Tepelně technické vlastnosti cihel a zdiva: Od historie k budoucnosti

Pálené cihly patří k nejrozšířenějším materiálům používaným zejména v konstrukcích obytných budov. Cihelné zdivo je jakýmsi etalonem stavebních konstrukcí, neboť všechny jiné materiály jsou srovnávány výhradně s cihelným zdivem. Článek přináší přehled vývoje cihel a seznámení s výhledem uplatnění cihel v blízké budoucnosti.

Co jsou cihly a jejich základní vlastnosti?

Cihla je uměle vyrobený zdicí blok z keramického materiálu (hlíny). Lidé vyrábějí cihly z hlíny nebo jílu (keramické suroviny) již tisíce let, dlouhou dobu ručně, od dob industrializace však mechanizovaně. Cihly jsou tvarované stavební bloky, které se tradičně tvarují ručně, dnes většinou strojově, do pravidelného, obvykle krychlového tvaru a poté se tvrdě vypálí. Pojmem cihla se rozumí maloformátový zdící prvek z pálené hlíny. Aby se vytvarované cihly zpevnily, suší se na vzduchu, pálí nebo vypalují.

Cihly mají mnoho výhod: poskytují dobrou zvukovou a protipožární ochranu a také dobrou tepelnou izolaci. Dokážou velmi dobře akumulovat teplo a uvolňovat ho s časovým zpožděním, působí tak jako teplotní nárazník. Póry v jílu rovněž absorbují vlhkost a po zahřátí ji opět uvolňují. Hliněné cihly mají díky svým dobrým stavebně-fyzikálním vlastnostem, které vycházejí i z přirozenosti čistého stavebního materiálu, pozitivní vliv na životní klima. V neposlední řadě je zdivo díky cihlám trvanlivé a zachovává si svou hodnotu.

Typy cihel a jejich rozměry

Pálené cihly se rozdělují podle tvaru, rozměrů, provedení a účelu využití. Obecně se dělí na plné a děrované.

• Zděná cihla: Souhrnné označení pro ty druhy cihel, které se podle svého formátu a kvalitativních vlastností používají k výrobě nosných, ztužujících a výplňových zdí.
• Opěrná cihla: Používá se u zdiva, které je obloženo, omítnuto nebo opatřeno jinou ochranou proti povětrnostním vlivům, a u níž není požadována mrazuvzdornost.
• Lícová cihla: Souhrnné označení pro cihly, u nichž je požadována mrazuvzdornost. Používají se pro obnažené zdivo a obklady.
• Klinker: Klinkerové cihly se pálí, dokud se nespálí; je vyžadována mrazuvzdornost.
• Obkladová cihla.

Jednotnost je zaručena normami, které jsou shodné pro celou EU. Klasicky je cihla podlouhlý krychlový tvar, jehož rozměry nebo formát odpovídají určitému poměru. Největší délka hrany (délka) je obvykle o něco větší než dvojnásobek průměrné délky hrany (šířky). Rozdíl odpovídá šířce svislé spáry (tupý spoj). Základem většiny formátů byl tzv. modul, krychle složená ze šesti cihel normálního nebo osmi cihel tenkého formátu (včetně tloušťky spár), jejíž délka hrany se rovnala délce hrany cihly.

Čtěte také: Podkroví: kombinace palubek a cihel

Rozměry a vlastnosti cihly PP:

• Rozměr: 290 x 140 x 65 mm
• Skladebný rozměr (s omítkou a maltou): 300 x 150 x 75 mm

Další formy klasické cihly:

• „devítka“ - 3/4 cihly = 9″ - také „tříčtvrtka“
• „půlka “ - 1/2 cihly
• „kvantlík“ - 1/4 cihly - také „čtvrtka“
• „pásek“ - 1/2 cihly rozpůlené po délce

Další rozměry cihel:

• NF (Normalformat): 250 x 120 x 65 mm
• WF (Waalformat): 210 x 100 x 50 mm

Spotřeba cihel a vazba zdiva

Udávaná spotřeba klasické normované pálené cihly na metr čtvereční se u různých prodejců v detailech liší, ale podle tloušťky zdi se udává nejčastěji v hodnotách 89 / 45 / 22 ks/m². Počet cihel ovlivní i tloušťka vrstvy malty.

Zdivo se vždy staví na vazbu, bez ohledu na konstrukci stěny. Zdění ve vazbě znamená, že cihly v druhé a dalších řadách je nutné klást tak, aby vždy celý kus překryl styčnou spáru cihel v předchozí řadě. Pro budoucí pevnost a stabilitu zdí je nezbytné docílit toho, aby v jednotlivých řadách kladených na sebe nevznikala průběžná linie styčných spár.

Čtěte také: Proč třídit odpad?

Základní typy vazeb:

• Natahovací vazba: Cihly se kladou na sebe s podélným posunem tak, aby tloušťka stěny odpovídala šířce cihel.
• Příhradová vazba: Cihly jsou uspořádány příčně posunutě, přičemž tloušťka stěny vyplývá z délky cihel.
• Bloková vazba: Střídají se vazby natahovací a vázací. Tupé spoje jednotlivých typů spojů jsou vždy nad sebou.
• Křížová vazba: Jednotlivé vrstvy natahovací vazby jsou uspořádány také vzájemně posunutě, takže tupé spoje pouze každé druhé vrstvy natahovací vazby jsou nad sebou.
• Divoká vazba: Jedná se o divoké, nepravidelné uspořádání zdicích prvků. Tupé spoje musí být odstupňovány po 1/4 cihly.

Při žádné ze zvolených vazeb se styčné (svislé) spáry v jednotlivých řadách nesmějí opakovat nad sebou na stejném místě. Posouvejte je do vazby o 1/4 až o 1/2 cihly. Vyzdívání rohu nebo napojení dvou zdí do sebe vyžaduje správné provázání. To znamená, že je nutné zachovat vazbu (posunutí svislých styčných spár) mezi sousedními vrstvami cihel minimálně o 1/4 cihly.

Tepelně technické vlastnosti a normové požadavky

Návrhové hodnoty tepelných vlastností zdiva cihel a pálených zdicích prvků stanoví pro potřeby navrhování a hodnocení stavebních konstrukcí s potřebnou bezpečností nepřekročení těchto hodnot v praxi pro klimatické podmínky a konstrukční zvyklosti v ČR ČSN 73 0540-3:2005. Je možné použití i jiných hodnot, např. stanovených postupem podle EN 1745, ale je vždy na straně stavitele stavby prokázat zejména, že tyto hodnoty skýtají obdobnou bezpečnost návrhu jako návrhové hodnoty stanovené podle ČSN 73 0540-3:2005.

Klíčové tepelně technické parametry

V fyzice tepelná vodivost označuje schopnost daného kusu látky vést teplo. Tepelná vodivost dané látky je charakterizována součinitelem tepelné vodivosti λ [W·m-1·K-1]. Hodnota součinitele udává množství tepla vztaženého na jednotku plochy, které projde vrstvou materiálu tloušťky 1 m při konstantním teplotním rozdílu 1 K mezi oběma povrchy této vrstvy. Tepelný odpor materiálu Rmat je veličina vyjadřující tepelněizolační vlastnosti materiálu a je dána vztahem Rmat = d/ λmat, kde d je tloušťka vrstvy materiálu a λmat je součinitel tepelné vodivosti tohoto materiálu. Tepelný odpor konstrukce R vyjadřuje tepelněizolační vlastnosti celé konstrukce složené z více vrstev.

Součinitel prostupu tepla konstrukce U vyjadřuje celkovou výměnu tepla mezi prostory oddělenými od sebe stavební konstrukcí o tepelném odporu R a používá se k výpočtům tepelných ztrát provozovaných budov. Čím menší je hodnota U, tím lepší jsou izolační schopnosti zdiva. Součinitel prostupu tepla U odpovídá průměrné vnitřní povrchové teplotě θisim sledované konstrukce; zahrnuje tedy vliv tepelných mostů v konstrukci obsažených (viz ČSN 73 0540-4). Hodnoty součinitele tepelné vodivosti a tepelného odporu se zaokrouhlují podle ČSN EN ISO 10456, hodnoty součinitele prostupu tepla podle ČSN 73 0540-2.

Čtěte také: Přírodní materiály a současná architektura

Teplotní faktor vnitřního povrchu ƒRsi vyjadřuje vliv konstrukce a přestupů tepla v daném místě vnitřního povrchu na vnitřní povrchovou teplotu nezávisle na teplotách přilehlých prostředí.

Tepelná stabilita a akumulace tepla

Tepelně-akumulační vlastnosti zaručují vnitřní pohodu, tepelnou stabilitu zdiva. Při vnější nebo vnitřní změně teploty dochází k velmi pomalé změně teploty vnitřních konstrukcí. Tento termín definuje chování stavební hmoty nebo konstrukce ve vztahu ke kolísání teplot. Vnější stěny dokáží více či méně dobře odolávat kolísání vnějších teplot, tzn. časově mohou reagovat velmi rychle nebo také velmi pomalu. Chování vnější části stavby v zimě charakterizuje doba chladnutí, v létě doba zahřívání. Čím je doba chladnutí či zahřívání delší, tím více jsou obytné prostory posuzovány jako příjemné. Schopnost stavebních hmot akumulovat teplo je důležitá u takových objektů, kde z nějakých důvodů není možno udržovat konstantní teplotu vnitřních prostor. Při příliš nízké schopnosti obvodových stěn akumulovat teplo může při přerušení vytápění dojít během krátké doby k většímu poklesu teploty povrchu stěny na vnitřní straně.

Vysoká objemová hmotnost zajišťuje vysokou tepelnou stabilitu budov postavených z vápenopískových cihel. Stejně tak díky vysoké tepelné kapacitě je možné konstruovat pasivní domy, a do stavebních prvků akumulovat velké množství potřebné tepelné energie, která právě vysokou stabilitu zaručí.

Vliv vlhkosti na tepelně izolační vlastnosti

Vždy platí, že zateplovat by se mělo jen suché zdivo. To znamená před jakýmkoli zateplováním odstranit příčiny vlhnutí (například podříznout zeď a vložit izolaci). Pokud vlhké zdivo opatříme zvenku kontaktním zateplením (s vysokým difuzním odporem), problémy s vlhkostí se zaručeně zhorší. Vlhkost, která se až dosud odpařovala z vnějšku i zevnitř, může najednou odcházet jen z vnitřní strany. To vede k objevení nebo zvětšení "map" a někdy i k plísním. Takovéto problémy se mohou objevit i u zdí, které se před zateplením jevily jako suché.

Stavební hmoty přijímají na základě jejich vnitřní stavby (druh, počet, velikost a členění dutin) za každého stavu vzduchu (relativní vlhkosti vzduchu a teploty) zcela určitou vlhkost, která se po dostatečně dlouhé době skladování stavebních hmot na vzduchu ustálí. Známe-li rozdělení vlhkosti určité stavební hmoty ve vnějším zdivu běžně provozovaných budov, můžeme určit tzv. vlhkosti.

Ochlazujeme-li vzduch obsahující vodní páru, částečný tlak vodní páry pd se nemění, zatímco tlak nasycených vodních par pd klesá a relativní vlhkost vzduchu stoupá. Za určité teploty, nazývané teplota rosného bodu θω, dosáhne relativní vlhkost vzduchu 100 %, což znamená, že vzduch je nasycen vodními parami. Při ochlazení vzduchu pod teplotu rosného bodu dochází k kondenzaci vodní páry obsažené ve vzduchu. Vodní pára se sráží na kondenzačních jádrech, kterými mohou být prachové částečky ve vzduchu, a vytváří mlhu nebo se sráží na povrchu pevných těles, což se nazývá orosení. Na povrchu stěny se vytváří vlhkostní mapy a povrchové vrstvy se obvykle znehodnocují.

Kritická vnitřní povrchová vlhkost a teplota

Kritická vnitřní povrchová vlhkost φsi,cr, v %, je relativní vlhkost vzduchu bezprostředně při vnitřním povrchu konstrukce, která nesmí být pro danou konstrukci překročena. Pro stavební konstrukce včetně zdiva je kritická vnitřní povrchová vlhkost φsi,cr = 80 %. Pro hodnocení všech stavebních konstrukcí s výjimkou výplní otvorů je určena hodnotou 80 % relativní vlhkosti, což je definováno v ČSN EN ISO 13788. Tato hodnota stanovuje hranici pro riziko začínajícího růstu plísní na povrchu konstrukcí. Kritická vlhkost vzduchu se používá pro hodnocení nejnižší vnitřní povrchové teploty a je přísnější podmínkou než podmínka rizika vnitřní povrchové kondenzace.

Kritická vnitřní povrchová teplota θsi,N, ve °C, je teplota, při které by vnitřní vzduch s návrhovou teplotou θai a návrhovou relativní vlhkostí φi podle ČSN 73 0540-3 a ČSN 73 0540-4 dosáhl kritické vnitřní povrchové vlhkosti φsi,cr. Hodnoty kritických vnitřních povrchových teplot θsi,N pro požadované kritické vnitřní povrchové vlhkosti φsi,cr ve výši 80 % a 100 % jsou v tabulkách v ČSN 73 0540-3, výpočtový postup jejich stanovení je v ČSN 73 0540-4.

Od ČSN 73 0540-2 z roku 2002 se povrchová teplota konstrukce hodnotí přísněji jako riziko vzniku plísní na vnitřním povrchu konstrukce při relativní vlhkosti vzduchu 50 %, požadavek je určen překročením kritické vlhkosti 80 % při vnitřním povrchu o více než bezpečnostní teplotní přirážku. Riziko vzniku plísní podle dříve uváděných podkladů ČSN EN ISO 13788 nastává již při kritické vnitřní povrchové vlhkosti φsi,cr = 80 % a této relativní vlhkosti odpovídá kritická povrchová teplota θsi,cr. Pro pobytové místnosti se uvažuje relativní vlhkost vnitřního vzduchu φi = 50 %, bezpečnostní přirážka u těžších stěn Δθsi = 0,5 °C a teplota vnitřního vzduchu θai = 21 °C. Pro tyto podmínky se požaduje nejnižší vnitřní povrchová teplota nejméně na úrovni požadované normové hodnoty θsi,N = 14,07 °C.

Požadavky na omezení vlhkosti vnitřního povrchu tedy směřují k omezení extrémně nízkých povrchových teplot na nejvýraznějších tepelných mostech v obvodové stěně a v nejvýraznějších tepelných vazbách v místech návazností obvodové stěny na další konstrukce. Z uvedeného je zřetelná snaha o snížení vlivu tepelných mostů a tepelných vazeb na minimum, tj. úsilí o jejich tepelně technickou optimalizaci.

Normové požadavky a jejich vývoj

V návaznosti na stavební zákon a jeho vyhlášku MMR č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby a na zákon č. 406/2000 Sb., o hospodaření s energií, po novele v úplném znění zákona č. 61/2008 Sb., a jeho vyhlášku č. 148/2007 Sb., o energetické náročnosti budov, se závazně požaduje splnění normových hodnot tepelně technických vlastností konstrukcí (tedy i obvodové stěny) při prostupu tepla, prostupu vodní páry a vzduchu. Normové hodnoty tepelně technických vlastností stavebních konstrukcí a budov stanovuje platná ČSN 73 0540-2 „Tepelná ochrana budov. Část 2: Požadavky“ v návaznosti na části 3 a 4 téže normy a v nich odkazované ČSN, popř. Tato norma platí jak pro nové budovy, tak pro změny dokončených budov.

Požadavky na U obvodových stěn se za posledních 50 let zpřísnily přibližně 6krát, z toho za posledních deset let asi 2krát. U zdiva z pálených cihel došlo k navýšení tepelného odporu za posledních 50 let 11krát, z toho za posledních 10 let asi 3krát. Došlo k zefektivnění výroby, úspoře keramického materiálu, ale i materiálů jakou jsou malty či omítky. Zároveň si cihly právě díky tomu, že jsou z keramiky, zachovávají výjimečnou trvanlivost a neměnnost svých parametrů.

Pro konstrukce přilehlé k zemině do vzdálenosti 1 m od rozhraní zeminy a venkovního vzduchu na vnějším povrchu konstrukce (měřeno podél systémové hranice budovy) se uplatňují požadované hodnoty pro vnější stěny; ve větší vzdálenosti platí požadované hodnoty uvedené či stanovené pro podlahy a stěny přilehlé k zemině.

Moderní cihly a jejich tepelně izolační vlastnosti

V současnosti jsou na trhu dostupné cihly, které jsou vhodné i pro jednovrstvé konstrukce obvodových plášťů pasivních domů. V současné době vyráběné cihlové bloky využívají jako základ tisíci lety ověřené vlastnosti cihelného střepu a svou moderní konstrukcí - speciálními tvary otvorů, vylehčením hmoty drobnými póry, velikostí tvarovky, zámkovým systémem styčných spár, snížením tloušťky ložných spár na minimum atd.

Výborné tepelněizolační vlastnosti cihelných bloků však v ložných spárách částečně degraduje obyčejná vápenocementová malta pro zdění. Toto zhoršení vlastností lze velmi dobře odstranit použitím tepelněizolační (neboli lehké) malty pro zdění s nízkým součinitelem tepelné vodivosti λ ≈ 0,20 W/(m·K). Pro zdění z broušených cihel se nepoužívá běžná malta, ale tzv. malta pro tenké spáry. Poslední dobou se také při zdění objevuje používání speciální polyuretanové pěny, avšak pro tento způsob zdění dosud v ČR neexistuje předpis, podle kterého by se zdivo smělo provádět.

Přibližně před čtyřmi roky se začaly do ČR dovážet a posléze i vyrábět tzv. broušené cihly, které mají obě ložné plochy zbroušeny do roviny a na přesnou výšku 249 mm tak, aby obě ložné plochy byly dokonale rovnoběžné. Broušené cihly se vyrábějí v sortimentu pro vnější stěny, vnitřní nosné a nenosné stěny. Poměrně novým druhem doplňkových tvarů cihel jsou cihly koncové, resp. krajové. Tyto cihly se používají k ukončení vnějších stěn, tj. hlavně u otvorů - oken a dveří. Díky svému řešení děrování lze v místech napojení rámů výplní otvorů vložit do ostění, resp. parapetu, pás tepelné izolace, kterým se omezí únik tepla v těchto jinak choulostivých místech a tak zajistí, aby vnitřní povrchová teplota neklesla pod kritickou hodnotu.

Další vylepšování tepelných vlastností cihel určených pro vnější zdivo si vyžádala revidovaná tepelně-technická norma z roku 2002, která zvýšila požadavky na tepelnou ochranu budov o cca 25 %. Pod tímto tlakem spatřily světlo světa nové tepelně „superizolační” cihly, které naplňují požadavky normy dokonce až na tzv. doporučené úrovni, tj. na úrovni o 1/3 přísnější, než je úroveň normou vyžadovaná. Pro dosahování velmi nízkých hodnot U zděných stěn jsou dostupné klasické pálené cihelné bloky moderního typu, které splňují i kritéria pro stavbu pasivních domů. Na zahraničních trzích se začínají uplatňovat cihelné bloky s integrovaným izolačním materiálem.

Vápenopískové cihly a jejich vlastnosti

Vysoké pevnosti vápenopískových cihel jsou zaručeny právě díky chemické vazbě písku a pojiva, také lisovacím tlakem při výrobě. Standardně se dodávají výrobky v třídě pevnosti 15 a 20 MPa dle ČSN EN 771-2. Vysoká pevnost v kombinaci s přesností výrobků umožňuje provádět nosné stěny v menších tloušťkách, což vede k významným úsporám půdorysné plochy až 7%. To snižuje náklady na výstavbu a snižuje to náklady na metr čtvereční podlahové plochy. Výrobní tolerance je ± 2 mm na šířku a délku ±1 mm na výšku bloku. Vysoká přesnost produktů redukuje množství spotřebované malty a stejně tak omítky, které se používají výhradně tenkovrstvé, na minimum.

Díky vysoké objemové hmotnosti je dosahováno vysokého útlumu hluku a tím kvalitního vnitřního prostředí. Tepelně-technické parametry vápenopískového zdiva jsou jasně dány normami dle objemových hmotností zdiva. V ČR používaná norma ČSN EN 1745 stanoví tabulkou hodnoty součinitele tepelných vodivostí pro jednotlivé prvky. Pro tepelně technické výpočty se však používají celé stěny vyzděné z vápenopískového zdiva.

Budoucnost vývoje cihel

Jedna oblast bude řešena neustále, a tou je vývoj keramického střepu a vytváření cihlářské suroviny. V současné době je vývoj zaměřen na snižování tepelné vodivosti střepu při zachování maximální možné pevnosti. Další podmnožinou tohoto směru vývoje je používání surovin, zejména charakteru odpadních hmot, které jednak zlepšují vlastnosti střepu (např. tvorbou pórů svým vyhoříváním při vypalování), snižují energetické nároky na výpal, zlepšují proces sušení apod.

Další oblast vývoje spočívá v hledání nových možností vytváření samotné geometrie cihelných bloků potlačující přenos tepla. S tím souvisí samozřejmě i vývoj nových technologií. Třetí oblast tvoří vývoj v oblasti kombinování páleného cihelného bloku a izolačního materiálu. I v tomto směru se již pokročilo a úspěšně se vyvíjejí izolační hmoty na anorganické bázi. Otevírá se i možnost použití odpadních, resp. Jako izolační materiál se v současnosti nejvíce používá minerální vlna a to ve formě rozřezaných desek do tvaru velkých dutin nebo ve formě granulátu pro vyplnění malých dutin, dále pak perlit nebo expandovaný polystyrén. Cihelné bloky s minerální vlnou či expandovaným perlitem mají výhodu v požární odolnosti konstrukce a zdivo dosahuje výborných hodnot vzduchové neprůzvučnosti.

Na základě výpočtů se ukazuje, že hodnota U zdiva s větším počtem dutin v cihelných blocích je nižší, tedy toto zdivo z těchto bloků vykazuje lepší tepelně izolační schopnost. Lineární činitel prostupu tepla pro vnější rozměry detailu rohu je nejlepší pro cihly s menším počtem řad dutin. Hodnota teplotního faktoru je u všech druhů zdiva téměř shodná. Z výsledků výpočtů se nedá jednoznačně určit, který tvar bloků je výhodnější z pohledu šíření tepla. Při použití jedněch nebo druhých typů bloků v nízkoenergetických budovách bude hrát roli celková tepelná ztráta zdivem i jednotlivými detaily. Značný vliv na řešení detailů může mít také tvar děrování, kterým se může vznik tepelných mostů výrazně eliminovat. To bude doménou cihel s malými dutinami a tenkými žebry.

Možnosti zateplení zdiva

Základní dimenzování tepelné izolace obvodových stěn je určeno požadavky na součinitel prostupu tepla U. Požadavku na dostatečnou izolační schopnost (při rozumné tloušťce) jen stěží vyhoví zeď z jakýchkoli cihel či tvárnic. Proto je rozumné dimenzovat nosné zdivo jen podle statických požadavků a doplnit izolaci podle potřeby. Pro zvyšování tepelně izolačních vlastností obvodových stěn a podhledů se výrazně rozšířily technologie dodatečných tepelných izolací - zateplovací systémy budov. Užívají se zejména vnější kontaktní zateplovací systémy ETICS (External thermal insulation composite system, někdy překládané též slovo od slova jako „vnější tepelně izolační kompozitní systémy“), v nichž výrazně většinový podíl tvoří zateplovací systémy s pěnovým polystyrenem EPS. K jejich masivnímu uplatnění došlo po roce 1990, přestože se tato technologie u nás prováděla ojediněle již před rokem 1980.

Stávající zdivo z klasických plných cihel na tloušťku 45 cm má velmi malý tepelný odpor (R v rozmezí 0,65 až 0,75 m²K/W). Současná norma ČSN 73 0540-2 - Tepelná ochrana budov (10/2011) udává minimální požadovanou hodnotu součinitele prostupu tepla U 0,30 (W/m²K). Ta se již prakticky ani pro rekonstrukce nepoužívá. Hodnota doporučená je 0,25 (W/m²K). Té by bylo vhodné dosáhnout. Pro nízkoenergetický standard je pak potřeba splnit hodnotu součinitele prostupu tepla „U“ 0,18 až 0,12 (W/m²K).

Kontaktní zateplení děrovaným EPS (patrně v systému s šedým EPS) je vhodnou variantou. Difúzní vlastnosti zdiva se zásadně nezhorší, při použití více paropropustných lepidel a finálních omítek lze připustit i mírně vlhké zdivo kolem 5%, max. do 7%. Před každým použitím lepeného izolantu doporučuji vlhkost ověřit změřením z odebraného vzorku. Póry umožňují odvětrávaní, EPS není nasákavý, v šedé variantě se lze dostat na doporučenou hodnotu již při cca 12 až 14 cm izolantu.

Minerální vata má tepelnou vodivost deklarovanou kolem 0,040, prakticky cca 0,042 W/mK. Musí být tedy ve větší tloušťce, cca 16 cm, spíše více. Přestože jsou vlákna hydrofobizovaná, určitou náchylnost ke zvýšení vlhkosti má (pokud bude rosný bod v izolantu, ale dá se navrhnout konkrétní tloušťka i tak, aby kondenzace byla minimální. Zateplení minerální vatou s odvětráním pod samostatný přidaný fasádní obklad je pro zavlhčené zdivo nejšetrnější řešení. Je zde ale vyšší cena.

tags: #cdk #cihly #tepelne #technicke #vlastnosti

Oblíbené příspěvky:

• Průvodce stavebními lištami Acara
• Výroba a Symbolika Stromu Dřevěného s Jablkem
• moderní betonové obklady
• Perforované panely pro zvukovou pohodu
• Jak Vybrat a Nainstalovat Rozvaděč pod Omítku?