PergolyVápenné nátěry a omítky: Tradice a moderní využití
Vápno je po staletí symbolem čistoty a odolnosti. Naše vápenné barvy a omítky vycházejí z této tradice, spojují historické receptury s moderní zpracovatelností a zajišťují dlouhou životnost i výjimečný vzhled. Vápno přirozeně reguluje vlhkost, brání vzniku plísní a vytváří matný, jemně lesklý efekt, který rozjasní každý prostor.
Produkty jsou bez syntetických pojiv, plastů a emisí.
Jak vápenné omítky přispívají ke zdravému vnitřnímu klimatu?
Vápno je vysoce propustné a reguluje vlhkost. Zcela přirozeným způsobem potlačuje růst plísní a neutralizuje škodliviny. Vápenné omítky bývaly nejběžnějším typem omítek. I dnes však mají některé nezaměnitelné a nenahraditelné vlastnosti jak pro stavbu, tak i pro její obyvatele.
Vlastnosti vápenných omítek mají příznivý účinek na zdravé bydlení. Velká plocha omítky, která je schopná přijímat vodu v podobě páry i kapaliny (je porézní a nasákavá), se významně podílí na pohlcování vlhkosti vyprodukované v interiéru, a tedy na snižování vlhkosti prostředí při náhlé produkci vodní páry při vaření, sušení prádla, ale i při dýchání. Tato schopnost vápenných omítek souvisí s jejich vysokou nasákavostí. Nasákavé omítky mají schopnost v době poklesu vlhkosti v interiéru neabsorbovanou vodu zase uvolňovat - až do přirozené rovnováhy. Omezení výkyvů vlhkosti v interiéru je příznivé pro lidi nebo zvířata, ale třeba i pro historický nábytek, knihy nebo obrazy.
Není-li v místnosti vysoká vlhkost prostředí, vodní pára se nesráží na oknech či na jiných nenasákavých chladnějších plochách (např. na zdech), a proto na nich nemohou vznikat zdraví škodlivé plísně a bakterie. Vysokou nasákavost mohou vykazovat i omítky hliněné. Na rozdíl od nich však omítky vápenné obsahují vápno, a to má samo o sobě ještě antibakteriální účinky. A tak bílení vápnem byla a dodnes je velmi účinná prevence vzniku plísní a bakterií. Nižší či nulový podíl cementu dělá vápenné omítky méně pevnými, ale zároveň zajišťuje jejich prodyšnost a schopnost přizpůsobit se pohybům konstrukce. Vápenná omítka je (po vyschnutí malty a jejím přirozeném zpevnění) velmi porézní a nasákavá úprava povrchu zdiva.
Čtěte také: Složení venkovní omítky
Zdravé bydlení s vápennou omítkou a vápennou barvou - v době viru Corony
V současné situaci s koronavirem musíme obzvláště pečovat o náš imunitní systém. Zdravé životní prostředí k tomu může významně přispět. Ti, kteří tráví hodně času mezi svými čtyřmi stěnami kvůli domácím kancelářím, zkrácenému pracovnímu úvazku a omezením při opouštění domu, by měli dbát na to, aby se ve vnitřním ovzduší šířilo co nejméně škodlivin a alergenů.
Obnova a zachování historických památek
Pro historické budovy se doporučuje zejména speciální forma vápna: hydraulické. Hydraulické vápno je díky svým přirozeným vlastnostem uznávaným pojivem v památkové péči. Je vysoce odolné vůči agresivní vodě a solím a neobsahuje sádru, cement, síru a hlinitany. Vhodná pro restaurování a renovaci jemných omítkových ploch historických budov. Obzvláště vhodná pro renovaci historických budov. Vápenná omítka pro historické stavby. Vhodná na vápenné a sanační omítky. Bezzementové pojivo při přípravě omítek a malt s vysokou paropropustností. Hydraulické trasové vápno do omítek a malt snižuje rizika vzniku výkvětů. Na fasádu zámku Třemošnice byly použity omítky Satsys, jejichž přírodní vápenné složení je podle výrobce vhodné na rekonstrukci soklů a fasád starších domů v památkových zónách. Vápenné barvy a omítky Paulín jsou minerální, přírodní a vysoce paropropustné materiály určené pro renovace historických fasád, památkově chráněných objektů i difuzně otevřených staveb. Moderní vápenné nátěry Paulin jsou vyvinuty s ohledem na současné klimatické podmínky v České republice, včetně kolísání teplot, UV záření a znečištění ovzduší. Vápenné nátěry jsou jedním z nejvhodnějších řešení pro památkové objekty. Vápenná barva netvoří na povrchu uzavřený film. Chemicky se propojí s minerálním podkladem pomocí karbonatace. Při správné aplikaci může mít vápenný nátěr životnost desítky let.
Vápenné omítky historické
Jedinečnou skupinu vápenných omítek tvoří vápenné omítky historické. Vedle toho, že se nemalou měrou podílejí na dlouhověkosti historických staveb, jsou to současně i autentické ukázky toho, jak se vyvíjel vkus našich předků a s ním i umění omítat a zdobit stěny omítkami a omítky pak výmalbami či dokonce nástěnnými a nástropními malbami. I v umění nástěnné a nástropní malby hrálo vápno významnou roli, tak v technice fresky (malby na čerstvou vápennou omítku) nebo i technice secca, kdy vápno bylo jedním z řady pojiv barevné vrstvy.
Avšak i zcela prosté, z našeho současného pohledu nedokonale rovné, mnohokrát vyspravované a přetírané staré omítky mají pro staré domy neobyčejný význam. Fasádě nebo interiéru stavby propůjčují malebnost a těžko nenahraditelnou patinu stáří. Jak důležitá je tato patina stáří pro vnímání výjimečnosti starých domů si často uvědomíme až v okamžiku, když nová dokonale rovná a hladká omítka s ostrými hranami a jednolitým zářivě bílým nebo ostře barevným nátěrem zcela promění původní archaickou atmosféru místnosti. Nebo dokonce podobu celé stavby, jedná-li se o nevhodně provedenou omítku na fasádě. A to jsou jen některé důvody, proč se v posledních desetiletích věnuje záchranně historických omítek stále větší pozornost. Každá stavba, která nese historické omítky, je z památkového hlediska hodnotnější. Lze ji přirovnat k historickému obrazu, který již dlouho nebyl přemalován a ze kterého se můžeme poučit, jak a co se v minulosti malovalo, ale i jaké materiály a postupy se k tomu používaly.
Historie vápna a pigmentů v nástěnném malířství
Termický rozklad vápence (výpal vápna) patří k nejstarším chemickým technologiím, objeveným a využívaným člověkem. K objevu došlo patrně náhodou při zahřívání vápencových kamenů na vyšší teploty. Pálené a hašené vápno se používalo prokazatelně ke stavebním účelům (malty, omítky, nátěry) již v období neolitu (mladší doba kamenná, cca 8000 až 5000 let př. n. l.). Na našem území se vápno používá od 10.-11. století. V roce 932 postavil kníže Boleslav svůj hrad s pomocí vápenné malty.
Čtěte také: Průvodce výběrem přechodových lišt
Historie používání pigmentů je stará jako lidstvo samo. Již z paleolitu se zachovaly nádherné skalní a jeskynní malby. Bylo při nich použito pigmentů přírodního původu - různé hlinky a okry s různým obsahem oxidů železa a jiných kovů (odstíny žluté, červené, fialové, hnědé, šedé a černé). Jako pojivo se používala voda, zvířecí tuk, možná i krev.
V Egyptě (od cca 3 000 př. n. l.) se malovalo na stěny omítnuté vápenosádrovou omítkou v tenké vrstvě. V pozdějším období (cca 3. st. př. n. l.) se používala jako podklad pod nástěnné malby vrstva křídy pojená klihem nebo vícevrstvá vápenná omítka s vysoce leštěným povrchem. Malby sloužily hlavně kultu mrtvých, proto se s nimi setkáváme nejčastěji v hrobkách.
Antika objevila techniku fresky, která později dosáhla největšího rozkvětu v 16. století v Itálii a rozšířila se i do ostatních zemí. Při této technice se nanášejí pigmenty v suspenzi ve vápenné vodě na čerstvou vápennou omítku. Při následné karbonataci dojde k pevné chemické vazbě mezi pigmenty a vápnem, takže freska je neobyčejně trvanlivá. Tato technika má však i stinnou stránku - nelze provádět dodatečné retuše.
V současné době i přes prudký rozvoj výroby nátěrových hmot nacházejí vápenné nátěry stále svoje místo. Používají se například z důvodu zachování autentického stavu stavebních památek, a dále tam, kde se uplatní desinfekční účinky vápenné suspenze (vysoké pH hubí patogenní mikroorganismy).
Ultramarin - historie a příprava pigmentu
Ultramarin (neboli lazurit) je hlinitokřemičitan sodno-vápenatý spadající do skupiny foidů. Z mineralogického hlediska se jedná o tektosilikát a člen sodalitové skupiny. Je to zpravidla namodralý až sytě modrý minerál, ale může mít barvu fialovou, zelenou nebo růžovou. Přibližný chemický vzorec minerálu je (Na,Ca)8(AlSiO4)6(SO4,S,Cl)2. Lazurit tvoří součást horniny lapis lazuli, ve které se podílí na jejím složení 25 až 40 %.
Čtěte také: Silikonová omítka: Použití a výhody
Vysoká cena tohoto přírodního pigmentu dala popud k jeho umělé přípravě, což se podařilo v roce 1828 Giumetovi ve Francii a Gmelinovi a Köttigovi v Německu. Ultramarin je relativně levný, nejedovatý, ve vodě nerozpustný, stálý na vzduchu a na světle. Je však stálý pouze v zásaditém nebo neutrálním prostředí, v kyselém prostředí se rozkládá za uvolňování sulfanu (H2S). Proto se výborně hodí jako pigment právě k barvení vápenných nátěrů.
Obecně se syntetický ultramarin připravuje výpalem složek obsahujících křemík, hliník, sodík a síru. Jako suroviny se nejčastěji používají kaolin, zeolit, křemelina, síran nebo uhličitan sodný a prášková síra nebo sulfid sodný. Výpal probíhá zpočátku v redukčním prostředí. Výroba tedy využívá běžné a relativně levné suroviny. Velkým problémem je však vlastní technologie výpalu a dalšího zpracování produktu. Síra částečně vyhořívá na oxid siřičitý, který uniká do okolí a musí být z ekologických důvodů zachycován. Dalším odpadním produktem je silně znečistěná voda po vypírání produktů. V současné době průmyslová výroba ultramarinu u nás i ve světě prakticky zanikla. Zánik výroby byl zapříčiněn zejména výše zmíněnými ekologickými aspekty technologie.
Cílem prací bylo připravit v laboratorním měřítku vzorek ultramarinu a ověřit tak dnes již historický technologický postup, kterým se v minulosti vyráběl. Byly provedeny řady pokusů s různými složeními směsi, teplotami a dobami výpalu. Kýžený výsledek se dostavil až při pokusu č. 8, kdy byla žíhána směs metakaolinu, bezvodé sody, síry a kalafuny v uzavřeném platinovém kelímku při 730 °C po dobu 48 hodin v elektrické peci. Vypálený produkt byl sytě tmavomodré barvy.
Fázové složení produktu bylo stanoveno RTG difrakční analýzou na aparatuře Bruker D8 Advance s Cu anodou (λKα = 1,54184 Å) a variabilními divergenčními clonami při Θ-Θ reflexní Bragg-Brentano parafokusační geometrii. Pro porovnání byla provedena fázová analýza též u komerčně vyrobeného práškového ultramarinu, který se nacházel z dávných dob v našem archivu vzorků.
| Minerál | Vzorek | Vzorek č. |
|---|---|---|
| Lazurit | Připravený vzorek | 8 |
| Lazurit | Komerční preparát | - |
Podařilo se v laboratorním měřítku zrekonstruovat prakticky zaniklou techniku přípravy pigmentu ultramarinu. Připravený vzorek měl dokonce poněkud vyšší obsah lazuritu než kdysi vyrobený komerční preparát.
Typy vápenných nátěrů a omítek
- Bahenní vápenná barva - plněná: charakter jemného nátěru (zrnitost 0,5 mm).
- Jednosložková minerální barva na bázi vápna: Pro regulaci vlhkosti v interiéru.
- Minerální vápenná barva: na bázi modifikovaného vápna, minerálních plniv, speciálních pryskyřic a velmi bílých inertních příměsí. Matná finální povrchová úprava minerálních povrchů pro exteriér i interiér, kde se požaduje vysoká prodyšnost a přirozený matný povrch minerálního charakteru.
Příprava a míchání vápenných omítek
Vápenné omítky jsou připraveny z vápna, písku a vody. Protože příprava vápenné malty byla v minulosti samostatným řemeslem, je zjevné, že postupů přípravy malty bylo více. Pro její přípravu se používalo vápno ve formě vápenné kaše, suchého vápenného hydrátu (dnes nejdostupnější forma vápna), ale i vápna nehašeného, tedy kusového.
Vápenná malta se používá hlavně na vnitřní omítky stěn a stropů. Plnivem je v ní kopaný nebo říční písek, pojivem hašené vápno nebo namočený vápenný hydrát. Lze do ní přidávat i různé přísady pro zlepšení vlastností omítky. Míchá se zpravidla v poměru 1 díl vápna a 3 díly písku. V každém případě by mělo být ve směsi dostatek pojiva, aby se směs dobře zpracovávala. Příliš vysoký podíl vápna však kvalitu omítky nezlepšuje, naopak sníží její pevnost a způsobuje po vyzrání vznik jemné sítě vlasových trhlin v omítce.
Štuková malta je hustší vápenná malta, která je směsí vápna a jemného prosátého říčního nebo kopaného písku v poměru 1:3. Do směsi je možné přidat i cement, který by měl tvořit asi padesátinu celkového množství namíchané štukové omítky.
U vápenných omítek počítejte se spotřebou zhruba 140 až 210 kg vápna na jeden krychlový metr písku. Pro vnější štukové omítky nebo vnitřní omítky do vlhkého prostředí počítejte se spotřebou zhruba 250 kg vápenného hydrátu na jeden krychlový metr písku. Poměrně široké hmotnostní rozmezí spotřeby vápna je dáno různou kvalitou vápna. Je třeba si optimální množství vám dostupné značky vápna vyzkoušet.
Vápenocementová malta se míchá ze směsi vápna, cementu a písku. Je určena pro vnější i vnitřní omítání zdí ve vlhkém prostředí, případně k omítání stěn v místech, vystavených většímu opotřebení (např. schodiště). Na stropy a stěny se míchá v poměru 140 kg vápna a 60 kg cementu na krychlový metr písku. Orientační poměr dílů ve směsi je 1 lopata hašeného vápna, 1 lopata cementu a 3-5 lopat písku. Je třeba počítat s tím, že cement snižuje prodyšnost omítky a tím pádem i schopnost zdiva „dýchat,“ proto se například u rekonstrukcí starých domů s neizolovanými základy (případně izolovanými pouze jílovou mazaninou) striktně doporučuje použití vápenných omítek bez cementové složky.
Příklady použití vápenných omítek
- Vápenná hrubá omítka vnitřní: jednovrstvá omítka, která se nahazuje v tloušťce 10-15 mm, povrch omítky se zatře dřevěným hladítkem. Použití je vhodné na půdách, štítech, komínech.
- Vápenná hladká omítka vnitřní: nahazuje se jako jednovrstvá o tloušťce 15 mm nebo jako dvouvrstvá o tloušťce jádra 15 mm a štuk o tloušťce 5 mm. Do malty se přidává dostatečně jemný písek, abychom mohli povrch dobře uhladit plstěným hladítkem.
- Hrubá vápenná omítka vnější: jednovrstvá omítka tloušťky 15-20 mm.
Aplikace vápenných nátěrů
Broušení podkladu, napouštění podkladů, zpevňování omítek. Zkouška konzistence, přilnavosti a tónu barvy.
Vápno má pro nástěnnou malbu význam jako barva i jako pojivo, je též dobrým dezinfekčním a izolačním prostředkem. Vápenná barva musí být řídká (vápenné mléko) a musí dobře lazurovat. Na finální úpravu v místnosti, pro extra jemný povrch, který se snadno vyhlazuje. Vápenná barva pro nanášení musí být řídká a cezená. Barvu nanášíme všemi směry nebo každou vrstvu jiným směrem. Čím pomaleji vápenný nátěr vysychá, tím je pevnější. Vápno nestačí vytvrdnout a nátěr pak práškovatí, proto je vhodné nátěr nanášet za vlhkého počasí nebo brzy zrána. Před nanášením barvy vlhčíme čistou studenou vodou.
Novou pačokovanou vápennou omítku přebrousíme a oprášíme. Klihovou malbu z omítky odstraníme seškrabáním za mokra nebo umytím. Štětkou nanášíme 1 až 3 vrstvy vápenné barvy. Při bílení celé místnosti nemusí být strop definitivně ukončen. Budeme-li stěny malovat barevně, nejprve strop vybílíme definitivně, šlehnutím šňůry vyznačíme hranici mezi stropem a stěnami. Dobře se nanáší válečkem, štětkou a štětci. Barvy dobře kryjí a vrstvy nejsou šmouhovaté. Po ukončení práce všechny pomůcky několikrát umyjeme v čisté vodě.
Tónování vápenných nátěrů
Vápennou barvu můžeme tónovat, avšak jen pigmenty stálými v alkalickém prostředí. Více pigmentu snižuje tvrdost nátěru. Vápenné kaše a suspenze hydrátů vápenatých od nepaměti používaly nejen pro přípravu malt a omítek, ale také jako krycí nátěry pro interiéry i exteriéry. Vápenné nátěry se vyznačují silnou zásaditostí. Proto lze pro jejich barvení použít pouze pigmenty, které jsou v silně zásaditém prostředí stálé. Další podmínkou je stálost na světle.
V minulosti to byly hlavně přírodní hlinky a okry - zemité jílovité pigmenty žluté až červené barvy s různým obsahem různých oxidů železa. Odstíny těchto pigmentů lze značně ovlivnit jejich řízeným výpalem. S pozdějším rozvojem chemické výroby se uplatnily uměle vyrobené minerální pigmenty na bázi oxidů kovů - železa (červená, hnědá, žlutá, černá), manganu (šedá, černá), chromu (zelená) a dalších. Vápenné barvy Paulin tuhnou přirozeným procesem karbonatace. Podklad musí být soudržný, bez nesoudržných vrstev a ideálně před aplikací navlhčený. Podklad musí být soudržný, čistý, zbavený nesoudržných vrstev a ideálně před aplikací navlhčený.
Bezpečnost práce a skladování
Na očích máme ochranné brýle, případně na rukou gumové rukavice, pokožku na obličeji potřeme pleťovým krémem. Je třeba dodržovat pokyny výrobce pro skladování a použití.
Barvou potřísněné okolí průběžně utíráme hadrem.
Vápenné nátěry pro fasády
Naše eshopová kategorie nabízí širokou paletu vysoce kvalitních vápenných barev značky Paulín. Vápenná fasádní barva je skvělou volbou pro ochranu a ozdobu vaší fasády. Nabízíme vápenné barvy na fasádu, které vynikají svou trvanlivostí a odolností. Jsou ideální pro vnější nátěry, protože poskytují pevný a stálobarevný povrch, který odolává nepříznivým povětrnostním podmínkám. Objevte výhody vápenných barev od značky Borma Wachs a vyberte si tu správnou volbu pro váš projekt. Naše vápenné barvy jsou ekologické, bezpečné a snadno aplikovatelné. Fasádní vápenné nátěry italského výrobce Paulín jsou určeny, jak na fasády, tak i interiérová výmalba např. kostelů apod. Vybírat můžete z klasické bílé vápenné barvy nebo využít širokou paletu barevných odstínů.
Ochrana zdiva před vlhkostí a solemi
Také na fasádách zdiva starých staveb mají vápenné omítky svoji nezastupitelnou roli. Chrání zdivo před mechanickým poškozováním, ale chrání jej velmi účinně také proti vzlínající vlhkosti a poškozením solemi. A opět to souvisí s jejich vysokou nasákavostí, tedy schopností přijímat kapalnou vodu. Jak to funguje na fasádě? Velká většina historických staveb postavených před koncem 19. století na venkově i později není v dnešním smyslu slova izolována proti zemní vlhkosti. Základy zdiva vyrůstají nad neupravený terén. Zemní vlhkost tedy může do zdiva pronikat, vsakovat se.
Celá stavba byla totiž postavena a uchována tak, že se voda může odpařovat plochou podlahy či okolím stavby. Jen když je opravdu vlhko a mokro, voda pronikne i do zdiva. Ale protože následně může nasáknout až do vápenné omítky či vápenného nátěru odpaří se a v omítce (nikoli ve zdivu) se ukládají ve vodě rozpustné soli. Když se omítka solemi nasytí, což se zpravidla dělo a děje v tzv. soklové části dobře udržovaného zdiva, tedy nízko nad terénem, omítka se ze soklu otluče a nahradí se novou vápennou omítkou. Vlastní zdivo se solemi nekontaminovalo, ochránila jej omítka.
Řada neizolovaných historických staveb takto funguje i dnes. Tedy za předpokladu, že plochy pro odpařování zemní vlhkosti jsou ve stavbě a v jejím okolí dochovány alespoň v původním rozsahu. V opačných případech, které jsou dnes bohužel častější, je nadměrná vlhkost neizolovaných staveb jednou z hlavních příčin poruch staveb, po nichž často následují finančně náročné, a ne vždy dlouhodobě úspěšné stavební zásahy. Právě na takových stavbách mají vápenné nasákavé omítky své místo. Mohou výše uvedeným mechanismem zdivo chránit před jeho kontaminací solemi až do vyřešení problému. A navíc, protože projevy vlhkosti jsou na nasákavých omítkách velmi dobře vidět, lze na rozsahu vlhkostních map sledovat, zda jsou odvlhčovací opatření úspěšná. Nasákavé omítky se v těchto případech přímo nazývají omítkami obětovanými. Jsou dočasnou vrstvou na povrchu zdiva, kterou lze poškodit a zasolit (na rozdíl od zdiva), a tedy obětovat do doby, než bude problém vyřešen.
Cemix jádrová omítka vápenná je použitelná k omítání všech klasických stavebních materiálů, tedy k vytváření podkladu pod vnitřní štukové a šlechtěné omítky.
tags: #vápenné #nátěry #na #omítky
