Daněk obecný: Popis, chov a životní cyklus v českých podmínkách

Daněk obecný (Dama dama) je zvíře, které se vyznačuje válcovitým tělem, dlouhými běhy a dlouhou kelkou. Pojmenování pro samce je daněk, samici označujeme jako danělu a mládě jako daňče.

Fyzické charakteristiky a zbarvení

Výška v kohoutku se u daňků pohybuje mezi 85 až 110 cm, zatímco daněly jsou menší s výškou 75 až 90 cm. Délka těla daňků dosahuje 135 až 175 cm, u daněl 115 až 140 cm. Ocas je dlouhý 18 až 27 cm.

Hmotnost

Hmotnost daňka je 40 až 95 kg, daněly váží 25 až 50 kg. Starší daněk má na krku znatelný ohryzek.

Zbarvení srsti

Zbarvení srsti daňků se mění podle ročního období:

• V létě je srst červenohnědá s bílými skvrnami v podélných řadách. Na hřbetě se táhne tmavý pruh a spodek těla je žlutobílý od hrudi po obřitek.
• V zimním zbarvení je skvrnitost většinou málo patrná a na hřbetě převládá šedohnědý nebo černý tón.

Obřitek daňčí zvěře je smetanově bílý, černě lemovaný. Kelka je shora zbarvena temně šedě až černě, na spodu je žlutavě bílá. V chovech se objevovaly i barevné odrůdy, jako je černá se šedobílým spodkem těla nebo úplně bílá.

Čtěte také: Bezpečné používání diisokyanátů

Smysly a pohyb

Daňčí zvěř má nejlépe vyvinutý čich, který jí umožňuje včas rozpoznat nebezpečí a vyhledávat potravu. Čich má také značný význam v říji a v sociálních vztazích mezi jedinci. Téměř stejně má vyvinutý sluch, s výraznými boltci umožňujícími směrovou orientaci ke zdroji zvuku. Nejslabším smyslem je zrak, avšak výborně zaznamenává sebemenší pohyb.

Daněk není příliš vytrvalý běžec. Mladá zvěř často při přechodu z chůze do běhu hopsá jako kozy, odráží se všemi čtyřmi běhy najednou.

Původ a adaptace

Původně k nám zavedená daňčí zvěř byla až do devatenáctého století chována výlučně v oborách, například Hluboká, Lány, Žehušice, Opočno, Jabkenice, Březka, Veltrusy, Hukvaldy a Náměšť. Našim klimatickým podmínkám se daňčí zvěř velmi dobře přizpůsobila a mimo vysokohorské polohy a zamokřelá místa se jí daří téměř všude. Nejlépe však jí vyhovují podmínky, jaké byly v její původní vlasti (středomoří a jihozápadní Asie): řídké listnaté lesy střídající se s volnými plochami, na kterých se může pastvit. V čistých jehličnatých lesích nenachází dostatek potravy a je nucena vycházet do polí, kde pak působí značné škody na polních kulturách, a to jak pastvou, tak i rozšlapáním a rozválením porostů kulturních rostlin, neboť tam zaléhá i přes den.

Historie chovu daňků v českých zemích

O počátcích chovu daňka u nás chybějí přesné zprávy. První zmínka pochází z roku 1465 z Podivice na Vyškovsku. Paleontologické nálezy však dokazují výskyt daňka ve střední Evropě již v teplých dobách meziledových v období čtvrtohor. O návrat daňka do Evropy se nejvíce zasloužili staří Římané, kteří měli vždy luxusní chovy různých druhů zvířat a ptáků. Díky těmto vlastnostem se daněk dostal z obor starého Říma do Francie a následně v 15. století na naše území. Tato krásná zvěř se stala ozdobou oborních šlechtických chovů v dobách renesance.

První písemné zmínky

Dle publikovaných prací historika Dr. Andrejsky J. pochází nejstarší písemná zmínka o výskytu daňka na našem území z Moravy, ze soupisu statků olomouckého biskupství a to z roku 1465. Ve spisech se přímo uvádí o nejlepším lovišti na jeleny a daňky u obce Podivice na vyškovském panství, které patřilo olomouckému biskupství. V Čechách se v období 16. století nacházela Královská obora v Praze, na území dnešní Stromovky. Odtud pochází první zmínka o výskytu daňka v Čechách. Daňky do obory přivezl oborník krále Ferdinanda I. na podzim r. 1548. Zvěři se v Královské oboře velice dobře dařilo a v roce 1601 nechal císař Rudolf II přemnoženou zvěř vypustit do volnosti. Za doby Karla VI. byl stav daňčí zvěře v Královské oboře 200 kusů. Daňčí zvěř se v 16. století rychle rozšířila do mnoha obor v Čechách. Historické písemné prameny dokazují stavy daňků v oborách u Poděbrad, na komorním panství pardubickém, v oboře Kunětické a samozřejmě také v Židlochovicích. Daňci se ovšem také chytali živí a dost hojně se s nimi obchodovalo. V jižních Čechách se první chov objevuje v oboře Kratochvíle nedaleko Netolic. Až do roku 1620 se daňčí zvěř rozšiřovala do všech obor v Čechách i na Moravě. Veškerou péči o zvěř však narušila třicetiletá válka. Po třicetileté válce je známo založení nového chovu daňků hrabětem Marradasem na zámku Hluboká, kde se jim dařilo až do 18. století.

Čtěte také: Terasová prkna: sibiřský modřín

Potrava

Na jaře daňci spásají rašící vegetaci, v létě dávají přednost lupenatým složkám rostlin a s oblibou přijímají obilí v době mléčné zralosti i dozrálé. Na podzim intenzivně sbírají semena a plody dřevin, keřů i travin a bylin. V zimě okusují letorosty keřů a dřevin a zbytky suché vegetace.

Chování a sociální struktura

Daněk je aktivní i přes den a rád se sluní na loukách a pasekách. Tam, kde je rušen, mění aktivitu na podvečerní i noční. Po říji se obě pohlaví od sebe oddělí a vytvoří samostatné tlupy, které bývají mnohem početnější než tlupy jelení zvěře. Samotářsky žijí pouze přestárlé nebo nemocné kusy.

Rozmnožování a říje

Daňčí říje začíná počátkem října a ve druhé polovině října vrcholí, mnohdy se protáhne až do listopadu. Probíhá na oblíbených říjištích, obvykle na volném prostranství nebo ve starých prořídlých porostech. Daňci se v říji ozývají chraptivým rocháním, daněly i daňčata se ozývají daleko slyšitelným hlasem, který je podobný hrdelnímu zajíkavému pískání.

Na říjišti shromažďuje daněk kolem sebe 6 až 12 daněl, které jsou doprovázeny daňčaty. Často dochází mezi silnými lopatáči k urputným soubojům o tlupy daněl. Při soubojích nedochází k vážným poraněním, časté však je přeražení lodyhy. Při vyrovnaném poměru pohlaví se říje aktivně účastní pouze lopatáči. Mladí daňci říjí pouze pasívně, daněly se naopak aktivně účastní říje již ve druhém kalendářním roce. Daněk se během říje nekaliští, vyhrabává však mělké doliny, kde se chladí.

Daněla je těžká 31 až 32 týdnů. Klade převážně v červnu (v květnu asi 12%, v červnu 72% a v červenci až 16%) jedno, někdy i dvě daňčata. Daněla po dobu asi jednoho měsíce intenzivně kojí. Pak se daňčata začínají pastvit, stále jsou však přikrmována mateřským mlékem. Kojení ustává v době říje, ale po říji se obnoví.

Dospělost a délka života

Pohlavní dospělost se u obou pohlaví dostavuje ve druhém kalendářním roce, tělesná vyspělost však až ve třetím roce. Vrcholu tělesných sil dosahují daňci mezi 8. až 12. rokem, ve volnu se dožívají asi 20 let.

Paroží daňků

Daněk je větší a má parohy lopatovitého tvaru a dlouhý na dálku viditelný střapec (prodloužená srst vyrůstající z předkožky, která obklopuje konec penisu - žíly).

Daňčkům během 6. měsíce dorůstají pučnice, které v prosinci začínají kostnatět. Po zimě nasazuje daněček první paroží (špičák bez růží), které vytlouká ve stáří 14 měsíců. Zvlášť dobře založení jedinci nasazují však mnohem dřív (ihned po zkostnatění pučnic) krátké špičky ve tvaru kuželíků, v dubnu až květnu je vytlučou a ihned shodí. Tito daňci pak nasadí jako roční paroží druhé, většinou silného špičáka nebo vařečkáče, shazují pak stejně jako daňci ve stáří dvou let, tj. v červnu následujícího roku.

U dobře založených daňků mají druhé, popřípadě třetí parohy znatelnou růži, očník a opěrák, ukončené buď hrotem (šesterák) nebo v horní části s lodyhou rozšířenou až zploštělou, vytvářející malou lopatku, někdy vykrojenou. Toto a další paroží je pak vytloukáno v srpnu až září a shazováno v květnu, u starých daňků i v dubnu.

Starším daňkům se tvoří lopaty, vznikající plošným rozšiřováním lodyh nad opěrákem. Podle síly lopaty se rozeznávají lopatkáči a lopatáči.

Klasifikace paroží dle prstů na lopatce

Daňčí paroží se klasifikuje podle počtu prstů na lopatce:

• Daněk s třetím parožím má zpravidla tři prsty na lopatce a nazývá se lopatkáč - troják.
• Daněk se čtyřmi prsty se nazývá párák.
• S pěti prsty se nazývá kořenáč.
• Má-li daněk na lopatě šest prstů, je teprve lopatáčem, a to buď slabým, nebo silným.

První prstovitý výběžek na spodu lopaty, palec, je buď jednoduchý, nebo u vyspělých daňků dělený. Poslední prst na konci lopaty se nazývá hák, bývá vyšší a vyvinutý až u starších daňků. Nejlepší paroží má daněk mezi 6. až 10. rokem života. Daněk zpátečník má slabé krajkování na lopatě, které přechází ve zvlněné zakončení. Ve výjimečných případech nasazuje daněk též krátký nadočník (výsadec), a to většinou jen na jednom parohu. Zrůdy paroží se vyskytují velice vzácně (parukáč), daněk bez paroží (holec) nebyl dosud zjištěn.

Dospělí daňci mají paroží rozložité, s dlouhými, pravidelně zaúhlenými lodyhami, s dlouhou a širokou lopatou ukončenou prstovitými výsadami, tzv. krajkováním, silným a zatočeným očníkem a opěrákem. Délka lodyh dosahuje 50 až 70 cm, obvod růží až 20 cm, rozloha až 80 cm, hmotnost 2,5 až 4 kg.

Tabulka vývoje paroží daňků

Přebarvování srsti

Přebarvování probíhá podobně jako u jelení zvěře. Jarní přebarvování nastává v květnu až v červnu, podzimní pak postupně během září až v říjnu. Nejdříve přebarvují kusy mladší, pak starší a nakonec kusy nemocné.

Chrup

Vzorec chrupu daňka je 0.0.3.3 / 3.1.3.3. Trvalý chrup o 32 zubech (kelce chybějí) je vyvinut ve věku 2,5 roku.

Historie lovu daňků

Historie lovu daňků nepojednává o žádných abnormalitách. Předpokládá se, že tato zvěř byla lovena stejnými způsoby jako ostatní zvěř spárkatá. Chyták bylo zařízení v podobě malé ohrady, kde se zvěři nejprve navnadilo krmení a při nalákání zvěře se ohrada uzavřela padacími dvířky. Toto zařízení se využívalo nejvíce v zimním období v době potravinové nouze. Nevýhodou tohoto lovu byla skutečnost, že daňci se v chytáku perou a bodají. Daněk je velice mírumilovné zvíře. Pokud se však cítí v ohrožení života, dokáže být velice divoký a důsledně bojovat o svoji svobodu. K lovu na parforsních honech docházelo velice zřídka. Zajímavostí na závěr je úkaz o sedání brávníků na odpočívající zvěř. V letním období jsou tlupy odpočívající daňčí zvěře navštěvovány špačky a kavkami, kteří na zvěři loví hmyz.

tags: #daněk #sika #rozdíly

Oblíbené příspěvky:

• Výhody plovoucích dřevěných podlah
• Vše o teakových mísách
• Fasádní a terasové markýzy a zasklení
• Nadčasový design dlažby
• Výroba dřevěných kolíků s tradicí