PergolyReakce měděných trubek s cementem a maltou: Důležité informace a prevence koroze
Při instalaci měděných trubek v konstrukcích, kde přicházejí do styku s cementem nebo maltou, se často objevují otázky ohledně možných chemických reakcí a jejich dopadů na životnost potrubí. Zvláště problematická je potenciální koroze, která může vést k únikům a značným škodám. Podívejme se na různé aspekty tohoto tématu, včetně zkušeností z praxe a informací o výrobě cementu.
Měděné trubky a ocelové chráničky v panelech
Při rekonstrukci plynových stoupaček v panelových domech je většinou původní ocelová trubka ponechána v průchodu stropy jako chránička. Tato chránička by měla zůstat co nejkratší, aby bylo možné zajistit vystředění měděného potrubí po celé délce průchodu chráničkou, které se většinou provádí konopným provazcem a zasilikováním. Často se setkáváme s tím, že původní ocelové trubky jsou ponechávány v délkách třeba 2m. I když se montážník bude snažit o vystředění na obou koncích, tak uprostřed může dojít ke styku mědi s ocelovou chráničkou.
Měděné trubky a malta ve zdech
Při vedení topení v měděných trubkách ve zdech je klíčové zajistit jejich správnou izolaci. Trubky jsou chráněny miralonem a jsou zaházeny maltou. Byly zaznamenány případy, kdy miralon nebyl v místě kolínek/odboček v některých místech 100% potažen, což znamená, že mohly vzniknout mezery v řádech milimetrů, kde to nebylo zataženo páskou a kde mohla proniknout universální malta. Tato malta samozřejmě obsahuje i vápno. V takových případech vyvstává otázka, zda mohly trubky v těchto místech s maltou zreagovat. Má cenu to obnažit, případnou rez se snažit odstranit a teoretická místa znovu lépe zaizolovat? Konkrétně měděné trubky při styku s maltou/vápnem mohou korodovat, zejména v přítomnosti vlhkosti a kyslíku. Produkty koroze mohou zahrnovat zelené nebo modré soli mědi.
Koroze měděných trubek ÚT v podlaze
Dalším běžným problémem je vnější koroze měděných trubek ústředního vytápění v podlahách. Před deseti lety byla provedena rekonstrukce starého domu včetně zcela nového ústředního vytápění s elektrokotlem. Měděné trubky s izolací jsou převážně v podlahách, a to v zásypu pod čistým betonem a nopovkou. Po intenzivním užívání topení byly zjištěny silné úniky topné vody. Místo úniku bylo nalezeno termokamerou. Po vykopání byla zjištěna silná vnější koroze měděných trubek vedoucí k proděravění jedné z nich. Zatím se zdá, že koroze je pouze v krátkém úseku, a to na obou trubkách. Trubky v tomto místě procházejí těsně nad odpadním potrubím (které se zvrchu zdá neporušené). Cca 25 cm od místa úniku je odbočka (téčka) k radiátoru. V takovýchto případech je klíčové zjistit a odstranit příčinu koroze před opětovným zabetonováním.
Informace o výrobě cementu
Výroba cementu doznává změn a společnosti vyrábějící cement hledají co nejekologičtější řešení. Cementy jsou práškové materiály, které reakcí s vodou tuhnou a tvrdnou za vzniku vápenno-křemičitých hydrátů. Společným znakem výroby cementů v dobách počátku jeho moderní historie i těch dnešních je příprava suroviny požadovaného složení a vypálení suroviny v peci na tzv. portlandský slínek. Dále následuje chlazení slínku a jeho mletí.
Čtěte také: Více o průhledných tlakových PVC trubkách
Suroviny a proces výroby
Jako surovina pro výpal slínku již neslouží jen čistě přírodní materiály, ale také nejrůznější vedlejší produkty či odpady, jako jsou železité odprašky, elektrárenský popílek nebo energosádrovec. Ty vhodně doplňují těžený vápenec a přispívají k optimální skladbě surovinové moučky. Namletá surovina putuje do pece, kde probíhá samotný výpal na mez slinutí, to je na více než 1 400 °C. Dříve používané šachtové pece vystřídaly moderní rotační pece s výměníky tepla a předkalcinátory. Spotřeba energie na jednotku vyrobeného slínku je tak několikanásobně nižší. Stále častěji jsou pro výpal používána vedle tradičních paliv také alternativní paliva, která by ještě před několika lety skončila nevyužita jako odpad. Přísná kvalitativní kritéria vymezující podmínky užití alternativních paliv jsou samozřejmostí. Existují i nové účinné systémy chlazení slínku, které jej dokážou téměř ihned po výstupu z pece ochladit přibližně na 200 °C.
Druhy cementu a jejich vlastnosti
Portlandský cement je ale jen jedním z mnoha druhů cementů vyráběných z portlandského slínku. Jako doplněk slínku lze totiž pro výrobu cementu použít i jiné suroviny. Nejznámější je asi vysokopecní granulovaná struska (ve smyslu normy EN 197-1 ji zkráceně značíme S), dále popílek (V, W), vápenec (L, LL), přírodní nebo kalcinované pucolány (P, Q), kalcinovaná břidlice (T) nebo křemičitý úlet (D). Podle množství jednotlivých složek a jejich poměru k portlandskému slínku rozeznává evropská harmonizovaná norma EN 197-1 dokonce 27 druhů cementu pro obecné použití. Například vysokopecní granulovaná struska dává cementu, a tím i výslednému betonu, pozvolnější náběh pevnosti v tlaku a vyšší chemickou odolnost například proti agresivním síranům. Použití vápence jako hlavní složky cementu má obvykle zcela opačný vliv na pevnost v tlaku. Její nárůst je zpočátku mnohem rychlejší, konečných pevností pak bývá dosaženo o něco dříve. Větší uplatnění v posledních letech nachází i popílek, například jako součást zmíněných portlandských směsných cementů. Větší zastoupení uvedených materiálů na úkor slínku má jednoznačně pozitivní dopady na množství skleníkových plynů produkovaných přímo při výrobě cementu, což může jeho výrobcům přinést i finanční úspory za nákup emisních povolenek. Stinnou stránkou věci je skutečnost, že materiály jako vysokopecní granulovaná struska a popílek jsou vedlejšími produkty zcela nezávislého výrobního sektoru. Z pohledu estetických kvalit se mezi speciální cementy řadí bílý cement. Rozpínavé cementy obsahují kromě portlandského slínku další složky, které v průběhu hydratace zvětšují svůj objem. Nejnovějším přírůstkem do rodiny speciálních cementů je fotokatalytický cement schopný působením světla rozkládat široké spektrum organických i anorganických látek, z nichž většina je považována za přinejmenším zdraví škodlivé. Zvláštní skupinu tvoří cementy, při jejichž výrobě není použit portlandský slínek vůbec či pouze v minimálním množství. Patří sem například hlinitanové cementy, vyráběné z vápence a bauxitu, charakteristické rychlým dosažením konečných pevností, vysokou tepelnou odolností, ale také svou chemickou nestabilitou. Dalším zástupcem jsou nadsíranové (supersulfátové) cementy složené z vysokopecní granulované strusky, síranu vápenatého a malého množství portlandského slínku coby aktivátoru. Ty jsou hlavními produkty po ochlazení roztavené suroviny - portlandského slínku. Místo hlinitanových hydrátů přechodně vzniká etringit působící jako regulátor tuhnutí, který v první fázi hydratace zabraňuje okamžitému tuhnutí, takže se prodlužuje doba zpracování čerstvého betonu až na několik hodin. Hydratace cementu na bázi portlandského slínku je naneštěstí natolik složitou záležitostí, že dodnes v podstatě neexistuje jednotná, komplexní a obecně uznávaná teorie, která by dokázala vysvětlit veškeré pochody probíhající při tuhnutí a tvrdnutí cementu.
Kvalita cementu a normy
Základním kamenem určování kvality vyrobených cementů je evropská harmonizovaná technická norma EN 197-1 přejatá do soustavy českých technických norem jako ČSN EN 197-1. Předepisuje přípustné složení, kvalitu, označování a názvosloví cementů pro obecné použití. Také uvádí tzv. kritéria shody, tedy předpoklady udělení evropského označení shody CE. Pokud nejsou tato kritéria splněna, k cementu nesmí být připojena značka CE a cement nelze na území Evropské unie uvádět na trh jako cement pro obecné použití. Norma jako hlavní kvalitativní parametry uvádí pevnost v tlaku (počáteční po dvou dnech a normalizovaná po 28 dnech), počátek tuhnutí, objemovou stálost, obsah síranů, obsah chloridů a pro některé druhy cementů také ztrátu žíháním, nerozpustný zbytek pucolanitu rozpouštěcí metodou, respektive po 41. hodině stanovenou semiadiabatickou metodou. Hlavním kritériem kvality je ale vždy spokojenost odběratelů.
Znalost vlastností cementů a jejich možných interakcí s měděnými trubkami je nezbytná pro správný návrh a realizaci stavebních projektů, aby se předešlo budoucím problémům s korozí a úniky.
Čtěte také: Instalační trubka pro kabely PVC Ø 25 mm
Čtěte také: PVC trubky: Využití a vlastnosti
tags: #cu #trubka #cement #reakce #informace
