Pěstování australského černého dřeva
Rozvoj průmyslu v Austrálii nastal krátce po jejím osídlení. Ačkoliv je státem s rozvinutou tržní ekonomikou, vyváží především nerostné suroviny a zemědělské produkty, které jen částečně zpracovává. Tím se podobá rozvojovým zemím. Důležitým rysem je značná závislost australské ekonomiky na mezinárodním kapitálu.
Nerostné suroviny
V minulém století měla největší význam těžba drahých kovů, zejména zlata. Nyní mají velký význam ložiska těžených nerostů, k jejichž tradiční těžbě patří uhlí, rudy, ropa či plyn - viz obr. č. 2. Těžba zlata částečně ztratila svůj dřívější význam a největší střediska jsou v oblasti Kalgoorlie a Greenvale (Queensland). V těžbě stříbra má největší podíl Queensland (Mt. Isa) a Nový Jižní Wales (Broken Hill). Na Austrálii připadá 95 % světové těžby opálu, který se těží hlavně v Coober Pedy v Jižní Austrálii.
V těžbě uhlí zaujímá Austrálie 3. místo za Čínou a USA. Mnohem zajímavější jsou ovšem prozkoumané zásoby černého uhlí i dalších nerostů. Austrálie patří k největším spotřebitelům elektrické energie na světě a tepelné elektrárny využívají uhlí a zemní plyn.
Zpracovatelský průmysl
Zpracovatelský průmysl zaznamenal rozvoj po 2. světové válce. Patří k nejstarším odvětvím v Austrálii, nestačí však pokrýt Australskou spotřebu. Světový význam má výroba olova (Spencerův záliv) a zinku (u Hobartu), mědi (Mt. Isa, Mt. Lyel).
Strojírenství je v Austrálii nejdůležitějším průmyslovým odvětvím. Vyrábí se zde bohatý sortiment, včetně dopravních prostředků - automobilů (Adelaide, Geelong, Melbourne a Sydney), lodí, lokomotiv a vagónů. Dále se zde vyrábí stroje pro mechanizaci zemědělství.
Čtěte také: Gravírky a jejich specifika
Zemědělství
Zemědělství je nejstarším odvětvím australského hospodářství, které až do 50. let 20. století zajišťovalo více než 75 % australských příjmů z vývozu. Z počátku byly zemědělsky využívány pobřežní oblasti, ale s postupem kolonizace se zemědělství šířilo do vnitrozemí. Charakteristickým rysem je soustředění půdy v rukou velkých farmářů, tzv. squaterů. Limitující pro rozvoj zemědělství jsou přírodní podmínky. Většina zemědělské půdy trpí nedostatkem vody, velká část orné půdy musí být zavlažována. Přesto díky mechanizaci a novým metodám hospodaření zemědělská produkce neustále vzrůstá.
Symbolem země se stal hydroenergetický projekt ve Sněžných horách, který začal v roce 1949. Jeho úkolem bylo využití vody ze Sněžné řeky v suchých vnitrozemských pláních. Komplex slouží rovněž energetickým účelům. K závlahám je využívána i největší australská řeka Murray.
V zemědělství zaujímá dominantní postavení chov ovcí a skotu. První stáda byla do Austrálie přivezena již koncem 18. století a rychle se rozmnožovala. Velké ovčí a dobytčí farmy se rozkládají na obrovských rozlohách vnitrozemí. Chov hovězího dobytka především pro vývoz se rozvinul v savanách severního Queenslandu, v severním teritoriu a Západní Austrálii.
Nejdůležitější plodinou je pšenice, jejíž osevy zabírají více než polovinu veškeré obdělávané půdy. Pěstování ostatních obilovin má již menší význam. Chladnější podnebí a pravidelné srážky vyžaduje oves, pěstovaný především na jihu. V produkci třtinového cukru je Austrálie na předním místě na světě. K tradičním odvětvím patří ovocnářství a pěstují se téměř všechny druhy určené spíše pro export.
Lesnictví
Lesnatost v Austrálii je poměrně nízká a činí pouhých 5 %. Těží se dřevo tvrdolistých lesů (eukalyptů). Dřevo se vyváží především do Japonska.
Čtěte také: Průvodce výběrem manželské postele z černého dřeva
Doprava
Doprava má v Austrálii prvořadý význam a potýká se především s problémem velkých vzdáleností a nerovnoměrným rozložením průmyslových a zemědělských středisek. Železniční doprava se začala budovat v 50. letech 19. století a dnes má délku 33 819 km. Problémem australské železniční sítě je v tom, že většina tratí vedla z vnitrozemí k moři, kde nadále náklad putoval po moři. Každá země měla rovněž jiný rozchod kolejí. To tvoří dodnes největší překážku pro vybudování transkontinentální železnice od severu k jihu Austrálie. Spíše turistickou atrakcí je cesta vlakem Indian Pacific po transaustralské železnici Parth - Sydney a druhou zajímavou železniční linkou je cesta z Adelaide do Alice Springs vlakem Ghan.
Nejhustší silniční síť je opět v nejvíce zalidněných oblastech. Celková délka silniční sítě činí 913 000 km, z toho počtu připadá na zpevněné silnice 353 000 km a 1 363 km na dálnice či expresní silnice. Pro Austrálii má velký význam námořní doprava, především přeprava zboží mezi Austrálií a ostatními kontinenty. Velké vzdálenosti a příznivé meteorologické podmínky předurčují rozvoj letecké dopravy, která se vyznačuje velkou hustotou letecké sítě a vysokým výkonem letecké dopravy. V Austrálii je přes 400 letišť, z nichž k nejmodernějším a mezinárodním patří Sydney, Melbourne, Adelaide, Cairns, Darwin, Brisbane a Perth.
Služby
Význam služeb trvale vzrůstá. Ve službách je zaměstnáno více než 70 % veškerého aktivního obyvatelstva. Vyspělé jsou také odborné služby v oblasti právní, financí a obchodu. Na vysoké úrovni je také inženýrské poradenství nebo softwarové služby. K tvorbě HDP významně přispívá i cestovní ruch. Austrálie hostí každým rokem více než 5 mil. návštěvníků. Australská města jsou ideálním místem pro pořádání velkých sportovních událostí. Australské Melbourne v roce 1956 hostilo poprvé letní olympijské hry a Sydney si toto pořadatelství zopakovalo v roce 2000.
Invazivní druhy: Akát (Robinia pseudoacacia)
Akát byl dovezen do Evropy počátkem 17. století jako okrasná dřevina. Využívalo se jeho výhodných vlastností - nenáročnosti, trvanlivého a vysoce výhřevného dřeva odolávajícího hmyzu a houbám, rychlého růstu, snadného rozmnožování a schopnosti zpevňovat volnou půdu. V 18. století se stal silně propagovanou dřevinou, takže se brzy rozšířil prakticky po celé Evropě, pronikl i do východní Asie, Jižní Ameriky, Afriky a Austrálie. Ve střední Evropě se plodnost akátu zpravidla dostavuje mezi 10.-20. rokem, výmladky plodí mnohem dříve. Existuje mnoho kultivarů akátu, které se od sebe liší vzrůstem a tvarem lístků i (ne)přítomností trnů.
Ekologie
V přirozeném areálu se akát chová jako raně sukcesní druh preferující slunná stanoviště a propustné půdy. V sekundárním areálu akát invaduje jak přirozenou a polopřirozenou vegetaci na světlých stanovištích, tak disturbované plochy v městském prostředí, skládky a výsypky. Akátiny se vyznačují dvěma výraznými fenologickými aspekty: časně jarní aspekt a pozdní jarní aspekt. Akát váže vzdušný dusík prostřednictvím symbiotických bakterií rodu Rhizobium. Výskyt akátu proto způsobuje postupné zvětšování zásoby půdního dusíku, intenzivní mineralizaci a nitrifikaci a následně vyšší přístupnost anorganických forem dusíku v půdě. Vítková a kol. (2015) zjistili, že kolonizaci stanovišť akátem více než půdní chemismus limituje provzdušnění a obsah vody v půdě. Akát preferuje dobře provzdušněné a odvodněné půdy, toleruje vysychavé půdy, ale nesnáší zhutnělé půdy a půdy se stagnující vodou, kde zřejmě dochází k inhibici fixace atmosférického dusíku. Akát je mimořádně odolný vůči znečištěnému ovzduší i zasolení půdy (Šindelářová, 1986), dobře snáší požáry, seřezávání, škody okusem i vytloukáním spárkatou zvěří (Musil, 2005).
Čtěte také: Jídelní sestavy z černého dřeva: Kompletní průvodce
Rozmnožování
Přestože se akát vysemeňuje často a mohutně, semenáčky jsou vzácné. Vyklíčí jen velmi málo semen, zejména z důvodu vodě nepropustného a tvrdého povrchu. Pro rozmnožování akátu jsou důležitější kořenové a kmenové výmladky než semena. Jejich tvorbu stimuluje poničení nadzemní nebo podzemní části stromu. Vegetativní rozmnožování akátu je důležitý mechanismus též pro kolonizaci ploch se zapojeným bylinným porostem bez dřevin. Výhodou akátu při kolonizaci otevřených stanovišť je rychlý růst a schopnost vázat vzdušný dusík, což ho upřednostňuje v konkurenci a umožňuje mu rychle se stát dominantní dřevinou.
tags: #australské #černé #dřevo #pěstování