Zateplení fasády stávající školy: Kompletní průvodce

Zateplení fasády je návratnou investicí. Vhodným zateplením fasády odbouráte tepelné mosty v konstrukci a zvýšíte akumulaci zdiva. Provedení zateplení fasády je poměrně velký a relativně nákladný zásah, proto je dobré provést zateplování fasády pořádně a správně. Jakékoli následné opravy jsou komplikované a drahé. Nejenom technologická nekázeň na stavbě, ale i nepřesné nebo chybně navržené řešení ze strany projektanta bývají hlavními příčinami nevydařeného zateplení fasád. Zateplení fasády je časově i technologicky náročné. Doporučujeme tedy přenechat provedení specializovaným firmám. Pokud si nevíte rady se zateplením ochotně Vám pomůžeme s návrhem řešení a poradíme jak správně zateplovat.

Vnější kontaktní zateplovací systémy (ETICS)

Vnější kontaktní zateplovací systémy (VKZS nebo anglický ekvivalent ETICS) jsou montovány v Evropě již od 50. let minulého století, v České republice pak od 90. let. Vnější kontaktní zateplovací systémy (ETICS - External Thermal Insulation Composite Systems) se zpravidla skládají z vhodných tepelně izolačních desek, lepících a armovacích tmelů, různých druhů talířových hmoždinek a příslušenství (rohové, zakládací, ukončovací, dilatační a další profily) a různých typů fasádních omítek, penetrací atd. Garantem funkčnosti je nositel systému, který vydává technologický předpis určující požadavky, pravidla a doporučení pro provádění systému.

Pro realizaci vnějšího kontaktního zateplovacího systému je vhodné zajistit v potřebném rozsahu projektovou, stavební a ostatní technickou dokumentaci. Její součástí by mělo být, mimo jiné, tepelně technické posouzení zateplované konstrukce a statické posouzení předepisující také typ a rozmístění kotevních prvků.

Volba izolačního materiálu a tloušťky

První věcí, kterou musíte učinit, je volba typu a tloušťky izolačního materiálu. Na výběr jich máte celou řadu. Nejlepší poměr cena/výkon nabízí dlouhodobě minerální izolace. Má vynikající tepelně-izolační vlastnosti a na rozdíl od jiných materiálů plní i funkci akustické izolace, umožňuje domu dýchat a je nehořlavá. Kamenná vlna je charakteristická vysokou schopností propouštět vodní páru (ve srovnání s izolacemi na bázi plastů i více než desetkrát). Její použití při zateplování fasády tak vždy přispívá k aktivnější bilanci vlhkosti. Kamenná vlna vykazuje velmi dobré tepelně izolační vlastnosti, je vhodná pro budovy zděné i pro dřevostavby, pro novostavby i rekonstrukce. Kamenná vlna je nehořlavá. Třída reakce na oheň je A1 nejvyšší možná. Zabezpečuje pasivní požární bezpečnost všech staveb.

Tloušťka tepelné izolace by měla splňovat požadavky závazné normy ČSN 73 0540:2 a dále také požadavky vyhlášky č. 78/2013 Sb. o energetické náročnosti budov, která je ovšem přísnější než norma. Zateplení by mělo být ekonomicky optimální, což se posuzuje pro každý dům zvlášť. Tloušťka tepelné izolace by měla splňovat požadavky závazné normy ČSN 73 0540:2 a dále také požadavky vyhlášky č. 78/2013 Sb. o energetické náročnosti budov, která je ovšem přísnější než norma. V tabulce z katalogu Isover je vyjádřen tepelný požadavek na celou konstrukci. Druh a tloušťka zateplované stěny, případně stávající zateplení snižuje tento požadavek na celkové zateplení. Pokud tedy zateplujeme cihlovou stěnu o tloušťce 450 mm, té odpovídá v přepočtu izolace o tloušťce cca 20 mm. Děrované cihly o stejné tloušťce budou „nahrazovat“ 65 mm izolace, a tak dále. Minimální tloušťka nového zateplení se tedy bude pohybovat v rozmezí 100 - 150 mm. V případě nízkoenergetického nebo pasivního standardu se pak tloušťka izolace dostává do rozmezí 240 - 350 mm.

Čtěte také: Jak montovat palubky na polystyren?

Tepelné požadavky na obvodové stěny dle ČSN 730540-2
Typ stěny Požadovaná hodnota součinitele prostupu tepla (W/m²K) Doporučená hodnota součinitele prostupu tepla (W/m²K)
Obvodové těžké vnější stěny 0,38 0,25

Příprava podkladu

Podklad pro vnější fasádní zateplovací systém (ETICS) musí být vyzrálý, bez prachu, mastnot, výkvětů, puchýřů a odlupujících se míst, biotického napadení a aktivních trhlin. Pro zbavení se nánosu špíny se doporučuje například omytí tlakovou vodou. Rovinnost podkladu by neměla být horší než 20 mm/m u částečného lepení, nebo 10 mm/m u celoplošného lepení. Vnější kontaktní zateplovací systémy nejsou určeny pro vyrovnávání nerovností na fasádách. Před tím než přistoupíte k založení zateplovacího systému a lepení tepelně izolačních desek, nutně musíte ověřit a případně zajistit rovinnost podkladu (například aplikací jádrové omítky) a ověřit přídržnost podkladu. Odmontujte všechny fasádní prvky, které mohou bránit zateplování (hromosvody, světla, odvětrací mřížky apod.). Uchovejte je, abyste je později mohli znovu osadit.

Založení systému

U kontaktního zateplovacího systému jsou přípustné 2 varianty založení izolantu. První za pomocí zakládací latě a druhá namontováním zakládacího profilu. V praxi je více používaná druhá metoda. Pro založení zateplovacího systému se nejčastěji používají hliníkové zakládací profily (soklové lišty). Na stěnu se zpravidla upevňují zatloukacími hmoždinkami. Šířka zakládacího profilu musí odpovídat použité tloušťce izolantu. Montáž zakládacích profilů se provádí od rohů. Pro vytvoření rohů se předem upraví zakládací profil podle úhlu rohu stavby. Mezi takto osazené rohové profily se doplní rovné díly. Nejmenší zbytek zakládacího profilu by neměl být menší než 30 cm. Profily se osazují s 2 - 3 mm mezerou mezi konci profilů a kotví se 3 kusy zatloukacích hmoždinek na 1 m. K jejich případnému vyrovnání se použijí distanční podložky (tloušťky 1 - 10 mm). K napojení profilů se používají plastové spojky. Spára mezi profily a podkladem musí být utěsněna lepicí hmotou. Staré, ale stále ještě často používané hliníkové lišty způsobují značný liniový tepelný most, takže je vhodnější použít modernější plastovou variantu. Tyto profily mají velkou výhodu v tom, že výrazně nedilatují. V oblasti založení systému se musí a u nadpraží otvorů se doporučuje vhodným způsobem zajistit bezpečné odkapávání stékající vody.

Nanášení lepícího tmelu a lepení izolace

K přípravě práškových hmot se použije pouze čistá voda, příprava pastózních tmelů spočívá pouze v jejich promíchání. K materiálům není dovoleno přidávat žádné přísady, pokud není v technickém listu použité hmoty uvedeno jinak. U izolačních desek i lamel, které nejsou opatřeny silikátovým nástřikem se před nanesením lepícího tmelu musí do desky vtlačit tenká (penetrační) vrstva tmelu. Tento krok u izolací se silikátovým nástřikem odpadá. U všech typů desek se lepící tmel nanáší po obvodu desky a ve třech bodech v ploše desky (deska by měla být přilepená na min. 40 % plochy). U všech typů fasádních lamel FKL se tmel nanáší celoplošně s použitím ozubeného hladítka.

Fasádní izolace se lepí od spodu nahoru, ve vodorovných řadách (podobně, jako se staví z cihel) a na vazbu. Izolační desky (EPS) se lepí zespodu nahoru na vazbu větším rozměrem desky vodorovně. Desky tepelné izolace se lepí na vazbu, a to se vzájemným posunutím minimálně 150 mm. První řada desek lamel se musí vsadit pevně do zakládacího profilu. Pokud se provádí založení bez zakládacího profilu, desky nebo lamely se podepřou montážní latí a do lepeného spoje se v místě založení systému osadí pás skleněné síťoviny, který slouží k vyztužení základní vrstvy na spodní hraně systému. Během lepení je důležité dbát na to, aby se lepící hmota nedostala na boční stěny izolantu. Spára mezi deskami tepelné izolace nesmí být umístěna do spáry zakládací lišty. U stavebních otvorů (okna, dveře, garážová vrata apod.) upravte izolační desky do tvaru písmene L a přiložte tak, aby v rozích stavebních otvorů nevznikla žádná spára. U ostění otvorů se doporučuje provést nalepení desek nejprve v ploše s přesahem. Následně se provede vlepení izolantu do špalety. Po zatvrdnutí lepící hmoty se provede jejich srovnání s vnitřní plochou zaříznutím nebo zabroušením. Při lepení izolantu u rohů otvorů nesmí docházet k průběžné spáře ve vodorovném ani svislém směru. Přebývající část izolační desky se odřízne. Spáry větší než 2 mm je třeba vyplnit izolačním materiálem. Spáry mezi deskami (EPS, XPS a perimetru) do šířky 4 mm je možno vyplnit nízkoexpanzní montážní pěnou. Spáry šířky nad 4 mm se vyplní vhodným přířezem izolantu. U izolantu z minerální vlny (MW) se montážní pěna k vyplňování spár nesmí používat. Zvláštní pozornost je nutné věnovat šedým grafitovým polystyrenům, které se dokáží na přímém slunci velmi rychle zahřát a zvětšit svoji velikost. V krajním případě se může stát, že všechny vrstvy kontaktního zateplovacího systému popadají, nevydrží nápor sání větru, nebo jejich vlastní tíhu (v případě těžkých obkladů).

Kotvení izolačních desek

Izolační desky ukotvěte vhodnými talířovými hmoždinkami. Rozdělují se podle typu podkladu do tříd A - beton - kámen, B - plná cihla, C - děrované cihly, D - lehčený beton, E - pórobeton. Kotvení provádějte na základě projektové dokumentace a technologického předpisu nositele systému. Kotvení se navrhuje v souladu s postupem uvedeným v ČSN 732902. Délka kotev se stanovuje s ohledem na tloušťku izolace a s ohledem na skutečné provedení podkladu (do kotevní délky se nezapočítává například omítka). Po přiměřeném zatuhnutí lepícího tmelu (zpravidla 24 hodin po nalepení izolace) můžete přistoupit k montáži fasádních talířových hmoždinek. Pro fasádní desky s podélnou orientací vláken se zpravidla používají hmoždinky s průměrem talířku 60 mm, pro lamely s kolmou orientací vláken s talířkem 140 mm. Pro kotvení fasádní izolace z kamenné vlny se používají hmoždinky s kovovým šroubovacím nebo zarážecím trnem.

Čtěte také: Jak zateplit strop mezi trámy?

Minimální počet kotev jsou 4 ks na jeden metr čtvereční. Nejčastěji se používá kotvení 6 ks/m². Počet hmoždinek zpravidla začíná na počtu 6-8 ks na metr čtvereční. Velmi důležité je také rozmístění hmoždinek na izolantu. U pěnových polystyrenů se zpravidla hmoždinky umísťují do rohů a T-spojů desek, u minerálních vln je zajímavou možností i kotvení do těla desek. V případě kotvení desek z minerální vlny je nutné zkontrolovat také doporučení na velikost talířové hmoždinky. Materiály pevnostní třídy TR15 se kotví standardní hmoždinkou s talířkem o průměru 60 mm. Hmoždinky zajišťují stálý přítlak izolačních desek na lepící tmel a zabraňují zvedání desek od podkladu. Zároveň se snižuje smykové zatížení desek, což způsobuje, že se desky nemohou posouvat do stran. Konstrukce vnějšího kontaktního zateplovacího systému bez kotevních prvků je možná pouze s použitím lamel s kolmým vláknem (FKL) u objektů s výškou do 20 m, v případě, že tuto variantu připouští nositel systému, za předpokladu že podklad lze považovat za únosný (bez separujících vrstev - například nátěrů).

Způsoby montáže hmoždinek:

  • Povrchová montáž: Talířek musí být zatlačen do izolace tak, aby byl skryt v rovině tepelné izolace.
  • Zápustná montáž: Pro omezení vlivu bodových tepelných vazeb je vhodné zvolit některý ze způsobů zápustné montáže hmoždinek. Při zápustné montáži je talířek hmoždinky zapuštěn, s použitím speciálního nástroje, pod povrch tepelné izolace a následně překryt krycí zátkou z minerální vlny. Tato varianta zamezuje nežádoucímu prokreslování hmoždinek na povrchu fasády a zároveň snižuje přibližně na polovinu vedení tepla dříkem hmoždinky. Bezprostředně po aktivaci hmoždinek, před realizací základní armované vrstvy proveďte lokální přestěrkování míst kde jsou hmoždinky umístěny tak, aby povrch izolace tvořil jednolitou plochu.

Před provedením základní vrstvy

Před tím než začnete s vytvářením omítkového souvrství, proveďte kontrolu nalepených desek. Případné mezery mezi deskami tepelné izolace doplňte pomocí přířezů tepelné izolace. Mezery mezi izolačními deskami z kamenné vlny je nepřípustné vyplňovat montážní pěnou nebo lepicím či stěrkovým tmelem! Před realizací celoplošně armované základní vrstvy začistěte detaily fasády, například rohy, ostění a nadpraží oken, apod. Pro rohy použijte zakončovací rohové profily s integrovanou síťovinou. Vkládají se do tmelu naneseného na roh a s pomocí hladítka se začistí do výsledného tvaru. V exponovaných místech jako jsou rohy dveřních a okenních otvorů se obdobným způsobem položí pomocná diagonální výztuž o rozměru nejméně 300 × 200 (mm). Přebruste celou plochu do roviny tak, aby vznikla rovná souvislá plocha. Na celou plochu pak naneste stěrkovou hmotu v tloušťce 2-5mm. Na všechna nároží domu osaďte rohové profily s výztužnou tkaninou. Následně osaďte parapetní profily, na podhledy LT profily s okapničkou a kolem oken, dveří, vrat a jiných stavebních otvorů začišťovací okenní profily.

Základní armovaná vrstva

Po nalepení a ukotvení tepelně izolačních desek a následné technologické přestávce (nejméně 24 hodin) se přistupuje k realizaci základní armované vrstvy, která je tvořena výztužnou síťovinou zapuštěnou do stěrkového tmelu (zpravidla o tloušťce 3 až 4 mm). Základní vrstva se na fasádní izolace z kamenné vlny nanáší zpravidla ve dvou krocích:

  1. Nejprve se nanáší vyrovnávací vrstva v tloušťce min 2 mm. U desek bez silikátového nástřiku v rámci tohoto kroku vtlačte do minerální izolace tenkou penetrační vrstvu tmelu. Při používání desek s nástřikem vtlačovat penetrační vrstvy nemusíte.
  2. Následuje realizace armované vrstvy, která se nanáší s pomocí ozubeného hladítka s velikostí zubu 10 × 10 (mm). Do této vrstvy se vkládá výztužná síťovina - perlinka tak hluboko, aby byla z obou stran krytá stěrkovou hmotou. Síťovina se pokládá shora. S pomocí hladítka se vtlačí do tmelu a tmel protlačený síťovinou se uhladí do výsledné roviny. Jednotlivé pásy výztužné tkaniny se kladou se vzájemným přesahem nejméně 100 mm. V místech napojení dvou dílů perlinky nenechávejte mezeru, ale díly přeložte přes sebe v šířce nejméně 10 cm. Na zvláště namáhaných místech fasády se sousední díly musejí překrýt dvojnásobně. Rohy oken a dalších stavebních otvorů vyztužte dodatečně další vrstvou perlinky tzv. diagonálou o rozměrech 30 x 20 cm. V případě nutnosti lze na vyrovnanou a nevyschlou armovanou vrstvu nanést ještě finální vyrovnávací vrstvu tmelu.

Pokud se skleněná síťovina dává ve dvou vrstvách, dává se bez přesahů. Základní vrstva včetně skleněné síťoviny musí být přetažena přes zakládací lištu. Po vytvoření základní vrstvy je nutná technologická přestávka v souladu s pokyny v dokumentaci vydané nositelem systému.

Konečná povrchová úprava

U vnějších kontaktních zateplovacích systémů se jako finální povrchová úprava používá nejčastěji některý z typů tenkovrstvých omítek. Na vnější kontaktní zateplovací systémy se zpravidla používají omítky s velikostí zrna (ta určuje tloušťku omítky) od 1,5 do 5 (mm). Po důkladném vyschnutí armovací vrstvy naneste válečkem nebo štětcem penetrační nátěr pod finální omítku. Penetrace by měla být probarvená do odstínu fasádní omítky. Jako první krok při realizaci omítky naneste penetraci určenou montážními pokyny - výrobci zpravidla dodávají penetraci pod omítky probarvenou do stejného odstínu jako omítka, omezí se tím drobné chyby které mohou vzniknout při vlastním zpracování omítek. Jako poslední krok se provede tzv. natažení omítky. Tento krok by měli provádět zkušení pracovníci v souladu s montážními pokyny. Konečným krokem je nanesení fasádní omítky hladítkem. Fasádní omítka je dodávána v kbelících v probarveném odstínu. Stačí ji míchadlem promíchat a podle situace i mírně přiředit. Tento krok vyžaduje zkušenosti a manuální zručnost.

Čtěte také: Postup zateplení pod palubky

Výběr omítkové směsi:

Omítkové směsi umožňují vytvoření povrchů s různou strukturou a v široké škále barev. Důležité je ale také zvolení vhodné pojivové báze. Nejčastěji používané typy omítek jsou:

  • Akrylátové omítky: Vyrábějí se v široké škále struktur a barev. Mají vynikající mechanické vlastnosti a jsou cenově poměrně dostupné. Patří však k difúzně spíše uzavřenějším materiálům, méně dýchají.
  • Silikonové omítky: Jsou relativně prodyšné. Díky tomu, že jsou přirozeně hydrofobní, tak u nich dochází k menší degradaci barevnosti i k menšímu usazování nečistot.
  • Silikátové omítky: Jedná se o tradiční materiál, který vykazuje vysokou prodyšnost i odolnost. Jsou vhodnou volbou pro systémy s kamennou vlnou.
  • Jiné omítky: Silikon akrylátové nebo silikon silikátové omítky mohou kombinovat některé z výhod omítek uvedených výše.

Břízolit je tradiční omítka používaná již několik desetiletí a zájem o ni opět roste, a to nejen pro její zajímavý mírně třpytivý povrch, ale především pro její téměř nesmrtelnou životnost, bez řas a machu vydrží mnoho desítek let. Je to materiál přímo předurčený k použití na školních budovách a vzdělávacích institucích.

Finální úpravy a kontrola

Nyní osaďte klempířské prvky, jako jsou parapety, oplechování, stejně jako odvětrávací mřížky do míst, kde jsou pro ně fasádní vstupy. Pokud jste nepoužili začišťovací okenní profily, zatmelte spáry kolem oken pružným akrylátovým tmelem. Všechny kroky je nutné provádět v souladu s technologickým postupem vydaným nositelem systému. Dodržení uvedeného technologického postupu je také zcela zásadní pro přiznání záruky na zateplení.

Důležité aspekty a časté chyby

K systematickým tepelným mostům patří i každá hmoždinka procházející skrz tepelný izolant. Chybné lepení desek tzv. "na buchty", podkládání desek přířezy (snaha tímto způsobem vyrovnat nerovnosti podkladu), vyplnění mezer mezi deskami tepelné izolace lepicí hmotou. Nepřípustné je lepení desek tzv. "na patky". Spára mezi deskami tepelné izolace nesmí být umístěna do spáry zakládací lišty. Pak se prakticky nelze - i při jinak dokonalém provedení základní vrstvy v tomto detailu - vyhnout prasklinám v místě spár. Chyba nastává zvláště u nerovných fasád rekonstruovaných domů. K jejich případnému vyrovnání se použijí distanční podložky (tloušťky 1 - 10 mm). Špatné provedení kotvení bývá vůbec nejčastější a nejviditelnější vadou fasádních zateplovacích systémů. Prokreslování hmoždinek lze výrazně omezit i zápustnou montáží, která je možná u většiny fasádních zateplovacích materiálů. Talíře kotevních prostředků nesmí být příliš zamáčknuté do tepelné izolace a desky tak poškozovat a nesmí z povrchu ani vylézat. V rámci strukturování omítky již nelze vyrovnávat nerovnosti podkladu. Snahy o vyrovnání podkladu v této fázi obvykle vedou k ještě horšímu výsledku. Kvalita struktury konečné povrchové úpravy závisí na kvalitě podkladu. Maximální nerovnost podkladu (základní vrstvy) by měla být (0,5 mm + tl. zrna omítky).

Pokud je stávající fasáda v přijatelném stavu a nevykazuje místa s větším poškozením, není ji nutno odstranit. Další vrstva izolace by se připevnila speciálními hmoždinkami a povrchově upravila obvyklým způsobem. Nebezpečí kondenzace vodní páry v nejchladnějších místech hrozí zejména tam, kde vznikají tzv. „tepelné mosty“, což jsou místa se zhoršenými tepelně izolačními vlastnostmi, např. v místech ocelových nosníků, betonových překladů apod.

Příklady zateplených škol

Vzhled, odolnost, životnost a udržitelnost fasády ovlivní na dlouhá léta všechny, kdo budovy, kde se člověk učí, studuje a vzdělává, spravují nebo je navštěvují či v nich dlouhá léta pracují. Fasády musí nejen dlouho dobře vypadat, ale také denně odolávat náročným podmínkám. Od nárazů až po extrémní povětrnostní podmínky. Použitím moderních technologií a materiálů lze dát budově její nezaměnitelnou tvář, ale také minimalizovat náklady na údržbu a zároveň přispět k ochraně životního prostředí.

  • Komunitní prostor Frastanz (Rakousko): První stupeň základní školy v obci byl vybudován v 50. letech 20. století a současný stav školy již dlouho neodpovídal aktuálním požadavkům na moderní pedagogiku. Potřebné tepelněizolační parametry a dlouhou životnost fasády zajišťují řešení firmy Sto. Základem je zateplovací systém StoTherm Classic, fasádní barva StoColor Dryonic zachovává fasádu suchou a čistou a chrání stavební konstrukci před vlhkostí.
  • Arndt-Gymnasium Dahlem (Berlín): Nová třípodlažní budova je chráněna kontaktním zateplovacím systémem a předsazeným provětrávaným zateplovacím systémem firmy Sto. Fasáda kombinuje kreativní omítku StoSignature s lineární strukturou na jedné části s hladkou omítkou s metalickou lazurou na provětrávané části fasázy.
  • Dostavba základní školy v Bernolákově: Autoři oděli efektivně řešené dispoziční schéma do stejně racionální obálky. Znalce fasádních omítek na dostavbě školy v Bernolákově zaujme břizolitová omítka Sto, vyráběná podle klasické receptury.
  • Škola Strabrect College (Eindhoven): Novostavba je energeticky udržitelná a současně se zapojuje do cirkulární ekonomiky. Fasáda ovšem není z cihel, i když se to tak na první pohled může zdát. Díky vhodně zvolené kombinaci fasádních pásků StoCleyer B, kterou navrhli a sestavili architekti, získala budova přesně vzhled, který si tvůrci nové školy představovali.
  • Brucknerova univerzita v Linci: S systémem provětrávaných fasád StoVentec lze snadno vytvořit i neobvyklé tvary, které zprostředkují jedinečnost vzdělávací instituce. Zakřivená, organicky tvarovaná budova je jako socha nebo zhmotnění zvuku v parku. Nejvýraznějším prvkem budovy je lamelová fasáda - lamely poskytují nejen stínění, ale dávají stavbě lehkost a zvláštní hudební charakter.

Sto s.r.o. je součástí německého koncernu Sto, který je světovým lídrem v oblasti kontaktních zateplovacích systémů.

Jednoduchou pomůckou pro běžného stavebníka i firmu je si nechat zaslat technologický postup konkrétního zateplovacího systému.

tags: #zatepleni #fasady #stavajici #skoly #zprava

Oblíbené příspěvky: