Dřevobetonové Stropní Konstrukce a Spřahovací Trny: Informace a Řešení

Dřevobetonové konstrukce se v praxi stále více používají na zesilování stávajících či realizaci nových stropních konstrukcí. Velkou perspektivu však mají i v případě dřevobetonových stropů vícepodlažních dřevostaveb. Provedením betonové desky, kterou spřáhneme s dřevěnými nosníky pomocí různých spojovacích prostředků, výrazně zvýšíme tuhost i únosnost stropní konstrukce. Je ověřeno, že dřevobetonové stropní konstrukce mají lepší parametry kročejové a vzduchové neprůzvučnosti (v případě vhodně vyřešených konstrukčních detailů) a požární odolnosti oproti tradičním dřevěným stropům.

Spřahovací prostředky a jejich chování

Jako spřahovací prostředky mezi dřevem a betonem jsou nejvíce používány mechanické spojovací prostředky. Tento postup lze ale použít pouze v případě, že mezi dřevěným nosníkem a betonovou deskou není mezilehlá vrstva.

Teoretické modely a zjištění

Na základě provedené analýzy únosnosti a tuhosti spřažení dřeva a betonu bylo zjištěno, že především tuhost, určovaná podle ČSN EN 1995-1-1, je cca o 20 % nadhodnocována, neboť norma předpokládá, že spojovací prostředek je v betonu dokonale vetknut a při zatížení nedochází k jeho zatlačení do betonu, což není pravda. Řez zkušebním tělesem z protlačovací zkoušky hřebíkového spoje, provedené ve Státním dřevařském výzkumném ústavu v Bratislavě (Koželouh 1975), byl podnětem k aplikaci Johansenovy teorie (Johansen 1949) pro spoje dřevo-dřevo na spoje dřevo-beton.

Podle této teorie je únosnost spojovacího prostředku dána buď únosností dřeva v otlačení pod dříkem spojovacího prostředku (za předpokladu, že spojovací prostředek je tuhý a nedeformuje se), nebo současně únosností dřeva v otlačení a únosností v ohybu dříku spojovacího prostředku (za předpokladu, že se spojovací prostředek zařezává do dřeva a současně ohýbá a vytvoří se v něm plastický kloub).

Vztahy řeší únosnost spojovacích prostředků pouze podle Johansenovy teorie. Tato osová síla bude k sobě přitlačovat betonovou desku a dřevěný nosník a zvyšovat tak únosnost spojovacího prostředku. Uvedené vztahy platí pro spojovací prostředek, u kterého se současně vytvoří dva plastické klouby. Podmínkou pro použití odvozených vztahů je znalost pevnosti betonu v otlačení fh,c. Z rozboru poznatků prezentovaných ve výzkumné zprávě (Hrdoušek 1993) vyplynulo, že hodnotu pevnosti betonu v otlačení fh,c je možné uvažovat jako čtyřnásobek průměrné hodnoty válcové pevnosti betonu v tlaku fcm.

Čtěte také: Podrobný průvodce světem vibrátorů na beton

V případě, kdy bude jako spřahovací prostředek použit ocelový kolík, je možné použít následující vztahy (Whale 1987) pro pevnost dřeva v otlačení fh,t a plastický moment únosnosti My. Plastický moment únosnosti ocelového kruhového průřezu se určuje ze vztahu. U ocelových spojovacích prostředků za studena tvářených mez kluzu fy není tzv. vyznačena a rovná se přibližně 80 % meze pevnosti fu. U dřevěných konstrukcí se proto pro určení plastického momentu únosnosti kolíku často používá vztah. Protože podle tohoto vztahu vycházejí hodnoty plastického momentu únosnosti vyšší než podle ohybových zkoušek, je možné též používat konzervativnější vztah (12).

Pro ověření platnosti předchozích vztahů byly použity výsledky protlačovacích zkoušek, které byly provedeny na Universitě v Coimbře (Dias 2003) a ČVUT v Praze, Fakultě stavební (Kuklíková 2004). Zkušební tělesa byla provedena ze smrkového řeziva a betonu různých pevností (HSC - vysokopevnostní beton, NWC - obyčejný beton, LWC - lehký beton).

Shoda analytických a experimentálních výsledků

Z hodnot uvedených v tab. 1 vyplývá, že únosnosti kolíků zjištěné podle analyticky odvozených výpočetních vztahů (Kuklíková 2004) se velmi dobře shodují s charakteristickými hodnotami zjištěnými zkouškou.

Tabulka 1: Porovnání únosnosti kolíků (Charakteristické hodnoty)

Typ betonu Experimentální únosnost [kN] Analytická únosnost [kN]
HSC (vysokopevnostní beton) X X'
NWC (obyčejný beton) Y Y'
LWC (lehký beton) Z Z'

Poznámka: Hodnoty X, X', Y, Y', Z, Z' představují ilustrativní data, která by v reálné tabulce byla konkrétní číselné hodnoty.

Čtěte také: Základy a pokročilé materiály pevnosti betonu

Prefabrikované dřevobetonové stropy a inovativní řešení

U průmyslově vyráběných dřevostaveb vyvstal požadavek vyrábět dřevobetonové stropy alespoň částečně prefabrikované, v lepším případě zcela prefabrikované, aby se vyloučil mokrý proces na stavbě, urychlila se celková doba montáže, a tím zefektivnil a zlevnil celý proces výstavby. Souběžně s vývojem spojovacího prostředku byla zpracována idea pro vlastní aplikaci do kompozitního průřezu tak, aby byl splněn základní požadavek snadné a ekonomické průmyslové výroby.

Podstata tohoto technického řešení spočívá ve spojení dvojice dřevěných nosníků z rostlého dřeva obdélníkového průřezu pomocí ocelových desek s oboustranně prolisovanými trny takovým způsobem, aby část ze šířky ocelové desky přečnívala přes horní okraj dřevěných nosníků. Při zkouškách bylo zjištěno, že potom k porušení spoje dochází ve dřevě, a to v místě, kde končí plná střední část ocelové desky a začíná prolis první řady trnů.

Požární odolnost dřevobetonových stropů

Výsledek provedené požární zkoušky byl velmi zajímavý. Na začátku zkoušky bylo, oproti klasickým dřevěným stropům neobvyklé, že ačkoliv dřevěné nosníky za požáru zuhelnaťovaly a zmenšovaly svůj průřez, strop se do cca dvacáté minuty vůbec neprohýbal, i když byl zatížen. Vysvětlením je rozdílná teplotní délková roztažnost betonu a dřeva, kdy strop měl v zásadě tendenci se nadzvedávat, což mu ale použité zatížení nedovolilo. S ohledem na to, že byla zvolena minimálně přípustná tloušťka betonové desky s roznášecí výztuží, byla slabým místem stropu za požáru nikoliv jeho únosnost, ale celistvost s ohledem na prohřívání betonové desky a odpařování vody z betonu. K lokálnímu porušení betonové desky došlo chvíli po šedesáté minutě trvání požární zkoušky.

Trhliny a dutiny v betonu

Vysoká pevnost, dobrá tvarovatelnost a hospodárnost činí z betonu dominantní stavební materiál pro zhotovení stavebních konstrukcí. Jednou ze zvláštností tohoto univerzálního materiálu je praskání. Tyto faktory lze ve fázi plánování jen těžko zohlednit. Trhliny mohou vznikat v betonu jakéhokoli věku. Betonový stavební díl nelze z hlediska efektivnosti nákladů vyrobit zcela bez trhlin. Stejně tak nelze ve fázi plánování zcela zohlednit vynucené namáhání stavební konstrukce. Základem dimenzování železobetonu je zohlednění kombinace všech možných vlivů. V matematickém hodnocení se však nepřipouští žádná exaktní předpověď a omezení šířky trhlin.

Beton může praskat již v prvních dnech po betonáži, pokud vzniklým hydratačním teplem a ochlazením povrchu nastává pnutí. Mikrotrhliny, povrchové trhliny nebo dělící trhliny ovlivňují vlastnosti betonu různým způsobem.

Čtěte také: Průvodce výběrem kotevní techniky

  • Mikrotrhliny, které na povrchu betonu nelze vidět, ovlivňují pevnostní vlastnosti betonu jen nepatrně.
  • Povrchové trhliny přecházejí z povrchu konstrukce pouze do minimálních hloubek. Široké však mohou být také několik milimetrů. Jejich výskyt v betonové krycí vrstvě má na nosnost a vodotěsnost (nepropustnost) betonu zanedbatelný vliv. Při určitém expozičním zatížení je však třeba ochranu výztuže betonu proti korozi kriticky zhodnotit.
  • Dělící trhliny postihují velké části průřezů stavebního dílce nebo stavební dílec zcela protínají. Trhliny snižují účinnou tloušťku stavebního dílce a tím i nosnost nebo vodotěsnost betonu. Pro obnovení předpokládaných vlastností betonu musí být trhliny, které přesahují přístupnou míru, uzavřeny.

Dutiny jsou porušená místa ve struktuře stavebního materiálu, vznikající během betonáže. Jejich příčinou může být nevhodné uložení betonu, příliš velká výška, ze které čerstvý beton dopadá do bednění, nedostatečné zhutnění a podobně. Nehomogenní beton se může rovněž koncentrovaně vyskytovat na styčných plochách betonu s výztuží. V důsledku těsně uložené výztuže, vibrací výztuže při zhutňování betonu, sedání čerstvého betonu nebo podobných vlivů se může ztrácet spojení mezi ocelí a betonem. V takto porušené konstrukci nastává transport vody. Dutiny, které vzniknou při výstavbě, se obecně vyskytují jen v omezeném prostoru. S rostoucím rozpínáním se zvyšuje prostup vody konstrukcí, takže na ní lze pozorovat velké provlhlé plochy.

Oprava trhlin a dutin

Utěsnění trhlin a dutin propouštějících vodu vyžaduje použití speciálních utěsňovacích injektážních systémů. Sanační práce musí být plánovány a prováděny odborným způsobem a s ohledem na specifické podmínky dané situace.

Charakteristika trhlin

Charakteristiku trhliny lze zjistit částečně vizuálně. Vizuální posouzení je třeba v některých případech doplnit jádrovými vrty. Vzorky získané jádrovými vrty mají jednoznačnou vypovídací schopnost. V případě dělící trhliny způsobené vodou jsou nezbytná injektážní opatření k vytvoření vodonepropustné konstrukce.

Lokalizace a zjišťování dutin

Lokalizace dutin začíná vizuálním posouzením betonového povrchu. Podrobnější posouzení se provádí pouze v případě podezření, např. pokud se na betonovém povrchu rýsují například provlhlá místa. Poruchu struktury lze zjistit po odběru jádrových vrtů a jejich posouzení v laboratoři. Získané výsledky jsou však platné pouze pro místa, ze kterých byly vzorky odebrány. Jsou-li tyto výsledky nedostačující pro komplexní zhodnocení stavu konstrukce, lze provést dodatečný odběr vzorků. Dodatečný odběr vzorků k posouzení poruch struktury betonu a rovněž ke stanovení pevnosti v tlaku by však měl být z důvodu jeho destruktivního účinku omezen na reprezentativní vzorky. Ze známých zkušebních metod bez destrukčního účinku lze uvést například radiolokační a ultrazvukovou metodu. Ve stavebnictví se úspěšně používá impulsová radiolokace, a to ke zjištění struktury železobetonu. Impulzní radiolokací lze v mnoha případech lokalizovat porušená místa, například štěrková hnízda. Chyby zhutnění na výrazně provlhlých stavebních dílcích s těsně uloženou výztuží lze určit ultrazvukovou metodou.

Způsob a rozsah zjišťování dutin se řídí druhem dutin. Beton bohatý na dutiny lze injektovat pouze v případě, že dutiny vykazují velkou míru průchodnosti, propojenosti. Průchodnost je důležitá z pohledu možnosti šíření injektážního materiálu ve stavebním dílci. Pokud jsou dutiny spojeny pouze nejmenšími kapilárami, které neumožňují injektážním prostředkem dostatečný rádius šíření, nebude injektáž úspěšná.

Injektážní metody

Injektáž je metoda, pomocí které se injektážní materiál vnáší pod tlakem do stavebního dílce. Existuje nízkotlaká injektáž s injektážním tlakem do 10 barů a vysokotlaká injektáž s injektážním tlakem až několik stovek barů. Při injektáži proti vodě je třeba obvykle použít vysoký injektážní tlak. Aby se zabránilo poškození struktury betonu, nesmí se překročit tahová pevnost betonu. Jako vysokotlaká injektážní zařízení se používají pístové a membránové pumpy. Pracují buď na jednosložkovém principu (1-K-pumpa), nebo na dvousložkovém principu (2-K-pumpa). Při použití dvousložkové pumpy se jednotlivé složky injektážního materiálu nasávají a dopravují přes pumpu odděleně. Smíchají se krátce před jejich výstupem z injektážní pistole.

Přístup k trhlině nebo ke stavebnímu dílci a připojení injektážní pumpy se zajišťuje lepenými nebo vrtanými pakry. Lepené pakry se lepí nad trhliny a celá oblast mezi pakry se dočasně povrchově utěsňuje. Lepené pakry mohou být kovové nebo plastové. Lepený spoj mezi pakrem a stavebním dílcem významně ovlivňuje úspěch injektáže. Závisí na odtrhové pevnosti betonu, vlastní pevnosti betonu a vlastnostech lepidla. Lepené pakry odolávají injektážnímu tlaku v rozsahu asi 50 až 60 barů. V závislosti na šíření injektážního materiálu v trhlině se lepené pakry umisťují ve vzdálenosti rovnající se hloubce trhliny přímo na povrch probíhající trhliny.

Vrtané pakry se kotví mechanicky ve vyvrtaných otvorech. Vyvrtané otvory fungují jako injektážní kanály, které křižují injektovanou trhlinu. Pokud jsou kanály na trhlinu vyvrtány pod úhlem 45° a jejich vzdálenosti od trhliny odpovídá přibližně poloviční hloubce trhliny, lze se domnívat, že trhlina bude s dostatečnou jistotou zasažena v její poloviční hloubce. Vzájemná vzdálenost vyvrtaných kanálů má rovněž odpovídat polovině hloubky trhliny. Na základě zkušeností lze tyto principy aplikovat v případě stavebních dílců o tloušťce do 60 cm. Většinou se používají vrtané pakry, které se ve vyvrtaném kanálu kotví pevně a těsně rozpínáním těsnící gumy. Tento druh pakrů poskytuje i při vysokém injektážním tlaku dostatečnou funkční bezpečnost. Jiným druhem vrtaných pakrů jsou zatloukací pakry. Tyto pakry se zarážejí do vyvrtaných otvorů. Průměr vyvrtaného otvoru musí být menší než vnější průměr zatloukacího pakru. Tak se paker při zaražení díky jeho deformaci a třecímu odporu zakotví ve vyvrtaném otvoru.

Povrchové dočasné utěsnění trhlin je nezbytné, pokud existuje nebezpečí, že by mohl injektážní materiál ze stavebního dílce vytékat. Injektování se v zásadě provádí skrz pakry zdola nahoru nebo při horizontálním průběhu jednosměrně tak dlouho, dokud z vedlejšího pakru nevytéká injektážní materiál a dokud se nespotřebuje plánované množství nebo se nedosáhne maximálního přípustného injektážního tlaku. Proces injektáže sestává z hlavní injektáže a dodatečné injektáže (doinjektáže), realizované v průběhu zpracování injektážního materiálu. Dodatečná injektáž je nezbytná pro doplnění materiálu, který vnikl do kapilárního systému betonu nebo nekontrolovatelně odtekl. Pokud se při těsnící injektáži proti tlakové vodě může vyplavovat nevytvrzený injektážní materiál, je nutno použít jiný materiál s rychlým vytvrzením. Rychlé vytvrzení lze kombinovat se snížením tlaku vody.

Reakce rozmíchaných injektážních pryskyřic začíná po iniciační době dané reakčním tvrdidlem. Během tohoto iniciačního času zůstává tekutost téměř konstantní. Po uplynutí této doby (v případě běžných injektážních pryskyřic je to v závislosti na teplotě několik minut) začíná reakce tvrdnutí se značným nárůstem viskozity. Zároveň se zhoršuje injektovatelnost. Pro injektáž jednosložkovou injektážní pumpou je proto nezbytná minimální doba zpracovatelnosti asi 20 minut, která je omezena dosažením viskozity 1 000 mPa.s. Minerální suspenze vykazuje podstatně delší dobu zpracovatelnosti.

Injektáž dutin se v zásadě realizuje pomocí vrtaných pakrů. Jejich plošné uspořádání probíhá v rastru rozmístěném nad poškozeným místem. Potřebná hloubka vyvrtaných otvorů se musí stanovit podle způsobu poškození a rovněž přizpůsobit danému místu. Injektážní tlak v průběhu realizace musí být omezen ve větší míře než při injektáži trhlin. Pokud se použijí reakční pryskyřice, musí se prověřit vliv injektážního materiálu na pevnost stavebního dílce. Na injektáž dutin nejsou moc vhodné injektážní pěny zastavující vodu, protože zabraňují účinnému utěsnění dutin nepěnící, trvale těsnou pryskyřicí. Injektážní materiály, injektážní pumpy a příslušenství se používají stejně jako při injektáži trhlin, přičemž lze upustit od povrchového dočasného utěsnění. Povrchové dočasné utěsnění lze realizovat v případě velkého výtoku materiálu z povrchových průsaků. I přes dokonale realizované stavební práce se u betonové stavební konstrukce nelze vyvarovat neplánované tvorbě trhlin, na rozdíl od dutin.

Montované stropní konstrukce TRAS a TREK

Strop TRAS

Strop TRAS je montovaná stropní konstrukce sestávající z nosníků a vložek (případně desek), po sestavení zalitá betonem včetně věnců a případné nadbetonávky. Strop je vhodný především pro bytové stavby. Jednotlivé prvky tohoto systému jsou lehké, a při manipulaci a montáži nevyžadují žádné mechanismy. Systém dokáže řešit jakýkoli tvar půdorysu.

Technické parametry

  • Výztuž stropních nosníků je provedena jako ocelová prostorová výztuž - jakost BSt 500M, BSt 500G, průměr 6-14 mm pro železobetonové konstrukce.
  • Betonový dolní pás je proveden z kvalitního betonu třídy B 20.
  • Stropní vložky TRAS mají jednotnou konstrukci bez ohledu na rozpětí a únosnost stropní konstrukce.
  • Dutiny stropních vložek je možno využít pro uložení různých rozvodů.
  • Na každé paletě je 8 ks vložek s plným čelem, které se využijí při betonáži věnců, prostupů a ztužujících žeber a skrytých průvlaků (zamezují vniku betonu do vložek).
  • Stropní desky TRAS jsou při montáži nepochůzné a slouží jako ztracené bednění ve stropech TRAS pro vytvoření např. rovných podhledů.

Postup montáže

  1. Osazení nosníků: Nosníky se osazují na vyrovnaný povrch zdiva v osové vzdálenosti 640 mm, doporučené uložení na zdi min. 150 mm. Součástí stropní konstrukce jsou i ztužující věnce stavby.
  2. Podepření nosníků: Nosníky je nutné podepřít při montáži provizorními podpěrami ve vzdálenosti max. 200 cm. Nosníky jsou zavětrovány, podloženy roznášecí fošnou a podklínovány.
  3. Kladení stropních vložek (desek): Na osazené nosníky se kladou nasucho stropní vložky (desky). První řada vložek s čelem se uloží mezi všechny nosníky při obou zdech, aby byla vymezená rozteč a zajištěná stabilita nosníků proti pootočení. Krajní řady vložek se uloží min. 20 mm na zdivo. Následně se uloží všechny vložky vždy kolmo na nosníky od jedné strany. Osazení vložek v jednom poli najednou je nepřípustné!
  4. Stropní desky TRAS: Stropní desky TRAS jsou při montáži NEPOCHŮZNÉ a mají být podepřené. Slouží jako ztracené bednění ve stropech TRAS.
  5. Příprava před betonáží: Před betonáží navlhčíme smontovanou konstrukci vodou.
  6. Betonáž: Stropní konstrukci je nutno zabetonovat v jednom pracovním cyklu v celé ploše stropu včetně věnců a betonové desky - pokud je navržena. Betonová deska je předepsaná od délky nosníku 5800 mm. Oddělení betonáže desky je nepřípustné!

Stropní systém TREK

Stropní konstrukce z betonových nosníků a vložek typu MIAKO patří mezi nejčastěji používané řešení pro rodinné domy, menší stavby, ale i bytové domy. Výhodou tohoto systému je jednoduchá montáž, nízká hmotnost jednotlivých dílů a možnost svépomocné realizace bez nutnosti těžké mechanizace.

Postup montáže

  1. Příprava a rozmístění nosníků: Než se začne s vlastní montáží, je nutné připravit uložení stropních nosníků. Ztužující pozední věnec obvykle není vyžadován pod stropem, realizuje se až současně a v úrovni stropní konstrukce. Stropní nosníky se ukládají nasucho nejlépe na těžký asfaltový pás položený na vyrovnaném nosném zdivu, minimální uložení nosníků je 125 mm. Osová vzdálenost stropních nosníků je obvykle 640 mm, ta se vymezí osazením krajních stropních vložek.
  2. Podepření stropní konstrukce: Stropní konstrukce před zmonolitněním není nosná, nosníky se musí před osazením stropních vložek podepřít. Pod nosníky se umístí vodorovně roznášecí trámy nebo systémové nosníky podepřené stavebními stojkami. Podpěry se umísťují kolmo na stropní nosníky tak, aby volná délka stropního nosníku tzn. vzdálenost mezi roznášecími trámy, případně mezi trámy a zdivem byla max. 1800 mm. Roznášecí trámy/systémové nosníky se podepírají stavebními stojkami ve vzdálenosti max. 1500 mm. Při podepírání nosníků (před zarovnáním stropu vložkami) se rovnou provede jejich předepsané vzepětí tak, aby bylo dosaženo uprostřed délky stropních nosníků. Vzepětí nosníků se stanoví podle výpočtu: L : H = V, kde L je světlý rozpon místnosti, H je konečná tloušťka stropní konstrukce a V je hodnota vzepětí stropních nosníků. Po předepnutí stropních nosníků se pokračuje v osazování stropních vložek na nosníky. Montážní podepření se odstraní až po dosažení normové pevnosti betonu (min. 28 dnů). Při provádění stropů postupně ve více patrech nad sebou, musí být stojky umístěné ve všech patrech. Po zhotovení stropu posledního patra se při odstraňování podpěr postupuje vždy od horního podlaží ke spodnímu.
  3. Kladení stropních vložek: Jakmile jsou nosníky správně uloženy a podepřeny, začíná se s pokládkou betonových vložek. Ty se vkládají mezi nosníky nasucho těsně na sraz, a to kolmo k nosníkům od jednoho okraje stropu směrem ke druhému tak, aby horní hrany vložek tvořily rovnou plochu.
  4. Vyrovnání a kontrola roviny: Po osazení všech vložek je nutné zkontrolovat rovinnost celé plochy. Zároveň se kontroluje, zda jsou vložky dobře usazené a neviklají se - případné vůle by mohly způsobit trhliny v betonu.
  5. Armování a příprava na betonáž: Následuje uložení výztuže ztužujících věnců, kari sítě nadbetonávky a případně i doplňková výztuž specifických detailů stropní konstrukce. Do věnců se osazuje vodorovná výztuž s třmínky, která propojuje strop s obvodovými stěnami. V místech vyššího zatížení (např. nad nosnými příčkami nebo sloupky krovu apod.) se vkládají doplňkové pruty nebo kari sítě dle projektové dokumentace. Pokud to délka nosníků nebo projekt vyžaduje, na smontovanou stropní konstrukci se na distanční podložky uloží svařované sítě KARI 100/100 x 5/5 mm se stykováním min. 200 mm. Betonáž lze zahájit až po uložení všech stropních vložek, potřebné výztuže nadbetonávky, věnců, případně stropních výměn, příložek, průvlaků apod.
  6. Betonáž stropu: Stropní konstrukce se musí zabetonovat, včetně pozedních věnců, ztužujících žeber, případně nadbetonávky, v jednom pracovním kroku betonem třídy C20/25. Před betonáží je potřeba celou konstrukci stropu důkladně navlhčit pro lepší přilnavost betonové směsi. Při betonáži je potřeba dbát na to, aby se betonová směs nehromadila na stropní konstrukci na jednom místě. Výška nadbetonávky je min. 50 mm, nadbetonávka tl. nad 70 mm už není efektivní, naopak stropní konstrukci spíše přitěžuje, než by napomáhala únosnosti celé konstrukce. Povrch se zarovná latí a může se i vyhladit ručním hladítkem. Beton se ukládá rovnoměrně po celé ploše a pečlivě hutní ponornými vibrátory. V průběhu zrání se doporučuje beton vlhčit, aby nepraskal a dosáhl požadované pevnosti. Podpěry se odstraňují nejdříve po 28 dnech, v závislosti na počasí i déle. Při provádění stropů postupně ve více patrech nad sebou, musí být stojky umístěné ve všech patrech. Po zhotovení stropu posledního patra se při odstraňování podpěr postupuje vždy od horního podlaží ke spodnímu.
  7. Dokončovací práce: Po odstranění podpěr lze pokračovat s navazujícími stavebními pracemi - zdění příček, instalace a vnitřní rozvody, omítky, podlahové vrstvy apod. Stropní systém TREK po vytvrdnutí betonu tvoří monolitickou železobetonovou stropní konstrukci, která zajišťuje vysokou únosnost a tuhost celé stavby.

tags: #betonu #stropními #trny #informace

Oblíbené příspěvky: