Dilatační spára mezi betonem a OSB deskou: Klíč k trvanlivé podlaze

Při realizaci nové podlahy je důležité věnovat pozornost každému detailu, aby výsledek byl nejen estetický, ale i funkční a trvanlivý. Jedním z často opomíjených, přesto klíčových prvků je dilatační spára. Právě dilatace podlah je maličkost, která všechno drží pohromadě a chrání Vaši práci. Věřte, že tato drobnost může rozhodnout o tom, jestli si za pár let budete řešit zvednutou nebo popraskanou podlahu, nebo jestli bude pořád krásná a rovná.

Co je to podlahová dilatace a proč je důležitá?

Když slyšíte slovo dilatace podlahy, možná si říkáte, že to zní moc odborně. Ale ve skutečnosti je to úplně jednoduché. Jedná se o záměrně vytvořenou mezeru nebo štěrbinu, která je navržena tak, aby zlepšila práci částí domu, které jsou předmětem dilatace. Jde o drobnou mezeru, kterou necháte mezi podlahou a stěnou nebo jiným pevným předmětem. Tato mezera má za úkol jedno jediné, aby se vaše podlaha mohla volně pohybovat.

Podlaha totiž není úplně mrtvá věc. Materiály jako dřevo, laminát, vinyl, nebo dokonce i beton reagují na teplotu a vlhkost. Když se změní počasí nebo vlhkost v místnosti, podlaha se roztáhne nebo smrští. Abychom to vysvětlili jednoduše, dilatace podlahy je prostor, který podlaha potřebuje, aby se mohla přizpůsobit změnám teploty a vlhkosti. Proto jim musíme dát možnost, aby se vybouřily v dilatačních mezerách. Jinak by se ten tlak projevil jinde, třeba by se podlaha zvedla, popraskala nebo by poškodila okolní stěny. Dilatační spára podlahy je tedy taková malá pojistka, aby se energie z roztažnosti materiálu mohla vybít a nevznikly škody. Je to maličkost, ale má obrovský vliv na životnost podlahy.

Praskliny v podlaze nejsou náhoda - jsou důsledkem chybějící nebo špatně provedené dilatace. Každý beton a anhydrit se při schnutí smršťuje. Každá podlaha se při změnách teploty roztahuje a smršťuje. Pokud tyto pohyby nemají kam jít, materiál praská. Dilatační spáry jsou kontrolované „místa pro praskliny" - říkáte betonu, kde se má pohnout, místo aby praskl uprostřed obýváku.

Typy dilatačních spár a jejich umístění

Dilatace podlahy se neprovádí jen tak, ale má svá pravidla. Typů dilatační spáry podlahy je hned několik, každý z nich má svůj význam a místo.

Čtěte také: Dilatační lišty a profily: Nezbytné doplňky pro kamenný koberec

Okrajová dilatace

Jedná se o drobnou mezeru, kterou necháte mezi podlahou a stěnou nebo jiným pevným předmětem. Najdete ji u stěn a dalších pevných konstrukcí, jako jsou sloupy, krby nebo vestavěné skříně. Okrajová dilatace je povinná u každého potěru bez výjimky. Výška pásku odpovídá tloušťce skladby (izolace + potěr). Navazuje na dilataci v nosné konstrukci budovy. Správně provedené dilatační spáry oddělující vodorovné prvky od svislých prvků (podlahy a stěny) by měly být minimálně 8 mm a v případě systémů s podlahovým vytápěním min. 10 mm. U velkých místností, například spojeného obýváku s kuchyní, je taky potřeba uvažovat o dilatační spáře. Obecně se doporučuje, aby každých 8-10 metrů byla dilatační mezera.

Dilatační spára v ploše

Dilatační spáry v podlaze se používají v místech, kde dochází ke změně tloušťky potěru, výškovému rozdílu, v místnostech které jsou vystaveny různým vnějším zatížím. Otázka dilatace v podlahových podkladech je často přehlíženým tématem, jak ve fázi předběžných návrhů, tak i provedení prací. Povrch cementové podlahy bez dilatačních spár by neměl přesáhnout plochu 5 × 6 m. Plocha podlahového vytápění by neměla přesáhnout 40 m². Nevyhřívané plochy je nutno rozdělit dilatací na zóny o ploše nepřesahující 60 m². V rodinném domě běžných dispozic (místnosti 15-25 m²) stačí okrajová dilatace a dilatace v dveřních otvorech.

Dilatace mezi místnostmi

Dilatace podlahy mezi místnostmi je stejně důležitá jako ta po obvodu místnosti. Každý pokoj může mít trochu jiné klima, v kuchyni se třeba vaří a je tam víc vlhka, v obýváku zase bývá sušší vzduch. Proto je nejlepší udělat dilatační spáru plovoucí podlahy v místech, kde se mění místnost nebo kde jsou prahy. Díky tomu se jednotlivé části podlahy můžou hýbat, aniž by se navzájem ničily. Zvlášť u velkých otevřených prostorů, jako jsou propojené kuchyně a obývací pokoje, je důležité myslet na to, aby se podlaha neprala o prostor. Rozdělení plochy pomocí přechodových lišt nebo podobného řešení zabrání tomu, aby se podlaha časem vlnila nebo kroutila.

Dilatace u podlahového vytápění

Podlahové vytápění přináší ještě jednu výzvu. Když je podlaha vyhřívaná, materiály se roztahují a smršťují ještě víc. Proto je tady dilatace podlahy naprosto zásadní. Většinou se doporučuje nechat ještě o něco větší mezeru, třeba místo 10 mm klidně 12 mm. Podlaha díky tomu zvládne i větší rozdíly teplot a nebude se kroutit. Důležitým faktorem, který vyžadují dilatační spáry, je vhodné uspořádání dlaždic - v případě, že dokončovacím materiálem je kámen nebo keramika. Podlaha s podlahovým topením se vlivem teploty rozšiřuje. Překážka ve formě stěn způsobí vyvýšení podkladu, což má za následek praskání podlahové krytiny - dlaždic. Důsledkem takové situace může být také trvalé poškození trubek zapuštěných do podlahy narušením jejich struktury.

Smršťovací spára

Ta se obvykle dělá u cementových potěrů, protože anhydrit díky svým vlastnostem tolik nepracuje. Smršťovací spáry pomáhají omezit praskání povrchu a udržují podlahu v kondici.

Čtěte také: Konstrukce dilatačních spár

Konstrukční spára

Ta zasahuje do všech vrstev podlahy, od podkladu až po finální nášlapnou vrstvu. Dá se využít i jako dilatační, pokud se správně navrhne a zachová.

Pracovní spára

Ta vzniká spíš náhodou, třeba když se pokládka přeruší a už nejde dál navázat plynule. Aby v tomto místě nevznikla slabina, spára se vyplní stejně jako dilatace a dál plní svoji funkci.

Jak velká má být dilatační mezera?

Na velikosti dilatační mezery u plovoucí podlahy opravdu záleží. Obecně se doporučuje, aby byla alespoň 10 mm. Ale pokud jde o větší místnosti, nebo o dřevěné podlahy, které reagují víc, může být klidně i 12 až 15 mm. Nezdá se to moc, ale pro podlahu to znamená velkou úlevu. U laminátových podlah je to úplně jasné, tady se dilatační spára plovoucí podlahy vynechává vždycky. Vinyl a SPC jsou na tom trochu líp, ale i tady se doporučuje aspoň 5-10 mm mezera u stěny. Ať už pokládáte cokoli, nikdy neuděláte chybu, když na dilataci podlahy u stěny nezapomenete. I když to není na první pohled vidět, je to základ pro podlahu, která bude fungovat a vydrží dlouho.

V místech, kde je podlahové vytápění, se doporučuje větší tloušťka, klidně až 10 mm, aby byla podlaha chráněná i při větší teplotní roztažnosti.

Jak správně vyplnit dilatační mezery u podlahy?

Když už víte, kde a jak široká má být dilatace podlahy, zbývá otázka, čím ji vlastně vyplnit? Většinou se používají pěnové pásky nebo pružné tmely. Dilatační spára se nejčastěji provádí pomocí polystyrenu nebo speciální těsnící šňůry, která je vyrobena ze stavební šnůry zajištěné izolací, materiálem zabraňujícím absorpci vody a těsněním. Existují i další varianty dilatačních spár - šňůra z pěnového polyetylénu s expandovanými póry nebo polypropylenové pěny. Stává se, že zůstane speciální mezera, která bude vyplněna těsnící šňůrou - bez použití jakéhokoliv tmelu. Díky tomuto řešení se šňůra může stahovat a rozšiřovat, díky čemuž „ pracuje“ celá podlaha. Pokud se bojíte, že to nebude hezky vypadat, nemusíte se trápit. Většinou se nakonec mezera schová pod lištu. Lišty se dělají v různých barvách a dekorech, takže krásně zapadnou do vašeho interiéru. Hlavní je, aby lišta byla přichycena jen ke zdi, ne k podlaze, aby zůstala dilatace podlahy funkční. To je detail, který se hodí pohlídat.

Čtěte také: Přečtěte si více o Mirelon Dilatační Pásce

Po vyplnění dilatačních spár jé potřeba provést jejich dokončení, aby zamaskovat jejich existenci v místech spojení dlaždic, dláždíc a dřevěné podlahy nebo podkladu se stěnou. K zakrytí otevřené dilatační spáry se z estetických důvodů používá dilatační lišta z polyvinylchloridu (PVC). Začínáme nanesením lepidla na dlaždice do spáry, do které se musí lišta umístit tak, aby se vešla do vytvořeného otvoru. Korková dilatační lišta se nejčastěji používá k vytvoření estetického spojení mezi dvěma různými podlahovými krytinami, například pro spojení mezi kamennými a dřevěnými podlahami. Korek, ze kterého je vyrobena, je odolný vůči teplotním změnám, vlhkosti a biodegradaci. Díky své velmi vysoké pružnosti a deformační schopnosti dokonale pohlcuje pnutí způsobené prací podkladu. Těsnící šňůra pro silikonové spáry se používá pro dokončení a vyplnění dilatačních spár. Vyznačuje se kulatým průřezem a je nejčastěji vyrobena z pěnového polyetylenu. Montáž těsnící šňůry provádíme zatlačením šnůry do dilatační spáry do takové hloubky, aby ji vyplnila rovnoměrně po celé délce. Poté by se měla dilatační spára opatrně vyplnit natrvalo elastickou spárovací hmotou, tzv. silikonem.

Pružný polyuretanový tmel je nejběžnější řešení. Může se použít i dekorativní profil - nerezový nebo hliníkový T-profil. Epoxidový tmel je tvrdý, chemicky odolný.

Co se stane, když dilatační spáry u podlahy chybí?

Možná se to nezdá jako velký problém, ale chybějící dilatační spáry podlahy umí nadělat pěknou paseku. Materiály, jako je dřevo, laminát nebo dokonce vinyl, totiž potřebují trochu prostoru na pohyb. Když tam ten prostor není, začne se podlaha různě zvedat a tvoří se takové nehezké vlny. Hodně to vidíte hlavně u dřevěné podlahy, kde je změna vlhkosti a teploty nejvýraznější. Desky se snaží natlačit jedna na druhou, ale kam by šly, když tam žádná mezera není? Podlaha se pak může zvednout i o několik milimetrů a vypadá to opravdu nevzhledně. Nerovnosti způsobené nevhodným uspořádáním nebo vytvořením spár jsou viditelné v povrchové úpravě podlahy s dilatační spárou, kterou je její vnější vrstva - keramická dlažba nebo parkety. Výsledkem je tvorba boulí, oddělení se a praskání materiálu, jako například dlaždice.

Nejde ale jen o vzhled. Může dojít i k tomu, že se poškodí samotný materiál, popraskají spoje nebo se dokonce zničí okolní stěny. Oprava takového problému bývá složitá, často je potřeba podlahu znovu položit. Přitom by stačilo myslet na dilataci podlahy hned na začátku a mít jistotu, že podlaha zůstane krásná a rovná.

Práce s OSB deskami na betonový podklad

Desky z lisovaných jehličnatých štěpek, tzv. OSB, jsou cenově dostupné a dostatečně pevné. Snadno je přenesete, upravíte i připevníte. Právě proto jsou oblíbené při realizacích stěn, podlah i celých staveb. OSB desky neboli orientované strukturní desky, jsou vyrobeny z dřevěných třísek spojených lepidlem a lisováním. Díky své struktuře jsou pevné, stabilní a odolné vůči vlhkosti. Jejich použití má význam jak u rekonstrukcí, tak novostaveb. OSB deska (z anglického oriented strand board - orientovaná dřevotřísková deska) je druh desky s charakteristickým vzhledem, která je vyrobená lisováním z 2-7 cm dlouhých dřevních třísek nebo hoblin v několika vrstvách spojených vhodným pojivem. Ploché a dlouhé třísky zajišťují v porovnání s klasickou dřevotřískovou deskou vyšší ohebnost. V povrchové vrstvě jsou třísky orientované souběžně s delší hranou desky, ve vnitřní vrstvě příčně.

Proč zvolit podlahu z OSB desek?

Podlaha z OSB desek nabízí několik výhod:

• Cenová dostupnost: OSB desky jsou výrazně levnější než masivní dřevo nebo jiné podlahové materiály.
• Snadná instalace: Pokládka OSB desek je poměrně jednoduchá a zvládne ji i zručný kutil.
• Všestrannost: OSB desky lze použít jako podklad pro různé typy podlahových krytin, jako jsou plovoucí podlahy, dlažba, koberce nebo vinyl. Vzhledem k pevnosti a dlouhé životnosti jsou OSB desky vhodné i pro realizaci podlahy v obytných místnostech. Tady však zpravidla plní funkci roznášecí vrstvy, na kterou se pokládá finální podlahová krytina (laminátová podlaha, vinyl apod.).
• Odolnost: OSB desky jsou odolné vůči mechanickému poškození, vlhkosti a plísním.

Nevýhody OSB desek

I když mají OSB desky mnoho výhod, je důležité zvážit i jejich nevýhody:

• Hlučnost: OSB desky mohou přenášet kročejový hluk, proto je důležité použít vhodnou zvukovou izolaci.
• Vzhled: Samotné OSB desky nejsou příliš estetické, proto se obvykle překrývají jinou podlahovou krytinou.
• Ekologie: Výroba OSB desek zahrnuje použití lepidel, která mohou obsahovat formaldehyd. Při výběru desek se proto zaměřte na ty s nízkými emisemi.

Typy a tloušťka OSB desek

Na trhu narazíte na různé typy OSB desek, které se liší tloušťkou, odolností nebo způsobem opracování hran. Starší, levnější typy mohou obsahovat formaldehyd, kvalitnější OSB desky splňují hygienické normy. Pro zpevnění podlahy můžete také pokládat desky ve dvou vrstvách (s odlišnou orientací štěpek). Doporučujeme zvolit desky s perodrážkou (označení P+D), které usnadní pokládku a zpevní spoje. Pro rozestup nosníků do 625 milimetrů postačuje deska o tloušťce 18 mm, v případě většího rozestupu nosníků použijte 22 mm silné desky. Tloušťka desek pro použití v užívaných místnostech může být 2 × 12 nebo 2 × 15 mm.

Desky s rovnou hranou (ostrohranné), které se spojují tzv. natupo, nebo s označením PD (pero + drážka). Pro realizaci podlahy v suchých prostorách si ve většině případů vystačíte s deskami, které spadají do třídy OSB/2. Budete-li OSB desky pokládat na konstrukci z nosníků či trámů, jejich tloušťku přizpůsobte rozestupům nosných prvků.

• OSB/1: Pro všeobecné účely, použití v interiéru v suchém prostředí (vlhkost materiálu, odpovídající teplotě 20 °C a relativní vlhkosti vzduchu, která pouze několik týdnů v roce překročí 65 %).
• OSB/2: Desky pro nosné účely pro použití v suchém prostředí.
• OSB/3: Desky pro nosné účely pro použití ve vlhkém prostředí (vlhkost materiálu, odpovídající teplotě 20 °C a relativní vlhkosti vzduchu, která pouze několik týdnů v roce překročí 85 %).
• OSB/4: Zvlášť zatížitelné nosné desky pro použití ve vlhkém prostředí.

Způsoby pokládky OSB desek

Realizace podlahy z OSB desek je výhodná v případě, chcete-li současně podlahu zateplit. Desky nejsou vhodné do míst s trvale vlhkým podkladem.

1. Pokládka plovoucím způsobem: Desky se pokládají na čistý a rovný podklad (např. původní betonovou podlahu). Pokládka plovoucím způsobem bez kotvení je možná při použití desek s perodrážkou na všech čtyřech stranách. Realizace je rychlá a nedochází při ní k výraznému zvýšení podlah. Ve většině případů je však nutné podklad vyrovnat nivelační stěrkou na OSB desky.
2. Lepená OSB podlaha: Lepená OSB podlaha je tichá (při chůzi nepraská) a lépe drží. Stejně jako v případě pokládky plovoucím způsobem vyžaduje pečlivou přípravu a vyrovnání podkladu. Montáž i budoucí demontáž jsou pracnější a časově náročnější.
3. Kotvení na dřevěný rošt: Nejčastějším způsobem pokládky podlah z OSB desek je kotvení na dřevěný rošt. Je vhodný u rekonstrukcí, kde je potřeba současně vyřešit zateplení podlahy. Zpravidla se volí i při realizaci dřevostaveb - provádí se bez jakýchkoliv mokrých procesů. Díky vzduchové mezeře je podlaha prodyšná.

Pracovní postup: Pokládka podlahy z OSB desek krok za krokem

Než se pustíte do práce, ujistěte se, že máte všechny potřebné nástroje a materiály. Budete potřebovat:

• OSB desky o vhodné tloušťce (obvykle 18 - 22 mm)
• Parotěsnou fólii
• Kročejovou izolaci
• Pila na dřevo
• Aku šroubovák
• Vrták
• Hmoždinky
• Vruty do dřeva
• Vodováhu
• Tužku
• Metr
• Ochranné pomůcky (rukavice, brýle)

1. Příprava podkladu

Základem úspěšné pokládky je rovný a pevný podklad. Pokud pokládáte OSB desky na betonový podklad, ujistěte se, že je suchý, čistý a bez prasklin. Podlaha by měla být čistá, suchá a rovná. Betonová podlaha by měla být dostatečně vyschlá před pokládáním OSB desek. V případě nerovností použijte samonivelační stěrku. Je důležité odstranit veškeré nečistoty, jako jsou prach, oleje nebo zbytky lepidla, které by mohly snížit přilnavost mezi betonem a OSB deskami. Vlhkost betonu může způsobit deformace a znehodnocení OSB desek. Aplikace podkladového nátěru na betonovou podlahu může zlepšit přilnavost a zpevnit povrch pro lepší výsledky.

2. Pokládka parotěsné fólie

Na připravený podklad položte parotěsnou fólii, která zabrání pronikání vlhkosti do konstrukce podlahy. Jednotlivé pásy fólie se překrývají o 10 - 15 cm a spoje se slepí speciální páskou.

3. Pokládka kročejové izolace

Na parotěsnou fólii položte kročejovou izolaci, která tlumí kročejový hluk. Vhodným materiálem je například minerální vlna, polystyren nebo speciální kročejové desky. Izolaci pokládejte těsně vedle sebe, aby nevznikaly mezery.

4. Pokládka OSB desek

Nyní přichází na řadu samotná pokládka OSB desek. Aklimatizace materiálu - pár dnů před montáží přesuňte OSB desky do interiéru. Aklimatizují se a stabilizují. S pokládkou začněte v libovolném rohu a dodržujte dilatační spáru 15 mm od stěny. Začněte v rohu místnosti a pokládejte desky napříč ke směru trámů (pokud pokládáte na trámy). Mezi deskami a stěnami nechte dilatační spáru o šířce 10 - 15 mm. Při pokládání OSB desek je důležité dbát na správný směr vláken. Desky by měly být pokládány s vlákny ve směru kolmém na směr podlahy. OSB desky pokládejte na trámy napříč, to znamená, že směr třísek desky bude příčně ke směru trámů. Pokud pokládáte dvě vrstvy na sebe, druhá vrstva má být položená příčně ke směru první vrstvy.

Jednotlivé desky k sobě zasouvejte co nejblíže. Pro dokonalé zasunutí pera do drážky použijte gumovou paličku. Pro lepší doklepnutí přijde vhod odřezek z jiné desky s připevněnou latí, která poslouží jako ochrana, ať odřezek OSB desky palicí nerozbijete. Sousední desky „převazujte“ - pro zlepšení pevnosti doporučujeme sousední řadu desek pokládat převázáním, tj. s odsazením o polovinu délky. Počítejte však s větším množstvím odpadního materiálu. Pokud chcete dosáhnout maximální pevnosti podlahy, na první vrstvu OSB desek položte ještě jednu vrstvu. Desky otočte o 90°, aby byla orientace štěpek odlišná. Vrstvy vzájemně propojte šrouby. Desky spojujte na pero a drážku, pokud ji mají, nebo je připevněte k podkladu pomocí vrutů a hmoždinek. Dodržujte rozteč vrutů podle doporučení výrobce. OSB desky by měly být kotveny na betonovou podlahu pomocí speciálních hřebů nebo šroubů. Spáry mezi deskami musí být vyrovnané v jedné linii, ke stažení desek je nezbytné použít napínací popruhy. OSB desky jsou spojeny perem a drážkou a je lepší, když jsou navzájem slepené jednosložkovým PU lepidlem. Toto lepidlo ve spáře drží lépe než obyčejné bílé lepidlo. Desky musejí být spolu slepené tak, aby se lepidlo objevilo na horní straně spáry. Lepidlo, které přeteklo přes spáru, musíte co nejdříve odstranit, setřít.

5. Kontrola rovinnosti

Během pokládky pravidelně kontrolujte rovinnost podlahy pomocí vodováhy. Případné nerovnosti můžete vyrovnat pomocí hoblíku nebo brusky. Po dokončení pokládání OSB desek je důležité provést finální kontrolu rovnosti a stability.

6. Dokončovací práce a povrchová úprava

Po dokončení pokládky OSB desek vyplňte dilatační spáry pružným tmelem. Nyní můžete na OSB desky položit finální podlahovou krytinu podle vašeho výběru. V půdních prostorách a místnostech, kde bude OSB podlaha plnit funkci roznášecí vrstvy, stačí povrch přebrousit, vyhladit a vyčistit. Pokud chcete vzhled OSB desek přiznat a ponechat je jako finální pohledovou vrstvu, věnujte povrchové úpravě větší pozornost. Zvolte kvalitní lak (může být i tónovaný), který zvýrazní strukturu štěpek a zajistí také ochranu proti oděru.

Protože jsou OSB desky velmi citlivé na vlhkost, měli byste je vždy dobře uzavřít lakovou vrstvou. K lakování OSB desek má CLOU pro vás speciální OSB-Lack, který se vyznačuje dobrou odolností proti oděru a obzvláště vysokou plnící schopností. To umožňuje dosáhnout příjemného a zároveň odolného, pochozího a uzavřeného lakového povrchu, který také současně uzavírá spáry ve spojích mezi deskami.

Jak nalakovat OSB desky na podlaze?

Pro správné nalakování musí být zajištěno, aby povrch OSB desek před lakováním byl přebroušený, suchý, čistý, bez vosků, olejů a mastnot.

Jako základní nátěr se lak na OSB desky nanáší ředěný 20% ředidla. Po důkladném zaschnutí (cca 12 hodin při dobrém větrání) se povrch se základním nátěrem opatrně přebrousí zrnitostí P180 a odstraní se prach. Následná vrstva se provede lakem na OSB desky naředěným přibližně 10% ředidla jako vrchním lakem. Lak se nesmí nanášet v příliš silné vrstvě a musí se rovnoměrně nanést, aby mohl správně zasychat a bylo dosaženo požadovaného výsledku.

Pro větší vyplnění povrchu a větší odolnost povrchu se vrchní lak nanáší v několika vrstvách. Před každým následujícím lakováním se musí udělat mezibroušení zrnitostí P180. Pro běžné až silné zatížení podlah doporučujeme aplikovat dvě vrstvy vrchního laku, pří vysokém zatížení tři. Takto ošetřená podlaha je dokonale chráněna před vodou, olejem, mastnotou a působením domácích čisticích prostředků.

Na co si dát pozor

• Aklimatizace desek: Před pokládkou nechte OSB desky aklimatizovat v místnosti, kde budou položeny, alespoň 24 hodin.
• Správná orientace desek: Při pokládce na trámy dbejte na to, aby byly desky orientovány napříč ke směru trámů.
• Dilatační spáry: Nezapomeňte nechat dilatační spáry mezi deskami a stěnami, aby se podlaha mohla volně rozpínat a smršťovat.
• Kvalitní materiál: Používejte kvalitní OSB desky s nízkými emisemi formaldehydu.
• Bezpečnost: Při práci používejte ochranné pomůcky, jako jsou rukavice a brýle.
• Vlhkost: Desky nejsou vhodné do míst s trvale vlhkým podkladem.

tags: #dilatační #spára #mezi #betonem #a #osb

Oblíbené příspěvky:

• jak vybrat kovové lišty k dlažbě
• Jak na nátěr plechové střechy
• Vše o obkladových panelech z kamene
• Inspirace středomořskými fasádami
• Jak správně izolovat topné hadice a potrubí