Antické a moderní typy staveb

Antika neznamenala jen stavby velkých chrámů, skvěle vybavených lázní nebo amfiteátrů, ale také stavby pro své obyvatele. S přibývajícím počtem lidí se ve výstavbě pro obyčejné lidi upouštělo od atriových a peristylových typů domů z důvodů úspory místa, uvedené stavby byly nádherné, nicméně náročné na místo.

Antické druhy staveb

Insulae a Caenacula

Jedním ze základních pilířů římské architektury byla stavba velkých městských domů, zvaných insula (množné číslo insulae), které se uplatnily především ve velkých městech jako Řím, Ostia, Lugdunum (Lyon), Itálica a Mérida (Španělsko) nebo Coimbra (Portugalsko), jejichž výstavba se plně rozvinula za principátu. Insula jako vícepodlažní architektonická forma je často považována za „senzační objev“, který provedl italský archeolog Guido Calza, který byl ředitelem vykopávek v Ostii, kde byla v roce 1917 objevena insula di Diana.

Typická insula s krámky a dílnami v přízemí a patra určená k bydlení. Ubytování sloužilo pro méně majetné vrstvy a cenově byly odstupňovány od nejdražších v nižších patrech po nejlevnější pod střechou, a to zejména z důvodu možnosti uniknout z hořícího domu, což bylo v té době častým jevem, a obyčejně dlouhé trasy pro získání vody. Přes nářky spisovatelů a satiriků Martiala a Juvenala se prosvětlené a vysoké insulae staly v Ostii i jinde dost běžným typem bytů pro střední třídu.

Celá insula prakticky vždy obsahovala několik budov, buď postavených zády k sobě, nebo jenom vedle sebe, celkově do čtverce, či obdélníku. Celkové rozměry zabíraly plochu průměrně 40x60m, ale lišily se v ploše od 30 m² do více než 300 m². Mnohdy měly tyto velké insulae, zvláště v Ostii, vnitřní dvory, které měly větší možnost prosvětlit byty než jen z vnějších prostor a k horním patrům vedly často samostatná venkovní schodiště z ulice a někdy i ze dvorů. Dvůr insuly je k vidění například v Ostii Antice.

V insulae nabízely svým obyvatelům interní infrastrukturu obsahující jídelny, bary, obchody, a to především v přízemí a nižších patrech. Výjimečně budovy disponovaly vodovodními trubkami až do vyšších pater a někde byl k dispozici i sanitární systém, napojený na městský odpadní systém, většinou se však odpady vylévaly do kanalizace na ulici nebo do žump. Uložené antické vodovodní trubky byly nalezeny například pod Capitoliem v Ostii.

Čtěte také: Využití červeného dřeva

Důležitým architektonickým prvkem byly balkóny (ne však skutečné), jejichž oblouky držely široký úzký pás ze dřeva nebo z travertinu, po kterém se dalo chodit a který umožnil lépe zvládat požáry v horních patrech. Tacitus ve svých Letopisech (XV, 43) potvrzuje, že „aby před domovními bloky i budovami byly sloupořadí, z jejichž teras by se daly zvládat požáry“, pouze nezmiňuje budovy (domus), ale „additisque porticibus quae frontem insularum protegerent“. Oba spisovatelé poznamenávají, že portika a terasy slíbil vystavět na svoje náklady po velkém požáru v roce 64 n. l. Za císařství již v případě požáru plnily funkci hasičů vigilové. Rovněž odstup od dalších budov byl stanoven nařízeními císařů Nerona, Traiana i pozdějšími edikty. Například Via dei Balconi v Ostii Antice ukazuje jasně patrné „balkóny“, spíše tedy zpevněné lávky.

Jednotlivé byty, či spíše místnosti v insulae se nazývaly cenacula. V mnoha inzulách v Římě byly jednotlivé místnosti malé a tmavé (jak uvádí Juvenalis) s mizernou možností hygieny. V Ostii byly některé byty v insulae překvapivě prostorné a díky vnitřním dvorům světlé, od 30 do 300 m², což potvrzuje i Augustin Aurelianus ve svém Vyznání (Hlava X): „…., že jsme ona a já zůstali sami opřeni o okno, z něhož bylo viděti do zahrady našeho domu.“ Dost možná se již jednalo o dům typu medianum. Přízemí směrem do ulic vyplňovaly obchody, které měly vzadu svůj mezanin, který sloužil jako soukromý prostor obchodníka nebo řemeslníka, který zde měl svůj příbytek. V Římě bylo na přelomu 3. a 4. stol. n. l. 44 000 - 46 000 insulí, oproti tomu pouze 1 790 budov typu domus pro velmi majetné obyvatele.

Rekonstrukce vnitřního dvora insuly římského domu. Casa dei Soffitto Dipinte je rekonstrukce domu v Ostii.

Domy Medianum

Zvláštní architektonický typ ubytování z doby císařství byly domy zvané medianum. Domy medianum představují jakýsi mezistupeň mezi atriovými a nájemními domy, byly obývány buď svými majiteli, nebo nájemníky. Oproti atriovým domům se jedná o jednodušší stavby určené pro jednu nebo i více rodin. A ač dosahovaly jejich insulae 4 až 5 pater, většinou však byly lépe vybavené, než insulae určené pro nejchudší vrstvy. Domy měly obdélníkový půdorys, jejich hlavním interiérovým rysem bylo asymetrické umístění místností. Hlavní podélná místnost, která sloužila jako jídelna, měla většinou více oken vedoucích do dvora. Tato místnost se nazývala medianum a dala tomuto typu domu jméno. Ve většině domů chyběla kuchyň, domy byly vícepatrové, schodiště se zpravidla nacházelo uvnitř domu, přístup do horního patra mohl však být i z ulice. Podobně jako atriové domy, byly domy medianum zdobeny malbami a mozaikami. Existovaly i domy medianum, které byly vyloženě zaměřené na co nejnižší stavební náklady, kde i vybavení konvenovalo s jednoduchostí stavby. V Ostii stavbu tohoto druhu reprezentují domy Cazette Tipo, které díky zrcadlovému provedení ušetřily i na projekčních pracích. Jednalo se o stavebně jednoduché, k sobě zrcadlové domy typu medianum, které sloužily jako ekonomicky výhodné typy ubytování.

Současné druhy staveb a jejich kategorizace

V souvislosti s novelami nového stavebního zákona č. 283/2021 Sb. došlo ke změnám i ve výkladu a definicích druhů stavby. Nový stavební zákon prostřednictvím § 5 rozděluje stavby do čtyř skupin, kterými se snaží zpřehlednit procesní postupy, ale navržené rozlišení na pouhé čtyři skupiny nemůže být dostačující, zejména s ohledem na zjednodušený obsah projektové dokumentace.

Čtěte také: Použití lamino desek dub

Definice stavby podle Nového stavebního zákona

Pojem stavba je tradičním a jedním z klíčových pojmů stavebního zákona. Ustanovení § 5 nového stavebního zákona vymezuje nově stavbu jako stavební dílo, které vzniká stavební nebo montážní činností ze stavebních výrobků, materiálů nebo konstrukcí za účelem užívání na určitém místě. Nová definice je podle důvodové zprávy k tomuto zákonu na rozdíl od předcházející postavena pozitivně a obsahuje definiční znaky, které vyplynuly z poznatků aplikační praxe a soudní judikatury.

Definiční znaky stavby musí splňovat také výrobek plnící funkci stavby, přitom není z hlediska stavebního zákona rozhodné, zda byl vyroben „již“ u výrobce a na místo, kde bude užíván, dopraven jako celek a tam pouze „osazen“, nebo zda je montován až přímo na staveništi, pouze z dílů vyrobených (dodaných) výrobcem. Je nesporné, že v obou případech musí být na výrobek plnící funkci stavby uplatňovány shodné požadavky jako na stavbu, a to jak z hlediska jeho umístění na pozemku, tak z hlediska splnění technických požadavků.

Kategorie staveb podle Nového stavebního zákona

Nový stavební zákon dělí stavby do následujících kategorií:

1. Drobné stavby
2. Jednoduché stavby
3. Vyhrazené stavby
4. Ostatní stavby

Drobné stavby

Drobné stavby jsou definovány v příloze č. 1 k NSZ. Jsou to stavby do 40 m² zastavěné plochy a 5 m výšky, nepodsklepené, bez obytných/pobytových místností, hygienických zařízení a vytápění, které neslouží k výrobě/skladování hořlavin (např. kůlny, zahradní domky za určitých podmínek). Podle § 171 nového stavebního zákona drobné stavby obecně nevyžadují povolení záměru od stavebního úřadu a nemusí být ani ohlašovány. Klíčovou podmínkou je, že i drobné stavby musí být v souladu s územně plánovací dokumentací. Drobné stavby se rovněž nekolaudují, a lze je užívat jen k účelu, ke kterému jsou určeny svým charakterem. Drobné stavby může stavebník provádět i svépomocí.

Drobné stavby zahrnují například výměnu vedení a sítí technické infrastruktury, pokud dochází k překročení hranice stávajícího ochranného nebo bezpečnostního pásma, bez rozšíření jeho stávajícího rozsahu, a další drobné stavby uvedené pod body 13-26 odst. 1 přílohy č. 1. Za drobné stavby se nepovažují stavby pro bydlení, s výjimkou výrobku plnícího funkci stavby uvedeného v odstavci 1 písm. a) bodu 4.

Čtěte také: Široké využití modřínového dřeva

Jednoduché stavby

Jednoduché stavby jsou definovány v příloze č. 2 k NSZ. Tyto stavby vyžadují povolení záměru od stavebního úřadu, ale NSZ pro ně stanoví zrychlený postup s kratší lhůtou pro vydání rozhodnutí (zpravidla 30 dnů). Nově se vrací k povinnému kolaudování rodinných domů, které bylo zrušeno v roce 2018. Kolaudační rozhodnutí nevyžadují jednoduché stavby s výjimkou staveb uvedených v odst. 1 písm. a) až c) a o) a odst. 2 písm. d) přílohy č. 2 k tomuto zákonu. Stavbu, která nevyžaduje vydání kolaudačního rozhodnutí, lze užívat ihned po dokončení. Stavebník je povinen neprodleně oznámit stavebnímu úřadu dokončení stavby.

Mezi jednoduché stavby patří například udržovací práce neuvedené v příloze č. 1. Za jednoduché stavby se nepovažují například stavby skladů hořlavých látek, pyrotechnických výrobků, střeliva, munice a výbušnin, stavby pro civilní obranu a požární ochranu, nebo stavby vodních děl neuvedené v odst. 1 a 2 nebo v příloze č. 1. Všechny jednoduché stavby může stavebník provádět i svépomocí za splnění požadavku, že zajistí odborný dozor, není-li pro takovou činnost sám odborně způsobilý.

Vyhrazené stavby

Vyhrazené stavby jsou definovány v příloze č. 3 k NSZ. Jedná se například o dálnice nebo silnice I. třídy. Tyto stavby vyžadují povolení záměru, které vydává specializovaný Dopravní a energetický stavební úřad. Projektová dokumentace vyhrazených staveb musí být zpracována projektantem. Novou povinností stavebníka ve vztahu k provádění vyhrazených staveb je podle § 161 odst. 1 zajistit technický dozor stavebníka nad prováděním stavby osobou oprávněnou podle autorizačního zákona.

Ostatní stavby

Jedná se o zbytkovou kategorii - všechny stavby, které nespadají ani do jedné z předchozích kategorií (drobné, jednoduché, vyhrazené). Tyto stavby vyžadují vydání povolení, ať už v klasickém řízení, či jako první úkon stavebního úřadu v tzv. zrychleném řízení. Ostatní stavby se kolaudují, musejí být prováděny a odstraňovány stavebním podnikatelem, který zabezpečí odborné vedení provádění nebo odstraňování stavby stavbyvedoucím. Při jejich provádění nebo odstraňování musí být veden stavební deník. Stavebník je v případě stavby podléhající povolení povinen před zahájením stavby zajistit vypracování dokumentace pro provádění stavby, která musí být zpracována autorizovanou osobou.

Inovativní stavební materiály

Moderní věda o materiálech v posledních letech výrazně pokročila. Dnes jsou na trhu skutečně převratné nové stavební materiály. Ultramoderní stavební materiály mění způsob výstavby. Dnešní materiály jsou šetrné k životnímu prostředí, spolehlivé a odolné a zároveň vzdušné a lehké. Vznikají inovativní syntetické materiály - stavební materiály, které jsou lehčí, pevnější a šetrnější k životnímu prostředí než tradiční materiály. Některé moderní stavební materiály najdou své uplatnění možná jen ve specifických případech, ale řada inovativních stavebních materiálů má potenciál stát se široce používanými.

Přehled inovativních stavebních materiálů

Shromáždili jsme ty nejzajímavější a nejinovativnější materiály, které se používají ve stavebnictví, a také další novinky s velkým potenciálem, které se testují v rámci pilotních projektů. Řada těchto stavebních materiálů není nutně zcela nová - to znamená, že technologie byla vyvinuta a testována již dávno, ale stále se používá pouze ve specifických případech a není rozšířená.

Zde je tabulka s přehledem inovativních stavebních materiálů:

Architektonické inovace a moderní design

Aatriový dům Roberta Konieczneho

Slavný polský architekt Robert Konieczny a jeho kancelář KWK Promes navrhli a realizovali dům, jehož jediná fotka obletěla celý svět. Klient měl k dispozici krásný jednohektarový pozemek u lesa na jihozápadě Polska nedaleko českých hranic. Největší problém spočíval v jihozápadně orientovaném přístupu. Architekti se proto museli vypořádat se skloubením zahrady a příjezdové cesty, kterou nakonec zapustili pod úroveň terénu, aby tak došlo k jejímu oddělení od zahrady. Myšlenka nakonec vedla k protažení příjezdové cesty až do nitra domu, kde se opět zvedá k úrovni přízemí. V důsledku se ovšem jedná o určitou negaci klasického prostoru atria, které už od antiky sloužilo jako centrální prostor společenského života uvnitř rezidenčních vil. Konieczného dům ale na tento prostor reaguje přesně opačně, odvrací se od něj a prostřednictvím svých teras a prosklených stěn se maximálně otevírá do svého okolí. Popření klasického modelu atriového domu vyjadřuje také samotný název projektu Aatrial House.

Hmota domu vychází především ze zástavby lokálních sídel, kterým dominují krychlové domy ze sedmdesátých let. Po konstrukční stránce se jedná o železobetonový monolit, jehož výsledná podoba vznikla postupnou transformací jednotlivých krychlí. Celý pozemek domu vytyčuje obvodová stěna vysoká dva a půl metru, která zároveň vyrovnává převýšení terénu. Kvůli snazšímu zapuštění příjezdové cesty došlo totiž k částečnému zvednutí úrovně zahrady. Pozornost si zasluhuje také zpracování deset metrů široké cesty, po které majitelé přijíždějí přímo do svého domu. Perfektně provedená dlažba ze žulových kostek se jemně zvedá přesně pod hranou stavby, kde přechází do přilehlého venkovního schodiště. „Aatriový dům proslavila jediná fotka. Fotka, která obletěla celý svět,“ řekl Robert Konieczny.

Te Mānia - „anti-dům“ na Novém Zélandu

Stavba Te Mānia je ukrytá v panenské krajině regionu Hawke’s Bay. Jedná se o luxusní a nadčasovou stavbu, která designem dokonale koresponduje s okolní přírodou. Cílem stavby bylo, aby architektura a krajina působily jako jedno přirozené a plynulé propojení. Majitel se zkrátka nebojí porušovat konvence a zadání proto vyžadovalo něco jako „anti-dům“, který nevypadá, ani nefunguje jako tradiční bydlení. Nejpozoruhodnější na této stavbě je její rozdělení na dvě části, a to na hlavní obytný prostor - extrovertní a otevřený světu. Druhá část je více soukromá, nachází se tu ložnice. Díky velkým okenním tabulím je hlavní prostor jakoby spojen s okolní přírodou.

Hlavní obytný prostor je obložen ocelí se spáleně červeným, až oranžovým tónem. Stěny jsou z voskované surové oceli s tmavým leskem a podlahy pokryla přírodní břidlice. Strop z australského dřeva připomíná domov majitele. Ložnicová část má oproti obytné části odlišný charakter. V ložnicové části dominuje dřevo. Hlavní obytné části dominuje dlouhý kuchyňský ostrůvek z černého granitu, který pokračuje do venkovního prostoru s grilem. Obývací pokoj má tmavou, ale okouzlující atmosféru. Za zmínku stojí velký krb, designová pohovka a jídelní stůl. Architekti v interiéru použili posuvné skleněné dveře. Jsou-li zavřené, jsou téměř neviditelné a když se otevřou, zcela se zasunou do stěn. Ložnicová část je navržena jako klidná oáza, zasazená do mírně vyvýšeného terénu. Ložnice působí intimně a betonové stěny a dubové obložení dodávají prostoru teplo a měkkost. Díky absenci sousedů může být v koupelně takto velké okno. Koupelna je navržena v minimalistickém stylu. Použití světlého dubového dřeva, bílých dlaždic a zelených akcentů vytváří pocit čistoty, klidu a přírodního spojení.

tags: #co #je #antia #druhy #staveb

Oblíbené příspěvky:

• Jak správně lepit obklady a dlažbu: Detaily
• Test lepidel na dřevo
• Průvodce výběrem nejlevnějších patek pod dlažbu
• Vše o vinylových podlahách s vláknem
• Zkušenosti s panoramatickou střechou