny.
  • Prodloužení životnosti - jak prodlouží životnost dřevěné udírny? První možností je použití kvalitního dřeva, například červeného smrku na kostru a borovice jako obklad. Důležitá je ochrana dřeva před vlhkostí. Proto by měla střecha přesahovat na každou stranu aspoň 10 centimetrů.

Čtěte také: Typy a stavba dřevěných chatek

tags: #zateplena #drevena #udirna #navod

Oblíbené příspěvky: