Historie a výroba dlažeb firmy Barta & Tichý

Historie firmy Barta & Tichý je příběhem o inovaci, růstu a přizpůsobení se měnícím se ekonomickým a politickým podmínkám. Tato společnost se z malého podniku stala jedním z nejvýznamnějších výrobců stavebních hmot a keramiky v prvorepublikovém Československu, s výrazným zaměřením na výrobu dlažeb.

Založení a počátky firmy Barta & Tichý

Vápenka a cementárna hlubočepské firmy Barta & Tichý vznikla na jihozápadním okraji Prahy v okolí železniční stanice Hlubočepy v průběhu let 1875 až 1878. Jednalo se o společný projekt továrny na stavební hmoty podnikatelů Ferdinanda Barty a Karla Tichého.

Ferdinand Barta

Ferdinand Barta se narodil 5. srpna 1838 v Praze. Již roku 1860 začal s výrobou cementu, kdy založil firmu Ferdinand Barta a spol. Tuto firmu o šest let později přeměnil na „Českou akciovou společnost k vyrábění a zužitkování staviva“ se sídlem v Podolí. Podnik se specializoval na výrobu portlandského cementu. Roku 1873 obdržel na světové výstavě ve Vídni dokonce čestný diplom. Následný krach vídeňské burzy ale znamenal konec jeho podnikání a Ferdinand Barta přišel o všechny peníze.

Karel Tichý

Karel Tichý se narodil 20. ledna 1838 ve Slaném. Roku 1855 přišel do Prahy, kde nastoupil jako příručí v obchodě s textilem. Do deseti let podnik převzal a roku 1874 výhodně prodal. Získané peníze investoval do společnosti Barta & Tichý.

Partnerství Barty a Tichého

Roku 1875 se Ferdinand Barta seznámil s Karlem Tichým, který mu nabídl pomoc. Oba podnikatele seznámily jejich manželky, které se spřátelily v době, kdy vodily děti do školy. Karel Tichý pocházel z mnohem chudších poměrů, ale jeho finanční injekce byla klíčová pro založení nové firmy.

Čtěte také: Průvodce světem dlažeb a obkladů

Společná firma Barta & Tichý odkoupila v roce 1875 pozemky u hlubočepského nádraží od velkostatkáře Říhy za 1425 zlatých, aby tak mohla později v těsné blízkosti Prokopského lomu vybudovat zprvu jen malou vápenku s cementárnou. Zpočátku se zaměřovali na distribuci umělých hnojiv, chemických a stavebních surovin.

Rozvoj a rozšíření výroby

Z původně skromného podniku se firma postupně rozrostla o další provozy a stal se z ní nakonec jeden z největších prvorepublikových výrobců stavebních hmot a keramiky v Česku. Hlubočepský tovární komplex produkoval široký sortiment výrobků:

  • keramické zboží
  • hydraulické vápno
  • cement
  • zboží z kameniny (vodovodní a kanalizační roury)
  • dlaždičky
  • chodníková dlažba
  • a podobné výrobky

Později byla vápenka zmodernizována a rozšířena o kruhovou pec a později ještě o bývalou pec firmy „Engelthaler, Gastl und Riha“. Roku 1878 byl navíc u podniku vybudován i nový závod na výrobu šamotu, keramiky a dekorativní terakoty. Společníci Karel Tichý a Ferdinand Barta vystavěli v Hlubočepích novou továrnu na staviva v letech 1875-1878. Zpočátku vyráběli jen keramické zboží, postupně se ale sortiment rozšířil o hydraulické vápno, cement, zboží z kameniny (vodovodní a kanalizační roury), dlaždičky, chodníkovou dlažbu atd. Podnik se dále rozvíjel a rozrůstal, takže v okolí železniční stanice Hlubočepy zanedlouho panoval velmi rušný průmyslový provoz.

Působení Rudolfa Barty

Po předčasné smrti Ferdinanda Barty roku 1892 se vedení společnosti ujal Karel Tichý. Do podniku mezitím nastoupil také Bartův syn Rudolf, který nejprve pracoval jako obchodní cestující s vápnem a postupně se zapojil i do řízení společnosti. U nádraží Praha-Smíchov založil výrobu betonových dlaždic podle italského vzoru a jako první v Čechách začal i s produkcí umělého kamene.

Když Karel Tichý roku 1908 zemřel, měl již v Rudolfu Bartovi zdatného nástupce. Mladého podnikatele ale čekala těžká doba, protože po úpadku vídeňské pobočky a následné finanční ztrátě byla firma Barta & Tichý nucena přijmout nevýhodné kartelové podmínky. Podnik se pod novým ředitelem skutečně začal znovu rozvíjet a po první světové válce se stal dokonce největším výrobcem staviv v Československu.

Čtěte také: Průvodce odstraněním lepidla z dlažby

Fúze a modernizace

Továrna byla modernizována po roce 1920, kdy se původní firma Barta & Tichý sloučila s firmou Maxe Hergeta a získala nový název: Spojené pražské továrny na staviva (později zkráceně Prastav).

Konkurence byla ale stále silnější, Barta proto roku 1920 inicioval spojení s firmou Maxe Hergeta. Vznikla akciová společnost „Spojené pražské továrny na staviva“, jejíž akciový kapitál byl 16 milionů korun. Po měnové reformě se ovšem firma dostala roku 1923 do finanční tísně, z níž ji vyvedl až pražský velkoobchodník s uhlím Rudolf Weinmann. Brzy začala i další expanze. Od Josefa Procházky odkoupila společnost vápenku v Loděnicích u Berouna, od Křižovníků další pozemky ve Slivenci a Holyni a roku 1938 také železárny a válcovny v Pečkách na Kolínsku.

Prokopské údolí a průmyslový ruch

V minulosti ovšem panoval v Prokopském údolí také čilý průmyslový ruch. Ve velkém se zde těžil vápenec a působilo tu hned několik firem. Knížeti Schwarzenbergovi patřil Prokopský lom a vápenky tu měli Max Herget i společnost Biskup, Kvis & Kotrba. Nejvíce se ale dařilo hlubočepské firmě Barta & Tichý, která se z malého podniku postupně rozrostla na obřího výrobce stavebních hmot.

Těžba vápence v Prokopském lomu skončila roku 1968.

Úpadek a zánik

Koncem roku 1938 odešel Rudolf Barta na odpočinek a ředitelem podniku se stal jeho stejnojmenný syn, který používal počeštěné příjmení Bárta. Za jeho působení získala v Prastavu silný podíl Živnobanka, společnosti se ovšem podařilo zachovat si autonomii v rozhodování.

Čtěte také: průvodce výběrem dlažby

Zlom přišel roku 1941, kdy byl Rudolf Bárta zatčen gestapem a uvězněn v polské Osvětimi. Část provozů byla poté připojena ke Královodvorské cementárně, zbytek k Rakovnickým keramickým závodům.

V rámci znárodnění po únoru 1948 byl Prastav (od 1. června 1950) začleněn do národního podniku Pragocement.

K ukončení provozu v Hlubočepích došlo na konci 60. let 20. století, opuštěné budovy byly zbořeny v roce 1975. Již koncem 60. let minulého století se ale hlubočepská keramička přesunula dál od Prahy a její budovy zůstaly opuštěny. Areál byl zbořen v roce 1975.

Význam pro český průmysl

Firma Barta & Tichý sehrála klíčovou roli v rozvoji českého stavebního průmyslu a stala se symbolem průmyslové éry v Prokopském údolí. Jejich výroba dlažeb a dalších stavebních hmot zanechala trvalou stopu v infrastruktuře a architektuře tehdejšího Československa.

Komínový les

V souladu s dobou byla fabrika náležitě prekiontricky vybavena, z dnešního pohledu se jedná o neuvěřitelný komínový les. Zde je zaneseno osm z celkových deseti známých komínů, ke dvěma zbývajícím nelze dohledat kvalitnější fotografie, proto je zatím nechávám být. Jedná se o poměrně malý oktagon (na fotce druhý zprava) a pak o dosti vysoký novější komín, pravděpodobně až z 30. let, který lze dobře vidět jen na satelitním snímku - třetí zprava. Z těch osmi zanesených bylo zřejmě šest již z 19. století (oktagonální profil), další dva kruhového profilu pravděpodobně z počátku 20. století. Tři z nich byly demolovány zřejmě již v průběhu 60. let.

Historické materiály a dokumentace:

  • Valchářová (eds.), Pražský industriál.
  • Fond Ing. V. Fischer a spol.
  • Martin Vonka, Tovární komíny. Funkce, konstrukce, architektura, Praha 2014.

Kdo by měl jakékoliv další informace o osudech továrny a komínů, či dokonce fotografie, ať nás neváhá kontaktovat na koda(a)kominari.cz

tags: #dlazby #barta #a #tichy

Oblíbené příspěvky: