Anhydritová podlaha ve sprchovém koutu: Problémy a efektivní řešení

Při stavbě rodinného domu či provádění rekonstrukce jste vystaveni značnému tlaku informací. Tyto informace pocházejí ze strany realizačních firem, informačních médií, webových serverů a v neposlední řadě od vašich známých, kolegů a celé řady dalších lidí, kteří jsou vždy připraveni poskytnout vám „zaručenou a dobrou radu zdarma“. Koluje však velké množství nepravd, omylů nebo dokonce vyložených nesmyslů. Proto je klíčové vybavit se kvalitními informacemi.

Co je anhydritová podlaha a její vlastnosti?

Anhydritová podlaha je moderní a oblíbené řešení pro podlahové konstrukce. Je důležité si uvědomit, že anhydrit nereaguje s vodou tak, že by se rozpadl, ale pouze tím, že dočasně ztratí část své pevnosti. I přes tuto dočasnou ztrátu je však jeho únosnost dostačující, aby se poškodil jen tím, že se po něm budete procházet nebo bude mírně zatížen.

Po anhydritové podlaze je možné chodit už druhý den po realizaci, což je doba, kdy jeden m² anhydritu v síle 5 cm může v sobě ještě mít přibližně 8 litrů vody. V místnosti o rozloze 20 m² to pak činí celkem cca 160 litrů vody. Z principu věci se ale vždy musí taková podlaha opravit, ať už je cementová nebo anhydritová.

Přesto je třeba zdůraznit, že působením vlhkosti ztrácí i vyzrálý materiál své požadované vlastnosti, zejména pevnost. Proto není možné vystavit litou podlahu dlouhodobému působení vlhkosti bez adekvátní ochrany. Anhydrit sám o sobě není odolný proti obrusu a nemá ani další vlastnosti požadované po finální podlahové nášlapné vrstvě, proto je vždy nutné na něj aplikovat finální krytinu.

Co se týče praskání anhydritu, je pravdou, že při hrubém porušení postupu zvoleném při vysychání se mohou objevit praskliny. Kritické jsou zejména první dny vysychání.

Čtěte také: Jak na rekonstrukci trámové podlahy

Anhydrit v koupelnách a sprchových koutech: Je to možné?

Podle technického listu výrobců je použití anhydritových podlah v koupelnách možné a běžně se používá. Lze realizovat anhydritovou podlahu v koupelně, pokud se nejedná o veřejné koupelny nebo sprchy, kde jsou specifické požadavky na odolnost proti vodě a chemikáliím.

Při aplikaci anhydritové podlahy do koupelen je však nezbytné provést před pokládkou finální krytiny důkladné ošetření podlahy hydroizolační stěrkou. Hydroizolační stěrka se musí aplikovat i při použití cementové podlahy. I tak je však na zvážení, jestli nevynechat prostor pod sprchovým koutem či vanou a nezvolit zde jiný materiál, vzhledem k specifické zátěži vlhkostí.

Anhydritová podlaha pod vanou

Je vhodné udělat anhydritovou podlahu pod vanou. Ano, je to zcela běžné. Pod vanou se pouze poníží izolace. V případě, že je vana v patře, kde je použita kročejová izolace, nahradí se kročejová izolace v místě vany izolací s větší pevností. To se provádí tak, aby prostor pro anhydrit vycházel přibližně na 60 mm.

Bezbariérové sprchové kouty a anhydrit: Výzvy a řešení

Pokud se jedná o sprchový kout s vaničkou, pak je možné vylít anhydritovou podlahu, a zde se aplikuje anhydritová podlaha. Jiná situace nastává, pokud budete mít sprchový kout bez vaničky s požadavkem na spád. V takovém případě je potřeba tento kout zašalovat a nevylévat anhydritem, jelikož anhydritovým potěrem nelze udělat spád ke kanálku.

Nejčastěji používané řešení je, že se místo sprchového koutu vynechá a provede se vybetonování klasickým potěrem. Anhydritovou podlahu provedeme v tomto místě o cca 30 mm níž, než je plánovaná nejnižší výška podlahy ve sprchovém koutě. Následně se provede betonáž do spádu. Protože jako podklad slouží anhydrit, není nutné používat speciální vysokopevnostní potěr, ale stačí už běžný cementový potěr.

Čtěte také: Která podlaha je lepší?

Někteří zákazníci chtějí aplikovat anhydrit i do sprchového koutu bez vaničky, s tím, že se poníží výška anhydritu ve sprchovém koutu a požadovaný spád jim provede obkladač při pokládce dlažby. Toto řešení se však používá zřídka.

Častým problémem, se kterým se setkávají majitelé domů, je situace, kdy je v koupelně teplovodní podlahové vytápění zalité anhydritem, ale prostor pod vanou a sprchovým koutem byl vynechán. Následně se objeví různé názory odborníků na to, zda se to mělo zalít celé, nebo ne. Pokud by se prostor zalil dodatečně betonem nebo anhydritem, už se to nemusí dobře spojit, navíc by se tam musely udělat dilatační spáry, což by mohlo způsobit praskání dlažby nebo zatékání vody. V takových případech je často doporučováno řešení se sprchovou vaničkou, i když to nemusí být původní záměr investora.

Instalace odtokového žlabu

Anhydritová podlaha se provádí do výšky hrany odtokového kanálku. Většinou je tato část problematická. Samotná montáž jako taková je jednoduchá, ale problém nastává, když se proměřuje stavba. V 90 % případů je žlab nastaven do špatné výšky a musí se předělávat.

Ideální ukotvení žlabu je na stavěcí nožičky s možností nastavení výšky. Pokud není podstavec pevně ukotven do podlahy (například v přízemí se to většinou nedělá kvůli hydroizolaci), je ideální ho shora něčím zatížit. Odtokový kanál nemusí být instalován jako plovoucí.

Podlahové topení ve sprchovém koutu

Pokud chcete dostat podlahové topení i do podlahy sprchového koutu, přičemž v celém domě bude na podlaze anhydrit, a do sprcháče potřebujete dostat beton, existují následující varianty:

Čtěte také: Příprava anhydritové podlahy před pokládkou

1. Na trubky podlahovky položit desky polystyrenu zabalené do folie a přitížené například cihlami. Při lití anhydritu by se ten tím pádem dostal i do sprchového koutu až po horní hranu trubek podlahovky. Po zatvrdnutí anhydritu by se to napenetrovalo a na to se vybetonovala zbylá výška betonem (nějaké 2,5-3,5 cm, takže nějaký beton, co takto vysoký být může).
2. Sprchový kout by se „vyšaloval“ například s pomocí EPS nebo SDK. Přes to by se ale musely protáhnout trubky podlahovky. Tím pádem by se mohl v šalování udělat průchod, trubka zabalit v průchodu do folie a zbytek průchodu vypěnit. Anhydrit by se tak do sprcháče vůbec nedostal, a po jeho vytvrdnutí by se trubky vytáhly s folie/pěny a sprcháč dobetonoval.

Pokud vrstva polystyrenu není dostatečně vysoká, aby překryla technické instalace, je potřeba separační folii provést tak, aby kopírovala podklad. V místě „proluky“ by tak ležel anhydrit na instalacích. Vyplnit kolem trubek lze různými materiály. Na výběr máte písek, oblázky, polystyrenovou drť (nejlépe s trochou cementu) nebo nějaký granulát.

• Písek: Nejrychlejší a nejpoužívanější řešení.
• Oblázky: Také rychlé, jen může být problém sehnat ten správný rozměr.
• Polystyrenová drť: Pomalé, pracné a nákladné.
• Granulát (např. Liapor®): Po technické stránce asi nejšetrnější řešení. Granulát se jednoduše nasype do proluk.

Klíčová je hydroizolace

Hydroizolace takto postaveného sprchového koutu, kde je například styk betonové a anhydritové podlahy odilátován 1 cm PE páskou, není žádný problém. Je dobré začít nátěrem penetrace STAVLEP (v poměru 1:5 s vodou). Před penetrací v žádném případě nevlhčete anhydrit vodou! Poté už je možné začít s hydroizolací.

Při výběru těsnicích pásů je možné zvolit mezi variantami KLASIK a PROFI. TĚSNICÍ PÁS PROFI je sice o něco dražší než KLASIK, ale má větší těsnicí plochu, například pro průchodky kolem nástěnek a odpadů. Zejména ve vliesovém povrchu těsnicího pásu dojde k dokonalému zakotvení hydroizolace, proto je každý spoj či napojení TĚSNICÍHO PÁSU dokonale funkční.

Spotřeba LEPENKY V KÝBLU se počítá pouze ze suché složky.

Tloušťka anhydritu a izolace

Tloušťka anhydritové podlahy se vždy určuje podle typu podkladu, tloušťky a stlačitelnosti izolace, v závislosti na ploše místnosti. Vždy se vychází z technického listu výrobce.

Obecně, pokud budeme vylévat anhydritovou podlahu nejčastěji při použití izolace EPS 100 do 100 mm, výška vylévané anhydritové směsi by měla činit 40 mm. Pokud chcete zvolit jiný typ izolace, je třeba použití anhydritového potěru ve výšce na míru vaší představě o budoucí podlaze. K tomu je nutné promyslet tato kritéria:

• Typ použité izolace
• Tloušťka použité izolace
• Stlačitelnost použité izolace
• Plocha místnosti, ve které budeme anhydritovou podlahu vylévat
• Účel, k čemu bude místnost sloužit se zvažovanými specifiky.

Poté lze rozhodnout o správné výšce a množství potřebného anhydritu na vaši podlahu.

Běžně používaný polystyren do anhydritové podlahy je EPS 100, EPS 150, EPS 200, nebo kročejový polystyren EPS T4000. Tyto EPS polystyreny se používají jako izolanty pro zateplení domu. Rozdělujeme je na podlahový, kročejový, fasádní a soklový. Hlavním měřítkem pro kvalitu polystyrenu je parametr tepelné vodivosti (lambda). Čím nižší je hodnota W/mK, tím má polystyren lepší tepelně izolační vlastnosti. Podle součinitele tepelné vodivosti se odvozují ostatní hodnoty jako součinitel prostupu tepla U nebo tepelný odpor R.

tags: #anhydrit #okolo #sprchoveho #koutu #problémy

Oblíbené příspěvky:

• Funkce a estetika fasád
• Optimalizované řešení pro pěny a lepidla s AA210
• Levná dlažba s imitací dřeva
• Vše o dálkově ovládaných zásuvkách na DIN lištu
• Pracovní deska 28x600