Zámek Červená Lhota: Legenda o barvě fasády a bohatá historie

Zámek Červená Lhota je nádherný zámeček ve východní části jižních Čech, stojící na skále a zrcadlící se na hladině rybníka. Není snad návštěvníka, kterého by tento romantický zámek neokouzlil. Ačkoliv vypadá, že si jej sami filmaři nechali postavit jako kulisu pro natáčení krásných pohádek, stojí tu tento zámek už několik století.

Původ a raná historie zámku

Existenci původní tvrze na místě nynějšího zámku předpokládáme někdy od poloviny 14. století. Prvním písemným pramenem je zápis učiněný do desk zemských až roku 1465, zaznamenávající dělení pozůstalosti Ctibora ze Zásmuk, jinak z Vlčetína, mezi jeho dva syny Petra a Václava. Přesněji od první poloviny 16. století, kolem roku 1530, koupil rytíř Jan Kába z Rybňan zdejší gotickou tvrz, která tu byla vybudována ještě o dvě století dříve. Šlo o několik budov na skalním ostrohu, které nechal Kába přestavět na renesanční zámeček. Vznikla čtyřkřídlá stavba uzavřená kolem malého nádvoří. Nechal také odtěžit část skalní šíje a přehradit protékající potok. Tím vznikl vodní zámek nad hladinou rybníka. Jan Kába z Rybňan byl bezesporu nejzajímavější osobností, schopný hospodář, aktivní stavebník a věrný habsburský služebník. Jeho nedlouhý život byl tragicky poznamenán morovou epidemií, která mu v roce 1557 vzala pět dětí. Snad právě tato smutná událost byla hlavním motivem ke stavbě prosté zámecké kaple na návrší nad rybníkem (dnešní kostelík Nejsv. Trojice). O kousek výš na návrší nad rybníkem později nechal vybudovat zámeckou kapli, která dnes nese název kaple Nejsvětější Trojice.

Rod Kábů a spor o majetek

Po Janově smrti dědili Lhotu jeho tři synové Bohuchval, Zikmund a Jiří, kteří však nejprve museli vyplatit nejstaršího Jaroslava. Zikmund po čtyřech letech zemřel a rodiny dvou zbylých bratrů Bohuchvala a Jiřího žily na Lhotě ve sváru. Zámek jim přestal být klidným domovem a změnil se v jeviště šarvátek, hádek a osobních výpadů. Dědici stavebníka zámku Jana Káby, Bohuchval a Jiří, se spolu přeli o majetek. Dle svědectví kronikářů si jejich manželky vjely do vlasů tak, že nezřídka tekla krev. Tento spor měl i náboženský aspekt, neboť Bohuchval byl katolík, Jiří utrakvista. Roku 1597 Bohuchvalův syn Jan odkoupil díl svého strýce Jiřího a takto sjednocené panství obratem prodal Vilému Rutovi z Dírné.

Červená Lhota a rod Rutů: Propojení panství

Rutové vlastnící Dírnou od konce 14. století, přikoupili roku 1595 od Rožmberků Deštnou. Lhota nacházející se uprostřed mezi nimi všechna tři panství propojila a od Deštné se již nikdy neoddělila. Ačkoliv je Petr Vok z Rožmberka spjat s jižními Čechami, Červená Lhota v majetku Rožmberků nikdy nebyla. Výjimkou jsou ale filmy o panu Vokovi, které se z části odehrávají právě na Červené Lhotě.

Antonio Bruccio a rozvoj lázní

Roku 1621 byla Červená Lhota obsazena Antoniem Brucciem, rytmistrem císařského vojska, italským šlechticem. Antonio Bruccio, tehdejší majitel zámku v dobách třicetileté války, nejenže nechal postavit kamenný most vedoucí k zámku na místě staršího dřevěného, ale také se pokusil založit v nedaleké Deštné lázně. Horlivý katolík a velký mariánský ctitel Bruccio se ukázal být i dobrým diplomatem a hospodářem. Úspěšně bránil region proti poválečnému rabování, hospodářskou prosperitu Deštné posílil velkorysou výstavbou lázní, z nichž se do dnešních dob dochovala pouze kaple sv. Jana Křtitele, vybudovaná přímo nad zázračným minerálním pramenem. Válkou vylidněné panství se podařilo v krátké době opět zabydlet a ke všeobecnému urovnání poměrů přispěl Brucciem iniciovaný všeobecný slib věrnosti poddaných katolické víře. Svého času byly tyto lázně velmi oblíbeným místem, soutěžícím v popularitě i s Karlovými Vary. Roku 1639 zemřel Bruccio jako bezdětek.

Čtěte také: Dlažba pro nevidomé BEST – KLASIKO

Slavatové a doba baroka

Po Brucciově smrti připadla Červená Lhota královské komoře, od níž ji roku 1641 koupil významný šlechtic Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. Jeho průbojnost, diplomatický takt, vzdělanost a veliká inteligence mu otevřely záhy cestu k vysoké úřední kariéře. Z královského maršálka se přes karlštejnského purkrabího a prezidenta České komory stal nejvyšším hofmistrem císařského dvora a záhy dokonce nejvyšším kancléřem Království českého. Sňatkem s Lucií Otýlií z Hradce vyženil jedno z největších pozemkových dominií v tehdejších Čechách - panství hradecké. K němu přikoupená Červená Lhota plnila funkci příměstského letohrádku, místa zábav, slavností a odpočinku zejména ženských příslušnic slavatovského rodu. Slavatové si zámek v 17. století nechali barokně upravit. Již generace Vilémových vnuků se nedočkala mužských potomků.

Pozdější majitelé a proměny zámku

Bedřich Arnošt Windischgrätz a jeho syn Leopold zastaralým způsobem hospodaření přivedli panství do velkých dluhů. Posléze poručník jejich nezletilého nástupce Josefa panství navrhl k prodeji, kterým je roku 1755 získal rod svobodných pánů z Gudenusu. František de Paula svobodný pán z Gudenusu záhy přikročil k četným stavebním akcím. Opraveny byly nejen kaple lázní v Deštné, ale i tamní kostel svatého Ottona, který se v této době dočkal nákladného velkolepého vybavení dochovaného dosud. Roku 1776 již vítala Lhota nového majitele, jímž byl baron Ignác Stillfried. Ten prodal deštenské lázně do soukromých rukou, a tím definitivně pohřbil jejich někdejší aristokratický lesk. Ignácův syn Mořic prodal panství roku 1820 Jakubu Veithovi. Heinrich Eduard Schönburg-Hartenstein se usadil roku 1823 na nově zakoupeném panství Černovice, k němuž roku 1835 přikoupil Červenou Lhotu. Centrem panství byly však Černovice. Roku 1872 prodal Černovice a pro svého syna Josefa Alexandra uchoval z jihočeského majetku jen Červenou Lhotu. Josef Alexandr Schönburg-Hartenstein i jeho nejmladší syn a další dědic Červené Lhoty princ Johann byli činní v diplomatických službách. První světová válka a následný rozpad monarchie způsobily, že se Johann stáhl do ústraní svého nejmilejšího sídla, Červené Lhoty. Zámek patřil rodu Schönburg-Hartensteinů do roku 1945, kdy jim byl vyvlastněn. Po převzetí zámku Československým státem zde v roce 1946 nalezla místo dětská ozdravovna.

Legenda o červené fasádě

Pověst tvrdí, že počátkem 17. století na zámku přebývali manželé a celý zámek měl klasickou bílou fasádu. Zámecký pán byl velmi věřící člověk a každý den se modlil ke kříži, který měl ve svém pokoji. Jeho paní však s manželovou vírou nesouhlasila a velice těžce nesla každodenní manželovy modlitby. Jednoho dne jí ale došla trpělivost. Kříž, ke kterému se právě její muž modlil, chtěla vyhodit z okna, ale jak se s ním nahýbala přes rám, kříž „ji vzal s sebou“ a ona se zabila při pádu na zem. Na bílé zdi po ní zbyly jen krvavě červené skvrny. Tamní obyvatelé se je snažili mnohokrát přetřít, ale červené fleky neustále vystupovaly na povrch a žádná barva je nepřekryla. Zbyla tedy jediná možnost, přebarvit zdi celého zámku na červeno.

Takto popisuje Bedřich Kamarýt ve své próze Kábové z Rybňan pohnutí hlavního hrdiny, rytíře Káby, ve chvíli, kdy je svědkem strašlivého skonu své ďáblem posedlé manželky. I zde se setkáváme s krásnou zámeckou paní, kterou oknem odnese čert, její tělo není nikdy nalezeno a jen krvavé stopy na bělostných stěnách zámku svědčí o jejím strašném konci. Nesmazatelné skvrny jsou posléze podnětem k provedení krvavě červeného nátěru zámeckých zdí. K tomuto základnímu lidovému syžetu Kamarýt připojuje motiv konfesijního sporu mladého šlechtického páru a přidává rekvizitu - památný starý krucifix, který se jako symbol katolicity a pravověrnosti starého rytířského rodu prostupuje prózu v několika paralelách.

Co je na tomto romantickém vyprávění pravdy? Zdá se, že žádná dáma ze zdejších oken nikdy nevypadla. Všechny dostupné historické prameny o tom mlčí. Přesto se zdá, že příběh nemůžeme jen tak jednoduše odsunout do oblasti pověstí. Autor vyprávění poměrně rafinovaně použil motivy ze zdejších zámeckých dějin, které záměrně, snad s pietní úctou k nebožtíkům, zcizil, vložil do umělých příběhů smyšlených postav. Zrnka pravdy jsou tak roztroušena ve fiktivním textu. První pravdivý moment jsou hádky a sváry probíhající za zámeckými zdmi mezi dědici stavebníka zámku Jana Káby, Bohuchvalem a Jiřím. Tento spor měl i náboženský aspekt, neboť Bohuchval byl katolík, Jiří utrakvista. Skutečná je také rekvizita příběhu - památný starý krucifix rodiny Kábů. Ten je dodnes chován v kostele sv. Ottona v Deštné. Stavba byla skutečně původně bílá, červenou barvu získala až začátkem 17. století. V té době se také objevuje poprvé místní jméno Červená Lhota. Červená fasáda je tím, díky čemu si zámek Červená Lhota každý pamatuje.

Čtěte také: Praktické ubrusy

K zámku se dá přijet téměř na dosah ruky. Zaparkovat lze na poměrně velkém parkovišti, odkud je k zámku už jen pár metrů. Kamenným mostem, který spojuje zámek na vodní hladině spolu s pevninou, se dostanete velkými vraty na nádvoří.

Prohlídkové okruhy

Na Červené Lhotě jsou na výběr tři prohlídkové okruhy. Základní okruh provádí návštěvníky prvním patrem zámku, které je situováno do podoby z roku 1910, kdy byla dokončena jeho poslední přestavba. Interiéry zahrnují prostory reprezentativní, společenské i soukromé. K vidění jsou pokoje zařízené krásným původním mobiliářem a také vzácná umělecká díla. Na druhém prohlídkovém okruhu se dostanete do podkrovních pokojů, které vznikly až při poslední přestavbě zámku. K vidění jsou především dětské pokoje s historickými hračkami. Kdo je však totální škarohlíd a nemá únavné tlachání či ploužení po komnatách rád, dozajista ho okouzlí pohled na tamní krajinu. Prostředí je velice klidné, bez mnoha, mnohdy hlučných turistů, jako stvořené k procházce lesem či projížďce loďkou.

Červená Lhota ve filmu a pohádkách

„Zlatovlásko, krásko, kdo ví, co bude dál?“ Tato slova si zpívá Jiřík v podání herce Petra Štěpánka, když na loďce pluje za svou vysněnou Zlatovláskou. A v pozadí se objevuje jeden krásný zámek, který jako by byl pro tuto pohádku stvořen. Podnět k návštěvě tohoto krásného zámku nám dal náš starší syn, který se shlédl v pohádce Zlatovláska z roku 1973. Jistě ji mnozí znáte, tehdy ještě mladý kuchtík Petr Štěpánek spolu s princeznou Jorgou Kotrbovou zde ztvárnili hlavní role a díky úchvatným písním se stala jednou z našich nejoblíbenějších pohádek. Přiznám se, trochu antihistoricky, že hlavním důvodem prohlídky zámku bylo právě vidět a procházet místa, kde před mnoha lety chodil i hodný kuchař Jiřík s princeznou.

Pohádka z roku 1973 je bezesporu nejpopulárnější verzí a svůj podíl na tom má i zámek krále s dvanácti dcerami, který si ve filmu zahrála Červená Lhota. Zámek si sice filmaři nenechali postavit, hojně jej ale využívají k natáčení. V pohádce se objeví bývalý zámecký mlýn, kaple, zemědělský dvůr i prádelna. Romantické je i celé okolí zámku, které obklopuje zámek ze všech stran.

Červená Lhota se nachází u stejnojmenné malé vesnice, správní části nedaleké obce Pluhův Žďár.

Čtěte také: Příběh sklářského rodu Schürerů

Časová osa majitelů a klíčových událostí

tags: #cervena #lhota #barva #fasady #historie

Oblíbené příspěvky:

• akustická izolace sádrokartonu
• Více o komfortu a účinnosti střešních oken VELUX
• Inspirace pro svatební dekorace ze dřeva
• Prosvětlení a ventilace plochých střech
• Přečtěte si o bílých krycích lištách pro váš interiér