Vše o betonových tvárnicích pro dvouprůduchové komíny

Při výběru komínového systému je klíčové zohlednit několik faktorů, jako je druh připojeného spotřebiče, výška komínového tělesa a jeho účinná výška nad střechou. Nezapomeňte, že při vyhoření sazí v komínové vložce mohou vznikat teploty 1 000 až 1 300 °C, které neodborně postavený komín nevratně poškodí. S rozvojem stavebnictví se kromě cihel začal ke stavbě komínů používat i beton, a to hned v několika možných konstrukčních variantách.

Výběr materiálu komínového systému

Materiál, ze kterého jsou vyrobeny tvarovky komínového systému s otvory pro vložení komínové vložky, by měl odpovídat materiálu použitému při zdění budovy. U novostaveb jde o zásadní rozhodnutí. Vyzdíváte dům keramickými tvarovkami? Použijte stejný materiál tvarovek i pro komín. Vyzdíváte pórobetonem (např. Ytong)? Použijte komínové tvarovky ze stejného materiálu. Stejně tak je důležité vybrat vhodný materiál komínové vložky. Typická je lehce našedlá barva komína.

Betonové tvárnice pro dvouprůduchový komín jsou vyrobeny z lehčeného betonu (směs betonu, perlitu a keramzitu). Rozměr tvarovky je 770 x 380 x 245 mm. Tvarovka je univerzální pro všechny průměry (160, 180 a 200 mm).

Průměr komínového průduchu

Průměr komínového průduchu se stanovuje výpočtem. Průměr kouřovodu (vyústění spalin ze spotřebiče) je přitom roven průměru komínového průduchu. Každý spotřebič vyžaduje konkrétní průměr kouřovodu a podle toho vybíráme i komínový systém. U otevřených krbů je to pak 20 až 30 cm, u kachlových kamen 18 až 20 cm a krbových vložek 16 až 20 cm.

Založení komína

První komínovou tvárnici stavíme na vybetonovaný sokl, který musí být tak vysoký, aby první tvárnice začínala nad úrovní budoucí podlahy včetně podlahové krytiny. Mnohdy stavebníci nepočítají s tím, že na základový beton a hydroizolaci přijde ještě další vrstva betonu a izolace tepelná a také podlahová krytina. Tloušťka skladby budoucí podlahy se přitom v konkrétních případech liší!

Čtěte také: Krok za krokem: Betonové sloupky

Založení komína nad úrovní podlahy je důležité pro větrací mřížky, které přivádějí vzduch do kanálků zadního odvětrání. Čím větší je předpoklad tvorby kondenzátu uvnitř komínového průduchu, tím vyšší musí sokl být, nikoli naopak. Vyústění odvodu kondenzátu tak bude dostatečně vysoko nad čistou podlahou, což umožní vytvoření zápachové uzávěry (sifonu - jako u umyvadel, vany či sprchového koutu), kterou bude kondenzát odváděn do jímky či kanalizace. Vytvoření soklu si můžeme zjednodušit vybetonováním jedné komínové tvárnice. Horní strana soklu musí být naprosto vodorovná. Další tvárnice nesmíme na sokl pokládat, dokud beton soklu dostatečně nevytvrdne. Stavbu komína prostě neuspěchejte.

Výška soklu je též důležitá pro napojení spotřebiče paliv na komín kouřovodem, které musí být alespoň 149 cm od spodní úrovně soklu, resp. od povrchu čisté podlahy. U našeho domku, dřevostavby stavěné na pilotech, jsme pro kamna a komín speciálně zbudovali sokl o rozměrech cca 1x2m. Sokl je pod zemí betonový, potom cca 0,5m Ytongu a na vršku cca 7cm armované betonové desky. Doporučuji, aby první tvárnice ležela aspoň 4cm nad úrovní budoucí podlahy, to proto, aby kondenzační jímka a větrací mřížka nebyla zároveň s podlahou. Já toto neudělal a první tvárnici jsem osadil přímo na základnovou desku (pro mě základnová deska = úroveň podlahy) a už teď vidím, že to bude nepraktické. Pokud z kondenzační jímky opravdu něco poteče, vejde se mi tam tak možná akorát malinká sklenička, žádná větší nádoba se tam nevejde. Také to podle mě bude nasávat prach z podlahy.

Pozor na volné kanálky zadního odvětrání s mřížkami

Otvor pro mřížku na zadní odvětrávání nesmí chybět, jelikož může vlhkost pronikat přes stěnu komínové vložky do komínového pláště. Rohy tvárnic komínového pláště jsou proto opatřeny kanálky pro zadní odvětrání. Ty musí zůstat po celé výšce komína volné. Umožňují proudění vzduchu od paty komína. V kanálcích nesmí být napadaná malta, která by je ucpala. Stejně tak nesmíme kanálky ucpat špatně položenou izolací. Kanálky se nesmí zalévat betonem ani vyztužovat ocelovou armaturou. U zakončení komína je třeba ukončit tepelnou izolaci alespoň 60 mm pod horní hranou poslední tvárnice. Vzduch tak může proudit ze zadního odvětrání do volného prostoru. Mezeru je však třeba překrýt kónickým vyústěním. První tvárnice, kterou položíte, bude mít vyříznutý otvor pro větrací mřížku. Větrání je důležité pro odpaření případné vody, která se dostane mezi keramickou vložku a betonovou tvárnici (zatékáním nebo kondenzací). Stejně tak nahoře na vrchu komína je pod komínovou hlavou řada otvorů. Takže mezi komínovou hlavou a větrací mřížkou pěkně proudí vzduch. I proto je důležité izolaci mezi vložkama a tvárnicema nedávat do rohů tvárnic. Druhá funkce větrací mřížky souvisí s kondenzační jímkou, která je v podstatě první/nejspodnější keramický prvek v komíně. Tato jímka má ve své spodní části trubičku a slouží k odvodu zkondenzované vody.

Špatně položené šamotové vložky

Šamotové vložky musí být v komíně správně orientovány. Spojují se na pero a drážku - pero musí být vždy nahoře a drážka dole, nikdy naopak! Vložky musí být přesně postavené do drážek. Spoje přitom musíme vyplnit a vytřít spárovací hmotou. Vložky lepíme dodaným kamnářským tmelem. Doporučuji jím nešetřit a drážky vložek pěkně vymazat. Dávejte si pozor na směr vložek. Měly by být umístěny tak, aby případný kondenzát na vnitřní straně vložky nevytékal případnou netěsností v tmelu spojující dvě sousední vložky směrem ven k izolaci. Mě se osvědčilo nejprve položit tvárnici, pak do ní vložit izolaci a do toho vložit vložku.

Provedení prostupů komínového tělesa a spojení se stěnou

V žádném případě nesmíme provést prostup stropem bez tvárnic. Prostup provedený použitím pouhé vložky je natolik fatální chybou, že takový komín nesmí být puštěn do provozu. Kromě požárních rizik je pak navíc nefunkční zadní odvětrání. Průchod komína půdou či podkrovím může být dalším problémem, komín se zde totiž nesmí dotýkat konstrukce krovu - minimální vzdálenost povrchu komínového pláště od hořlavých konstrukcí je 5 cm. Důležité je komín dobře zaměřit. Nikde nesmí být komín blíže než 5cm od hořlavých konstrukcí (dřevo). Takže stropní trámy, krokve, vrcholová vaznice - jakýkoliv dřevěný prvek musí být dál než těch 5cm. Takže si olovnicí pořádně rozměřte, kde přesně komín bude stát, aby vše vycházelo. Při průchodu mezi patry nebo střechou doporučuji komín ukotvit k nosné konstrukci. Já upevnil komín ke krokvím a ještě jej asi dodatečně upevním k podlaze půdy - až jí budu dělat. Použil jsem k tomuto účelu normální závitové tyče M10 (lepší by byly M12) a železné vingly. Závitové tyče jdou od jedné krokve ke druhé a pomocí těch dvou vinglů svírají komín ve správné poloze.

Čtěte také: Postupy rekonstrukce trámových stropů

Omítání komína

Před omítáním musíme spoje komínového pláště nejprve překrýt síťkou a teprve potom až komín omítneme. A pozor, je třeba, aby vždy zůstala v místě napojení kouřovodu alespoň 1 cm dilatační spára mezi šamotovým dílem a omítkou. Stejně je třeba umožnit dilataci při napojování komínových dvířek. Nad rámečkem komínových dvířek necháme alespoň 3 cm široký volný prostor pro dilataci.

Zaústění kouřovodu do komína v nevhodné výšce

Vždy záleží na typu spotřebiče, kterým budeme vytápět. Jemu přizpůsobíme výšku zaústění kouřovodu. Pokud je nehybný kotel položen přímo na podlaze místnosti, má být výška zaústění 1,6 až 2,1 metru nad zemí, u závěsného kotle 2,1 až 2,4 metru, v případě krbu a krbové vložky 1,8 až 2,4 metru. Přesnou výšku napojení nám vždy sdělí výrobce či prodejce daného spotřebiče. Tyto údaje by též měla znát topenářská firma, která nám kotel zapojí.

Zatékání do komína

Klimatická vlhkost může po konstrukci komína zatékat do interiéru. Zásadní je kvalitní odizolování prostupu komína střechou. Prostup musíme důsledně utěsnit a zvenčí komín oplechujeme. Až poté pokládáme kolem komína střešní krytinu. Komín musíme navíc shora utěsnit před každou přestávkou ve výstavbě, jinak konstrukce zvlhne. Především tepelná izolace mezi vložkou a vnitřní stěnou komínového tělesa nesmí přijít do styku s vlhkostí - ztratila by své izolační vlastnosti a vznikly by tepelné mosty. Výstavbu komína zakončíme umístěním komínové stříšky na hlavu komína. Bráníme tak pronikání nadměrného množství srážek do komínové vložky. Pro nadstřešní část komína jednoznačně doporučuji si postavit malé lešeníčko uchycené nad krokvemi, na kterém budete stát. Také se mi velmi osvědčil pás, kterým jsem se jistil proti pádu.

Spojování tvárnic

Pokud stavíme komín za horkého počasí, je třeba tvárnice vlhčit, jinak se cementová malta nespojí dostatečně. Spoj tvárnic musí být pevný a neprodyšný, vrstva malty musí být tenká a malta nesmí obsahovat kamínky - proto se používají speciální směsi prodávané v papírových pytlích. Pro lepení používáme tenkou vrstvu lepidla. Tvárnice lepíme k sobě mrazuvzdorným lepidlem. V rozích tvárnic jsou malé otvory. Do nich se nasune roxor a zalije se řídkým lepidlem (tím samým, který tvárnice lepíte k sobě). Roxor by měl být tak dlouhý, aby zasahoval do více tvárnic a v každém rohu by měl ideálně končit někde jinde. Já to dělal tak, že jsem vyskládal vždy třeba 1,5m komína a pak jsem tam nasunul roxor a ten zalil. Takto jsem se vyhnul pracnému "navlékání" tvárnic na roxory.

Pozor. Letovické tvárnice mají jednu nectnost. A tou je to, že na jednom konci těch rohových děr jsou i takové drážky vedoucí směrem do středu tvárnice. Těmito drážkami to řídké lepidlo teče ven!!! Je tedy nutné, než budete tvárnice lepit, abyste všechny tyto drážky dopředu zalepili! (Na každé tvárnici jsou celkem 4 drážky - jedna u každé díry.) Každou nalepenou tvárnici zkontrolujte vodováhou a olovnicí, zda pěkně pasuje. Nějaké 2-3mm nesrovnalosti na délce jedné tvárnice nehrají roli.

Čtěte také: Význam betonových zátarasů pro Prahu

Výška komínového tělesa

Výška komínového tělesa je definována vyhláškou 410/2003. Vyústění komínového tělesa nad střechou by mělo být 0,5 m nad hřebenem střechy kvůli rozptylu spalin. Výhodou betonových komínů je relativní rychlost jejich stavby a větší únosnost a pružnost konstrukce než u tradičních komínů z cihel. Na stavbu komínů tvárnicových jsou použity betonové tvárnice. Tyto jsou zděny podobně jako u komínů cihlových, ale navíc jsou ve vertikálním směru svázány železnou výztuží. Uvnitř se pak na ocelových kotvách nachází teplovzdorná vyzdívka.

Komín není lehká záležitost. Váží skoro jednu tunu a zatížení jde pouze na cca 32x32cm (dle průměru kouřovodu). Takže to chce kvalitní základ pro komín.

Typy komínových systémů a konstrukce stěny komína

Stěna komína představuje konstrukci mezi vnitřním lícem komínového průduchu a vnějším povrchem komína. Konstrukce stěny komína je základním stavebním parametrem komína, který musí splňovat tepelně technické vlastnosti, hydraulické, požární a bezpečnostní požadavky i požadavky na mechanické vlastnosti v závislosti na parametrech spalin a okolního prostředí komína.

Jednovrstvé komíny

U jednovrstvého komína je stěna tvořena z jediného materiálu, který má takové vlastnosti, že vyhovuje jak požadavkům pro odvod spalin, tak požadavkům na okolní prostředí komína. Zjednodušeně jednovrstvé komíny můžeme dělit na podtlakové a přetlakové.

• Jednovrstvé podtlakové komíny: Mohou být s keramickou tvárnicí s plnou stěnou nebo se vzduchovou mezerou, nebo s trubkovou konstrukcí (keramickou nebo kovovou).
• Tvárnicové stěny komína: Tvárnice vylehčené vertikálními vzduchovými mezerami (dutinami) jsou vyráběny nejčastěji z jílového páleného materiálu. Dutiny slouží nejen k vylehčení tvárnice, ale i jako nevětraná vzduchová mezera ke zvýšení tepelného odporu stěny komína. Plnostěnné tvárnice bez vzduchové mezery jsou většinou z lehčeného betonu.
• Trubkové stěny komína: Používají se nejčastěji u podtlakových komínů s umělým tahem. Ventilátor v ústí komína vytváří v celém průduchu trvale podtlak a stěna komína nemusí mít vyšší tepelný odpor, kterým by byla zajišťována teplota spalin. Podtlakové jednovrstvé komíny s umělým tahem mohou být zařazeny do kategorie mokrých komínů. Jednovrstvé trubkové průduchy jsou buď plnostěnné (keramické, kovové) nebo s nevětranými vertikálními dutinami.
• Přetlakové jednovrstvé komíny: Jsou odváděny spaliny pod přetlakem, nejčastěji od ventilátoru plynového hořáku. Komíny mohou být řazeny podle tlakové třídy P1, P2 jako přetlakové nebo H1, H2 jako vysokopřetlakové. Komínový průduch je zkoušen zejména na těsnost a odolnost vůči kondenzátu. Bez ochranné vzduchové mezery lze přetlakový jednovrstvý komín použít jako komín přistavěný k budově nebo komín volně stojící. Komínové průduchy u přetlakových komínů nemají tepelně izolační obal, protože není důvod udržovat teplotu spalin na úrovni vstupní teploty do komína. Pro přetlakové jednovrstvé komíny se používá plechový průduch z nerezové oceli s tloušťkou podle provozního přetlaku a pro mokrý provoz.

Vícevrstvé komíny

Stěna vícevrstvého komína je tvořena z několika materiálových vrstev.

• Vícevrstvé komíny bez vzduchové mezery: Jsou nejčastěji tvořeny průduchem, tepelně izolační vrstvou a pláštěm komína. Komínová vložka je lehčí oproti stěnové jednovrstvé tvárnici. Stěna komínového pláště může být vylehčena nevětranými vzduchovými dutinami.
• Vícevrstvé komíny se vzduchovou mezerou (větrané/nevětrané): Vzduchová mezera s větranou vzduchovou dutinou mezi pláštěm komína a tepelnou izolací průduchu slouží k odvodu difúzní vlhkosti, procházející stěnou komínového průduchu a tepelnou izolací. Proudění vzduchu ve vzduchové mezeře je umožněno nasáváním vzduchu u paty komína s výstupem vzduchu pod krycí deskou komína. Nevětraná vzduchová mezera u podtlakových komínů mezi komínovým pláštěm a komínovým průduchem slouží jako tepelně izolační vrstva pro zvýšení tepelného odporu stěny komína. Vzduchový průduch má, vedle ochranné a bezpečnostní funkce z případného úniku spalin, zajistit u uzavřeného systému přívod spalovacího vzduchu do spotřebiče paliv.

Rozdělení podle difúzního toku

• Komíny bariérové: Vysokým difúzním odporem trubky komínového průduchu je zabráněno pronikání vlhkosti ze spalin do stěny komína.
• Komíny difúzní: Keramická vložka z tvarovek nebo stěna zděného průduchu zabraňuje jen z části, podle difúzního odporu materiálu, v pronikání vlhkosti. Tam, kde chceme difúzní vlhkost ze stěny vícevrstvého komína odvést, činíme tak větranou vzduchovou mezerou ve stěně komína (mezi průduch a plášť), a to se nazývá někdy také "zadní větrání".

Komíny podle tahu

Komíny s přirozeným tahem

V komíně s přirozeným tahem se vytváří podtlak (nižší tlak než atmosférický) v důsledku teplých spalin. Spaliny, které mají vyšší teplotu a tím nižší hustotu než okolní vzduch, způsobují v sopouchu komína podtlak. V komíně s přirozeným tahem vzniká požadovaný podtlak v sopouchu pouze v případě, je-li v komínovém průduchu dostatečná teplota spalin. Hodnota tahu v komíně směrem k ústí se snižuje až na nulovou hodnotu v ústí komína.

Komíny s umělým tahem

Podtlak v sopouchu komína je způsoben dispozičním tlakem (podtlakem v průduchu) od ventilátoru v ústí komína. Přirozený komínový tah se v průběhu roku mění a použití ventilátoru se změnou dispozičního tlaku je výhodné proto, aby hodnota podtlaku ve spalinovém hrdle spotřebiče zůstala přibližně konstantní, i když přirozený komínový tah se mění. Provoz ventilátoru se spíná čidlem podtlaku, reagujícím na provoz spotřebiče nebo je spínání ventilátoru ruční. Komíny s umělým tahem nekladou tak velké nároky na udržení vysoké teploty spalin, tedy nekladou nároky na tepelně technické vlastnosti stěny komína, jako v případě komína termického.

Přetlakové komíny

Přetlakové komíny se navrhují převážně pro odvod spalin od přetlakových spotřebičů, kde přetlak způsobuje ventilátor hořáku. Spaliny jsou odváděny do komína při přetlaku v sopouchu. U těchto komínů není požadována minimální účinná výška ani předepsaná výška vyústění nad střechou z hlediska působení tlaku a účinku větru. Vyústění komína na střeše se koriguje převážně z hlediska rozptylu spalin do ovzduší a z možnosti znečištění plochy střechy.

Komíny podle vlhkostního režimu

Suché komíny

Při používání spotřebičů podtlakových a nebo atmosférických na plynná paliva se navrhovaly a provozovaly pouze suché komíny. V suchém komíně vzniká kondenzace pouze krátkodobě, většinou při náběhovém stavu, než se komínovou vložku podaří ohřát nad teplotu rosného bodu spalin. Suché komíny jsou charakteristické tím, že stěna komína má dostatečný tepelný odpor proto, aby spaliny nebyly při průtoku komínovým průduchem ochlazovány. U suchých komínů je v patě komína nádobka na jímání kondenzátu s odvodňovací hadičkou.

Mokré komíny

V mokrých komínech proudí spaliny s teplotou, při které na stěnách komínového průduchu spaliny kondenzují. Je to v důsledku trvale nižší teploty povrchu průduchu pod teplotu rosného bodu spalin. Mokré komíny jsou téměř výhradně komíny přetlakové a nebo alespoň jsou s přetlakem spalin v kouřovodu.

Komíny podle umístění

Vestavěné komíny

Vestavěné komíny v prostoru budovy představují velkou kategorii domovních zděných komínů, které se prováděly v celém historickém období. Zděné komíny byly velmi často součástí vertikální zděné konstrukce. Nové jednovrstvé nebo vícevrstvé komíny jsou jako samostatná konstrukce vedeny většinou podél středních zdí. K výhodám vestavěných komínů se řadí např. to, že procházejí vytápěným nebo temperovaným prostorem budovy, dovolují nižší tepelný odpor a fakticky nevytvářejí tepelnou ztrátu z prostupu tepla. Tepelná ztráta se kompenzuje v ohřívání vnitřního prostoru budovy.

Přistavěné komíny

Komíny přistavěné k budově jsou z pohledu tepelně technického, materiálového, z hlediska náročnosti na obvodový plášť považovány za venkovní komíny. Při dodatečné výstavbě komína se většinou používá lehká plechová konstrukce třísložkového komína, která je uchycena do obvodového zdiva s krycím a nebo bez krycího deskového pohledového pláště pro architektonické ztvárnění. Stěna komína bývá v případě přistavěného komína řešena náročněji, vzhledem k atmosférickým podmínkám, které jsou kladeny na plášť a tím je komín z tohoto hlediska nákladnější a celkově i z tepelně technického a vlhkostního hlediska choulostivější.

Volně stojící komíny

Volně stojícími komíny odvádíme nejčastěji spaliny od větších zdrojů, např. blokových kotelen nebo od zdrojů technologického spalování. Kromě všech tepelně technických problémů se stěnou komína a povrchem pláště se u volně stojících komínů nutně řeší jejich statická stránka a nutnost posuzovat komín na stabilitu.

Komíny podle vedení průduchů budovou

Průběžné komíny

Za průběžné komíny jsou považovány komíny s komínovými průduchy, které prochází přes všechna podlaží. U etážových připojení jsou pro každý samostatný komínový průduch, vyčleněný v jednotlivých podlažích, sopouchy pro napojení spotřebiče. Průběžné komíny se používaly jako klasické samostatné zděné komíny, do kterých se zaúsťovaly spotřebiče z jednotlivých podlaží.

Podlažní komíny

Podlažní komíny se provádí při napojování etážových (podlažních) spotřebičů, téměř výhradně spotřebičů na plynná paliva. Pro takové odvody spalin se většinou používají lehké komínové konstrukce, u kterých je možné uchycení do vertikální zděné konstrukce a nebo je možné podlažní komín zakládat na stropní konstrukci. Výhodou podlažních komínů je jejich nesporná úspornost v ceně, dispozici i v technologii provádění. Důvody pro navrhování průběžných komínů pominuly s přechodem etážových zdrojů z tuhých paliv na plynná paliva.

Příklady komínových sestav a kotvících sad pro dvouprůduchové komíny

Na trhu je dostupná řada komínových sestav a kotvících sad pro dvouprůduchové komíny. Zde uvádíme několik příkladů:

tags: #vše #o #betonových #tvarovkách #dvouprůduchového #komínu

Oblíbené příspěvky:

• Inovatívne riešenia pre sokly kuchynskej linky
• Zvyšte bezpečnost s izolací BOCO
• Vše o zámkové dlažbě: Skladba a DIY pokládka
• jak vybrat správné odvodňovací žlaby
• Výběr štěrku pro odvodnění