Betonáž hurdiskových stropů a správné použití kari sítí: Kompletní průvodce

Rekonstrukce stropu sklepa/podlahy přízemí ve starém domě, kdy klenba půjde pryč a místo ní budou použity íčka a hurdisky, vyžaduje pečlivé plánování a dodržení technologických postupů. Základní věci jako ukládání na vápennou maltu a separační vrstva jsou klíčové, avšak je důležité zaměřit se i na detaily.

Betonová deska na hurdiskovém stropě

V případě hurdiskového stropu se doporučuje provést betonovou desku z cementového potěru (CT) s kari sítí v síle 50-60 mm. Důležité je, aby byl povrch této desky vhodný pro pokládku EPS, tedy „hladký“ povrch. Beton bez výztuže je jako dům bez základů a dlouho nevydrží. Proč je armování tak důležité? V betonovém průřezu přenáší tahové napětí, a tak konstrukci ochrání před vznikem prasklin nebo dokonce rozlomením.

Kari sítě a jejich význam

Kari sítě jsou mřížky, které tvoří dráty z žebírkové betonářské oceli. Ty mají obvykle průměr 4, 5, 6 nebo 8 mm. Dráty se svařují tak, aby oka měla pravidelný tvar a velikost 10×10 cm nebo 15×5 cm. Kari sítě mají široké možnosti uplatnění, a to nejen při betonování. Určené jsou jak pro průmyslové, tak domácí a hobby využití. Mezi hlavní oblasti použití patří:

  • Výztuha betonových výrobků: Zajišťují pevnost a odolnost betonovým blokům, panelům a dalším prefabrikovaným produktům.
  • Výztuha betonových podlah: Vkládají se do betonu během procesu zalévání podlahy, aby podlaha odolala zátěži, vibracím a změnám teploty.
  • Výztuž základové desky: Poskytují potřebnou pevnost a stabilitu.
  • Další betonové konstrukce: Používají se i při betonování stropů nebo schodů, plotů, soklů nebo opěrných zídek.

Typy kari sítí

Při výběru ocelových kari sítí narazíte nejčastěji na 10 typů, které se liší velikostí ok a průměrem použitého drátu. S tím souvisí i jejich rozdílná hmotnost. Kari sítě z betonářské oceli jsou nejpoužívanější. Při požadavku na nízkou hmotnost, zvýšenou odolnost či jiné parametry se však používají i sítě z alternativních materiálů:

  • Nerezové kari sítě: Speciální typ výztuží používaný zejména v náročných průmyslových a pozemních stavbách. Umožňují snížení tloušťky betonu a celkové hmotnosti konstrukce.
  • Plastové kari sítě: Vyrábí se nejčastěji z polypropylenu. Jsou velmi lehké a snadno se s nimi manipuluje. Používají se na tenké desky z betonu (do tloušťky 8 cm) a omítky, například při realizaci podlahového topení či rekonstrukci půdních vestaveb.
  • Kompozitní kari sítě: Představují moderní armovací materiál s velmi nízkou hmotností. Ve srovnání s běžnými ocelovými sítěmi mají vyšší pevnost v tahu, snesou podobné zatížení a nepodléhají korozi. Příkladem jsou kompozitní kari sítě ORLIBIT, které jsou složené z čedičových prutů.

Způsob armování základových desek domů nebo jiných zásadních prvků a typ použité kari sítě apod. je navrhován statikem či projektantem a jakékoliv změny v projektu musí být odsouhlaseny.

Čtěte také: Pohledový beton a bednění

Příprava a realizace pokládky kari sítí

Příprava a realizace pokládky kari sítí na stavebním pozemku jsou klíčovými kroky v procesu výstavby, které vyžadují pečlivé plánování a precizní provedení.

  1. Prvním krokem je rozložení kari sítí přímo na vrstvu zhutněné zeminy či štěrku, která již byla rovnoměrně rozprostřena po celé ploše základů. Při ukládání sítí je nutné věnovat pozornost jejich správnému překrývání.
  2. Po dokončení ukládání a případném upravení kari sítí přichází na řadu jejich podložení distančníky. Kari sítě musí být umístěny na podložkách a nesmí ležet přímo na podkladu, tedy na zhutněné zemině či štěrku.
  3. Posledním, avšak neméně důležitým krokem je vzájemné provázání kari sítí pomocí vázacího drátu.

Kari sítě při armování podlahových ploch pokládáme do spodní poloviny průřezu podlahy. Nezapomeňte, že kari sítě nesmí být v přímém styku s bedněním na stranách. Dodržujte minimální mezeru 20mm mezi armováním a bedněním. Jakmile máte vše připraveno, můžete začít betonovat. Pamatujte, že armatura v betonu je účinná jen v případě, když je plně obalena betonem.

Skladba podlahy nad hurdiskovým stropem

Předpokládejme, že pod stropem jsou obytné místnosti, tudíž je vhodné instalovat kročejovou izolaci. Kročejová izolace, např. EPS T4 (4000), se nejčastěji instaluje v tloušťce 30-50 mm. Dále následuje systém podlahového topení 20 mm a anhydrit minimálně 40 mm, ideálně 45 až 50mm, aby se zabránilo vibracím desky. Jako roznášecí desku použít anhydrit, např. CA20, v souvislé vrstvě min 45 mm - 50 mm min.

Kročejová izolace a její správná instalace

Aby kročejová izolace fungovala správně, je nutné instalace (elektřina, voda a pod.) netahat po podlahách, ale ve zdech, resp. instalace by neměly být vedeny ve stejné vrstvě, ve které se instaluje kročejová izolace. V části s dřevěným stropem bych použil minimálně 50 mm EPS T4000 a min. 50 mm AE 30+ top.

Pokud uděláte příčky SDK na anhydritu, bude to mít vliv na akustiku stavby, resp. přenášení se hluku z místnosti do místnosti. Regulace podlahového topení nebude možná z důvodu nerovnoměrného zahřívání (odstavení jednoho okruhu, resp. nerovnoměrné distribuce tepla).

Čtěte také: Jídelní stůl MDF beton: Co zvážit?

Zateplení a pochozí lávka na hurdiskovém stropě

Hurdis stropy jsou poměrně specifické a názor na jejich provedení prošel před více lety určitým vývojem. Podnětem byly statické poruchy, které byly zapříčiněny nesprávným prováděním a nevhodným řešením materiálové skladby nad hurdiskou. U některých stropů vedly k částečné destrukci. Správné řešení pak určoval technologický postup, jehož základem bylo oddělení horního líce keramické hurdisky od stropu tenkou deskou EPS, snad se připouštěla i hubená malta. Bude spíše vhodné současnou konstrukci příliš nezatěžovat. Z pohledu tepelné izolace se jedná o strop pod nevytápěnou půdou.

Normativní požadavky na tepelnou izolaci

Normativní požadavky jsou udávány závaznou normou ČSN 73 0540-2 - Tepelná ochrana budov (10/2011). Ta stanovuje pro strop pod nevytápěnou půdou minimální požadovanou hodnotu součinitele prostupu tepla U 0,30 (W/m2.K). Hodnota doporučená je 0,20 (W/m2.K). Pro nízkoenergetický standard je pak potřeba splnit hodnotu součinitele prostupu tepla „U“ 0,15 až 0,10 (W/m2.K). Toho se dobře dosáhne izolací na bázi minerální vaty. Při položení 32 cm (ve dvou vrstvách 2 x 16 cm) minerální vaty se dosáhne hodnota součinitele prostupu tepla U cca 0,12 (W/m2.K). Teoreticky tedy postačí i 24 cm této izolace.

Řešení pochozí lávky

Pochozí lávkou není vhodné zatěžovat zabetonovanou hurdis desku. Bude tedy lépe opřít ji na traverzy. Nabízí se řešení první vrstvou minerální vaty vyrovnat plochu na horní líc traverz, poté na traverzy uložit rošt z fošen na výšku potřebnou tak, aby v součtu bylo zmíněných 24 až 32 cm tepelné izolace. O něco levněji lze zateplit i různými typy foukaných izolací, z nichž především materiál na bázi recyklované papírové buničiny se vyznačuje násobně vyšší měrnou tepelnou kapacitou. To je fyzikální vlastnost, která příznivě ovlivní tepelnou stabilitu místností pod takto zatepleným stropem. Ta se pak tak rychle nezahřívá.

Ochrana polystyrenu při svařování

Pokud se bude dělat hurdis strop se skladbou - hurdisky na traverzách - polystyren - kari síť navařená k horní pásnici traverz - beton, je klíčová ochrana polystyrenu během navařování kari sítí. Je možné použít například mokrý ručník protažený skrz oka kari sítě a položený na polystyren, nebo spíše nějakou tepelně odolnou tkaninu, popř. do jaké teploty nebo jakou přesně. Svařovat se bude klasicky obalenou elektrodou. Polystyren je EPS 100.

Podkladní beton a jeho vyztužování

Před tím, než si řekneme, kde a jak podkladní beton vyztužit, je nutné si uvědomit několik souvislostí, a především způsob namáhání této nenosné konstrukce. Nejedná se o základovou desku, která se navrhuje v podstatně větších tloušťkách, je vyztužena nosnou výztuží dle statického návrhu a lze ji zatěžovat nosnými konstrukcemi kdekoliv.

Čtěte také: Beton Brož: Alternativa k pravému dřevu

Historie vyztužování

Dříve se podkladní betony nevyztužovaly, jelikož většinou kari sítě nebyly k dostání a zejména se tyto podkladní betony prováděly až po dokončení hrubé stavby. Podkladním betonem se vylévaly jednotlivé místnosti, byly tedy minimálně po místnostech dilatované, byly prováděny v malých tloušťkách 6 cm až 10 cm a beton nedosahoval takových kvalit. Tyto aspekty mají samozřejmě významný vliv na snížení vlivu smršťování betonu a jeho ošetřování, které bylo nepochybně jednodušší. Rovněž nároky na hydroizolace a protiradonové izolace byly často opomíjeny a nekladla se na ně taková důležitost jako v nynější době.

Tři způsoby provedení podkladního betonu

V zásadě jsou tři možnosti, jak podkladní beton provést, což také okrajově zmiňuje ČSN 730601 Ochrana staveb proti radonu z podloží:

  1. Podkladní beton se ukončí u základového pasu. Tento postup vyžaduje perfektní zhutnění podsypu a nejlépe zajištění podkladního betonu proti svislému posunu - např. vložení výztužných trnů. Obecně se tento postup u novostaveb nedoporučuje a ani nepoužívá.
  2. Podkladní beton se umístí nad základové pasy.
  3. Podkladní beton se konstrukčně spojí s pasem v jeden celek. Tento postup vyžaduje statický návrh nosné výztuže. Železobetonové desky jsou tak nosnými konstrukcemi ve formě stropu, který se opírá o žebra vyztužené základové pasy.

Vyztužování s ohledem na radon

ČSN 730601 zmiňuje, že podkladní betony se doporučuje provádět v nejmenší tloušťce 100 mm a s celoplošným vyztužením sítí 150 mm x 150 mm při horním povrchu. Alternativně lze podkladní betony vyztužit rozptýlenou výztuží. Je nutné si uvědomit, že jsou tyto požadavky na tloušťku a vyztužení podkladního betonu uváděny s ohledem na požadavky pronikání radonu z podloží do obytných a pobytových místností. Vyztužování desky při horním povrchu je tedy prováděno z důvodů, aby se nevyskytovaly případné trhliny a praskliny, které by mohly poškodit protiradonovou izolaci. Při návrhu podkladní desky je nutné tento požadavek akceptovat.

Další vlivy na podkladní desku

Kromě požadavků dle normy ohledně ochrany staveb proti radonu působí na podkladní desku další vlivy (vlastní zatížení podlahy a užitné zatížení podlahy). Nejkritičtějším místem podkladní desky je styk se základovým pasem. Základový pas bude zatížen zdivem a velikost zatížení bude vyšší než zatížení na podkladní desku. Základový pas po obvodu stavby tak bude sedat více než podkladní beton, ve kterém mohou vznikat při horním povrchu tahová napětí. Naopak při poklesu pasu pod vnitřním nosným zdivem vzniká namáhání tahem u spodního okraje, a to vlivem spojitosti podkladní desky. Toto namáhání zachycuje výztuž u spodního okraje, kterou navrhujeme vždy a v celé ploše. Výztuž po celé ploše při horním povrchu nemá pro podkladní desku opodstatnění (vyjma dle doporučení normy ochrana staveb proti radonu z podloží).

Vyztužení při spodním povrchu

Vyztužení při spodním povrchu podkladní betonové desky je nezbytné a jeho absence nebo vyztužování jen při horním povrchu je vždy chybným návrhem. Velmi často na těchto jednoduchých stavbách dochází k nerovnoměrnému zhutnění podloží pod budoucí podkladní deskou. Jednak nelze dostatečně hutnit plochu v místech, kde je uložena kanalizace a jednak se míra zhutnění nijak neměří. Proto mnohem častěji, než že by výrazně poklesl základový pas, má tendenci lokálně poklesnout zhutňovaná zemina pod deskou. V těchto lokálních poklesnutích se deska ocitá ve vzduchu a je tedy namáhána tahovými silami při spodním povrchu. Je nutné tento spodní povrch vyztužit, jelikož tato skutečnost může nastat.

Dalším a výrazným aspektem je, že pokud provádíme standardní podkladní desku tloušťky min 150 mm, ukládají se na její povrch příčky, které vyvozují zatížení a opět to může být v dutých místech, které samozřejmě nevidíme. Zde už reálně hrozí praskliny při dolním okraji desky. Podkladní deska tak může vykazovat lokální průhyby, které mohou mít za následek také praskání zděných příček. Z těchto důvodů vyztužujeme desku v celé ploše při spodním povrchu. Cílem je tedy mít správně založené nosné základové pasy a podkladní desku vyztužit dle doporučení s ohledem na výše popsaná rizika.

Smršťování betonu a jeho ošetřování

Posledním důvodem a neméně důležitým je smršťování betonu, zejména u deskových konstrukcí. Při zrání betonu dochází k vysychání nevázané vody a smršťování při jeho hydrataci (postupné zrání a zvyšování pevnosti). Beton tedy snižuje při zrání svůj objem a tím zejména na jeho horním povrchu vznikají tahová napětí. Smršťování je tím větší, čím je okolní prostředí sušší a teplejší a čím je nižší zrnitost kameniva. Je naprosto nevhodné přilévat do mixu s betonem vodu - tím sice výrazně omezíme následné smršťování, ale také snižujeme jeho pevnost.

Opatření proti trhlinám

Abychom předešli trhlinám, je nutné při ostrém slunci započít po cca 1,5-2 hodinách od betonáže s jeho ošetřováním. Nejúčinnější je v počáteční fázi mlžení nebo kropení vodou a ochrana před sluncem. Mlžíme a kropíme vždy vodou o teplotě shodné s teplotou betonu. Je proto vhodné mít na stavbě plastovou nádrž s odstátou vodou. Naprosto nejlepším ošetřováním betonu je jeho zakrytí geotextílií, kterou následně kropíme vodou. Pokud beton, jak již bylo psáno výše také separujeme od zeminy fólií, je toto ošetřování nejlepší variantou. Tímto vhodným ošetřováním, nejlépe po dobu jednoho týdne, přesuneme smršťování do doby, kdy se v betonu vyvine vyšší tahová pevnost a nevzniknou tak trhliny a praskliny. Konečná velikost smrštění je shodná a záleží jen na provádění ošetřování, zdali na konci zrání budou na povrchu trhlinky či nikoliv. Návrh výztuže doporučuji provádět s ohledem na výše popsané souvislosti. Použitý beton pro podkladní desku min C16/20 - XC2.

Zatížení podkladní desky

Velkým rizikem je zatížení podkladního betonu paletami s cihelnými tvarovkami v prvních 7 dnech po betonáži. Pokud se bude jednat o zděnou stavbu, tak po cca 7 dnech můžeme začít s natavováním pruhů asfaltových pásů a začít postupně zdít. Upozorňuji, že nelze po sedmi dnech natavit asfaltové pásy v celé ploše. V betonu dochází stále k vysychání a pokud by se tato konstrukce v celé ploše uzavřela asfaltovými pásy, dojde k tzv. uzavření vlhkosti v betonu.

Pokud se bude jednat o dřevostavbu, kde je nutné kotvení základových prahů (celých dřevěných stěn) závitovými tyčemi do podkladního betonu, je nutné mít beton dostatečně vyzrálý a v oblasti kotvení také správně vyztužený. Svislou výztuž ze ztraceného bednění lze zahnout a provázat s horní výztuží v podkladní desce. Vznikne tak tužší spoj mezi deskou a základovým pasem. Při návrhu je nutné zohlednit také nerovnoměrné sedání stavby, druh zeminy mezi základy, smršťování betonu a další proměnné, které mohou návrh ovlivňovat.

tags: #beton #s #kari #siti #na #hurdisku

Oblíbené příspěvky: