Vše o dlažbě do kuchyně a souvisejících normách ČSN

Kuchyň je místnost, kterou využíváme každý den a patří mezi nejzatěžovanější místnosti v domácnosti. Je vystavena vlhkosti, mastnotě a častým nečistotám, jako jsou drobky, voda, rozlité nápoje nebo písek z chodby. Proto je výběr vhodné dlažby do kuchyně klíčový pro její dlouhodobou funkčnost, estetiku a snadnou údržbu. Při výběru dlažby je nezbytné sledovat nejen estetické hledisko, ale především technické parametry, z nichž mnohé jsou stanoveny českými technickými normami (ČSN).

Základní vlastnosti keramických obkladových prvků

Keramické obkladové prvky, které zahrnují obklady i dlažby, mají své specifické vlastnosti, které je předurčují pro široké využití. Mezi základní a nejdůležitější vlastnosti patří:

• Odolnost vůči vnějším vlivům (dlouhodobá životnost)
• Estetické hodnoty - design
• Hygieničnost (snadná čistitelnost)
• Chemická odolnost
• Tvrdost
• Pevnost
• Protiskluznost
• Mrazuvzdornost
• Antistatické vlastnosti

Označování keramických obkladů a dlažeb se řídí podle ČSN EN 14 411 Keramické obkladové prvky - Definice, klasifikace, posuzování shody a označování. Poslední edice č. 3 je z roku 03/2017. Tato norma má jeden pojem pro obklady a dlažby, a tím je keramický obkladový prvek.

Klasifikace keramických obkladových prvků dle ČSN EN 14 411

Vzhledem k velkému počtu různých typů obkladaček a dlaždic je třídění keramických obkladových prvků podle nasákavosti (E) a technologie výroby klíčové pro jejich správné použití.

Třídění podle způsobu vytváření a nasákavosti (E)

Způsob vytváření keramických obkladových prvků ovlivňuje jejich vlastnosti a tím i použitelnost. Norma rozděluje výrobky na tažené (metoda A) a za sucha lisované (metoda B).

Čtěte také: Dlažba v kuchyni svépomocí

Metoda A: Tažené obkladové prvky

• Skupina AIa: E ≤ 0,5 % (Příloha L)
• Skupina AIb: 0,5 % < E ≤ 3 % (Příloha A)
• Skupina AIIa-1 a AIIa-2: 3 % < E ≤ 6 % (Přílohy B a C)
• Skupina AIIb-1 a AIIb-2: 6 % < E ≤ 10 % (Přílohy D a E)
• Skupina AIII: E > 10 % (Příloha F)

Metoda B: Za sucha lisované obkladové prvky

• Skupina BIa: E ≤ 0,5 % (Příloha G)
• Skupina BIb: 0,5 % < E ≤ 3 % (Příloha Ha)
• Skupina BIIa: 3 % < E ≤ 6 % (Příloha I)
• Skupina BIIb: 6 % < E ≤ 10 % (Příloha J)
• Skupina BIII: E > 10 % (Příloha K)

Skupiny AIIa a AIIb jsou rozděleny do dvou částí (část 1 a 2) z důvodů různých požadavků na výrobek, které jsou vyráběny pod různými názvy (např. terre cuite ve Francii a Belgii, cotto v Itálii a baldosin catalán ve Španělsku). Skupina BIII zahrnuje výhradně glazované obkladové prvky - obkladačky. Existuje pouze malý počet za sucha lisovaných neglazovaných prvků, které jsou vyrobeny s nasákavostí větší než 10 %, na ty se tato výrobková skupina nevztahuje. Přílohy A až K obsahují požadavky na jednotlivé skupiny obkladových prvků a jejich charakteristiky, včetně rozměrů, jakosti povrchu, fyzikálních a chemických vlastností.

V současné praxi převládají výrobky skupiny BI, zejména pak BIa s nasákavostí E ≤ 0,5 %, které se někdy nazývají porcelánové nebo silně slinuté, popř. jemná kamenina. Výrobky s nasákavostí E ≤ 3 % jsou mrazuvzdorné, naopak obkladové prvky skupiny BIII s nasákavostí E > 10 % nejsou mrazuvzdorné a jsou určeny pouze do interiéru.

Šířka spáry

Normy také stanovují doporučené šířky spár. Například v příloze G pro za sucha lisované výrobky je uvedena požadovaná přípustná jmenovitá šířka spáry v rozmezí 2 mm až 5 mm. V příloze L pro tažené výrobky je uvedena požadovaná přípustná šířka spáry v rozmezí od 3 mm do 11 mm. Všechny přílohy obsahují maximální povolené odchylky rozměrů obkladových prvků.

ČSN EN 14 411 se nevztahuje na ručně vyráběné obkladové prvky, např. ručně formované nebo odlévané (bazénové tvarovky, mýdelníky apod.).

Odolnost proti povrchovému opotřebení (PEI)

Klasifikace glazovaných obkladových prvků odpovídá jejich odolnosti proti povrchovému opotřebení, označované jako hodnoty PEI, a jsou určené pouze pro podlahy. Následující tabulka ukazuje příklady použití pro jednotlivé třídy PEI:

Čtěte také: Recenze venkovní dlažby Kronos prkna

Tato klasifikace platí pro uvedené použití za normálních podmínek. Mělo by se dbát na zvolenou obuv, způsob využití a možné procesy čištění a podlahy by měly být dostatečně chráněny proti škrábajícím nečistotám rohožemi u vchodů do budovy. V extrémních případech intenzivního používání a velkého množství škrábajících nečistot mohou být použity neglazované obkladové prvky nebo by mohly přicházet v úvahu i tažené obkladové prvky ze skupiny I.

Do restaurací s pohybem v řádu stovek osob denně bychom měli použít dlaždice s otěruvzdorností PEI 4. U velkých restaurací a jídelen s pohybem v řádu tisícovek osob denně jsou vhodné dlaždice s otěruvzdorností PEI 5, nebo neglazované slinuté dlaždice, které se vyznačují vysokou odolností proti opotřebení.

Protiskluznost

Základním hodnotícím kritériem pro podlahy je jejich protiskluznost, která je dána ČSN 74 4505 Podlahy - všeobecná ustanovení. Podlahy všech bytových a pobytových místností musí mít protiskluzovou úpravu povrchu se součinitelem smykového tření nejméně 0,3. U částí staveb užívaných veřejností, včetně pasáží a krytých průchodů, musí být tato hodnota nejméně 0,6.

Doložení tohoto parametru by mělo být stanoveno již v projektové dokumentaci a může být stavebním úřadem průkazně vyžadováno při kolaudaci stavby. Hodnoty protiskluznosti se udávají v těchto hodnotách:

• Součinitel smykového tření (µ)
• Úhlem na nakloněné rovině (R9 - R13)
• Maximální hodnotu kmitu kyvadla (Pendulum)

Je důležité si uvědomit, že tyto hodnoty protiskluzu nejsou vzájemně převoditelné.

Čtěte také: Praktická dlažba s imitací dřeva

Do restaurací vyžaduje česká norma ČSN 74 4505 protiskluznost se součinitelem smykového tření minimálně 0,5 za sucha nebo za mokra, jedná-li se o mokrý prostor, např. u vchodů, na sociálních zařízeních. Podle německé normy DIN 51 130 a německého předpisu ASR A 1.5 by hodnota protiskluznosti v suchých prostorech restaurací měla být minimálně R9 a v mokrých R10 až R11. Německou normou a předpisem se můžeme v ČR inspirovat, ale vybraná hodnota protiskluznosti nesmí být nižší, než stanovuje naše národní norma.

U kuchyní platí stejný požadavek. Německé normy zde rozdělují ještě malé kuchyně (protiskluznost R10), kuchyně do 100 obědů za den (R11) a kuchyně velké, nad 100 obědů za den, kde je požadovaná protiskluznost R12. V kuchyni se běžně rozlévá voda i olej, proto je dobré řešit protiskluznost. V praxi funguje jemně strukturovaná kuchyňská dlažba nebo saténový povrch, který není hladké kluziště, ale pořád se dobře čistí.

Značení keramických obkladových prvků

Příloha O k ČSN EN 14411 doporučuje použití značek na obalech a/nebo v informacích o výrobku. V případě, že se uvádí, je doporučeno použít následující symboly pro předpokládané použití:

• Výrobek vhodný ke zhotovení dlažby
• Výrobek vhodný ke zhotovení obkladu
• Odolnost proti povrchovému opotřebení, vyjádřena numericky udávající třídu odolnosti (PEI 1 až PEI 5) proti povrchovému opotřebení pro zhotovení dlažby z glazovaných obkladových prvků
• Odolnost proti vlivu mrazu (mrazuvzdornost)
• Reakce na oheň
• Lomové zatížení/pevnost v ohybu
• Protiskluznost
• Odolnost proti náhlým změnám teploty
• Přídržnost
• Vyluhovatelnost nebezpečných látek

Mimo tyto základní symboly uvedené v ČSN EN 14 411 výrobci uvádějí i další symboly, které vyjadřují další vlastnosti keramických obkladových prvků včetně návodů na pokládku a to zejména u obdélníkových formátů.

Na obalech jsou dále uvedeny údaje jako:

• Typ materiálu podle skupin evropské normy EN 14411 (např. BIa, BIb dlaždice, BIII - obkládačky)
• Druh výrobku (A - tažený výrobek, B - za sucha lisovaný výrobek)
• Výrobek glazovaný (GL), neglazovaný (UGL)
• Obchodní značka s identifikací původu, výrobce a země prvního výpalu
• Katalogové číslo výrobku popřípadě název konkrétního provedení
• Jmenovitý rozměr výrobku v cm
• Výrobní šarže
• Kalibrace - jmenovitý rozměr obkladového prvku ve výrobní dávce - šarži v mm
• Tonalita - označení konkrétního barevného provedení dané šarže
• U glazovaných dlaždic údaje o třídě otěruvzdornosti (PEI)
• Výrobek rektifikovaný/nerektifikovaný
• U výrobků leštěných nebo jinak mechanicky upravovaných údaj o dočasné povrchové úpravě

Upozornění: Odlišně označené šarže a kalibry nesmí být použity na jednu plochu! Kvalitní třída se neuvádí, pokud není smluvně sjednána. Důležité údaje o výrobcích jsou uváděny také v technických listech. Všechny povinné a nepovinné údaje jsou uvedeny v technických listech. Výrobce/prodejce je povinen poskytnout technické listy stejně jako prohlášení o vlastnostech včetně certifikátů o provedených zkouškách podle ČSN EN ISO 10 545 1 až 16.

Technické parametry a související normy

Technické parametry dlažeb jsou podrobně popsány v řadě norem ČSN EN ISO 10545, které pokrývají různé aspekty od odběru vzorků po stanovení chemické odolnosti. Česká technická norma je v současné době kvalifikované doporučení a její používání je dobrovolné, avšak všestranně výhodné.

Přehled základních norem souvisejících s obkladovými materiály:

• ČSN EN 14411 (725109): Keramické obkladové prvky - definice, klasifikace, charakteristiky a označování
• ČSN 72 5149 Keramické obkládačky a dlaždice - názvy a definice
• ČSN 73 3450 (Z1) Obklady keramické a skleněné
• ČSN EN ISO 10 545, část 1-16 Keramické obkladové prvky - zkušební metody
• ČSN 72 5191 Keramické obkladové prvky - Stanovení protiskluznosti
• ČSN 73 3251 Kamenné dlažby a obklady Navrhování konstrukcí z kamene
• ČSN 73 3451 Obecná pravidla pro navrhování a provádění keramických obkladů
• ČSN 74 4505 Podlahy - společná ustanovení
• ČSN 73 4108 Šatny, umývárny, hygienická zařízení

Normy související se stavební chemií:

• ČSN EN 12004-1 Lepidla pro keramické obkladové prvky - Část 1: Požadavky, posouzení a ověření stálosti vlastností klasifikace a značení
• ČSN EN 12004-2 Lepidla pro keramické obkladové prvky - Část 2: Metody zkoušení
• ČSN EN 13888 Spárovací malty a lepidla pro keramické obkladové prvky - definice a specifikace
• ČSN EN 12808 Spárovací hmoty a lepidla pro keramické obkladové prvky
• ČSN EN 14 891 Vodotěsné výrobky nanášené v tekutém stavu, používané pod lepené keramické obklady - Požadavky, metody zkoušení, posuzování shody, klasifikace a označování

Výběr dlažby do kuchyně: praktické aspekty

Při výběru dlažby do kuchyně je důležité zvážit několik praktických faktorů, které ovlivní její funkčnost a údržbu v každodenním provozu.

1. Odolnost povrchu a zatížení

Kuchyň je jednou z nejzatěžovanějších místností, kde se neustále chodí mezi linkou, lednicí a stolem. Čím více se v kuchyni vaří, žije s dětmi a zvířaty, tím více dává smysl hledat odolnější povrch. Proto je vhodné vybírat dlažby, které mají odolnost na úrovni, kde se nemusí řešit vyšlapané mapy po pár letech.

2. Povrchová úprava: lesk vs. mat

Povrch dlažby do kuchyně je hrozně podceňovaná věc. To, jestli bude dlažba lesklá nebo matná, ti v běžném provozu udělá největší rozdíl. Lesklá dlažba do kuchyně vypadá luxusně, ale víc ukazuje kapky, šlápoty a otisky, proto se hodí spíš tam, kde se málo vaří a majitel počítá s častějším úklidem. Matná nebo jemně saténová dlažba do kuchyně je víc praktická, vypadá klidně, tolik neukazuje každou šmouhu a je příjemná na chůzi i naboso. Pokud víte, že chcete v kuchyni hlavně efekt a nevadí vám častější úklid, může být lesklá luxusní dlažba vědomá volba. V takovém případě vybírejte kvalitní lesklou porcelánovou dlažbu do kuchyně od ověřeného výrobce.

3. Barva dlažby

Úplně černá podlaha sice vypadá na vizualizaci úžasně, ale v reálu na ní vidíte prach, vlasy, chlupy, vodní kámen i každou šmouhu. Úplně sněhově bílá hladká podlaha má opačný problém. V kuchyni většinou funguje něco mezi tím - střední odstíny. Světle šedá, béžová, taková ta moderní greige, ivory, jemný beton nebo kámen s lehkou kresbou jsou ideální volby. Do malé nebo tmavší kuchyně se hodí světlejší, ale ne sněhově bílá dlažba. Pokud je na kamennou konstrukci kladen specifický požadavek na vizuální účinek, je nutné počítat s jeho realizací až při výběru konkrétních kamenných prvků na stavbě za účasti architekta.

4. Formát dlažby a spáry

Velké formáty vypadají luxusně, protože mají méně spár, čistší plochu a spojují kuchyň s obývákem a jídelnou do jednoho celku. V menších nebo hodně členitých kuchyních je praktičtější formát šedesát krát šedesát, se kterým se lépe pracuje kolem rohů a výklenků. Spáry jsou v kuchyni kapitola sama pro sebe. Čím méně spár a čím jsou užší, tím méně míst, kde se drží mastnota a nečistoty. Proto má smysl dívat se po rektifikované dlažbě, která umožní úzkou a rovnou spáru. K tomu barva spáry. Sněhově bílá spára může být krásná první týden, ale pokud se v kuchyni opravdu vaří, dá zabrat ji dlouhodobě udržet. Praktická je světle šedá nebo středně neutrální barva spáry, která ladí s dekorem dlažby a neukáže každý flíček.

5. Jedna dlažba pro propojené prostory

Dnešní kuchyně většinou nejsou zavřené místnosti. Většinou je to kuchyň spojená s jídelnou a obývákem. V takové situaci skvěle funguje jedna dlažba přes více místností. Podlaha je vizuálně klidná, prostor působí větší a sjednocený, neřešíte přechody tří různých materiálů na ploše třiceti či více metrů. Když kuchyň navazuje na terasu, dá se vymyslet i krásné řešení, kde máte uvnitř klasickou tloušťku a venku stejný nebo hodně podobný dekor ve 2cm outdoor na terase.

6. Dlažba a podlahové topení

Dlažba a podlahovka jsou v kuchyni ideální kombinace. Dlažba dobře vede teplo, nekroutí se, nesesychá, neřešíte spáry jako u levných laminátů. U porcelánové dlažby je podlahové topení běžná věc. Důležitá je správná skladba podlahy, lepidlo a práce toho, kdo to dělá.

7. Materiál dlažby: keramika vs. vinyl či dřevo

Každý materiál má své plusy, ale pokud řešíte dlouhodobou a odolnou podlahu do kuchyně, většinou vyhrává kvalitní porcelánová dlažba do kuchyně. Dlažba zvládne vodu, páru, mastnotu, časté vytírání a občasný pád hrnce nebo skleničky. Nenasákne tekutiny jako dřevo a tolik se nebojí ostrých kamínků z chodby. Vinyl nebo laminát do kuchyně může na první pohled působit tepleji a měkčeji, ale je citlivější na vodu, vysoké teploty a ostré předměty. U levných vinylových a laminátových podlah se dříve objeví otlaky, škrábance nebo nafouklá místa u dřezu a myčky. Pokud chcete podlahu do kuchyně, která vydrží roky ostrého provozu, je dobře zvolená dlažba do kuchyně nejjistější volba.

8. Údržba dlažby v kuchyni

Údržba dlažby v kuchyni je jednoduchá, pokud máte kvalitní porcelánovou dlažbu a rozumné spáry. Pro běžný úklid stačí vlažná voda s neutrálním čističem, občas můžete použít jemný odmašťovač kolem sporáku. Důležité je nenechávat mastnotu a silné nečistoty dlouho zaschnout, aby se nespekly na povrchu. Do kuchyní volíme pouze keramické dlaždice označené ikonou odolnosti proti kyselinám a louhům o vysoké koncentraci. U restaurací a kuchyní je důležité nezapomenout, že povrch musí být dobře čistitelný. Toho lze docílit tím, že vybíráme takové protiskluzné povrchy, které mají příjemnou haptiku, ale přesto splňují požadavky protiskluznosti R10B při zachování výborné čistitelnosti.

Dlažby do komerčních kuchyní a restaurací

Při volbě materiálů v oblasti stravování je třeba sledovat nejen hledisko estetické, ale především technické parametry, mnohé stanovené normami. Materiály musejí být také extrémně odolné, snadno čistitelné, nehořlavé, podlahy samozřejmě bezpečné, tedy neklouzavé. Značka RAKO OBJECT nabízí architektům, projektantům a odborníkům pro objektová řešení ucelený systém vzájemně se doplňujících sérií, které díky svým parametrům vyhovují technickým požadavkům gastronomických provozů.

Pro prostory, kde je požadována vyšší protiskluznost je připravena široká nabídka reliéfních neglazovaných dlaždic série TAURUS GRANIT a TAURUS INDUSTRIAL včetně komplexní nabídky funkčních doplňků jako jsou sokly s požlábkem, kouty, rohy.

tags: #vše #o #dlazbe #do #kuchyni #csn

Oblíbené příspěvky:

• Jak vypočítat vztlak nádrže
• Odvodnění plochých střech
• Typy, vlastnosti a použití betonových překladů
• Průvodce výběrem vrutů a šroubů
• Recenze stojanů na sluchátka z masivu