PergolyCentrální sklad obuvi Zlín: Monolitická střecha budovy č. 34 jako symbol poválečné obnovy
Rozvoj Zlína i továrního areálu, který byl od počátku 20. století úzce spojený s firmou Baťa a jejími aktivitami, přerušila 2. světová válka. Při bombardování angloamerickým letectvem byla 20. listopadu 1944 zasažena a požárem zničena také jedna z výškových dominant továrny, centrální sklad obuvi číslo 32 a 33. Bombardování Zlína americkým letectvem na samém konci války, v říjnu a listopadu 1944, kdy bylo o porážce hitlerovského Německa už rozhodnuto, způsobilo Zlínskému podniku velké škody. Ze 33 zasažených továrních budov nálet 10 zcela zničil, ostatní pak vážně nebo méně vážně poškodil. Nejvíce bomby postihly obuvnické a gumárenské závody a sklady, zatímco ve strojírenském závodě, kde Němci soustředili zbrojní výrobu, částečně zasáhly pouze 4 budovy.
Po válce bylo nutno odklidit trosky a obnovit výstavbu i veškerou výrobu. V nových společenských a hospodářských podmínkách se v letech 1945-46 hlavní úsilí soustředilo na likvidaci válečných škod a pozvolný přechod výroby do mírových poměrů. Časopis Nový Zlín z 19. listopadu přinesl zprávu, že na odklizení trosek v továrně zaměstnanci odpracovali 75 000 hodin, odvezli asi 4 750 m3 stavebního rumu a 7 tun železa z betonových konstrukcí a strojů. Koncem října 1946 byly trosky odklizeny. Architekt Jiří Voženílek vypracoval také plán rekonstrukce znárodněného továrního areálu. Do jeho východní části situoval budovy na výrobu kožené a gumové obuvi a sklady surovin a výrobků. Pro poválečnou obnovu a výstavbu měla svůj význam příprava projektů a práce stavebního výzkumu v letech válečných.
Architektura a výstavba Centrálního skladu obuvi č. 34
Jednou z nejzajímavějších staveb tohoto období je centrální desetipodlažní sklad obuvi s číslem 34 od architekta Vladimíra Kubečky, který od roku 1936 působil ve Stavebním oddělení firmy Baťa. Projekt a realizace byly prvním československým pokusem o skutečně moderní technologii skladování s maximální mechanizací vnitřní dopravy a vagónování. Sklad byl realizován ve třech etapách od návrhu v roce 1947 do dokončení v roce 1955. V roce 1949 v první etapě výstavby byly z ekonomických důvodů dostavěny pouze čtyři moduly, tedy jedna třetina stavby. Obvodová stěna byla provizorně uzavřena a tato část skladu fungovala po celou dobu další výstavby.
Nový centrální sklad byl umístěn mezi objekty pro výrobu kožené a gumové obuvi. Jeho projekt byl prvním československým pokusem o moderní technologii skladování s promyšlenou organizací vnitřní dopravy a systémem vagónovaní hotových výrobků. O vyspělém technickém vybavení svědčí také návrh helioportu na střeše objektu. Monumentální sklad se železobetonovým omítaným skeletem o modulové síti 6 × 6 m s monolitickými sloupy, průvlaky a schodišti, vyzděnými parapety a meziokenními pilířky, má rozměry 78 × 72 m. Obvodový plášť velkoprostorového monobloku tvoří spárované výplňové zdivo a okenní plochy. Uprostřed všech fasád byla jako dominantní prvek umístěna úniková schodiště. Nákladní rampu kryje výrazná omítnutá oblouková skořepinová stříška.
Dispozice a technické vybavení
V prvním podlaží byl manipulační prostor s kolejištěm a rampou pro odbavení vagónových a automobilových zásilek. Ve druhém podlaží je umístěn expediční sklad, kde je soustředěn velký sortiment výrobků. V expedičním skladu probíhalo vyskladnění výrobků pomocí pojízdných vozíků na oválné dráze. V dalších podlažích se nacházely sklady obsluhované vozíky. Kancelářské desáté podlaží mělo flexibilní příčky. Vertikální doprava je řešena nákladními výtahy v rozích budovy. Úniková schodiště jsou na budově uprostřed všech čtyř fasád. Zajímavostí je, že na střeše objektu měl být umístěn heliport, který by zajišťoval spojení továrny s letištěm v Holešově.
Čtěte také: PVC potrubí pro centrální vysávání: Co potřebujete vědět
Autor centrálního skladu architekt Vladimír Kubečka se řadil mezi významné firemní architekty, kteří po roce 1945 úspěšně navázali na meziválečnou stavební tradici firmy Baťa. Navrhl ve své době nejmodernější skladový objekt v Československu s mechanizovaným provozem a prostorově čistou dispozicí a budova číslo 34 je dnes významnou architektonickou památkou. Jak v obraze továrny, tak samotného města má budova centrálního skladu obuvi svou velikostí i architektonickou kvalitou své nezastupitelné místo.
Současné využití a budoucnost
Po roce 1989 začal bývalý centrální sklad sloužit jako logistické centrum firem. Původně centrální sklad obuvi, dnes administrativní zázemí společnosti CREAM Real Estate a řady firem, které rozlehlé prostory využívají zejména jako sklady. Nyní je sídlem společnosti CREAM Real Estate, která má v posledním podlaží velké kancelářské prostory. Budovu s číslem popisným 34 takto dnes využívá například firma ALPINE, Baťa a v blízké budoucnosti nově i zlínský výrobce stylové obuvi Vasky.
„Spojení s Vasky nám dávalo smysl od prvního okamžiku, kdy projevili zájem o naše prostory. Výroba obuvi do bývalého Baťova areálu patří, tím spíše pokud se jedná o firmu se zlínskými kořeny, jako je Vasky,“ komentuje uzavření nájemní smlouvy ředitel společnosti Martin Jarolím. Interiér 34. budovy je s ohledem na dispozice velmi variabilní. „Když Vasky přišli s tím, že potřebují necelých 3 000 m² pro sklady a lehkou výrobu, přesně jsme věděli, že jim dokážeme vyjít vstříc tak, aby byli spokojení,“ pokračuje Jarolím. Všechny baťovské průmyslové budovy jsou totiž koncipovány tak, aby pružně a rychle reagovaly na aktuální potřeby. „Právě to je základem úspěchu podnikání Tomáše Bati,“ uzavírá Jarolím.
Vasky: Návrat obuvnické tradice do Zlína
Vasky je úspěšná, původem zlínská, obuvnická firma, která navazuje na tradici zlínských ševců a šiček. Ti Vasky vyrábí ručně z kvalitních kůží od českých regionálních dodavatelů v jednoduchých liniích a trendy barvách. „Dobrý den, jsem Václav Staněk a mám přání, aby ve Zlíně opět ožila obuvnická tradice,” říká zakladatel Vasky Václav Staněk. „To máte na svých webových stránkách. Bylo to zhruba v mých sedmnácti letech, kdy jsem od patnácti hledal cestu, co bude mým podnikatelským směrem. V sedmnácti byla ta chvíle, kdy jsem si to ujasnil a řekl jsem si, že bych tuhle cestu chtěl naplnit. V osmnácti jsem založil společnost a začal na tom pracovat. Můj taťka dělal pracovní boty, takže jsem do té výroby viděl. Z toho trhu jsem tak celkově věděl, že tu stále nějací obuvníci jsou, ale že jdou modelem velkoobchodu. Tohle určitě budovalo moje myšlenky. Zlín tomu určitě taky hodně pomohl a v neposlední řadě určitě knížky.”
Vasky je stále především obuvnická značka, i když sortiment se neustále rozšiřuje. „Samozřejmě naši zákazníci mají spoustu požadavků. Například sandály nebo slip on boty byly na přání zákazníků. A co se týče dalších doplňků, u těch jsme cítili, že o ně bude zájem.” Na otázku, jak moc jim marketingově hraje do karet to, že jsou ze Zlína a vyrábí obuv, Václav Staněk odpovídá: „Určitě je to uvěřitelnější. Odkazujeme se na Baťovskou tradici a jsme ze Zlína, vyrábíme v České republice. Takže určitou roli to má. Není to tak, že bychom si ho brali do pusy, protože se nám to hodí. Myslíme to opravdu vážně, je to dlouhodobě můj vzor.”
Čtěte také: Průvodce skladováním chemických látek
Denně Vasky vyrobí 400 bot. „V dnešní době zájem o řemeslo upadá. Je to problém poměrně velký. Snažíme se s tím něco dělat. Chceme tu ševcovinu ukázat v hezčím světle. Podešve odebíráme přímo ve Zlíně. Tkaničky také v Česku. Největší problém je s kůží. Sehnat kůži v České republice je téměř nemožné. Bylo to postupné. Ale začínali jsme u taťky ve výrobně na pracovní boty. Takže tím jsme to měli částečně ulehčené. Samozřejmě tím, že jsme chtěli kvalitnější kůže, jiné vzory a tak dále, tak jsme si tu cestu stejně museli prošlapat.”
Podnikatelské vize
„V letošním roce máme v plánu expanzi do zahraničí. Čeká nás Německo, Rakousko a Švýcarsko. Tam uvidíme, jak se bude dařit. A do budoucna bychom chtěli dodržet ten náš růst. Takže obraty krát tři, klidně čtyři. Teď už je to samozřejmě ve větších číslech, tak uvidíme, jak se to podaří. Ale největší výzva je ve výrobě. Mít dostatek obuvi na to, abychom to v takových objemech vůbec mohli prodávat.” Na otázku, jak moc by se přirovnal k Baťovi od 1 do 10, Václav Staněk odpověděl: „Děláme obuv. Podnikáme. Jsme ze Zlína. A začali jsme jako mladí. To jsou čtyři. Na něm nejvíce obdivuji jeho vytrvalost a pracovitost. A to, že se dokázal dívat za roh. Uměl se dívat do budoucna. Takže strategické přemýšlení.”
„Jedna věc, kterou bych poradil všem mladým podnikatelům je, ujasněte si, co v životě chcete a jděte za tím.”
Čtěte také: Izolace a skladba podlahy: podrobný průvodce
tags: #centralni #sklad #obuvi #zlin #monoliticka #strecha
