Detail opracování komínu ploché střechy

Komíny patří k nejvíce namáhaným dílům stavby. V porovnání s obvodovým zdivem, na něž působí teploty v rozmezí -25 až +50 °C, déšť a nárazy větrů, působí na zdivo komínu rozdíl teplot 10 až 300 °C (při vznícení sazí však až 1 000 °C), vodní páry ve spalinách spolu s kyselinou sírovou a siřičitou, popřípadě dusičnou, a tlakové rázy, které vznikají při zapínání a startování hořáků na kapalná a plynná paliva, a mechanické vlivy při čištění komínů. U přetlakových a vysokopřetlakových komínů působí stálý přetlak v komínovém průduchu.

Typy komínů a jejich konstrukce

Dříve než začnete s výstavbou komína, musíte se rozhodnout, jaké palivo do něj budete dávat. Na výběr máte z klasických třech typů - tuhá, kapalná a plynná paliva. Pro různé typy paliv musí být určité parametry komínového průduchu.

Komín může být umístěn takřka kdekoli. Technologie výstavby komínů je různá. Komín se může zdít, a to jak z cihel nebo tvárnic, tak i třeba z kamene. Dalším způsobem je komín monolitický. Ten bývá většinou ze železobetonu a jeho oprava je vždy složitější. Poslední technologií je komín montovaný. Materiálově může být ze železobetonu i z kovu, jehož dílce se skládají a připevňují do jednoho celku.

Komíny se dělí dle počtu plášťů na jednoplášťové, dvouplášťové, tříplášťové a víceplášťové (používají se pouze výjimečně).

• Jednoplášťový komín má vnitřní část pláště vymazanou pouze cementovou maltou. Tyto komíny už se v zásadě nepoužívají, ale pořád jsou k vidění ve starých budovách.
• Dvouplášťový komín má plášť vyvložkovaný, a to většinou ze šamotových, nerezových či keramických vložek.
• Tříplášťový komín je vytvořen speciálními tvarovkami, které mezi pláštěm a vložkou vytvoří vzduchovou mezeru.

Průduchy se navrhují v různých půdorysných tvarech. Nejčastějšími tvary jsou kruhové - nejvýhodnější z hlediska volného proudění spalin, čtvercové, obdélníkové či oválné. Důležitá je také plocha průřezu. Úzké komíny jsou do 400 m², střední komíny nad 400 m² a nad 2025 m² označujeme průchod jako průlezný. Minimální dovolený průřez komínového průduchu se odvíjí od druhu paliva. Dále může být průduch přímý nebo uhýbaný. Úhyb se dovoluje do sklonu max. K připojení spotřebičů na komínový průduch slouží tzv. sopouch. Sklon napojení sopouchu do komínového průduchu závisí na tloušťce komínového pláště.

Čtěte také: Vlastnosti lakovaných MDF dvířek

Požadavky na prostupy komínů stavebními konstrukcemi

Každá stavba, pro jejíž vytápění je nutné navrhnout a zrealizovat konstrukci komína, vyžaduje správně vyřešit a provést prostupy stavebními konstrukcemi. Jedním z nich je prostup skladbou střechy. Než přejdeme k ukázce konkrétních řešení, je nutné se zamyslet nad požadavky kladenými na prostupy komínů stavebními konstrukcemi. Vzdálenost komína od hořlavých materiálů není zdaleka jediný požadavek na prostup komína střechou. Musíme si uvědomit, že komín prostupující obvodovou konstrukcí narušuje obálku budovy, na kterou jsou kladené technické požadavky a ty bychom měli splnit. Například skladba střechy by měla být na komín napojená parotěsně respektive vzduchotěsně, zásadní je i vodotěsné napojení a také by prostupem komína neměl vznikat výrazný tepelný most. Ve skladbě jak ploché, tak šikmé střechy se nachází spousta hořlavých materiálů a některé z nich je nutné na komínové těleso těsně napojit. Současné normy již poskytují informace, jak řešit prostup komína stropem a střechou z pohledu požární bezpečnosti i konstrukčních souvislostí.

Bezpečná vzdálenost od hořlavých materiálů

Základním zdrojem informací o požadavcích na nejmenší vzdálenost komína od hořlavých materiálů je norma ČSN 73 4201 ed. 2 Komíny a kouřovody - Navrhování, provádění a připojování spotřebičů paliv, platná od prosince 2016. Požadavky jsou členěny dle druhu komínů i dle konstrukcí obsahujících hořlavé materiály. Pro jednovrstvé i vícevrstvé komíny se vzdálenost dřevěných konstrukčních prvků od povrchu komínového pláště stanovuje podle přílohy G a je nejméně 50 mm. Příloha stanovuje zásady pro uložení dřevěných prvků do komínového zdiva a na komínové zdivo a zásady pro prvky probíhající podél zdiva.

Velice důležitým požadavkem při řešení prostupu komína konstrukcí je „Vzdálenost od hořlavých materiálů“. Jakým způsobem se tato vzdálenost stanovuje, udává ČSN EN 1443 Komíny - Obecné požadavky, platná od ledna 2020. Tato norma stanovuje, jakým způsobem musí být komín označen. V souvislosti s novelou normy ČSN EN 1443 došlo k úpravě označování komínů, kdy do označení zatřídění komínu přibyl nový parametr „Typ zkušební sestavy“, který vyjadřuje, v jakém konstrukčním uspořádání byla bezpečná vzdálenost ověřena zkouškou. Tento parametr se značí písmeny „a“ až „l“, písmena představují celkem 12 typů kombinací tloušťky stěny, tloušťky stropu, jejich tepelných odporů, řešení prostupu stropem (zcela otevřený - s volně proudícím vzduchem, částečně uzavřený - bez tepelné izolace a zcela uzavřený - s tepelnou izolací. K tomu ještě přistupuje ohrazení mezery mezi komínem a střechou. Je tedy zřejmé, že jednomu výrobku (komínu) může být na základě zkoušek přiděleno více označení z řady a až l.

Vzdálenost od hořlavých materiálů tedy výrobci komínových systémů stanovují na základě zkoušky. Podle výsledků zkoušek výrobci ve svých technických podkladech uvádějí, za jakých podmínek je platná bezpečná vzdálenost od hořlavých materiálů při zabudování komína do stavby a ve svých technických podkladech by měli uvést i návod na bezpečné zabudování komínového tělesa do stavby. V označení komína je tedy vzdálenost od hořlavých materiálů označena hodnotou „xx“ v milimetrech a doplněna písmenem „a“ až „l“.

Příklad označení komínu dle ČSN EN 1443 (nová verze)

U komínů uvedených na trh podle starší verze normy ČSN EN 1443 platné do roku 2019, je bezpečná vzdálenost od hořlavých materiálů udávaná pouze hodnotou „xx“ v milimetrech bez písmenného označení. U takto označeného komína je bezpečná vzdálenost od hořlavých materiálů platná pouze pro plně provětrávanou mezeru kolem komína. Údaj tedy nelze aplikovat například na dokonale utěsněný prostup stropní nebo střešní konstrukcí! Pro takový případ, kde kolem komína není provětrávaná mezera, musí výrobce dodatečně stanovit pravidla zabudování svého komínu na základě výpočtu. Z výše uvedeného vyplývá, že s lety zažitou informací, že velikost odstupu hořlavých materiálů a konstrukcí od komína musí být vždy alespoň 50 mm, si již nevystačíme.

Čtěte také: Výhody Sibiřského Modřínu

U nerezových systémových komínů se jejich značení řídí výrobkovou normou ČSN EN 1856-1 Komíny - Požadavky na kovové komíny - Část 1: Systémové komíny. Situace je stejná v tom, že výrobce ve svých technických podkladech by měl stanovit návod na bezpečné zabudování nerezového komínového systému do stavby. Chtěl bych upozornit na skutečnost, že bezpečné vzdálenosti od hořlavých materiálů u systémových nerezových komínů jsou ve většině případů větší než u zděných systémových komínů. Mohou dosahovat hodnot i 100, 150 mm.

Těsnost obálky budovy

S obálkou budovy souvisí ještě jedna skutečnost. V dnešní době se stále více staví objekty v tzv. „Pasivním standardu“, ve kterých je nutno splnit požadavek na těsnost obálky budovy podložený Blower Door testem. Do těchto typů objektů je nutné zvolit správný komín, který tyto požadavky splňuje. Ne každý komín je k tomuto účelu vhodný.

Ukázka prostupu komína plochou střechou

Při plánování stavby rodinného domu jsem razil heslo, že nejbezpečnější prostup střechou je ten, který vůbec nevznikne, a plánoval jsem samostatný nerezový komín na fasádě. V případě jednopodlažní stavby s plochou střechou je ale při tomto řešení velmi těžké zkombinovat požadavek na vzhled stavby a požadavek na účinnou výšku komínu. Ta by měla být dle normy od sopouchu (zaústění spotřebiče) po hlavu komínu minimálně 5 m. Vznikl by tak velmi dominantní komín, který převyšuje atiku domu o cca 3m a to by nebylo hezké. Po konzultaci s dodavatelem komínů jsem nakonec zvolil řešení v podobě svislého kouřovodu s funkcí komínu - v mém případě třívrstvý nerezový svislý kouřovod, který je přímo nad krbovou vložkou a prostupuje skrz plochou střechu. Díky výpočtu spalinové cesty od dodavatele bylo možné účinnou výšku kouřovodu s funkcí komína snížit. Bylo ale nutné vyřešit správně prostup plochou střechou, který byl navíc v bezprostřední blízkosti atiky a to se obecně nedoporučuje (prostor pro opracování).

Příprava prostupu stropní konstrukcí

Prostup stropní konstrukcí je výhodnější připravit již při betonáži stropu například vložením tepelné izolace z EPS, která se po dokončení stropu odstraní. Dodatečné budování úhledného prostupu je totiž poměrně drahé (jádrové vrtání o velkém průměru) nebo velmi pracné (vyříznutí úhlovou bruskou). Po důkladném vyměření prostupu byla jako hlavní pracovní nástroj zvolena úhlová bruska. Přes počáteční obavy se skrz strop z vložek MIAKO výšky 190 mm s nadbetonávkou výšky 60 mm nakonec prostup vydařil. V případě železobetonových stropů by bylo vhodnější zvolit jádrové vrtání, když už by nebyl prostup připraven při betonáži. Prostup byl vytvořen o cca 20-25 mm větší na každou stranu. Mezikruží mezi nerezovým komínem a stropem bylo vyplněno minerální vatou.

Vzduchotěsné napojení komínu na stropní konstrukci

Pro vzduchotěsné napojení komínu na stropní konstrukci byla použita na doporučení dodavatele tvarovka CIKO GPKB. Tvarovka je na vnější straně tvořena pěnosklem tl. 50 mm a uvnitř vyplněna minerální vatou. Mezi komín a hořlavou skladbu je tak vloženo 100 mm nehořlavého materiálu. Tento požadavek vychází z ČSN EN 1443, kde jsou uvedeny vzdálenosti od hořlavých konstrukcí. Mimo normy je také možno řídit se návodem na zabudování komínu konkrétního výrobce, který pak za správnost svého řešení přebírá odpovědnost. Výška tvarovky byla objednána stejně vysoká, jako je přiléhající finální atika, tj. cca 100 mm nad povlakovou hydroizolaci střechy.

Čtěte také: Dvojitá lepenka jako izolace pod zdivem

Při osazování tvarovky bylo nutné vyhloubit ve vatě drážky na mechanizmus nerezové stahovací spony. V souladu s montážním návodem byl na svislou styčnou plochu tvarovky GPKB nanesen tepelně odolný tmel (tepelná odolnost + 260°C, krátkodobě až +315 °C). Tmel je dodáván k tvarovce a při aplikaci v souladu s montážním návodem vyšel na centimetr přesně. Po nanesení tmelu na obě poloviny tvarovky byly tyto části přisazeny na komín a staženy. Tento krok se ukázal jako poměrně problematický. Tvarovka má určité výrobní tolerance a navíc nepočítá s přidanou nerezovou stahovací sponou. Stažení tvarovky ke komínu tak bylo poměrně náročné. Pomocí plastových pásků a plastových výztuh na rohy přibalených k tvarovce nebyl vytvořen dostatečný přítlak. Byly tedy použity stahovací popruhy, dodané plastové rohy a přířezy EPS. Stahování bylo prováděno velmi opatrně, aby nedošlo k prasknutí pěnoskla.

Po zaschnutí tmelu byly popruhy odstraněny a pomocí stejného tmelu byl ošetřen také přechod z tvarovky na parozábranu z asfaltového pásu. Byl opětovně ošetřen také přechod z tvarovky na komín a vzájemný spoj tvarovek. Odstraní se tak případné nedokonalosti vzájemného slepení. Na základě získané zkušenosti doporučuji před montáží tvarovky dokoupit tepelně odolný tmel a doplnit tak množství tmelu dodaného s tvarovkou. Dodaný tmel jen těsně vyšel na nezbytně nutný rozsah a byl by velký problém, kdyby tmel nevystačil na veškeré styčné spoje. Tmelem je lepší nešetřit, takže se to může poměrně snadno stát.

Dodavatel v návodu pochopitelně uvádí, že je třeba zabránit vnikání vody do tělesa prostupu. I z tohoto důvodu byla tvarovka následně opracována samolepicím asfaltovým pásem GLASTEK 30 STICKER ULTRA. Asfaltovým pásem byl ošetřen přechod na asfaltovou parozábranu a byla do něj zabalena také celá tvarovka. Pás byl ukončen na horním povrchu v odstupu cca 50 mm od vnějšího povrchu komínu a finální napojení na komín bylo opět provedeno tepelně odolným tmelem. V případě zatečení vody do skladby střechy by se tak voda neměla dostat k tvarovce a tedy ani do jejího těla v případě selhání tmelených spojů.

Napojení hydroizolace a tepelné izolace

V rámci pokládky tepelněizolačních vrstev byla vyplněna také mezera mezi atikou a komínem. Po montáži tepelněizolační vrstvy byla do vzdálenosti 50 mm ke komínu přivedena také povlaková hydroizolace z EPDM fólie. Utěsnění mezi EPDM fólií a komínem bylo opět provedeno tepelně odolným tmelem. Na takto opracovaný detail byla po zaschnutí tmelu osazena nerezová průchodka plochou střechou, která má kónický tubus výšky 150 mm. Tvarovka byla v ploše zastřižena do kruhového tvaru, aby se lehce

Problémy a řešení při výstavbě a opravách komínů

Nejčastější chyby při stavbě komína jsou v napojení na pojistnou hydroizolaci a parotěsnou vrstvu. Co si pohlídat u stavby komínů? Zaměřil bych se na čas, kdy komín prostupuje konstrukcemi, načasování stavby komína a věci, které souvisí s prostupy stropní konstrukce a střechy. Většina komínů má nějaké systémové řešení, tak v praxi se setkáváme tím, že kominíci nebo ti, kteří staví komín, to vůbec neřeší. Oni jen postaví komín a neřeší napojení konstrukcí. Řemeslníci na to většinou nekladou důraz. Oplechování většinou ještě dopadá dobře, ale pojistná hydroizolace už často dobře vyřešená nebývá. A to často už z toho důvodu, že při stavbě komína tam není komponent, který by mi to umožňoval dobře napojit. Často se na ten komín jenom přilepí střešní fólie, což by vlastně nemělo být. Fólie není nehořlavý materiál. Většinou by tam měl být nějaký odstup alespoň 5 cm od konstrukce. To samé platí pro tu parotěsnou vrstvu. Pokud mám jenom stavebnici komínu, tak se mi tam ta vrstva velmi obtížně napojuje, když k tomu nemám ty správné komponenty, pokud už to tam není zakomponováno při té stavbě. Napojení a prostupy souvisí s požární bezpečností. Pokud něco podcením, zvyšuje se mi riziko, že mi tam od komína může něco chytnout.

Doporučený postup stavby komína

Z naší praxe je to ideální ve chvíli, kdy máme nějaký hrubý skelet, těsně před montáží krytiny, kdy řemeslník, který montuje komín má po čem chodit, ale zároveň je to před krytinou. Pokud už krytinu máme, čelíme vícero komplikacím. To je u většiny staveb nebo rodinných domů správná fáze.

Nejčastější chyby a jak se jim vyhnout

1. Výběr materiálu komínového systému: Materiál, ze kterého jsou vyrobeny tvarovky komínového systému s otvory pro vložení komínové vložky, by měl odpovídat materiálu použitému při zdění budovy. Stejně tak je důležité vybrat vhodný materiál komínové vložky.
2. Průměr komínového průduchu: Průměr komínového průduchu se stanovuje výpočtem. Každý spotřebič vyžaduje konkrétní průměr kouřovodu a podle toho vybíráme i komínový systém.
3. Založení komína: První komínovou tvárnici stavíme na vybetonovaný sokl, který musí být tak vysoký, aby první tvárnice začínala nad úrovní budoucí podlahy včetně podlahové krytiny. Založení komína nad úrovní podlahy je důležité pro větrací mřížky, které přivádějí vzduch do kanálků zadního odvětrání.
4. Volné kanálky zadního odvětrání s mřížkami: Otvor pro mřížku na zadní odvětrávání nesmí chybět, jelikož může vlhkost pronikat přes stěnu komínové vložky do komínového pláště. Ty musí zůstat po celé výšce komína volné. V kanálcích nesmí být napadaná malta, která by je ucpala.
5. Špatně položené šamotové vložky: Šamotové vložky musí být v komíně správně orientovány. Spojují se na pero a drážku - pero musí být vždy nahoře a drážka dole, nikdy naopak! Vložky musí být přesně postavené do drážek. Spoje přitom musíme vyplnit a vytřít spárovací hmotou.
6. Provedení prostupů komínového tělesa a spojení se stěnou: V žádném případě nesmíme provést prostup stropem bez tvárnic. Prostup provedený použitím pouhé vložky je natolik fatální chybou, že takový komín nesmí být puštěn do provozu. Průchod komína půdou či podkrovím může být dalším problémem, komín se zde totiž nesmí dotýkat konstrukce krovu - minimální vzdálenost povrchu komínového pláště od hořlavých konstrukcí je 5 cm.
7. Omítání komína: Před omítáním musíme spoje komínového pláště nejprve překrýt síťkou a teprve potom až komín omítneme. A pozor, je třeba, aby vždy zůstala v místě napojení kouřovodu alespoň 1 cm dilatační spára mezi šamotovým dílem a omítkou.
8. Zaústění kouřovodu do komína v nevhodné výšce: Vždy záleží na typu spotřebiče, kterým budeme vytápět. Jemu přizpůsobíme výšku zaústění kouřovodu.
9. Zatékání do komína: Klimatická vlhkost může po konstrukci komína zatékat do interiéru. Zásadní je kvalitní odizolování prostupu komína střechou. Prostup musíme důsledně utěsnit a zvenčí komín oplechujeme.
10. Spojování tvárnic: Pokud stavíme komín za horkého počasí, je třeba tvárnice vlhčit, jinak se cementová malta nespojí dostatečně. Spoj tvárnic musí být pevný a neprodyšný, vrstva malty musí být tenká a malta nesmí obsahovat kamínky.

Opravy komínů

Komín je nejvíce namáhán ve styku s vnějším prostředím - nad střechou budovy, v obvodovém zdivu, ale také v půdním prostoru apod. Proto by tato konstrukční část komínu měla být provedena z kvalitních a odolných materiálů. Zdivo jednovrstvého komínu se nejprve narušuje rozpadem maltové vrstvy. Pokud se včas a pravidelně provádí oprava spárování komínového zdiva, jeho životnost se prodlouží. Jakmile se v komínovém zdivu začnou uvolňovat cihly, je výhodnější poškozenou část komínového zdiva rozebrat a komín vyzdít znovu z nepoškozených původních nebo nových cihel na nastavovanou maltu.

Životnost jednovrstvého komínu v nadstřešní a půdní části budovy lze prodloužit nahrazením komínového zdiva konstrukcí vícevrstvého keramického komínu způsobem, který nabízí třeba firma HELUZ. Komínové těleso jednovrstvého zděného komínu se rozebere až na neporušenou část (například pod střechu půdního prostoru). Na ubouranou část komínu se osadí sanační díl HELUZ Profi, který napojí stávající čtvercový (kruhový) komínový průduch do nového - třívrstvého komínového tělesa s kruhovou keramickou komínovou vložkou. Firma nabízí dodávku sanačního dílu i na zakázku.

Nejčastější závadou jednovrstvých komínů je netěsnost komínového pláště, která způsobuje zmenšení komínového tahu, snížení účinnosti spotřebiče a možnost pronikání spalin do přilehlých prostor. Další závadou je promočení komínového pláště a jeho narušení fenolem a dehtem vlivem špatné kvality paliva a nesprávné funkce spotřebiče paliv (nesprávnou obsluhou nebo provozem kotle s nadbytečným výkonem).

Při povrchovém utěsňování pláště komínového tělesa se odstraní omítka komínového zdiva a spáry ve zdivu se vyškrábou do hloubky cca 30 mm. Potom se komínové zdivo znovu omítne jakostní omítkou z nastavované malty, která nesmí po zatvrdnutí vytvořit trhlinky. Výhodné jsou malty s plastifikátory nebo vyztužení maltové vrstvy rabicovým pletivem.

Odstraňování pronikajících dehtů na povrch komínového zdiva je ještě obtížnější, protože u nově vytvořené omítkové vrstvy prosáknou dehty znovu na povrch nové omítky. A to i v tom případě, že se odstraní zdroj této závady. Určitým řešením (po odstranění omítky) je separování zdiva nátěrem laku, do kterého se ještě za "lepivého stavu" nahodí písek pro zakotvení omítkové vrstvy nebo se na povrch nalakovaného zdiva upevní rabicové pletivo. Místo omítkové vrstvy lze také provést obklad zdiva velkoplošným obkladem, který musí být nehořlavý (například sádrokarton), ale i v tomto případě je nutné předem odstranit příčinu komínové závady.

Oplechování a prostupy střechy

Oplechování komínů je velmi důležitou částí střechy, protože kolem komína by mohlo začít zatékat do střešní konstrukce, což poškozuje nejen ji, ale i vlastní komín. Co se týče prostupů střechy je nutné, aby střecha stále odvětrávala, a tak je nutné i této části střechy věnovat patřičnou pozornost, při nefunkčních prostupech může docházet ke hromadění kondenzátu a poškozování střešní konstrukce. Pro opravu nebo výměnu prostupů platí stejná pravidla jako u střešní krytiny.

Kraje střešní krytiny neboli její boční lemování pak chrání před zatékáním pod střešní krytinu z boku, zejména třeba při tání sněhu. Tyto prvky jsou také často vystaveny prudkým poryvům větru a mohou tak být častěji poškozeny. Z tohoto důvodu je vhodné je pravidelně kontrolovat a v případě poškození je opravit za pomoci různých bitumenových prvků nebo rovnou vyměnit za nové dílce, ani tato dílčí oprava nebývá nijak náročná, ale nesmí být opomenuta.

Moderní způsoby hydroizolace plochých střech

V poslední době si mnoho stavbařů oblíbilo tzv. polyuretanové membrány, nanášené za studena, formou vrstvených nátěrů pomocí válečku nebo airless stříkáním. PUR membrána je navíc trvale elastický materiál, který neobsahuje změkčovadla, a je odolný vůči UV záření. Díky jednoduché aplikaci spolehlivě vyřešíte střešní detaily. Navíc bez problémů snese zatížení chůzí, v případě použití vhodného nátěru i pojezd automobilů.

Postup aplikace PUR membrány:

1. Důkladně očistit povrch.
2. Vytvořit napojení na veškeré prostupy ve střeše a napojení na svislé konstrukce.
3. Provést plošnou hydroizolaci rozválečkováním vylitého nátěru, na který se ve vodorovných pruzích pokládá (do čerstvého nátěru) geotextilie.
4. Ihned po položení geotextilie se na její povrch opět vylije PUR membrána a rovnoměrně se po celém povrchu rozválečkuje vhodnými válečky.

tags: #detail #opracovani #kominu #ploche #strechy

Oblíbené příspěvky:

• Typy dřevěných jehlic do vlasů
• Průvodce řešením ikon na spodní liště Windows 10
• Návod na opravu OSB podlahy
• Průvodce pro opravy měkčených plastů
• Tradiční umění úprav betonu