Zatloukací hmoždinky do polystyrenu: Výběr, montáž a doporučení pro efektivní kotvení izolace

Hmoždinka je malý, ale velmi důležitý pomocník, který umožňuje pevné a bezpečné kotvení vrutů a šroubů do různých typů stavebních materiálů, od sádrokartonu přes polystyren až po beton. Při zašroubování vrutu se roztáhne a vytvoří pevný úchyt, díky kterému můžete zavěsit i těžší předměty bez rizika vytržení. Nabídka hmoždinek je opravdu pestrá, a proto je důležité zvolit správný typ i kvalitu, kterou jsou proslulé například hmoždinky Fischer.

Abyste byli schopni vybrat správnou hmoždinku, musíte vědět, do jakého stavebního materiálu ji budete upevňovat. I když se běžně používají univerzální stavební hmoždinky, nikdy nezajistí takovou pevnost jako speciální hmoždinky určené přímo pro daný typ materiálu. Kromě materiálu musíte při výběru hmoždinky zohlednit i zatížení, způsob použití a další požadované vlastnosti. Zvláštní pozornost pak věnujte při vrtání a upevňování předmětů do zateplovacích systémů. U nich je potřeba zabránit riziku pronikání vlhkosti a vytváření tepelných mostů, které mohou negativně ovlivnit energetickou náročnost domu.

Jaké zvolit hmoždinky dle materiálu?

Při výběru hmoždinky je klíčové vědět, do jakého materiálu budete vrtat. Kromě univerzálních hmoždinek totiž můžete vybírat speciální hmoždinky, které pro daný materiál nabízejí lepší vlastnosti ukotvení.

  • Hmoždinky do polystyrenu - delší a lehké, vhodné například pro upevnění prvků na fasádu. Do polystyrenu vždy volte takovou hmoždinku, která pronikne celou její vrstvou. Tyto hmoždinky pracují tak, že se roztáhnou v izolantu nebo využívají dlouhé šrouby s talířovou hlavou, ale jejich únosnost je vždy omezená.
  • Hmoždinky do sádrokartonu - jsou speciálně tvarované, aby se pevně uchytily i v tenké desce. Zkráceně by se dalo říci, že jsou více široké, než dlouhé. Pro deskové materiály jsou vhodné i hmoždinky s krátkou rozpěrnou délkou, které se jednoduše montují díky vytvarovanému vnitřnímu závitu. Pro těžší břemena sáhněte po kovových hmoždinkách vybavených deštníčkem s velkým rozpěrným rádiusem.
  • Hmoždinky do betonu - vyžadují vyšší odolnost a často se kombinují s kovovými kotvami.
  • Hmoždinky do Ytongu (pórobetonu) - konstruované tak, aby se v pórobetonu neroztrhly. Pro kotvení do pórobetonového zdiva zvolte speciální hmoždinky, které jsou vhodnější než univerzální typy nebo hmoždinky do plného zdiva. Typy určené pro montáž do pórobetonových tvárnic nebo panelů mají po obvodu žebírka, která se po zašroubování vrutu do materiálu „zakousnou“. Pro kotvení do podkladu kategorie E (autoklávovaný pórobeton) se vždy používají šroubové talířové hmoždinky.
  • Hmoždinky do duté cihly - využívají rozpěrné nebo chemické kotvy, které se v dutinách lépe roztáhnou.
  • Fasádní hmoždinky - tzv. talířové hmoždinky jsou určené pro montáž zateplovacích systémů.

Kategorie podkladových materiálů pro kotvení

Podklady se rozdělují do několika kategorií, kterým odpovídají určité zásady a očekávané parametry kotvení:

  • A - beton
  • B - plná/vápenopísková cihla
  • C - děrovaná keramická cihla
  • D - lehčený beton
  • E - pórobeton

Zatloukací vs. šroubovací hmoždinky

Natloukací hmoždinky představují levnější variantu, která je dostačující v případě menších nároků na únosnost podkladu. Jejich výhodou je jednoznačně velmi rychlá montáž. Lze je využít do plných stavebních materiálů, jako je beton, plná cihla, kámen a jiné. Používají se například pro upevnění profilů, uchycení lišt pro kabely apod. Natloukací hmoždinky se používají pro kotvení obvodových profilů sádrokartonových konstrukcí ke stávající nosné konstrukci. Hmoždinka GB je vyrobena z kvalitního nylonu a osazuje se do zatlučením kladivem do otvoru předvrtaného bezpříklepovým vrtáním.

Čtěte také: Vše o rozpínacích hmoždinkách

Šroubovací hmoždinky jsou ve všech ohledech technicky lepší řešení. Montáž je přesnější a spolehlivější, únosnost v podkladu je většinou výrazně vyšší. Pokud se jedná o kotvení do méně únosných podkladů, jako jsou například dutinové tvárnice nebo pórobeton, doporučujeme vybírat právě šroubovací hmoždinky, které vám umožní přesné zapuštění do izolantu pomocí montážních nástrojů.

Hmoždinky s límcem nebo bez límce?

Některé hmoždinky mají vyšší okraj (límec), který může být buďto krátký nebo dlouhý. Hmoždinka bez límce je vhodná především pro průvlačnou montáž. Díky své konstrukci zapadne celá do vyvrtané díry a získáte tak rovnou dosedací plochu. Z tohoto důvodu nemůže překážet při umisťování předmětů, které se na zeď upevňují. Hmoždinka s límcem oproti tomu najde uplatnění například v případě, že vrtáte do dutinových a děrovaných materiálů, jelikož oproti variantě bez límce do předvrtaného otvoru nezapadne. Čím delší bude okraj, tím lepší bude pevnost při kotvení.

Nosnost hmoždinek a její vlivy

Nosnost hmoždinky je vždy závislá na její velikosti a druhu stavebního materiálu, do kterého se vkládá. Nosnost vždy závisí především na kvalitě podkladu, typu hmoždinky a na tom, jak dobře je hmoždinka osazená. Nosnost ovlivňuje také průměr hmoždinky, systém jejího rozepření a hloubka zapuštění. Velkou roli hraje také délka a typ šroubu, který do hmoždinky použijete. Zpravidla je nosnost udávaná výrobcem na obalu.

Polystyren je měkký, objemově nestabilní materiál, a proto má nejnižší možné nosnosti. Hmoždinky určené do fasádního polystyrenu pracují tak, že se roztáhnou v izolantu nebo využívají dlouhé šrouby s talířovou hlavou, ale jejich únosnost je vždy omezená. Nejčastěji se pohybuje okolo 5-15 kg, což stačí na lehké předměty, ale ne na nic těžšího.

Sádrokarton tvoří dutý a měkký materiál, a proto se nosnosti pohybují výrazně níže než například v betonu. Nosnosti se u běžných plastových hmoždinek pohybují přibližně od 5 do 10 kg, kovové molly dosahují asi 20 až 40 kg a sklopné hmoždinky zvládnou ještě více v závislosti na tloušťce desky a správném dotažení.

Čtěte také: Správná montáž dřevěných konstrukcí

Beton má z celé trojice nejvyšší pevnost, a proto nabízí i nejvyšší možné nosnosti. Kvalitní hmoždinka do betonu unese desítky až stovky kilogramů, zejména pokud jde o plný beton C20/25 nebo vyšší třídu. Plastové rozpěrné hmoždinky fungují dobře pro lehčí montáže, ale při vyšším zatížení se používají kovové hmoždinky nebo chemické kotvy. Nosnosti se pohybují od 30-60 kg u menších průměrů až po stovky kilogramů u velkých kovových hmoždinek.

Jako příklad si můžeme ukázat nosnost oblíbených univerzálních hmoždinek FISCHER DuoPower 10 × 50, u kterých platí dle materiálu tyto hodnoty:

Materiál Nosnost (kg)
Beton 219
Plná cihla 122
Pórobeton 61
Sádrokartonová deska (12,5 mm) 15

Je tedy vidět, že nosnost se u dané hmoždinky může lišit opravdu rapidně. Při jakékoli montáži je dobré ponechat si bezpečnostní rezervu a nepřetěžovat hmoždinku na hranici její únosnosti.

Zateplovací systémy (ETICS) a kotvení hmoždinkami

Aby fasádní polystyren dlouhodobě plnil svou funkci, je nutné ho správně mechanicky ukotvit. V kontaktním zateplovacím systému (ETICS) mají talířové hmoždinky několik důležitých funkcí, které doplňují lepicí tmel. Lepicí tmel primárně drží desky polystyrenu přilepené k podkladu, ale u některých povrchů nebo při větším zatížení nemusí být sám o sobě dostatečně spolehlivý. Hmoždinky mechanicky fixují desky, čímž zajišťují jejich pevné spojení se stěnou.

Na fasádu působí dynamické síly, zejména sání větru, které se snaží izolaci odtrhnout. Hmoždinky pomáhají tomuto efektu zabránit, zejména ve vyšších patrech budov a na exponovaných místech. Vlivem změn teploty a vlhkosti může dojít k mírnému pohybu izolantu. Hmoždinky tento pohyb omezují a zabraňují vzniku trhlin v omítce. Pokud je podklad nerovný, může dojít k tomu, že lepidlo nebude rovnoměrně roznášet zatížení. Hmoždinky zajistí, že izolant pevně přilne k podkladu i v místech, kde by samotné lepidlo nestačilo.

Čtěte také: Hmoždinky pro sádrokarton

Kontaktní systém zateplení ETICS se mechanicky kotví plastovými hmoždinkami, které by v principu měly poskytovat co nejlepší fixaci zateplení při co nejmenším vedení tepla hmoždinkami. U izolačních desek z expandovaného polystyrenu (EPS) a extrudovaného polystyrenu (XPS) je třeba používat hmoždinky s průměrem talíře min. 60 mm. Talířové hmoždinky se osazují jak v místě styků desek, tak i v jejich ploše.

U měkčích izolantů, jako je například minerální vlna, je potřeba používat širší talířky hmoždinek, jinak hrozí převlečení izolantu přes talířek. Na kotvení minerálních desek (MW) s podélnou orientací vláken TR 15 kPa je třeba používat hmoždinky s průměrem talíře min. 60 mm. Pro kotvení minerálních izolačních desek (MW) s podélnou orientací vláken TR 10 kPa se doporučuje používat hmoždinky s průměrem talíře min. 60 mm opatřené rozšiřovacím talířkem 90 mm. Talířové hmoždinky se osazují jak v místě styků desek, tak i v jejich ploše. Na kotvení minerálních izolačních lamel (MW) s kolmou orientací vláken se pro kotvení hmoždinky doplňují o rozšiřovací talíře 140 mm. Talířové hmoždinky se osazují pouze do plochy izolačních lamel.

Společnost RANIT vyvinula zcela nový systém mechanického upevnění ETICS pro izolace z EPS, který se zároveň kotví dle ČSN 73 2902, čímž se zabraňuje tzv. U zkoušek protažením ve spárách mezi deskami jsou hodnoty u hmoždinky EVOlution ještě o cca 10 % vyšší díky slepení izolačních desek. Montáž hmoždinky EVOlution je jednoduchá a rychlá. Pomocí EVO Vrtacího adaptéru (vrták pr. 8 mm + frézka) se v jednom kroku vyvrtá otvor do stavebního materiálu, a zároveň vyfrézuje místo pro perforovanou plastovou síťku.

Zapuštěná montáž hmoždinek

Hmoždinky se osazují po zatvrdnutí lepící hmoty tak, aby nedošlo k posunu izolantu a k narušení jeho rovinatosti, zpravidla po 24 až 72 hodinách od nalepení. Hmoždinka musí být osazena pevně bez pohybu a její talíř je zapuštěn max. 1 mm pod povrch izolantu, nebo osazen do roviny s povrchem izolační desky. Vlivem hlubokých zapuštění talířků hmoždinek vyplněných lepicí a stěrkovou hmotou dochází k vykreslování hmoždinek na fasádě v zimním období. Pokud to dovolí typ a tloušťka použitého izolantu, doporučuje se používat zapuštěnou montáž hmoždinek s překrytím talířků hmoždinek víčkem z izolantu. Zapuštěná montáž s víčkováním maximálně eliminují vykreslování hmoždinek.

Při kotvení vnějších kontaktních zateplovacích systémů (ETICS) s izolantem z izolačních desek nebo lamel z minerální vlny MW doporučujeme použít hmoždinky s ocelovým trnem. Pro eliminaci tepelných mostů se provádí tzv. zapuštěná montáž hmoždinek s překrytím talířů hmoždinek izolačními zátkami. Ke kotvení izolace se přistupuje několik dní po jejím nalepení. Minimální technologická přestávka je alespoň 24, nejlépe 72 hodin. Také při kotvení tepelné izolace je třeba respektovat realizační technologický předpis výrobce a ČSN 73 2901 Provádění vnějších tepelněizolačních kompozitních systémů (ETICS).

Jan mi vysvětlil, že máme dvě možnosti, jak utěsnit otvor po zavrtání hmoždinky. Po jejím zašroubování nám zůstane ve fasádě otvor velikosti palce, což odpovídá velikosti polystyrenové zátky, tento otvor můžeme utěsnit také pomocí montážní pěny. Po ukotvení hmoždinky zakryjeme otvor šedou polystyrenovou fasádní zátkou ZOFITHERM EPS 15 x 65 mm. Před aplikací doporučujeme nanést malé množství lepidla, například ZOFITHERM Profi PU Fix, což zajistí lepší stabilitu zátky. Po zaschnutí lze zátku přebrousit do roviny s fasádou.

Osová vzdálenost a rozmístění hmoždinek

Typ hmoždinek pro kotvení vychází z projektové dokumentace a je v souladu s certifikátem ETICS (Stavebního technického prohlášení). V technické dokumentaci každé hmoždinky je uvedena kategorie podkladu pro který je hmoždinka určena a minimální kotevní hloubka. Minimální kotevní se měří od nosného materiálu bez omítky. Omítka se nepovažuje za nosný materiál.

Upevnění kontaktních zateplovacích systémů (ETICS) v nichž tvoří tepelnou izolaci desky z pěnového polystyrenu EPS nebo z minerální vlny MW se navrhuje dle ČSN 73 39 02 - Vnější tepelně izolační kompozitní systémy (ETICS) - Návrh a použití mechanického upevnění pro spojení s podkladem. Norma ČSN 73 29 02 navazuje na ČSN 73 29 01 a podrobně specifikuje postup při návrhu mechanického upevnění ETICS hmoždinkami pro systémy s charakteristickou plošnou hmotností vnějšího souvrství nejvýše 20 kg/m2.

Počet hmoždinek se odvíjí od několika faktorů, jako je výška budovy, typ izolantu a druh podkladu. Standardně se pohybují v počtu 6-8 ks/m2 s průměrem talířku min. 60 mm u materiálu Isover TF Profi. Izolační desky rozměrů 1000x 500 mm (EPS, XPS, perimetr) se kotví talířovými hmoždinkami po obvodě a do plochy. Minimální množství hmoždinek, aby deska byla zakotvena po obvodě i v ploše je 6 ks/m2. V oblasti nároží a atiky se počet hmoždinek zvyšuje.

Standardně se hmoždinky umisťují do rohů izolačních desek a jedna hmoždinka se vkládá do jejich středu. Důležité je, aby hmoždinky byly osazeny v místech, kde je nanesen lepící tmel, což zajistí pevné spojení izolantu s podkladem a zabrání nežádoucím deformacím fasády v důsledku rozdílné roztažnosti materiálů.

Přířezy velikosti cca poloviny desky se kotví hmoždinkami do rohů, T spojů a jednou hmoždinkou doprostřed. Takto se doporučuje pokračovat i v případě desky o šířce 30 cm. Menší přířezy už v ploše není nutné kotvit. Nejmenší povolený rozměr přířezu je 15 cm.

Podle dodávaného kotevního plánu se hmoždinky aplikují v počtu šesti, osmi nebo deseti kusů na jeden metr čtvereční izolace. Nekotví se ve spojích izolantu, ale v rozích ve vzdálenosti přibližně 10 centimetrů od hrany desky. V exponovaných místech, jako jsou rohy budov, okraje okenních a dveřních otvorů, se jejich počet zvyšuje pro lepší odolnost vůči větru a mechanickému namáhání. Kotvení se provádí vždy podle kotevního plánu, který zajišťuje optimální stabilitu fasádního izolantu.

Zjednodušený návrh mechanického upevnění hmoždinkami na účinky sání větru

V obvyklých případech lze provést návrh mechanického upevnění ETICS zjednodušeným postupem pro budovy v I až IV větrové oblasti podle ČSN EN 1991-1-4 u nichž proudění větru není nepříznivě ovlivněno jejich tvarem, polohou nebo překážkami v okolí a jejichž výška nad okolní terén po horní hranu atiky nebo římsy nepřesáhne 38 m.

Zatížení větrem ve zjednodušeném návrhu

Pro zjednodušený návrh se účinky zatížení větrem uvažují pro celý vnější plášť jedinou nejméně příznivou hodnotou podle největší výšky, tvaru budovy, větrové oblasti a kategorie terénu příslušející jejich poloze. U budov vyšších než 15 m lze plochy pláště členit na dvě výšková pásma. První pásmo do výšky 15 m včetně, druhé pásmo od 15 m do celkové výšky budovy. Účinky zatížení větrem v prvním pásmu se uvažují hodnotou příslušející výšce 15 m, účinky zatížení větrem v druhém pásmu se uvažují hodnotou příslušející největší výšce budovy.

Plochy pláště se rozdělí na okrajové oblasti (A1, případně A1 a A1) a vnitřní (B1, případně B1 a B2) podle obrázku. Toto rozčlenění ploch na okrajové a vnitřní oblasti se provede pro všechny strany budovy, účinky větru se uvažují ze všech stran. Parametr e pro stanovení šířky okrajové oblasti se uvažuje jako menší z hodnot b nebo 2h. Při stanovení délky a šířky budovy se při zjednodušeném návrhu používají její největší půdorysné rozměry. Pokud je budova součástí bloku, vychází se při stanovování okrajové a vnitřní oblasti z rozměru a tvaru celého bloku.

Počet hmoždinek na 1 m2 v okrajové oblasti se stanoví u budovy s jedním výškovým pásmem pro desky z izolačního materiálu o rozměrech 500x1000 podle třídy únosnosti hmoždinky podle 5.4.3.3. pro celkovou výšku budovy a příslušnou větrovou oblast a kategorii terénu podle tabulek v příloze D ČSN. U budov členěných na dvě výšková pásma se počet hmoždinek v okrajové oblasti stanoví podle výškového pásma pro příslušející větrovou oblast a kategorii terénu podle tabulek v příloze D ČSN. Pro první výškové pásmo (oblast A1) se použijí hodnoty platné pro výšku budovy 15 m, pro druhé výškové pásmo (oblast A2) se použijí hodnoty platné pro celou výšku budovy. Počet hmoždinek na m2 ve vnitřní oblasti plochy (B1, případně B1, B2) se může proti okrajové oblasti snížit nejvýše o 25 %, ale počet hmoždinek na celou desku izolantu musí být vyjádřen vždy celým číslem.

Počet, typ, druh a rozmístění hmoždinek pro kotvení ETICS vychází z projektové dokumentace. Při návrhu hmoždinek projektant postupuje v souladu s ČSN 73 29 01, ČSN 73 29 02, ETAG 004, ETAG 014, ČSN EN 1991-1-4 Zatížení konstrukcí Část 1-4: Obecná zatížení-Zatížení větrem a technickou dokumentací ETICS. Počet kotev je závislý na výšce budovy, tvarových charakteristikách budovy, umístění budovy, větrné oblasti dle mapy větrných oblastí a kvalitě podkladu pro kotvení, která se stanoví pro danou hmoždinku výtažnou zkouškou dle ETAG 014.

Jak vrtat a montovat hmoždinky?

Není to žádná věda - základem jsou kvalitní hmoždinky i potřebné nářadí. Postup, jak vrtat hmoždinku, zvládne hravě každý kutil. Stačí vždy dodržovat několik pravidel.

  1. Výběr vrtáku: Vždy používejte vrták doporučený výrobcem. Jeho průměr musí být stejný jako průměr hmoždinky. Samozřejmostí je volba vhodného vrtáku, který je určen pro vrtání do daného materiálu. Do deskových a děrovaných materiálů (např. duté cihly, sádrokarton) vrtáme bez příklepu. Do měkkých stavebních materiálů se doporučuje vyvrtat díru o 1 mm menší než je průměr hmoždinky.
  2. Hloubka vrtání: Vyvrtaný otvor pro hmoždinku musí být vždy hlubší než je délka hmoždinky. Obecně je doporučeno vrtat otvor hlubší o velikost průměru hmoždinky. Pokud byste nevyvrtali dostatečně hluboký otvor, vrut by nebylo možné správně zavrtat. Při maximálním zašroubování vrutu musí špička vrutu přesáhnout přes konec hmoždinky. Vrtání otvorů pro hmoždinky se provádí podle skutečné kotevní hloubky hmoždinky zvětšené o 25 mm (platí pro zápustnou montáž).
  3. Čištění otvoru: Otvor vyčistěte od prachu (např. vysavačem). U plných materiálů je nutné otvor několikanásobným vytažením vrtáku za chodu z otvoru vyčistit (už bez vrtání).
  4. Volba vrutu: Pro pevné ukotvení je nutné vybrat vrut vhodné délky, vrut musí být dostatečně dlouhý. Po zašroubování by měl vrut o několik milimetrů přesahovat hmoždinku, tak zaplní prázdný prostor, který jste vyvrtali navíc. Průměr vrutu by měl činit minimálně polovinu průměru hmoždinky. Do sádrokartonu nepřetahujte vrut - mohl by hmoždinku poškodit.
  5. Montáž hmoždinky: Hmoždinka se nasadí do otvoru a zatlačí rukou, případně lehce doklepne gumovou palicí tak, aby talířek dosedl na povrch izolantu. Poté se na hmoždinku nasadí montážní nástroj STR tool 2GE (ejotherm® STR-tool 2GE | EJOT), kterým se hmoždinka upevní do podkladu, současně kruhový držák nástroje nařízne izolant kolem talířku a talířek naříznutý izolant stlačí pod sebou. Vše při jedné operaci. Proces montáže končí automaticky dosednutím otočného dorazu nástroje na povrch izolantu. Následně se vytvořená dutina v izolantu uzavře systémovou zátkou ze stejného materiálu, jako je izolant. Doporučuje se zátku do otvoru zatlačit nikoliv rukou, ale hladítkem, které zajistí, aby zátka zůstala v rovině povrchu izolantu. Kuželový obvod zátky z EPS zajistí její polohu v otvoru. Po montáži všech hmoždinek a jejich zakrytí zátkami se celý povrch tepelné izolace přebrousí do dokonalé roviny.

V případě zápustné montáže: Pomocí kovové frézky ZOFITHERM KF65 vytvoříme přesný vyhloubený prostor v polystyrenu, kam se hmoždinka zapustí. Hloubka frézování je 15 mm. Do vyvrtaného a vyfrézovaného otvoru vložíme hmoždinku WKTHERM S8. Ta by měla lehce zapadnout bez nutnosti násilného vtlačování. Do hmoždinky vložíme kovový šroubovací trn, který zajišťuje pevné uchycení ve zdivu. Vrtačku nastavíme na nízké otáčky a pomalu utahujeme, aby se hmoždinka bezpečně rozevřela a upevnila v podkladu. Tento krok je důležitý - při příliš rychlém utažení může dojít k vytržení nebo nepevnosti spoje.

Pro aplikaci hmoždinek Hilti Helix do cihlového zdiva jsme použili vrtačku bez příklepu s vrtákem o průměru 8 milimetrů. Při tloušťce izolace 280 milimetrů a předpokládané vrstvě lepidla do 20 milimetrů, jsme zvolili vrták délky 350 milimetrů. Aby byla aplikace hmoždinek co nejefektivnější, jeden fasádník vrtal otvory, do kterých se vzápětí vložily připravené hmoždinky. Dále bylo nutné provést správné zašroubování hmoždinek. Pro tento účel vyrábí společnost Hilti speciální osazovací nástroj. Osazovací nástroj by měl být správně upnutý v aku šroubováku, popřípadě ve vrtačce, která umožňuje nastavení malé rychlosti a krouticího momentu. Důležité je, aby se hmoždinka na začátku aplikaci do izolantu otáčela pomalu a plynule se tak do izolace zašroubovala.

Jak vyndat hmoždinku?

Vybrat hmoždinky nyní jistě perfektně zvládnete, občas přijde na řadu ale i otázka, jak hmoždinku vyndat. Nespokojíte-li se pouze se zatlačením do zdi, bude nejjednodušší vyšroubovat vrut a pomocí kleští hmoždinku opatrně vytáhnout. Pokud se vám to nepodaří, můžete ji zatlačit dovnitř a otvor poté zatmelit. Jednou z variant je naopak zašroubovat vrut nebo šroub o jeden rozměr větší a vytáhnout hmoždinku kleštěmi. Kovovou hmoždinku můžete zatlouci hlouběji do zdi nebo vyvrtat větším vrtákem.

tags: #zatloukaci #hmozdinky #polystyren #osova #vzdalenost #doporučení

Oblíbené příspěvky: