Kdy sundat bednění betonu: Doporučení a faktory ovlivňující dobu

Když potřebujete, aby si čerstvý beton udržel požadovaný tvar, musíte mu vytyčit hranice a připravit formu. K tomuto účelu slouží šalování neboli bednění, bez kterého se při stavbě neobejdete. Šalováním se ve stavební hantýrce označuje jakékoliv bednění. Princip šalování spočívá v umístění šalovací formy kolem obvodu konstrukce, nebo na rovnou plochu, kam se bude beton lít. Bednění musí být dostatečně pevné a stabilní, aby odolalo tlaku a váze mokrého betonu. Po nalití betonu do formy stavebník čeká na zatuhnutí. Následně „šalunk“ odstraní (tzv. dočasné bednění), nebo jej ponechá jako součást konstrukce (tzv. ztracené bednění).

Typy bednění a jejich výběr

Pro výběr a návrh bednění platí určité zásady. Výběr bednění je obvykle prvním krokem při návrhu realizace betonové konstrukce. Ovlivňuje ho velké množství faktorů. Jednak jsou to požadavky na vzhled povrchu budoucí konstrukce, požadavky na její tvarovou variabilitu, ale i výška finančních nákladů (například na pronájem bednění, obednění a odstranění bednění) a možnosti manipulace (hmotnost prvků). Výběr bednění je v běžných podmínkách na technologovi, respektive přípraváři stavby, který komunikuje s projektantem. Pokud se dá použít více druhů bednění bez přímého dopadu na konstrukční realizovatelnost projektu, výběr bednění se uskutečňuje v souladu s dokumentací stavby. V případě náročnějších staveb, respektive konstrukcí, kde výběr bednění podmiňuje realizovatelnost konstrukce nebo celé stavby, ať už z technického, nebo časového hlediska, jsou pro realizaci speciálních konstrukcí obvykle k dispozici obě skupiny bednění - systémová i tradiční. Tradiční bednění se v současnosti používají především na méně významných stavbách (např. rodinných domech), respektive při realizaci některých specifických konstrukcí (např. schodišť). Obvykle to jsou tvarově náročné prvky vyráběné v malých počtech. Někdy se naopak využívají i k zhotovení plošných konstrukcí, na kterých se má například vytvořit struktura věrně reprodukující reliéf dřeva. Ve střední Evropě a u nás působí v současnosti na trhu se systémovými bedněními několik renomovaných společností.

Dočasné bednění

Ke konstrukci se upevňuje jen dočasně a po použití se odstraní. Tradiční je šalunk z dřevěných nebo OSB desek, které si stavebník nachystá svépomocí. Po bocích je fixuje dřevěnými hranoly. Při realizaci větších staveb se využívá systémové bednění. Obsahuje velké díly a spojovací systém.

  • Dřevěné šalování se při betonování základových pásů takřka nepoužívá. Své využití však má při betonování samotné základové desky. Dřevěné desky upevněné na základech a zapřené hranoly vytvoří pevnou formu pro následné lití betonu.
  • Při realizaci betonových schodů stavebníci obvykle používají tradiční bednění z dřevěných nebo OSB desek. Do připravené formy, která musí být pevná a kvalitně pospojovaná, umístíte kari sítě a roxory kotvené ke zdi.
  • Při stavbě stropů u rodinných domů se dřevěné bednění takřka nepoužívá. Dnes je výsadou zejména velkých staveb, kde se ale častěji uplatňují systémová řešení.
  • Pokud budete chtít připravit samostatný betonový prvek, například sloupek, musíte také připravit formu. Opět ji snadno zhotovíte z dřevěných nebo OSB desek, které podepřete hranoly.

Ztracené bednění

Ztracené bednění je trvalé. Plní nejen funkci formy, ale dokáže zlepšovat i mechanické nebo izolační vlastnosti konstrukce. Nejrozšířenějším typem je ztracené bednění v podobě betonových tvárnic. Díky systému zámků se snadno pokládají, dutiny pak umožňují vyplnění betonem a vyztužení ocelovými prvky. Využijete jej při konstrukci základových pasů, patek i různých zídek.

  • Čerstvý beton se mnohdy lije přímo do výkopu, a tak se založení základů obejde bez šalování. Protože ale vyplní celý prostor, nedá se konstrukce dodatečně zaizolovat. Proto se i základy staveb mnohdy staví z betonového ztraceného bednění, které lze posléze obložit polystyrenovými deskami.
  • Na trhu najdete i ztracené bednění z polystyrenových tvarovek. Po zalití betonem v konstrukci zůstane a zajistí izolaci bez dodatečného zateplování.
  • Do kategorie ztraceného bednění řadíme i systémové konstrukční prvky pro realizaci stropů nebo věncovky.

Návrh a zatížení bednění

Návrh bednění následuje po výběru druhu bednění. Zpracovává se ve formě projektu. Pokud to uspořádání stavby umožňuje a je to účelné, stavba (konstrukce) se rozdělí na pracovní záběry, ke kterým se zpracuje projektová dokumentace bednění. Záběry se volí tak, aby se opakovaly v pravidelném taktu - jedna bednicí souprava se tak dá nasadit víckrát, což přináší optimalizaci nutného množství souprav. Dokumentaci tvoří grafická (výkresová) a textová část (technická správa). Technická správa obsahuje popis konstrukce, popis návrhu bednění, údaje o zatížení jednotlivých částí bednění, údaje o maximální rychlosti betonáže (pro svislá a šikmá bednění), o způsobu přichytávání vnějších zhutňovacích prostředků (pokud se budou používat), o postupu bednění a odstranění bednění (včetně doby) a o zásadách bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) a ochrany životního prostředí (OŽP).

Čtěte také: Pohledový beton a bednění

V grafické části se zpracovávají montážní výkresy v měřítku 1 : 50 (půdorysy, řezy a pohledy) a výkresy podrobností v měřítku 1 : 20 nebo 1 : 25. Když byla konstrukce rozdělena na záběry, potom se zpracovávají výkresy pro jeden záběr a na samostatném výkrese se vyznačí všechny záběry a schéma postupu. Grafická část dále obsahuje podrobnosti o pracovních spárách, atypických doplňcích a podobně. Je dobrým zvykem, že výrobci systémových bednění nabízejí spolu s bedněním i software.

Součástí textové části projektové dokumentace je přehled zatížení částí bednění, respektive statický výpočet. Zatížení stropních bednění se vypočítá obvyklým způsobem. Plošné zatížení formy bednění (kN/m2) tvoří převážně tíha čerstvého betonu s tloušťkou budoucí desky. Menším podílem se na zatížení zúčastňuje výztuž uložená na plošné jednotce (1 m2) bednění, hmotnost pracovníků pohybujících se po bednění během betonáže a prvky vkládané do konstrukce. Ve speciálních případech se mohou započítat i účinky zhutňování. Maximální hodnoty dosahuje zatížení v momentu ukládání a zpracovávání čerstvého betonu. Podle zatížení formy bednění se navrhuje vzdálenost nosníků. Ty spolu se zatížením formy bednění představují zatížení podpěrného systému bednění - teleskopických stojek. Protože stojky jsou štíhlé (prutové) tlačené prvky a s jejich vysunutím roste vzpěrná délka, nosnost je determinována především vysunutím. Zatížení stěnových bednění je specifické v důsledku charakteru (skupenství) čerstvého betonu. Pokud jde o stěnová bednění, nezanedbatelným zatížením může být účinek větru, hlavně v případě velkých stěn výškové stavby, a to především v době, kdy je bednění ještě prázdné.

Instalace a kontrola bednění

Tvar, funkčnost, vzhled a trvanlivost trvalých konstrukcí se nesmí narušit a poškodit v důsledku nesprávně zhotoveného podpěrného lešení, bednění a jejich zpětného uvolnění nebo odstranění. Instalace bednění, takzvané obedňování, je stavební proces (soubor činností), jehož výsledkem je bednění monolitické betonové konstrukce na místě jejího zhotovení.

Před samotným instalováním bednění je třeba vytýčit budoucí konstrukci, respektive polohu jejího bednění, a to tehdy, není-li poloha bednění dána konstrukcí vybetonovanou v předcházejícím záběru. Při přepravě smontovaných částí bednění je nutné dodržovat zásady BOZP, které se vztahují na vázání a manipulaci s břemeny v podvěsu jeřábu.

V případě stropních bednění se začíná rozmístěním a výškovým uspořádáním podpěrného systému (stojek). Začíná se od rohů místnosti. K bednění stropů se v současnosti nejvíce využívají nosníková bednění. Na stojky se uloží primární nosníky. Na ně se rozmístí (v kolmém směru) sekundární nosníky. Na vrch se uloží a připevní forma (překližka). Po zafixování se pokračuje zhotovením bočnic. V případě bednění stropů s rozponem přibližně nad 6 m je třeba zhotovit bednění s mírným vzepětím, které bude kompenzovat celkové přetvoření hotové konstrukce způsobené vlastní tíhou. Při bednění svislých konstrukcí se nejprve na stykovou výztuž připevní výztuž budoucí konstrukce. Po částečné nebo úplné přípravě výztuže nové konstrukce se na vytýčenou pozici přesune (osadí a stabilizuje) jedna strana bednění.

Čtěte také: Jídelní stůl MDF beton: Co zvážit?

Kontrola před betonáží

Před betonáží musí být bednění řádně zhotoveno. Formy bednění je třeba natřít odformovacím (separačním) prostředkem. Nanáší se před ukládáním výztuže. Podle STN EN 13670 se odformovací prostředky musejí vybírat a používat tak, aby nepůsobily škodlivě na beton, ocelovou výztuž, předpínací výztuž nebo formu bednění a aby neměly škodlivý vliv na trvalou konstrukci. Též nesmějí vyvolávat neplánované změny barevnosti a kvality povrchu. Musejí se zkontrolovat tvar, poloha, rozměry i spoje bednění. Ty musejí být těsné, aby se zabránilo úniku jemných složek (cementového tmelu) z čerstvého betonu. Samostatně musí být zkontrolována čistota formy, hlavně když existuje požadavek na vzhled povrchu konstrukce, respektive jde-li o pohledový beton. Speciální pozornost se věnuje kontrole polohy zabudovaných prvků - dočasných (bednění otvorů) a trvalých (např. trubky na vedení kabelů, injektážní hadičky, těsnicí pásky). Aby se při ukládání betonu neposunuly, musí se zkontrolovat poloha, připevnění. Je-li forma bednění z materiálu umožňujícího absorbovat značné množství vody nebo umožňujícího její vypařování, musí se vhodně ošetřit.

Doba tuhnutí a tvrdnutí betonu

Beton tvrdne zpravidla několik týdnů, ale dostatečné pevnosti dosahuje již po několika dnech. Beton zraje celkem 28 dní, po kterých získává 100 % uváděné pevnosti. Při betonování podlah, nebo základové desky však není třeba čekat tak dlouho. Tuhnutí betonu je proces, kdy beton ztrácí svou plastičnost, zatímco tvrdnutí je postupné získávání mechanických vlastností.

Faktory ovlivňující dobu tvrdnutí betonu

Dobu tvrdnutí významně ovlivňuje vodní součinitel betonu. Čím více je v betonu vody, tím déle tvrdne. Mimo to je betonová konstrukce náchylná na tvorbu trhlin vlivem nadměrného smršťování betonu.

Ideální teplota pro betonování je v rozmezí 15 - 25 °C. Při této teplotě dochází k optimálnímu procesu zrání betonu. Čím je teplota vyšší, tím beton rychleji tvrdne. Minimální teplota pro betonování je 5 °C. Teplota by rozhodně neměla klesnout pod bod mrazu. Minimální teplota betonu v době dodávání nesmí být nižší než +5 °C. Při poklesu teploty pod 5 °C se totiž hydratace výrazně zpomaluje a při 0 °C se zastaví. Pokud je teplota okolí při ukládání nižší než 5 °C, pak by měl mít dodávaný beton teplotu alespoň +10 °C. Beton může teoreticky i zmrznout, a to za předpokladu, že jeho pevnost již dosáhla alespoň 5 MPa (dříve se uvádělo 5 MPa pro CEM I a až 8 MPa pro CEM II a III).

Dobu tvrdnutí betonu ovlivňuje výše zmíněná teplota okolního prostředí, ale také jiné povětrnostní podmínky, jako je intenzita větru a slunečního záření, které se podílí na rychlosti odpařování vody z konstrukce. To je však v mnohých případech nežádoucí a betonovou konstrukci je třeba před slunečním zářením chránit přikrytím plachtou či kartonem. Vhodné je také konstrukce ošetřovat vodou, aby nedocházelo k nadměrnému vysychání betonu. Všeobecně platí, že čím déle se beton ošetřuje, tím lépe. Nicméně je nutné vzít v úvahu i náklady na toto ošetřování a jeho rentabilitu. Nezbytná doba potřebná pro ošetřování betonu je závislá na vývoji vlastností betonu v povrchové vrstvě (ČSN EN 13670). Třída ošetřování musí být stanovena v prováděcí dokumentaci.

Čtěte také: Beton Brož: Alternativa k pravému dřevu

Konkrétní dobu pak lze určit dvěma způsoby. Prvním z nich je výpočet konkrétní hodnoty zralosti (pevnosti) betonu v povrchové vrstvě na základě vhodné funkce, vyzkoušené pro použitý druh cementu nebo pro kombinaci cementu a příměsi. Jde o výpočet zralosti, zkoušky pevnosti nedestruktivními metodami apod. Další, jednodušší možností je použít tabulku z přílohy F ČSN EN 13670.

Kdy odstranit bednění

Bednění betonové konstrukce je možné odstranit až tehdy, když beton dosáhl pevnosti, která zabezpečí, že v době odstranění bednění bude schopna přenášet všechna zatížení vyplývající z dalších fází výrobního procesu a v době jejího používání bude mít konstrukce vlastnosti požadované projektem. Požadavek na dobu odstraňování bednění se stanovuje v STN EN 13670.

Obecně řečeno, odstranění trvá 2 až 3 dny po nalití. Bednění má spodní fólii a boční fólii. Bednění na různých místech má různou dobu na odstranění bednění. Bude také ovlivněno povětrnostními vlivy a neexistuje žádná norma pro dobu odstranění bednění. Pokud je použita boční membrána, lze bednění odstranit následující den po nalití betonu téhož dne, ale teplota v zimě je relativně nízká, beton se ještě nevytvořil a čekací doba bude trvat asi 3 dny.

Možnost odstranění bednění konstrukce se zpravidla řídí aktuální pevností betonu. Dá se stanovit destruktivními zkouškami na vzorcích (obvykle krychlích) vyrobených během betonáže pro tento účel nebo nedestruktivně (například tvrdoměrnými metodami). Bude-li konstrukce po odstranění bednění přenášet částečné zatížení, bednění lze odstranit, když konstrukce dosáhne přiměřeného násobku 28denní pevnosti. V případě konstrukce, která bude po odstranění bednění přenášet plné návrhové zatížení (a projekt nepředepisuje takzvanou odbedňovací pevnost), lze bednění odstranit až tehdy, kdy pevnost betonu vyhoví z hlediska spolehlivosti. Podle už zrušené STN 73 2400 pevnost v tlaku vyhovuje z hlediska spolehlivosti, když každá hodnota individuálně zjišťované pevnosti neklesne pod 85 % zaručené krychlové pevnosti v tlaku betonu dané třídy. V některých případech bednění plní i funkci ošetřování betonu trvalé konstrukce.

Orientační lhůty pro odstranění bednění

Níže uvedená tabulka uvádí orientační lhůty pro odstranění bednění v závislosti na typu konstrukce a dosažené pevnosti betonu:

Konstrukce Dosažená pevnost betonu Orientační lhůta pro odstranění bednění
Nenosné bočnice - 3 dny
Stěny 50 % charakteristické pevnosti -
Podhledové stropní bednění desek 60-70 % návrhové pevnosti -

Ve chvíli, kdy čerstvý beton zatuhne a zachovává si tvar konstrukce, můžete odstranit nenosné části bednění. Bočnice betonových konstrukcí (základů, sloupů a pilířů) můžete obvykle odstranit po deseti dnech od betonování. U velkých konstrukcí ale musíte čekat ještě déle - demontovat je lze asi po třech týdnech. Nižší pevnost betonu je povolena pouze po dohodě s projektantem v případě, že se jedná o částečně zatíženou konstrukci.

Stěny lze odbedňovat již při dosažení poloviční hodnoty charakteristické pevnosti dané třídy betonu. Nejprve se uvolní přírubové matky a spínací tyče. Dílce bednění, které nejsou zajištěny vzpěrami, se musí ihned odebrat nebo provizorně zajistit proti pádu. Bednicí dílce se odebírají po sejmutí bednicích zámků. Dílce bednění, které se odstraňují pomocí zdvihacího zařízení, se nemohou od betonu odtrhávat. Části bednění se bezprostředně po odstranění ukládají na určená místa tak, aby nepřetěžovaly odbedňovanou konstrukci a nemohly být příčinou úrazu.

Bezpečnostní pokyny při odstraňování bednění

Bednění se musí odstranit takovým způsobem, aby trvalá konstrukce nebyla vystavena rázům, přetížení nebo poškození. Pozornost se musí věnovat způsobu (pořadí) odstranění bednicích prvků. Jako první se odstraňují bočnice bednění. Následně se uvolní a odstraní dno bednění konstrukce. Bednění se musí odstraňovat tak, aby odstraněním části podpěrného systému nedošlo k přetížení zbylé jeho části a aby v trvalé konstrukci nevznikla neočekávaná napětí v důsledku změny zatěžovacího schématu a ani dynamická zatížení rázy. Například při odstraňování bednění stropů se proto podpěrný systém uvolňuje směrem od středu rozpětí k podpěrám.

Při odbedňovacích pracích je nutné zajistit prostor proti vstupu nepovolaných osob a zajistit bezpečný přístup na odbedňovanou konstrukci. Při odbedňování nosných částí stavby je třeba věnovat velkou pozornost. Pokud při odbedňovacích pracích hrozí pád z výšky nebo do hloubky větší než 10 m, musí být podle nařízení vlády č. 591/2006 Sb. Prostory, nad kterými se odstraňuje bednění, musí být zajištěny vždy takovým způsobem, aby nedošlo k ohrožení osob, jež pracují pod nimi.

Na co si dát pozor při odstraňování bednění

  1. Musí splňovat konstrukční požadavky. Pokud neexistuje návrh, musí být provedeno podle jiných předpisů.
  2. Pokud zde není nosné bednění, je velmi důležité před odstraněním zajistit, aby nedošlo k poškození okrajů a rohů betonové plochy.
  3. Pokud se jedná o nosné bednění, musí být odstraněno poté, co každá stavební podmínka splní příslušné předpisy. Například její síla musí dosahovat 50 až 100 procent, aby byla považována za kvalifikovanou.
  4. Když jsme v procesu odstraňování bednění, pokud zjistíme, že pevnost betonu ještě nedosáhla stanovených požadavků, musíme okamžitě zastavit odstraňování bednění a musíme se s tím řádně vypořádat a musíme splnit kvalifikované požadavky, než budete pokračovat. Jinak to přinese bezpečnostní rizika.
  5. V procesu odstraňování bednění na něj silně neklepejte, což způsobí přímý pád betonu na povrchovou vrstvu budovy a poškození povrchové vrstvy budovy.

Šalování svépomocí z OSB desek

Pokud vás čeká realizace novostavby svépomocí, připravte se na šalování. Jednou z možností je příprava konstrukce z OSB desek, které jsou cenově dostupné a dobře se s nimi pracuje. Potřebovat budete OSB desky bez perodrážky, hřebíky, dále latě a hranoly pro podepření konstrukce. Desky nařežte na potřebnou šířku. Kolem vybetonovaného základového pásu rozmístěte nařezané OSB desky. Na deskách si označte výšku pro zalití betonu a do těchto míst natlučte hřebíky. Desku o hřebíky opřete na ztracené bednění. Následně je pořádně zafixujte pomocí vzpěr a kolíků. I když jsou šalovací desky dobře zapřené, mohly by se tlakem betonu začít prohýbat. Než se pustíte do fáze lití betonu, pevnost a kvalitu napojení i rohů dobře zkontrolujte. I když stavíte svépomocí, měli byste mít po ruce zkušeného stavebníka, který vám s bedněním pomůže. Kvalita šalování přímo ovlivní kvalitu finální betonové konstrukce, a tak její zhotovení nepodceňujte.

tags: #beton #kdy #sundat #bedneni #doporučení

Oblíbené příspěvky: