Zatravňovací tvárnice: Informace, recenze a zkušenosti

Zpevnění vjezdu do domu, parkoviště, dětského hřiště, chodníku či obyčejné cesty na dvorek je častou potřebou, kde je nutné mít pevnou půdu pod nohama. Při standardizovaném řešení zpevňování těchto ploch realizátoři volí mezi betonovými dlaždicemi, zámkovou dlažbou a zatravňovacími dlaždicemi.

Zatravňovací tvárnice, někdy nazývané také jako vegetační tvárnice, jsou vynikajícím řešením pro zpevnění zatěžované plochy pozemku s ohledem na zachování rostoucí zeleně. Dlaždice mohou plnit také odvodňovací funkci. Díky substrátu s trávníkem, který je umístěn v otvorech dlažby, nedochází při přejíždění ke stlačení porostu. Hmotnost vozidla zachytí přímo zatravňovací panely, čímž chrání trávník.

Možnosti využití zatravňovacích tvárnic

Tvárnice určené k zatravnění se hodí v prvé řadě všude tam, kde je nutné zpevnit terén, ať se jedná o svah či vodní dílo. Možnosti využití jsou opravdu různorodé:

  • Vytvoření zpevněných zelených parkovacích stání pro osobní vozidla.
  • Odstavné plochy pro nákladní automobily.
  • Cesty a chodníčky pro chodce.
  • Stání pro zvířata a výběhy do jízdáren.
  • Ochrana svahů proti erozím či sesunutí půdy.

Pokud na ploše použijete zatravňovací dlažbu, dešťová voda se může bez problémů vsakovat, což znamená, že takový povrch není považován za uzavřený.

Typy zatravňovacích tvárnic

Na trhu existuje několik různých druhů zatravňovacích dlažeb, z nichž každá má své silnější i slabší stránky podle toho, jakým vlastnostem produktu dáváte přednost. Zatravňovací dlažba rozhodně není jeden univerzální typ. Kromě velmi silných zatravňovacích panelů pro jízdárny nebo stání nákladních aut jsou k dostání rovněž zatravňovačky pro zahrádkáře a domácnosti.

Čtěte také: Zkušenosti s křivými trámy pod terasu

Betonové zatravňovací tvárnice

Klasická zatravňovací dlažba je vyrobena z betonu, kde v meziprostorech roste tráva. Betonové zatravňovací panely jsou první alternativou k plastové dlažbě. Jde vlastně o stejný princip zpevnění povrchů (v materiálu jsou díry, kde roste tráva), jediným rozdílem je materiál, mírně odlišné vlastnosti, realizační čas a celkové náklady (materiál, dovoz, pokládka). Standardní zatravňovací dlaždice z betonu jsou obdélníkové o rozměrech 60 cm x 40 cm x 8 cm a obsahují osm otvorů na substrát. V závislosti na provedení mají zatravňovací tvárnice z betonu podíl zelené plochy 30-50 %. Jsou vhodné pro příjezdové cesty a parkoviště.

Výhody betonové zatravňovací dlažby:

  • Beton je robustní a odolný materiál.
  • Lze je snadno pořídit v obchodě.
  • Beton je levnější než dlažební kámen a robustnější než samotný trávník.
  • Při pokládce vytvoří otvory se zeminou automaticky vzor.
  • Mají vysokou nosnost, která unese i nákladní vozidlo.
  • Nekloužou, takže je můžete beze strachu aplikovat i na svažující se cesty.

Nevýhody betonové zatravňovací dlažby:

  • Pokud zemina v otvorech klesne, mohou nezaplněné otvory představovat místo zakopnutí.
  • Trávníková plocha je menší než u zatravňovacích tvárnic z plastu.
  • Beton zůstane viditelný, což nemusí vypadat esteticky, pokud zaujímá příliš velkou část pozemku.
  • Beton odebírá vlhkost z podkladu a vede k vyschnutí půdy, trávník proto nemusí být tak zelený a zdravý.
  • Jsou těžké, takže je pokládka náročnější a manipulace s nimi je obtížnější.
  • Malá odolnost proti venkovním vlivům a UV záření.

Příklad produktu z OBI: Zatravňovací dlažba betonová 60 x 40 x 8 cm šedá je vysoce ekologická venkovní dlažba, která umožňuje řešit současně zpevnění i zatravnění plochy s velkým podílem zeleně (cca 39 %). Dává možnost vzniku zelených parkovacích a odstavných ploch pro osobní automobily. Lze ji použít i ke zpevnění svahů s mírným sklonem. Pomáhá k rychlejšímu odvodnění nadměrně vlhkých pozemků, které jsou více chráněny před erozí. Mezery mezi dlažebními kameny a otvory v dlažbě lze vysypat štěrkem, nebo nechat zarůst trávou.

Plastové zatravňovací tvárnice

Plastová zatravňovací dlažba (někdy také vegetační dlažba) se vyrábí recyklací - jde o kombinaci polyethylenových fólií s dalším plastovým odpadem. Jako daň za náročnější technologie výroby a šetření životního prostředí se tento materiál pohybuje ve vyšších cenových relacích. Nejkvalitnější, robustní typ zatravňovacích panelů, Puruplast E50 S, se svojí cenou blíží k 400 Kč/m2. Plastová varianta je k dispozici ve dvou provedeních. První vypadá téměř jako betonová dlažba. Častěji se však používají trávníkové voštiny, které mají užší plastové stěny a jsou většinou čtvercové. Standardní rozměry jsou například s délkou hrany 33 cm nebo 50 cm. Jsou vhodné pro méně zatížené plochy, jako například pro cestu pro pěší. Plastová zatravňovací rohož s voštinovou strukturou se hodí i pro ozelenění střech. Plastový materiál ke zpevnění chodníků, garážových stání nebo sunoucích se svahů je spolehlivé a trvalé řešení.

Výhody plastové zatravňovací dlažby:

  • Zatravňovací voštiny jsou lehké, díky menší hmotnosti se s nimi mnohem snadněji manipuluje a navíc můžete počítat s nižšími náklady za dopravu.
  • K řezání je nutná pouze přímočará pila.
  • Pokládka je snazší a rychlejší než u zatravňovacích tvárnic z betonu.
  • Vzhledem k tomu, že stěny jsou užší, je podíl zeleně 80-90 %. Díky tomu je materiál téměř neviditelný.
  • Plast neodebírá půdě vodu, takže zemina v otvorech zůstává vlhká, což znamená, že travní porost bude zelenější a bude vypadat zdravěji.
  • Vysoká odolnost proti povětrnostním podmínkám, jako je vítr, déšť, mráz, sůl nebo UV záření (u silnostěnných variant).
  • Speciální zámkový systém nedovolí, aby se jednotlivé díly od sebe oddělily, takže je možné přesně kopírovat jakýkoliv členitější terén.
  • Můžeme vytvořit zpevněná zelená parkovací stání pro osobní vozidla, odstavné plochy pro nákladní automobily, cesty a chodníčky pro chodce, stání pro zvířata, výběhy do jízdáren, ochránit svahy proti erozím či sesunutí půdy a mnohé další.

Nevýhody plastové zatravňovací dlažby:

  • Stojí víc než betonové tvárnice.
  • Nejsou vhodné pro plochy, na kterých se manévruje.
  • Většina modelů není vhodná pro nepřetržitý provoz.
  • Plastové zatravňovací dlažby jsou bohužel více klouzavé než ty betonové, zvlášť v deštivém počasí a o to více v kopcovitém terénu. Dají se však koupit rovněž varianty s protiskluzovou úpravou.
  • Silnostěnné tvárnice nedrží pohromadě samy a musejí se připevňovat k obrubníkům.
  • Rozpojování zámků u tenkostěnných tvárnic jde o poznání hůře než jejich spojování, takže demontáž nepatří mezi plusy této varianty.
  • Přes nesporné výhody zatravňovaček není tento typ zpevnění ploch vhodný na místech, kde se pohybují vozíčkáři, lidé s francouzskými holemi nebo dámy na podpatcích.

Typy plastových tvárnic:

Plastové zatravňovací dlaždice se dají zakoupit ve dvou variantách - silnostěnné a tenkostěnné.

  • Silnostěnné plastové tvárnice: Mají díky své tloušťce podobné vlastnosti jako betonová zatravňovací dlažba. Mají přibližně stejně vysokou nosnost, ale nevysušuje travní drny jako právě beton. Silnostěnné plastové tvárnice mají vysokou odolnost proti povětrnostním podmínkám, jako je vítr, déšť, mráz, sůl nebo UV záření. Tento typ má však i své negativní vlastnosti. Při porovnání cen s tenkostěnnou nebo betonovou variantou si budete muset sáhnout hlouběji do kapsy. Jejich povrch je ale kluzčí a ve svahu byste s ním mohli mít problém. Silnostěnné tvárnice navíc nedrží pohromadě samy a musejí se připevňovat k obrubníkům.
  • Tenkostěnné plastové tvárnice: Výsadou tenkostěnných plastových tvárnic je minimum použitého materiálu, což znamená maximum zatravněné plochy. Dlaždice mohou hezky splynout s okolním prostředím, takže nebudou na první pohled působit až tak rušivě. Další výhodou je rychlejší montáž. Jednotlivé díly je totiž možné pevně spojit k sobě spojovacími zámky, které zajistí, že celek bude držet pohromadě bez nutnosti dodatečné instalace obrubníků nebo kotvení tvárnic do svahu. Obtížné je ovšem jejich opětovné rozebrání, proto je nevybírejte jako dočasnou záležitost. Nicméně, tenkostěnné plastové tvárnice se zdají být v porovnání s ostatními druhy zatravňovací dlažby nejlepším řešením. Jsou nenápadné, šetrné k trávníku a svou funkci umějí splnit na výbornou.

Zatravňovací rohože

Novinkou na trhu jsou zatravňovací rohože, které nevyžadují pevnou pokládku, ale uchycují se přímo na vyrovnanou osetou plochu. Nejodolnější rohože se holedbají nosností až 5 tun. Jejich cena nebývá zrovna nízká, ale pokud od ní můžete odečíst náklady na přípravu podkladu, je to jistě atraktivní možnost, jak terén zpevnit snadno, rychle a svépomocí. Co zatím chybí, jsou zkušenosti s výdrží rohoží v delším časovém horizontu.

Čtěte také: Je OSB podlaha pro vás to pravé?

Pokládka zatravňovacích tvárnic

Využití jakékoliv dlažby provází stejný pracovní postup: nejprve se připraví podloží pro pokládku (hloubení zeminy, zasypání štěrkem a dovršení vrstvou z jemné drti), na které se klade vybraný materiál. „Když chcete, aby se plocha nebortila a dlouho sloužila, klasické složení neošidíte,“ vysvětlil pro iDnes.cz. důležitost podloží pan Jiří Janík ze společnosti Puruplast.

Příprava podloží

Kompletní pokládka sestává ze čtyř částí. V prvním kroku je důležité promyslet si, k čemu chcete dlažbu ze zatravňovacích tvárnic používat. Pro lehčí objekty a chodníky není nutný žádný podklad. Pokud budou po ploše projíždět vozidla, je zapotřebí několik nosných vrstev. Podklad pod zatravňováky by měl být založen na důsledném "utemování", resp. hutnění jednotlivých vrstev.

U obou variant je nutné nejdříve určit a vyznačit plochu a napnout vytyčovací šňůru. Po odstranění porostu plochu vyhloubíte.

  • Bez podkladu (pro lehčí zatížení): Pokud nepotřebujete podklad, nasypete pouze vrstvu šotoliny a vyrovnáte plochu do roviny, poté položíte zatravňovací tvárnice.
  • S podkladem (pro vozidla a těžší zatížení): Nejdůležitějším krokem je nosná vrstva, která vyžaduje vykopání zeminy přibližně do hloubky dvaceti až třiceti centimetrů. Plocha se zasype štěrkem nebo štěrkodrtí s frakcí 5 až 30 milimetrů, na ni se klade tenká vyrovnávací vrstva o maximální tloušťce dvou centimetrů, která je tvořena jemnou drtí. Mezi štěrk a drť můžete vložit síťovinu z mikrovláken, která zastaví plevel. Na vyrovnávací vrstvu se pokládají tvárnice, které mají dle zvolené nosnosti odpovídající výšku a tloušťku stěny rastru. Před pokládkou zatravňovacích dlaždic nejprve položte obrubníky pro ohraničení.

Jestliže někde uslyšíte, že se plastové zatravňovací dlaždice dají aplikovat rovnou na zeminu bez složité přípravy podkladu, bude to zajisté pravda - akorát po nich budete chodit po špičkách. Je to skutečně jen provizorní řešení vhodné výhradně pro pěší chůzi.

Pokládka samotné dlažby

Instalace betonové nebo plastové dlažby po přípravě podloží je prostá - zatravňovací dlaždice se položí na připravené podloží a usadí se hlínou, na vrch se mohou použít i kamínky (pokud si nepřejeme zarůstání travou, ev. požadujeme jiný vzhled). A nakonec přichází výplň. Travní osivo se doporučuje sadit do speciálního travního substrátu nebo zeminy s vysokým podílem humusu, tráva tak bude mít dostatek živin potřebných pro růst. Plnivo nesmí přesahovat přes okraje tvárnic, ideálně by mělo být jeden centimetr pod horní hranou. Zeleň postupem času proroste otvory, a když bude zatravnění dostatečně husté, dlažba nemusí jít ani vidět.

Čtěte také:

Samotná pokládka zatravňovací dlažby je v porovnání se zámkovými či betonovými dlažbami velmi snadná a jednoduchá (zejména díky váze jednotlivých tvárnic a sytému bezpečnostních zámků). V konečném důsledku plastová zatravňovací dlažba šetří jak peníze, tak i realizační čas. Na poctivou přípravu podloží navazuje už „jen“ pokládka dlažby. A právě v tento okamžik se projevují významné rozdíly ve výsledné ceně zpevňované plochy.

Cena a nosnost

Zásadní vliv na výslednou cenu zatravňovacích tvárnic má nosnost, která se pohybuje zhruba mezi 120 a 350 tunami na metr čtvereční. Čím větší tíhu mají tvárnice udržet, tím budou samozřejmě dražší. Nejodolnější druhy stojí více než 400 korun na metr čtvereční. Jedná se však o extrémní případy, kdy majitel vyžaduje, aby se po ploše mohla prohánět i těžká technika, jako jsou fekální vozy apod. V rámci celkové realizace vydlážděného prostranství je však pořízení zatravňováků jedinou nákladnější položkou. Kromě materiálu je nutné počítat s jeho dopravou, přípravou podloží a pokládkou dlažby.

Zkušenosti s zatravňovací dlažbou

Mnoho uživatelů má pozitivní zkušenosti se zatravňovací dlažbou. Jedna uživatelka uvádí: "Máme zatravňovací dlažbu a dali jsme trávu a spokojenost. Po dodělání jsem vsypala hlínu vhodnou pro trávník a rozhodila semínka. Týden zalívala, spíš rosila 2× denně a pak už travička rostla. Na exponovaných místech jsem teda dosívala." Další potvrzuje: "Jasně, jednou za týden projedu sekačkou a je to."

Důležité úvahy před nákupem

Přirozeně, zatravňovací dlažba se nemusí hodit vždy a všude. Zatravňovací tvárnice mají své limity a nejsou vhodné pro trvalá parkovací místa, například pro karavany, kde stálý stín může trávník poškodit. Pro trvalý provoz, jako je tomu na průjezdních komunikacích, však zatravňovací tvárnice nejsou vhodné. V prvním kroku je důležité promyslet si, k čemu chcete dlažbu ze zatravňovacích tvárnic používat. Tvárnice si můžete položit sami, ale počítejte s časem potřebným pro přípravné práce, montáž dílců a instalaci obrubníků.

tags: #zatravnovací #tvárnice #informace #recenze #zkušenosti

Oblíbené příspěvky: