Konzistence čerstvého betonu a jeho správné zpracování

Beton je umělé stavivo, složené ze směsi drobného a hrubého kameniva, pojiva, přísad a příměsí, které mají vliv na některé jeho vlastnosti. Společným promícháváním všech složek se získaná směs dopravuje na místo zpracování, tj. uložení do pevných forem nebo bednění a zhutnění tak, aby formy byly zcela a řádně vyplněny. Po zatuhnutí vzniká jednotlivý výrobek přesného tvaru vymezený formou, který v dále následujícím procesu tvrdnutí nabývá požadované pevnosti a dalších vlastností.

Konzistence čerstvého betonu definuje jeho odpor proti přetváření. Konzistence se vyjadřuje hodnotou zpracovatelnosti, tj. číselnou hodnotou s názvem zkušební metody, kterou se zpracovatelnost kontroluje. Konzistence může být specifikována buď stupněm konzistence, nebo, ve zvláštních případech, určenou hodnotou. Zkoušky se provádějí v době ukládání betonu nebo v případě transportbetonu, v době dodání.

Klasifikace konzistence betonu

V betonárnách se nejčastěji provádí klasifikace podle sednutí kužele, Abrams s označením S1 až S5. V tomto případě bude zapotřebí nádoba, která se naplní do 1/3 a zhutní se poté 25 vpichy propichovací tyče. To se ještě opakuje, dokud není kužel naplněn až po okraj. Když se odstraní nádoba, poté se změří sednutí.

Dále se používá zkouška stupně zhutnění a má označení C0 až C3. Tato zkouška je vhodná pro betonové směsi, ve kterých je kamenivo s většími zrny, než je 63 mm. Betonem se naplní odměrná nádoba a za pomoci vibračního stolu či vibrátoru se beton zhutní. Konzistence se dá upravit pomocí plastifikátorů. Vebe, označení bude V0 až V4. Forma neboli kužel se vloží do kruhové nádoby, který je připevněn k vibračnímu stolu a naplní betonem. Poté se forma rovnoměrným pohybem odstraní.

Betonové směsi jsou vyráběny v několika úrovních konzistence, neboli stupně zpracovatelnosti od S1 až do S4. Stupeň S1 je směs zavlhlá, tedy určená pro přepravu sklápěcími vozy. Ostatní konzistence S2 až S4 jsou vhodné pro dopravu autodomíchávačem, konzistence S3 a S4 lze zároveň čerpat. Jednotlivé stupně zpracovatelnosti betonu se liší recepturou, je proto důležité zpracovávat směs v dané konzistenci. Nejpoužívanější metodou zkoušky zpracovatelnosti je v České republice metoda Abramsova kužele, kdy se sleduje tzv. sednutí zhutněného kužele betonové směsi.

Čtěte také: Pohledový beton a bednění

Je-li potřeba dalších zkoušek, je nutné o tom předem informovat výrobce.

Typy betonu podle zpracovatelnosti

  • Zavlhlé betony (S1): Malé množství vody umožňuje při velmi intenzivním zhutnění tvarování bez bednění. Pro zhutňování bez vibrace nebo s krátkou a málo intenzivní vibrací.
  • Plastické betony (S2): Pro vibrovaný beton netenkostěnných konstrukcí s nehustou výztuží.
  • Měkké betony (S3): Pro pohledové betony a pro „tekuté" potěry.
  • Tekuté betony (S4): Tyto speciální směsi s vysokou konzistencí jsou rovněž vhodné pro pohledové betony a pro „tekuté" potěry.

Doprava a manipulace s betonem

K dopravě betonových směsí používáme autodomíchávače značek MAN, IVECO, MERCEDES aj. o objemu 6-8m3. Berte na vědomí, že dopravu pro suché/zavlhlé směsi (např. potěry/mazaniny) nenabízíme, ale na vyžádání můžeme doporučit naše partnery. Primární dodání betonových směsí na staveniště se provádí autodomíchávači, kontejnery a u sušších směsí i běžnými nákladními automobily. Podle ČSN 732400 se doba primární dopravy stanoví tak, aby po ukončení manipulace a zpracování betonové směsi na staveništi při dané teplotě vnějšího prostředí a teplotě betonové směsi, čerstvý beton dosáhl pevnosti v tlaku nejvýše hodnoty 0,5 MPa, požadované při zkoušce tuhnutí dle ČSN 731332. Čas namíchání betonové směsi je zaznamenán na dodacím listě.

Přesun betonové směsi z autodomíchávače nebo nákladního vozidla by měl být co nejkratší. Při dopravě a manipulaci s betonem je důležité dbát na to, aby se směs nerozmísila. To se může stát například následkem otřesů při dopravě betonu na korbě nákladního vozidla, transportem směsi pásovým dopravníkem s velkým úhlem stoupáním nebo volným pádem betonové směsi z větší výšky (více než 1 m). Dle ČSN 732400 je maximální výše volného pádu betonu 150 cm. Díky dnes běžně užívané tekuté konzistenci lze doporučit co nejmenší výšku - do 50 cm. Betonové směsi S 3, S 4 a S 5 jsou čerpatelné.

Pokud potřebujete uložit beton na větší vzdálenost, popř. do výšky, zvolte možnost čerpání betonu. Do pole „Specifikace betonu“ uveďte vzdálenost, na kterou chcete beton čerpat (např. 300 m nebo do výšky až 50 m a to s pomocí čerpadel). Betonáž na větší vzdálenosti nebo výšky je prováděná pomocí jeřábu a takzvané bádie - nádoby určené k transportu betonové směsi.

Zpracování a ošetřování betonu

Před uložením betonových směsí je nutné zkontrolovat připravenost - stav a pevnost bednění, čistotu. Savé povrchy navlhčit, zušlechtěné povrchy ošetřit odformovacím prostředkem, zkontrolovat stav armování a distančních podložek atd. Zpracováním se rozumí dokonalé vyplnění forem nebo bednění. Způsob a potřebná intenzita zpracování jsou závislé na konzistenci betonové směsi. Čerstvý beton obsahuje velké množství vzduchových pórů, které je potřeba pro dosažení požadované pevnosti a podle ČSN EN 206-1 co nejdelší trvanlivosti co nejvíce odstranit - propichování, vibrování, válcování a podobně. Při ukládání čerstvého betonu nesmí docházet k rozměšování. Zpracování a zhutňování betonových směsí má probíhat způsobem „čerstvý do čerstvého“, nebo až po dosažení pevnosti staré vrstvy 3,5 MPa - konec tuhnutí. Jinak dochází k nechtěným pracovním spárám, které jsou místy poruch např. vodotěsnost, přenášení namáhání atd. Nedostatečné zhutnění (obsah vzduchových pórů u neprovzdušněného betonu nad 3 %) významně snižuje pevnost betonu, směrně o 6 % na každé procento vzduchových pórů.

Čtěte také: Jídelní stůl MDF beton: Co zvážit?

Během ukládání betonové směsi je nutné provést hutnění. Způsob hutnění je volen podle druhu použité směsi a typu betonované konstrukce. Míra zhutnění má přímý vliv na výslednou pevnost betonu. Hutněním je potřeba minimalizovat objem kavern (prázdná místa) a to z dalšího důvodu - objem betonu, zejména ve stěnových konstrukcích, vyvíjí svou vlastní váhou vysoký tlak. Hutnění směsí s vyšší konzistencí je vždy prováděno tak, aby byla mechanickým pohybem vibrována směs, ale nikoliv výztuž. Vibrující výztuž může způsobit nestejnoměrnou hutnost betonu a tím související poruchy. Vibrování by mělo vždy probíhat v přiměřeném rozsahu, aby nedocházelo k rozmísení směsi.

K dosažení požadovaných vlastností je nutné ošetřování a ochrana betonu po určitou dobu po vybetonování. Ošetřování má zabránit předčasnému vysychání, vyplavení při dešti a tekoucí vodě, rychlému ochlazení - vysoký gradient teplot, mrazům apod. Hotový beton je nutno po zatuhnutí v době jeho tvrdnutí ošetřovat (udržovat ve vlhkém stavu) proto, aby bylo dosaženo nerušené hydratace cementového tmelu a tím co nejvyšší výsledné pevnosti i odolnosti proti vlivu prostředí. Přítomnost vlhkosti také omezuje vznik nežádoucích tahových napětí vznikajících vlivem smršťování.

V běžných podmínkách je osvědčeným a často používaným způsobem ošetření plošných konstrukcí, např. základových desek, stropů nebo betonových komunikací, provedení povrchového parafínového nástřiku (curingu). Je nutné si však uvědomit, že ochrana tohoto typu vysychání zpomaluje, ale nezastavuje. Při vyšších teplotách v kombinaci se zvýšeným prouděním vzduchu (vítr, průvan) může docházet k velkému objemu ztráty vlhkosti a právě díky parafínu nemožnosti doplňovat do betonu vlhkost kropením. Konstrukce v důsledku smrštění popraská. V takových podmínkách je neúčinnější ochranou stálé doplňování vody nebo vytvoření parotěsné ochrany pomocí silnovrstvých fólií (min. tl 0,2mm). V případě betonáže na terén je vhodné před betonáží podklad nasytit vodou, která následně doplňuje odparem vlhkost do betonu. V zimním období je ošetřování minimální, pokud je zajištěná ochrana betonu popsaná výše.

Zakázané zásahy do betonové směsi

V žádném případě se nesmí do betonových směsí přidávat voda na stavbě. Poměr cementu a vody (V/C) předepsaný pro danou třídu betonu musí být dodržen. Pokud se na přání zákazníka voda přidá - musí potvrdit na dodací list - tato betonová směs přestane být „Typovou“ a stává se „Zákaznickou“ recepturou. Beton má pak skoro bílou barvu na lomu. Správná barva na lomu je modrozelená. Obecně je jakékoliv přidávání vody nebo přísad při dodání zakázáno. V některých případech, pokud je to na zodpovědnosti výrobce, je možné přidat vodu nebo přísady za účelem úpravy konzistence na požadovanou hodnotu, a to za předpokladu, že nejsou překročeny mezní hodnoty uvedené ve specifikaci a přidání přísady je obsaženo v návrhu složení betonu. V každém případě musí být jakékoliv množství vody nebo přísady přidané do autodomíchávače zaznamenáno na dodacím listě. Při dodatečném zamíchání nesmí být doba kratší než 1 min/m3 a ne kratší než 5 minut po přidání přísady. Jestliže je na staveništi přidáno do autodomíchávače větší množství vody nebo přísady než připouští specifikace, pak tuto záměs nebo dávku je nutno zaznamenat na dodací list jako „neshodná".

Kvalitu betonu také ovlivňuje neodborná úprava či zásah do receptury betonové směsi na staveništi:

Čtěte také: Beton Brož: Alternativa k pravému dřevu

  • Dořeďování betonové směsi: Ač je projektantem nebo statikem navržená konkrétní konzistence, dochází často řemeslníky k ředění, protože čím je betonová směs řidší, tím lépe se s ní pracuje. Je tím ovšem narušena její pevnost, jelikož pro každou konzistenci a požadovanou pevnost je odlišná receptura směsi.
  • Přidáváním nevhodných příměsí, jakými mohou být i vlákna.

Vliv klimatických podmínek na betonáž

Při dopravě a čerpání betonu je velmi důležité zohlednit klimatické vlivy. Teplota je pro beton jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňujících jeho kvalitu. Při nízkých teplotách se hydratace cementu zpomaluje a beton tuhne pomaleji. Pokud beton dosáhne teploty nižší než +5 °C, proces tuhnutí se takřka zastaví. Při vyšších teplotách se tuhnutí betonu výrazně zrychluje. Optimální teploty pro betonování jsou v rozmezí +15 až 25 °C. Tyto teploty lze např. během letních měsíců července a srpna jen stěží předpokládat - pokud by se neprováděla noční betonáž, kdy se teploty pohybují v přijatelné mezi. Nicméně v noci nastává jiné omezení a tím je hluk. Zpracovatel musí znát alespoň základní podmínky pro betonáž. Betonáž při vyšších teplotách je mnohem náročnější než při nízkých teplotách. Minimální teplotu směsi +5 °C je potřeba udržet i po uložení do konstrukce po dobu alespoň 24 hodin.

Betonáž v zimním období

  • V zimním období je potřeba zajistit, aby nedocházelo k namrzání směsi na sítech čerpadla nebo prutech výztuže v bednění.
  • Beton se musí chránit před mrazem až do dosažení zmrazovací pevnosti Rz (tato pevnost je cca 5 MPa), což je cca po 2 dnech (může se lišit dle typu použitého betonu).
  • Nesmí dojít k opakovanému zmrazování a rozmrazování v prvních 3 až 10 dnech dle typu betonu. Například beton C25/30 bude částečně odolný vůči zmrazovacím cyklům nejdříve po 3 dnech při tvrdnutí v okolní teplotě větší než +5 °C.
  • Aby bylo možné používat beton při nízkých teplotách, je nutné používat vyšší pevnostní třídy betonu nebo upravit složení pomocí takzvané zimní směsi. K výrobě je používána teplá voda pro zajištění hydratačního procesu a dodání betonu v požadované teplotě. Zároveň se používají speciální přísady urychlující náběh pevností.
  • Beton při hydrataci vytváří vlastní teplo, ovšem pokud bude venku velmi nízká teplota, mohl by zmrznout. Ledové krystaly by narušily nevytvrdlou strukturu cementového tmelu a došlo by k poklesu pevnosti betonu.
  • Při následném odstraňování izolací je vhodné dávat pozor, aby nedošlo k příliš rychlému ochlazení povrchu betonu.
  • V případě teplot pod -10 °C je vhodnějším řešením odložit betonáž na příznivější počasí. Výroba, betonáž a opatření v těchto podmínkách realizaci značně prodražují. Je třeba také počítat s pomalejším nárůstem pevnosti betonu a s tím související potřebou delšího umístění v bednění.
  • Při poklesu venkovních teplot pod -10 °C povolit betonáže pouze po dohodě s technologem.
  • Čerpání betonové směsi je možné do -5 °C.
  • Ochrana proti působení nízkých teplot a mrazu je podrobně řešena v ČSN 732400. Podle ENV 206 se za normální podmínky považuje průměrná denní teplota + 5°C. Bezprostředně po betonáži teplota povrchu betonu nesmí klesnout pod + 5°C po dobu nejméně 72 hodin, nebo pokud pevnost betonu nedosáhne 5MPa.

Betonáž za vyšších teplot

  • Při betonáži za vyšších teplot (nad +25°C) je bezpodmínečně nutné maximálně zkrátit dobu transportu a zabudování směsi.
  • Betonová směs má se zvyšující se teplotou rychlejší náběh pevnosti a tedy rychleji tuhne a tvrdne. To s sebou přináší zároveň rychlý nárůst smršťovacího napětí a vysoké riziko vzniku trhlin.
  • Konstrukci je tedy potřeba chránit vůči dalším tepelným ziskům, např. slunečním zářením.
  • Renomovaní výrobci používají opatření omezující negativní klimatické vlivy operativními změnami receptur. Jednou z možností je použití různých cementů - portlandských, směsných nebo s různou jemností mletí -, což v kombinaci s vhodnými přísadami upravuje zpracovatelnost a tuhnutí čerstvé betonové směsi v daném období.

Složky betonu a jejich vlastnosti

Beton je stavební materiál složený z libovolného kameniva, cementu a vody, zpravidla přírodního kameniva a jako pojiva zpravidla cementu. Norma předepisuje požadavky pro složky betonu, vlastnosti čerstvého a ztvrdlého betonu a jejich ověřování, mezní hodnoty složení betonu, specifikaci betonu, dodávání čerstvého betonu, postupy řízení výroby, kritéria shody a hodnocení shody.

Cement

Pro konstrukce, kde je výztuž chráněna pouze betonem, vyhovují cementy dle ČSN EN 197-1 CEM I, jelikož je jimi zabezpečena a doložena dostatečná alkalická rezerva v betonu. Pro ostatní betony lze použít i směsné cementy.

Kamenivo

Kamenivo do betonu musí splňovat požadavky ČSN EN 206-1, a to i u recyklovaného kameniva. Zrnitost kameniva se vyjadřuje intervalem dolního a horního síta s použitím výrazu d/D. Mezní hodnoty pro hodnoty d/D u drceného kameniva jsou menší než 1,4. Při výběru druhu kameniva, zrnitosti a kategorií je nutné zohlednit požadované vlastnosti betonu. Speciální typy kameniva, jako je například kamenivo pro hlazený povrch betonu, jsou vzhledem k nutnosti drcení a třídění podstatně dražší. Pro betony vyžadující vyšší pevnost se využívá drcené kamenivo. Recyklát typu 1 lze použít pro betony pevnostní třídy v tlaku nejvýše C 12/15, a to v množství nejvýše 5 % z celkového množství kameniva. Ostatní typy recyklovaného kameniva musí splňovat požadavky příslušné normy.

Voda

Voda do betonu musí odpovídat podmínkám příslušné normy (ČSN EN 1008), včetně vody získané recyklací v betonárně jako záměsové vody. Voda by neměla obsahovat příměsi, které by mohly negativně ovlivnit hydrataci cementu, jako jsou například sírany (způsobující korozi výztuže), cukry (zpomalující tuhnutí) nebo suspendované látky (způsobující sedimentaci). Obsah chloridů ve vodě do betonu musí být menší než 1% z celkové hmotnosti kameniva v betonu. Organické látky mohou negativně ovlivnit i provzdušnění betonu.

Přísady a příměsi

Vliv přísad a příměsí na vlastnosti betonu je mimořádný. ČSN EN 206-1 doporučuje pro určité druhy betonů některé typy přísad (např. plastifikátory, provzdušňovací přísady, urychlovače nebo zpomalovače tuhnutí). Vhodnost přísad je obecně prokázána, pokud vyhoví EN 934-2. Přísady jsou látky, které se přidávají do betonové směsi v malých množstvích (do 5 % hmotnosti cementu) za účelem úpravy některých důležitých vlastností čerstvého nebo ztvrdlého betonu. Pro dosažení maximálního účinku přísad je nezbytné dokonalé rozptýlení přísad v připravované směsi, což vyžaduje vysokou kvalitu míchání složek. Přísady mohou být předem rozředěny v záměsové vodě.

Příměsi jsou jemně mleté anorganické materiály, které se přidávají do betonu ve větším množství než přísady (nad 5 % hmotnosti cementu) a ovlivňují dlouhodobé vlastnosti směsi nebo výsledného betonu, například trvanlivost betonu. Pro příměsi platí celková dávka max. 60 g/kg cementu (vč. zvláštního prokazování vlivu na vlastnosti a trvanlivost betonu). Při použití více přísad je limit 80 g/kg cementu. Mezi typické příměsi patří vysokopecní struska, popílek, silikový prach, resp. metakaolin (kaolin zpracovávaný speciální teplotní úpravou). Mnohé příměsi jsou součástí směsných cementů. Mohou významně ovlivnit dosažitelnou hranici pevnosti betonu a vodní součinitel. Pro příměsi, pro něž normy nejsou uvedeny (např. STO), musí být vhodnost navíc prokázána průkazní zkouškou. Použít se musí v množství, které bylo použito při průkazních zkouškách (modifikace pravidel koncepce k-hodnoty).

Koncepce k-hodnoty odkazuje na používání příměsi pro výrobu betonu podle EN 206-1. Vhodnost koncepce k-hodnoty je prokázána pro použití popílku a křemičitého úletu. Vodní součinitel se vypočítá jako voda /(cement + k × příměs); tento vzorec platí i pro požadavek na minimální obsah cementu. Pokud je vodní součinitel nahrazen poměrem voda (cement + k × příměs), použije se zkušební metoda s příslušnou úpravou. Minimální obsah cementu je minimální obsah cementu požadovaný ČSN EN 206-1. Při použití cementem CEM I pro stupně vlivu prostředí XA2 a XA3 se síranovým působením, přebývající část nesmí brát v úvahu při koncepci k-hodnoty. Koncepce k-hodnoty je definována pro jednotlivé stupně vlivu prostředí (v tabulkách přílohy ČSN EN 206-1). Hodnota k se pohybuje v rozmezí 0,2 až 1,0 kg/m3. Skutečná hodnota k závisí na konkrétní příměsi. Pro správné použití koncepce k-hodnoty musí být prokázána vhodnost všech komponentů, zejména pro stupně vlivu prostředí XA2 a XA3 se síranovým působením. Všechny požadavky pro příslušný stupeň vlivu prostředí a přípustný druh cementu musí být definovány a dokumentovány. Koncepce k-hodnoty bere v úvahu i poměr iontů k hmotnosti cementu.

Mezi hlavní typy přísad a jejich účinky patří:

  • Plastifikátory: Zlepšují zpracovatelnost betonové směsi a hutnost betonu, což umožňuje snížit dávku cementu při takto dosažené hutnosti.
  • Superplastifikátory: V porovnání s plastifikátory se liší intenzitou účinnosti. Tyto látky výrazně zlepšují zpracovatelnost betonové směsi a hutnost betonu.
  • Urychlovače tuhnutí: Ovlivňují rychlost nárůstu pevnosti betonu.
  • Zpomalovače tuhnutí: Umožňují transport betonové směsi na delší vzdálenosti a prodlužují dobu zpracovatelnosti betonu.
  • Provzdušňovací přísady: Zvyšují odolnost betonu proti mrazu a rozmrazovacím cyklům. Obvykle snižují pevnost betonu (nikoliv ve významné míře).
  • Stabilizátory: Zabraňují segregaci a odlučování vody z čerstvého betonu, zejména u samozhutnitelných betonů.
  • Přísady pro stříkaný beton: Zvyšují soudržnost a přídržnost betonové směsi k podkladu. Využívají se pro konstrukce zhotovované technologií stříkaného betonu.
  • Hydrofobizační přísady: Snižují nasákavost betonu a zvyšují jeho vodonepropustnost.
  • Případné další přísady: S podmínkou limitu přípustného poklesu pevnosti ve 28 dnech.

Zkoušky pevnosti a trvanlivosti betonu

Zkouška pevnosti betonu se provádí odběrem vzorku čerstvé betonové směsi do normovaných forem. Tyto vzorky jsou následně uloženy po dobu 28 dnů do vlhkého nebo mokrého prostředí při teplotě +20 °C. Některé druhy betonu je potřeba testovat také na odolnost vůči mrazu, vodonepropustnost, odolnost proti posypovým solím nebo vůči obrusnosti. Vzorky odebírají a testy provádějí pouze proškolené osoby. Postupy výroby a zkoušení betonové směsi je prováděno v souladu se zavedeným systémem řízení výroby. Nad tímto systémem vykonávají dozor nezávislé akreditované orgány.

Kvalita betonu a jeho trvanlivost je přímo závislá na správném provedení uložení, zhutnění a ošetření betonu a na prováděné údržbě. Dnes se předpokládá trvanlivost 50 let pro běžné stavby a 100 let pro dopravní a jiné významné stavby. Při projektování je nutné zvážit konkrétní podmínky a vlivy prostředí, jako jsou například vlivy chloridů a karbonatace.

Aktuální normy v betonářském stavitelství

V posledních dvou letech prošla vývojem řada norem v oboru betonového stavitelství. Do systému těchto norem patří dle schématu v základní výrobkové normě EN 206+A2 kromě této normy dále normy, které se na základní normu odvolávají (normy návrhové a prováděcí), normy v základní normě citované (normy materiálové, zkušební postupy) a normy navazující. V letech 2019 a 2021 byly vydány nové či revidované normy jak v oblasti návrhu, materiálu či zkušebnictví oboru betonového stavitelství. Rychlost, s jakou jsou novelizovány normové předpisy, ztěžuje orientaci v těchto předpisech a může působit obtíže jejich uživatelům.

Zásady technické normalizace vycházejí ze zákona č. Technická norma není obecně závazná. Jejich používání je dobrovolné, avšak všestranně výhodné. Organizace může závaznost uložit v rámci pracovních povinností. o právní vztah, který je v souladu se zákoníkem práce. Pracovník musí být s obsahem norem seznámen. Důsledky uvedeného v zákoně (např. ve Stavebním řádu). V některých případech jde o pouhé upozornění na existenci určité ČSN - pak nejde o ustanovení povinnosti tyto ČSN dodržovat. Harmonizované české technické normy nejsou závazné. Vlády přejímají směrnice ES, k nimž se norma nebo předpis vztahuje. Lze jen doporučit, aby všichni ve vlastním zájmu dodržovali zejména ta ustanovení ČSN, která se týkají ochrany oprávněného zájmu, tzn. prostředí.

Mezi významné aktualizace norem patří:

  1. ČSN EN 1990:2002 (vydaná v listopadu 2019 s Národním dodatkem ČSN EN 1992-1-1 NA ed.A z listopadu 2020) - nahradila předchozí verzi ČSN EN 1990 z května 2015 a stanovuje zásady navrhování konstrukcí.
  2. ČSN EN 1992-1-1 Eurokód 2 (český překlad vydán v srpnu 2019) - revize Eurokódu 2 pro navrhování betonových konstrukcí.
  3. ČSN EN 206+A2 (vydána v prosinci 2021) - revize předchozího znění z ledna 2016. Doplňuje definici ultra-vysokohodnotného betonu, tabulku jeho pevnostních tříd a informativní přílohu N2 Hodnocení trvalé udržitelnosti betonu včetně koeficientu trvalé udržitelnosti.
  4. ČSN EN 197-2 (vydána v září 2021) - nová norma, která doplňuje sortiment typů cementu dosud uváděný v ČSN EN 197-1.
  5. Nové normy pro recyklované plniva a směsné cementy - v současnosti roste snaha o používání recyklovaných plniv (kameniva) a směsných cementů s menší „uhlíkovou stopou“, což přispívá k udržitelnému betonu.
  6. Revize EN 1992-1-1 Eurokód 2 - v přípravě je revize Eurokódu 2: Navrhování betonových konstrukcí - Část 1-1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby.

Přístup k českým technickým normám, které jsou pro účely uvedené ve zvláštním právním předpisu závazné, je umožněn prostřednictvím portálu „Sponzorovaný přístup k ČSN“ (agentura-cas.cz). Pro obor betonového stavitelství se zatím jedná o základní určenou ČSN EN 206+A2.

Čím náročnějším podmínkám je beton vystaven, tím větší zřetel je nutné prováděné konstrukci věnovat. Jen tak minimalizujeme rizika, které mohou v konečném důsledku způsobit vady konstrukce a vysoké finanční škody. Mnoho chyb pramení nejčastěji z nedodržení základních technologických postupů, a to ať neznalostí nebo laxním přístupem.

tags: #beton #mira #konzistence

Oblíbené příspěvky: