Břidlice: Od vzniku po ideální střešní krytinu

Břidlice je jedním z nejstarších a nejkvalitnějších střešních materiálů, který patří mezi nejoblíbenější přírodní kameny. Lidé si vynikajících vlastností jílovitých břidlic, mimořádně kvalitního přírodního materiálu, všimli již ve starověku. V oblastech, kde se vyskytují kvalitní jílovité břidlice, byl jiný materiál na střechách až do poloviny dvacátého století k vidění jen výjimečně. Pro vynikající vlastnosti se pokrývačská břidlice šířila i mimo oblasti svého původu, kde se uplatnila především na kostelech a zámcích. I dnes si břidlice díky svým estetickým i technickým kvalitám zaslouží návrat na střechy budov.

Vznik a geologické vlastnosti břidlice

Tyto usazené částečně přeměněné horniny mají velmi jemnou zrnitost, za kterou vděčí svému původu v sedimentech jílovců a prachovců. V různých geologických obdobích vznikaly jílovité, slabě bituminosní sedimenty s prachovou příměsí ukládané ve vodním prostředí nevětraného moře. Konzistence těchto sedimentů byla v době vzniku tekutá až plastická.

Tlak a teplota vyvolané vlastní hmotností mocných vrstev sedimentů způsobily zpevnění sedimentu (diageneze), nebo dokonce překrystalizování některých minerálů v sedimentech (anchimetamorfóza). Anchimetamorfóza vedla k uspořádání minerálů do plošně paralelní textury, vznikly tzv. plochy břidličnatosti (foliace). Následnými horotvornými pochody byly břidlice a fylity vyvrásněny.

• Jílovitá břidlice: Vzniká diagenezí jako zpevněný sediment (např. Moravskoslezský kulm nebo německá ložiska v Porýní a Durynském lese). U jílovitých břidlic má štípatelnost obvykle shodný směr s vrstevnatostí.
• Fylit: Vzniká anchimetamorfózou jako přeměněná hornina (těží se např. ve Španělsku, u nás v Železném Brodě). U fylitů má štípatelnost obvykle jiný směr než původní vrstevnatost, souhlasí s foliací. Směr foliace je kolmý na směr působení tlaků. Pokrývačská břidlice z fylitu je více homogenní, což jí dává větší trvanlivost.

Přesná hranice mezi jílovitou břidlicí a fylitem není stanovena. Obě se vyznačují štípatelností. Pokud se dají štípat na tenké desky, mohou se uplatnit jako pokrývačská břidlice. Břidlice se štípe v průměrné tloušťce kolem 5 mm. Velikosti desek bývají různé, zpravidla mívají rozměry od 20x15 cm do 60x30 cm. Protikladem břidlice jsou tzv. skaliny, což jsou metamorfované horniny se všesměrovou strukturou. Oproti břidlicím je proto nelze štípat. Ve formacích břidlic se shromažďuje metan, jehož těžba se v posledních letech stala významným zdrojem výroby zemního plynu, zejména v USA.

Barevná pestrost a složení

Jílovité břidlice a fylity mohou mít různé barvy v závislosti na příměsích minerálů. Břidlice má širokou barevnou škálu - od černé přes šedou, zelenou až po cihlovou. Obsahuje minerály biotit, muskovit a andalusit, které zaručují vynikající žáruvzdorné vlastnosti a výbornou rovinnou štěpnost.

Čtěte také: Svět geologie: Břidlice a druhy hornin

Nejčastěji se vyskytují pokrývačské břidlice v různých odstínech tmavě šedých a černé. Tmavší břidlice obsahují vyšší podíl organické hmoty. Větší obsah chloritu způsobuje zelené zabarvení, oxidy železa jsou zdrojem červených odstínů.

Přehled barevných variant břidlice a místa těžby:

Při montáži krytin z různobarevných břidlic je třeba počítat s tím, že každá bude mít jiné vlastnosti a bude se chovat jinak při osekávání. Také je třeba důsledně prověřit vlastnosti a složení jednotlivých břidlic, aby se do krytiny nezabudovaly prvky s nižší trvanlivostí. Například zelené břidlice často obsahují nadměrné množství karbonátů snižujících jejich trvanlivost. U některých lokalit je třeba počítat i s druhotným zabarvením dohněda v důsledku oxidace některých nestabilních sloučenin železa.

Na vlastnosti břidlice má velký vliv také tvar a uspořádání zrn jednotlivých minerálů. Například výskyt protáhlých, paralelně a rovnoměrně uspořádaných křemenných agregátů naznačuje, že břidlice bude mít vysokou pevnost a trvanlivost.

Testování kvality břidlice

Pro zajištění dlouhé životnosti a stability břidlicové krytiny je klíčové prověřit její kvalitu. Existuje několik metod, jak břidlici otestovat:

Čtěte také: Průvodce břidlicovými obklady v Loužnici

• Tmavý vryp kovovým předmětem: Signalizuje výskyt grafitu, a tím i sníženou životnost.
• Uvolňování částic při otírání: Jestliže se při otírání břidličné desky rukou uvolňují částice, jde o známku toho, že přeměna minerálů je nedostatečná a životnost břidlice je snížená.
• Lesklé lícní plochy s uvolňujícími se šupinkami: Znamená příliš velký podíl slíd, a tím i sníženou životnost.
• Pyritové, kovově lesklé shluky zrn: S patrnými krystaly mohou zvětrávat a vytvářet otvory či být příčinou destrukce celého kamene.
• Světlé shluky zrn (na lomových stranách zřetelnější): Signalizují přítomnost kalcitu, dolomitu apod.
• Poklep: Nejasný zvuk značí přítomnost trhlin a puklin, tedy i sníženou pevnost v tahu za ohybu.
• Měření tloušťky: Kameny je třeba proměřit na několika místech posuvným měřidlem.
• Zjišťování výskytu tektonických struktur: Pozorujeme vrásy a lineární nerovnosti, které snižují tloušťku na hodnotu menší než 4 mm.

Řemeslné zpracování a pokládka břidlice

Pokrývání břidlicí vždy vyžadovalo velký řemeslný um. Tento materiál patří k nejnáročnějším, pokud jde o provedení řemeslnických prací. Většina firem sama přiznává, že břidlice jim dá co do řemesla nejvíce zabrat. Vedle toho se s rostoucí oblibou břidlice jako atraktivní krytiny objevuje mnoho střech, které zdaleka neodpovídají kvalitou tomu, co tento náročný materiál vyžaduje.

Nástroje pro opracování břidlice

Pro opracování břidlice se používá speciální kladivo s břity a hrotem a lavička či můstek. Břity kladiva slouží k osekávání břidlice. Jsou jednostranné, proto je nutné zvláštní kladivo pro leváka a zvláštní kladivo pro praváka. Hrot kladiva se používá k prorážení otvorů, ke ztenčování břidlice a k předkreslení osekávaných tvarů. Lavička se používá k opření břidlice při osekávání. Lavička pro břidlici je zaoblená (na rozdíl od rovné lavičky pro azbestocementové šablony). Pro opravy břidlicové krytiny je nutný vytahovač hřebíků (pokrývačská šavle).

Zásady pokládky břidlicových krytin

Zásady pro pokládku břidlicových krytin obvykle směřují k tomu, aby co největší množství vody zůstalo na viditelném povrchu krytiny a co nejrychleji odteklo ze střechy. Například u krytí kameny překládanými ve stoupajících řadách se obvykle provádí tzv. spuštění a pootočení kamene. Tím se roh kamene, z něhož odkapává voda na nižší kameny, mírně vysune z linie řady.

Pokrývač musí před pokládkou třídit jednotlivé kameny dle tloušťky resp. rozměrů kamene. Před opracováním i po něm (těsně před připevněním) poklepem ověřuje, zda není kámen poškozen. Pokrývač musí kontrolovat tvar povrchu každého kamene, aby do krytiny nezabudoval kámen s nerovností (tzv. převaděčem vody), která by zachytávala stékající vodu a odváděla ji pod překrytí dalším kamenem.

Okraje střešních ploch se řeší podle pravidel příslušných danému druhu krytí. Vzniku malých odřezků se předchází použitím doplňkových kamenů, které svým formátem a tvarem zajistí dostatečné překrytí a dostatečný prostor pro umístění hřebíků. V některých případech je třeba doplňkový kámen na okraji podložit podkladním kamenem, aby se zajistila rovinnost krytiny. U krytí zaoblených střešních ploch je nutné použít kameny různých formátů.

Čtěte také: Více o mastkové břidlici

Připevňovací prvky

Upevnění kamene se provádí hřebíky nebo vruty, které jsou z žárově pozinkované oceli, z ušlechtilé oceli, měděné či hliníkové. Hřebíky bez ochrany proti korozi nejsou přípustné. Otvory pro hřebíky se prorážejí hrotem kladívka, proražený otvor je kónický, s vrcholem na straně úderu kladívka. Způsob prorážení otvorů do břidlicových kamenů je třeba volit podle použitých hřebíků.

• Pro hřebíky s kónickou hlavou je třeba otvor prorážet z rubové strany kamene.
• Pro hřebíky s plochou hlavou z lícové strany.

Minimální vzdálenost otvoru od okraje kamene je 15 mm, maximální vzdálenost je dána výškovým a bočním překrytím kamenů.

Způsoby krytí a estetika břidlice

Rozhodující měrou se na druhovosti břidlicových krytin, tedy i na jejich vzhledu podílí způsob krytí. V jednotlivých oblastech, kde břidlice z místních zdrojů byla téměř jediným materiálem pro krytinu, se vyvinuly typické druhy krytí. Jednotlivé druhy krytí v literatuře často nalezneme s názvy podle zemí či krajů, kde vznikly nebo jsou nejvíce rozšířené (německé, francouzské, švýcarské, dánské, anglické).

V oblastech s tradicí používání břidlice je při projektování nutné přihlédnout k používanému způsobu krytí. Pro architektonický výraz objektu může využít vhodnou kombinaci způsobu krytí, tvaru kamenů, případně ukončení střešních ploch. Estetická kvalita břidlice předurčuje tento materiál i pro novostavby do oblastí, kde bývala břidlice tradiční krytinou.

Velikost (formát) kamenů nezávisí pouze na vůli projektanta, řídí se také sklonem střechy. Pro určitý způsob krytí a použitý formát kamenů je nutné určit bezpečný sklon střechy a mezní sklon střechy. Mezním sklonem střechy se rozumí minimální sklon střechy, při kterém je možno použít daný způsob krytí kameny největších používaných rozměrů.

Díky vynikající rovinné štěpnosti se břidlice velmi jednoduše opracovává a tvaruje do tenkých desek, které slouží k výrobě obkladů, dlaždic a střešních krytin. Břidlice ovšem zdaleka neslouží jen jako střešní krytina, dlažba či obklad. Lze z ní vyrobit i nejrůznější střešní detaily, jako jsou komíny, vikýře nebo štíty. V dřívějších dobách se z ní vyráběly školní psací tabulky, desky pro kulečníkové stoly nebo břidlicové brousky.

Cena břidlicové krytiny

Dodávku krytiny musí ocenit jedině zkušená pokrývačská firma. V ceně krytiny musí být kromě standardních tvarů kamenů dostatečné množství kamenů vhodných velikostí pro krytí detailů. Spotřeba formátovaných kamenů v ploše se stanoví z rozměrů kamenů a jejich předepsaného překrytí. Spotřeba materiálu na doplňkové kameny v detailech se stanoví podle zásad provádění každého druhu krytiny. Jelikož řešení detailů právě u břidlice je velmi různorodé a mnohdy se liší specifickými regionálními zvyklostmi, musí právě jedině dodavatel - pokrývačská firma - na základě znalosti svých normových spotřeb materiálu a pracnosti provádění stanovit cenu krytiny pro danou střechu. Materiál pro detaily bude vždy poměrně drahý, protože vyžaduje velké formáty a vykazuje velký prořez.

Do rozpočtu je samozřejmě nutné započítat i další prvky pro provedení krytiny, jako jsou například atypické prvky podkladní konstrukce (např. pro skládaná úžlabí, vikýře), spojovací materiál, doplňkové prvky apod. Z výše uvedeného textu vyplývá, že nelze ani jednoznačně seřadit jednotlivé druhy krytí z různých formátů dle ceny. Navíc je třeba v závislosti na konstrukci krovu a podmínkách použití krytiny k ceně krytiny přičíst cenu dalších opatření.

tags: #co #je #bridlice #slozena #z #rozsivkovych

Oblíbené příspěvky:

• Jak získat výpis z katastru nemovitostí
• Proč zvolit lamino s kartáčovaným vzhledem?
• Moderní betonová stěrka
• BERUŠKA s.r.o. a stavební materiály
• Dřevěné fasády: Typy, rozměry a montáž