Vše o tepelné izolaci dešťového odpadního potrubí

Dešťové odpadní potrubí odvádí srážkové vody především ze střech a zpevněných ploch v objektu. Zahrnuje trubky, tvarovky, příslušenství (např. vpusti) a drobné objekty (např. revizní šachty). Srážková voda z plochých střech se obvykle sbírá do vnitřních dešťových odpadních potrubí, u šikmých střech se srážkové vody svádějí do vnějších odpadních potrubí. V chladném období odtéká dešťovým odpadním potrubím studená dešťová voda, která s sebou strhává studený venkovní vzduch.

Pokud dešťová voda neprotéká, proudí dešťovým odpadním potrubím vzduch z kanalizace nad střechu. V době, kdy dešťovým odpadním potrubím neodtéká dešťová voda, bude jím stoupat vzduch. Bude přisáván vztlakem buď z vnějšího prostředí, nebo ze svodného potrubí kanalizace.

Proč izolovat dešťové odpadní potrubí?

Důvodů k izolaci potrubí je více, přičemž téměř vždy je hlavním důvodem hospodárnost provozu a zabránění kondenzaci. Snížením tepelné ztráty v rozvodech tepla dochází ke snížení provozních nákladů. Izolací lze zabránit až 80 % tepelných ztrát. V chladném období odtéká dešťovým odpadním potrubím studená dešťová voda, která s sebou strhává studený venkovní vzduch, čímž ochlazuje prostory uvnitř budovy. Doba, kdy je dešťová voda sváděna potrubím ze střechy, je poměrně krátká, takže nemá na klima uvnitř budovy prakticky vliv. Pouze na vnějším povrchu potrubí, pokud není potrubí izolováno, může kondenzovat vlhkost. K tomu dochází v případě, když teplota na vnějším povrchu potrubí klesne pod teplotu rosného bodu vzduchu v prostředí obklopujícím dešťové odpadní potrubí.

Při teplotě vnitřního prostředí 20 °C nastane kondenzace na vnějším povrchu potrubí při teplotě dešťové vody ≤ 12 °C. Tato úvaha platí pro případ, kdy je tepelný odpor stěny potrubí nízký. Oba uvedené jevy (ochlazování prostor a kondenzace) je nutné omezit tepelnou izolací. Přitom postačí poměrně tenká izolace o tloušťce 20 mm se součinitelem tepelné vodivosti ≤ 0,05.

Výběr izolačních materiálů

Tepelné izolace potrubí se doporučuje provádět v souladu s příslušnými právními předpisy. Pro návrh hospodárné tloušťky tepelné izolace potrubí byly vypracovány různé počítačové programy. Tyto programy umožňují návrh vhodné tloušťky izolace na základě zadaných údajů. Výrobci u svých výrobků uvádějí nejdůležitější vlastnosti tepelněizolačních materiálů, které se rozdělují na fyzikální, tepelné a protipožární (bezpečnostní).

Čtěte také: Techniky návlekové izolace a jejich aplikace

Typy izolačních materiálů

Izolační materiály se dělí podle hlavních surovin, ze kterých se vyrábí:

  • Pěněný polyetylen (PE): Surovinou pro výrobu je ropa. Je charakteristický nízkou tepelnou vodivostí, je pružný, flexibilní a nenasákavý, což znamená, že nepřijímá vlhkost, která značně snižuje tepelněizolační vlastnosti materiálů. Snadno se zpracovává, lepí a je recyklovatelný.
  • Minerální vlna (skelná nebo kamenná): Je vyráběna především z vyvřelých hornin (čedič a dolomit) nebo skla s pojivem. Má dobré tepelněizolační a akustické vlastnosti. Používá se pro vysoké teploty protékajících látek. Ve vlhkém prostředí musí být opatřeny ochrannou hliníkovou fólií.
  • Syntetický kaučuk EPDM (elastomer): Má podobné složení i vlastnosti jako polyetylen, s vysokým odporem proti difuzi vodní páry, nízkou tepelnou vodivostí a vysokou ohebností. Vhodný je také pro venkovní rozvody (např. k solárním panelům atd.).
  • Polyuretanová pěna (PUR): Patří k izolačním materiálům na organické bázi. Používá se hlavně pro izolace větších průměrů potrubí.

Nejmenší odolnost proti teplotě z těchto materiálů má pěněný polyetylen.

Vlastnosti izolačních materiálů

Mezi nejdůležitější vlastnosti izolačních materiálů patří:

  • Součinitel tepelné vodivosti λ: Nejčastěji se pohybuje od 0,025 do 0,3 W·m-1·K-1. Konkrétní číslo závisí na teplotě, jak ukazuje tabulka níže.
  • Nasákavost: Krátkodobá nasákavost (obvykle max. 1 % obj.).
  • Teplotní odolnost: Nejvyšší provozní teplota dopravované látky a teplota na straně fólie (závisí na materiálu izolace, např. 100 °C / 100 °C pro PE).
  • Požární klasifikace: Viz ČSN EN 13501-1+A1.

Následující tabulka ukazuje závislost součinitele tepelné vodivosti na teplotě pro vybrané izolační materiály.

Materiál Teplota (°C) Součinitel tepelné vodivosti (W·m-1·K-1)
Pěněný polyetylen 0 0,038
Pěněný polyetylen 20 0,040
Minerální vlna 0 0,035
Minerální vlna 50 0,042
Syntetický kaučuk 0 0,036
Syntetický kaučuk 20 0,038

Výrobci zveřejňují podrobnější údaje v technických listech nebo na internetu. Údaje v tabulkách je třeba brát s rezervou, konkrétní hodnoty se mohou lišit. Některé firmy uvádějí pro kamennou vlnu teplotu až 750 °C, zatímco u jiných výrobků z kamenné vlny je tato teplota mnohem nižší.

Čtěte také: jak správně instalovat potrubí pod omítku

Formy tepelněizolačních výrobků

Tepelněizolační výrobky pro izolaci potrubí se rozdělují na:

  • Izolační trubice: Dodávají se v tyčích nebo v kotoučích (nekonečné hadice). Často jsou podélně dělené s „zámkem“, který brání tepelným ztrátám. Povrch může být upraven hliníkovou fólií vyztuženou mřížkou ze skelných vláken, se samolepicí páskou pro dokonalé uzavření pouzdra.
  • Rohože: Mají odlišný tvar od trubic. Dodávají se jako stočené pásy, nejčastěji z kamenné vlny. Vyrábějí se nejčastěji v šířkách 500, 600 a 1000 mm a tloušťce od 20 mm až do 125 mm. Rozlišujeme rohože lamelové a na pletivu. Lamelové rohože mají minerální vlákno uloženo kolmo k hliníkové fólii a udržují si stálou tloušťku i v ohybech. Rohože na pletivu se rovněž vyrábí z čedičové vlny připevněné na drátěném pozinkovaném pletivu a mohou být použity pro teploty i přes 600 °C.
  • Pásy: Slouží k izolaci armatur. Vyrábějí se z lehčeného pěněného polyetylenu nebo syntetického kaučuku. Tloušťka se pohybuje od 2 do 10 mm.

Montáž tepelné izolace

Při realizaci se často dopouštíme chyb, proto je podrobněji popsána tato montáž. Správné izolování potrubí zahrnuje izolaci trubic, tvarových kusů (kolena, oblouky, T kusy) a izolace armatur zapojených do potrubí. Pro kvalitní provedení je třeba používat správný tepelněizolační materiál a nářadí. Nářadí dodá většina firem vyrábějících tepelně izolační výrobky. Patří sem posuvné měřítko, skládací metr, podložka na řezání, dřevěný hranolek a montážní návod.

Potřebné nářadí

  • Pokosník: Umožňuje řezání tepelněizolačních trubic z pěněného PE pod přesným úhlem, pomocí kterých se vyrábí kolena, oblouky a T kusy.
  • Speciální nůž: Má délku čepele nejméně 20 cm a je určen pro řezání tepelněizolačních trubic. Je důležité, aby byl ostrý, aby nevznikaly "zuby" a spoj se mohl špatně slepit.
  • Šablona pro řezání: S pěti výřezy se používá při výrobě kolen a oblouků.
  • Sada výkružníků: Používá se pro izolace trubek od 12 mm do 60 mm. Je třeba s nimi točit rukou na izolační trubici, nikoliv tlouct kladivem.

Teplota pro izolační práce by měla být ideálně kolem +15 °C. Postup prací tepelných izolací je poměrně jednoduchý, izolace se však musí provádět svědomitě.

Postup izolace potrubí

  1. Příprava: Před montáží tepelné izolace je třeba potrubí očistit. Plocha je tak zbavena nečistot a mastnoty pro pozdější přelepení páskou.
  2. Řezání trubic: Izolační trubice se rozřeže na potřebnou délku (přesně kolmo). Doporučuje se přidat k délce ještě 1 až 2 % (1 až 2 cm na každý metr délky) pro eliminaci smrštění.
  3. Rozříznutí a nasazení: Ostrým nožem se izolační trubice rozřízne po celé své délce. Řez je nutno provádět s citem, aby se nerozřízla protilehlá strana trubice. Trubice se rozevře a nasune na izolované potrubí.
  4. Lepení: Rozříznutá trubice se slepí předepsaným lepidlem. Lepidlo z plechovky se musí před použitím řádně promíchat. Lepidlo se nanese na obě strany tepelněizolační trubice. Strany se pak k sobě krátce a pevně přitlačí. Doba schnutí lepidla se pohybuje podle teploty a vlhkosti vzduchu od 3 do 15 minut. K úplnému vytvrzení lepidla dochází až za 30 až 40 hodin.
  5. Zajištění spoje: Tepelněizolační trubice se po délce v místě řezu přelepí páskou. Pro zajištění podélného spoje doporučují výrobci vzdálenosti pásek asi 15 cm od sebe. V místech příčných spojů se páska omotá po obvodě tepelněizolační trubice. Doporučená vzdálenost pásek je 50 cm.

Izolace tvarových kusů a armatur

Při izolaci tvarových kusů a armatur je třeba používat montážní přípravky k tomu určené a pracovat velmi pečlivě. Oblouky či kolena se sestavují ze 4 segmentů. T kusy se vyrobí pomocí pokosníku, rozřežou se, přiloží na potrubí a slepí. V jedné izolační trubici se vyřeže otvor pomocí výkružníku, do kterého se pak zasune protikus, který se k první trubici přilepí. Důležité je, aby nářadí bylo vždy ostré.

Izolace armatur patří nedílně k izolaci potrubí a nelze ji vynechat. Z termokamery je zřejmé, že neizolovaným ventilem uniká do místnosti teplo stejně jako neizolovaným potrubím. Práce při izolaci armatur probíhají ve dvou etapách:

Čtěte také: vše o systému KG (PVC)®

  1. Tělo armatury se omotá samolepicí páskou.
  2. Přes izolační pásku se nasune tepelněizolační trubka s vyřezaným otvorem pro ovládací kolečko či páku na armaturu a řádně se slepí. Je důležité, aby se armatura mohla volně otevírat a zavírat.

V některých případech se provádí izolace armatury jen tepelněizolační páskou, pokud to projektant povolí. Při obalování páskou nesmí zůstat na armatuře nezaizolované místo.

Izolace polyuretanovou pěnou

Tepelné izolace potrubí se mohou provádět také z polyuretanové pěny, hlavně pro izolace větších průměrů potrubí. Použije se předizolované potrubí, které je již z výroby tepelně zaizolované. Na stavbě se provede spojení potrubí a místo spoje se dodatečně zaizoluje vstříknutím izolační PUR pěny do krycího potrubí. Po vytvrzení je potrubí tepelně zaizolované. Případný přebytečný materiál, který pronikne na povrch krycího potrubí, se odstraní.

Časté chyby při instalaci izolace

Při realizaci izolace potrubí se často dopouštíme chyb, které mohou snížit účinnost izolace a vést k tepelným ztrátám. K nejčastějším chybám patří:

  • Špatná volba materiálu: Izolace s velkým průměrem, kdy vznikne mezera mezi trubkou a vnitřní stěnou izolace, neplní správně svou funkci. Je třeba zvolit vhodný materiál s dostatečnou tepelnou izolací.
  • Nedbalá montáž: Chyby, jako je nedodržení správných vzdáleností mezi izolačními trubicemi nebo nedostatečné zaizolování v místech závěsů, vedou k úniku tepla.
  • Poškození izolace: Pokud je izolace poškozena zvenčí nebo shora, může se zhoršit její tepelněizolační schopnost.
  • Nedostatečný difuzní odpor proti vlhkosti: Ve vlhkém prostředí se zhorší některé vlastnosti tepelné izolace.
  • Nesprávná tloušťka izolace: Pokud je drážka ve stěně pro potrubí příliš úzká, může izolační materiál tlačit na omítku stěny, což vede k vydutí stěny a narušení omítky.
  • Nezafixované spoje: Spoje, které nejsou dostatečně slepené nebo pojištěné sponkami, se mohou v průběhu času povolit, čímž potrubí zůstane v některých místech zaizolované jen částečně.

Je nezbytné dodržovat doporučené vzdálenosti izolovaných trubek od sebe a od stavebních konstrukcí, aby nebyla narušena správná funkce celé otopné soustavy nebo jiných technických zařízení. Izolace v drážkách ve stavebních konstrukcích navrhuje projektant. Zvláště je nutné dbát na to, aby izolace neomezila možnost úplného otevírání nebo uzavírání armatury.

tags: #vše #o #destove #odpadni #potrubi #v

Oblíbené příspěvky: