PergolyBetonový dům s vikýřem: Od předsudků k moderní renesanci
Betonový rodinný dům je v Čechách chápán spíše negativně. Beton jako synonymum let minulých, šedých a nehezkých. Ale proč? Je to tak? V poslední době ovšem začíná beton zaznamenávat znovuzrození a začíná být v kurzu. Beton opět oslovuje architekty, a jejich architektura pak veřejnost.
Výhody betonové konstrukce
Stavba pomocí betonových bloků nabízí možnost jednoduše realizovat větší místnosti, a zároveň zajistit vysokou přesnost celé konstrukce. Díky betonovým stěnám máte zaručené dokonale rovné povrchy. Stěny z betonu mohou být tenčí než cihlové při zachování srovnatelných tepelných vlastností. To znamená, že při stejné obvodové ploše získáte větší užitnou plochu uvnitř domu!
Betonové panely se již vyrábějí s připravenými prostupy pro instalace, což eliminuje potřebu dalšího sekání a vrtání na stavbě. Beton se vyrábí z přírodních materiálů, jako je písek, kamenivo, voda, cement a železo, takže přesně víte, z čeho je váš dům postaven. Díky vynikajícím tepelným vlastnostem v kombinaci s izolací jsou betonové domy energeticky úsporné a ekologické. Náklady na výstavbu z betonu jsou srovnatelné s klasickou cihlovou výstavbou. Hlavní výhodou betonové konstrukce je ale rychlost výstavby a větší užitná plocha.
Když stavíte z kompaktního betonu, je dům ve své podstatě dobře zaizolovanou obálkou. A protože tu prakticky nejsou termální mosty a přechody, není takový problém instalovat systém tepelných výměníků. Čerpadlo voda/vzduch tak garantuje domu pozitivní energetickou bilanci. Z logicky členěného vnitřního prostoru se pak místnosti soukromé a klidové nachází ve spodní úrovni, chráněné masivem stavby. Estetika tohoto materiálu je k diskuzi, ale upřít minimální náklady na údržbu, vysokou odolnost anebo vyšší hygieničnost mu asi upřít nelze.
Beton je bezpochyby plně funkční stavební materiál, ale jeho zapracování do projektů rezidenční výstavby je spíše na ústupu. Betonové panely věžáků se nelíbí, a odhalená podstata surového a drsného materiálu každému nesedí.
Čtěte také: Pohledový beton a bednění
Architektonické možnosti a inovace
EArch.cz vám představuje první z realizací, které byly v minulých letech oceněny v CEMEX Building Award. Bridge House leží na parcele klesající směrem do rokle a díky svým funkcionalistickým tvarům umožňuje okolní vegetaci „prorůst“ až do interiéru. Dům je naaranžovaný na dvou mramorových deskách, které poskytují soukromí, betonové a skleněné kvádry naopak vytyčují sociální část a umožňují transparentnost, která dovoluje naprostou integraci okolního prostředí. CEMEX se v České republice profiluje jako výrobce betonu, který staví na kvalitě.
V posledních letech byly v České republice postaveny budovy, domy či objekty, které jsou zajímavé pojetím fasád, na jejichž zhotovení byl použit beton v kombinaci s dalšími materiály. V následujícím textu je přiblíženo pět z nich. Je mezi nimi kancelářská budova, parkovací dům, zázemí hřbitova, víceúčelový dům nebo experimentální tělocvična.
Röhrig House: Využití betonu v náročném terénu
Požadavky, které měl klient na výstavbu rodinného domu, odrážely poměrně realistické vnímání světa. Drahé je v Evropě vlastně všechno: stavební parcela, materiál, projekt, práce. Proto se vydal cestou ne zrovna úspor, ale řízené optimalizace zdrojů. Tak, aby z nabízených možností vybral ta nejschůdnější řešení. Ne vždy ta nejlevnější, ale vzhledem k daným podmínkám ty nejefektivnější.
Zvláštností této lokality bylo, že i když je zahrnuta do místního územního plánu povolené výstavby, v zásadě se jevila nezastavitelnou. Rozprostírala se totiž na svahu velmi prudkého kopce, svahu ústícího do ulice a pak dále do údolí. Což její cenu silně sráželo, ačkoliv místo můžeme prezentovat jako „příhodné“, neboť se nachází jen 25 kilometrů vzdušnou čarou od Bonnu, a nabízí se odtud překrásný výhled na řeku Rýn. Tedy, pokud máte v plánu vystavět rozhlednu, a ne rodinný dům.
Architekti ze studia Hertweck a jejich vedoucí, Florian Hertweck, to naštěstí viděli trochu jinak. Potenciál v sobě totiž nese jakákoliv lokalita, pokud víte, jak s ní vhodně pracovat. Klient tedy projevil prozíravost hned podruhé, a to, když se v rámci návrhu projektu obrátil na profesionály v dané problematice. Nebránil se ani provedení, které umožnilo stavbu realizovat v rovnovážném rozpočtu při zachování požadované kvality. Ano, spolu s architekty se nebránil zapracování betonu, strukturně odolného a stabilního materiálu. A to ve velkém, protože dům - Röhrig House - betonem nejen fixuje zářez do svahu a vytváří pevné základy, ale je přímou a odhalenou součástí celé stavby.
Čtěte také: Jídelní stůl MDF beton: Co zvážit?
Klient si přál nekomplikovaný plán, odpovídající logice věci a konvencím. Což při členění domu do „čtyř“ pater (falešný suterén, vedený v úrovni silnice, je garáží) znamenalo umístění pokojů a dětských ložnic do prvního patra, u druhého pak kuchyni s jídelnou a ve třetím pak ložnici rodičů, koupelnu a pracovnu. Toto rozdělení se jeví naprosto v pořádku: dvě děti více jak půl dne doma netráví, rodinný dům je jim jen zázemí, žijí školou a aktivitami. Jídelna a kuchyně v patře je dostatečně světlá a otevřená širokými okny do okolí. Její přirozenou ventilaci zlepšuje, stejně jako manipulační prostor, velká terasa, usazená „nad garáží“, a částečně přístupná i ze strany zahrady zasazené do stupňovité zahrady.
Nejvíce času tráví klient ve své pracovně, a proto si zaslouží mít odtud ten nejinspirativnější výhled po celý den. Všichni obyvatelé domu přitom získávají maximum soukromí, a srdce domu, jádro vzájemné komunikace a společenských aktivit, se nachází uprostřed. Není to komplikované ani náročné, je to plně funkční z hlediska distribuce energií, pohybu osob, termální bilance. Čímž se plocha pro čtyři členy domácnosti vyšplhala na příjemných 18 metrů čtverečních (bez mini-dvora, balkonové terasy, zahrady a střešní zahrady). Pokud bychom ale započetli i tyto přidružené prostory k sezónnímu využití, znásobí se využitelná plocha skoro dvakrát.
Propojenost stavby utužuje ještě napojení střešní zahrady na zahradu venkovní - přeci jen, stavba se nachází v prudkém stavu, takže výškové rozdíly se tu snadno smývají - a také množství výhledu do okolní krajiny, které dům vnitřně poutají k místu. Široká okna, exponovaná do ulice a údolí, kompenzují uzavřenost domu ze strany svahu, a snižují tíživý efekt stavebního betonu. Po stránce stavebního řešení je dům uchopen jako „dvojitá skořápka“, tedy kombinace vnější silnostěnné struktury betonu, doplněné o vnitřní obaly a předěly z tenčích betonových stěn.
Klient nefandil a nefandí „umělým obkladům“, nejrůznějším přepážkám a deskám, bednění nalepených na stěny. Bral je jako druhotný a zbytečný materiál, který zastírá podstatu stavby. Jako zbytečnou parádu. Proč taky stavět z betonu a pak se snažit udělat to tak, aby to jako z betonu postavené nevypadalo? Bylo by to šetření na jedné straně a utrácení na druhé. Bez sbíječky také na první pohled neuvidíme další zajímavý přístup: centrální přívodní šachtu, vedenou středem domu. Rozvody elektřiny, instalace, odpadkové koše, vodovodní potrubí, komín. To vše vede touto dispoziční šachtou, a nemusí narušovat stěny domu. Je to praktické, a v případě poruchy nemusíte marně dlouho hledat - musíte se vydat k jádru. Svah - původní nevýhoda - se stává velmi výhodným „izolačním“ řešením. Jednoduchost „kubického“ tvaru i provedení vyvažuje příjemný, vzdušný interiér.
Concrete House v Kolumbii: Integrace do krajiny
Ta krajina je až nepravděpodobně krásná, ale zrovna tak i nepostižitelná a nezastavitelná. Zdánlivě, jak ukazuje projekt betonového domu z Kolumbie. Musí důvěřovat práci architektů, že jejich obydlí z betonu skutečně zasadili do terénu důsledně a nesjede po tom příkrém svahu dolů. Architekti z Atelier Garcia nicméně uklidňují, že se tu není čeho bát. Stavba rekreačního obydlí má masivní betonovou základnu a je částečně zahloubena do profilu svahu. I když ční do krajiny, je v podstatě přístřeškem vytesaným dovnitř hory.
Čtěte také: Beton Brož: Alternativa k pravému dřevu
Concrete House, betonový dům navržený architekty z Atelier Garcia, si musel terén přizpůsobit. Klíčovým materiálem, odolným a spolehlivým, se tu stal samozřejmě beton. Zužitkovat ten nevšední terén znamenalo zanořit se do vrcholku skaliska pevnými základy. Beton se stal materiálem, který umožnil existenci stavby v komplikovaném terénu. Stavba je příkladem geometrických abstrakcí, nedá se snadno popsat. Její půdorys je obecně trojúhelníkovitý, ovšem silně podřízený místní topografii. S ní vytváří tři osy, které uvnitř organizují prostorový pohyb.
Číslo tři se tu opakuje často. Nejprve je pevný sokl téměř integrován do okolité topografie a úzce propojen se zahradami. Za druhé, je tu svrchní transparentní úroveň, prostor promítnutý směrem k dalekým výhledům rámujícím krajinu. A konečně, za třetí, tu nechybí otevřená obytná střecha. Beton, odhalený a surový, neopracovaný, proniká celým interiérem domu. Tmavý bunkr ale nečekejte, tohle Orlí hnízdo je stavěno jinak. Společenské místnosti, uchycené v trojúhelníkovité geometrii, oplývají přirozeným světlem. A střešní terasa, obytná střecha? Ta už je svému přírodnímu okolí otevřená zcela.
Přesným opakem toho pojetí je pak společenská část. Ta je jedinou rozlehlou místností, otevřenou, vzdušnou a světlou. Nápadná je třemi viditelnými sloupy nesoucími tíhu střechy, z nichž každý má výraznou geometrii a nese nějakou stěžejní pobytovou. Jednou je to trojúhelníkový krb, podruhé zase obdélníkový dutý sloup, v němž je umístěna lednice a spíž. Až nečekaný „živý“ prvek pak představuje organicky pojatý můstek na kruhovou střešní terasu s nepřerušovaným 360stupňovým výhledem na scenérii údolní nádrže a lesy v okolí. Beton k tomu dodává atmosféru bezpečí.
Další projekty v České republice
Administrativní budovy DAM
Architektonická kancelář DAM se intenzivně - vedle jiných zakázek - věnuje tvorbě administrativních budov. Zvláště zajímavé jsou objekty uskutečněné na nepravidelných půdorysech, jako kupříkladu Main Point Karlin (2012, architekti Jiří Hejda, Jiří Chlumský, Lenka Kadrmasová a Jindřich Ševčík) nebo Main Point Pankrác (2018, architekti Petr Burian, Jiří Hejda a Robin Müller), které rozšiřují organické pojetí architektury do oblasti developmentu, kde jsou obvyklé především pravoúhlé koncepty. Přístup architektů je v daném žánru obecně oživující. Vedle toho, že umožňuje reagovat na komplikované parcely, které se obtížně zastavují, je výhodný především v souvislosti s tepelnými ztrátami. Výrazně plasticky tvarovaná fasáda svým zakřiveným průběhem nabízí zajímavý a proměnlivý vzhled při pohledu zvenčí. Tento výraz je nezaměnitelný, jasně se odlišující od unifikovaných plochých prosklených fasád.
Dalším z pozoruhodných přírůstků v daném žánru je administrativní centrum AFI Vokovice, které bylo dokončeno v roce 2019 (architekti Jiří Hejda, Iveta Chitovová, David Macháček, Petr Šedivý, Pavel Uttendorfský). Vzniklo vedle Evropské třídy v těsné blízkosti vlakového a autobusového nádraží Veleslavín a také u stanice metra A, čímž se mu dostává značné pozornosti místních i cestovatelů přijíždějících na dopravní terminál z letiště Václava Havla. Dvojice objektů povznáší bývalou periferii směrem k městu a vedou vzájemný dialog, jenž ústí do příjemného veřejného prostoru provzdušněného dobře volenou vegetací. Větší budovu architekti pojali jako svého druhu „tělo“, kdežto menší (avšak vyšší) stavba dostala pozici „hlavy“ hledící přímo na západ. Je to nepřehlédnutelná sestava.
Neobyčejnost staveb dotváří jejich exteriérové pojetí. Fasáda hlavního objektu je složena z jednotlivých oken střídajících se s plnými pilíři, přičemž tepelná izolace byla zakryta plasticky tvarovanými dílci ze sklovláknobetonu, které se vyrábějí stříkáním do forem. Architekti uvádějí, že v projektu AFI Vokovice použili v té době největších rozměrů segmentů. Zmiňují se, že se dostali na hranu technologických možností z hlediska váhy a manipulovatelnosti. Odvážný přístup však nese ovoce. Nižší, hlavní budova vypadá, jako by byla složena ze subtilních betonových kvádrů, jejichž jemná profilace spolu s hrou světla a stínů posiluje dojem plastičnosti jednotlivých částí.
Parkovací dům v Dolních Břežanech od Zdeňka Fránka
Mezi architekty, kteří dokážou objevně pracovat s betonem, patří už třicet let profesor Zdeněk Fránek. Projevuje se to jak v jím navržených rodinných domech, tak kupříkladu ve veřejných stavbách. V Dolních Břežanech u Prahy, rychle se rozvíjející obci, jejíž představitelé dbají na kvalitní architekturu, dostal mnohem prozaičtější úkol: navrhnout parkovací dům. Použití svodidel bylo přirozené, vždyť jsou všude a je to prvek spojený s auty a dopravou. Velmi specifický dům na trojúhelné parcele byl dokončen v loňském roce a lze jen konstatovat, že Fránek potvrdil renomé autora, jenž pokaždé přichází s překvapivým řešením. Originál provedený ve třech podlažích. Jiný takový nenajdete. Navazuje na obytnou zástavbu, v jeho blízkosti je škola nebo sportovní hala a vše důležité je na dosah.
Nezaměnitelnou tvář parkovacímu domu dodávají uplatněná svodidla, která tvoří jeho hlavní průčelí směřující na severozápad a slouží nejenom jako ochrana interiéru, ale také jako zajímavá navigace pro řidiče. Svodidla vyjadřují dynamiku ryze užitkového objektu, zároveň mu dodávají na přitažlivosti, jsou jakýmsi jeho poznávacím znamením. Nezůstalo však jenom u tohoto činu, Zdeněk Fránek motiv svodidel rozvinul v širší výtvarnou kompozici. Z východu a z jihu vymezují parkovací dům mohutné železobetonové stěny, které jsou prostoupeny zvláštními otvory. Jsou určeny k provětrávání a zároveň umožňují prosvětlení vnitřních prostor přirozeným světlem. Připomínají střílny nebo přesýpací hodiny. Jde však o fragmenty reálných svodidel, které byly svařeny a následně použity jako ztracené bednění. Jde tudíž o ryzí novotvar, jenž nikdy předtím neexistoval a jenž byl vyvolán okolnostmi, které si stanovil architekt sám. Prvotní akce vyvolala řetězec povšimnutí hodných událostí.
Zázemí hřbitova od Kuby a Pilaře
Jako důkaz předchozího tvrzení může sloužit zázemí hřbitova, které navrhli brněnští architekti Ladislav Kuba a Tomáš Pilař. Dvojici domů pojali jako esenci minimalismu, v němž se neimprovizuje a vše se přísně oddává účelu, užitečnosti a neokázalosti prezentované v přehledné formě. Dvojici těles tvoří hladké monolitické betonové odlitky s ostrými reliéfními zářezy cortenových výplní, do nichž jsou integrovány dveřní a okenní otvory. Pohledový beton je nedílným výrazem fasády, která přináší do nekropole potřebný klid a vizuální ztišení. Uvědomíme-li si, že jde o pouhé pracoviště správce se sociálním zázemím či o skladiště nářadí nezbytného pro údržbu areálu, tak ve výsledku bylo dosaženo mnohem více. Do stavby je vetknuto určité duchovní poselství souznící s místem věčného odpočinku.
Víceúčelový dům v Komunardů od Stanislava Fialy
Architekt Stanislav Fiala se do širšího povědomí odborné i laické veřejnosti vepsal několika administrativními budovami, vilami či golfovým klubem, především pak paláci DRN a Špork, které v roce 2018 obohatily centrum Prahy. Podobnou odvahu ve formě, stejně jako pestrost detailů a materiálových kombinací následně použil také ve víceúčelovém domě v ulici Komunardů č. 35 dokončeném v roce 2020. Architekt do někdejší industriální čtvrti, jež po roce 2000 prochází radikální proměnou, přinesl dosud chybějící typ budovy: městský palác korunovaný obytnou věží. Řekla si něj samotná nárožní parcela na křižovatce cest, takže stavba získala strategickou pozici. Koncept stavby volně navazuje na bývalou továrnu naproti, dnes transformovanou na centrum interiérového designu Holport.
„Naším záměrem bylo do nové stavby promítnout osobitý charakter téměř průmyslového objektu.“ Fasádu paláce vertikálně protkávají šikmo „běžící“ betonové stabilizační pilíře, jejichž povrchová struktura záměrně připomíná povrch skály. Aby bylo dosaženo co nejpřesvědčivějšího výsledku, finální nástřik prováděli pracovníci specializující se na realizaci cvičných lezeckých stěn. Sloupy protkávají dům jako skalnaté žíly a jsou natolik neobvyklé, že se jich lidé dotýkají: jako by se chtěli přesvědčit, nemýlí-li je zrak. Ve vyšších partiích, resp. od třetího patra, kde začíná bytová část, se na nich uplatňuje rezivějící ocelový plech a balkony jsou opatřeny zábradlím ze stříbřitých armovacích tyčí přizpůsobených uživatelskému komfortu. Neustále je na co se dívat, najednou nelze vše postihnout. Budova postupně graduje, sledujeme napětí vyvolané z nastolovaného řádu stejně jako kombinací neokázalosti a spontánnosti. Ze všeho nejdůležitější však je, že styl, který architekt předvádí v exteriéru, se propisuje do jeho vnitřku. Chodby a schodiště jsou expresivně pojaté v pohledovém betonu a návštěvník má pocit, že se ocitl v přírodní soutěsce, ve vysokém kaňonu, který bere dech. Cesta domem se stává procházkou v originálním prostředí, jež jen tak neomrzí.
Aplikační centrum BALUO v Olomouci od Miroslava Pospíšila
Zatímco dům v pražských Holešovicích svými pilíři záměrně připomíná skálu, tak jedna ze čtyř částí moderního Aplikačního centra BALUO v novém areálu Univerzity Palackého v Olomouci, kterou navrhl architekt Miroslav Pospíšil (spolupracovali s ním architekti Martin Borák, Daria Johanesová, Martin Karlík, Milena Koblihová a Robert Randy), slouží jako reálný tréninkový lezecký objekt. Celý objekt je obložen pohledovými betonovými fasádními panely, které jsou doplněny plastovými horolezeckými chyty. Fasáda toho „vědeckého sportoviště“ byla provedena z prefabrikovaných betonových panelů v pohledové kvalitě, do nichž byly zapuštěny plastové lezecké chyty, které zdatným jedincům umožňují vylézt až na vrchol budovy. Existuje několik cest, po kterých se lze vydat. Jejich funkce je ale především výtvarná, protože narušují monotónní plochu a výrazně ji ozvláštňují. Z dálky vypadají fasády jako abstraktní malířské plátno, z blízka se před divákem rozehrává trojrozměrná kompozice různobarevných výčnělků z polyuretanu zapuštěných do betonového podkladu. Vzniklo veskrze pozitivní dílo, v němž se přísnost potkává s nečekaně emotivními prvky reflektujícími lidskou fyzickou stránku. Chyty jsou otisky dlaní a jejich modifikace. Kombinace obojího navíc vhodně symbolizuje a předznamenává dění v budově, kde se studenti spolu s pedagogy snaží za pomoci vyspělých technologií dosáhnout co nejefektivnějšího provádění pohybu v rozmanitých sportovních činnostech.
Vikýře: Historie a moderní využití
Vikýř je architektonický prvek s dlouhou tradicí, který se objevuje na střechách již po staletí. I když jeho původ sahá do starších období, dnes se stále více využívá i v moderní architektuře. Vikýře nejen zlepšují estetický vzhled domu, ale mají také praktické výhody, jako je zvýšení podkrovního prostoru a zlepšení přirozeného osvětlení. Vikýř je tesařský prvek s charakteristickou konstrukcí a zastřešením, který vystupuje nad rovinu střechy a od pradávna plnil různé funkce. V minulosti sloužil především k přirozenému osvětlení a provětrání půdního prostoru, jenž byl dlouhou dobu využíván k uskladnění obilí, sušení sena či jiných plodin. Důležitou roli plnil i jako prostor pro uskladnění dalších věcí, které nebyly určeny pro obytné prostory.
tags: #beton #betonovy #dum #s #vikyrem #informace
