PergolyOznačovací stroje na lepenkové jízdenky: Historie a vývoj
Historie lepenkových jízdenek a jejich označování je fascinující cestou, která odráží vývoj dopravy a technologií. Pojďme se podrobněji podívat na různé typy označovacích strojů, které se v průběhu let používaly, a na roli, kterou sehrály v odbavování cestujících.
Počátky lepenkových jízdenek a jejich označování
Lepenkové jízdenky, mezi sběrateli známé jako „edmondsonky“, vynalezl Angličan Thomas Edmondson (1792-1851), přednosta ve stanici Milton na trati Newcastle - Carlisle Railway. Stalo se tak v roce 1838. Jednotný rozměr 57 × 30,5 mm se ustálil v roce 1839. V Rakouském císařství, kam patřilo i území dnešního Česka, se lepenkové jízdenky objevily až po roce 1860.
Údaje na lepenkových jízdenkách, jejich vzhled a barevné provedení předepisovala každá železniční společnost po svém. Jízdenky ale vždy obsahují pořadové číslo, název stanice výdeje, cílové stanice, cenu a vozovou třídu. Tisk se prováděl jednostranně nebo oboustranně. V některých případech se jízdenky rozstřihovaly. V Československu se jízdenky tiskly ve dvou tiskárnách: ve Vrútkách a v Praze (od roku 1898). V době největšího rozmachu se v Praze tisklo cca 50 000 jízdenek denně.
Pro označování jízdenek se zpočátku používaly jednoduché mechanické přístroje, tzv. kompostéry. Původ jednoho takového kompostéru je pravděpodobně před rokem 1918. Tento kompostér má dva číselníky pro označení jízdenky z obou stran zároveň (jízdenka se vkládá delší stranou). Na boku ramene jsou zbytky nápisu ŽST PŘEROV a zřejmě evidenčního čísla.
Mechanické označovače v MHD
S rozvojem městské hromadné dopravy (MHD) vznikl zcela nový přístroj - označovač na jízdenky. V pražské MHD se objevily postupně dva druhy označovačů. Použití mechanických strojků přinášelo z dnešního pohledu nezvyklé povinnosti i pro personál. Řidič musel otvírat schránku na označovacích strojcích a během výkonu služby i několikrát měnit číselníky.
Čtěte také: Vše o značkovacích tmelech
Všechny strojky nebyly zcela identické. Vyskytovaly se v zásadě dvě modifikace strojku, které se lišily zejména designem části čelní strany. Bývaly strojky umisťovány v tramvajích i přímo na meziokenní sloupky vozidel. Cestující vložil jízdenku, stiskl tlačítko a jízdenka byla proděrována. V této poloze ji však nebylo možné ze strojku vyjmout, dokud cestující nestiskl tlačítko pro uvolnění. Systém MOC přinesl ve své době jistě značný pokrok v odbavování cestujících.
Mechanické označovače se v pražské MHD používaly až do konce června 1996. Dnes s nimi můžeme setkat například na lanové dráze v pražské Zoologické zahradě. Zcela shodné strojky se používaly v Hradci Králové, Plzni a Strakonicích.
Elektronické označovače a automaty
Od roku 1974 probíhalo odbavení v metru přímo vhozením korunové mince do turniketu. Nástup elektroniky přinesl zásadní změnu. V průběhu roku 1985 byly instalovány a dne 29. září 1985 uvedeny do provozu elektronické označovací strojky značky Merona německé výroby, konkrétně typ Merona MC 600. Charakteristický zvuk těchto strojků se brzy stal typickým zvukem vstupů do metra. Tyto strojky však sloužily pouhých 11 let.
Označovací strojky Merona MC 600 tiskly na jízdenky mnoho informací:
- Čtyřmístné evidenční číslo strojku (unikátní pro každý strojek)
- Dvoumístné číslo stanice
- Číslo vestibulu případně vstupu
- Číslo strojku na odbavovací čáře
- Koncové dvojčíslí roku označení
- Koncové dvojčíslí dne označení
- Dvojčíslí minuty označení
Firma Merona nedodala do Prahy jen označovače, ale i jízdenkové automaty typu Merona 2000. Tyto automaty byly později zrušeny a nahrazeny novými od firmy Mikroelektronika. Automaty Merona 2000 vydávaly od 1. května 1987 jednodenní jízdenky v ceně 8,- Kčs. Pokud svítilo zelené světlo, automat byl v provozu a bylo možno vhazovat mince. Pokud se automatu mince "nelíbily", propadaly dolů do výdejního otvoru na jízdenky. Pokud si občan během nákupu svůj úmysl rozmyslel, mohl nákup zrušit stisknutím korekčního tlačítka.
Čtěte také: Jak vybrat gravírovací stroj na dřevo
Soumrak lepenkových jízdenek a současnost
Používání kartonových jízdenek u Českých drah bylo ukončeno dne 9. 6. 2001. Soumrak lepenkových jízdenek v Česku nastal koncem 80. let minulého století s nástupem elektronických odbavovacích systémů ARES a JIPES. Elektronické odbavování se v 90. letech neuvěřitelně pohnulo vpřed, vznikl další systém pokladen AVOS a následně UNIPOK. Používání lepenek se tak začalo snižovat.
Další komplikaci pro jejich používání představovalo poměrně časté zdražování jízdenek. Zatímco elektronické odbavování si vyžádalo jen přehrání software novou verzí, na lepenkových jízdenkách se ceny musely opravovat ručně. Ve Výrobně jízdenek v Praze na Žižkově se lepenkové jízdenky tiskly naposledy ve středu 12. 1. 2000. Posledním dnem používání lepenkových jízdenek u Českých drah se stala sobota 9. 6. 2001.
Lepenkové jízdenky se v pravidelné železniční dopravě objevovaly ještě u společnosti Jindřichohradecké místní dráhy (JHMD), která odkoupila z pražské Výrobny jízdenek stroje a tisk zahájila ve své tiskárně v Kamenici nad Lipou již 24. 3. 2000. Od roku 2004 se na některé relace jízdenek JHMD dalo cestovat i návazným vlakem Českých drah. V současné době se „edmondsonky“ objevují v běžném provozu už jen výjimečně, např. na Srí Lance.
České dráhy skoncovaly s kleštičkami v roce 2007, kdy je nahradily razítky - samonamáčecími „trodatkami“. Po osmi letech se však zjistilo, že se jejich používání neosvědčilo. Razítka prý jízdenky neoznačují tak dobře jako kleštičky, navíc otisk lze z moderního termocitlivého papíru údajně setřít. Moderní kleště německé výroby ovšem jízdenky nejen proděravějí, ale vyznačí i datum a číslo vlaku.
Dnešní jízdenka vypadá úplně jinak - a také se jí prý říká Smlouva mezi cestujícím a přepravcem.
Čtěte také: Jak vybrat řezačku polystyrenu
Pro zájemce o hlubší informace o lepenkových jízdenkách a jejich sbírání doporučujeme navštívit webové stránky sběratelů lepenkových jízdenek.
tags: #znackovaci #stroj #na #lepenkove #jizdenky #na
