Atika plochých střech: Technické řešení a detaily

Atika je svislý konstrukční prvek, který zakončuje okraj ploché střechy, a je klíčovým konstrukčním prvkem, který ovlivňuje nejen estetiku, ale především funkčnost střechy. Jedná se o část fasády zvýšenou nad úroveň krytiny ploché střechy, tedy jakousi zídku po obvodu ploché střechy. Její hlavní funkcí je zadržení vody, ochrana proti větru a zajištění estetického zakončení střechy. Správné ukončení fólie, napojení žlabu, odolnost vůči vztlaku větru a precizní detaily oplechování jsou nezbytné pro dlouhou životnost a bezproblémový provoz střechy.

Konstrukční význam atiky

Atiky jsou konstrukce, které ohraničují po obvodu plochou střechu staveb. Většinou se jedná o samostatné atikové stěny, jež nejsou nikterak vysoké. Jejich hlavním úkolem je zamezit stékání vody, které je zapříčiněno venkovními vlivy počasí (déšť, tající sníh), z ploché střechy na obvodové stěny budovy. Zabraňuje stékání srážkové vody ze střechy na fasádu. V minulosti mohla mít i protipožární účel (na šikmých střechách). Atiky mohou mít různé výškové stupně a vždy záleží na celkové koncepci tvaru řešené budovy. V moderním stavebnictví se atika stává nejen funkčním, ale i architektonickým prvkem. Správné provedení atiky je zásadní pro ukončení fólie, napojení na žlabový systém a ochranu před vztlakem větru.

Výška atiky

Výška atiky nad rovinou střechy není stanovena žádným předpisem. Měla by se pohybovat v rozmezí 200 ÷ 300 mm. Při menší výšce atiky může docházet ke stékání deště po fasádě, při větší může nastat problém s vytažením hydroizolace pod oplechování atiky. Minimální doporučená výška atiky nad úrovní střešní krytiny je 150 mm. V oblastech s vyšším zatížením větrem nebo při použití mechanicky kotvené fólie se doporučuje výška alespoň 250 mm. Tato výška umožňuje bezpečné ukončení fólie a její mechanické uchycení bez rizika zatékání. Každá atiková stěna je u většiny dřevostaveb individuální záležitostí. Výška atiky se odvíjí od plošné velikosti stavby, tloušťky tepelné izolace použité ve skladbě ploché střechy nebo také od celkového architektonického konceptu řešené stavby.

Detail atiky

Detail atiky se týká vyřešení styku střechy a obvodové stěny. Z toho pak vyplyne napojení a ukončení hydroizolační vrstvy. Správně vyřešené a důkladně provedené detaily ukončení hydroizolace v místech vnějších okrajů střechy jsou nutné pro zajištění její vodotěsnosti v těchto místech. Hydroizolace se zpravidla ukončí na její svislé ploše ve výšce min. 150 mm nad úrovní průniku střešní roviny s atikou. Všechny monolitické vrstvy střešního pláště musí být odděleny od atiky spárou o šířce cca 20 ÷ 30 mm. To proto, aby atika nebyla v důsledku tepelné roztažnosti těchto vrstev vytlačována ven, což je známo z celé řady realizovaných objektů, na kterých jsou v důsledku chybějící dilatace patrné vodorovné trhliny v místech uložení atik. Tato spára může sloužit také pro vyústění expanzní vrstvy, pokud je ve skladbě střešního pláště navržena. Do vnějšího ovzduší se pak vyvede otvory v atice. Do dutiny atiky vložíme tepelnou izolaci. Ideální je zvolit například polystyren EPS. Výšku izolace je vhodné uvažovat alespoň v rozmezí 200-250 mm. Následuje opláštění atiky z vnitřní strany, aby byla tepelná izolace skryta. Opláštění také umístíme na horní plochu atiky s přesahem na exteriérovou stranu. Tento přesah slouží pro doraz kontaktní fasády z EPS.

Jednou z podmínek, které musí atiky plnit, je to, aby voda ze zhlaví atiky (horní ploché části) nestékala na fasádu. Proto musí být zhlaví atiky vyspádováno směrem do plochy střechy. Pro nepříliš širokou atiku může postačit zábrana proti přelití vody na fasádu. Je to tzv. závětrná lišta (z foliového plechu). Samotnou závětrnou lištu lze vyložit asi tak 3 - 4 cm vně atiky. Toto řešení lze užít rovněž na novostavbách. Provádí se to z tzv. spádových klínů z tepelného izolantu. Nejprve jsem k tomu před lety používal výhradně extrudovaný polystyren XPS. Jako podklad pro krytinu a případné oplechování se použije deskový materiál. Výborně se k tomu hodí nenasákavé dřevoštěpkové OSB desky. Spádové klíny a deskový materiál je nutné k atice řádně přikotvit. Kotvit lze bez problému do plného betonu, betonového potěru, nebo plynosilikátu (porobeton, Hebel, Ytong). Pokud se tato oprava provádí na nějaké již hotové střeše s hotovou fasádou, je nutné nějak ošetřit (zakrýt) boky polystyrenových klínů.

Čtěte také: Význam atiky ploché střechy

Zateplovací systém je pak opatřen na povrchu tenkovrstvou omítkou. Správným zaizolováním atikové konstrukce dosáhneme zateplení i v místech, kde máme větší podíl dřevěných prvků v konstrukci. Opláštění je nutné doplnit také po obvodu stropní konstrukce. Jednotlivé desky opláštění se přikotví k podkladové dřevěné konstrukci pomocí hřebíků. Rozměry spojovacího materiálu a vzdálenosti, po jaké se hřebíky budou kotvit, rozhodne projektant výkresové dokumentace. Po opláštění vnější a vnitřní strany je hrubá konstrukce atik připravena pro další navazující práce na stavbě, jimiž jsou v tomto případě provedení zateplené fasády, zhotovení ploché střechy a dozateplení stropní konstrukce po jejím obvodu. Zhlaví atiky je ošetřeno klempířskými prvky kotvenými k podkladu pomocí příponek.

Odvodnění a napojení žlabu

Správné odvodnění střechy je klíčové pro její dlouhou životnost. Atika může být navržena se dvěma základními způsoby odvodnění:

• Vnitřní odvodnění - voda je odváděna přes vpusti uvnitř střešní konstrukce.
• Vnější odvodnění - voda je odváděna přes atikové žlaby nebo přepadové žlaby.

Napojení žlabu na atiku musí být provedeno s maximální pečlivostí. Klíčové je:

• Správné napojení hydroizolační fólie na žlabové těleso.
• Ochrana proti zatékání pomocí oplechování a těsnicích prvků.
• Dimenzování žlabu podle plochy střechy a intenzity srážek.

V následující tabulce uvádíme orientační dimenze žlabu podle plochy střechy:

Vztlak větru a mechanické zabezpečení

Plochá střecha je vystavena působení vztlaku větru, který může způsobit odtržení hydroizolační vrstvy. Atika hraje důležitou roli v ochraně proti tomuto jevu. Vysoká atika snižuje přímé působení větru na okraj střechy a umožňuje bezpečné mechanické kotvení fólie. Okraje střech jsou extrémně namáhány sáním větru, jehož výsledné vztlakové síly dosahují vysokých hodnot, které mohou být větší než je vlastní tíha střešního pláště, popřípadě i nosné konstrukce střechy. Z tohoto důvodu je nutno provést podrobnou analýzu účinků větru na střešní plášť. Na základě toho pak navrhnout řádné upevnění hydroizolace a příslušných klempířských výrobků. Zde je v kap. 11.5.3.1 uveden také případ, kdy déle trvající vibrace hliníkového plechu (střešní krytiny) v důsledku vanutí větru měla za následek vytažení hřebíků z bednění. Vítr pak vniknul pod plech a „sroloval“ krytinu ze střechy.

Čtěte také: Vše o atikách plochých střech

Pro zajištění odolnosti vůči větru je nutné:

• Dodržet minimální výšku atiky dle větrné oblasti (ČSN EN 1991-1-4).
• Upevnit fólii v oblasti atiky pomocí přítlačných lišt.
• Navrhnout oplechování s ohledem na aerodynamické síly.

V oblastech s extrémními větrnými podmínkami (např. v horských oblastech) se doporučuje použití kombinace mechanického kotvení a přivaření fólie k atice. Omezení kmitání plechové krytiny či jeho úplné vyloučení je možno dosáhnout pomocí asfaltového nátěru o větší tloušťce.

Detaily oplechování atiky

Oplechování atiky plní nejen estetickou, ale především ochrannou funkci. Chrání horní hranu atiky před zatékáním, UV zářením a mechanickým poškozením. Mezi klíčové prvky oplechování patří:

• Krytina atiky - obvykle z titanzinku, lakovaného plechu nebo mědi.
• Kapková hrana - zajišťuje odvod vody mimo fasádu.
• Podkladní pás - chrání zdivo před vlhkostí.

Správné provedení oplechování zahrnuje:

• Minimální přesah oplechování přes hranu atiky - alespoň 30 mm.
• Spádování oplechování směrem ke střeše - min. 3 %.
• Dilatace v oplechování každých 3-4 metry.

Chyby v oplechování mohou vést k zatékání, odlupování omítky nebo vzniku tepelných mostů.

Čtěte také: Stavební detaily atiky střechy

Ukončení hydroizolace na atice

Ukončení hydroizolace (ať už z asfaltových pásů nebo z polymerních fólií) na atice bývá provedeno jejím zatažením pod oplechování. Pokud jde o přechod hydroizolace z vodorovné plochy na svislou, tento se dříve u oxidovaných asfaltových pásů řešil pomocí přechodového klínu (např. z betonu, z keramické tvarovky, apod.). V současné době, kdy používáme modifikované asfaltové pásy či polymerní fólie, zpravidla již použití přechodového klínu není nutné. Přechod může být kolmý, ale vždy musí být zesílen přídavným pruhem z příslušného asfaltového pásu. Vhodnost tohoto způsobu je však nutno ověřit podle konkrétního typu hydroizolace - zda jej umožňuje její technologický předpis. Řešení zmíněného přechodu u fóliových systémů může být různé v závislosti na konkrétním typu systému.

Dřevostavby s plochou střechou a atikou

Atika plochých střech staveb na bázi dřeva se může zdát jako složitý konstrukční problém. Není to však úplně pravda. Díky přehlednému postupu, jak se dá atika jednoduše vyrobit a ještě snadněji osadit na stavbě, to teď zvládne i běžný stavebník, který si dokončovací práce na hrubé stavbě řeší svépomocí. Pro výrobu i montáž atik postačí mít základní výkresovou dokumentaci, potřebný materiál, nářadí a trochu šikovnosti v rukou. Pokud máte dřevostavbu s plochou střechou a chcete ušetřit peníze za některé prvky stavby, pak jsou atiky tou správnou volbou. V praxi to znamená, že zhotovitelská firma namontuje stěny a stropní nosníky, položí záklop v podobě desek na bázi dřeva, a tím vytvoří podklad budoucí skladby ploché střechy.

Budete k tomu potřebovat stavební řezivo, pilu, aku vrtačku, vruty do dřeva, metr a tesařskou tužku. Dřevěné hranoly mohou mít jeden formát a je možné z nich krátit řezivo jak na spodní a horní pásnice atiky, tak na její sloupky. Jednotlivé prvky se k sobě připevňují vruty do dřeva podle výkresové dokumentace. Následně se tato dřevěná konstrukce atiky jednostranně opláští deskou na bázi dřeva (např. OSB deskou). Takto se opláští venkovní strana atikové konstrukce, přičemž tloušťka desky je totožná s deskou, kterou je opláštěna obvodová stěna stavby. To kvůli rovinnosti podkladu pod budoucí fasádu. Na spodní straně atiky se udělá přesah opláštění přibližně 30-40 mm. Na záklop stropní konstrukce vynoste všechny atikové stěny. Pakliže se atiky vyrobí v kratších délkách, bude se s nimi lépe manipulovat. Po osazení atikové stěny na stropní konstrukci ukotvíme atiku vruty do stropního nosníku a také připevníme jednotlivé dílce atik k sobě. Průměr a délku vrutů opět určuje projektant.

Praktické příklady a doporučení

Příklad 1 - Rodinný dům s plochou střechou (Praha)

Investor zvolil PVC fólii s mechanickým kotvením. Atika byla navržena ve výšce 200 mm. Oplechování bylo provedeno z lakovaného plechu s kapkovou hranou. Odvodnění bylo řešeno vnitřními vpustmi. Výsledkem bylo bezproblémové fungování střechy i po 5 letech provozu.

Příklad 2 - Administrativní budova (Brno)

Střecha o ploše 1500 m² s atikou výšky 300 mm. Použita byla TPO fólie s kombinovaným kotvením. Vzhledem k výšce budovy a větrné oblasti bylo oplechování navrženo s dodatečným kotvením a dilatacemi každé 2,5 m. Žlabový systém byl napojen přes přepadové žlaby s vyhříváním.

Doporučení pro spotřebitele:

• Vždy konzultujte výšku a konstrukci atiky s projektantem.
• Trvejte na kvalitním oplechování s dostatečnými přesahy a dilatacemi.
• Kontrolujte napojení fólie a žlabu - to jsou nejčastější místa poruch.
• Nechte si zpracovat detailní výkresy atiky včetně vrstev a kotvení.

tags: #atika #pochozi #strecha #detail #technické #řešení

Oblíbené příspěvky:

• Jak vybrat omítku na pórobeton
• vše o akrylátových tmelech
• Vše o dilataci plochých střech
• Čištění fasád paneláků
• Zahradní zídka s úložným prostorem na dřevo