Pokládka hydroizolace na jílovitý podklad: Komplexní průvodce

Správně provedená hydroizolace je základem pro správně fungující a staticky vyhovující dům bez vlhkých zdí a plísní. Nikdy byste neměli podceňovat důležitost hydroizolace základů, obzvláště když jde o spodní tlakovou vodu. Správně aplikovaná hydroizolace základů pomáhá zabránit vnikání spodní vody do struktury stavby. Voda může totiž způsobit vážné škody na vaší nemovitosti, pokud není řádně izolována. Tento článek se zaměřuje na detail hydroizolace základů a možnosti celkové realizace svépomocí, zejména na jílovitém podkladu, kde je ochrana proti vlhkosti zvláště kritická.

Proč je hydroizolace základů důležitá?

Základy jsou doslova páteří vašeho domu - všechno na nich stojí. A protože jsou v přímém kontaktu s půdou, která bývá často plná vlhkosti (zvláště jílovitý podklad zadržuje vodu), správná ochrana je naprosto klíčová. Bez kvalitní hydroizolace může voda snadno proniknout do konstrukce, způsobit popraskání zdiva, zvýšit vaše účty za energie a dokonce podpořit vznik plísní, které ohrožují vaše zdraví. Hydroizolace základů proto není jen technický detail, ale zásadní krok, jak zajistit, aby váš domov zůstal suchý, pevný a příjemný na dlouhá léta.

Hydroizolace základové desky je důležitá pro bránění vodě a vlhkosti v pronikání do konstrukce budovy. Tato metoda izolace hraje kritickou roli ve stavebnictví ze dvou hlavních důvodů:

• Prevence pronikání spodní vody do základové desky - Voda a vlhkost mohou způsobit vážné a často nákladné škody na stavebních materiálech, což může vést k problémům, jako jsou plísně, koroze nebo strukturální poškození.
• Zachování životnosti stavby - Díky správné hydroizolaci může stavba lépe odolávat vnějším vlivům, což prodlužuje její životnost a snižuje potřebu oprav.

Hydroizolace hraje zásadní roli v ochraně budov před nepříznivými účinky vlhkosti, zejména před vznikem a šířením plísní. Ty mohou způsobit řadu problémů, včetně zdravotních rizik i poškození konstrukce domu. Zde je několik způsobů, jak hydroizolace chrání proti růstu plísní:

• Omezení vlhkosti - Hydroizolace základové desky brání pronikání vody, což zabraňuje vytváření prostředí pro růst plísní.
• Prevence kondenzace - Kvalitní hydroizolace základů zabraňuje vzniku kondenzace, snižující riziko rozvoje plísní.
• Zachování kvality vzduchu - Hydroizolace základů podporuje lepší kvalitu vzduchu tím, že zabraňuje růstu plísní a bakterií.

Je ale důležité zdůraznit, že vytvoření dodatečné bariéry proti vodě v základech nevyřeší vlhkost ve zdech. Může pouze přispět k jejímu snížení a podpořit účinnost dalších stavebních zásahů a využití technologií vedoucích k odvlhčení domu.

Čtěte také: Vodorovné palubky: krok za krokem

Typy hydroizolací a jejich volba

Hydroizolace je obvykle realizována ve formě asfaltových pásů a fólií, stěrkových hmot či různých nátěrů. Na trhu je dnes několik osvědčených možností, které se liší způsobem aplikace, vlastnostmi i cenou. Pojďme si je představit podrobněji:

1. Asfaltové pásy - klasika, která nezklame

Asfaltové pásy jsou stálicí v oblasti hydroizolace a mnoho odborníků na ně nedá dopustit. Jsou pevné, odolné a zvládnou ochránit základy před vlhkostí po dlouhá léta. Pro tyto účely se využívají asfaltové pásy, které v dnešní době často chrání nejen proti vodě, ale i proti radonu (dle míry radonového rizika).

Co na nich oceníte?

• Dlouhou životnost, vysokou odolnost vůči mechanickému poškození a relativně příznivou cenu.
• Ideální pro rovné povrchy a větší plochy.

Na co si dát pozor?

• Vyžadují odbornou instalaci, protože je nutné je správně natavit a zajistit jejich dokonalé přilnutí k povrchu.
• Příprava podkladu musí být precizní, aby nedošlo k problémům s těsností.

Na trhu je v dnešní době mnoho druhů asfaltových hydroizolačních pásů. Základní rozdělení je na oxidované a modifikované asfaltové pásy. Dále pak proti radonu nebo pouze proti vlhkosti. S hliníkovou vrstvou nebo bez ní. Dle projektu by se měly dávat dvě vrstvy, jednu pouze proti vlhkosti, druhou proti radonu. Některé hydroizolace zároveň slouží jako izolace proti spodnímu radonu.

Typy asfaltových pásů:

• Oxidované pásy: Jsou méně odolné proti mechanickému poškození, hůře zpracovatelné při nízkých teplotách, nelze je ohýbat do kolmých úhlů a vlivem UV záření rychle degradují. Oproti modifikovaným pásů mají nižší životnost. Proto se v rámci izolace základů pokládají spíše jako roznášející nebo doplňující vrstva, rozhodně však nad úrovní terénu.
• Modifikované pásy (např. SBS): Jsou elastické, více odolné vůči UV záření a ohebné dle typu i při minusových teplotách až do -25 °C. Tyto pásy vynikají bezporuchovostí vodotěsných izolací a dlouhou životností. Na našem trhu převažuje prodej pásů s modifikací SBS. Používají se u středně a více náročných staveb.
• Typ A (bez krycí asfaltové vrstvy): Papírové lepenky impregnované asfaltem. Nemají asfaltovou krycí vrstvu.
• Typ R (nesvařovatelné): Tloušťka asfaltové krycí vrstvy do 1 mm. Používají se na provizorní zakrytí střech a jako podkladní, separační a parotěsná vrstva v případě souvrství plochých střech.

2. Tekuté hydroizolační hmoty - moderní a flexibilní řešení

Tekuté hydroizolace na bázi bitumenu nebo polyuretanu jsou stále populárnější, zejména díky své flexibilitě a snadné aplikaci. Dodávají se v tekutém stavu. Po nanesení na podkladní vrstvu vytváří kompaktní hydroizolační vrstvu. Dobře vám může posloužit například tekutá guma Kanada.

Proč je zvolit?

• Snadno se nanášejí štětcem, válečkem nebo stříkáním, přilnou ke každému povrchu a vytvoří souvislou vrstvu bez spojů.
• Perfektní pro členité základy a těžko přístupná místa. Díky těstovité konzistenci je tekutá guma snadno aplikovatelná na libovolný povrch bez zbytečných komplikací, a to i v případě, že povrch je nepravidelný, nerovný nebo svislý - což je úkon, který bývá obvykle dost nákladný při použití tradičních membrán či izolačních pásů. Za pomocí tohoto materiálu tak zvládnete hydroizolaci základů svépomocí.

Co zvážit?

• Vyšší pořizovací náklady a nutnost dodržení technologických postupů, aby izolace skutečně splnila svůj účel.

3. Fóliové izolace - lehká a praktická volba pro nové domy

Fóliové hydroizolace se stávají oblíbenou volbou zejména u novostaveb. Jsou lehké, snadno se s nimi manipuluje a jejich instalace je rychlá. Umělohmotné fólie se spojují horkým vzduchem nebo lepením.

Čtěte také: Doba schnutí betonu

Jaké mají výhody?

• Jednoduchost instalace, odolnost vůči UV záření a nízká hmotnost, díky které jsou ideální pro moderní stavby.
• Navíc jsou šetrné k životnímu prostředí.

Co naopak nemusí vyhovovat?

• Často vyžadují pečlivé zpracování detailů a spojů.

4. Cementové stěrky - ochrana v kombinaci s pevností

Cementové hydroizolační stěrky jsou spolehlivým řešením pro oblasti, kde je vyžadována vysoká odolnost vůči tlaku vody a mechanickému zatížení. Často se využívají pro izolaci sklepů a podzemních částí staveb.

Proč je zvolit?

• Vysoká pevnost a odolnost vůči tlaku vody z nich činí ideální volbu pro náročné podmínky.
• Navíc dokážou spojit hydroizolaci s mechanickou ochranou povrchu.

Co je třeba mít na paměti?

• Aplikace stěrek je náročnější a vyžaduje odborný přístup.
• Důležité je zajistit rovný a pevný podklad, aby stěrka dobře přilnula.

Jak vybrat hydroizolaci pro váš dům?

Volba správné hydroizolace je klíčová - a rozhodně nejde o univerzální řešení, které sedne každému domu. Než se pustíte do výběru, zamyslete se nad několika důležitými faktory, které vám usnadní rozhodování:

• Jaký typ stavby máte? Novostavby a rekonstrukce mají rozdílné nároky. U moderních domů můžete využít fóliové izolace nebo tekuté hmoty, které se snadno aplikují na rovné a nové povrchy. Starší stavby často vyžadují odolnější materiály, jako jsou asfaltové pásy, aby se vypořádaly s nerovnostmi a vyšší vlhkostí.
• Jaká je míra vlhkosti? Je váš pozemek suchý, nebo se spodní voda ráda drží těsně pod povrchem? Pro domy ve vlhkých oblastech nebo v blízkosti řek a rybníků je nezbytné zvolit silnější a odolnější materiály, které zvládnou vysoké zatížení vlhkostí. Typickým příkladem jsou jílovité podklady, které vodu zadržují.
• Kde se váš dům nachází? Lokalita hraje důležitou roli. Pokud stavíte v oblasti s vysokou hladinou spodní vody, sáhněte po řešeních s maximální odolností, jako jsou cementové stěrky nebo vícevrstvé asfaltové pásy. Naopak v suchých oblastech můžete ušetřit a zvolit jednodušší systém.
• Jaký máte rozpočet? Hydroizolace je investicí, která se dlouhodobě vrátí, ale vždy je dobré mít představu o nákladech. Asfaltové pásy patří mezi cenově dostupné varianty, zatímco tekuté izolace nebo fólie bývají o něco dražší. Pamatujte, že vyšší počáteční výdaje mohou znamenat méně starostí v budoucnu.

Tip: Zvažte konzultaci s odborníkem, který vám doporučí nejlepší řešení na míru vašemu domu. Hydroizolace je sice skrytá vrstva, ale její správná volba je základem pro spokojené bydlení.

Kolik hydroizolace stojí?

Ceny hydroizolace závisí na použitém materiálu a velikosti izolované plochy. Abyste měli lepší představu, připravili jsme pro vás přehled typů hydroizolace a jejich orientační ceny:

Tip na závěr: Nezapomeňte při kalkulaci připočítat i náklady na přípravu povrchu a instalaci. Ať už zvolíte jakýkoli typ hydroizolace, myslete na kvalitu - ta vám ušetří spoustu starostí v budoucnu.

Čtěte také: Jak na nášlapné kameny ve štěrku

Krok za krokem: Postup realizace hydroizolace

Správný postup hydroizolace je zásadní pro její účinnost. Každý krok musí být proveden precizně a v souladu s technologickými doporučeními výrobce izolačních materiálů. Chyby v aplikaci mohou vést k selhání celé hydroizolace a následným nákladným opravám. Proto je důležité znát jednotlivé fáze procesu a věnovat pozornost detailům. Následující přehled popisuje krok za krokem celý proces realizace hydroizolace, od přípravy podkladu až po finální kontrolu.

1. Analýza a posouzení stavu konstrukce

Prvním krokem je důkladná analýza stávajícího stavu konstrukce. Zjišťuje se přítomnost vlhkosti, trhlin, nerovností nebo jiných vad. V případě rekonstrukce je nutné odstranit staré vrstvy hydroizolace a posoudit jejich stav. V této fázi se také rozhoduje o vhodném typu hydroizolačního systému (např. asfaltové pásy, tekuté membrány, fólie, stěrky, injektáže).

2. Příprava podkladu

Nosný podklad musí být rovný, suchý, zbavený nečistot, stejnoměrně jemně drsný, nesmí být porušený prasklinami ani smršťovacími trhlinami. Před aplikací je nutné zajistit, aby byl povrch základové desky čistý, hladký a kompletně suchý. Podklad nesmí vykazovat žádné nedostatky, které by mohly negativně ovlivnit aplikaci. Důležité je odstranit všechny nečistoty, jako je prach, uvolněné částice, mastnotu a odlupující se nátěry či pásy na základové desce, aby se zajistila dobrá přilnavost.

Prvním, a často podceňovaným krokem celého procesu, je očištění nečistot z betonového povrchu. Zameťte z betonové desky veškeré kamínky a hlínu tak, aby byl povrch dokonale připravený na penetrační nátěr. Ještě předtím zkontrolujte, zda na desce nejsou zatuhlé zbytky malty nebo stavebního lepidla - pokud ano, tak je seškrábněte. Deska by měla být hladká bez výčnělků. V místech vyústění kanalizačního potrubí se v těsné blízkosti trubky občas vytvořili nánosy betonu, které je potřeba opatrně oklepat kladivem a prach i s kusy betonu zamést. Chtěli bychom mít trubku čistou, aby mohlo dojít ke správnému nanesení hydroizolace.

Nerovnosti se vyrovnávají stěrkami nebo opravnými maltami. V případě betonových konstrukcí se doporučuje aplikace penetračního nátěru, který zlepší přilnavost hydroizolační vrstvy.

3. Aplikace penetračního nátěru

Penetrační nátěr se nanáší na suchý a čistý povrch, který sjednotí podklad a především zajistí lepší přilnavost hydroizolačního materiálu k základové desce. K nátěru penetrace je lepší štětec než váleček, s štětcem vyplníte póry betonové desky efektivněji, práce však bude trvat déle. Na druhou stranu bude práce trvat déle než s válečkem. Špinavá penetrace má menší účinnost, vyvarujeme se jejímu zašpinění chůzí. Pokud je velmi zašpiněná například prachem, je třeba ji očistit. Penetrační asfaltový nátěr slouží jako podklad pro lepení asfaltového pásu. Přidává se zejména z důvodu lepší přilnavosti hydroizolačního pásu. Nátěr aplikujte i na boční stranu betonového základu (postačí 150 mm).

Penetraci stačí rozmíchat v nádobě a za pomoci obyčejného malířského válečku nanést po obvodu desky v šířce přibližně 1 m (pokud nebudete dávat hydroizolaci přes desku, je třeba natřít větší šířku). Penetrační nátěr naneste v souvislé vrstvě na základovou desku v šířce 0,7 až 1 m v místech obvodových a nosných stěn.

Penetrační nátěr vybírejte s ohledem na zvolený systém. Poraďte se s výrobcem asfaltového pásu. Detailní postup aplikace penetračního nátěru naleznete na obalu výrobku či v jeho technickém listu. Teplota konstrukce a ovzduší by při případné penetraci neměla být nižší než 8 °C. Při penetraci nesmí na nosný podklad pršet nebo sněžit. Také nesmí být povrch pokrytý jinovatkou, námrazou a vlhkostí.

4. Aplikace hydroizolační vrstvy

Samotná aplikace závisí na zvoleném typu hydroizolace. Hydroizolační pás má šířku 1 metr a bude se ukládat s přesahem 15 cm přes okraj desky, z důvodu budoucího vytvoření zpětného spoje. Dlouhé asfaltové pásy je nejlepší rozmotat na plochu, na kterou mají být posléze navařeny, srolovat je z obou stran ke středu a poté začít se samotnou aplikací. Pro snadnější pokládku hydroizolačního pásu si nejprve rozvineme celou roli v místě, kde ji budeme lepit k betonu. Urovnáme dle potřeby a poté srolujeme z obou krajních stran na střed. Získáme tak větší jistotu, že pás bude nanesen rovně.

Aplikace asfaltových pásů

K aplikaci hydroizolace je zapotřebí pouze plynový hořák s propan-butanovou lahví a nejlépe dva pracovníci. Po zaschnutí asfaltové penetrace se můžeme pustit do natavování asfaltových pásů. Na takové natavování hydroizolace základů se výborně hodí ruční plynový hořák. Roli asfaltového pásu položíme na zem a za stálého natavování podkladu i role jí pomalu rozbalujeme a zároveň tím přitavujeme k podkladu. Je to rutinní jednoduchá práce, při které brzy objevíme systém, jak asfaltový pás nenatavit příliš, nebo naopak málo. Je potřeba, aby byly plochy nataveny co možná nejvíce rovnoměrně, aby nevznikaly vzduchové bubliny.

Pásy se musí překrývat minimálně o 10 cm. A to nejen jednotlivé vrstvy mezi sebou, ale i u stěn, kde leží původní hydroizolace zdiva. Přesahy jednotlivých asfaltových pásů by měly být okolo 10 cm. Tři asfaltové pásy by měly být napojeny spojem tvaru písmene „T.“ Čtyři asfaltové pásy nesmí vytvářet křížové spoje. Důkazem dokonale nataveného spoje je výlitek roztaveného asfaltu z přesahu pásu. Přesahy mezi jednotlivými pásy by měly být na delší straně minimálně 10 cm a na kratší straně alespoň 15 cm. Pokud se vám stane, že se pás odmotává křivě, je lepší ho odříznout olamovacím nožem, pás srovnat a začít natavovat znovu. Postupujte až do okamžiku, kdy máte celou plochu pokrytou.

Při nahřívání hydroizolace je nutné dostatečně roztavit spodní vrstvu. Nesmí ovšem dojít k propálení hydroizolace a tím pádem k jejímu poškození. Plamen musí spodní vrstvu pásu nahřát do lehce lepivého stavu, nikdy ho nesmí propálit. Roli hydroizolačního pásu nesmíte natavit do takové míry, abyste ji propálili. Pás musí být rozteklý do prostoru tak, aby dobře přilnul k povrchu.

Hydroizolaci během nahřívání rozmotávejte po malých částech. Po tom, co natavíte celý obvod budoucího domu, se dostanete zpět k místu první pokládky pásu. Ve většině případů se začíná a končí v rohu betonového základu. Napojení těchto dvou částí pásu musí být provedeno precizně. Přesah je dán minimálně 100 mm. Nezapomeňte spoje řádně přitlačit.

Hydroizolace základové desky asfaltovými pásy - přesah asfaltového pásu by měl být minimálně 100 mm pro napojení dalšího asfaltového pásu. Minimální výška hydroizolace nad terénem by měla být min. 300 mm. Pokud se rozhodnete přitavit pás i na bocích desky, přesah by měl být minimálně 50 mm (nejlépe 80-100 mm). Pokud tavíte i boční stranu základů, i tam by měl být přesah 100 mm.

Aplikace tekutých hydroizolací

Tekuté hydroizolace se nanášejí válečkem, štětcem nebo stříkáním. Obvykle se aplikují ve dvou až třech vrstvách s předepsanou tloušťkou. Aplikace tekuté gumy je rychlá a efektivní. K jejímu nanesení na základovou desku lze využít váleček, běžný štětec nebo airless stříkací zařízení. Tekutá guma začíná ihned po aplikaci schnout, na dotek je suchá během 1-4 hodin a úplně zaschne do 24 hodin při 20°C a 50% relativní vlhkosti. Je však třeba mít na paměti, že v nižších teplotách nebo při vyšší vlhkosti se může doba schnutí prodloužit až na několik dní. Doporučujeme si projít technický list tekuté gumy, který zodpoví všechny dotazy týkající se aplikace tekuté gumy.

Pokládka samolepicích asfaltových pásů

Před pokládkou samolepicích asfaltových pásů musí být konstrukce ze silikátových, savých a plechových materiálů (vyjma materiálu na bázi EPS) ošetřena vhodným penetračním nátěrem pod asfaltové pásy, aby se vytvořil hladký, lesklý povrch. U svislých ploch je dosažení lesklého povrchu penetračním nátěrem nezbytné pro trvalou stabilitu pásů.

Samotné lepení provádějte při současném odvíjení role (rozkulování) a snímání ochranné silikonové folie na spodní straně pásu. Jinak se k folii na přesahu pás nenávratně přilepí, neboť silikonem je ošetřena pouze spodní strana pásu. Poté sejměte ochrannou silikonovou folii na podélných přesazích a spoje řádně pojistěte přítlačným válečkem pro asfaltové pásy. Realizace dalších vrstev by neměla být provedena s prodlevou delší než jeden měsíc.

5. Ošetření detailů a prostupů

Nejčastější příčinou poruch hydroizolace jsou špatně provedené detaily - rohy, dilatační spáry, prostupy potrubí. Tyto části musí být pečlivě utěsněny pomocí speciálních pásků, tmelů nebo předtvarovaných prvků. Doporučuje se použití výztužných tkanin pro zvýšení odolnosti v kritických místech. Pásy se prodávají nejčastěji v rolích šíře 1 m. Zjistěte si dopředu, kolik materiálu budete potřebovat. Na staveništi si materiál v polovině rozřízněte čili budete mít pás v šířce 0,5 m. Metrový pás je příliš velký a zbytečný, pokud máte obvodové zdivo o šířce 0,4 m.

V místech, kde se vám bude protínat hydroizolační pás a potrubí (popř. chráničky) musíte být obezřetní při tavení. Určitě nepoužívejte hořák v těsné blízkosti těchto plastových rour. Postup je takový: Ve chvíli, kdy se budete přibližovat k vývodům, pás odřízněte. Nařežte si jeho délku, tak, abyste měli přesahy 100 mm na každé straně pro napojení. Pás si dopředu natavte hořákem a v co nejmenším časovém úseku přiložte (navlékněte) mezi potrubí. Zde je dobré pás ještě přitlačit k desce.

Úprava rohu lze provést několika způsoby. Předně záleží, jaký roh upravujeme. V případě vnitřního rohu tvoříme náběh pomocí cementové malty. V případě vnějšího rohu máme více způsobů: buď zbrousíme vytvrdlý beton nebo hranou kladiva po částečném ztvrdnutí (po odbednění, 1 nebo 2 dny po odbednění) a nebo pomocí zaobleného nerezového hladítka v den betonáže (po mírném zatuhnutí betonu). Nejlehčí je poslední způsob. Nejlevnější je pak kladivo.

U prostupů je dobré si pás kousek za prostupem uříznout, směrem k prostupu naříznout a pečlivě izolovat okolo. Případná těžko dostupná místa či místa s nemožností použití hořáku lze řešit tekutou hydroizolační stěrkou či samolepicím pásem. Důležité je zajistit, aby se pásy nikde neodlupovaly od podkladu. Myslete také na to, že asfaltový pás musí být na vnitřní straně zdiva nataven s přesahem minimálně 100 mm pro napojení dalšího asfaltového pásu. V místech, kde ústí kanalizační trubka jsme hydroizolaci ukončili zhruba 20 cm za trubkou. Poté provedli rovný řez směrem k trubce a kolem trubky vyřízli v izolaci kulatý otvor. Stejně jsme napojili druhý pás, který pokračoval od trubky směrem dál po obvodu desky. V prostoru kanalizačního potrubí má pak hydroizolace dvě vrstvy.

6. Kontrola a testování

Po dokončení aplikace je nutné provést vizuální kontrolu a případně zkoušku těsnosti (např. vodní zkoušku u plochých střech). Zjištěné nedostatky je třeba ihned opravit. V některých případech je vhodné provést i měření vlhkosti nebo termovizní kontrolu. Hydroizolace základové desky je položená a nyní se můžete pustit do zdění hrubé stavby.

7. Ochrana hydroizolace

Hydroizolační vrstva musí být chráněna před mechanickým poškozením, UV zářením nebo chemickými vlivy. Používají se ochranné vrstvy - geotextilie, ochranné potěry, dlažby, štěrkové násypy apod. Vodorovné izolace chráníme betonovou mazaninou nebo lepenkou, kobercem, textilií (jedná se o dočasnou ochranu). Svislé hydro-izolace chráníme cihelnou přizdívkou nebo betonem. U podzemních částí stavby je nutné zajistit drenážní systém pro odvod vody.

Dodatečná hydroizolace základů

Dodatečná hydroizolace nemůže zcela nahradit stavební opatření, která se dělají u novostaveb. I částečné zvýšení odolnosti základů proti vodě však vlhkostním poměrům stavby prospěje. A často se to týká právě majitelů venkovských chalup, kde je vlhkost výsledkem založení stavby na neizolovaných kamenech nebo původně nedostatečné a postupem času zvětralé hydroizolace základů domů stavěných před lety svépomocí.

V principu není odizolování základů nijak složité, ale počítejte s tím, že jde o poměrně pracnou záležitost. A je třeba mít se na pozoru před některými nástrahami, které sebou zásah do založení stavby může přinést. Nepodceňujte je, protože nevhodně zvolený postup může způsobit i statické narušení domu. Základy domu je vždy nutné alespoň částečně odkopat.

Kombinace materiálů při sanaci základů

Chcete-li se však inspirovat obvyklým postupem profesionálních firem při sanaci základů, nezůstávejte jen u nopové fólie. Je vždy dobré opravit po odkopání základů i obnažené zdivo. Obvykle to znamená vyplnění spár a vyrovnání zdi cementovou maltou či stěrkou a následné nanesení vrstvy hydroizolační stěrky na odhalené základy i část zdiva, která bude následně opět zakryta.

tags: #pokládka #hydroizolace #na #jílovitý #podklad #postup

Oblíbené příspěvky:

• tipy na odstranění zbytků lepidla z oken
• Vše o obkladových panelech do kuchyně
• Vše o vápenných omítkách a nátěrech
• Jak vybrat obklad Fineza Idole Bílý Perleť
• Objevte svět dřevěných vozidel a knih