Břidlice, voda a jejich role v průmyslu i přírodě

Břidlice je označení pro usazené částečně metamorfované horniny s jemnou zrnitostí vzniklé z jílovců a prachovců. Obsahuje především minerály biotit, muskovit a andalusit. Pokud jsou břidlice dále vystaveny vyššímu tlaku a teplotě, vznikají z nich přeměněné horniny označované jako krystalické břidlice.

Vlastnosti a použití břidlice

Břidlice mívají černou až šedou barvu; vyznačují se dobrou rovinnou štěpností, takže z nich lze snadno vytvářet tenké desky. Břidlice díky dobrým izolačním vlastnostem včetně izolace vůči elektřině, se břidlice používala i jako součást různých elektrických rozvaděčů a relé pro elektrické motory. Někteří pak používají dodnes břidlice pro ostření nožů.

Břidlice jako stavební materiál

Přírodní břidlice patří mezi nejodolnější a zároveň nejestetičtější materiály pro venkovní dlažbu. Díky své vrstvené struktuře, jedinečné kresbě a přirozené protiskluznosti je oblíbenou volbou pro terasy, chodníky i okolí bazénů. Břidlice byla vždy oblíbeným stavebním materiálem. Tradiční šedočerný deskový materiál se objevuje i s hnědou, červenou, nazelenalou či černou barevnou příměsí.

• Střechy: Břidlicové střechy se vyznačují jedinečným řemeslným a výtvarně působivým způsobem pokládky. Břidlice se dříve používaly jako krytina na pokrývání střech, v současnosti je toto využití omezeno na opravy historických staveb nebo specifické oblasti s tradičním použitím břidlice. Největší rozmach zažily břidlicové střechy v Evropě od roku 1870 do první světové války, za což břidlice vděčí své extrémně nízké absorbitě vody. Index absorbity vody je pouhých 0,4% nebo míň, což dělá z břidlice voděodolný materiál. V dnešní době se břidlice řadí mezi luxusnější střešní krytiny. Vyniká především přirozenou přírodní krásou a trvanlivostí. Trvanlivost střechy z břidlicového šindele nebo tašek se odhaduje až na stovky let. Díky velmi nízké absorbitě vody je materiál velmi odolný i v průběhu mrazů.
• Zdivo: V oblastech s hojností břidlice se běžně užívala na zdění obvodových stěn budov a dalších staveb či ohradních zdí. V zahradách nalézáme nízké zídky kladené na sucho. Desky většího formátu břidlice se odedávna užívají na pokrytí horní části zdiva, například u ohradních zdí lemujících hřbitovy, ale také u plotů či zídek venkovských stavení.
• Dlažba a obklady: Značné oblibě se rovněž těšila venkovní i vnitřní břidlicová dlažba, která byla kladena na podlahy a schody kostelů, kaplí, měšťanských domů i venkovských stavení. Břidlicovými deskami byly dlážděny chodníky, schodiště či okenní parapety. V neposlední řadě se pevných kamenných desek užívalo k vyložení venkovních schodišť. Břidlicové desky se dále často používaly k vyložení okenních parapetů a korunních říms. Vyspádovaná deska v exteriéru objektu s dostatečným přesahem zajišťovala pohodlné odvedení srážkových vod a ochránila zdivo před klimatickými vlivy. Břidlicové desky kryly konstrukce korunních říms a zároveň zajišťovaly dostatečný přesah pro podepření dřevěných prvků krovu. Kordónové římsy štítů byly kryty pomocí šupin menšího formátu, zpravidla stejnými, ze kterých byla vyložena i krytina střechy.
• Další využití: Břidlice se používala jako izolant v elektroprůmyslu, jemně mletá břidlicová moučka nacházela uplatnění v chemickém či gumárenském průmyslu, na břidlicové tabulky psaly děti ve škole, břidlicové desky jsou součástí zahradního nábytku, břidlice se skrývá pod plátnem kulečníkových stolů a výjimečné nejsou ani břidlicové náhrobky. Drobní řemeslníci vyráběli z břidlice také šperky či dekorace a okrasné předměty.

Výhody a nevýhody břidlicových střech

Výhodou této krytiny je ohnivzdornost, vysoká trvanlivost (90-150 let), malá nasákavost, plasticita a vysoká odolnost proti náročným klimatickým vlivům. Mezi nevýhody patří vyšší hmotnost, finanční náročnost a vysoký důraz na řádné řemeslné zpracování. Břidlicové střechy a další architektonické prvky lze v Krajině břidlice stále najít. Bohužel, v minulosti užívané železné hřebíky rychle korodují a mají tak negativní vliv na její životnost. Proto je krytina buď nahrazována novou.

Historie těžby a zpracování břidlice v českých zemích

Výskyt ložisek kvalitních štípatelných břidlic je poměrně vzácný, proto se nelze divit, že těžba a zpracování břidlice bylo v dobách jejího rozvoje hlavní obživou mnoha generací horníků a řemeslníků. Dodnes utváří pozůstatky dávno ukončené povrchové i hlubinné těžby nezaměnitelný kolorit krajiny a zbytky břidlicových prvků v architektuře zase dotváří autentický vzhled a genius loci zdejšího prostředí. Horníci kopali břidlici a pak ji prolévali vodou, z červeného louhu odpařováním vznikl vitriolový kámen a ten se dál zpracovával na kyselinu sírovou. Když byla těžba ukončena, postupně došlo k sesuvu stěn lomu, až vzniklo hromnické červené jezírko.

Čtěte také: Svět geologie: Břidlice a druhy hornin

Hromnické jezírko: Z kolébky chemického průmyslu k přírodní památce

Hromnice na severním Plzeňsku patří k místům, kde má kořeny český chemický průmysl, zároveň je však místní zajímavostí. Svého času byla zdejší výroba kyseliny sírové jediná na světě. Hromnické nebo také Červené jezírko je unikátní přírodní památka, která ale vznikla působením lidské činnosti. Půvabná krajina, vzdálená zhruba jen patnáct kilometrů od Plzně, láká pěší výletníky i cyklisty. Hromnické jezírko je památkou na těžbu vitriolové břidlice, první záznamy o jejím dobývání jsou z roku 1578. Ložisko vitriolové břidlice tehdy objevili a začali využívat cisterciáčtí mniši z plaského kláštera, kteří tuto horninu používali k výrobě léčiv.

Na přelomu 18. a 19. století se tu začala vyrábět kyselina sírová, horníci kopali břidlici a vršili ji na jílový podklad. Haldy potom prolévali vodou a ta prosakovala k jílu, na své cestě rozpouštěla v břidlici rozptýlený síran železnatý, který byl jako červený louh odváděn do nádrží. Odpařováním vznikl vitriolový kámen a ten se dál zpracovával na kyselinu sírovou. Důležitý je ovšem jemně rozptýlený pyrit, který byl podstatný právě pro onu výrobu kyseliny sírové. Hromnická výroba kyseliny sírové byla svého času jediná na světě.

Hromnická výroba kyseliny sírové

Začátkem 19. století byla objevena možnost získávat z hromnické břidlice dýmavou kyselinu sírovou, lidově zvanou vitriol a v chemickém průmyslu také jako oleum. Oleum se získávalo drcením vytěžené břidlice na několik centimetrů velké kousky, které byly složené na 7-20 metrů vysokých haldách, stojících na nepropustném jílovém podkladu. Haldy byly pro urychlení zvětrávání kropené vodou, přiváděnou z lesa Veselce. Voda s obsahem síranu železitého a hlinitého se zachytávala do kádí, zbytek se pálil v pecích. Dýmavá kyselina sírová byla v té době jediným známým rozpouštědlem rostlinného barviva indiga. Oleum se používalo také k výrobě fosforu a k čištění minerálních olejů. Hromnická výroba byla jediná na světě a byl na ní závislý anglický a německý průmysl.

Konec těžby a vznik jezírka

Nebylo to však na dlouho, v Anglii a Německu objevili levnější způsob, a tak v roce 1896 těžba v Hromnici skončila. Postupně pak došlo k sesuvu stěn lomu, až vzniklo hromnické červené jezírko. "Červené je proto, že proces, který byl využíván dříve, probíhá samovolně dodnes. Na dně jezírka se hromadí kyselina sírová, která dodává vodě načervenalé nebo hnědočervené zbarvení," vysvětlil Michal Mergl. Extrémně kyselá voda (pH 2,6 - 2,8) je slabým roztokem kyseliny sírové. Starosta Hromnice Václav Duchek doplnil: „Ještě v třicátých letech byla koncentrace taková, že když se namočily boty do vody, upadly podrážky.“

Díky dlouhodobému promývání hald dešťovou vodou se voda v jezírku postupně ředí. Déšť už prolil břidlu dokonale a dnes je v jezírku jen nízký obsah kyseliny, díky tomu má podle místních hromnická voda léčivé účinky na ekzémy. V roce 1975 pak bylo jezírko a přilehlé okolí vyhlášeno přírodní památkou České republiky. V dnešní době je velmi vyhledávaným turistickým cílem.

Čtěte také: Průvodce břidlicovými obklady v Loužnici

Pár metrů od jezírka stojí sousoší svatých, které nechal v roce 1814 postavit majitel dolů Johann David Starck po tragické smrti dvou horníků. Tři sochy představují sv. Jana Nepomuckého, Krista Spasitele a sv. Jakuba Většího. Sousoší sloužilo jako modlitební místo pro horníky. Ještě v minulém století se našlo několik nadšenců, kteří chtěli ložisko břidlice využít. Nějaký čas se tu vyráběly například stavební prefabrikáty, ovšem s nevalným úspěchem. Několikrát se pak dokonce uvažovalo, že hromnické jezírko poslouží jako skládka. „Největší nebezpečí hrozilo v šedesátých letech, kdy moudří přišli na to, že by zde mohlo být úložiště odpadu. Naštěstí k realizaci nedošlo a jezírko je tady dodnes,“ dodal starosta Duchek.

Jezírko leží v nadmořské výšce 360 m, je dlouhé 190 m a široké 130 m. Hloubka vody dosahuje maximálně 18 metrů. K jezírku se dá dostat po třech turistických značkách, přičemž výchozí bod je bývalý sportovní areál „V Kolnách“ (GPS: 49°50'56.151"N 13°26'40.639"E).

Pokrývačská břidlice ve Slezsku a na Moravě (Šifry)

Schiefer…Německy „břidlice“. V našem případě pokrývačská, útvaru kulmského, šedomodrá, ostrá a křehká. Pod nohama křupe a zvoní. Dobývala se v lomech i podzemních štolách, dávala se na střechy paláců i do štítů chalup. Po vyhnání Němců břidličný průmysl upadal, dodnes se ale „šifr“ těží alespoň na opravy historických budov a také proto, že po ústupu eternitu přicházejí zase přírodní materiály do módy. Už to ale není taková sláva jako za Rakouska a První republiky, kdy těžba a štípání břidlice živily velkou část obyvatel kraje. Území s výskytem pokrývačských břidlic je rozsáhlé.

Místo: Břidličná

Po válce se kolem Jeseníků rozmohl zvláštní zvyk pojmenovávat bývalá německá města po místních nerostných surovinách - odtud všechny ty Vápenné, Uhelné, Žulové - a taky Břidličná, bývalý Friedland aneb Frýdlant nad Moravicí. Zdejší lomy se táhnou hlavně ve směru od zastávky Břidličná - lesy k jihozápadu, a představují mírnější tvář kraje. Není tu moc pozůstatků po podzemním kutání, mezi haldami zato ale vznikla dvě pěkná a koupatelná jezírka, která poslední dobou tak trochu začínají plnit funkci městského lesoparku. Na haldách roste měkký mech a je z nich vidět až na Praděd. Nové pěšinky tu vedou po stopách starých těžařských chodníčků.

Místo: Jakartovické Šifry

Oblast kolem Jakartovic je asi jednou z nejznámějších. Trať z Opavy, která sem vede, původně končila až v Horním Benešově. U Heřmanické zastávky začíná pásmo pokrývačských břidlic zatopeným lomem Šifr, největším tohohle druhu, a pak pokračuje na jih. Právě okolí údolí Staré Vody je jádrem Jakartovických Šifer. Campy na haldách tu poklidně koexistují s nedalekou chatařskou osadou. Ohniště a základy nocovišť jsou zde pečlivě vyskládány z břidličných destiček a sloužily mnoha nejen severovýchodním osadám, které tu dosud pořádají své akce. Zdejší břidličné doly o sobě dávají vědět studeným vzduchem a čistou vodou, která místy fouká a teče ze země.

Čtěte také: Více o mastkové břidlici

V podzemí

Podzemní těžba pokrývačské břidlice po sobě nechala celou řadu rozmanitých prostor. Ložisko bylo zpravidla otevřeno průzkumnou štolou, ze které se pak mohla stát štola těžní. Dobýván byl jen nejkvalitnější, nejlépe štípatelný materiál uložený v poměrně tenké, svisle či šikmo postavené vrstvě, takže horníci zpravidla postupovali ve směru této vrstvy a vytvářeli tak soustavu vysokých komor táhnoucích se podél štoly v řadě za sebou. Odpad byl i tak značný a nepoužitelný materiál bylo nejjednodušší složit rovnou zase do vytěžených, opuštěných komor. V břidličných dolech se je proto možné setkat s vysokými zdmi vyskládanými z hlušiny, ve kterých jsou ponechány průchody se stropem klenutým takřka na gotický způsob. Bylo-li ložisko sledováno ve větším rozsahu, míval důl několik pater propojených svážnými štolami a šachtami, často také ústícími na povrch. Je důležité být opatrný a rozumný při průzkumu těchto míst, jelikož některé šachty jsou nebezpečné.

Místo: údolí Moravice

Údolí Moravice je na břidličné doly zvláště bohaté. Začínají už v zakázané zóně vodní nádrže Kružberk, pod vsí Dvorce. Šedomodré zvonivé haldy tu spadají přímo do jezera a tvoří tak zvláštní skalní pláž, bohužel ovšem nedoporučitelnou, protože přehrada je v režimu chráněného vodního zdroje. O kus níž pod přehradou, kolem Zálužného, se dá najít nějaký ten pozůstatek po dobývání břidlice na každém kopci a v každém bočním údolí. Ty větší z místních dolů, třeba dosud existující důl Nittmannův, se vyznačovaly desítky metrů hlubokými šachtami, dosud z části zejícími uprostřed chatových osad. Zároveň je Zálužné i dějištěm nedávné tragédie, kdy při cvičení záchranářů v roce 2003 jeden z účastníků šlápl na shnilý dřevěný poval kryjící okraj šachty a propadl se dolů. Příslušný důl byl příslušnými úřady na oplátku zničen. Zanikají ostatně i ostatní doly, z jiných příčin. Údolí Moravice také nabízí možnost pokračovat dál podél vody až na hrad Vikštejn a do Hradce nad Moravicí.

Místo: údolí Budišovky

Od Budišova nad Budišovkou teče příjemným údolím s nivními loukami jako dělanými pro táboření v týpí říčka Budišovka, a to až ke hranici vojenského prostoru Libavá, kde se vlévá do Odry. Tohle už je vysloveně kraj světa, byť v posledních letech trochu oživený další břidlicovou naučnou stezkou a také obnovením těžby v moderním dole Lesní zátiší alias Waldfrieden. Většina místních štol a šachet má své starobylé trampské názvy. Obří polozatopený Potlachový důl si oblíbili také potápěči a zanechali na jeho průzkumu mnoho sil, času a bohužel i jeden lidský život. I proto je třeba nenechat se příliš zlákat slavnou minulostí místa a nepokoušet osud - vstupy do podzemí se mění činností přírody i lidí. Rozbít ležení na některé z hald a zkusit se nenápadně dotknout hranice vojenského prostoru, hledat ve svazích a na konci asfaltových silniček stopy po práci lidí, kteří tu žili v dobách, kdy tohle údolí nebylo periferií.

Zanikající doly a haldy jsou svědectvím dávné těžební činnosti.

Péče a údržba břidlicové dlažby, zejména v zimě

Zima představuje pro břidlici nejnáročnější období roku. Voda, která se dostane do drobných pórů nebo spár, při zmrznutí zvětšuje svůj objem a může způsobit odlupování vrstev, jemné praskliny nebo narušení povrchu. Správná příprava dlažby na zimu přitom není složitá - stačí několik kroků, které ochrání nejen samotný povrch, ale i spáry a podklad.

Kontrola a čištění před zimou

1. Odstranění nečistot: Před zimním obdobím je nezbytné břidlicovou dlažbu důkladně zkontrolovat a vyčistit. Začněte odstraněním všech nečistot, které se na dlažbě mohou nahromadit během podzimu. Listí, mech, prach nebo zbytky z rostlin mohou způsobit hromadění vlhkosti, což zvyšuje riziko vzniku skvrn nebo poškození materiálu v zimě. Použijte měkký kartáč nebo koště na odstranění povrchových nečistot. Vyhněte se použití agresivních chemických čističů, které mohou narušit přirozený vzhled břidlice nebo ji poškodit.
2. Mytí teplou vodou: Po odstranění hrubých nečistot je vhodné dlažbu umýt teplou vodou. Můžete použít mírně alkalický čisticí prostředek, který je šetrný k přírodnímu kameni.
3. Odstranění mechu a lišejníků: Pokud na dlažbě najdete mech nebo lišejníky, nezapomeňte na jejich důkladné odstranění. Mech a lišejníky mohou ve spárách zadržovat vlhkost, což může vést k rozkladu materiálu. K jejich odstranění je možné použít biologicky šetrné odstraňovače mechů.

Opravy spár a poškození

1. Kontrola spár: Prvním krokem je pečlivá kontrola spár mezi jednotlivými dlaždicemi. Pokud zjistíte, že některé spáry jsou poškozené nebo vykazují známky vysychání a popraskání, je důležité je opravit co nejdříve. Používání správného spárovacího materiálu pro břidlicovou dlažbu je klíčové pro dlouhou životnost. Když zjistíte, že je spára příliš široká nebo poškozená, doporučuje se použít cementovou spárovací hmotu, která se rovněž přizpůsobí různým podmínkám počasí.
2. Oprava prasklin a odštípnutých částí: Pokud jste zjistili drobné praskliny nebo odštípnuté části dlaždic, doporučujeme provést opravy co nejdříve. I malá poškození mohou během zimních měsíců způsobit větší problémy, pokud do nich pronikne voda. Před aplikací opravného tmelu je důležité povrch důkladně vyčistit a osušit. Poté naneste opravný tmel podle návodu výrobce a jemně vyhladíte povrch, aby oprava byla co nejméně nápadná.

Impregnace břidlice

Po důkladném vyčištění a opravách je čas na ochranu břidlicové dlažby. Impregnace je klíčovým krokem pro zajištění dlouhověkosti a estetiky kamene, zejména v náročných zimních podmínkách. Přírodní břidlice, stejně jako ostatní kameny, má tendenci absorbovat vlhkost, což může vést k jejímu poškození v případě, že voda zůstane v kameni a během mrazů se roztáhne.

1. Výběr impregnace: Při výběru impregnace pro venkovní břidlicovou dlažbu je důležité zvolit výrobek, který je specificky určen pro přírodní kámen. Ne všechny impregnace jsou vhodné pro břidlici. Při výběru impregnace se vyhněte produktům s lesklým finišem, pokud chcete zachovat přirozený matný vzhled břidlice.
2. Aplikace impregnace: Před aplikací impregnace je potřeba, aby byla dlažba suchá a čistá, což znamená, že by měla být minimálně 24 hodin po vyčištění a opravách. Impregnaci nanášejte rovnoměrně na povrch dlažby pomocí válečku, kartáče nebo stříkacího zařízení. Po nanesení impregnace nechte dlažbu 30 minut až 1 hodinu schnout, v závislosti na typu produktu. Pokud je potřeba, aplikujte druhou vrstvu, zejména pokud je dlažba silně nasákavá.
3. Četnost impregnace: Časté vystavování povětrnostním vlivům, zejména dešťům, sněhu a mrazu, může znamenat, že impregnační vrstva se postupně opotřebovává. Vzhledem k tomu, že přírodní břidlice je porézní materiál, doporučuje se impregnaci provádět jednou ročně, ideálně na podzim před příchodem zimy.

Ochrana před mrazem a sněhem

Zima je pro venkovní břidlicovou dlažbu obdobím, kdy je třeba věnovat zvláštní pozornost její ochraně. Voda, která se dostane do spár nebo drobných pórů v kameni, se může při mrazech roztáhnout a způsobit praskliny nebo odlupování.

1. Správný spád povrchu: Jedním z nejdůležitějších aspektů ochrany břidlicové dlažby před poškozením způsobeným vodou je zajistit správný spád povrchu. Při pokládce dlažby je nutné dbát na to, aby byl povrch mírně nakloněný, což umožňuje vodě snadno odtékat.
2. Vyvarujte se soli: Při zimní údržbě břidlicové dlažby se vyvarujte použití soli, která je často používaná k tání sněhu a ledu na chodnících. Sůl může způsobit trvalé poškození povrchu přírodní břidlice, způsobit její vysychání nebo vznik skvrn. Místo soli používejte jemně mletý písek nebo štěrk, které zajišťují protiskluznost, aniž by poškodily povrch kamene.
3. Šetrné odstraňování sněhu a ledu: Odstraňování sněhu z břidlicové dlažby by mělo být prováděno co nejšetrněji, aby nedošlo k poškození povrchu. K tomu doporučujeme používat plastové nebo gumové lopaty, které nepoškodí povrch kamene. Pokud je na dlažbě přítomen led, je lepší použít šetrné ledové škrabky nebo nástroje s gumovým okrajem.
4. Vyvarujte se těžké zátěže: Dalším faktorem, který může poškodit břidlicovou dlažbu v zimě, je těžká zátěž, například při parkování nebo pohybu těžkých strojů přes dlažbu.

Čištění břidlicových obkladů

Při čištění břidlice nepoužívejte kyseliny nebo kyselé čisticí prostředky. Ty způsobují nevzhledné světlé skvrny, které nelze odstranit. Místo toho se zaměřte na čisticí prostředky s neutrálním pH nebo alkalické čisticí prostředky. Pokud chcete břidlicové dlaždice vyčistit a přesto chcete obzvláště odolné skvrny ošetřit kyselinou, je nejlepší použít kyselinu amidosulfonovou. Ta je méně agresivní a nepoškodí váš cenný přírodní kámen. Jinak pro lehké skvrny vždy platí následující: pro péči o břidlici postačí teplá voda. Pracujte také s měkkými kartáči a hadříky. Pokud se však jedná o silné znečištění, jako jsou zbytky cementu nebo vosku, zkuste použít spárovací hmotu a tvrdší kartáč. Po zpracování je třeba povrch pečlivě vysát. Pokud jste břidlici omylem poškrábali, nezoufejte! Při chůzi po podlaze to samo zmizí. Při čištění břidlicových dlaždic přidejte do vody na mop trochu mýdla na kámen. Podlahu ošetřujte bavlněnou utěrkou, ale nikdy ne mikrovláknem! Následné čištění není nutné. Barevně zvýrazňující nebo neutrální impregnace preventivně chrání podlahu před znečištěním. Je také možné použít břidlicový olej. Olejování břidlicových dlaždic udržuje zašlý povrch - mělo by se provádět jednou až dvakrát ročně.

tags: #bridlice #schiefer #voda #podrobně

Oblíbené příspěvky:

• fotovoltaická střešní krytina od Tesly
• Zateplení základové spáry polystyrenem
• Typy podložek pod laminát a jejich výhody
• Vše o PVC trubkách pro akvária
• Průvodce obkladem venkovních zdí na polystyren