Kompletní průvodce výběrem a instalací hmoždinek a profilů

Bez hmoždinek se neobejde žádný domácí kutil ani řemeslník. Potřebujete upevnit polici na zeď, namontovat markýzu nebo třeba přišroubovat konzoli klimatizace na zateplenou fasádu? Pak je vám jasné, že se neobejdete bez hmoždinek, které se v materiálu pevně vzepřou a zajistí stabilitu připevňovaných předmětů. Hmoždinka je ve své podstatě vložka do různých stavebních materiálů, které jsou nepružné, a díky ní můžeme bezpečně kotvit jak vruty, tak i metrické šrouby a závitové tyče.

Naše české slovo je odvozeno od slova hmoždit - deformovat, namáhat - a to znamená, že se při dotahování vrutů a šroubů deformuje a vyplňuje při dotahování prázdný prostor. Hmoždinky se vkládají do otvoru ve zdi, ve kterém se utažením zdeformují. Tím vznikne pevné ukotvení, kdy se zatížení přenese do zdi nebo konstrukce. Druh deformace záleží především na typu materiálu, do kterého hmoždinky montujete.

Aby bylo kotvení funkční, je třeba vybrat správný typ. Jenže vyznat se v nepřeberném množství různých provedení hmoždinek není jen tak. V dnešní době je k dostání velké množství různých hmoždinek od různých výrobců.

Typy hmoždinek a jejich použití

Hmoždinky jsou vyráběny z plastu nebo kovu, záleží na typu hmoždinky a k jakému účelu jsou určeny. Dnes už se většina plastových hmoždinek vyrábí z kvalitního polyamidu PA6 (nylon), který je vysoce odolný, pevný a tvrdý. Všechny hmoždinky vyráběné v současné době jsou označeny jak svými rozměry, tak zkratkou materiálu, ze kterého jsou vyrobeny.

Univerzální hmoždinky

Mezi nejrozšířenější typ hmoždinek patří ty univerzální, které by měl mít po ruce v dostatečném množství každý kutil i řemeslník. Univerzální stavební hmoždinky jsou vhodné jak pro kotvení do plných stavebních materiálů, tak těch dutých. Svůj účel splní například při připevňování svítidel nebo lehkých skříněk. Vyrábí se v několika provedeních lišících se tvarem.

Čtěte také: Vlastnosti WPC profilů

Princip je však u všech stejný - po zasunutí hmoždinky do předvrtaného otvoru a zašroubování vrutu se roztáhne a zajistí pevné kotvení. V plných stavebních hmotách drží třecím spojením, v děrovaných cihlách nebo dutých stěnách tvarovým spojením. Hmoždinka tedy v každém případě dokonale drží. Kromě běžných stavebních materiálů je možno ji použít pro materiály deskové, například pro dřevěné profily a desky ze stavebních překližek, dřevotřísky a desky OSB.

Univerzální hmoždinky se širokým spektrem použití. Pro uchycení a kotvení různých materiálů a konstrukcí do zdi si většinou vystačíte s těmito klasickými hmoždinkami. K dostání jsou v různých velikostech a lze je používat zejména pro kotvení do betonu, plné i duté cihly nebo pórobetonu. Geometrie hmoždinek umožňuje jejich snadné vložení do vyvrtaného otvoru a křidélka zabraňují protáčení hmoždinek.

Natloukací hmoždinky

Pro jednoduchou a rychlou montáž se skvěle hodí natloukací hmoždinky, které obsahují našroubovaný vrut. Už z výroby v sobě mají zatloukací šroub, který se ale nešroubuje. Stačí jen předvrtat otvor, hmoždinku zatlouct a vrut přitáhnout. Hmoždinka se roztáhne a zaklíní v otvoru. Výhodou je rychlá montáž.

Používají se pro snadné a rychlé kotvení do běžných stavebních materiálů - beton, kamen, plná cihla. Nejsou však vhodné do deskových materiálů, porobetonu či duté cihly. Natloukací hmoždinky se používají pro kotvení obvodových profilů sádrokartonových konstrukcí ke stávající nosné konstrukci.

Uzlovací hmoždinky

Uzlovací hmoždinky jsou vhodné do mnoha různých materiálů. Univerzální princip funkce umožňuje použití v plných, dutých a deskových stavebních materiálech. Proto jsou tyto hmoždinky správnou volbou u neznámých kotevních podkladů. V plném materiálu se rozepřou a v dutém zauzlují. Jsou využívány pro běžné zatížení do materiálů jako je například Ytong.

Čtěte také: Krok za krokem: Montáž dřevěné terasy

Tyto se vloží do předvrtaného otvoru a po zašroubování vrutu vytvoří na rubové straně desky uzel. Optimální vedení vrutu zajišťují šikmá žebra uvnitř hmoždinky a díky pojistce ve tvaru pilových zubů se hmoždinka neprotáčí. Uzlovací hmoždinka může mít límec, který zabraňuje jejímu vklouznutí do otvoru. K dokonalému výsledku dospějeme pouze tehdy, použijeme-li maximální možný průměr vrutu a dodržíme délku tak, aby se hmoždinka zauzlovala.

Hmoždinky do sádrokartonu

Montáž sádrokartonu se neobejde bez správného příslušenství. A k tomu jednoznačně patří i hmoždinky. Do sádrokartonu se používají šroubovací hmoždinky nebo kotvy s tzv. tvarovým stykem. Hmoždinky mají kónický tvar s ostrým závitem a jsou plastové (polyamid) nebo kovové. K dostání je také několik různých typů kotev do sádrokartonu.

V dutině za sádrokartonovou stěnou se buď sklopí jako kotva, zauzlují nebo rozevřou jako deštník. Proti vytažení hmoždinky působí odpor v závislosti na tom, jak je stěna tlustá a také v závislosti na velikosti plochy, o kterou se hmoždinka opírá. Hmoždinky do sádrokartonu mají speciální konstrukci se širokým závitem nebo křidélky pro rozložení zatížení na větší plochu. Díky ostrému závitu je rovnou přivrtáte.

Používají se pro police na knihy, nástěnné skříňky, věšáky na šaty nebo montáž lehkých svítidel. Přesně takto funguje naše kotva Molly. Představuje vůbec jeden z nejlepších způsobů, jak kotvit do sádrokartonu a na jednoduše opláštěné příčce unese až 70 kg. Jde vlastně o hmoždinku do sádrokartonu s vysokou nosností. Kovová hmoždinka do sádrokartonu je z kvalitní zinkové slitiny, k její aplikaci není potřeba žádný nástroj, stačí pouze křížový bit, ruční šroubovák nebo akušroubovák.

Sádrokarton unese i desítky kilogramů. Důležité je zvolit správnou podkonstrukci, vhodné desky a kotvení a dodržet několik zásad. Přípustnou zátěž ale ovlivňuje také typ sádrokartonu. Pokud použijete desky Habito® H, můžete na jeden bod zavěsit předmět o váze až 15 kg. Dokonce nepotřebujete ani vrtačku. Habito® H je vysokopevnostní deska a unese toho opravdu hodně. Na jeden vrut do dřeva Ø 5 mm zvládne až 34 kg (při excentricitě e = 100).

Čtěte také: Vlastnosti KVH hranolů pro stavbu

U požárních konstrukcí se kotví pouze do prvků podkonstrukce (např. do profilů), nikdy ne do opláštění. U bezpečnostních konstrukcí se k zavěšování předmětů nepoužívají plastové uzlovací hmoždinky, ale pouze kovové hmoždinky. Zvlášť těžké předměty (WC, bidet) se kotví do zpevněných UA profilů pomocí speciálních nosných konstrukcí.

Rámové hmoždinky

Rámové hmoždinky mají odlišnou konstrukci, jsou znatelně delší a díky pojistkám se neprotáčí a zároveň se předčasně nerozpínají. Mají schopnost se přizpůsobit vyvrtanému otvoru, tlakem vrutu dojde k vysunutí lamel, které se pevně zapřou o stěny dutiny a je vytvořen pevný spoj. V plném materiálu a pórobetonu fungují rámové hmoždinky na principu třecího spoje.

V děrovaném materiálu se první část rozpěrné zóny zakotví v obvodové stěně cihly a zbytek se buď mírně rozepře nebo vytvoří tvarový zámek v dutině. Rámová hmoždinka může být jak plastová, tak i kovová. Má dlouhý dřík a rozpěrná zóna je dlouhá tak, aby kotvení bylo bezpečné. Kovová rámová hmoždinka se používá zejména pro upevnění okenních rámů, rámy dveří a všude, kde je nutností ukotvit vyšší váhu. Vruty v těchto hmoždinkách se dodávají se zápustnou nebo šestihrannou hlavou.

Talířové hmoždinky

Talířové hmoždinky jsou plastové fasádní hmoždinky s trnem, které se používají při montáži izolačních desek ke konstrukci zateplovaného objektu. Běžně se vyrábí celoplastové hmoždinky s plastovým trnem a hmoždinky s kovovým natloukacím nebo šroubovacím trnem. Slouží ke kotvení polystyrenu nebo minerální vaty. Správný typ hmoždinky a počet se volí podle typu izolantu a podkladní konstrukce.

Talířové hmoždinky je vhodné používat v kombinaci s izolační zátkou, která zakryje talířek hmoždinky a tím je zabráněno prokreslování kotev na fasádě.

Lešenářské hmoždinky

Lešenářské hmoždinky se spolu s lešenářskými oky používají pro připevnění stojících i pojízdných lešení, připevnění reklamních bannerů na fasády domu, napínacích lan, řetězů, bezpečnostních clon, pergol a podobně. Jsou určeny pro montáž do betonu, přírodního kamene, plné cihly, omezeně pro děrované cihly, duté tvárnice a plynosilikáty.

Hmoždinky jsou z kvalitního plastu a mají jednotný průměr 14 mm, vrtáme vrtákem pr. 14mm a používáme vrut průměru 12mm. Jsou vhodné zejména pro beton, přírodní kámen a plnou cihlu. Maximální únosnosti systému lze dosáhnout, pokud je vyvrtaný otvor vyčištěn a zbaven prachu a rozměry vyvrtaného otvoru odpovídají údajům výrobce. Křidélka po stranách zabraňují protočení hmoždinky a usnadňují montáž.

Chemická kotva

Chemická kotva (malta) představuje řešení pro extrémní zatížení. Funguje na principu vytvrzení chemické hmoty v otvoru. Chemická malta nabízí nejvyšší nosnost - využijete ji pro kritické spoje s extrémním zatížením. Chemickou kotvu lze použít u všech běžných stavebních materiálů i za nepříznivých podmínek. Za teplot nad nulou ztvrdne za 2 až 13 minut, na mrazu do 24 hodin. Aplikuje se přímo do předvrtaného otvoru, do kterého následně zasunete závitovou tyč.

Výběr správné hmoždinky a kotvení

Abyste byli schopni vybrat správnou hmoždinku, musíte vědět, do jakého stavebního materiálu ji budete upevňovat. I když se běžně používají univerzální stavební hmoždinky, nikdy nezajistí takovou pevnost jako speciální hmoždinky určené přímo pro daný typ materiálu. Kromě materiálu musíte při výběru hmoždinky zohlednit i zatížení, způsob použití a další požadované vlastnosti.

Faktory ovlivňující výběr

  • Hmotnost a rozměry břemene: Pro kotvení do sádrokartonu je důležité znát hmotnost a rozměry břemene. Určující je hloubka předmětu. Pokud má kuchyňská skříňka hloubku například 400 mm, její excentricita je e = 200 mm. Pro lehčí břemena s malou excentricitou (např. obrazy, hodiny, zrcadlo) vám postačí obrazový háček připevněný vrutem. Běžně se také používají plastové uzlovací hmoždinky. Zavěšujete těžší předměty nebo břemena s větší excentricitou? Přesná nosnost kotvy Molly záleží na průměru hmoždinky a na druhu desky, do které se kotví.
  • Typ stavebního materiálu:
    • Sádrokarton: Dvojitě opláštěná příčka má větší únosnost než jednoduše opláštěná.
      Hmotnost na 1 kotevní bod Způsob kotvení Poznámka
      Do 6 kg Přímo do opláštění 1 kotevní bod na 1 metr délky mezi profily či latěmi
      Od 6 kg/m² do 20 kg/m² Na nosnou část podkonstrukce (např. profil)
      Desky Habito® H (jeden bod) Bez předvrtání i hmoždinek Až 15 kg
    • Ytong (pórobeton): Ytong (pórobeton) je v dnešní době velmi oblíbený stavební materiál. Do Ytongu se používají hmoždinky plastové i kovové. Kovové zatloukací hmoždinky lze použít bez předvrtání například pro upevnění potrubí. Plastové hmoždinky pro pórobeton mají speciální konstrukci a jsou vhodné k upevnění střešních a fasádních konstrukcí, zábradlí a podobných prvků. Do vyvrtaného otvoru se natlučou kladivem. Hmoždinka GB je vyrobena z kvalitního nylonu a osazuje se do zatlučením kladivem do otvoru předvrtaného bezpříklepovým vrtáním.
    • Duté zdivo (voštinové cihly, Porotherm): Nylonové hmoždinky od výrobce Mungo jsou vhodné pro většinu aplikací v děrovaných cihlách a lehčených materiálech. Cihly Porotherm jsou tvořeny z mnoha malých dutinek, kde vnitřní stěny jsou tenké a venkovní plášť má silnější stěnu. Pro dosažení maximální pevnosti je vhodné zvolit takovou délku hmoždinky, aby se zauzlovala za nejsilnější nosnou stěnu. Konstrukce hmoždinek zajistí to, že se nebudou protáčet ve vyvrtaném otvoru, hmoždinka disponuje křidélky, které zamezí jejímu protáčení ve vyvrtaném otvoru.
    • Zateplovací systémy: Zvláštní pozornost pak věnujte při vrtání a upevňování předmětů do zateplovacích systémů. U nich je potřeba zabránit riziku pronikání vlhkosti a vytváření tepelných mostů, které mohou negativně ovlivnit energetickou náročnost domu. Samostatnou kategorii hmoždinek tvoří ty určené pro kotvení do zateplovacích systémů. V takovém případě je výběr vhodného provedení obzvláště důležitý, protože volbou špatné hmoždinky můžete narušit funkci zateplení a vytvořit nežádoucí tepelné mosty. Konkrétní typ hmoždinek je třeba vybrat s ohledem na typ použitého izolantu. Kvalitní hmoždinky tvoří ucelenou sestavu, která zajistí přerušení tepelného mostu, dokonalé kotvení i utěsnění. Některé typy sestav jsou například tvořené kombišroubem, protichladovým kuželem se skelnovláknitou výztuhou a plastovou zátkou pro utěsnění. Vždy se řiďte doporučeným postupem udávaným výrobcem konkrétního zateplovacího systému a poraďte se s odborníky. Pro montáž zateplovacího systému se používají fasádní talířové hmoždinky.
  • Rozteč profilů: Únosnost sádrokartonové příčky závisí také na vzdálenosti CW profilů (svislé profily neboli stojiny).
  • Maximální dovolené zatížení: Bez ohledu na druh kotvení a únosnost kotevního prostředku nesmí být překročeno maximální dovolené zatížení stěny konstrukce. Pro obklady lepené sádrokartonovou deskou (tzv. suchá omítka) je dovolena max. excentricita zatížení e = 50 mm.

Parametry hmoždinek a vrutů

  • Průměr vrtáku a hmoždinky: Používejte velikost vrtáku, která odpovídá průměru dané hmoždinky. Standardně platí: průměr vrtáku rovná se průměru hmoždinky. Při vrtání do měkkých stavebních materiálů sáhněte po vrtáku menším o 1 mm. Při montáži se nebude hmoždinka protáčet a zvýší se její nosnost.
  • Délka hmoždinky a vrutu: Hloubka zakotvení je dána průměrem hmoždinky násobeno sedmi. Volba optimální délky vrutu je součtem délky hmoždinky, tloušťky připevňovaného materiálu a jednoho průměru vrutu. Tato délka by měla odpovídat minimálně součtu délky hmoždinky a jejímu průměru.
  • Hloubka vrtaného otvoru: Vyvrtaný otvor pro hmoždinku musí být vždy hlubší než je délka hmoždinky. Otvor by měl být o 5-10 mm hlubší než délka hmoždinky. Hloubka otvorů pro hmoždinky musí být aspoň o 10 mm větší než délka hmoždinky.
  • Materiál hmoždinky:
    • Plast: Plastový nylon je univerzál pro většinu domácích prací a kutilství. Plastové hmoždinky se používají pro upevnění lehkých předmětů v interiéru - obrazy, lampy, podlahové lišty, elektrické zásuvky. Nejrozšířenější plastové hmoždinky se hodí pro lehké až středně těžké konstrukce v interiéru. Použijete je třeba pro věšení obrazů, zrcadel, menších polic, háčků na ručníky nebo lehčích kuchyňských skříněk.
    • Kov: Plastové a kovové hmoždinky poskytují vyšší nosnost a jsou vhodné pro těžké konstrukce a exteriér. Spolehlivě ukotví těžké regály, venkovní svítidla, markýzy nebo satelitní paraboly. Samostatnou kategorii tvoří ocelové kotvy, se kterými bezpečně připevníte i těžká břemena.
  • Límec hmoždinky: Většina klasických hmoždinek je k dostání v provedení s límcem nebo bez límce. Hmoždinky s límcem se používají zejména u dutinových a děrovaných materiálů. Díky límečku hmoždinka nezapadne do vyvrtaného otvoru. Čím delší límeček zvolíte, tím lepší bude pevnost při následném kotvení. Hmoždinky bez límce se používají pro průvlečnou montáž, kde je potřeba vytvořit rovnou dosedací plochu. Tento lem při dotahování vrutu zabraňuje vtažení hmoždinky do předvrtané díry, zejména při upevňování předmětů na deskové materiály.

Montážní postupy

  1. Vyvrtejte otvor: Vyvrtejte otvor správné hloubky. Způsob vrtání zvolte podle typu materiálu. V měkkých a křehkých stavebních hmotách se používá pouze rotační vrtání (bez příklepu) a u sádrokartonu pouze vrtáky na kov. Pro vrtání otvorů pro hmoždinky používejte kvalitní a ostrý vrták, jinak vznikne otvor většího průměru a hmoždinka v něm nebude držet.
  2. Vyčistěte otvor: Vyčistěte otvor. Prach a drobky z vrtání vysajte vysavačem nebo vyfoukejte. Před jejím osazením je nutno otvor vyčistit (vyfoukat prach).
  3. Zasuňte hmoždinku: Osaďte hmoždinku do otvoru - nepoužívejte násilí. Hmoždinka by měla jít zasunout rukou nebo lehkým poklepáním kladívkem. Pokud nejde zasunout, je otvor malý.
  4. Zašroubujte vrut nebo šroub: Přiložte k desce upevňovaný prvek a vhodným šroubovákem zašroubujte vrut. Používejte pouze vruty doporučené výrobcem hmoždinky.

Časté chyby a řešení

  • Protáčení hmoždinky v díře: Pokud se hmoždinka v díře protáčí a nemáte po ruce větší hmoždinku, profík si pomůže kouskem dřívka nebo stahovací páskou, kterou do otvoru přidá k hmoždince. Konstrukce univerzální hmoždinky je opatřena podélnými žebry, která spolu s ostrými pilovitými hranami zabraňují protočení hmoždinky při montáži.
  • Příliš malá rozteč hmoždinek: Příliš malá vzájemná vzdálenost hmoždinek může způsobit destrukci stavebního materiálu; rozteče by měly být aspoň dvojnásobkem délky hmoždinky.
  • Vytahování špatně namontované hmoždinky: Do plastové hmoždinky našroubujte vrut o jeden rozměr větší, než jste původně použili. Kovovou hmoždinku můžete zatlouct hlouběji do zdi tak, aby nepřekážela.

Profily a zavěšené stropy

Profily CD 60 se používají v zavěšených stropních konstrukcích ze sádrokartonu. Montáž sádrokartonového podhledu se neobejde bez správného příslušenství. Musí být pevnější, aby se daly zatlouct do betonu a unesly svislé závěsy. Rozteč profilů na stropě závisí na typu konstrukce, maximálním povoleném zatížení stropu, způsobu montáže sádrokartonu na profily a doporučeních výrobce. Cílem je však vždy zajistit stabilitu a trvanlivost celé konstrukce.

Typy zavěšených stropů a rozteče profilů

  • Obecné zásady: Profily zavěšených stropů se obvykle instalují v intervalech 40-60 cm, což umožňuje bezpečné upevnění sádrokartonu. Zavěšené stropní podhledy mohou mít různé tvary v závislosti na jejich zamýšlené funkci. Při navrhování zavěšeného stropu je třeba vzít v úvahu, že první a poslední profil musí být od stěn vzdáleny 10-40 cm, aby se zabránilo vychýlení hran. Rozteč 60 cm by neměla být překročena.
  • Jednoúrovňové stropy: U jednoúrovňových stropních podhledů jsou profily od sebe rozteče 40-50 cm. Tato rozteč zajišťuje optimální únosnost, zatímco menší rozteč profilů zaručuje větší tuhost. U jednoúrovňových průřezových konstrukcí se profily instalují každých 40-50 cm, kolmo k hlavním CD nebo UW profilům. Dále se u jednoúrovňových stropů používají profily CD 60 o délce 3-4 metry s maximální roztečí 60 cm, aby se zabránilo prověšení.
  • Dvouúrovňové křížové rastry: Dvouúrovňový křížový rastr vyžaduje, aby hlavní profily byly od sebe vzdáleny 90-120 cm a nosné profily 40-50 cm. U dvouúrovňových systémů se nosné profily instalují každých 40 cm mezi hlavními profily (90-120 cm). U těžších stropů se používá hustší rozteč, například u dvouúrovňového křížového stropu (používá se, když je požadován snížený strop nebo jsou pod obkladem skryty instalace či jiné nerovnosti).
  • Vlhká prostředí: Ve vlhkých místnostech nezapomeňte na hydroizolaci stropu a profily montujte těsněji - každých 30-40 cm.

Montáž a kotvení stropních podhledů

  • Obvodové profily R-UD: Obvodové profily podhledu - profily R-UD - je nutno v případě požadavku na zlepšení zvukoizolačních vlastností konstrukce opatřit samolepicím napojovacím těsněním Rigips; následně se připevní k návazným vertikálním konstrukcím pomocí plastových natloukacích hmoždinek, popř. pomocí jiných vhodných připevňovacích prostředků podle druhu obvodových konstrukcí. K sádrokartonovým příčkám lze připevnit R-UD profil rychlošrouby 212 (TN) v místech probíhajících R-CW profilů příčky. Vzájemná rozteč připevnění R-UD profilu je max. 800 mm. V případě nosné funkce obvodového profilu je nutné zredukovat rozteč na max. 625 mm. V rozích podhledu je vzdálenost prvního připojení od rohu max. 150 mm.
  • Zavěšení profilů R-CD: Montážní profily R-CD jsou připevněny k nosnému stropu prostřednictvím přímých závěsů nebo stavěcích třmenů. Spoj „profil - závěs“ je proveden dvojicí šroubů do plechu LB (typ 421) - 2 ks/1 závěs. Spoj „závěs - nosný strop“ lze provést buď jednou ocelovou hmoždinkou, např. DN6, do betonu, nebo jedním šroubem typu FN do dřevěných prvků stropu - do boku trámu (šroub namáhán na střih).
  • Kotvení závěsů: Kotvení závěsů do nosného stropu je třeba provést vhodnými upevňovacími prostředky. Předepsaná zkušební síla na vytržení závěsu je 1,2 kN (tzn. tíha břemene cca 120 kg). Do betonových nosných stropů se používají ocelové hmoždinky, např. DN6. Ke kotvení podhledů do dřevěných trámů lze užít vrut do svislých závěsů s plochou hlavou (typu FN). Do hotových sádrokartonových podhledů je možno kotvit závěsy dalšího sádrokartonového podhledu v místě profilu R-CD původního podhledu vrutem s plochou hlavou typu FN (1 ks/ závěs).
  • Specifické typy zavěšení: Při požáru shora (z dutiny) lze použít jen závěs typu Nonius, v takovém případě je nutné závěs rektifikovat dvěma závlačkami. V případě stavěcího třmenu je nutné spoj „R-CD - třmen“ provést 4 šrouby typu LB na 1 třmen. S ohledem na požadavek pevnosti na vzpěr, potřeby zajištění proti posunu v rovině podhledu nebo při požadavku požární odolnosti podhledu shora se použijí závěsy a táhla typu Nonius.
  • Samonosné podhledy: Samonosné podhledy jsou konstrukce, které nejsou závislé na stropní konstrukci. Těmito konstrukcemi je možné řešit i požární odolnost.

Spojování profilů

Jak se spojuje profil CD 60? Použijte spojky CD o délce 30-50 cm a dodržujte rozteč 90 cm mezi závěsy. Montážní R-CD profily se připevní k nosným R-CD profilům pomocí křížových spojek nebo úhlových kotev (2 ks na jeden spoj). Napojení profilů UA se provádí pomocí příložek z UA profilů délky 1 000 mm. Příložka se rovnoměrně rozdělí na obě strany spoje. Příložka se s profily UA spojí celkem 8 ks šroubů M8 s matkou a podložkou. Prodlužovaný nosník se skládá vždy z 1 ks profilu délky 4 m a příslušného přířezu.

tags: #cu #profil #hmozdinky #roztec #informace

Oblíbené příspěvky: