PergolyPražský hrad: Pod dlažbou skryté příběhy a archeologické poklady
Pražský hrad je a od svého vzniku byl symbolem, střediskem moci, architektonickým unikátem i mystickým místem zvláštního významu. Je atraktivní a zajímavý tím, co mohou jeho návštěvníci spatřit, a možná ještě více tím, co je běžným turistům skryto. Pražský hrad je zcela jistě naše nejvýznamnější historická a kulturní památka, do níž se promítly dějiny českého státu od 9. století. Do podoby Pražského hradu se promítly snad všechny stavební a umělecké slohy.
Počátky Pražského hradu a jeho mystické kořeny
Skalní ostroh, na kterém Pražský hrad stojí, býval původně skutečně jakýmsi ostrým opukovým dračím hřbetem, velmi členitým a k vybudování tak velkého hradního areálu na první pohled nepříliš vhodným. Celá tato skála, tento ostroh, byl od dávných dob kultovním a pravděpodobně i mocenským centrem. Nacházel se tu posvátný pahorek Žiži a stával tu i kámen zvaný knížecí stolec, na kterém byli slavnostně intronizováni první čeští panovníci.
Ostroh obestřený mýty a legendami, nabitý silnou zemskou energií, si vybrali první Přemyslovci, aby odtud vládli nově se formujícímu knížectví. Počátky osídlení skalnatého ostrohu nad řekou Vltavou v centru Prahy spadají do časů Bořivoje I. (852-889), prvního historicky doloženého českého panovníka z dynastie Přemyslovců.
Raně středověké hradiště bylo opevněno příkopem a valem z hlíny a kamení. První knížecí palác byl zřejmě dřevěný. První kamennou stavbou a nejstarší křesťanskou svatyní byl kostel Panny Marie, jehož zbytky byly nalezeny mezi II. nádvořím a zahradou Na Baště. Tento Bořivojův kostel byl brzy přestavěn knížetem Spytihněvem I., který zde byl v roce 915 pohřben. Druhým kostelem v prostoru Hradu byla bazilika sv. Jiří, založená knížetem Vratislavem I. Další Přemyslovec, kníže Václav (svatý), nechal nedaleko ve 20. letech 10. století postavit třetí svatyni - rotundu sv. Víta, kterou v 11. století přestavěl kníže Spytihněv II.
Od 10. století byl Pražský hrad nejen sídlem hlavy státu, knížete a později krále, ale také nejvyššího představitele církve, pražského biskupa. V roce 973, kdy bylo v Praze založeno biskupství, byl hrad Praha nejen sídlem hlavy státu, ale také sídlem pražského biskupa. V hlavním hradním kostele, jímž byla od 11. století bazilika svatého Víta postavená v místě původní rotundy, byly uchovávány relikvie světců, zemských patronů: svatého Víta, Václava a Vojtěcha. V 10. století zaujímal Hrad plochu asi 6 ha.
Čtěte také: více o unikátní dlažbě a podzemí
Historické proměny a architektonický vývoj
V románském období bylo někdejší hradiště přebudováno v pevný středověký hrad, zejména po roce 1135. Na přelomu 11. a 12. století prodělalo celé hradiště po několika požárech rozsáhlou přestavbu. V jeho areálu vyrostly nové kamenné kostely, domy dvořanů i služebnictva, dům biskupa, klášter i dílny a sklady. Za Soběslava I. (1125-1140) byl vybudován nový palác s klenutou síní, obytnými prostorami a kaplí Všech svatých.
Velkého rozkvětu dosáhl Hrad ve 14. století za vlády císaře a krále Karla IV., který ve svém sídle zahájil velkolepou výstavbu. Velmi významně zasáhlo do vzhledu Pražského hradu období gotické, zejména Karel IV. (1346-78), který se svým otcem Janem Lucemburským (1310-46) vymohl na papeži povýšení pražského biskupství na arcibiskupství a položil základní kámen ke stavbě chrámu sv. Víta. Za Karla IV. se Hrad stal poprvé císařskou rezidencí. Karel IV. nechal posílit opevnění Pražského hradu, velkoryse přebudoval královský palác s kaplí Všech svatých. Střechy věží dal pokrýt zlacenými plechy, které daly základ sousloví Zlatá Praha.
Od roku 1382 přestali čeští panovníci obývat Pražský hrad na více než 100 let. Královský dvůr byl přestěhován do míst dnešního Obecního domu a zpět na Pražský hrad se vrátil až v roce 1483. Další příznivá doba nastala po roce 1483, kdy se král z nové dynastie Jagellonců opět usídlil na Hradě. Ačkoliv panovník přesídlil již v roce 1490 do Budína, dal Pražský hrad přestavět v pozdně gotickém slohu pod vedením Benedikta Rieda. Ten byl stavitelem velkolepého Vladislavského sálu, největšího světského zaklenutého prostoru tehdejší Evropy, s nímž přišly do Prahy první známky renesance. Spolu s novým opevněním byly vystavěny obranné věže na severní straně (Prašná věž, Nová bílá věž a Daliborka). Architekt opevnění, Benedikt Ried, přestavěl a rozšířil i královský palác: velkolepý Vladislavský sál byl největším světským klenutým sálem tehdejší Evropy. Provedl velkorysé stavební úpravy včetně výstavby nového opevnění, obranných věží a rozšíření královského paláce.
Králové další dynastie na českém trůnu, Habsburkové, zahájili přestavbu Hradu v renesanční sídlo. Přímý vliv italského umění nového stylu byl v Praze zaznamenán nejvíce za vlády Ferdinanda I. (Habsburského) a po jeho odchodu z Prahy za působení místodržitele Ferdinanda Tyrolského. Tehdy došlo k proměně středověkého hradu na pohodlný renesanční zámek se zahradami. Dobovému vkusu odpovídalo, že jako první byla založena Královská zahrada, v níž byly v průběhu 16. století budovány stavby sloužící zábavě: letohrádek, míčovna, střelnice, lví dvorek. K velké stavební aktivitě přispěl požár v roce 1541, který značně poničil objekty Hradu i okolí. V rámci obnovy byly přestavěny jak obytné prostory, tak církevní objekty. V době vlády prvních Habsburků přibyly do areálu Hradu i šlechtické paláce (např. Pernštejnský - později Lobkovický palác, Rožmberský palác a další).
Za vlády císaře Rudolfa II. (1576-1611) vyvrcholila renesanční a manýristická přestavba Hradu, který se podruhé stal centrem říše a zejména centrem evropské kultury a vědy. Na II. nádvoří byly zbudovány nové prostory pro Rudolfovy sbírky - Nový (dnešní Španělský) sál a Rudolfova galerie. Vznikl také spojovací trakt mezi severozápadní a jihozápadní částí Hradu. Právě zde se nacházela proslulá Kunstkomora a další prostory pro Rudolfovu sběratelskou činnost. Byly také vystavěny další objekty koníren pro jeho vzácné španělské koně. Za Rudolfa byl položen základ Zlaté uličky. Podruhé se Hrad stal císařským sídlem za císaře Rudolfa II. Ten se zde obklopoval umělci, vědci, ale i šarlatány. V každém případě doba panování Rudolfa II. byla obdobím mimořádného rozkvětu Pražského hradu.
Čtěte také: Recenze venkovní dlažby Kronos prkna
Znovu Hrad utrpěl značné škody, když byl v roce 1631 obsazen a vydrancován saským vojskem a v roce 1648 Švédy. Ve druhé polovině 18. století byla provedena poslední velká přestavba Hradu, která jej proměnila v reprezentační sídlo zámeckého typu. Teprve Marie Terezie v letech 1755-75 provedla rozsáhlou přestavbu Pražského hradu na reprezentační zámecký komplex. Důvodem pro mohutnou stavební akci byly válečné škody, způsobené rozsáhlým bombardováním Hradu při válečných konfliktech na počátku její vlády. Přestavbu navrhl vídeňský architekt Nicolo Pacassi, který projektoval i I. nádvoří se vstupní monumentální branou. Z doby tereziánské přestavby pochází také Kaple sv. Kříže na II. hradním nádvoří a další budovy, zejména Ústav šlechtičen. Jižnímu průčelí Hradu dal jednotnou monumentální pozdně barokní fasádu reprezentačního sídla.
V 19. století Hrad chátral, v řadě objektů se po josefinských reformách usadilo vojsko. Po své abdikaci v roce 1848 si Pražský hrad vybral jako své sídlo císař Ferdinand V. Při této příležitosti byla přestavěna kaple svatého Kříže na II. nádvoří. Ke stavebním úpravám několika objektů došlo v souvislosti s pobytem Ferdinanda I. Dobrotivého na Hradě po jeho abdikaci v roce 1848 a dále v souvislosti s přípravou na slibovanou korunovaci Františka Josefa I. v 60. letech. Velkou stavební akcí byla dostavba katedrály, která však nebyla podnícena panovníkem, ale vlasteneckou Jednotou pro dostavění chrámu sv. Víta. Po roce 1859, kdy vznikla Jednota pro dostavbu chrámu sv. Víta, začala nejprve oprava a následně za působení arch. Josefa Mockera vlastní dostavba katedrály, ukončená v roce 1928.
Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 se Pražský hrad stal opět sídlem hlavy státu. V letech 1920-35 provedl rozsáhlé úpravy Pražského hradu jako sídla československého prezidenta významný slovinský architekt Josip Plečnik, který mistrně skloubil vzácný historický prostor s moderními civilizačními nároky. Podle návrhu slovinského architekta Josipa Plečnika, který se na rekonstrukci v letech 1920 až 1934 významně podílel, bylo upraveno i samotné III. nádvoří. Jeho úpravy zasáhly zejména 1. a 3. hradní nádvoří, jižní zahrady Hradu, 4. nádvoří se zahradou Na baště i četné interiéry. Vytvořil např. tzv. Sloupovou síň, soukromé prostory bytu prezidenta včetně tzv. Masarykovy pracovny. Jeho žák Otto Rothmayer po 2. světové válce pokračoval v Plečnikově díle.
Dnes probíhají rekonstrukce a úpravy areálu Pražského hradu. Nejde přitom jen o nutnou stavební údržbu. Základním cílem je otevírat areál Pražského hradu příchozím. Po roce 1989 se Pražský hrad na mnoha místech otevřel veřejnosti. Za prezidenta Václava Havla došlo na Hradě k úpravám interiérů i k výstavbě dvou nových vstupů na 2. nádvoří podle projektu výtvarníka a designéra Bořka Šípka. Významnou cenou byl odměněn průkop valem Prašného mostu v Jelením příkopě (arch. Josef Pleskot). Zajímavý je i moderní skleník světově proslulé architektky Evy Jiřičné. Nově bylo vydlážděno a upraveno Jiřské náměstí. Od roku 1990 je Pražský hrad slavnostně osvětlen denně od setmění až do půlnoci, v turistické sezóně do jedné hodiny v noci. Tradice elektrického osvětlení mnohem menšího rozsahu začala v roce 1928, kdy byly lampy poprvé nainstalovány k 10. výročí vzniku republiky. Slavnostní osvětlení podobnější dnešnímu bylo instalováno koncem 60. let.
Archeologické objevy a tajemství pod dlažbou
Nejde ale ve skutečnosti o žádné sklepy, nejde, nebo lépe řečeno původně nešlo ani o žádný druh podzemí. Vstoupili jsme „jen“ do prostor dávného hradního a hradištního areálu, dnes skrytého pod dlažbou a betonovou deskou III. nádvoří. Masivní zídky, kdysi zdi prvních kamenných domů, obepínají nevelké obytné prostory a vymezují úzké komunikace dávné hradní zástavby. Procházíme těmi uličkami, snažíme se představit si, jak to tu tehdy vypadalo, jak se tu žilo a jak se odtud vládlo. Nad hlavou máme celé současné III. nádvoří, nesené mohutnými sloupy, ukotvenými v středověkém zdivu. Připadá nám, že staré zdi z nevelkých kamenů nemůžou tu váhu mnoha a mnoha tun betonu unést, ale ony nesou a drží, jako by s nimi už nikdy nic nemělo hnout.
Čtěte také: Praktická dlažba s imitací dřeva
Počátky archeologického výzkumu na Pražském hradě lze spojit s dostavbou chrámu sv. Víta v roce 1874. V rámci přípravných prací bylo tehdy vyhloubeno několik prvních průzkumných sond a další výkopy, prováděné za účelem archeologického zajištění lokality, na které byla budována novodobá část katedrály, byly hloubeny až do konce dostavby chrámu v roce 1928. Systematický archeologický průzkum hradního areálu, pojatý jako vědecký projekt, pak započal v červnu 1925. Byl vlastně logickým následkem i součástí rozsáhlé stavební úpravy hradu, který se měl propříště stát sídlem prezidenta mladé samostatné republiky.
Na bádání v tomto unikátním prostoru měla dohlížet odborná Archeologická komise pro výzkum Pražského hradu, sestavená ze zástupců pražského Národního muzea (dr. K. Guth, dr. A. Stocký), Archeologického ústavu (ředitel prof. L. Niederle, K. Buchtela), Kanceláře prezidenta republiky (ministerský rada Blažek, hradní stavitel K. Fiala) a Ministerstva školství a osvěty (dr. Z. Wirth). Dokumentaci v terénu měl pak na starost Jan Filip, Jaroslav Böhm a Jaroslav Pasternak. Od roku 1926, kdy celý projekt převzal Státní archeologický ústav, se vedení samotného výzkumu ujal Karel Guth, kterého v roce 1928 nahradil dr. Ivan Borkovský. Archeologové pracovali v rámci tohoto projektu v podzemí Pražského hradu prakticky nepřetržitě až do nástupu totality, kdy byl přístup odborníků do hradního areálu značně omezen. Prostor pod III. nádvořím přestal být kontrolován a udržován, což mělo za následek poškození i destrukci některých terénů, rozpad zdiva a ztrátu několika původních dřevěných prvků, které se vlivem prosakující vlhkosti rozložily.
V letech 1993 až 1996 proběhl pod třetím nádvořím záchranný výzkum stavu této významné lokality u příležitosti rekonstrukce povrchové dlažby a v roce 1997 pak započal s podporou Ministerstva kultury ČR záchranný projekt, při kterém byl tento archeologický terén ošetřen, zabezpečen a zajištěno vhodné mikroklima. V posledních letech se rozvinula rekonstrukční činnost v mnoha hradních objektech a značná pozornost byla věnována archeologickému výzkumu, který probíhá již od roku 1925 a který přinesl mnohé poznatky o dějinách Hradu.
Díky původní dokumentaci, dochovanému archeologickému terénu i aktuálním poznatkům v současnosti dochází nejen k novým objevům, ale i revizi starých závěrů. Tak se třeba díky na poslední chvíli zachráněným fragmentům raně středověkých dřevěných prvků podařilo získat standardní dendrochronologickou křivku dubu pro pražské prostředí od 9. do 10. století, která může být dále využívána k datování jiných dubových nálezů z tohoto období. Díky této metodě se tak podařilo datovat i dřevěný srub, nalezený pod III. nádvořím, který pochází z poloviny 10. století, a který možná obýval přímo některý z příslušníků knížecí rodiny.
Mezi pozoruhodné objevy hradní archeologie rozhodně patří i kostel Panny Marie, který byl jednou z nejstarších kamenných staveb na našem území (882-884) a vůbec prvním kostelem postaveným v Praze. Jeho základy se dlouho bezvýsledně hledaly, až se nakonec našly pod dnešní Obrazárnou mezi 2. a 4. nádvořím. Kostel byl podle legendy založen knížetem Bořivojem I. a měl být i nejstarším pohřebním místem Přemyslovců. Pro malé rozměry této významné svatyně i neobvyklé situování stavby mimo vlastní hradiště však v hrobce pod podlahou spočinuly nakonec jen kosti Bořivojova syna Spytihněva I.
Výjimečný je i hrob bojovníka z druhé poloviny 9. století, nalezený společně s dalšími asi dvaceti významnými hroby v místech, kde dnes stojí poněkud cizorodý Plečnikův monolit, a kde se podle některých názorů měl nacházet i posvátný pahorek Žiži. Tento předkřesťanský válečník byl na cestu na onen svět vybaven železným mečem, sekerou, dýkou, nožem i koženým váčkem s křesací soupravou a železnou břitvou. K jeho tělu bylo přiloženo také nevelké vědro, které zřejmě obsahovalo něco k jídlu a pití. Dle této nezvykle bohaté výbavy, místu, kde byl pohřben a velmi důkladně zbudovanému hrobu lze soudit, že šlo o velmi významného muže, možná i rodového vůdce, jehož identitu se však zatím nepodařilo odhalit.
Do dnešních dnů se pod současnou úrovní hradního areálu, v desítkách až stovkách vrstev navršených do mocnosti několika metrů, pátrá po historii hradu i naší země. Díky tomu, že byl původní povrch skály zarovnáván, terénní nerovnosti zaváženy a odpad pouze odhrnut, vznikly především při vnitřních stranách hradeb až osmimetrové vrstvy sedimentů, skrývající složitou strukturu pozůstatků staveb, cest, zdí, studní, hrobů, odpadních jímek a dalších artefaktů z různých období osídlení hradního areálu. Ve východní části III. nádvoří byla bývalá rokle potoka vyplněna stále ještě neprozkoumanými vrstvami potenciálně bohatého archeologického materiálu z období od 9. do 12. století, o mocnosti dokonce až 14 metrů. Tyto vrstvy přitom zakonzervovaly nejen jednotlivé stavební fáze raně středověkého hradiště a fragmenty výrobků, které tu po sobě zanechali jeho lidští obyvatelé. Dosah poznatků, které nám ještě může tato archeologická rezervace v budoucnu nabídnout je nepředvídatelný, a proto je tak významná a její výzkum tak vzrušující.
Pražský hrad dnes: Symbol a kulturní památka
Pražský hrad je naší nejvýznamnější národní kulturní a historickou památkou, je symbolem více než tisíciletého vývoje českého státu. Je to monumentální komplex palácových, církevních, fortifikačních, úředních a obytných staveb, které jsou vzácnými památkami na všechna slohová období. Rozkládá se na ploše 45 ha. Byl sídlem českých knížat, králů a císařů a od vzniku republiky v roce 1918 sídlem prezidenta. Od roku 1962 je Pražský hrad s archeologickými nálezy jako nejvýznamnější místo naší historie zapsán jako národní kulturní památka č. 170.
Svatovítská katedrála, srdce Pražského hradu, je domovem korunovačních klenotů a posledním odpočinkovým místem českých králů. Nejen Svatovítská katedrála, ale celý hradní komplex s paláci, zahradami a obrannými věžemi nabízí nesčetné možnosti pro objevování. Pražský hrad je dnes kromě sídla hlavy státu také významnou kulturní a historickou památkou. Na Pražském hradě jsou uchovávány korunovační klenoty, pozůstatky českých králů, vzácné křesťanské relikvie, umělecké poklady a také historické dokumenty. V jeho zdech se odehrávaly události významné pro celou zemi. Podle Guinnessovy knihy rekordů představuje Pražský hrad největší historický hradní komplex na celém světě.
Řada míst je přístupná pro návštěvníky, například katedrála sv. Víta s hrobkou českých králů, Starý královský palác s expozicí Příběh Pražského hradu, bazilika sv. Jiří, Zlatá ulička, prašná věž Mihulka i věž Daliborka, Obrazárna anebo Svatováclavská vinice. Mezi nejvýznamnější stavby v hradním areálu patří Tereziánský palác, Starý královský palác, Letohrádek královny Anny, Jízdárna Pražského hradu, Rožmberský palác, katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha, bazilika sv. Jiří a klášter sv. Jiří, kaple Všech svatých a kaple sv. Kříže. Na Pražském hradě jsou k vidění také krátkodobé nebo dlouhodobé výstavy a své mimořádné místo zde mají korunovační klenoty uložené v katedrále sv. Víta.
Návštěvnické informace
Prohlídky s audioprůvodcem - nahrávka trvá 3 hodiny a obsahuje informace o exteriérech i interiérech. Vstupenky jsou platné 2 dny a lze je zakoupit v Informačních střediscích na II. a III. nádvoří. Základní prohlídkový okruh zahrnuje Starý královský palác, baziliku sv. Jiří a katedrálu sv. Víta.
Upozornění: Návštěvníci mohou být při vstupu do areálu Pražského hradu podrobeni namátkovým bezpečnostním prohlídkám. V okolí je velice omezená kapacita parkovacích míst, proto se obecně návštěva Pražského hradu automobilem nedoporučuje. Nejbližší (placené) parkoviště je u stanice tramvají č. 22 Jelení, po pravé straně ve směru k ul. Mariánské hradby.
Z důvodu rekonstrukce tramvajové trati jsou do 17. července 2026 mimo provoz zastávky Královský letohrádek a Pražský hrad. Ke vstupu do areálu Pražského hradu využijte přístup z tramvajových zastávek Pohořelec, Brusnice nebo Prašný most. Zavírací den objektů je 24. prosince.
| Prohlídkový okruh | Zahrnuje | Platnost vstupenek |
|---|---|---|
| Základní | Starý královský palác, bazilika sv. Jiří, katedrála sv. Víta | 2 dny |
| Audioprůvodce | Informace o exteriérech i interiérech (3 hodiny nahrávky) | N/A |
tags: #dlazba #prazsky #hrad #informace
