Betonové lodě: Od experimentů k moderním inovacím

Titulek zní hodně podivně, až komicky, ale nápady stavět lodě z nekonvenčních materiálů tu byly už dříve. Každému je jasné, že beton neplave. Jenže to železo taky ne a přesto se z něj stavějí lodě. Psal se rok 1848, když Joseph-Louis Lambot, rodák z francouzského Montfort sur Argens, spustil na vodu první betonový člun. Použitý materiál byl tak revoluční, že se plavidlo dostalo až na celosvětovou výstavu Expo v Paříži roku 1855. Loď se oproti všem předpokladům nepotopila, dokonce udala nový směr uvažování ve využití tohoto pro lodě netradičního materiálu. Mezi lety 1908 a 1914 už brázdily větší betonové bárky vody Německa, Velké Británie, Nizozemí, Norska nebo Kalifornie. V roce 1911 se dokonce objevily na v té době ještě nedokončeném Panamském průplavu.

Válečné využití betonu

Nově na sebe projekty betonových lodí strhly pozornost vojenských stratégů během obou světových válek. Není divu, žádná z bojujících stran neměla dostatek kvalitní oceli na výstavbu válečných plavidel a beton mohl pomoci tento problém řešit.

První světová válka a Emergency Fleet Corporation

Fred Hopkins v materiálu věnovaném stavbě lodí za 1. světové války v oblasti severozápadního Pacifiku píše o Emergency Fleet Corporation. Podle něj bylo ocelových plavidel postaveno 1307, nových lodí s dřevěným trupem se spustilo na vodu 521 a betonových pouze 12 (z 38 plánovaných). Ale i tohle malé číslo ukazuje, že se s betonem vážně experimentovalo a nejednalo se o ojedinělý výstřelek.

Betonová flotila

Nejznámějších z Emergency Fleet se stala S. S. Atlantus. Ne proto, že by se zásadním způsobem proslavila či zasáhla do válečných událostí, ale díky faktu, že uvízla nedaleko pobřeží Sunset Beach v New Jersey. Každý se tak na vlastní oči mohl přesvědčit, že vlny brázdilo betonové plavidlo s 5 centimetrů silnými stěnami trupu. Pokud jej chcete vidět, je potřeba si pospíšit.

Projekt Hababuk

Nejznámější je britsko-americký projekt Hababuk z 2. světové války, gigantická letadlová loď. Tato loď měla obsahovat 86 % vody a 14 % celulózy a měla dosahovat rychlosti 7 uzlů. Na palubě mělo sloužit 3 590 mužů a až 200 letadel. Během zkoušek v Kanadě splnil dlouhý model všechna očekávání. Projekt se však ukázalo jako časově nereálné. Hababuk byl definitivně zamítnut 16. prosince 1943. Navíc hrozilo „roztání“ lodi i v tropických vodách!

Čtěte také: Využití betonových prken v zahradě

Betonové ponorky - budoucnost pod hladinou?

Světová válečná vřava skončila, studená válka planoucí mezi kapitalistickým západem a komunistickým východem se proměnila v kapitolu v učebnicích dějepisu, ale projekty originálních betonových plavidel nezmizely. Novodobé Rusko, jež by rádo navázalo na velmocenské historické tradice, neustále hledá možnosti, jak vychýlit „strategickou rovnováhu“ na svou stranu. Betonové ponorky jsou jednou z netradičních možností.

Tajný ruský projekt

Ačkoli se jedná o tajný projekt, k němuž se Rusko raději nehlásí, informace pronikly do médií už v roce 1998. Dne 12. dubna britský Sunday Times vydal článek s názvem Russia makes waves with concrete sub, jehož poselství lze shrnout do trefného přirovnání: plave jako cihla, ale bodne jako vosa. Beton totiž lépe než ocel současných ponorek odolává tlaku, takže malá betonová ponorka může čekat v mnohem větších hloubkách. S jejich ovladatelností je to horší a nedají se srovnávat s „klasickými“ sestřenicemi. Ovšem nepopiratelnou výhodou betonu je, že se na radaru beton promítne coby skála, tedy přírodní útvar. Malá ponorka vybavená smrtícími torpédy a minimální posádkou prostě klesne ke dnu a čeká, až její radary detekují pohyb nepřátelských lodí na hladině. V ruských projektech měly být betonové ponorky vyzbrojeny moderními, extrémně rychlými torpédy typu Škval (Bouře) vypálenými z kolmých torpédových komor. Cena takového podvodního člunu je ve srovnání s běžnou moderní ponorkou mnohem nižší, což je jistě nezanedbatelný argument.

Ani tato ponorka není z klasického betonu, z něhož se staví paneláky. Beton je tvořen vodou, cementem (pojivo) a pískem (plnivo). Zde není plnivem písek, nýbrž velice jemný keramický prach. Ten se zalévá do speciální formy (železná mříž). Taková ponorka může přečkat i plný zásah torpédem nebo hlubinnou pumou. Její stěny mohou být až o čtvrtinu silnější proti oceli, z níž se trupy ponorek běžně konstruují. Posádku tvoří šest mužů.

Fort Drum: Betonová bitevní loď z Filipín

Když v roce 1898 Američané porazili španělskou flotilu v Manilské zátoce, podařilo se jim udělat z Filipín svoji kolonii. Nechtěli se dopustit podobné chyby jako Španělé a nechat nejdůležitější přístav země bez náležité ochrany. Proto se pustili do velkolepého projektu, kterému se kvůli jeho tvaru přezdívá betonová bitevní loď. Jde však o pevnost umístěnou na ostrůvku El Fraile, jež se nazývá Fort Drum. Bitevní loď z betonu se jí říká kvůli jejímu tvaru, který opravdu loď připomíná. Tvar je však daný především půdorysem ostrůvku, na němž pevnost stojí. V roce 1909 začali stavebníci s jeho úpravou. Nejprve museli ostrůvek snížit a zarovnat, aby zde mohli pevnost ze železobetonu postavit. Zdi pevnosti jsou proto silné zhruba 7,5 metru. Strop pak má tloušťku přes 6 metrů. Samotná železobetonová pevnost je 110 metrů dlouhá a 44 metrů široká. Stavba byla vybavena dvěma věžemi, podobné se používaly na bitevních lodích. Každá byla osazena dvěma děly ráže 356 milimetrů. Po stranách pak bylo šest děl ráže 152 milimetrů, vše určeno pro boj proti bitevním a vyloďovacím námořním plavidlům, která by chtěla proniknout do Manilské zátoky. Vše bylo dokončené roku 1914. Pevnost spolu s opevněními na nedalekém ostrově Corregidor dokázala bezpečně chránit vstup do zátoky.

Fort Drum ve druhé světové válce

Do akce se její zbraně dostaly v roce 1941, kdy po útoku na Pearl Harbor Japonsko zaútočilo i na Filipíny. Japonci se pevnost pokoušeli ostřelovat z lodí děly ráže 240 milimetrů a bombardovat, ale bez úspěchu. Pevnost naopak potopila několik jejich vyloďovacích plavidel a ostřelovala nepřítele na pevnině. Když 6. května 1942 Američané na sousedním Corregidoru kapitulovali, rozkaz ke složení zbraní dostala i zdejší posádka. Zničila všechny písemnosti a děla, aby se nedala použít. Fort Drum obsadili Japonci, kteří ho naopak v roce 1945 bránili proti útoku Američanů. Neměli zde však funkční děla. Ostřelování pevnosti se opět ukázalo jako neúčinné. Proto se zde 13. dubna vylodili američtí vojáci, nalili do ventilačních otvorů benzín a ten zapálili. To odpálilo i uskladněnou munici. Nedlouho po skončení druhé světové války získaly Filipíny nezávislost. Zpočátku byla pevnost v držení armády, ale ta o ni nejevila zájem a jakékoli plány na její opravu padly. Místo se naopak stalo cílem nájezdů sběračů kovů, kteří odřezali mnoho nosníků. Uvnitř jsou proto zhroucené stropy. V těchto dnech betonový kolos stále pluje jako připomínka válečných časů v Manilské zátoce.

Čtěte také: Postup výroby betonových prken

Největší betonová loď světa

Číňané rozbili největší betonovou loď světa. Obří plavidlo zvládlo pouze jedinou plavbu a posledních čtyřicet let stálo na břehu řeky Mingjiang ve městě Fuzhou. Stala se domovem pro squattery a turistickým lákadlem. Teď ale musela ustoupit novým bytům, které vyrostou na jejím místě. Betonovou loď postavili Číňané v 70. letech během kulturní revoluce, kdy byl cement levnější náhražkou oceli. Obr se vydal pouze na jedinou plavbu, a to v roce 1974. Ihned po ní byl odstaven a vytažen na břeh, protože jeho provoz byl neúnosně drahý. Od té doby se 105 metrů dlouhá, 14 metrů široká, osm metrů vysoká a 3 000 tun vážící loď stala turistickou atrakcí. Dokonce kolem ní vyrostly zahrádky a domy. Kvůli vysokým nákladům se dlouho nepočítalo ani s její demolicí.

Moderní betonová kánoe: Češi na špici

Máte pocit, že betonové lodi jsou jen námětem k historickému zamyšlení? Nikoliv. Každoročně se pořádají závody betonových kánoí a Češi v nich nezůstali pozadu. "Běžné betony mají objemovou hmotnost zhruba 2300 kg/m³, my jsme se chtěli dostat co nejblíže k 1000 kg/m³," říká pro server novinky.cz Jan Kratochvíl, který betonovou kánoi navrhoval jako součást své diplomové práce. Jaký trik použili, aby snížili objemovou hmotnost betonu? Zalili do něj malé duté skleněné kuličky, které materiál vylehčily a pomohly loď udržet na hladině. „Rozměry kanoe byly navrženy tak, aby byla co nejlehčí, tuhá a stabilní s ohledem na odpor vody a zároveň splňovala pravidla soutěže." Při návrhu směsi se její autoři řídili váhou, tedy objemovou hmotností výsledné směsi, zpracovatelností a únosností navrženého betonu. K vylehčení betonu bylo použito lehké kamenivo. K lepší zpracovatelnosti pomohl plastifikátor a latex přidaný do směsi. "Únosnost v tahu za ohybu byla zlepšena přidáním vláken a použitým cementem,“ osvětluje taje stavby Dagmar Malá a Jan Kratochvíl v časopise Materiály a technologie. Přes všechny vychytávky vážila kánoe mající pouze 17 mm silné betonové stěny rovných 120 kg. Není divu, že k její přepravě si studenti pronajali kamion. Jejich loď se totiž zúčastnila pravidelných závodů betonových kánoí v nizozemském Utrechtu a tady se ukázaly všechny kvality v tom nejlepším světle. Studenti si z Nizozemí přivezli rovných pět medailí!

Tabulka 1: Srovnání vlastností betonových plavidel a pevností

Čtěte také: Dlažba pro nevidomé BEST – KLASIKO

tags: #betonova #ruska #lod

Oblíbené příspěvky:

• Inspirace pro svatební dekorace ze dřeva
• Vše o kročejové izolaci pod vinyl
• jak vybrat správné odvodňovací žlaby
• Jak správně zateplit dům
• Hodnocení gauče Lamino