Historie a inovace v používání cihel

Cihla, tento přírodní materiál, zažívá v současnosti renesanci, a to nejen v exteriérech, ale i v interiérech, kde dodává prostředí hřejivou atmosféru. Je až neuvěřitelné, jak tento materiál změnil naši civilizaci a prošel rukama stovek generací, přesto neztratil nic ze své funkčnosti a oblíbenosti. Pojďme se podívat na jeho bohatou historii a na moderní výzvy spojené s jeho používáním.

Historický vývoj cihel

Vývoj cihly je fascinující cestou napříč tisíciletími, která začala v pravěku a pokračuje až do dnešních dnů.

Starověk: Zrození cihel a jejich symbolika

• 8300-7600 př. n. l.: Na březích řeky Jordan se objevují nejstarší typy cihel. Jejich rozměry jsou přibližně 260 × 100 × 100 mm. Jsou obdélníkového tvaru se zakulacenými rohy (připomínají bochník chleba), obsahují bláto a vodu a jsou ručně hněteny do přibližně obdélníkového tvaru. Každá cihla se vysouší teplým středovýchodním sluncem a po ztvrdnutí je pokládána tak, aby vytvořila silnou stěnu.
• 7300-6600 př. n. l.: V Jerichu se objevuje i druhý typ cihel, který je vyráběn podobnými postupy. Jejich rozměry jsou 400 × 150 × 100 mm, odpovídají tvaru rybích kostí a na své horní části mají pro ně charakteristické otisky palců.
• 5900-5300 př. n. l.: V druhé periodě období Ubaidu se pro výrobu cihel začínají používat dřevěné formy.
• 5000-4500 př. n. l.: Starověká Mezopotámie začíná objevovat pálené cihly. Vzhledem k náročnosti výroby se však vyskytují velmi vzácně. Pro horké klima, které zde převládá, jsou adekvátní a ekonomicky přijatelnější cihly nepálené.
• 2111-2003 př. n. l.: Pro svoji sílu a zdánlivou trvalost se v období starověku stávají pálené cihly symbolem věčnosti. Jedná se o natolik hodnotný stavební materiál, že se používá pouze pro chrámy, paláce, domy bohů či králů. Během těchto let je možné za kus stříbra koupit 14 400 nepálených cihel nebo 504 cihel pálených.
• 604-562 př. n. l.: Během vlády krále Nebuchadnezzara II. dosahuje Babylon vysoké architektonické úrovně. V celé říši vzniká spousta zajímavých staveb. Jsou jimi nejen Visuté zahrady, jež jsou jedním ze sedmi divů světa, ale rovněž letní palác, na kterém byly použity umělecky tvarované a glazované pálené cihly.
• 100 př. n. l.: Římský architekt a inženýr Marcus Vitruvius Pollio vydává stavební manuál, jenž je dnes nejstarší dochovalou publikací, ve které je zmíněna cihla. Manuál obsahuje deset knih o architektuře a zůstává nejhodnotnějším písemným zdrojem pro Římskou architekturu a historii konstrukce staveb.

Středověk a novověk: Inovace ve výrobě a umělecké zpracování

• 1400-1600 n. l.: Ve středověku je v Evropě přesný způsob výroby cihel předmětem značných debat, protože se nedochovaly žádné materiály, které by ilustrovaly či popisovaly cihly a jež by pocházely z období před 15. stoletím našeho letopočtu. Za velkou inovaci je tak považován až lisovací stůl, o kterém jsou zmínky v materiálech z 15. a 16. století. Pece jsou velmi podobné pecím Římským. Mají pevnou podlahu, na kterou se cihly či dlažba skládá a pod kterou hoří oheň v jednom či více tunelech.
• 1600-1800 n. l.: V období 17. a 18. století vzniká nový typ řemeslníků, jejichž schopnosti v řezání a kladení cihel umožňují vytvářet stavby, které překračují vše, co bylo dosud viděno. Schopnosti těchto lidí se uplatňují při zdobení výklenků nad okny všech typů staveb a z jejich práce dělají spíše sochařství.
• 1750 n. l.: Objevuje se „Coade stone“, produkt Eleanor Coade, který je natolik podobný reálnému kameni, že je s ním i o stovky let později stále zaměňován. Tento materiál je speciálně navržen tak, aby redukoval smršťování na minimum, a je vyráběn s použitím sádrových forem.

19. a 20. století: Mechanizace a masová výroba

• 1800-1900 n. l.: Následující léta přinášejí největší změny ve výrobě cihel. Jeden z prvních strojů, který se k výrobě cihel začíná používat, je tzv. „pug mill“, zařízení k přípravě jílu před hnětením a tvarováním. V polovině 19. století se začínají objevovat patenty pro nové a více účinné typy pecí, jako je pec kruhová. Oválné Hoffmannovy pece jsou po roce 1870 prodlouženy do oválného tvaru, což umožňuje výrobu obrovského množství cihel.
• 1900-2000 n. l.: Na začátku 20. století se většina cihel v Evropě a Americe ještě stále vyrábí ručně, ale na konci tohoto století tomu tak již není. Velké změny zaznamenává již proces těžby jílu, ve kterém se stále více využívají stroje jako buldozery, dumpery či rypadla. Kruhovou pec nahrazuje pec tunelová, umožňující ještě větší objem výroby. Novým palivem se stává plyn.

Tabulka: Klíčové milníky ve vývoji cihel

Řešení problémů s vlhkostí cihelného zdiva

Vlhké zdi patří mezi nejčastější a zároveň nejpodceňovanější problémy starších i rekonstruovaných budov. Nejde přitom jen o estetickou závadu, ale o proces, který může postupně narušit statiku, materiál i hodnotu celé stavby.

Příčiny a důsledky vzlínající vlhkosti

Voda do zdi stoupá ze základů nahoru a je do ní přitahována. To, co lidé často vidí na povrchu, nejsou plísně, ale solné výkvěty. Voda se odpaří, ale sůl ve zdi zůstává a postupně ji ničí. Jakmile voda vystoupá do vyšších částí zdiva a začne se odpařovat, zanechává za sebou krystaly, které výrazně zvětšují svůj objem. Když se tekutá sůl změní v krystal, může její objem narůst až dvanáctkrát. A to pak doslova trhá omítku i zdivo. Typickým důsledkem jsou opadané pásy omítky u země, které známe z historických domů i starších staveb.

Čtěte také: Specialisté na PVC folie pro střechy Znojmo

Injektáž zdiva: Moderní řešení vlhkosti

Jedním z efektivních řešení je injektáž zdiva, například pomocí produktu Aquastop Cream. Tato metoda cílí na samotnou příčinu vzlínající vlhkosti a vytváří ve zdivu bariéru proti vodě.

Postup injektáže a běžné problémy

Při injektáži se doporučuje vrtat do ložné spáry, jak je uvedeno v návodu. Injektovat lze i vnitřní zdi objektu, při příležitosti rozsáhlejší rekonstrukce. Nicméně, mohou nastat situace, kdy jsou spáry nepravidelné nebo nedostatečně silné. V takovém případě se naskýtá otázka, zda injektáž funguje i v případě, že je občas nějaká díra vyvrtaná v cihle místo ve spáře.

Někdy nejsou spáry rovnoběžné se zemí, a tedy pokud by se chtělo, aby byla zachována vodorovná linie děr, musela by občas nějaká díra procházet cihlou. Obecně se doporučuje vrtat do spáry, ale krémová injektáž by se mohla dobře šířit i mimo spáru, pokud je cihlová stěna vlhká až mokrá. Důležité je dodržet správnou výšku injektáže. V případě, že je v stěně původní lepenková izolace, která plní svou funkci, ale až od první spáry, a první řada cihel je úplně vlhká, zatímco podlaha se nerekonstruuje, je otázkou, zda vrtat do spáry, kde je izolace, nebo do spáry vodorovně s podlahou, což by si vyžádalo sklon vrtu, nebo navrtat pod izolaci do cihly.

Pro provádění injektáže se standardně používá vrták o průměru 14 mm. Otázkou je, proč nelze použít například menší průměr. Dále je důležité vědět, zda systém funguje i při aplikaci do nepravidelné spáry, například mezi betonovým a cihlovým zdivem. V případě, že dům je postavený z betonových dutých tvárnic, je nutné před aplikací gelu vyplnit všechny tvárnice.

Injektáž je možné provést i v místech, kde je stará izolace (např. IPA), nebo tam, kde se vrtá přes omítku. Je důležité si uvědomit, že vstrebanie injektážního krému do cihlového zdiva trvá několik dní. Mírný sklon vyvrtaného otvoru (např. +/- 3 cm od vodorovné linie při 45 cm tlustém zdivu) je obvykle v toleranci.

Čtěte také: jak na správné omítky a zednické práce

V případě sanace zdi, která je z vnější strany žulová a z vnitřní cihlová (40 versus 20 cm), a žulové kvádry jsou pravděpodobně pouze vysypány hlínou, což způsobuje drolení výplně spár, by bylo vhodné před penetrací napustit spáry maltou, znovu vyvrtat a injektovat. Pokud se vyškrábou spáry z vnější strany, lze se leckde dostat až deset centimetrů hluboko mezi kameny. Je také důležité vědět, jak hluboko se krém dostane směrem dolů, zejména pokud je nejbližší vhodná spára o cihlu nad podlahou a je žádoucí, aby sanační vrstva sahala až pod podlahu.

Při řešení vlhkosti v místnosti od sklepa, který je stále vlhký, je vhodné zvolit izolaci zdiva a propojit ji s izolací pod podlahou, například polystyrenem, aby vlhkost nevzlínala škvírou mezi polystyrenem a zdí. V této výšce bohužel vychází kamenný základ, což komplikuje vrtání do zdiva. Zvenku po izolaci zdiva přijde nalepit polystyren.

Neinvazivní řešení: Technologie Biodry

Jednou z technologií, která se v posledních letech objevuje i v Česku, je systém známý jako Biodry. Ten funguje bez stavebních zásahů, chemie i mechanického narušení konstrukce. Princip spočívá v tom, že zařízení ovlivňuje fyzikální podmínky ve zdivu a omezuje pohyb vody směrem vzhůru. Voda tak přestane být „přitahována“ do konstrukce a postupně se vrací zpět do země, zatímco zdivo přirozeně vysychá. Výhodou tohoto řešení je především jeho neinvazivnost - instalace nevyžaduje bourání ani zásah do stavby a může probíhat i za běžného provozu. Je však potřeba počítat s tím, že vysychání není okamžité. U běžného rodinného domu může trvat jeden až dva roky, u masivních kamenných staveb i déle. Odborníci zároveň upozorňují, že ne každý typ vlhkosti lze řešit stejným způsobem. Technologie typu Biodry cílí především na vzlínající vlhkost. Naopak průsaková vlhkost (například ze svahu nebo deště) může vyžadovat kombinaci více opatření.

Moderní použití cihel a architektonické výzvy

Současné projekty ukazují, že cihly jsou stále klíčovým stavebním prvkem, který nabízí široké možnosti pro architektonické experimenty a design.

Příklad revitalizace Smíchov City

Při revitalizaci areálu v Praze, nazývaného „pražský Manchester“, se velký důraz kladl na zachování industriálního charakteru, k čemuž výrazně přispělo použití cihel. David Černý, který má na starost výtvarnou stránku projektu, radil najít ty nejšpinavější, nejodpornější, nejautentičtější cihly. Ačkoliv se jedná o nové cihly, prošly speciálním zpracováním, například v bubnu, kde jsou různě odvápněné, očerněné nebo jinak ušpiněné, aby vypadaly staré. Fotografie z katalogu nebo internetu zde moc nepomohou, protože neodpovídají realitě. Proto je důležité navštívit vzorkovnu a nechat si zpracovat větší desky s konkrétními spárovačkami.

Čtěte také: Vše o psychomotorickém vývoji vašeho miminka

Význam spárovacích hmot a hloubky spár

Spárovací hmoty jsou samostatné téma, protože i s úplně stejnou cihlou, ale s použitím tří různých spárovaček, vzniknou tři odlišné zdi. Lze tím vytvořit pocit, že dům je menší, než ve skutečnosti je, a vertikálně ho rozdělit na menší části. Důležitý byl i požadavek na správnou hloubku spár. Místo obvyklých mělčích spár se požadovalo co nejhlubší, aby cihly měly co největší plasticitu a vytvořil se efekt starého domu.

Kreativní použití cihel v designu

Cihly byly použity mnoha různými způsoby. Například na nároží Nádražní ulice jsou zapuštěná ostění oken a celá fasáda je pak jakoby rozvlněná. Na druhé straně u Strakonické ulice byly cihly obráceny z rubu, kde je obtisknutá vanička raznice, se stal líc. Bylo zjištěno, že každá raznice je jiná - některé mají takové cuplíky, některé jsou hladké, některé jsou různě deformované. To vše souvisí s firemní kulturou, kde se projektové týmy aktivně podílejí na všech fázích projektu, od architektury přes rozpočet až po stavbu, kde mohou přímo upravovat technologické postupy.

tags: #cernoch #dela #cihly

Oblíbené příspěvky:

• Provensálský styl: Růžová barva v interiéru
• Nastavení vyhledávací lišty Google a panelů nástrojů Firefoxu
• Přečtěte si, jak vybrat správné základy pro váš dům.
• Kurzy pokrývačství pro asfaltové šindele
• Rodinný campervan s vyklápěcí střechou