Děravá střecha v zimě: Komplexní řešení a prevence

Zima je pro střechu největší zkouškou. Mráz, sníh, led, déšť, vítr, proměnlivé teploty - to vše působí na střešní krytinu, klempířské prvky i konstrukci. Právě v zimních měsících se naplno projeví každá zanedbaná údržba, drobná prasklina v krytině nebo ucpaný okap. Co se na podzim zdálo jako maličkost, může během několika týdnů přerůst v závažný problém - zatékání do podkroví, vznik plísní, poškození izolace nebo dokonce narušení nosné konstrukce krovu. Přitom střecha je první linií obrany vašeho domu proti rozmarům počasí. Dobrou zprávou je, že většině zimních problémů se dá předejít. Navíc platí, že dobře udržovaná střecha vydrží déle.

Příčiny problémů se střechou v zimě

Problematika střech se dá zobecnit na problematiku hydroizolací a také tepelných izolací. Hovoříme sice o střeše, ale s jejími zimními potížemi úzce souvisí i ostatní části stavby. Například nestačí důkladně tepelně zaizolovat střechu a nepostarat se o obvodový plášť. Tloušťce tepelné izolace střechy (přesněji jejímu součiniteli prostupu tepla) musí odpovídat celý plášť objektu, tj. svislá nosná konstrukce (např. zdivo) a hlavně výplně otvorů. V případě nízkého součinitele prostupu tepla svislé konstrukce (nedostatečně zaizolované zdivo a okna bez tepelně izolačního zasklení) dojde u střechy v zimě k následujícímu jevu: teplý vzduch uniká pláštěm objektu a mrazivý vzduch ho přitlačí ke stěně. Podél ní pak stoupá směrem vzhůru až k přesahu střechy. Římsa s podokapním žlabem jsou překážkami, které proudění teplého vzduchu zastaví, a ten je následně ohřívá. Tím působí na sníh, který leží v tomto prostoru. Ledové bariéry vznikají, když teplo unikající z podkroví rozpouští sníh na střeše, ale voda při stékání k chladnějšímu okraji znovu zamrzá. Rampouchy jsou nejen estetickým problémem, ale i bezpečnostním rizikem.

Specifika střech v horských oblastech

Sněhová nadílka se v posledních letech stává především záležitostí horských oblastí. Tamní střechy by tento fakt měly respektovat a podřídit mu své tvarové řešení. Problematické jsou zejména vikýře a vzdálenost mezi nimi, je-li jich ve střeše více. Každý vikýř je překážkou, která na střeše zadržuje sníh. Střechy zejména v horských oblastech mají často velké přesahy (rozšířenou římsu). Dříve bylo důvodem vytvoření chráněného prostoru, třeba pro uskladnění dřeva na topení, dnes je to kvůli dodržení tradice stavění a k celkové ochraně stavby. Na konci střešní římsy je obvykle instalovaný podokapní žlab.

Poruchy střešní krytiny

Mezi nejčastější poruchy krytiny patří její mechanické poškození. K tomuto poškození dochází buď neopatrným pohybem osob po střeše, nebo po nehodě způsobené vichřicí (kroupy, větve stromů). Další z příčin zatékání do střešní konstrukce je nesprávný sklon střechy. Každá krytina má výrobcem předepsaný minimální a maximální sklon střechy, který lze v souvislosti s touto krytinou použít. Spárami skládané krytiny vzlíná vlhkost z ležícího sněhu, případně je přímo větrem zafoukávaný polétavý sníh. A neslepenou spárou pojistné hydroizolace, často otevřenou, se tento sníh dostane až na tepelnou izolaci. Vzniká závada.

Falcované plechové krytiny jsou velmi těsné, a proto je možné je používat i v nízkých sklonech. Jenže i u nich může v zimě dojít k nepříznivému jevu. Jednotlivé šáry plechu se spojují stojatými nebo ležatými drážkami. Klempířský spoj dokonale odolává vodě i větru. Jenže když se do něj dostane vlhkost z ležícího sněhu a zmrzne, tak ji led rozpínáním zdeformuje a cesta pod krytinu je otevřená. Důsledky jsou stejné jako u skládaných krytin.

Čtěte také: Výhody valbové střechy

Úloha okapů a větrání

Okapový systém je extrémně důležitý právě v zimním období, kdy musí odvádět vodu z tajícího sněhu. Okapy jsou ucpávané mechem ze střechy, listím, lišejníky, větvičkami, mohou si zde dokonce začít dělat hnízda ptáci, tedy dokud je první větší déšť nevyplaví. Od míst, kde je okapní žlab zanesený natolik, že již voda nemůže odtékat, pak začne okap přetékat a voda začne poškozovat fasádu a stěnu. Pokud se navíc ucpe gajgr či okapní svod, začne se to dít za silného deště téměř po celé délce okapního žlabu.

Jedním z často opomíjených, ale zásadních faktorů funkční střechy v zimě je správné větrání střešního pláště. V dvouplášťových střechách, například v systému Tondach iRoof, hraje odvětrávací mezera zásadní roli v odvádění vlhkosti z interiéru i z venkovního prostředí. To samé platí pro tříplášťové střechy. Pokud střecha není dostatečně zaizolovaná, teplo uniká do podkroví a ohřívá střešní krytinu zevnitř.

Prevence a pravidelná kontrola střechy

Pravidelnou revizí krytiny, oplechování a okapů prodloužíte funkčnost a celkovou životnost vaší střechy. Jednoduchým úkonem si tak můžete ušetřit nákladnou rekonstrukci. Revizi střechy je vhodné provádět nejlépe dvakrát do roka. I když vám do domu zatím nezatéká, nemusí to nutně znamenat, že je střecha v pořádku a nepoškozená. Závada se může projevit až po několika letech, kdy již náprava zpravidla vyžaduje větší rekonstrukci.

Pět praktických tipů pro přípravu střechy na zimu:

  1. Důkladná vizuální kontrola střechy:

    Cílem kontroly je odhalit drobné závady, které by se během zimy mohly výrazně zhoršit. Střešní krytina je první bariérou proti vodě a sněhu. Klempířské detaily jsou kritickými místy, kde nejčastěji dochází k zatékání. Každý materiál má svou životnost. Nezapomeňte zkontrolovat střechu také zevnitř. Mnoho závad lze odhalit i ze země pomocí dalekohledu, nebo z okna či balkonu sousední budovy. Pokud se na střechu necítíte, nebo pokud při kontrole objevíte jakékoli podezřelé nálezy, neváhejte objednat profesionální prohlídku.

  2. Vyčistěte okapy a zkontrolujte odvodňovací systém:

    Podzim zanechává v okapech svou vizitku v podobě listí, jehličí, větvíček, mechu a dalších nečistot. Pokud je před zimou neodstraníte, čeká vás nepříjemné překvapení. Pravidelným čištěním přitom zabráníme jakékoli havárii.

    Čtěte také: OSB desky: Ideální pro vaši střechu?

    • Hrubé odstranění nečistot - ručně nebo pomocí lopatky či stěrky odstraňte nahromaděné listí, větvičky, mech a usazeniny.
    • Vyčištění výpustí a kotlíků - zkontrolujte, zda není ucpaný přechod mezi okapem a svodem.
    • Propláchnutí vodou - pomocí hadice nebo konve prolijte okapy vodou a sledujte, zda volně odtéká.
    • Kontrola svodů - pokud voda neodtéká svodem, může být ucpaný. Zkuste ho propláchnout silnějším proudem vody shora.
    • Kontrola spoje a kotvení - při čištění zároveň zkontrolujte, zda jsou všechny spoje těsné a okapy pevně uchycené.
    • Ochranné mřížky a sítka - zabraňují vniknutí listí a větších nečistot do okapu, přitom propouštějí vodu. Lépe fungují vypouklé mřížky, na kterých ulpívají nečistoty méně. I s ochrannou mřížkou je potřeba okapy občas zkontrolovat.
    • Pravidelný ořez okolních stromů - pokud nad střechou zasahují větve, zvažte jejich zkrácení.
    • Spád okapových žlabů - doporučovaný spád je přibližně 5 až 10 % (5 - 10mm na každý metr). Optimální spád je podmínkou pro odvod vody z vaší střechy.
  3. Zvažte instalaci sněhových zábran:

    Sníh na střeše může vypadat malebně, ale jeho hromadění představuje reálné nebezpečí - a to nejen pro samotnou střešní konstrukci, ale zejména pro lidi, auta a majetek v okolí domu. Váha sněhu - jeden metr čtvereční mokrého sněhu o výšce 30 cm může vážit i přes 100 kg. Lavinový efekt - jakmile se sněhová masa uvede do pohybu, nabírá rychlost a sílu. Sněhové zábrany jsou relativně nenákladným opatřením v porovnání s potenciálními škodami nebo - v nejhorším případě - újmou na zdraví.

  4. Zkontrolujte izolaci a větrání podkroví:

    O izolaci a větrání podkroví se často mluví v souvislosti s úsporou energie, ale jejich význam pro zdraví střechy v zimních měsících bývá podceňován. Teplo z vytápěného domu přirozeně stoupá vzhůru. Odvod vlhkosti - i při sebelepší parozábraně proniká do konstrukce určité množství vodní páry z interiéru. Je důležité zkontrolovat, zda nejsou větrací otvory ucpané například hnízdy nebo nečistotami, a to jak přívodní otvory u okapu, tak odvodní u hřebene. Pokud plánujete zateplení střechy, řešte vždy současně i větrání.

  5. Zabezpečte střechu proti škůdcům:

    S příchodem zimy a klesajícími teplotami nehledají útočiště jen lidé. Hlodavci, ptáci a další živočichové se instinktivně snaží najít teplé a chráněné místo, kde přečkají nepříznivé počasí. Nejúčinnější ochranou je prevence - tedy zabránit škůdcům v přístupu dříve, než se usadí. Při utěsňování nezapomeňte zachovat funkční větrání střechy! Větrací otvory nezakrývejte zcela, ale opatřete je mřížkou s dostatečně jemným okem (max. Proti myším: max. 6 mm, proti ptákům: max. 10 mm, proti kunám: max. 15 mm). I při sebelepší prevenci je důležité střechu a podkroví pravidelně kontrolovat. Při kontrole půdy použijte baterku a prohlédněte i těžko přístupná místa - rohy, prostor za trámy, okolí komína.

Další důležité kontroly po zimě

Jedním z klíčových úkonů, které je na konci zimy třeba provést, je kontrola střechy a okapů. Veškerá poškození je přitom vhodné zachytit co nejdříve, dokud jsou náklady na opravy minimální a dokud nedošlo k rozsáhlejším škodám nejen v místě poškození, ale i na přilehlých konstrukcích.

  • Vizuální kontrola střešního pláště:

    Tu kontrolujeme nejprve ze země a následně i ze žebříku nebo z půdy přímo pohybem po střeše (samozřejmě pokud to střecha umožňuje, tj. pokud jsme instalovali nášlapy nebo pochozí lávky). Posoudíme i stav střešní krytiny z hlediska jejího stáří, zda nedochází k rozpadu materiálu a není třeba přistoupit k nahrazení jednotlivých tašek či celé krytiny. U plechových střech je důležité zkontrolovat spojovací body a ujistit se, že nedošlo k uvolnění nebo zkroucení plechů. Zaznamenat bychom měli i změnu v rovině střechy, tedy prohlubně, zvlnění nebo jiné deformace, které mohou poukazovat na problém s laťováním nebo konstrukcí krovu.

    Čtěte také: Více o dřevěných konstrukcích střech

  • Kontrola okapů:

    Přestože jsme je čistili před zimou, když opadalo listí ze stromů, i po zimě bychom měli zkontrolovat, že jsou prázdné a odtoku vody nepřekáží nečistoty. Listí, větvičky nebo i kusy mechu stržené sněhem ze střechy odstraníme jak ze žlabu, tak i ze svodů a z odtoků. Při čištění zkontrolujeme, zda je okap stále správně upevněn a pod mírným sklonem odvádí vodu do svodu - který je správně sesazen a upevněn. Jakékoli uvolněné nebo poškozené spoje by do budoucna mohly představovat velký problém.

  • Kontrola půdy:

    Kontrolujeme, zda trámy krovové konstrukce nenesou známky vlhkosti, plísně nebo hniloby. Pokud nám dělají vrásky divoká zvířata, která se v sezónně dobývají do půdních prostorů, zkontrolujeme i zda stále drží mřížky proti proniknutí ptáků do půdních prostor. Pokud máme problémy s kunami, zkontrolujeme, zda jsou mřížky nejen správně upevněné, ale i nepoškozené - nejvhodnější samozřejmě je, abychom již před prvním osazením zvolili mřížky z materiálu, který vynalézavé pokusy kun vydrží.

  • Kontrola komína:

    Komín kontrolujeme jak při kontrole střešního pláště z exteriéru, tak i z interiéru. Stejně jako v ostatních případech, i v tomto hledáme praskliny nebo jiné typy poškození. Cihly komínu by měly držet na místě bez známek uvolnění. Okolí komína by mělo umožňovat snadný přístup a jeho čištění.

  • Kontrola prostupů a střešních oken:

    Prostup na střechu by měl dobře těsnit a neumožňovat zatékání do půdního prostoru. Zkontrolujeme střešní okna v interiéru. Pokud jsou na střeše solární panely, měli bychom věnovat pozornost i jim - zejména jejich úchytům, které by po zimě měly stále být nepoškozené a neuvolněné, a prostupům střechou. Stejně jako všechny prostupy, i ten u fotovoltaiky by měl umožnit prostup kabeláže do půdních prostorů, ale již ne prostup vody.

Oprava děravé střechy

Jak opravit děravou střechu? Možností je více, záleží na tom, jak velké je poškození a z čeho je střecha vyrobena. Na menší poškození se ale vždycky hodí tmel. Jeho pomocí zacelíte drobné díry i praskliny. Pokud je otvor větší, nepomůže nic jiného, než poškozený díl vyměnit. Je-li to možné, děravý střešní díl můžete vyměnit.

Kdy na děravou střechu použít tmel

Střešní bitumenový tmel můžete použít na zacelení menších prasklin a děr. Obvykle platí, že tmelem se dá zacelit otvor o velikosti maximálně 25 milimetrů. Omezení je i na druhé straně škály - minimální šířka tmelené spáry by měla mít alespoň dva až tři milimetry. To proto, aby se do ní tmel vůbec dostal. Pokud jsou tyto parametry splněny, můžete tmel použít. Tmel se kromě nouzových oprav střechy hodí také na tmelení střešních lišt nebo okapů. Bitumenový tmel není samospásné řešení a používá se hlavně na provizorní opravy poškozené střechy.

Pozor na teplotu

Práce s bitumenovým tmelem má svá specifika. Prvně je potřeba dodržet aplikační teplotu. Nesmí mrznout, ani být tropické vedro. S tmelem pracujte v rozmezí teplot plus 5 až plus 30 stupňů Celsia. Jinak riskujete, že tmel nebude mít parametry, které u něj výrobce deklaroval. Po dobu několika hodin po aplikaci tmelu nesmí přijít do kontaktu s vodou, takže pokud se schyluje k dešti, práci raději odložte.

Jak tmelit

Kromě samotného tmelu budete potřebovat také aplikační pistoli na kartuše. A to je všechno. Kartuši s bitumenovým tmelem vložte do pistole, odřízněte její ucpávku, našroubujte aplikační špičku a můžete začít pracovat. Povrch, který budete tmelit, musí být zbaven nečistot, prachu a nesmí být mastný. Jinak můžete tmel použít jak na plechovou, tak i na betonovou střešní krytinu. Pokud plech v místě aplikace koroduje, korozi odstraňte a postižené místo přetřete barvou. Poté, co jím otvor vyplníte, zahlaďte místo štětcem namočeným do roztoku mýdlové vody. Samotný nástroj pak po práci umyjete v technickém benzínu. Po vytvrzení tmelu, což trvá několik hodin, ho můžete přetřít barvou, která odpovídá odstínu vaší střechy. Při práci se tmelem pracujte v rukavicích - bitumen totiž skvěle drží nejen na plechu a betonu, ale ještě líp na pokožce a z rukou jde velmi špatně umýt.

Opravy většího rozsahu

Pokud je poškození střechy většího rozsahu, je potřeba přistoupit k rozsáhlejším opravám. Pokud je střecha ve špatném stavu, krytina se začíná rozpadat, praská a na některých místech je evidentně děravá, není čištění vapkou vůbec vhodné a nátěr by představoval zbytečně vyhozené peníze. Někdy dokonce ani nestačí opravit střechu, nýbrž stavební konstrukci nad ní, která se začíná rozpadat a odpadávající materiál poškozuje tašky. Může jít o komín, ale třeba i štít u složitějších konstrukcí.

Při použití skládané krytiny nebo drážkovaného plechu musíme pro zimní sněhovou nadílku kalkulovat s dalšími okolnostmi, které se týkají hydroizolací. Střecha se navrhuje tak, aby nedocházelo k pronikání tuhých srážek do konstrukce střechy. Na zmiňovanou normu navazují Pravidla pro navrhování a provádění střech (vydal Cech KPT ČR), které pojistné hydroizolace ve střechách rozdělují do tří stupňů těsnosti. Navíc samotný výrobce skládané střešní krytiny uvádí vlastní požadavek na pojistnou hydroizolaci, přesněji řečeno na její použití při různých sklonech. Základní tzv. bezpečné sklony přitom u jednotlivých druhů krytiny začínají v oblasti okolo 25º. Pro sklony vyšší pak platí, že postačí navrhovanou pojistnou hydroizolaci pouze přeložit. Vodotěsné podstřeší vytvořené vhodnými pojistnými hydroizolacemi sice zvýší finanční náklady při realizaci, ale ušetří mnohem větší náklady spojené s řešením vzniklých potíží.

Co se týká okapů, tam je rada velmi prostá, pravidelně čistit. Při jejich čištění navíc zjistíme, zda již nejsou plechové prvky prorezlé a zda by nebylo třeba uvažovat o výměně. Může se také stát, že je třeba vyměnit pouze konkrétní díl okapního systému, případně okapní žlaby seřídit tak, aby voda ze střechy tekla právě do nich. Důležitý je také sklon žlabů směrem ke svodům, jinak se voda začne hromadit, kde nemá. To jsou též jednodušší řešení případných problémů.

Oprava komínů

Vrcholy komínů starých zanedbaných domů mívají vypadané spáry, a tak dochází jejich pomalému chátrání. Bývají nakloněny směrem k severu, jelikož na větrem exponované straně bývají spáry nejvíce vyfoukané. K přezdění nám bohatě stačí dobrá vápenocementová malta a kvalitní cihly- druhotně použité. Samotný vršek komínu zpevníme betonovým zakončením. Abychom dostali na komín od kominíka revizní zprávu a tím ho v podstatě „zkolaudovali“, je potřeba starý komín vyvložkovat nerezovými či keramickými vložkami. Bez revize komínu riskujeme nejen pokutu, ale také především újmu na zdraví. Abychom nerezovou trubku, která může být i ohebná, protáhli celým komínem, musí mít komín uvnitř dostatek místa. Může se stát, že jsou v komínu nerovnosti, způsobené maltou, či jakýmkoliv odolným předmětem, které je třeba odstranit. Pakliže selžou všechny naše pokusy o odstranění překážek pro instalaci nové vložky, můžeme přistoupit k frézování komínů. To probíhá tak, že odborník spustí do komína seshora frézu, která odebírá vnitřní materiál tak, aby byl vytvořen kontinuální prostor pro umístění nerezové vložky. Samotná fréza je tvořena rotujícími řetízky, které odebíráním malých částí zvětšují vnitřní průměr komínu. Další součástí komína jsou komínová dvířka, která by měla být v takové výšce, aby se pod ně po jejich otevření vešel kýbl a saze bylo snadné vymést.

Práce na plochých střechách v zimě

Okolnosti nás někdy donutí realizovat plochou střechu s izolací z asfaltových pásů v zimě. Velmi kvalitní natavitelné pásy z elastomerového asfaltu mají ohebnost dokonce až -35 °C. Z těchto údajů je zřejmé, že s kvalitními modifikovanými pásy lze při dodržení nezbytných opatření pracovat i při teplotách pod +5 °C. Zejména pásy z elastomerového asfaltu mají příznivější a tím i bezpečnější parametry při práci za chladu. Při ještě nižší teplotě již může docházet k potížím pracovníků na stavbě a tím k ohrožení spolehlivosti realizace střešního pláště. Kromě nízké teploty však často sehrává negativní roli i vítr, jehož působení může znamenat i při daleko příznivější teplotě než uvedených do -5 °C výrazné zpomalení prací, vyšší spotřebu propanbutanu a větší riziko nedokonalého natavení pásů. Pro aplikaci samolepících pásů, bývá zpravidla hraniční teplotou jejich spolehlivé lepivosti +10 °C.

Často dochází k natavování asfaltových pásů na vlhký podklad s jinovatkou nebo za mrholení, takže opět nedojde k plnoplošnému natavení asfaltových pásů. Hromosvody jsou součástí převážné většiny plochých střech. Vlastní vedení hromosvodu se pochopitelně vede nejen po střeše, ale také po fasádě budovy. Na ploché střeše se určitá část vedení hromosvodů umísťuje a montuje na podpěry. Vedení hromosvodu musí být řádně vypnuté, aby odolalo např. působení větru. Právě nevhodně vyrobené podpěry (popř. nedokonalá podložení podpěr) mohou střešní krytinu poškodit. V dnešní době jsou již k dispozici ke střešní krytině velmi šetrné podpěry hromosvodů, které mají plastovou dosedací plochu. Tyto podpěry je vhodné použít např. u plochých střech se střešní krytinou z elastomerových bitumenových pásů.

Povlaková střešní krytina se může poškodit např. i při opravě krytiny ploché střechy nebo některých jejích dalších prvků (oplechování atik, světlíky, antény atd.), a to zejména tehdy, když dodavatelská firma na zpětnou montáž hromosvodů zapomene. Hromosvod s litinovými podpěrami stočený na nové střešní krytině je nebezpečný nejen pro vlastní střešní krytinu, ale i z bezpečnostního hlediska budovy a jejího okolí. Obdobně je tomu u odložených, již nepotřebných antén a u dalších obdobných zařízení na střechách budov.

Z uvedeného je zřejmé, že střechy jsou složitými konstrukcemi, nad kterými se musí přemýšlet. Nestačí se jen slepě držet pravidel, vždycky je nutné je správně použít v konkrétní situaci. Tím, kdo za takové racionální řešení zodpovídá, je řemeslník. V konečném důsledku je to on, kdo zavinil, že do střechy pronikly vodní srážky nebo voda v tuhém skupenství. Nepomůže mu ani fakt, že dodržel předpisy výrobce, Pravidla pro navrhování a provádění střech i normy. Ruku v ruce s kvalitním provedením střechy jde i používání kvalitních materiálů. Vydatné letní deště prověřily stav vaší střechy jen částečně. Tím skutečným testem bývá vždy teprve zimní období.

tags: #derava #strecha #v #zime #reseni

Oblíbené příspěvky: