Jak správně pracovat se sanační omítkou při sanaci vlhkého zdiva

V tomto článku si podrobně popíšeme všechny náležitosti správné aplikace sanačních omítek při sanaci vlhkého zdiva. Začneme přípravnou fází, poté bude následovat samotná aplikace a konečně finální povrchové úpravy. Sanační omítka je jednou z osvědčených a účinných metod sanace vlhkého zdiva. Díky jejím vlastnostem ji lze aplikovat na vlhký podklad - díky své prodyšnosti dobře propustí vodní páry a odvede tak přebytečnou vlhkost pryč. Aby však omítka dobře plnila svoji funkci, musíte postupovat dle návodu výrobce.

Co jsou sanační omítky a jak fungují?

Sanační omítka je speciální druh omítky, která musí splňovat celou řadu vlastností. Je navržena pro opravy staveb zasažených vlhkostí a u novostaveb se postará o vysokou prodyšnost. Omítky obsahují příměsi, které musí řádně reagovat s vodou. Sanační omítky po rozmíchání s vodou vytvoří ve své struktuře velké množství vzduchových pórů odvádějících vlhkost ve formě vodní páry ze zdiva do okolního prostředí. Sanační omítky fungují na principu otevřené pórovitosti - množství vzduchových pórů (větší než 40 %), díky kterým může vodní pára difundovat skrze tyto póry ven ze zdiva. Sanační omítky se tedy od těch obyčejných liší vysokou pórovitostí a tím i prodyšností, ale i svou váhou, sanační omítky jsou značně lehčí než ty obyčejné. Mezi další výhody sanačních omítek bychom uvedli nízkou kapilární nasákavost. Některé sanační omítky dokonce dokážou vodu odpuzovat, jsou totiž hydrofobizované.

Dochází k velmi dobrému odpařování vlhkosti ze zdiva a případné srážení solí probíhá na vnitřní straně omítky. Zdivo nahozené sanační omítkou má tedy ideální podmínky pro vysychání a do značné míry netrpí výkvěty solí, povrch zůstává suchý. Sanační omítka je vytvořena tak, aby zajistila nejen esteticky kvalitní vzhled, ale také ochranu povrchu a zlepšení pevnosti omítky. Struktura pórů a vlastnosti omítky zabraňují jejich zanášení solemi a minerály. Sanační omítky tak přispívají k odvlhčení objektu a fungují jako součást celkového sanačního řešení. Vlastnosti sanačních omítek určuje směrnice WTA 2-9-04, která je přesně specifikuje.

Komplexní přístup k sanaci vlhkého zdiva

Nejprve je třeba zdůraznit, že před samotnou aplikací sanačních omítek je dobré provést vlhkostní průzkum objektu, zjistit vlhkost zdiva a míru zasolení zdiva. Z těchto údajů získáme podklad pro správnou skladbu a tloušťku jednotlivých vrstev sanační omítky. Měli bychom k sanaci vlhkého zdiva přistupovat komplexně a zajistit, aby se do zdiva již vlhkost nedostávala. Sanační omítky jsou obecně až druhým krokem celkové sanace vlhkosti objektu. Prvním krokem jsou vždy přímé sanační metody (chemická injektáž zdiva, aktivní drátová elektroosmóza, mechanické izolace zdiva - podřezání, narážení nerezových plechů, svislé izolace, drenáže atd.), které zabraňují vlhkosti pronikat do zdiva, případně odvádějí vlhkost od objektu. Vlhkostní průzkum a návrh vhodných sanačních technologií, včetně sanačních omítek, Vám rádi zpracujeme.

Sanační omítky nejsou úplným řešením pro problém s vlhkým zdivem, na druhou stranu mohou k odvlhčení zdiva značnou měrou přispět. Aby svou vlastností mohl přispět k odvlhčení zdiva, je důležité vyhnout se zásadním chybám. Sanační omítky musíme brát jako dočasné, ale i částečné řešení a měly by být vždy doplněny dalšími sanačními technologiemi k úplnému odstranění vlhkosti zdiva. Pokud totiž neodstraníme zdroj vlhkosti, bude docházet k postupné degradaci zdiva, ale i sanační omítky.

Čtěte také: jak na sanační práce

Příprava podkladu

Pokud již máme zdivo zaizolované a provedeno odvodnění objektu, můžeme se vrhnout na řešení povrchů vlhkostí poškozeného zdiva. Jak postupovat? Před prováděním sanačních omítek je nutné připravit podklad, kterým je převážně vlhké zdivo s provlhlou a opadávající omítkou. Starou, vlhkou a zasolenou omítku je nutné odstranit do výšky min. 80-100 cm nad viditelnou hranici vlhkosti.

1. Určení výšky oklepání: Jako první určíme výšku oklepání vlhkostí zasažených původních omítek. Ta se určí tak, že na každé stěně vizuálně zjistíme, do jaké výšky je patrné poškození vlhkostí a solemi a k této výšce přičteme tloušťku zdiva, na kterém se poruchy vyskytují.
   Příklad: Vlhkostní a solné mapy jsou na zdivu do výšky 70 cm od úrovně podlahy, zdivo má tloušťku 45 cm, omítky oklepeme do výšky 115 cm.
   Příklad: Vlhkostní mapa sahá do výšky 80 cm nad podlahou a zdivo je o tloušťce 50 cm. Postup provedení sanační omítky: Vlhkou a zasolenou omítku je nutné odstranit nad hranici viditelných škod do výšky rovnající se tloušťce zdiva, viz. příklad výše.
2. Čištění spár: Po oklepání původních vrstev omítky do určených výšek od úrovně podlahy musíme ještě pročistit spáry mezi jednotlivými zdícími prvky (cihly, kámen, smíšené zdivo). Ve spárách u povrchu zdiva pod omítkou je opět vysoká koncentrace stavebně škodlivých solí. Pročištěním spár do hloubky 1,5-2 cm většinu těchto solí odstraníme. Spáry zdiva proškrábneme do hloubky dvou centimetrů, a zdivo očistíme drátěným kartáčem nebo ometeme koštětem.
3. Odklízení sutě: V průběhu celého procesu čištění zdiva musíme neprodleně likvidovat stavební suť vzniklou čištěním zdiva. Oklepanou a vyškrábanou omítku odvézt na skládku, neskladovat na stavbě. Obsažené soli se mohou při dešti znovu vymývat a dostávat do podloží.
4. Opravy a vyrovnání: Poškozené části opravit, dozdít a vyplnit hrubé nerovnosti. Zdivo vyčistit od prachu drátěným kartáčem, stlačeným vzduchem nebo průmyslovým vysavačem. V případě odvlhčovacího systému zdivo důkladně navlhčit. Vyrovnání nerovností se provádí již podkladní nebo přímo sanační omítkou, do které vkládáme úlomky propustného materiálu jako jsou úlomky cihlových tašek a cihel. Nesmíme používat úlomky betonu a betonových tašek. Podklad lze také vyrovnat dozděním na vápenocementovou maltu.
5. Příprava rozvodů: Ještě před aplikací sanačních omítek provedeme veškeré práce na rozvodech elektřiny, vody, topení atd. Pro fixaci těchto rozvodů nesmíme v žádném případě použít sádru! Vhodné jsou rychlovazné malty a cementy.

Míchání sanačních omítek

Omítky obsahují příměsi, které musí řádně reagovat s vodou. Proto je potřeba dodržovat dobu míchání směsi a množství záměsové vody, uvedené na obalu nebo v technickém listě příslušné omítky. K rozmíchání použijeme ruční míchadlo, běžnou bubnovou míchačku nebo omítací stroj s přídavným domíchávacím zařízením. Způsob míchání se řídí typem omítky. Sanační omítku lze míchat i v bubnové míchačce. Při míchání sanační omítky směs nabývá na objemu až o 30 %. Počítejte s tím při dávkování směsi do míchačky. Vzhledem k nutnosti zajištění stejnoměrné konzistence a zejména pórovitosti je nejúčinnější použití kontinuální míchačky s míchací zónou pro sanační omítky.

Příprava sanační omítky z hotových směsí není náročná. Dle návodu obvykle postačí smíchání s vodou v daném poměru. Pokud použijete pro přípravu sanační omítky sanační přísady, potom je vždy nutné postupovat dle návodu té které konkrétní přísady. Dávkování je určeno dle obsahu a účinnosti aktivní látky v přísadě. Počítá se buďto v procentech na hmotnost pojiva - například cementu nebo v jednotkách litrů na pytel cementu. Pojivem vhodným pro kombinaci se sanační omítkou je nejčastěji cement nebo i hydraulické vápno. Většina těchto přísad ale vápno ve směsi nahrazuje, přidává se tedy už jen písek, cement a voda. Některé přísady mají ztekucovací účinek, takže zčásti nahrazují ve směsi vodu. U všech směsí je vždy velmi důležitá doba míchání, která by měla být zhruba 15 až 20 minut, aby došlo k aktivaci a „našlehání“ provzdušňovacích složek. Během míchání se totiž vytváří ve směsi množství velmi jemných vzduchových bublinek, které zajišťují dobrou zpracovatelnost a zároveň díky tomu malta nabývá na svém objemu až o cca 30 %. Správně namíchaná sanační omítka musí být vysoce porézní, odlehčená a dobře přilnavá k jakémukoliv povrchu, ať už se jedná o savý cihelný podklad nebo méně savý podklad z betonu či kamene. Sanační omítka nemá tendenci se smršťovat při vysychání, lze ji nanášet i ve větší vrstvě. Po ztvrdnutí je sanační omítka velmi dobře prodyšná pro vodní páru a umožňuje tak vysychání zdiva, aniž by docházelo k vlhnutí omítky.

Aplikace jednotlivých vrstev sanační omítky

Nyní nám již nic nebrání začít se samotnou aplikací sanačních omítek. Zvolte systémové řešení od jednoho výrobce sanačních malt. Rozhodně spolu nekombinujte různé vrstvy sanačních malt od různých výrobců.

1. Antisanitrační přednástřik (volitelné)

U velmi silně zasoleného zdiva doporučujeme použít ještě před aplikací sanačního podhozu tzv. antisanitrační přednástřik. Jedná se o roztok, který se nejčastěji ředí 1:1 s vodou a aplikuje se na obnažené zdivo rozprašovačem. Pro zvýšení stability a lepší funkčnosti omítky, použijeme sanační podhoz, pod který aplikujeme protisolný nátěr AquaSalt Stop® ve dvou vrstvách, pod podhoz a následně na podhoz. V případě, že omítky před svým odstraněním vykazovaly solné výkvěty, je vždy dobré ochránit sanační omítku protisolným nátěrem AquaSalt Stop, který se aplikuje na očištěné zdivo, případně na špric.

Čtěte také: Interiérové nátěry Caparol

2. Sanační podhoz (špric)

Jako první krok aplikujeme sanační podhoz. Jedná se o řídkou sanační maltu, která má za úkol vytvořit spojovací můstek mezi zdivem a dalšími vrstvami sanačních omítek. Tento podhoz nejčastěji aplikujeme síťovitě a měl by pokrývat zhruba 50 % plochy sanovaného zdiva. V některých případech se volí i prohoz celoplošný. Sanační podhoz nesmí být aplikován do spár mezi cihlami, pokud projekt sanace vlhkého zdiva neuvádí jinak. Celková tloušťka sanačního podhozu by neměla překročit 5 mm. Podhoz se provádí síťovitě tak, aby pokrýval zdivo z cca 50-75 % plochy. Postřik zlepší přilnavost další vrstvy k podkladu. Sanační omítka se nanáší na sanační postřik. Jakmile máme nanesen sanační podhoz, je nutné počkat, až dostatečně uzraje. Obvykle to trvá zhruba 2-3 dny v závislosti na teplotě a relativní vlhkosti vzduchu. I když je zdivo uvnitř vlhké, jeho povrch může být zejména na přímém slunci přeschlý a postřik by mohl zprahnout. Proto je potřeba postřik chránit před přímým sluncem a zdivo navlhčit. V každém případě je dobré se řídit technickým listem od výrobce a opravdu důsledně dodržovat technický postup daný výrobcem sanačních malt. Vlastní sanační omítka se provádí minim. po 1 dni.

Na navlhčený podklad se provede podhoz (postřik) omítkou Cemix SUPERSAN hrubý. Omítka se aplikuje na celou plochu v tloušťce maximálně 5 mm. Povrch necháme hrubý, neuhlazujeme jej a necháme 1 až 3 dny vyschnout a vyzrát.

3. Sanační podkladní omítka (vyrovnávací)

Pokud je zdivo nerovné a obsahuje dutiny a kaverny, pak musíme provést tzv. podkladní vrstvu sanační omítky, neboli sanační podklad. Ten slouží k vyrovnání zdiva. Musí být odolný proti stavebně škodlivým solím, být velmi dobře paropropustný. Podkladní omítka slouží také jako ukládací vrstva pro stavebně škodlivé soli v případě silného zasolení zdiva. Tloušťka jedné vrstvy by neměla překročit 40 mm. V případech, kdy je nutné srovnávat velké nerovnosti podkladu, nebo při vysokém stupni zasolení zdiva se používá sanační omítka podkladní WTA. Tato omítka slouží jako akumulační vrstva pro jímání solí, nanáší se v požadované tloušťce a následně se stáhne latí. Po aplikaci provedeme zdrsnění horní vrstvy vyrovnávací podkladní omítky, aby se následná jádrová omítka dobře připojila k podkladu.

Technologické přestávky: Platí zásada, že technologické přestávky u sanačních omítek by měly v ideálním případě odpovídat tloušťce jednotlivých vrstev. Jednoduše řečeno co 1 mm tloušťky vrstvy, to 1 den technologické přestávky. U tloušťky vrstvy 20 mm bude ideální technologická přestávka trvat 20 dní. Sanační omítky by se obecně neměly aplikovat, pokud je teplota zdiva a okolního prostředí nižší než 5 °C. Dále by relativní vlhkost okolního vzduchu (platí zejména při aplikacích sanačních omítek v suterénech) neměla překročit 65 %. Toho můžeme docílit kvalitním větráním, případně si pomoci odvlhčovači vzduchu. Sanační omítky by rovněž neměly schnout příliš rychle, protože pak hrozí riziko vzniku trhlin na jejich povrchu. Dále nesmí být vystaveny přímému slunečnímu svitu (zejména v letních měsících).

4. Jádrová sanační omítka

Po vyzrání podkladu, případně sanačního podhozu, pokud je zdivo rovné, nebo pokud je obsah škodlivých solí nízký, můžeme přistoupit k aplikaci sanační jádrové omítky. Vyzrálý podhoz navlhčíme a naneseme na něj jádrovou omítku SUPERSAN hrubý. Omítku nanášíme v jedné vrstvě v tloušťce 20 až 30 mm, optimální vrstva je 25 mm. Tato vrstva musí být dodržena, aby byla zaručena funkčnost omítky pro ukládání solí. Celkovou tloušťku určí náš specialista na základě rozboru odebraných vzorků. Omítka se pouze stáhne do roviny, nehladí se ani nefilcuje. Jádrová omítka vysychá podle obecného pravidla 1 den/ 1 mm tloušťky omítky.

Čtěte také: O sanačních omítkách Cemix

Minimální tloušťka jádrové sanační omítky je 2 cm, pokud pod ní není podkladní omítka. V případě, že podkladní omítka zde je, pak můžeme tloušťku jádra zredukovat na 1,5 cm. Opět zde platí všechny zásady vypsané výše. Sanační omítka se nanáší ve vrstvě nejméně 20 mm, při vrstvách silnějších se provádí nanášení vícevrstvě a závěrem se stáhne a zarovná latí nebo uhladí. Jádrovou omítku na povrchu jemně zatočíme a vytvoříme tak hladký povrch. Jako hlavní, jádrová vrstva sanačního systému je nanášena Cemix Sanační omítka WTA. Omítka se nanáší ručně nebo strojně v tloušťce vrstvy min. 20 mm. Podklad omítky tvoří sanační podhoz nebo sanační podkladní omítka. Větší tloušťky omítky se nanášejí ve více vrstvách s patřičnou technologickou přestávkou.

Při použití systému v namáhaných soklových partiích exteriéru a pro omítání opěrných zdí a zídek doporučujeme jako jádrovou omítku použít sanační omítku soklovou WTA. Omítka má vyšší pevnost a tvrdost a zvýšenou odolnost proti odstřikující vodě. Způsob nanášení je shodný jako u klasické sanační omítky.

5. Sanační štuk (finální povrchová úprava)

Případně můžeme ještě jako poslední fázi aplikovat sanační štuk. Po úplném vyzrání jádrové omítky provedeme vrchní štukovou omítku. V systému ji představuje omítka se zrnitostí do 0,7 mm SUPERSAN jemný. Natahujeme ji na navlhčený podklad v tloušťce 2,5 mm, po zavadnutí upravíme plstěným hladítkem. Jako povrchová úprava systému slouží speciální prodyšná Cemix Sanační omítka štuková. Výrobek má zrnitost do 0,7 mm a nanáší se ve vrstvě 2-3 mm na podkladní jádrovou či soklovou sanační omítku. Povrch se upraví zafilcováním plstěným hladítkem. Dále nesmí být vystaveny přímému sluneční svitu (zejména v letních měsících).

Druhy sanačních omítek a jejich specifika

Vzhledem k množství produktů s různými vlastnostmi dnes seženete sanační omítku pro interiér i pro exteriér.

Cemix Sanační omítka jednovrstvá

• Určena pro aplikaci v jedné vrstvě a nevyžaduje dodatečnou úpravu štukovou omítkou.
• Již krátkou dobu po aplikaci je možné omítku jemně zafilcovat.
• Určena pro použití v interiéru i exteriéru.
• Doporučená tloušťka pro nanesení omítky je min. 20 mm.
• Omítka má jemnou strukturu díky zrnitosti max. 0,7 mm.
• Omítka je určena pro méně náročné sanační zákroky a je vhodným doplňkovým sanačním opatřením při pracích pod časovým tlakem.
• Omítku je možné zpracovávat strojně.
• Je vhodná pro RD, chaty, chalupy apod.
• Parametry odpovídají směrnici WTA.

Cemix Sanační omítka tepelněizolační

• Slouží pro sanaci vlhkého zdiva při současném zvýšení celkového tepelného odporu konstrukce.
• Výrobek je určen pro použití v interiéru i exteriéru.
• Zrnitost je max. 2 mm.
• Omítka omezuje únik tepla z objektu vlivem tepelných mostů ve stěnách.
• Celková tloušťka vrstvy nanášené omítky činí min. 30 mm.
• Omítka je vhodná do míst, kde kvůli vlhkosti není možné aplikovat ETICS.
• Je určena pro části objektu, kde je zvýšený požadavek na tepelný odpor konstrukce a současně na odvlhčení objektu.
• Je doporučena do oblasti soklů a interiéru místností umístěných pod terénem - sklepů.

Produkty PROFIMIX od KM Beta

Sanační omítkový systém od firmy KM Beta vykazuje vysokou kvalitu a spolehlivost. Použitím sanačních omítek Profisan z řady Profimix lze zabránit dalšímu vzlínání vlhkosti a postupné degeneraci zdiva.

• Profisan hrubý (Značení: OS 401): Speciální jádrová sanační odvlhčovací omítka určená pro ruční nanášení ve vnitřním i vnějším prostředí.
• Profisan jemný (Značení: OS 402): Speciální štuková sanační vrchní omítka určená pro ruční nanášení ve vnitřním i vnějším prostředí.

Finální povrchové úpravy a nátěry

Po vyzrání finální vrstvy omítky následuje konečný nátěr interiérovou či fasádní barvou. Závěrečnou výmalbu doporučujeme provádět buď vápennými, nebo silikátovými barvami s velmi nízkým koeficientem prostupu vodní páry (určuje paroprodyšnost pro vodní páru). Platí zde zásada - používat výhradně ty nátěry, které nezamezují difuzi vodních par. Nemá-li být účinek sanační omítky negativně ovlivňován, smějí být na plochy sanačních omítek k vytváření struktur a barevného provedení použity pouze minerální a silikátové, případně silikonové materiály bez penetrace, silikátové, silikonové nátěry nebo nátěr weberton silikát. V interiéru použijeme kerasil bez penetrace.

Abyste se vyhnuli zbytečným problémům, po aplikaci sanačních omítek neuzavírejte povrch stěn žádnými obklady bez větrací mezery. Nábytek a podobná zařízení nepřistavujte těsně ke zdivu. Dodržujte mezeru 5 až 10 cm. Používejte jen prodyšné barvy s odpovídajícím koeficientem difúze vodních par. Veškeré úpravy raději předem konzultujte s odborníky. Předejdete dalším škodám a ušetříte peníze.

Časté chyby a důležitá doporučení

• Neřešení příčiny vlhkosti: Velice častou chybou je, že se mnozí lidé spoléhají právě na sanační omítky jako konečné řešení problému s vlhkým zdivem. I přesto, že sanační omítky mají mnoho výhod a dobrých vlastností, nedokáží odstranit příčinu vlhkosti, ale na nějakou určitou dobu odstranit důsledky zvýšené vlhkosti - viditelné vlhké skvrny (výkvěty), ale zdivo zůstává stále vlhké.
• Nedodržení technologického postupu: Každý zhotovitel sanační omítky by měl mít na paměti to, že nejde o standardní omítku a že je při jejím nahazování potřeba respektovat doporučený technologický postup, tloušťku nanášené vrstvy, ale i třeba počet vrstev a v neposlední řadě dobu vyzrání.
• Nesprávná výška nahazování omítky: Dalším důležitým krokem je dodržovat výšku nahazování omítky na zdivo. Pokud je stávající omítka korodovaná a chystáte se ji oklepat a znovu nahodit, měla by tato výška být nad hranicí viditelných škod do výšky rovnající se tloušťce zdiva. Znehodnocená omítka se musí odstranit s dostatečným přesahem nad jejím vizuálním poškozením, nejlépe do výšky odpovídající 1,5násobku tloušťky zdiva nad nejvyšší viditelnou mapou, způsobenou vzlínající vlhkostí.
• Uzavírání povrchu: Po aplikaci sanačních omítek neuzavírejte povrch stěn žádnými obklady bez větrací mezery. Nábytek a podobná zařízení nepřistavujte těsně ke zdivu. Dodržujte mezeru 5 až 10 cm.
• Používání nevhodných nátěrů: Používejte jen prodyšné barvy s odpovídajícím koeficientem difúze vodních par.

tags: #jak #pracovat #se #sanační #omítkou

Oblíbené příspěvky:

• Masivní pracovní desky pro vaši kuchyni
• Dřevěné břitvy a druhy dřeva
• Světle šedé lesklé PVC podlahy
• Přečtěte si o klíčových výhodách tepelné izolace
• Tipy pro dokonalou silikonovou spáru